Na kůži kočky se mohou projevit různá onemocnění, ať už kůže jako takové (bakteriálního, parazitárního či plísňového původu), nebo jako komplikace hojení poranění kůže. Komplikace mohou signalizovat onemocnění vnitřních orgánů, hormonální poruchy a také alergie různého původu.
Kočičí plíseň
Mezi častá onemocnění kůže u koček patří plísňová kožní onemocnění.
Plísňová onemocnění jsou nejčastěji způsobena houbou patřící do skupiny nazvané dermatofyta – Microsporum canis. Tato nemoc je přenosná na člověka, a proto patří do infekčních nemocí zvaných zoonózy. Zdrojem této nemoci jsou nejčastěji nemocná zvířata, mohou to být ale i takzvaní asymptomatičtí nosiči. Jedná se o kočky, na kterých nejsou vidět žádné příznaky této nemoci, ale v jejich srsti houba přežívá a tím nakazí ostatní zvířata. Uvádí se, že tato houba je odpovědná za 90 % kožních plísňových onemocnění kočkovitých šelem (tento údaj platí pro naše geografické podmínky).
Mezi dalšího původce plísně řadíme Trichophyton mentagrofites, který se u koček vyskytuje jen zřídka a napadá především psy. Ostatní druhy plísní jsou velmi ojedinělé.
Lze říci, že toto onemocnění nejčastěji napadá jedince s oslabenou imunitou, kteří trpí ještě jinou chorobou, vyhublá nebo stresovaná zvířata, mladá nebo stará zvířata, která ještě, nebo už, nemají vybudovaný silný obranný systém. Ve větší míře jsou postiženy dlouhosrsté a polodlouhosrsté kočky. Pokud se onemocnění přenese na člověka, jsou napadeny nejčastěji děti, staří lidé nebo lidé s citlivou pokožkou. K přenosu dochází přímým kontaktem s postiženým zvířetem nebo s takzvaným nosičem. Zdrojem houby mohou být vypadané infikované chlupy, kousky odpadlé kůže. Přenašeči jsou i parazité – blechy nebo vši. Z tohoto důvodu nemoc nejčastěji postihuje kočky s volným pohybem nebo bezprizorní toulavé kočky.
Obě tyto výše uvedené houby parazitují na povrchových částech zrohovatělé kůže, a jelikož v infekčním stadiu nemohou samy proniknout do kůže, najdou si cestu přes drobné ranky nebo oděrky. Na kůži potom nacházíme zarudlá ložiska pokrytá šupinkami. Většinou se nejprve objevují na hlavě a šíří se dále po celém těle, kde vytvářejí mapovité skvrny. K plísním se mohou přidat i bakterie, které způsobují hnisání těchto postižených míst. Postižená místa silně svědí a kočka má tendenci si srst vytrhávat. Pokud plísně postihnou i drápky, začínají se lámat, což je pro kočku velmi bolestivé a často pak kulhá.
Než přistoupíme k samotné léčbě, měli bychom zjistit, zda kočka netrpí jinou nemocí a zda plíseň není jen doprovodné onemocnění vzniklé oslabením organismu. Často při vyléčení primárního onemocnění dochází k samovolnému vyhojení. Nesmíme zapomenout provést důkladné odblešení a odstranění jiných parazitů, kteří rovněž oslabují organismus. Při léčení samotné plísně budeme potřebovat pomoc veterinárního lékaře, neboť musíme rozlišit, o jaký druh plísně se jedná. Toto rozlišení je možné pouze kultivací seškrabaných kožních strupů a srsti.
Různé druhy plísní mohou postihnout nejen králíka domácího, ale i člověka. Řada plísní je navíc přenosná nejen mezi jednotlivými králíky, ale i mezi králíkem a člověkem. Plísně obvykle způsobují parazitující houby, které napadnou vrchní část pokožky. Je dobré si uvědomit, že plísním se velmi daří ve vlhkém a teplém prostředí.
Projevy
Projevy plísní se mohou lišit, vždy záleží na tom, o kterou plíseň se jedná. Častou plísní u králíků je například plíseň zvaná Mol, která se objevuje na uších, očních víčkách, krku, hlavě ale i končetinách králíka. Obvykle se zde tvoří žluté strupy s prohlubní uprostřed. Pro tuto plíseň je také typické, že králíka nesvědí, takže si králík nemusí toto místo neustále drbat. Typický je také zápach této plísně, který připomíná myšinu). Pro králíky je typická taky plíseň zvaná Opar lysivý (touto plísní se může nakazit i člověk). Plíseň se objevuje na nosu, krku, uších a plecích. Na těchto poškozených místech obvykle nejprve vypadá srst a pak se objeví šedé šupinky, ze kterých mohou vzniknout strupy. Ani tato plíseň králíka nesvědí.
Příčiny
Plíseň se snadno přenese z nakaženého králíka na jiného, možné je, aby se králík nakazil třeba i od hlodavců (přítomnost myší v blízkosti králíkárny například).
Léčba
Pokud se veterinář a chovatel dohodnou, že budou u králíka plíseň léčit (obvykle se to provádí jen u kousků, které mají pro chovatele zvláštní hodnotu, například jsou určené na výstavy). Veterinář obvykle předepíše nějaké oleje na změkčení strupů a jejich odstranění, k tomu protiplísňové prostředky a někdy jsou nutné i antibiotika.
Prevence
Prevencí proti plísním u králíka je izolace od nakažených králíků, nutnost dodržovat pravidla hygieny, ročně alespoň dvě dezinfekce králíkárny a samozřejmě i deratizace.
Plísně a paraziti se mohou v teráriu objevit velmi rychle, zvlášť pokud nejsou vhodně nastavené podmínky prostředí. Nejčastěji vznikají z nadměrné vlhkosti, špatné hygieny nebo nevhodného substrátu. Terarijní živočichové jsou na prostředí citliví, a proto je důležité věnovat prevenci maximální pozornost.
Alergie na roztoče, prach a plísně se projevují u psa stejně jako u člověka celoročně. Alergie na plísně se projevuje při pobytu ve vlhčím prostředí, s vlhkostí souvisí i alergie na roztoče, protože čím je větší vlhkost, tím se alergie zhoršuje. Pokud má tedy pes příznaky této alergie je třeba vlhkost vzduchu v bytě udržovat zhruba na 50 %. Zároveň by pes trpící alergií na prach a roztoče neměl trávit moc času v místnostech, kde se nachází polštáře, deky, povlečení a podobně, majitel by měl navíc tyto látkové předměty prát co nejčastěji.
Strupy u koček vznikají nejčastěji sekundárně po svědění a škrábání; příčinou mohou být paraziti (blechy, roztoči), alergie (potravní nebo atopie), bakteriální či kvasinkové infekce, hormonální poruchy nebo autoimunitní onemocnění.
Jsou strupy u koček nakažlivé pro člověka nebo jiné zvířata?
Některé příčiny strupů, například parazitární infekce (např. cheyletielóza) či některé kožní plísně, mohou být přenosné i na člověka nebo další zvířata. Vždy je třeba ošetřit jak postiženou kočku, tak prostředí, a konzultovat riziko přenosu s veterinářem.
Jaké domácí kroky můžu udělat před návštěvou veterináře?
Zajistěte důkladné odstranění parazitů (podle doporučení veterináře), jemné omytí postižených míst vhodným šamponem, zabránění škrábání (obojek či návlek) a změnu stravy při podezření na potravní alergii. Nicméně u rozsáhlých nebo mokvajících strupů je nutná odborná prohlídka.
Kdy je nutné okamžitě vyhledat veterinární péči?
Okamžitě kontaktujte veterináře, pokud se strupy rychle rozšiřují, objevuje se hnisavý výtok, kočka ztrácí na váze, přestává jíst nebo vykazuje známky celkové nemoci (apatie, horečka).
Jak veterinář diagnostikuje příčinu strupů?
Veterinární vyšetření zahrnuje klinické vyšetření kůže, škrabání na parazity, cytologii nebo kultivaci z postiženého místa, případně kožní biopsii či krevní testy pro zjištění hormonálních nebo imunitních příčin.
Pomůže změna stravy u strupů způsobených alergií?
Ano — u potravní alergie je hypoalergenní nebo eliminační dieta často velmi účinná. Zlepšení lze očekávat obvykle během 3–6 týdnů po nasazení správné diety.
Co dělat při podezření na bradavici nebo nádorové ložisko?
Útvary, které připomínají bradavice nebo dlouhodobě nezhojitelné strupy, je třeba vyšetřit odborně; veterinář může provést cytologii nebo biopsii a doporučí další postup (chirurgické odstranění, histologické vyšetření).
Jak dlouho obvykle trvá léčba strupů u koček?
Doba léčby závisí na příčině: parazitární problémy se často zlepší do 1–3 týdnů po ošetření, bakteriální či kvasinkové infekce vyžadují cílenou léčbu (1–4 týdny), u alergií nebo autoimunitních onemocnění může být léčba dlouhodobá a vyžadovat opakované kontroly.
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy.
Microsporum canis je plísňové onemocnění kůže, chlupů a drápků.
Spory plísní, které jsou v prostředí i v srsti zvířat, u zdravých a imunitně silných jedinců nevyvolávají žádné příznaky onemocnění. Nemoc proto postihuje nejčastěji kočky mladší 12 měsíců a stará, silně stresovaná nebo imunitně oslabená zvířata. Klinické příznaky jsou rozmanité, od menších ohraničených ložisek v průměru do 2–3 cm až po celotělové vypadaní chlupů se svědivou a zánětlivou reakcí. Nejčastěji však pozorujeme šupinatění a zvýšenou lámavost chlupů na hlavě, krku a končetinách. Predisponovány jsou perské kočky.
V současnosti je v ČR registrovaný veterinární imunopreparát, vakcína, po jejíž aplikaci a revakcinaci vzniká do jednoho měsíce imunita přetrvávající nejméně jeden rok. Vakcinaci je možno použít i v rámci léčby dermatofytózy. Při léčbě je někdy nutné aplikovat i třetí vakcinační dávku za 10 až 21 dnů po revakcinaci. Léčba onemocnění trvá minimálně 4 až 6 týdnů.
Kočky s malými, dobře ohraničenými ložisky většinou nepotřebují ostříhání, ale při rozsáhlejším postižení musí být především dlouhosrsté kočky ostříhány po celém těle a chlupy by se měly spálit, čímž se výrazně snižuje kontaminace prostředí sporami plísní. Pro ošetření ložiskových změn jsou vhodná topická lokální antimykotika. Při rozsáhlejším postižení jsou preferovány koupele v enilconazolu nebo v síře (6 g/l). Doporučuje se i nasazení celkových antimykotik na bázi ketokonazolu, itrakonazolu nebo grizeofulvinu. V domácnosti je nutno denně vysávat postižené chlupy a plísňové spory. K ošetření prostředí je vhodný enilconazol ve spreji. Kotce a povrchy, které snáší ošetření dezinfekčními roztoky s chlórem, doporučujeme denně omývat.
Dermatofytní plísně jsou přenosné na člověka, je proto vhodné věnovat léčbě zvířete dostatečnou pozornost a dodržovat zásady hygieny.
