Téma: 

vši a všenky


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

VŠI U PSA

Léčba psích vší

O hubení vší je vhodné se poradit s veterinárním lékařem. Je totiž nutno použít prostředky účinné, ale takové, které psu neublíží, když budou aplikovány na hlavě, v okolí očí a úst. Nejvhodnější přípravek doporučí majiteli psa veterinární lékař.

Ochrana před zavšivením není příliš obtížná. Stačí nechodit se psem tam, kde je možno se setkat se zdrojem nákazy. Psa češte zásadně pouze vlastním hřebenem, nikdy cizím. Vši se na psa přenášejí zřídka, většinou během styku s druhým psem nebo právě vyčesáváním cizím kartáčem. Abyste se vší zbavili, dodržujte stejný postup jako při odblešování. Psa můžete častěji vyčesávat, abyste jej zbavili hnid, jež jsou pevně uchyceny na psích chlupech.

Preventivní opatření proti vším spočívá v ochraně psa před takto postiženými jinými psi, dále je potřeba udržovat v čistotě zvířecí pelíšky a deky, důkladně vymýt a vydezinfikovat boudy a kotce a ošetřit je vhodnými veterinárními prostředky.

Detail odstavce: Léčba psích vší
Zdroj: Vši u psa
Zveřejněno: 25.11.2015

LARVY V KŮŽI U PSA

Všenka

Světle žlutá všenka psí (Trichodectes canis) se živí odlupujícími se částečkami kůže, nesaje krev.

Všenky měří okolo 2 mm, mají žlutohnědou barvu, jsou ploché s krátkými silnými hákovitými drápky na konci každé končetiny, které používají k pevnému přichycení se k chlupům hostitele. Je možné je pozorovat pouhým okem. U zvířat obvykle napadají hlavu, podpaží, třísla a záda. Psy napadající druh Trichodectes canis může být rovněž mezihostitelem tasemnice psí. To je další důvod, proč je úspěšná eradikace všenek tak důležitá.

Všenka se podobá jak vzhledem, tak způsobem života vši. Všechna vývojová stadia i dospělí jedinci se však živí kožním mazem a vrchními vrstvičkami zrohovatělé pokožky a jen příležitostně sají krev. Je také mnohem pohyblivější než veš, takže při pokusu o chycení se snaží co nejrychleji schovat. Tělo všenky má šedavě bělavou barvu a mnohem širší hlavu než veš. Všenka psí cizopasí výhradně na psu, na člověka nepřechází. Vývojová stadia všenky jsou stejná jako vývojová stadia vši. Vývoj se odehrává pouze na těle psa, samice kladou vajíčka tak, že je přilepují k chlupům (takzvané hnidy). Z nich se pak vylíhnou larvy a po dokončení vývoje se vyvine dospělá všenka. Nález hnid tedy znamená, že pes může být napaden jak vší psí, tak všenkou. Přítomnost parazita vyvolává škrábání a kousání, které může vést k poranění kůže a následné infekci. Všenky hubíme stejně jako vši a blechy.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot-on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Detail odstavce: Všenka
Zdroj: Larvy v kůži u psa
Zveřejněno: 24.5.2016

PARAZITÉ U PSŮ

Nejčastější parazité u psů

Parazity u psů dělíme na vnitřní (endoparaziti), mezi něž patří tasemnice, škrkavky, srdeční parazité; a na vnější (ektoparaziti), mezi které patří blechy, vši, všenky, klíšťata, trudník, zákožka svrabová. Vnitřní paraziti napadají zejména střeva, játra a plíce, vnější napadají pokožku a srst. Šíří se přímo (od napadeného jedince) nebo nepřímo (od mezihostitele nebo přenosem vajíček).

Detail odstavce: Nejčastější parazité u psů
Zdroj: Parazité u psů
Zveřejněno: 9.12.2015

PARAZITÉ V PSÍ SRSTI

Všenka psí

Všenka psí je drobný, 1,4 až 1,5 mm dlouhý žlutavý hmyz s širokou, skoro čtyřhrannou hlavou, podle které ji na první pohled rozeznáme od vši. Samička je o poznání větší než sameček, jinak se obě pohlaví liší jen málo. Samičky přilepují na srst jednotlivá vajíčka, z nichž se již po pěti dnech, nejvýše po týdnu, líhnou larvy, které se dokonale podobají dospělcům. Všenky jsou cizopasníci žijící na kůži a v srsti zvířat. Larvy i dospělé všenky se živí šupinkami kůže a mazem. Ve větším množství dráždí pokožku a způsobují svědění. Srst se láme a vypadá neupraveně. Dospělá všenka saje krev psa jen příležitostně, jinak se živí kožním mazem a vrchními vrstvami zrohovatělé pokožky.

Rozmnožováni je tak rychlé, že všenky zanedlouho svým množstvím způsobují svému hostiteli značné potíže. Ve stadiu, kdy nemohou sát krev, škodí okusováním pokožky a hlavně stálým znepokojováním zvířete. Vyvolávají škrábání a kousání postiženého zvířete, což může vést k poranění kůže a následné infekci. Všenky se hubí stejně jako vši a blechy.

Největším problémem však je to, že všenka psí může být mezihostitelem psí tasemnice (Dipylidium caninum) – pes, který se všenek snaží zbavit tím, že je vybírá zuby, se tímto nepříjemným vnitřním parazitem nakazí.

U psů chovaných v dobrých podmínkách a v čistotě se všenka psí objevuje jen vzácně, zanedbaná zvířata, držená jen u boudy, však jsou napadena často. Pokud pes získá stykem s potulnými kolegy tuto nadílku do kožichu, lze se jí poměrně snadno zbavit vykoupáním psa v insekticidním přípravku a pečlivým vyčištěním jeho obydlí. Zákrok je potřeba opakovat asi po týdnu, aby se zničily i všenky z hnid, které zásah přežily.

Všenky nejsou přenosné na člověka.

Léčba všenek spočívá v aplikaci přípravku Frontline, který zbaví vašeho psa i těchto parazitů. Rychle působící sprej či spot-on spolehlivě likvidují napadení všenkami během 48 hodin.

Detail odstavce: Všenka psí
Zdroj: Parazité v psí srsti
Zveřejněno: 23.8.2017

PARAZITÉ U PSŮ

Veš

Veš psí (Linognathus setosus) je bílá a saje krev. Ani jeden druh není přenosný na člověka. Dospělé vši se pohybují na povrchu kůže a způsobují intenzivní dráždění, pes se škrábe, čímž si může přivodit poranění kůže, které se může následně infikovat.

Na rozdíl od všenek a blech nejsou moc pohyblivé, při rozhrnutí srsti je vidět přisátá veš, která se nesnaží prchat jako všenky ani neodskočí jako blecha. Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespodu na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které na rozdíl od lupů celkem pevně drží. Naštěstí psí vši jsou méně časté než blechy. Pes se nakazí pouze přímým stykem s jiným zavšiveným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Detail odstavce: Veš
Zdroj: Parazité u psů
Zveřejněno: 9.12.2015

PARAZITÉ V PSÍ SRSTI

Veš psí

Jedná se o psího cizopasníka, který je dlouhý 1–2 mm. Člověka nenapadá, ale při silném výskytu jich můžeme na psovi najít tisíce. Důležité je správně se starat o psí srst, zejména u dlouhosrstých plemen, pravidelně ji vyčesávat a prohlížet. Veš psí se šíří takzvané ze psa na psa, pes se tedy musí potkat a setrvat ve společnosti se psem jiným, který již psí vši má. Samice kladou vajíčka přímo na chlupy a z nich se líhnou larvy. Larvy i dospělci se živí krví psa a při silném přemnožení to může vést až k chudokrevnosti.

Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které celkem pevně drží. Naštěstí jsou psí vši méně časté než blechy a nejsou přenosné na člověka. Pes se nakazí pouze přímým stykem s jiným zavšiveným zvířetem, případně při používání cizích hřebenů a kartáčů. Při odvšivení se postupuje podobně jako při odblešování psa.

Veš na rozdíl od všenky je málo pohyblivá a také má menší velikost. Pro představu se můžete podívat na fotky vší.

Léčba spočívá v ošetření insekticidními přípravky, zpočátku denně, poté stačí obden. Je nutné kontrolovat kožich a vyčesávat hnidy, protože jdou hůře chemicky odstranit. Vši je možné zlikvidovat i pomocí speciálního šamponu.

Detail odstavce: Veš psí
Zdroj: Parazité v psí srsti
Zveřejněno: 23.8.2017

KOŽNÍ PROBLÉMY U PSŮ

Vši a hnidy u psa

Veš psí (Linognathus setosus) má bílou barvu a saje krev. Ani jeden druh nenapadá člověka. Dospělé vši se pohybují na povrchu kůže a psa tak intenzivně dráždí, pes se škrábe, čímž si může poranit kůži a do rány si následně může zanést i infekci.

Na rozdíl od všenek a blech nejsou vši příliš pohyblivé, při rozhrnutí srsti lze vidět přisátou veš, jež se nesnaží prchnout jako všenka ani neodskočí jako blecha. Vši se vyskytují na hlavě (zvláště na čenichu, dále v těsném okolí pysků, očí a uší), též na krku (zespodu) a v hrudní oblasti. Při výrazném přemnožení se pak zdržují kdekoliv. Vši přilepují na jednotlivé chlupy hnidy, které se poměrně pevně drží. Psí vši jsou méně časté než blechy. Pes je získá pouze při kontaktu se zavšiveným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů.

Ochranu proti vším zajišťují rovněž antiparazitární přípravky (viz výše).

Detail odstavce: Vši a hnidy u psa
Zdroj: Kožní problémy u psů
Zveřejněno: 5.1.2016

LARVY V KŮŽI U PSA

Veš

Veš psí (Linognathus setosus) je bílá a saje krev. Ani jeden druh není přenosný na člověka. Dospělé vši se pohybují na povrchu kůže a způsobují intenzivní dráždění, pes se škrábe, čímž si může přivodit poranění kůže, které se může následně infikovat.

Veš je zploštělá shora dolů a má krátké, silné končetiny, které nejsou přizpůsobeny ke skákání, takže je veš poměrně málo pohyblivá a lze ji snadno odhalit. Barva vši je šedavá až bělavá. Dospělá veš i larva se živí krví psa. Veš psí cizopasí výhradně na psu, na člověka nepřechází. Vývoj se odehrává pouze na těle psa, samice kladou vajíčka tak, že je přilepují k chlupům (takzvané hnidy). Z nich se pak vylíhnou larvy a po dokončení vývoje se vyvine dospělá veš.

Veš psí způsobuje psovi svědění, takže se škrábe, čímž si může přivodit poranění kůže, které se může infikovat, nebo vzniká ekzém. Nejčastěji se vši vyskytují na hlavě psa, tedy v okolí očí a tlamy, je tedy lepší poradit se o jejich odstranění s veterinárním lékařem, který doporučí vhodný prostředek tak, aby psovi neublížil. Vši se vyskytují poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Veš se na psa přenáší většinou bezprostředním stykem s napadeným psem. Ochrana tedy spočívá v tom, nevodit psa na taková místa, kde by mohl být napaden, a k péči o srst používat výhradně vlastní hřebeny a kartáče.

Při rozhrnutí srsti je vidět přisátá veš, která se nesnaží prchat jako všenky, ani neodskočí jako blecha. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které na rozdíl od lupů celkem pevně drží. Naštěstí jsou psí vši méně časté než blechy. Pes se nakazí pouze přímým stykem se zavšiveným jiným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dostání ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot-on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Detail odstavce: Veš
Zdroj: Larvy v kůži u psa
Zveřejněno: 24.5.2016

PARAZITÉ V PSÍ SRSTI

Kožní parazité u psů

Spolehlivá ochrana proti vnějším parazitům je velmi důležité chovatelské opatření, neboť nejrůznější parazité se nacházejí všude kolem nás. Pes se může rovněž nakazit při kontaktu s jinými zvířaty, a navíc se mnozí parazité mohou přenést i na člověka.

Kožní parazité žijí v psí srsti. Mezi nejběžnější parazity, kteří si vyberou vašeho psa jako hostitele, patří blechy, klíšťata, vši, všenky, zákožky, dravčíci a trudníci. Parazité jsou všude kolem nás, proto by používání antiparazitik nemělo být pouze sezónní záležitostí v době zvýšeného výskytu klíšťat, ale naprostou samozřejmostí. To stejné platí i v případě odčervování. Mnozí majitelé psů odčervování podceňují.

Ektoparazit je vnější cizopasník, který žije na povrchu těla jiného organismu (hostitele) buď trvale (blecha, zákožka), nebo jej vyhledává pouze jako zdroj potravy (klíště).

Detail odstavce: Kožní parazité u psů
Zdroj: Parazité v psí srsti
Zveřejněno: 23.8.2017

VŠI U PSA

Vši psí versus lidské

Veš psí se na člověka nepřenáší, ale naopak je to možné. Veš lidská však nemůže přelézat na psa a zpět, protože má drápky uzpůsobené lidskému vlasu a na chlupech psa se neudrží.

Veš dětská (Pediculus humanus capitis) nebo také vlasová či hlavová žije v lidských vlasech, nejčastěji však bývá nalézána u dětí. Zejména v poslední době se daleko častěji než dříve vyskytuje také ve vlasech dospělých lidí. Jedná se o parazitický plochý bezkřídlý hmyz šedé barvy, který nepřenáší žádné specifické infekční onemocnění. Veš dětská je dlouhá 2 až 4 mm, samička klade denně 3 až 4 vajíčka, která připevňuje svými výměšky pevně k vlasu v těsném sousedství pokožky – hnidy. Žije asi 3 týdny a za tu dobu naklade až 150 vajíček. Rychlost vývoje pak závisí na teplotě. Z vajíček se líhnou po 5 až 10 dnech larvy (nymfy). S růstem vlasů se hnidy vzdalují od kůže a obecně platí, že hnidy vzdálené více než 0,5 až 1 cm od pokožky jsou vylíhlé nebo mrtvé. Larvy jsou přibližně 1 mm dlouhé, podobné dospělcům, sají krev, nemohou se rozmnožovat, z nich se pak asi za 20 dnů stávají dospělé vši. Mimo tělo přežívají vši 24 až 48 hodin. Veš nelétá ani neskáče, pohybuje se pouze lezením. Při vyčesání na zem se ale pěkně rychle rozlézá a hledá dalšího hostitele, takže vyčesávat jen tak v místnosti nebude to pravé, radši třeba nad vanou. Mytí hlavy běžnými šampony nechává vši zcela v klidu.

Detail odstavce: Vši psí versus lidské
Zdroj: Vši u psa
Zveřejněno: 25.11.2015

VŠI U PSA

Veš u psa

Veš psí (Linognathus setosus) je dokonale přizpůsobena k cizopasnému způsobu života. Tělo bílé barvy je zploštělé shora dolů. Kratší silné končetiny nejsou uzpůsobeny ke skákání. Hlava vši je užší, mírně protáhlá. Dospělci a larvy tohoto parazita se živí krví hostitele. Vši jsou málo pohyblivé. Když se rozhrne srst zavšiveného psa, přisátá veš se nesnaží ukrýt. Nabodávání kůže vyvolává u psa úporné svědění. Pes se škrábe a kouše, způsobuje si na pokožce drobná i větší zranění. Ta se mohou druhotně infikovat a vzniká ekzém.

Celý vývoj vši se odehrává na těle hostitele. Oplozené samice kladou vajíčka do srsti psa. Zvláštním tmelem je přilepují k jednotlivým chlupům. Vajíčka nalepená na chlupech se nazývají hnidy. Podle nálezu hnid lze také spolehlivě rozpoznat, že je pes zavšiven. Ke svému vývoji potřebují vajíčka vší stálou teplotu těla hostitele. Při ní se larvy líhnou asi za 30 dní. Protože jsou tato vývojová stadia tvarem těla velice podobná dospělým vším, nazývají se někdy také nymfy. Klidové stadium neboli kukla ve vývoji vši chybí. Larvy či nymfy následně prodělávají další vývoj, vytvářejí se u nich pohlavní orgány a mění se v dospělé vši. Pouze při silném napadení psa, kdy na jednom hostiteli může být i několik tisíc cizopasníků, se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi.

Déle trvající zamoření se pozná podle zbarvení hnid. Ty jsou zpočátku bílé, na povrchu lesklé. Když je víčkem, které je na jednom konci, opustí larva nebo nymfa, změní se jejich barva. Nález hnid obojího zbarvení znamená, že pes je již dlouho hostitelem tohoto parazita. Vši se většinou přenášejí ze psa na psa přímým stykem. Nepřímý přenos je vzácný. Protože neskáčou, může k přenosu dojít jen při bezprostředním setkání dvou psů.

Zavšivení je dokladem špatné péče o psa. Vši milují klid, proto se jim daří zejména v srsti, která není ošetřována vůbec anebo jen nedostatečně. K slabšímu napadení může ovšem dojít i u řádně česaného a kartáčovaného psa, pokud se setkal s jiným, silně napadeným psem.

Detail odstavce: Veš u psa
Zdroj: Vši u psa
Zveřejněno: 25.11.2015

NEOSTOMOSAN

Neostomosan pro koně

Neostomosan můžete použít i na koně, kdy ničí mouchy, hmyz, blechy, vši, roztoče a prašivinu.

Na koně se aplikuje roztok postřikem na celé tělo. Koncentrát by měl být v poměru 1 : 200, roztok nesmí zasáhnout oči a nozdry.

Lék má dlouhodobý preventivní účinek proti blechám, klíšťatům, vším i prašivině.

Detail odstavce: Neostomosan pro koně
Zdroj: Neostomosan
Zveřejněno: 27.11.2015

JAK VYPADÁ VEŠ A JAK BLECHA

Jak vypadá veš

Veš je cizopasník dlouhý 1–2 mm, který je dokonale přizpůsobený k cizopasnému způsobu života. Vším chybí křídla stejně jako blechám.

Veš je zploštělá shora dolů a má krátké silné končetiny, které nejsou přizpůsobeny ke skákání, takže je veš poměrně málo pohyblivá a lze ji snadno odhalit. Barva vši je šedavá až bělavá.

Dospělci i larvy vší se živí krví hostitele. Pohlavní dospělosti dosahují za 3 týdny. Dospělec se dožije 3 až 5 týdnů. Samice naklade až 150 vajíček. Vši žijí pouze v srsti, kam kladou i svá vajíčka. Ta se po 8 až 10 dnech změní v larvy, které se v dospělce vyvinou za 3 až 5 týdnů. Vši jsou dosti málo pohyblivé. Když se rozhrne srst zavšiveného psa, přisátá veš se nesnaží ukrýt. Blecha obvykle odskočí.

Nabodávání kůže vyvolává u psa úporné svědění, které má tytéž následky jako svědivost při zablešení. Pes se škrábe a kouše, čímž si na pokožce způsobuje drobná i větší zranění. Ta se druhotně mohou infikovat a vzniká ekzém.

Celý vývoj vši se na rozdíl od blechy odehrává na těle hostitele. Oplozené samice kladou vajíčka do srsti psa. Zvláštním tmelem je přilepují k jednotlivým chlupům. Vajíčka nalepená na chlupech se nazývají hnidy. Podle nálezu hnid lze také spolehlivě rozpoznat, že je pes zavšiven.

Ke svému vývoji potřebují vajíčka vší stálou teplotu těla hostitele. Při ní se larvy líhnou asi za 30 dní. Protože jsou tato vývojová stadia tvarem těla velice podobná dospělým vším, nazývají se někdy také nymfy. Klidové stadium neboli kukla ve vývoji vši chybí. Larvy či nymfy ale prodělávají další vývoj, vytvářejí se u nich pohlavní orgány a mění se v dospělé vši. Déletrvající zamoření se pozná podle zbarvení hnid. Ty jsou zpočátku bílé, na povrchu lesklé. Když je víčkem, které je na jednom konci, opustí larva nebo nymfa, změní se jejich barva. Nález hnid obojího zbarvení znamená, že pes je již dlouho hostitelem vší.

Pouze při silném napadení psa, kdy na jednom hostiteli může být i několik tisíc cizopasníků, se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi.

Vši se většinou přenášejí ze psa na psa přímým stykem. Nepřímý přenos je vzácný. Protože neskáčou, může k přenosu dojít jen při bezprostředním setkání dvou psů. Na člověka veš psí nepřechází. Zavšivení je dokladem špatné péče o psa. Vši milují klid, proto se jim daří zejména v srsti, která není ošetřována vůbec anebo jen nedostatečně. K slabšímu napadení může ovšem dojít i u řádně česaného a kartáčovaného psa, pokud se setkal s jiným, silně napadeným psem.

O hubení vší je vhodné se poradit s veterinárním lékařem. Je totiž nutno použít prostředky účinné, ale takové, které psovi neublíží, když budou aplikovány na hlavě, v okolí očí a úst. Ochrana před zavšivením není příliš obtížná. Stačí nechodit se psem tam, kde je možno setkat se se zdrojem nákazy. Pes se zásadně češe pouze vlastním hřebenem, nikdy cizím.

Detail odstavce: Jak vypadá veš
Zdroj: Jak vypadá veš a jak blecha
Zveřejněno: 24.8.2017

PARAZITÉ U PSŮ

Všenka

Světle žlutá všenka psí (Trichodectes canis) se živí odlupujícími se částečkami kůže, nesaje krev.

Všenky měří okolo 2 mm, jsou ploché, mají žlutohnědou barvu, krátké silné hákovité drápky na konci každé končetiny, které parazit užívá k pevnému přichycení se k chlupům hostitele. Je možné je pozorovat pouhým okem. U zvířat obvykle napadají hlavu, podpaží, třísla a záda. Psi napadení druhem Trichodectes canis mohou být rovněž mezihostitelem tasemnice psí. To je další důvod, proč je úspěšná eradikace všenek tak důležitá.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Detail odstavce: Všenka
Zdroj: Parazité u psů
Zveřejněno: 9.12.2015

PSÍ NEMOCI

Nemoci psů

Nemoci psů se dají rozdělit do několika kategorií podle postižení:

  • Infekční onemocnění psů – vzteklina, parvoviróza, psinka, infekční zánět jater, infekční kašel, chřipka psů, leptospiróza
  • Nemoci dýchacího ústrojí – akutní zánět nosní sliznice, zánět hltanu a hrtanu, zánět průdušek a plic, zánět pohrudnice, nádory na dýchacím ústrojí
  • Nemoci krevního oběhu a krvetvorných orgánů – zánět srdečního svalu, zánět nitroblány srdeční, zbytnění a rozšíření srdce, srdeční slabost a srdeční vady, zánět tepny, zánět žíly, anémie, leukémie
  • Nemoci trávicího ústrojí – zánět sliznice dutiny ústní, zubní kámen, zubní kaz, zánět mandlí, zánět žaludku, zánět střev, zácpa, hnisavý zánět análních váčků, zánět slinivky břišní, otočení žaludku
  • Nemoci močového ústrojí – zánět ledvin, zánět močového měchýře, močové kameny
  • Nemoci pohlavního ústrojí – hnisavý zánět dělohy, zánět předkožky
  • Nemoci pohybového ústrojí – záněty svalů, kloubů a šlach, dysplazie kyčelních kloubů, zlomeniny kloubů, zlomeniny kostí, křivice
  • Nemoci nervového ústrojí – zánět mozku a míchy, otřes a zhmoždění mozku a míchy
  • Nemoci očí – zánět spojivek, zánět víček, vchlípení a vychlípení víček, suchý zánět rohovky a spojivky, zákal rohovky, zákal čočky
  • Nemoci uší – onemocnění zevního zvukovodu, krevní výlev v ušním boltci
  • Onemocnění kůže – zánět kůže, kopřivka, svrab
  • Parazitární onemocnění psů – škrkavky, tasemnice, blechy, vši, všenky, klíšťata

Infekční nemoci jsou nemoci, jejichž původci jsou živé mikroorganismy (patogenní bakterie, houby, viry, rickettsie, chlamydie, protozoa) schopné pronikat do organismu zvířat, vyvolat onemocnění a dále se přenášet na zdravé jedince.

Přenos infekčních nemocí je realizován přímým nebo nepřímým (zprostředkovaným) vzájemným kontaktem nemocného zvířete se zdravým. Bránou vstupu původce onemocnění je kůže a viditelné sliznice očí, dýchací, trávicí a močopohlavní systém.

Při prvních příznacích infekčního onemocnění psa je nutné vždy co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře, který zvíře odborně vyšetří a zahájí odpovídající léčbu. Infekční onemocnění ohrožuje nejen zdraví a život postiženého psa, ale i ostatní psy, se kterými přijde do kontaktu.

Invaze cizopasníků, jak vnějších, tak vnitřních, způsobují značné komplikace zdravotního stavu u všech věkových kategorií psů. U štěňat mohou způsobovat i přímé ztráty uhynutím, často významnou měrou zasahují skrytě do vývinu a růstu a disponují organismus pro celou řadu onemocnění.

Detail odstavce: Nemoci psů
Zdroj: Psí nemoci
Zveřejněno: 8.5.2016

SIBIŘSKÁ KOČKA

Další nemoci

U sibiřské kočky se mohou projevit stejné nemoci, které postihují i jiná kočičí plemena, jako je vzteklina, borelióza (očkování koček proti tomuto onemocnění bývá zbytečné, málokdy mají klinické příznaky), panleukopénie (= kočičí mor), virová rhinotracheitis (= projevuje se kýcháním, rýmou, zánětem spojivek a horečkou), kaliciviróza (= virové onemocnění způsobující rýmu, nebo chřipku), infekční peritonitida (= zánět pobřišnice), FIV (= kočičí AIDS), kočičí leukóza (= kočičí leukémie), campylobakterióza (= připomíná salmonelózu, projevuje se zánětem tenkého a tlustého střeva), salmonelóza (= průjmové bakteriální onemocnění), tuberkulóza (= souchotiny), dermatofytóza (= kožní plíseň), motolice (= endoparaziti postihují plíce, játra, žlučovody), tasemnice (= střevní onemocnění způsobené parazity), hlístice (= spadají sem škrkavky kočičí postihují střeva, škrkavka šelmí, škrkavky způsobující plicní červivost, dále tenkohlavec liščí způsobující záněty slepého a tlustého střeva i paraziti napadající plíce), klíšťata, ušní svrab, notoedrový svrab (nejprve postihuje ušní boltce, pak hlavu a nakonec i celé tělo kočky), cheyletielóza (= dravčíkovitost, kožní nemoc), všenky, blechy.

Detail odstavce: Další nemoci
Zdroj: Sibiřská kočka
Zveřejněno: 27.4.2018

NEOSTOMOSAN

Použití Neostomosanu na svrab u psů

Tento roztok se používá koncentrovaný a je určen k vnějšímu užití. Využívá se k léčbě psů, kteří mají blechy, klíšťata, vši, svrab. Je možné ho užívat i preventivně. Roztok nesmí zasáhnout oči a nosní sliznici. Lze používat i u fen v době březosti.

Před aplikací je potřeba psa umýt, osušit a poté nastříkat koncentrátem v poměru 1 : 200; nastříkat se musí celý povrch psa (pozor na oči a čenich). Při léčbě prašiviny se tato aplikace opakuje za 10 dnů. Aplikuje se i na pelech, boudu.

Lék má dlouhodobý preventivní účinek proti blechám, klíšťatům, vším i prašivině.

Detail odstavce: Použití Neostomosanu na svrab u psů
Zdroj: Neostomosan
Zveřejněno: 27.11.2015

NEOSTOMOSAN

Neostomosan pro kočky

Na kočky je možné ho použít také, ale pouze v nízké koncentraci, protože kočky mají velmi citlivou pokožku a nadměrný koncentrát by jim mohl způsobit značné zdravotní potíže.

Koncentrovaný roztok se tedy používá dostatečně zředěný a je určen pouze k vnějšímu užití. Využívá se k léčbě koček, které mají blechy, klíšťata, vši, svrab. Je možné ho používat i preventivně. Roztok nesmí zasáhnout oči a nosní sliznici. Lze používat i v době březosti.

Před aplikací je potřeba kočku umýt, osušit a poté nastříkat koncentrátem v poměru 1 : 500; nastříkat se musí celý povrch kočky (pozor na oči a čenich). Při léčbě prašiviny se tato aplikace opakuje za 10 dnů. Aplikuje se i na pelech a povrchy, kde se kočka pohybuje.

Lék má dlouhodobý preventivní účinek proti blechám, klíšťatům, vším i prašivině.

Detail odstavce: Neostomosan pro kočky
Zdroj: Neostomosan
Zveřejněno: 27.11.2015

VYRÁŽKA U KOČEK

Nemoci srsti u koček

Pravidelná péče o kočku a její srst je zárukou zdraví zvířete. Přirozeně se kočka zcela samostatně stará o čistotu svého těla. Dlouho se umývá, důkladně vylizuje svoji srst a všechny úseky těla, ke kterým se může dostat. Majitel však kočičce může pomoci každodenním vyčesáváním srsti, masírováním kůže a tím jí dodávat radost, zábavu a potěšení. Kočka se potom cítí mnohem lépe a s vděčností vaši pomoc přijímá. Výsledkem je srst čistá, lesklá a méně pelichající.

Kočce, která je nemocná, se objevují v srsti malé okrouhlé lysiny. Příčinou mohou být blechy, vši a roztoči žijící v kožichu kočky, ti mohou napadnout i člověka. Dochází tak k podráždění kůže, která svědí a objevují se na ní červené skvrny. Nutná je rychlá návštěva veterináře, který kočku ošetří. A také dezinfikovat místo na spaní a potřeby na údržbu kočičí srsti.

Detail odstavce: Nemoci srsti u koček
Zdroj: Vyrážka u koček
Zveřejněno: 23.5.2016

PSÍ VYRÁŽKA

Projevy vyrážky

Mezi projevy vyrážky patří škrábání, zarudlá kůže a vypadávání srsti. Projevy závisí na druhu onemocnění.

Škrábání

Škrábání jako průvodní jev kožních chorob má mnoho příčin. Měli bychom sledovat, zda se na těle psa nevyskytují paraziti (blechy, vši, roztoči) nebo bakteriální nákazy (malá, infikovaná a šupinatá místa a červené zanícené plošky).

Příčinami škrábání může být zamoření parazity, ušní onemocnění, onemocnění análních žláz či podráždění (zarudlé břicho).

Léčení souvisí se specifickými příčinami infekce. Proti parazitům se používají protiparazitní koupele (neznáte-li parazita, postupujte jako při hubení blech), omývání infikovaných míst antibakteriálním roztokem. Všechny nákazy, ušní choroby nebo zanícené anální žlázy vyžadují veterinární péči. Při podráždění pokožky odstraňte příčiny, které je způsobují (nylonové koberce, dezinfekční prostředek na mytí podlahy). Když léčení selže, poraďte se s veterinářem.

Pokud je kůže popraskaná nebo mokvá, tak se okamžitě poraďte s veterinárním lékařem.

Zarudlá kůže

Tento příznak signalizuje začátek onemocnění ještě předtím, než se plně rozvine.

Příčinami může být přítomnost blech, vší, podráždění pokožky dotykem, alergický zánět kůže a bakteriální nákazy.

Léčení souvisí s příčinou infekce. Jakmile dojde k přesnému ohraničení napadeného místa, naneste na ně zinkovou mast. Při větším rozšíření použijte dětský lanolinový šampon, který dobře opláchne dráždivé látky a zklidní pokožku. Suchou kůži ošetřete sprejem proti blechám. Když do 24 hodin nedojde ke zlepšení, poraďte se s veterinářem.

Vypadávání srsti

Příčiny vypadávání srsti psů jsou různé. Je třeba vždy věnovat pozornost srsti i pokožce psa a prohlédnout jej, zda se u něj nevyskytují zlámané chlupy, jestli nemá zanícenou kůži, holá místa, jestli mu symetricky nevypadává srst nebo nepřiměřeně dlouho nelíná.

Dalším důvodem vypadávání srsti bývá škrábání (zarudlá kůže, zlámané chlupy), poruchy růstového cyklu (holá místa) a výživa.

Nejčastější příčinou vypadávání srsti jsou však hormonální poruchy, které vyžadují veterinární péči. Jsou-li zaviněny nevhodnou skladbou potravy, dávejte psu multivitaminy a olej, které zastaví línání. Jestliže se po několika týdnech stav nezlepší, spojte se ihned s veterinářem.

Detail odstavce: Projevy vyrážky
Zdroj: Psí vyrážka
Zveřejněno: 2.12.2015

MALTÉZSKÝ PSÍK

Nemoci

Maltézský psík se obvykle dožívá vysokého věku až 15 let. Navzdory křehkému vzhledu, který navozuje dojem vysoké zranitelnosti, se totiž jedná v zásadě o zdravé plemeno. Přesto inklinují maltézáčci k některým onemocněním ve zvýšené míře. Mezi častěji zaznamenané zdravotní potíže u maltézského psíka patří luxace pately. Tento zdravotní problém je ostatně typickým neduhem, který postihuje malá plemena psů. Maltézský psík rovněž trpí hojně na onemocnění očí (od silného slzení po progresivní retinární atropii), je proto třeba věnovat jim zvýšenou, intenzivní péči. Další zranitelnou oblastí je ústní dutina (riziko nemocí zubů a dásní).

Mezi možné infekční choroby patří psinka, infekční zánět jater, leptospiróza, parvoviróza. Mezi běžné nemoci se řadí průjem, zácpa, zánět uší, otrava, škrkavky, tasemnice.

Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3–6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože při jednotlivém trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovaly.

K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a bakterie, kterými mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Mezi vnější parazity patří blecha, veš, všenka, sviluška podzimní, zákožka psí, dravčík psí, trudník psí, klíště, kloš.

Detail odstavce: Nemoci
Zdroj: Maltézský psík
Zveřejněno: 6.4.2016