Téma: 

plísně

Vyrážka u koček

Kočičí plíseň

Mezi častá onemocnění kůže u koček patří plísňová kožní onemocnění.

Plísňová onemocnění jsou nejčastěji způsobena houbou patřící do skupiny nazvané dermatofyta – Microsporum canis. Tato nemoc je přenosná na člověka, a proto patří do infekčních nemocí zvaných zoonózy. Zdrojem této nemoci jsou nejčastěji nemocná zvířata, mohou to být ale i takzvaní asymptomatičtí nosiči. Jedná se o kočky, na kterých nejsou vidět žádné příznaky této nemoci, ale v jejich srsti houba přežívá a tím nakazí ostatní zvířata. Uvádí se, že tato houba je odpovědná za 90 % kožních plísňových onemocnění kočkovitých šelem (tento údaj platí pro naše geografické podmínky).

Mezi dalšího původce plísně řadíme Trichophyton mentagrofites, který se u koček vyskytuje jen zřídka a napadá především psy. Ostatní druhy plísní jsou velmi ojedinělé.

Lze říci, že toto onemocnění nejčastěji napadá jedince s oslabenou imunitou, kteří trpí ještě jinou chorobou, vyhublá nebo stresovaná zvířata, mladá nebo stará zvířata, která ještě, nebo už, nemají vybudovaný silný obranný systém. Ve větší míře jsou postiženy dlouhosrsté a polodlouhosrsté kočky. Pokud se onemocnění přenese na člověka, jsou napadeny nejčastěji děti, staří lidé nebo lidé s citlivou pokožkou. K přenosu dochází přímým kontaktem s postiženým zvířetem nebo s takzvaným nosičem. Zdrojem houby mohou být vypadané infikované chlupy, kousky odpadlé kůže. Přenašeči jsou i parazité – blechy nebo vši. Z tohoto důvodu nemoc nejčastěji postihuje kočky s volným pohybem nebo bezprizorní toulavé kočky.

Obě tyto výše uvedené houby parazitují na povrchových částech zrohovatělé kůže, a jelikož v infekčním stadiu nemohou samy proniknout do kůže, najdou si cestu přes drobné ranky nebo oděrky. Na kůži potom nacházíme zarudlá ložiska pokrytá šupinkami. Většinou se nejprve objevují na hlavě a šíří se dále po celém těle, kde vytvářejí mapovité skvrny. K plísním se mohou přidat i bakterie, které způsobují hnisání těchto postižených míst. Postižená místa silně svědí a kočka má tendenci si srst vytrhávat. Pokud plísně postihnou i drápky, začínají se lámat, což je pro kočku velmi bolestivé a často pak kulhá.

Než přistoupíme k samotné léčbě, měli bychom zjistit, zda kočka netrpí jinou nemocí a zda plíseň není jen doprovodné onemocnění vzniklé oslabením organismu. Často při vyléčení primárního onemocnění dochází k samovolnému vyhojení. Nesmíme zapomenout provést důkladné odblešení a odstranění jiných parazitů, kteří rovněž oslabují organismus. Při léčení samotné plísně budeme potřebovat pomoc veterinárního lékaře, neboť musíme rozlišit, o jaký druh plísně se jedná. Toto rozlišení je možné pouze kultivací seškrabaných kožních strupů a srsti. Další možností je vyšetření pod mikroskopem, kdy se při velkém zvětšení hledají infekční stadia hub. Teprve na základě tohoto zjištění může veterinární lékař naordinovat účinnou léčbu. U nás je nejvíce rozšířená vakcína proti kožním plísním. Není však stejně účinná pro všechna zvířata a mnohdy léčba probíhá i několik měsíců. Používání mastí proti plísním je u koček velmi problematické, jelikož kočka si léčiva olíže. Rovněž tablety se nedoporučují, protože mohou mít závažné vedlejší příznaky. Pokud se plíseň vyskytuje jen v malé míře, můžeme ji vyléčit koupáním v protiplísňových šamponech. Kočku musíme koupat celou. Před započetím tohoto druhu léčby, tedy před koupáním, je nutno napadené oblasti oholit.

Protože se jedná o nemoc s dlouhodobou léčbou, je důležité dbát hlavně na prevenci. Je potřeba dodržovat hygienu prostředí a chovatelských pomůcek.

Zdroj: Vyrážka u koček
Zveřejněno dne: 23.5.2016

Vyrážka u koček

Microsporum canis u kočky

Microsporum canis je plísňové onemocnění kůže, chlupů a drápků.

Spory plísní, které jsou v prostředí i v srsti zvířat, u zdravých a imunitně silných jedinců nevyvolávají žádné příznaky onemocnění. Nemoc proto postihuje nejčastěji kočky mladší 12 měsíců a stará, silně stresovaná nebo imunitně oslabená zvířata. Klinické příznaky jsou rozmanité, od menších ohraničených ložisek v průměru do 2–3 cm až po celotělové vypadaní chlupů se svědivou a zánětlivou reakcí. Nejčastěji však pozorujeme šupinatění a zvýšenou lámavost chlupů na hlavě, krku a končetinách. Predisponovány jsou perské kočky.

V současnosti je v ČR registrovaný veterinární imunopreparát, vakcína, po jejíž aplikaci a revakcinaci vzniká do jednoho měsíce imunita přetrvávající nejméně jeden rok. Vakcinaci je možno použít i v rámci léčby dermatofytózy. Při léčbě je někdy nutné aplikovat i třetí vakcinační dávku za 10 až 21 dnů po revakcinaci. Léčba onemocnění trvá minimálně 4 až 6 týdnů.

Kočky s malými, dobře ohraničenými ložisky většinou nepotřebují ostříhání, ale při rozsáhlejším postižení musí být především dlouhosrsté kočky ostříhány po celém těle a chlupy by se měly spálit, čímž se výrazně snižuje kontaminace prostředí sporami plísní. Pro ošetření ložiskových změn jsou vhodná topická lokální antimykotika. Při rozsáhlejším postižení jsou preferovány koupele v enilconazolu nebo v síře (6 g/l). Doporučuje se i nasazení celkových antimykotik na bázi ketokonazolu, itrakonazolu nebo grizeofulvinu. V domácnosti je nutno denně vysávat postižené chlupy a plísňové spory. K ošetření prostředí je vhodný enilconazol ve spreji. Kotce a povrchy, které snáší ošetření dezinfekčními roztoky s chlórem, doporučujeme denně omývat.

Dermatofytní plísně jsou přenosné na člověka, je proto vhodné věnovat léčbě zvířete dostatečnou pozornost a dodržovat zásady hygieny.

Zdroj: Vyrážka u koček
Zveřejněno dne: 23.5.2016

Hypermangan pro zvířata

Použití hypermanganu pro zvířata

Hypermangan je vysoce toxický pro vodní organismy a může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí. K odstranění plísní ve vodních jezírkách se tak používá ve velmi zředěné formě, a to 1–2 gramy na 1 000 l vody.

Při léčbě zvířat se u hypermanganu využívá jeho oxidačních vlastností a používá se jako dezinfekce (max. 3% roztok), přičemž ničí bakterie a plísně. Využívá se ke koupelím, obkladům a kloktání. K aplikaci ke kloktání a koupeli se používá již připravený narůžovělý roztok (silně obarví vodu, přestože je velmi zředěný).

Zdroj: Hypermangan pro zvířata
Zveřejněno dne: 8.10.2015

Nemoci u čivavy

Vypadávání srsti

Vypadávání srsti se odborně nazývá alopecie a u čivavy jej nelze přehlédnout. Chuchvalce srsti jsou vidět všude. Když zlehka přejedete rukou po srsti, tak se velmi rychle uvolňuje.

Nejprve je důležité si uvědomit, zda se jedná či nejedná o běžné přesrstění. Pokud jde jen o běžné přesrstění v průběhu roku, tak pokud je podáváno kvalitní krmivo, není potřeba nic zvláštního dělat. Jestliže máte pochyby o dostatečné kvalitě krmiva, můžete stravu obohatit o vitamínovou pastu.

Psí srst je známkou psího zdraví. Když někde něco zasvědí, hned je potřeba zkontrolovat, jestli to není blecha nebo nějaký ekzém. Dalšími důvody kožních potíží od tvorby lupů po vypadávání srsti mohou být roztoči a kožní plísně. K vypadávání srsti vedou často i různé otravy, stres, hormonální porucha, porucha štítné žlázy.

Pokud si nejste jisti příčinou vypadávání srsti, tak se obraťte na veterinárního lékaře, který stanoví správnou diagnózu pomocí vyšetření vzorků kůže nebo krve a pak snadno určí způsob léčby.

Zdroj: Nemoci u čivavy
Zveřejněno dne: 8.2.2017

Šípatkovec jemný

Pěstování in vitro

Rostlinný materiál lze mimo přirozených podmínek pěstovat také v různých umělých podmínkách. Jednou z těchto možností je kultivace za specifických podmínek v uzavřených (nejčastěji skleněných) nádobách, umožňující mimo pěstovaní celistvých rostlin také pěstovat jejich oddělené části. Odtud pocházejí i názvy těchto kultur. Kultury in vitro se pěstují ve skle. Podle stupně organizovanosti lze rozdělit tyto kultury na orgánové (kultivované kořeny, stonky, listy, části květenství), tkáňové (soubory buněk) a buněčné (jednotlivé buňky, buněčné suspenze).

Možnost takto kultivovat rostlinný materiál vychází z faktu, že rostliny disponují vysokou regenerační schopností, která souvisí s možností obnovit buněčné dělení i u buněk somatických. Díky těmto vlastnostem se mohou rostliny vegetativně množit anebo nahrazovat poškozené orgány. Tato schopnost je založena na totipotenci rostlinné buky. Téměř každá živá buňka rostlinného těla (i buňka plně diferencovaná) totiž obsahuje kompletní genetickou informaci, kterou je potenciálně schopná realizovat.

Takto pěstované rostliny zaručují, ž si do akvária nedonesete žádné škůdce, plísně, řasy ani šneky.

Zdroj: Šípatkovec jemný
Zveřejněno dne: 27.11.2015

Betadine pro psa

Betadine na hojení ran u psů

Betadine je k dostání ve formě roztoku nebo masti. Roztok Betadine se používá buď koncentrovaný (neředěný), nebo ředěný destilovanou vodou. Roztok a mast se nesmí podávat březím fenám a podávání u štěňat konzultujte s veterinárním lékařem.

Účinky

Roztok Betadine je dezinfekční prostředek, který ničí řadu choroboplodných zárodků (má antimikrobiální účinek) a je vhodný k dezinfekci pokožky a sliznic. Působí na bakterie, plísně, viry a prvoky. Přípravek je prakticky netoxický, používá se k místní dezinfekci pokožky i sliznic včetně dezinfekce otevřených poranění a k předoperační dezinfekci. Přípravek je také určen k léčení bakteriálních a plísňových onemocnění. Nesmí se používat při přecitlivělosti na jód anebo na některou z pomocných látek, u některých onemocněních štítné žlázy, při zánětu kůže provázeném výsevem puchýřků a před léčbou nebo vyšetřením radioaktivním jódem. K dezinfekci otevřených poranění, popálenin, bakteriálních a plísňových onemocnění kůže a k dezinfekci sliznic se po poradě s lékařem používá 10% vodou zředěný Betadine. K dezinfekční předoperační koupeli se používá 1% vodou ředěný Betadine. Je nutno dbát na to, aby se přípravek Betadine nedostal do očí.

Dávkování

Mast Betadine je antiseptický, dezinfekční přípravek se širokým spektrem účinku proti bakteriím, virům, plísním a prvokům. Přípravek se používá na popáleniny, řezné a tržné rány, odřeniny, vředová onemocnění kůže způsobená špatnou výživou tkáně (například proleženiny, bércový vřed) a různá kožní onemocnění spojená s infekcí. Mast se nanáší v tenké vrstvě na očištěnou suchou kůži postižené oblasti 3–4krát denně. V případě silně zaníceného nebo hnisajícího poranění lze mast nanášet častěji, tedy 4–6krát denně, přičemž interval mezi jednotlivým nanášením masti musí být nejméně 4 hodiny. V případě potřeby je možné překrýt ránu obvazem v závislosti na rozsahu a závažnosti poranění. Mast je určena ke kožnímu podání. Nesmí se používat v okolí očí. Během používání přípravku se může v ojedinělých případech vyskytnout podráždění kůže, jako je například svědění nebo zčervenání pokožky, které je však přechodné.

Zdroj: Betadine pro psa
Zveřejněno dne: 9.2.2017

Beta bojovnice

Nemoci Betty

I bojovnice pestrá trpívá na nemoci. Jsou jimi zejména plíseň a bakteriální rozpad ploutví. Náprava je obvykle jednoduchá, a podchytí-li se včas, lze rybku i zachránit.

Plíseň u bojovnice pestré poznáte snadno. Na rybce se vytvářejí bílé až žluté chomáčky plísně. Plíseň je způsobena obvykle nízkou teplotou a špatnou kvalitou vody (vysoký obsah dusíkatých látek, zkažená voda a nízká teplota). Vodu pravidelně měňte po 36 až 48 hodinách za čerstvou odstátou vodu. Zvyšte teplotu asi na 26 až 27 °C. Po několika dnech by měla plíseň zmizet. V žádném případě plíseň z rybky neseškrabujte. Do vody můžete přidat dezinfekční přípravky, jako je malachitová zeleň, nebo přípravek přímo proti plísni. Plíseň se u tohoto druhu léčí dobře.

Krupička se vyznačuje malými bílými tečkami různě na povrchu těla. Je to infekční onemocnění a léčíme ho přípravky k tomu určenými. Bojovnice pestré málo trpívají tímto onemocněním, ale může se to stát. Je dobré při léčbě zvýšit tepotu vody a vodu měnit podle návodu na léku. Toto onemocnění je lepší léčit přímo léky k tomu určenými. Je třeba nakažené rybky separovat od ostatních. Léčba trvá od 7 do 14 dnů. Veškeré předměty používané v akváriu bychom měli dezinfikovat (proprat síťky, kameny převařit, rostlinky opláchnout v lehkém roztoku malachitové zeleně, akvárium vydrhnout octem a solí a nechat vyschnout). Bojovnice pestrá je náchylná na toto onemocnění, pokud je zesláblá.

Rozpad ploutví může být u bojovnice pestré způsoben několika faktory, a to buď:

  • následkem potyčky – nemusíme se bát, ploutve dorostou za 2 až 4 týdny;
  • následkem bakteriálního onemocnění, léčíme nejlépe Baktopurem;
  • následkem odumírání tkání – ploutve se rozpadají, jsou vidět kůstky. V místech, kde se setkává ploutvička s tělem, je krvavá skvrna. Opět léčíme Baktopurem. Bojovnici izolujte od ostatních rybek a zvyšte teplotu vody. Dodržujte pokyny na obalu léku.

Zdroj: Beta bojovnice
Zveřejněno dne: 27.11.2015

Antihistaminika pro psy

Atopická dermatitida u psů

V posledních letech se objevuje stále více psů, kteří trpí přecitlivělostí vůči specifickým alergenům. Alergenem může být cokoli, co vyprovokuje přemrštěnou reakci ze strany imunitního systému zvířete a způsobí tak silný pocit svědění. Setkáváme se s reakcí na domácí roztoče, bleší kousnutí, plísně, stromy nebo kvetoucí byliny. Některá zvířata jsou také přecitlivělá na určité složky potravy, například na oves, pšenici, kukuřici, sóju, hovězí, vepřové, ale i na kuřecí a krůtí maso. Pes může tyto alergeny vdechnout nebo pozřít. Někdy stačí pouhý kontakt s kůží.

První náznaky atopie se objevují u psů mezi šesti měsíci až třemi roky stáří. Klinické projevy atopie pozorujeme nejčastěji u následujících plemen: boxer, zlatý retrívr, francouzský buldoček, dalmatin, irský a gordon setr, šarpej, yorkshirský teriér, west highland white teriér a další teriéři.

Vznik tohoto onemocnění je částečně geneticky podmíněný. Z výzkumů vyplývá, že kritické období pro vznik alergie je zhruba do čtyř měsíců věku. Pro kritické zvýšení protilátek se musí organismus setkat s alergenem právě v této době. Často se pozoruje, že nástup atopie koreluje s měsícem narození. Dalším faktorem, který se podílí na kritickém zvýšení protilátek, je současně probíhající parazitární onemocnění, virové infekce nebo i samotné očkování živými vakcínami.

Jediným klinickým příznakem může být pocit svědění, který psa nutí k neustálému drbání. Tím si zraňuje kůži a vystavuje ji nebezpečí infekce bakteriemi, kvasinkami nebo dermatofytními houbami. Zpočátku můžeme na psovi pozorovat otírání očí, pysků nebo brady, vykousávání vrchní strany tlapek nebo i celých končetin. Posléze může být svědění na celém těle. Tato zvířata také často trpí záněty zvukovodů, což někdy bývá i jediným projevem atopie. V pokročilých fázích onemocnění, kdy se nedaří zvládnout projevy svědění a zánětů, bývá kůže téměř bez srsti, je tmavší a ztluštělá.

Diagnostika se opírá o vyloučení jiných onemocnění a o speciální alergenodiagnostické testy.

Alergická onemocnění představují většinou celoživotní problém. Pouze u malého počtu zvířat a jen u některých typů alergie se podaří pomocí desenzibilace alergii zvládnout. Pro majitele i veterináře je to mnohdy velmi frustrující.

Život s atopií nebo potravní přecitlivělostí vyžaduje řadu komplexních opatření a velkou trpělivost ze strany majitelů zvířete. U většiny pacientů se však nakonec podaří nemoc potlačit do přijatelných mezí a umožnit tak zvířeti prožít plnohodnotný život.

Zdroj: Antihistaminika pro psy
Zveřejněno dne: 9.6.2016

Strupy na kůži u koček

Příčiny

Při pohledu na neustále se škrábající kočku zbystří asi každý majitel a začne svého miláčka podrobovat důkladné kontrole. Příčin škrábání u koček může být hned několik. Nejčastější příčinou jsou však zevní parazité. Mezi ty nejznámější a snad nejvíce rozšířené patří blecha, ať už blecha kočičí, psí nebo obecná. Není pouze velmi nepříjemná v srsti, ale je rovněž zdrojem nákazy tasemnicí, protože je mezihostitelem jejího vývoje. Při zjištění tohoto parazita musíme rychle sjednat nápravu a provést „odblešení“, blecha se totiž rychle rozmnožuje a může nám zamořit celý byt. Při opakovaném použití přípravků na hubení blech, například insekticidní zásypy, šampony, obojky, musíme provést i důkladný úklid bytu a hlavně kočičího pelíšku.

Dalším nepříjemným zdrojem škrábání je napadení kočky zákožkou svrabovou, tedy svrab neboli prašivina. I když je tato nemoc zmiňována především u psů, častěji bývá diagnostikována u koček. Tento roztoč vyvrtává chodbičky na povrchu kůže, kde klade vajíčka. Vyvolává silné svědění, kočky se neustále čistí a škrábou a tím roznášejí roztoče po celém těle. Nemoc se lehce odhalí – na kůži jsou šupinky a strupy, kočky trpí záněty kůže, jsou vyčerpané, netečné. Pokud nejsou léčeny, umírají na celkové vyčerpání. Nemoc se dá v dnešní době úspěšně léčit injekcemi nebo léky – ovšem pouze preparáty pro zvířata. Je lehce přenosná na jiné kočky i psy, proto při zjištění nákazy kočku izolujte od ostatních domácích zvířat. Při nedodržení hygieny může dojít i k nakažení člověka. Svrab je problémem u koček s volným pohybem, u koček chovaných v bytě se se svrabem téměř nesetkáme.

Mezi obtížné parazity patří i ušní roztoči, kteří infikují zevní zvukovody a dráždí sliznici, což vyvolá nadměrnou tvorbu mazu. Maz potom vytváří typické hrudky, kočka si ucho často škrábe a má ho sklopené. Škrabáním si zanese do ucha infekci a tím vnikne zánět. Léčba bývá naštěstí úspěšná.

Kočka si z toulek v přírodě může přinést dalšího nepříjemného parazita – klíště. Klíště nemůže na kočku přenést nemoci, které přenáší na lidi, například klíšťovou encefalitidu, ale dochází k tomu, že se kočka škrábáním snaží přisáté klíště ze své kůže odstranit, a to i velmi razantně – rozškrabáním kůže do krve.

Méně častým parazitem, který vyvolává svědění, je sametka zarděnková. Vedle výrazného svědění dochází i ke zvýšené tvorbě šupin. Místy dokonce vypadává srst. Také tímto parazitem se nakazí pouze kočky s možností volného pohybu.

Nelze zapomenout na napadení koček obtížným hmyzem – komáry. I když se toto napadení stává poměrně zřídka, může vyvolat pro kočku nepříjemné svědivé reakce kůže.

Proti zevním parazitům v dnešní době existuje mnoho vhodných preparátů, ať už jsou to obojky, spreje, nebo pipety k nakapání na kůži. Při nadměrném napadení parazity je vhodné léčbu konzultovat s veterinárním lékařem.

Nejen zevní parazité, ale i plísňové kožní onemocnění označované jako dermatofytóza může kočce velmi znepříjemnit život. Toto onemocnění se řadí mezi infekční nemoci a může se přenést i na člověka. Postihuje většinou dlouhosrsté kočky, projevuje se silným svěděním, kočka se škrábe a vytrhává si srst. Při podezření na tuto nemoc je nutné navštívit veterinárního lékaře, který kultivací seškrabků z kůže a srsti stanoví druh plísně a poté následnou léčbu příslušným preparátem.

Bohužel i kočky v dnešní době postihují takzvané „civilizační choroby“, které se projevují kromě jiných příznaků i silným svěděním kůže. Příčinou bývá nevhodná potrava, reakce na šampony a spreje, může jít i o reakci psychickou, například na změnu prostředí, další nové zvíře v domácnosti a mnoho a mnoho dalších. Prakticky je to stejné jako u nás lidí – snad téměř každého z nás někdy potkal „výsev červených pupínků“ a následně nepříjemné svědění, třeba jen po požití běžné mandarinky.

Zdroj: Strupy na kůži u koček
Zveřejněno dne: 22.3.2016

Psí vyrážka

Nejčastější kožní vyrážky u psů

Psí vyrážku způsobují nejčastěji roztoče (Demodex, Sarcoptes, Otodectes), kopřivka, virózy, bakterie a plísně.

Otodectes – roztoč ušní

Je jediný druh roztočů, který je viditelný pouhým okem. Můžete jej spatřit, i když jen zřídka, jak se pohybuje na ušním mazu ve zvukovodu.

Roztoč žije na povrchu kůže v zevním zvukovodu a živí se tkáňovým mokem. Způsobuje zánět zevního zvukovodu doprovázený výrazným svěděním. Napadený zvukovod bývá zaplněn tmavě hnědým mazem, ucho je bolestivé a svědí.

Zánět se může rozšířit i na krk a dále na záda a ocas. Tento parazit se může přenášet i na člověka. Následkem kontaktu s nemocným zvířetem se může přechodně vyvinout zánět kůže ve formě pupínků, které spontánně vymizí po vyléčení zvířete.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dostání v podobě spreje, obojku, šamponu nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Demodex – trudník

Většina psů je nositelem těchto parazitů, které nepůsobí obyčejně žádné problémy, ale dráždí mladé psy, jejichž přirozený obranný systém není ještě plně rozvinut. Vyvolávají tak vznik lupínků a zánět kůže na hlavě a na plecích štěňat. Tyto části těla pak trpí zánětem zvaným mladická pyometra.

Příznakem výskytu trudníku je typický zápach po myších, vypadávání srsti a odlupování mastné kůže.

Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží. V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak lze nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu. Lokalizovaná forma se vyskytuje hlavně u štěňat na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a vyskytuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí.

Pokud léčení nebylo zahájeno do 24 hodin od začátku onemocnění, může nastat opravdové soužení. Veterinář obvykle předepisuje různé léky a antibiotika pro zmírnění příznaků; speciálními šampony se dá odstranit mastnota srsti i charakteristický zápach.

Sarcoptes – zákožka svrabová

Tento parazit bývá označován univerzálním názvem jako svrab a napadá psy všech plemen a každého věku. Může postihnout i člověka. Proniká do horních vrstev hostitelovy kůže a v ní vyvrtává klikaté chodbičky, v nichž žije a klade vajíčka.

Příznaky zákožky jsou nezanícená pokožka, červená vyrážka na uších, vnitřní straně stehen a podpaždí. Zákožka je roztoč o velikosti 0,2 až 0,3 mm. Samičky kladou vajíčka do vyvrtaných chodbiček v horní vrstvě kůže. Samečci žijí pouze na povrchu kůže. Všechna vývojová stadia se živí tkáňovým mokem. Kůže reaguje na přítomnost zákožek zánětem. Psi se kvůli intenzivnímu svědění škrábou, čímž si zraňují kůži. U takto poraněné kůže následně dochází k zánětu.

Na lidské pokožce jsou chodbičky viditelné.

Léčba musí probíhat rychle, aby se nemohla rozšířit na člověka a aby si pes těžce nepoškozoval škrábáním, olizováním a kousáním pokožku, která ho nesnesitelně svědí. Správné léčení sestává z mazacích kúr a koupelí, do kterých se přidávají speciální léky a šampony proti cizopasným členovcům. Koupele se opakují vždy po 5 dnech po dobu nejméně 4 týdnů (larvy se líhnou z vajíček za 3 týdny). Léčbu svrabu svěřte veterináři.

Kopřivka

Jedná se o toxicko-alergické onemocnění charakteristické rychlým vznikem svědivých edematózních kožních změn.

Příčiny kopřivky se dělí na imunologické (přecitlivělost na biopreparáty, léky, krmivo, toxiny vnitřních parazitů a bodavého hmyzu) a neimunologické (psychogenní faktory, dráždivé chemické sloučeniny, fyzikální příčiny – tlak, chlad, teplo; genetické abnormality).

Onemocnění se projevuje edematózním prosáknutím kůže s různou svědivostí a velmi rychlým nástupem účinku, tvorbou kožních pupenů, zježením srsti. Kopřivkové změny jsou nejrůznějších velikostí a tvarů.

Léčba je závislá na příčině, je potřeba navštívit veterinárního lékaře.

Kožní zánět

Základním stadiem kožních chorob je zánět (dermatitis), který vyvolává podráždění a nutí psa ke škrábání. Důsledkem škrábání je další šíření zánětu, silnější svědění až vypadávání srsti. Zánět může mít mnoho příčin, mezi ty nejpravděpodobnější patří kožní virózy, bakteriální, plísňová i parazitární onemocnění, k dalším například poruchy žláz s vnitřní sekrecí, imunitní poruchy a poruchy pigmentace či keratinizace.

Příznaky zánětu jsou škrábání, vypadávání srsti, pes se olizuje a kouše se do svědivých míst, vyrážka, suchá kůže, lupy, citlivost na dotek, mírně zvýšená teplota.

Léčba vždy závisí na příčině zánětu, je potřeba navštívit veterinárního lékaře.

Zdroj: Psí vyrážka
Zveřejněno dne: 2.12.2015

PŘISPĚJTE NA PROVOZ TOHOTO WEBU


Jakákoliv částka od Vás nám do budoucna pomůže připravit nový a zajímavý obsah.
Uděláte nám velkou radost, když nám pošlete příspěvek na nový obsah.

Číslo účtu je 2901151489/2010

Variabilní symbol: 22333

Za každý příspěvek Vám z celého srdce děkuje celý tým webu ČeskáVeterina.cz.


SiteMAP