Téma: 

nemoci srnčí zvěře


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

NEMOCI U SRNEK

Paraziti srnčí zvěře

Srnčí zvěř napadají střečci (dvoukřídlý hmyz). Jejich larvy se pak vyvíjejí v podkoží, nebo v nosních dutinách a hltanu nejen u srnek ale i u dalších zvířat. Právě tyto larvy vyvolávají střečkovitost. Dospělé mouchy jsou již neškodné.

Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

NEMOCI U SRNEK

Nemoci srnčí zvěře

Srnčí zvěř se řadí ke spárkaté zvěři (spárky = pazneht těchto zvířat). Kromě srnce obecného se ke spárkaté zvěři řadí také jelen lesní, daněk evropský, jelen sika, jelen běloocasý, los evropský, muflon, kamzík horský, koza bezoárová, a dokonce i prase divoké. Většina těchto zvířat je v České republice lovená pro jejich zvěřinu a případně kůži. Konzumaci jejich masa ale mohou ohrozit nemoci spárkaté zvěře. Mezi něž patří mor prasat (100 % úmrtnost nakaženého jedince), slintavka, sněť slezinná (přenosná na člověka), aktinomykóza (plíseň), motoličnost (motolice, nepřenosná na člověka), střevní červivost, plicní červivost, svalovčitost (černá zvěř), střečkovitost (svalovina se dá jíst po odstranění napadených částí), zevní cizopasníci (komáři, muchničky, atd.).

Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

NEMOCI U SRNEK

Papilomatóza srnčí zvěře

Jednou z nemocí, která postihuje srnčí zvěř je papilomatóza.

Příznaky

Jedná se o onemocnění způsobené papilomaviry. Toto onemocnění se pozná tak, že papilomaviry v těle srnky způsobují vývin kožních papilomů (= benigní nádor epitelu). Tyto papilomy se nacházejí v podkoží hlavně na končetinách, břiše, podbřišku, někdy ale i na hlavě a na krku zvěře. Těchto „nádorů“ může mít srna na těle i přes stovku a mohou mít různou velikost (maximálně 20 cm). Tyto nádory mohou mít různé zbarvení, mohou být světlé, ale i šedočerné. Novotvary mohou mít podobu boulí, ale i boláků a nádorů. Zvěř tedy vypadá znetvořeně. Toto onemocnění nelze léčit u volně žijících kusů.

Toto onemocnění přenáší hmyz (komár), ale i přímý a nepřímý (skrz předmět – větev, strom) s nakaženou srnou. Tyto papilomaviry nesjou na člověka přenosné.

Obrázky

Že papilomatóza není nic hezkého, dokazují obrázky uvedené zde: papilomatóza foto.

Rizika

Srnčí maso pocházející od srny nakažené papilomatózou není člověku nebezpečné. Papilomatóza není přenosná na člověka. Vir této nemoci navíc zlikviduje tepelná úprava masa.

Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Re: psí nemoci vyrážka foto

Ano, určitě na veterinu. A čekejte, že to bude na vícekrát.

Zdroj: diskuze Psí nemoci vyrážka foto
Odesláno: 14.2.2017 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 10 Zobrazit odpovědi

NEMOCI U SRNEK

Vliv nemocí na srnčí maso

Zvěřina je v České republice velmi oblíbeným pokrmem, obzvláště na podzim, kdy je lovecká sezóna na vrcholu. Vždy je ale dobré znát původ zvěře, kterou konzumujeme. Ne totiž každý lovec nechá skolenou zvěřinou vyšetřit a konzumace masa z nakažené srny/srnce, může člověku způsobit řadu zdravotních problémů. Pokud chceme zabránit konzumaci nemocného srnčího masa a nejsme myslivci, je vhodné zvěřinu kupovat ze speciálních jatek, od majitelů honiteb (pokud nechal zvěřinu zkontrolovat).

Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

NEMOCI U SRNEK

Fibropapilomatóza

Toto onemocnění je také nazýváno jako fibromatóza.

Příznaky

Fibropapilomatóza je také nezhoubným nádorovým onemocnění, které je vysoce infekční stejně jako papilomatóza. Projevuje se stejně – vznikem různých podkožních a kožních nádorů, které mohou být různých barev, velikostí a na nemocném zvířeti jich může být i přes stovku. Část „fibro“ v názvu onemocnění značí, že u takto nakažené srny nemusí být zasažená jen epitelová část, ale onemocnění zasahuje i do vaziva. I toto onemocnění je přenosné přímým kontaktem, nebo bodnutím hmyzu (komár, muchnička). Léčba se u volně žijících zvířat neprovádí.

Obrázky

Fibropapilomatóza foto.

Rizika

Srnčí maso pocházející ze srnčí zvěře nakažené fibropapilomatózou není pro člověka nakažlivé, virus této nemoci se přenáší pouze mezi srnami a nepřenáší se na člověka. Takováto zvěřina by se neměla konzumovat, pokud byly patologickými změnami zasaženy i vnitřní orgány, po stažení kůže jsou viditelné smyslové změny v podkoží (například zápach, maso je vodnaté, nádory jsou i v mase).

Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: psí nemoci vyrážka foto

No má to na ocásku a má to takové zduřelé... Takže na veterinu nejspíš že?

Zdroj: diskuze Psí nemoci vyrážka foto
Odesláno: 14.2.2017 uživatelem Hana
Počet odpovědí: 10 Zobrazit odpovědi

SRNKA

Prostředí a strava

Na rozdíl od jelenů počty srnčí zvěře v minulosti stoupaly. Vyhovuje jim totiž volné prostranství, které vznikalo po kácení lesů. U jelenů je tomu přesně naopak. Srnčí dnes můžeme spatřit po celé České republice i v Evropě, kde obývají nejen nížiny, ale i místa s poměrně vysokou nadmořskou výškou. Dříve se zdržovali na pasekách a v lesnatých porostech. V posledních desetiletích se však přizpůsobili, zejména v zimě, i životu na otevřeném prostranství mimo lesní paseky.

Srnec je co do potravy velmi vybíravý. Vytrvale vyhledává rostliny, které jsou zvláště výživné, tak aby potrava zabírala v žaludku co nejméně místa. Říká se o něm, že je přímo mlsný. Je to zřejmě tím, že jeho poměrně malé tělo vykazuje vysoký poměr povrchu k hmotnosti, a tak ztrácí hodně tepla. Proto potřebuje na jednotku hmotnosti více potravy (než například jelen), a tu lze zaručit pouze výběrem výživných rostlin. O důležitosti potravy pro srnčí zvěř svědčí to, že mladý středoevropský srnec má naději přežít zimu jen tehdy, váží-li alespoň 12–14 kg. Lehčí zvířata jsou schopna přežít zimu pouze s vydatným přikrmováním.

Zdroj: Srnka
Zveřejněno: 24.4.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: maltézský psík a jejich nemoci

ma na kuzi cerne skvrny,je to neco zavaznehoda

Zdroj: diskuze Maltézský psík a jejich nemoci
Odesláno: 16.5.2018 uživatelem daniel
Počet odpovědí: 0

SRNKA

Srna versus laň

Rozdíl mezi nimi je ve velikosti, ve způsobu života i v potravě. Jelení zvěř žila původně v bezlesých oblastech, srnčí naopak v hustých lesích. Jelen váží až 200 kg, laň o něco méně, zatímco srnec a srna něco přes 20 kg. Jelení zvěř u nás byla ve volné přírodě vyhubena někdy na počátku 19. století a pak opět vysazena. V její potravě převládá tráva, zatímco srnčí zvěř potřebuje listy keřů a stromů.

Titul vysoká zvěř ale patří pouze zvěři jelení.

Fotografie s rozdíly:

Zdroj: Srnka
Zveřejněno: 24.4.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: beta bojovnice nemoci

Dobrý den, mám stejný problém.. jak jste ho vyřešili?

Zdroj: diskuze Beta bojovnice nemoci
Odesláno: 28.8.2017 uživatelem Martina
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

SRNKA

Chování a životní cyklus

Živí se listy a větvičkami dřevin, různými trávami a bylinami a zemědělskými plodinami. V zimě je srnčí dokrmováno senem. Na pastvu vychází hlavně večer. Můžeme je vidět buď jednotlivě, v páru, nebo jako rodinu. Tak je tomu spíše ve vyšších nadmořských výškách, kde je stále ještě poměrně dost lesů. V dnešní urbanizované a intenzivně obhospodařované krajině v nížinách můžeme vidět i větší skupiny srnčí zvěře, která se přizpůsobila životu ve volné krajině. Na tom, kde žijí, závisí i velikost jejich teritorií. V lesním prostředí je to pouze několik málo hektarů, kdežto na polích může být toto území velké až 150 hektarů.

Nejzranitelnější je srnčí zvěř v období vrhu mláďat, což je v květnu až červnu. V této době i myslivci nechávají své pušky doma a chodí se dívat, jak srny krmí své mladé. Nebezpečí hrozí mláďatům hlavně od kombajnů, které sečou obilí a trávu, ve které se mláďata schovávají.

Druhým obdobím, kdy nejen srnčí, ale i ostatní zvěř hodně strádá, je zima. V tomto období odvádí nejen myslivci, ale i pouzí návštěvníci lesa záslužnou práci při jejich dokrmování.

Zvyšování počtu srnčí zvěře je mimo jiné i důsledkem odchodu velkých šelem, které stav této zvěře regulovaly. Vysoký počet jedinců tohoto druhu má pak za následek poškození zejména mladých stromků, které okusují a strouhají z nich svými parůžky kůru. Značkují si tak své teritorium. Myslivec, který v letním období, těsně před říjí, zastřelí statného srnce, který je „králem“ určitého území, udělá velkou chybu. O toto území jsou pak vedeny mezi samci boje a vítěz si pak své nové území samozřejmě musí označkovat – jak jinak než strouháním kůry mladých stromků svými parůžky.

Protože jsou srnci tak přizpůsobiví, je těžko podat obecně platný popis jejich životního stylu. Nelze je považovat za noční zvířata, i když jsou často aktivní právě za tmy, protože jsou přes den vyrušována. Většinou tráví denní dobu střídavou pastvou a odpočinkem. Hlavní fáze pastvy nastává obvykle za večerního soumraku a za úsvitu. Srnčí zvěř se snaží pást krátce a častěji, protože její žaludek je menší a nepojme tolik potravy, aby mohla zvířata celý den přežvykovat. Kromě toho je zřejmě výhodnější přijímat potravu častěji, protože se důkladněji zpracuje. Pochopitelně je pravidelný denní rytmus často narušen přítomností člověka nebo šelem, a tak je výhodnější nemít příliš plný žaludek při úprku. Důležitým obdobím je vrcholné léto, kdy si srnci vytvářejí zásoby tuku pro zimu. Často je to dostupnost potravy v létě, která rozhoduje o tom, zda srnec přežije zimu, nebo ne. Jak ubývá zelené potravy, omezují srnci svoji aktivitu a v zimě odpočívají, jak dlouho je to jen možné, buď v úkrytu, nebo prostě na otevřeném prostranství, což snižuje potřebu energie v těchto na potravu chudých časech. Výraznou potřebu energie pak přináší jaro, kdy srnci dokončují výstavbu svého paroží a srny jsou před vrhem mláďat. Tehdy věnují srnci i srny většinu času pastvě a mění se jejich společenská organizace. Zatímco v zimě byla zvířata snášenlivá a často ve větších nebo menších skupinách pohromadě, na jaře se tato volná seskupení rozpadnou. Srnci i srny získají pocit územní příslušnosti a snaží se nalézt a bránit co nejvýhodnější území. Pachovými žlázami značkují revír, a to srnci sekretem žlázy na čele, což se jim zvláště daří při otloukání lýčí. Srnci mají dobře vyvinutý čich, který jim slouží nejen při ostraze, ale i při rozeznávání vnitrodruhovém. Na jaře a v létě je srnčí zvěř zvláště citlivá. Díky dobrému sluchu reaguje na každý podezřelý šramot. Občas se ozývá jakoby drsným štěkáním či bekáním.

Zdroj: Srnka
Zveřejněno: 24.4.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: beta bojovnice nemoci

Dobrý den, moje beta má stejný problém, vyřešili jste ho? Děkuji

Zdroj: diskuze Beta bojovnice nemoci
Odesláno: 13.3.2018 uživatelem Lucka
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

NEMOCI U SRNEK

Střečkovitost

Srnčí zvěř může nakazit několik druhů střečků: střeček podkožní, střeček nosní a hltanový.

U člověka je potvrzený výskyt i střečka lidského. Střeček lidský se rovněž objevuje u koček, prasat a krav. Jeho larva se obvykle zavrtá pod kůži, kde žije 12 týdnů. S tímto parazitem se často setkávají cestovatelé do Střední a Jižní Ameriky.

Příznaky

Oplozené samičky střečků podkožních nalétávají od května do srpna na pasoucí zvěř a kladou do spodní části těla vajíčka (až 800 kusů!). Z těchto vajíček se během několika dní vylíhnou larvy, které pronikají pod kůži a migrují podkožím směrem k páteři. Toto jejich cestování trvá zhruba 7 měsíců. Koncem zimy se pak vrací do podkoží ale v oblasti hřbetu a beder, kde se začínají dělat typické střečkové boule. Zralé larvy pak naruší kůži a opouští hostitele. Kůže je v době, kdy se střečci dostávají z těla zvířete plná malých děr, otvory se pak zajizví. Vývoj larev zde v podkoží vyvolává zánět a právě jeho výpotkem se larvy živí. Svaly a svalovina by ale neměly být přítomnosti larev nijak poškozeny.

U nosních a hltanových střečků samičky nekladou vajíčka ale již larvy, které se pomocí háčků uchytí na sliznici. Larvy pak migrují do nosních dutin hostitele, kde také přečkají zimu a neustále díky parazitování na zvířeti rostou. Během své migrace se mohou dostat i do hltanu, nosních dutin, hlavových dutin a mohou poškodit i mozkový obal. Tyto larvy se živí hlenem.

Nebezpečí hltanových střečků spočívá v tom, že vývoj střečků probíhá v hltanu, a tak narušuje příjem potravy zvířete, díky čemuž je zvíře unavené a pohyb mu činí problém. Někdy také mohou střečci způsobit dýchací potíže.

Obrázky

Střečkovitost foto.

Rizika

Pokud je srnčí maso napadené střečky jen mírně, dá se odblanit a po správné tepelné úpravě i sníst. Pokud je ale napadení střečky rozsáhlé, je maso nepoživatelné. U této nemoci je tedy důležitý rozsah napadení cizopasnými mouchami.

Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

NEMOCI STARÝCH PSŮ

Kašel

Naopak toto onemocnění je spíše typické pro menší plemena, které často trpí chronickými bronchitidami.

Zdroj: Nemoci starých psů
Zveřejněno: 20.12.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: kožní nemoci u králíků

můj zakrslý králíček má na zádech dvě dírky jako kousnutí a z jedné dírky jsem mu vytlačila bílý hnis prosím poradtě co to je? a jak léčit

Zdroj: diskuze Kožní nemoci u králíků
Odesláno: 6.8.2018 uživatelem iveta
Počet odpovědí: 0

PSÍ NEMOCI

Nemoci přenosné na člověka

Nemoci, jimiž se můžeme od psů nakazit, se odborně nazývají zoonózy. I když celkově známe téměř 150 takovýchto nemocí, důležité je, že v naší zemi se vyskytují jen některé z nich. Největší nebezpečí pro nás představuje vzteklina. Kromě ní nás ohrožují nemoci přenosné některými parazity, bakteriemi a některé plísně. Nejčastěji diskutovanými nemocemi jsou kromě již zmíněné vztekliny také leptospiróza a atoxokaróza.

Mnoha nákazám zvířat můžeme předejít očkováním, ať už povinným, či nepovinným. Doporučuje se také pravidelná kontrola trusu, případně odčervení zvířat přibližně každé tři měsíce. Při soužití se psem v jedné domácnosti je nejdůležitější dodržovat zvýšenou osobní hygienu, zvýšenou navíc v případě, že v domácnosti je nastávající maminka, malé dítě nebo starší lidé, protože ti mají slabší imunitu.

Zdroj: Psí nemoci
Zveřejněno: 8.5.2016

NEMOCI U SRNEK

Biologie

Pro každého myslivce je důležité vědět, kdy probíhá srnčí říje. Říje u srnců probíhá zhruba měsíc v období od poloviny července do poloviny srpna. V červenci tedy začínají srnci soupeřit o přízeň samic (pohlavně dospělá srna je od 16. měsíce věku). Přestože je srnec polygamní, tak nepokládá srny najednou. Nejprve honí (srnec v době říje doslova honí srnu po pravidelných trasách) a pokládá jednu srnu, a až když její říjnost skončí, pokládá srnu další. Říjnost srny trvá zhruba 4 – 5 dní. Takže za ten měsíc, kdy probíhá srnčí říje, by srnec mohl stihnout oplodnit zhruba 6 srn (teoreticky). Srnec říjnou srnu pozná snadno, ta se ozývá pískáním, pokud by o stejnou srnu projevili zájem dva srnci, tak dochází k souboji, který samozřejmě vyhraje ten silnější a ten má tu čest srnu oplodnit. Zárodek plodu se pak zhruba 16 týdnu vůbec nemění, což se nazývá jako latentní gravidita = diapauza. Zajímavé je, že diapauza není vůbec nutná, pokud by srna byla oplodněná až v třeba v listopadu, tak diapauza nenastává a březost srny trvá tak jen pět měsíců. S diapauzou totiž březost trvá zhruba 9 měsíců. Srnčata se tak rodí zhruba v květnu, případně na začátku června. Srna může mít maximálně 2 mláďata (výjimečně tři), pro něž je typická barva srsti – hnědá s bílými skvrnami (tyto skvrny pak zmizí zhruba za 2 měsíce). Mláďata se rodí s otevřenýma očima. O mláďata se během prvních dní stará matka, která je chodí několikrát denně krmit, mezitím jsou mláďata schovaná někde v hustých křovích, polích i loukách. Srna srnčata kojí několik týdnů.

Během 16 měsíců od narození srnče dospěje, u srnčat je důležitá pohlavní dospělost, tak se pozná dospělý jedinec. Srny a srnci se ve volné přírodě mohou dožívat kolem 10 let života. Málokdy se to ale podaří, vzhledem k lovům (lov srnců je povolený v období května až září, lov srn a srnčat v období září až prosince) a častým nehodám.

Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno: 16.8.2017

PSÍ NEMOCI

Nemoci kloubů – záněty

Patří k nejčastěji se vyskytujícím onemocněním pohybového aparátu. Mohou se vyskytovat samostatně, ale často se navzájem kombinují.

K nejčastějším příčinám patří mechanická traumata, přechod zánětu z okolní tkáně, celkové infekční onemocnění organismu nebo následná infekce po zranění. K zánětu může dojít i po celkovém fyzickém přetížení organismu.

Obecně se objevuje silná bolestivost, otok a teplota postiženého místa, kulhání, neochota k pohybu a porucha funkce.

Prognóza je nejčastěji příznivá, může však být i nejistá.

Zdroj: Psí nemoci
Zveřejněno: 8.5.2016

NEMOCI U ČIVAVY

Náchylnost čivav k nemocem

Čivavy patří v současnosti k takzvaným trendovým zvířatům. Trh si je žádá velmi často, neboť jsou to psi, kteří se díky své velikosti vejdou do tašky i do garsonky v paneláku. Bohužel toto plemeno bývá náchylné na některé choroby. Mezi nemoci, které jsou v souvislosti s čivavami často zmiňovány, patří luxace pately, epilepsie, hydrocefalie nebo srdeční nedostatečnost či hypoglykémie.

Některé nemoci mohou být genetického původu, takže je možné je eliminovat při páření. Toto malé plemeno například trpí na vnitřní luxaci čéšky, což je vrozená vada. Rozlišují se 4 stupně luxací, nejmírnější stupeň se projevuje po náročné zátěži, kdy pes poškozené noze začne odlehčovat.

V některých případech se u čivavy může projevit odontolitiáza, což je zánět dásní.

Zdroj: Nemoci u čivavy
Zveřejněno: 8.2.2017

NEMOCI STARÝCH PSŮ

Nemoci tlapek u starých psů

U starých psů, stejně jako u těch mladších se může objevit řada onemocnění tlapek. Na tlapkách se může objevit zánět, tlapky mohou být odřené, polštářky na tlapkách mohou být různě popraskané, nebo jinak poraněné. Záněty mohou být také mezi prsty. Všeobecně u těchto problémů platí, že psa velmi trápí, jsou mu nepříjemné, a proto si tlapky třeba častěji olizuje, také se méně pohybuje, obzvlášť když je tlapka bolestivá, někteří psi bolestí také ztrácejí chuť k jídlu a mohou být apatičtí, ale i agresivní. U starých psů opět bývají někdy tyto změny chování psa mylně zaměňovány za příznak stáří. Majitel se domnívá, že pes trpí nějakou stařeckou nemocí a přitom má třeba jen poraněnou tlapku.

Zdroj: Nemoci starých psů
Zveřejněno: 20.12.2017

NEMOCI STARÝCH PSŮ

Snížená funkce štítné žlázy

Takzvaná hypotyreóza se obvykle u psů projevuje kožními problémy, zhoršenou kvalitou srsti, náhlým přibíráním bez zjevné příčiny, apatií. Hypotyreóza se u psa pozná z krevních testů. Tento zdravotní problém se dá léčit.

Zdroj: Nemoci starých psů
Zveřejněno: 20.12.2017

KRÁLÍK DOMÁCÍ A JEHO NEMOCI

Zdraví králíka

Zakrslí králíci jsou obvykle chováni jako domácí mazlíčci, takže jejich ztráta v důsledku nemoci (obzvlášť pokud ta nemoc má ošklivý průběh) u majitele jistě vyvolá lítost a smutek. To samozřejmě může cítit i chovatel králíků pro jejich maso, i když asi z jiných důvodů. Zde se nepředpokládá, že by si vybudoval ke králíkům citový vztah. Pravděpodobně ho ale i tak ztráta zasáhne, navíc se jistě objeví obavy z nakažlivosti nemoci, protože králíka domácího mohou zasáhnout různé velmi nakažlivé nemoci, které se snadno rozšíří i k dalším králíkům. A pro chovatele je pak taková ztráta ještě větší. Ztráta celého chovu může chovatele velmi poškodit, a proto je lepší řadě nemocí předcházet, případně pokud je to nutné umístit nemocného králíka do karantény. Chovatelé, kteří mají své králíky v králíkárnách, by alespoň dvakrát ročně měli králíkárny dezinfikovat. Dezinfekce králičích klecí může být jistou prevencí před šířením různých onemocnění. K dezinfekci králíkáren se často užívá chloramin a chlorové vápno.

Chovatelé se tedy obávají řady více či méně závažných onemocnění, jako je například:

Zdroj: Králík domácí a jeho nemoci
Zveřejněno: 27.4.2017

MÝVAL SEVERNÍ

Přenos nemocí na člověka

Jelikož se mýval snadno adaptuje na život v blízkosti člověka, zvyšuje se spolu s tím i pravděpodobnost přenosu nemocí. Za zdravotní riziko spojené s výskytem mývalů u nás je možné považovat zejména v Německu plošně prokázanou mývalí škrkavku Baylisascaris procyonis. Přitom zrovna mývalí škrkavka může být pro člověka i smrtelná.

Tyto šelmy také přenášejí nemoci, jako je leptospiróza a vzteklina, které jsou přenosné i na člověka a ohrožují tak naše zdraví.

Nakažení mývalové trusem vylučují vajíčka, ze kterých v lidském tenkém střevě může vyrůst až 20centimetrová hlístice. Larvičky vajíček se však mohou dostat i do jiných částí těla, mohou skončit pod kůží, v očích, a také v mozku. Podle dostupných zpráv je ovšem onemocnění velmi vzácné. O to více je fatální, většina nakažených buď zemře, nebo skončí s nevratnými neurologickými potížemi. Proti mývalí škrkavce totiž neexistují žádné účinné léky.

Zdroj: Mýval severní
Zveřejněno: 20.5.2017

KRÁLÍK DOMÁCÍ A JEHO NEMOCI

NEŠTOVICE

Jedná se o virové onemocnění. Neštovice nepatří v České republice k častým onemocněním králíků, objevují se jen zřídkakdy.

Projevy

Projevy této nemoci jsou stejné jako u lidí, u králíka se na místech, kde nemá srst a na sliznicích, objevuje vyrážka a strupy, které velmi svědí.

Příčiny

Nejčastější příčinou je přímý kontakt s jiným nakaženým králíkem, který tento vir může dál roznést do chovu.

Léčba

Neštovice jsou u nás velmi vzácné a u králíků se dají těžce léčit. V případě, že se objeví v chovu, tak je u nich vysoká úmrtnost. Léčbu musí stanovit veterinář.

Prevence

Jedinou prevencí je nevystavovat králíky kontaktu s jiným nakaženým králíkem.

Nakažlivost

Ano

Zdroj: Králík domácí a jeho nemoci
Zveřejněno: 27.4.2017

KRÁLÍK DOMÁCÍ A JEHO NEMOCI

NEKROBACILÓZA

Jedná se o bakteriální onemocnění, které způsobuje bakterie Fusobacterium necrophorum. Toto onemocnění se obvykle projeví u králíků, kteří mají oslabený organismus.

Projevy

U tohoto onemocnění se tvoří velká ložiska na nose a pyscích králíka. Pokožka je zde oteklá, bolestivá a namodralá. Typické je také zvýšení teploty. Pokud není nemoc od počátku léčená, tak se začne projevovat i na pohlavních orgánech a svalstvu. U králíků se také vyvine zápal plic.

Příčiny

Králík se obvykle nakazí prostřednictvím infikovaného krmiva, nebo vody, případně trusem. Bakterie se do těla králíka dostanou přes drobné poranění pokožky, případně trávicím systémem.

Léčba

Léčba této nemoci je možná, ale musí proběhnout co nejdříve. Obvykle veterinář předepíše vhodná antibiotika a nějaké přípravky na ošetření pokožky králíka.

Prevence

Vypuknutí této nemoci může zabránit zvyšování imunity (například prostřednictvím vitamínů, sledováním jejich množství ve stravě), důležité je také, aby králíkárny byly čisté a dezinfikované.

Nakažlivost

Ano

Zdroj: Králík domácí a jeho nemoci
Zveřejněno: 27.4.2017

NEMOCI UŠÍ U KOČEK

Ušní nádory

Ušní nádory vznikají většinou u starších jedinců (nad 9–10 let). Nejčastějšími příznaky je vznik masy, změna tvaru ucha, zápach, svědivost a místní bolestivost. Neurologické příznaky jsou pozorovány většinou se zhoubnými nádory. Většinu těchto nádorů lze úspěšně odstranit pomocí chirurgické resekce – odstranění zevního zvukovodu.

Zdroj: Nemoci uší u koček
Zveřejněno: 10.5.2016