Téma: 

druhy

Britská kočka

Druhy britských koček

Černá britská krátkosrstá kočka

Tato černá britská krátkosrstá kočka má celé tělo pokryté černou krátkou srstí bez barevných variet. Při narození koťat může být srst lehce zrzavá, to ale časem zmizí. Tato kočka by se neměla příliš slunit, pak by její srst mohla získat hnědou barvu. Postava kočky je podsaditá, britské kočky váží od 4 kg do 9 kg. Hlava je kulatá a široká. Nos je krátký a černý. Uši jsou malé a mírně zakulacené. Oči jsou velké a kulaté. Barva očí je žlutá až měděná. Povaha této kočky je velmi milá a přítulná. Černá britská krátkosrstá kočka je klasika a žádné variety se u ní nepřipouštějí.

Bílá britská krátkosrstá kočka

Tento typ kočky má srst krátkou, hustou a čistě bílou bez odstínů žluté. Tělo je silné, robustní a tlapky mají růžovou barvu. Hlava je kulatá a široká. Nos je rovný a čenich má růžovou barvu. Oči jsou velké a kulaté. Obvyklá je u nich oranžová barva očí v různých odstínech. Přesto se u ní připouští varieta s modrýma očima či s nestejně zbarvenýma očima. Povaha této kočky je stejná jako u  kočky černé britské krátkosrsté.

Krémová britská krátkosrstá kočka

Srst této kočky je krátká, hustá a zároveň velmi jemná. Zbarvení srsti je jednobarevné a krémové. Tělo působí robustně a podsaditě. Tlapky mají růžovou barvu. Hlava je velká a kulatá s růžovým čenichem. Na svět se dívá velkýma, kulatýma očima, které mohou být oranžové až zlaté. U tohoto typu kočky se nepřipouštějí žádné variety. I tato kočka je oblíbená pro svoji povahu, protože je přítulná a přátelská.

Modrá britská krátkosrstá kočka

Srst této kočky je krátká a hustá. Barva srsti je modrá v různých odstínech. Důležité je, aby odstín byl po celém těle totožný. Koťata mohou být tygrovaná, ale to obvykle brzy zmizí. Tělo je podsadité a tlapky jsou modré. Hlava je kulatá a stejně jako tlapky i čenich je modrý. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva může být měděná nebo oranžová. Jedinou přípustnou varietou je již samostatné plemeno zvané chartreuxská kočka (podle místa vyšlechtění), která je o něco silnější a větší než britská kočka a barva srsti má šedivější nádech. Povaha kočky modré britské krátkosrsté je opět přítulná, tento typ ale bývá často rozmazlený.

Modrokrémová britská krátkosrstá kočka

Jedná se v podstatě o kombinaci dvou předcházejících typů. Srst této kočky je krátká a hustá bez tygrování. Obě barvy srsti nesmí tvořit žádné skvrny. Obvykle se jedná o světlé zbarvení. Zajímavé je, že světlejší chloupky jsou jemnější než ty modré. Tělo je podsadité, tlapky mohou být růžové i modré, případně se může jednat o směs těchto barev. Hlava je kulatá a čenich má modrou barvu. Oči jsou velké a kulaté v odstínech oranžové až zlaté. Variety se u této kočky žádné nepřipouštějí. Pro tuto kočku je typická zvědavost a čilost.

Mramorovaná britská krátkosrstá kočka

Pro srst u tohoto druhu kočky je typické mramorování. Mramorování má černou barvu. Srst je krátká a na první pohled je vidět její kresba. Na nohou srst tvoří pruhy, které působí jako náramky. Stejně jako u ostatních britských koček je tělo podsadité. Tlapky mají barvu červenou. Hlava je kulatá a široká, čumák má výraznou červenou barvu. Oči jsou velké, kulaté v odstínech mědi a zlata. U oka bývá viditelný pruh. U této kočky jsou tři přípustné variety, první má na boku kresbu ve tvaru mraků, druhý má kresbu podobnou spirálám, třetí typ je stříbřitá černě mramorovaná britská kočka. Pro tuto kočku je typická přítulnost.

Želvovinová britská krátkosrstá kočka

I u této kočky je srst krátká a hustá. Červené, černé či krémové skvrny by měly být stejnoměrně rozmístěné po celém těle. Pokud taková kočka má navíc ještě na hlavně lysinku ve tvaru plamínku, je velmi ceněná. I tato kočka má podsadité tělo, tlapky jsou růžové, černé nebo kombinované. Hlava je kulatá a čenich má černou barvu. Oči jsou velké a kulaté v odstínech oranžové a měděné. Přípustnými varietami jsou želvovinová s bílou barvou a modřeželvovinová s bílou. Tato kočka je i svou povahou okouzlující, živá a bystrá, ráda si hraje.

Dvoubarevná britská krátkosrstá kočka

Dvoubarevná britská kočka má srst krátkou a hustou, srst tvoří barevné skvrny, které mají být i po tvářích. I zde je ceněné, pokud kočka má lysinku na obličeji obvykle ve tvaru véčka. Tělo je svalnaté až podsadité. Tlapky mají růžovou barvu, nebo barvu v odstínech skvrn po těle. Hlava je kulatá a i čenich může být buď růžový, či v barvách skvrn na srsti. Oč jsou velké a kulaté v odstínech mědi a oranžové barvy. U této kočky je několik přípustných variet. Kočka může být černobílá, modrobílá, červenobílá, krémovobílá, čokoládovobílá, modrokrémovobílá, lilověkrémovobílá, lilovobílá, černěkrémovobílá, čokoládověkrémovobílá. Povaha těchto koček je velmi přítulná.

Kouřová britská krátkosrstá kočka

Srst u této kočky je krátká a hustá. Spodní část srsti je světlá až stříbrná, horní část je černá. Tělo je podsadité a tlapky jsou černé stejně jako čenich. Oči jsou velké a kulaté v odstínech mědi, zlata a oranžové barvy. Přípustné jsou variety v barvách černé a modré. Povaha této krásné kočky je milá a přítulná.

Britská krátkosrstá kočka činčila

Srst u této kočky je krátká, hustá, převážně bílá, jen na bocích, hlavě, ocásku a uších má tmavé zabarvení. Bílá barva by měla být co nejsvětlejší bez žlutých odstínů. I tělo této kočky je svalnaté a tlapky jsou růžové. Hlava kulatá a široká a čenich je růžový. Oči jsou kulaté a velké, jejich barva je zelená černě orámovaná. U této kočky se připouští různá zbarvení špiček srsti. Povaha je velmi vyrovnaná.

Povaha

Jak již bylo zmíněno, u všech typů britských koček je povaha klidná, milá, přítulná a často velmi hodná. Svým majitelům jsou tyto kočky velmi oddané. Koťátka bývají velmi hravá a neposedná. Tyto kočky velmi rády spí a nevadí jim společnost jiných zvířátek, ale nemají problém ani se samotou. Tyto kočky sice milují přítomnost své lidské rodiny, zároveň ale nejsou ten typ, který se rád nosí, také nemají rády, když je někdo k něčemu nutí. Celkově jsou vhodné k dětem, protože umí být trpělivé. Nejaktivnější jsou jako mláďata, pak se jejich tempo zpomaluje. Britská kočka se zřídkakdy zaběhne.

Zdroj: Britská kočka
Zveřejněno dne: 17.2.2016

Diskuze: Re: Re: vyrazka

Uz vime z ceho... druhy den zvracela a mela slupky rajcat.Po trech dnech co jsem ji koupala ve spec. samponu na alergii a mazala kremem ma jiz flicky skoro pryc.Coz jsem moc stastna, protoze se chystame na show

Zdroj: diskuze Vyrazka
Odesláno dne: 25.10.2016 uživatelem zuzka

Parmička

Rozmnožování

Pokud budete chtít parmičky sami rozmnožovat, připravte se na to, že jsou druhem, který své jikry požírá. Proto si připravte zvláštní nádrž pro vytírání. Umístěte do ní rostliny nebo kameny, kam se může samička následně schovat. Některé druhy kladou své jikry právě na listy rostlin. V této nádrži zvyšte teplotu na 24 – 25 stupňů Celsia (resp. o 2-3 stupně oproti běžné teplotě). Rybky se vytřou obvykle druhý nebo třetí den. Ihned po vytření pár vylovte, abyste o jikry nepřišli. Potěr se líhne následně za 24 – 36 hodin a v prvních dnech nesnáší náhlou změnu vody. Poměrně rychle roste a po 14 dnech ho můžeme odlovit do rozplavávací nádrže.

Zdroj: Parmička
Zveřejněno dne: 22.8.2016

Parmička

Parmičky

Parmičky jsou čilé hejnové ryby, které dorůstají velikosti 5-15 cm. Nejlépe je chovat je s jinými druhy parmiček nebo teter, které mají stejné nároky a velikost. Vyžadují větší akvária s dostatkem volného místa na plavání. Na složení vody nemají žádné zvláštní požadavky, teplota jim vyhovuje kolem 22 stupňů. Jsou to většinou všežravci, kteří vyžadují občas i rostlinnou stravu. Velmi se proto hodí na „pojídání“ řas a přispívají tak k očistě vašeho akvária.

Zdroj: Parmička
Zveřejněno dne: 22.8.2016

Rostliny vhodné do terária

Rostliny do terária pro hady

Jak jsme již několikrát zmínili, vnitřní zařízení vivária by mělo co nejvíce odpovídat přirozenému biotopu, ve kterém daný druh žije. Dle toho volíme substrát na dno terárií, dekorace, rostliny. Substrátem tedy může být písek, lignocel, rašelina, stromová kůra, lze použít i některé druhy podestýlek pro kočky či hlodavce. Nesmí chybět úkryty vytvořené z kamenů, dutých větví. V obchodě lze zakoupit i umělé duté kameny, vyrábějí se terária s šuplíkem, do kterého vede otvor ve dně terária, ale dobře poslouží i otočený květináč nebo dřevěná boudička s malým otvorem. Dalším prvkem, který je u stromových hadů dokonce nezbytný, jsou větve ke šplhání. Větev je vhodná i pro nešplhavé druhy, byť jen jako dekorace a prostředek, pomocí nějž si had třením svléká kůži. Protože se před svlékáním spousta hadů i koupe, musí být v teráriu dostatečně velká nádoba s vodou, která zároveň slouží i k napájení hada. Vodu v ní denně měníme, aby byla čistá a čerstvá. Nádoba musí být těžká, aby ji had nemohl převrhnout, její velikost taková, aby se do ní celý vešel. Pokud do terária umisťujeme živé rostliny, volíme místa, na která se had moc nedostane, aby je například při svlékání nepoškodil. Vhodné jsou různé druhy tilandsií a bromélií. Další možností, jak dekorovat vivárium, jsou rostliny umělé.

Nejčastěji využívané rostliny pro hady do terárií jsou potos, kapradina, tilandsie, fíkusy, ibišky, palmy dracény a sukulenty.

Zdroj: Rostliny vhodné do terária
Zveřejněno dne: 29.2.2016

Parmička

Parmička duhová (= parmička hořavková)

Je drobnější rybka dorůstající velikosti 5 cm a pocházející z ostrova Srí Lanka. Je to mírumilovná, klidná, někdy až plachá rybička, kterou je dobré chovat alespoň v páru. V akváriu vám pěkně vynikne i menší skupinka cca 6 parmiček, ve které by měli být zastoupeni alespoň 3 samečci. Ty se pak vzájemně prohánějí se svým jasně červeným zbarvením těla i ploutví, které je pro ně typické především v době tření, kdy nabývá na ještě větší intenzitě. Kombinovat je s jinými druhy rybek lze, ale pozor na příliš zarybněnou nádrž. Parmičkám duhovým postačí akvárium o velikosti 60 l. Musí být ale dobře osázené, doplněné i plovoucími rostlinami a s místy nepříliš prosvětlenými, která jim navozují pocit bezpečí.

Zdroj: Parmička
Zveřejněno dne: 22.8.2016

Rostliny vhodné do terária

Rostliny do tropického terária pro agamu, chameleona, leguána, varana

Při výběru rostlin do terárií pro ještěry se zaměřujeme na to, aby rostliny v teráriu dobře prospívaly (většinou to však nejde, protože si ještěři na rostlinkách smlsnou nebo je pošlapají a zdemolují) a aby se nic nestalo vašemu šupinatému kamarádovi. Volíme proto rostliny nejedovaté.

Agama vousatá – u agamy moc dlouho rostliny nevydrží. Asi nejvhodnější rostlinou jsou aloe a suchomilné tilandsie.

Gekončík noční, scink šestipruhý, scink obecný – vhodné jsou suchomilné tilandsie a kaktusy bez trnů (Astrophytum myriostigma).

Chameleon jemenský, agama kočinčinská, felsumy, anolis, pagekon řasnatý, lygodactylus wiliamsi – vhodný je potos, dracéna, fíkus, banánovník, palmy (různé druhy), sleziník, zelenec, filodendron, syngonium, bromélie, ibišek, kalatea.

Leguán zelený – díky jeho váze vydrží v teráriu pouze rostliny umělé. Pokud máme mládě a chceme mu zkrášlit terárium živými rostlinami, zvolíme rostliny do tropických terárií, tedy stejné jako pro chameleona, agamu kočinčinskou, felsumy, anolise.

Varan stepní – tento varan je rovněž dost těžký, a proto zde rostliny vydrží jen chvíli; vhodné jsou suchomilné tilandsie a tlustice.

Zdroj: Rostliny vhodné do terária
Zveřejněno dne: 29.2.2016

Rostliny vhodné do terária

Rostliny do terária pro želvy

Různé květiny umístěné v teráriu sice pěkně vypadají, ale v některých případech hrozí při požití nebezpečí otravy organismu želvy. Jestliže tedy chceme živé rostliny, tak umisťujeme do chovných prostor pouze osvědčené druhy květin a dáme je tak, aby želva na ně nedosáhla. Nebezpečné jsou například tis a diffenbachie a další. Stačí si najít, jaké rostliny jsou jedovaté, a ty prostě nepoužívat. Řešením jsou pro želvy rostliny umělé.

Vhodná rostlina do terária pro želvy je Adenium (pouštní růže) – pochází z Afriky a několika málo míst jihozápadní Asie. Nejznámější a také nejvíce pěstovaným druhem je Adenium obesum. Má ozdobný, od kořene zbytnělý lahvově tvarovaný stonek a především krásně kvete něžnými, růžově bílými květy, které jistě patří mezi nejkrásnější květy z říše sukulentů. Květy ale bohužel vykvétají teprve třetím až čtvrtým rokem. Listy má s ohledem na svoji velikost 4–10 cm dlouhé, lesklé, tmavě zelené a tuhé. Pozor, mléko, které z adenia vytéká při jeho poranění, je prudce jedovaté, proto by se měla rostlina umisťovat na vyvýšené místo.

Zdroj: Rostliny vhodné do terária
Zveřejněno dne: 29.2.2016

Infekce v oku u bety bojovnice

Infekční vodnatelnost

Předpokládá se, že skutečným původcem této choroby je virová nákaza, kterou následně doprovází, podporují a komplikují některé bakterie. Může se ale také jednat o nespecifickou infekční vodnatelnost způsobenou několika druhy bakterií bez primární virové infekce. Mezi charakteristické příznaky patří nápadně nafouklé břicho, zježené šupiny a vystouplé oči (exophthalmus). Typické jsou také vodnaté puchýřky mezi šupinami.

Nemoc propuká u ryb oslabených nesprávnou výživou, špatnými podmínkami v akváriu, stresovaných podchlazením, transportem. Infekce může být trvale přítomna v nádrži bez zjevných příznaků na rybách, projeví se teprve při jakémkoliv oslabení ryb.

Léčba je velmi problematická a možná pouze u ryb s počátečním stadiem nemoci pomocí některých antibakteriálních léčiv (antibiotika, sulfonamidy). Napadené ryby je nutné ihned izolovat a nádrž vydezinfikovat. U této nemoci bohužel platí, že je vhodnější napadené ryby šetrně utratit vzhledem k nákladné a problematické léčbě.

Při častém a nevhodném použití antibiotik hrozí možnost navození rezistence, to znamená, že se bakterie stanou vůči antibiotikům odolnými a léčba je pak neúčinná. Antibiotika mají také u ryb vedlejší účinky a potlačují následně jejich přirozenou odolnost vůči dalším infekcím.

Zdroj: Infekce v oku u bety bojovnice
Zveřejněno dne: 4.1.2016

Parmička

Parmička čtyřpruhá

Pochází ze stejné domoviny jako parmička siamská tj. Jihovýchodní Asie (Sumatra, Borneo, také Thajsko). Její tělo je ale vysoké, oválného tvaru typického pro kaprovité ryby. Dorůstá délky 6-7 cm a výšky až 3 cm. Tyto parmičky mají žlutavé zbarvení se čtyřmi typickými svislými černými pruhy. Barevnější jsou samci, kteří mají výrazně červené prsní ploutve. Červený nádech pak mají i jejich ploutve hřbetní a ocasní. Tato rybka není určena úplným začátečníkům. Vyžaduje stále čistou vodu, dostatečný prostor na plavání - akvárium min. 60 l, dobře osázené pevnějšími a tužšími rostlinami. Charakteristickou vlastností parmiček čtyřpruhých je jejich způsob odpočinku. Pokud je naleznete v akváriu otočené hlavou dolu, neznamená to, že jsou nemocné. Ale jen to, že se jim právě „nechce“ plavat. Je nutné chovat je v hejnu nejlépe 10 rybek. Pokud pro ně budete kupovat do akvária nějaké společníky, měly by to být stejně aktivní a rychlé rybky. Rozhodně se nehodí do společnosti pomalejších dlouhoploutvých ryb (skaláry, terčovci, závojnatky...). S radostí by jim totiž okusovaly ploutve.

Šlechtěním parmiček čtyřpruhých postupně vznikaly od 50. let minulého století různé barevné formy. Počátkem 80. let byla vyšlechtěna forma zelená, které se také říká „mechová“. U tohoto druhu se pruhy jakoby slévají a celé tělo tak dostává právě ten typický tmavý nachovězelený odstín. Tyto parmičky (ostatně i všechny další vyšlechtěné druhy) jsou teplomilnější a celkově choulostivější.

Zdroj: Parmička
Zveřejněno dne: 22.8.2016

Bahnička

Bahnička chudokvětá

Latinský název této trvalky zní Eleocharis quinqueflora. I tato bahnička roste v trsech a může dorůst do výšky 20 cm. Oddenek má krátký, hrubý, s tenkými podzemními výhonky. Lodyhy tuhé, na bázi s červenohnědými listovými pochvami; horní pochvy jsou světle hnědé, šikmo uťaté. Klásky vejčité, 4 až 10 mm dlouhé, tupé, hnědé, v 7květném klásku. Plevy jsou vejčité, tupé, dolní plevy objímají celou bázi klásku. Tyčinky i blizny jsou 2 až 3, štětiny okvětí jsou delší než plody a na vnější straně jsou drsné. Plod je ostře hranatý, lesklý, asi 1 mm dlouhý.

Roste na vlhkých půdách, na okrajích močálů, na bahnitých březích řek, na prameništích, mokrých loukách, někdy i plave na hladině mělkých vod, a to v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky do 2 500 m. Nejvíce jí k růstu vyhovuje písek. V našich podmínkách kvete od května do června.

Rozmnožuje se dělením trsů, které vznikají rozrůstáním oddenků, na nichž se tvoří dceřiné rostlinky. Nejprve se vyjme kus trsu, poté krátce zastřihnou kořínky a trs se dále rozdělí na menší části. Ty se pak dají dělit až na trsky o několika rostlinkách, které se již mohou sázet na zvolené místo.

V ČR patří mezi kriticky ohrožené druhy a je zákonem chráněna.

Bahnička chudokvětá je na pěstování nenáročná rostlina. Potřebuje pouze jemnozrnný substrát a silnější osvětlení. Teplotu snáší až do 27 °C. Optimum pro pěstování je v rozmezí 20 až 25 °C. Rostlina je mrazuvzdorná, a tak může být pěstována i v zahradním jezírku. Voda je vhodná měkká a mírně kyselá nebo neutrální. Přidáváním COa přihnojováním podpoříte její růst.

Zdroj: Bahnička
Zveřejněno dne: 25.11.2015

Petechie u psa

Příčiny

Petechie jsou způsobeny menším krvácením nebo krvácením pod kůží. Tyto tečky označují vážnější zdravotní problémy, jako je krvácení nebo poruchy srážení krve, infekční onemocnění či rakovina. Také některé druhy léčby rakoviny a léky mohou způsobit petechie.

Nejčastějšími příčinami vzniku jsou nedostatek krevních destiček, zánětlivé onemocnění cévní stěny (vaskulitidy), infekce, nádorové onemocnění leukémie, onemocnění imunitního systému.

Fyzikální příčiny – působení mechanických sil (úder, tlak), silného přetlaku nebo podtlaku, to vše může poškodit krevní cévky pod kůží a způsobit výsev petechií v dané oblasti. Petechie v oblasti hlavy mohou vzniknout při místním zvýšení tlaku během usilovného zvracení.

Infekční choroby – vznik petechií může doprovázet řadu infekcí a poměrně často jsou petechie přítomné u těžkých septických stavů.

Nedostatek krevních destiček nebo jejich nedostatečná funkce – většina onemocnění spojených s poruchami tvorby krevních destiček nebo s jejich zvýšeným rozpadem zvyšuje riziko krvácení z malých cévek, které se následně projeví jako petechie. Do této skupiny patří zejména hematologické choroby (leukémie, lymfomy, idiopatická trombocytopenická purpura, aplastická anémie a mnohé, mnohé další). Z nemocí způsobujících poruchu funkce krevních destiček jmenujme například von Willebrandovu chorobu.

Nedostatek vitaminu C – psi s chronickým nedostatkem tohoto důležitého vitaminu mají málo pevné krevní cévy, a tak je riziko vzniku petechií u nich vyšší.

Léky na ředění krve – některé léky ovlivňující funkci krevních destiček mohou ve vyšších dávkách způsobit vznik petechií, tyto léky se odborně označují jako antiagregační léky (například kyselina acetylsalicylová – aspirin, anopyrin, godasal).

Vaskulitidy – toto jsou naštěstí poměrně vzácná autoimunitní onemocnění, kdy vlastní imunitní systém poškozuje krevní cévy zánětlivým procesem a narušuje jejich integritu. Příznaky mohou být různé a vznik petechií je pouze jedním z mnoha možných projevů systémových vaskulitid. Typickým příkladem je Henoch-Schönleinova purpura.

Zdroj: Petechie u psa
Zveřejněno dne: 2.2.2016


Sitemap | RSS