Pravidelná péče o kočku a její srst je zárukou zdraví zvířete. Přirozeně se kočka zcela samostatně stará o čistotu svého těla. Dlouho se umývá, důkladně vylizuje svoji srst a všechny úseky těla, ke kterým se může dostat. Majitel však kočičce může pomoci každodenním vyčesáváním srsti, masírováním kůže a tím jí dodávat radost, zábavu a potěšení. Kočka se potom cítí mnohem lépe a s vděčností vaši pomoc přijímá. Výsledkem je srst čistá, lesklá a méně pelichající.
Kočce, která je nemocná, se objevují v srsti malé okrouhlé lysiny. Příčinou mohou být blechy, vši a roztoči žijící v kožichu kočky, ti mohou napadnout i člověka. Dochází tak k podráždění kůže, která svědí a objevují se na ní červené skvrny. Nutná je rychlá návštěva veterináře, který kočku ošetří. A také dezinfikovat místo na spaní a potřeby na údržbu kočičí srsti.
V diskuzi BETA BOJOVNICE JE MOC KLIDNÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nada.
Dobrý den . Moje bojovnice je moc klidná,drží se u hladiny a moc neplave. Druhá bojovnice je zvlášť a je aktivní. Mám strach že je nemocná. Děkuji za odpověď
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Stejně jako lidi, tak psi může zasáhnout to, že jejich slinivka břišní nedokáže produkovat dostatek inzulínu, a tím u psa vzniká diabetes mellitus, takzvaná cukrovka. V některých případech sice inzulín ve slinivce vzniká, ale nepůsobí na buňky, tak jak by měl. Správně by totiž měl inzulín pomáhat přesouvat glukózu z krve do buněk lidského těla, které by pak glukózu využili k potřebné energii. Cukrovka se dá u psa léčit, důležité ale je, aby si majitel zdravotní problémy psa uvědomil a vyhledal odbornou pomoc. Mezi příznaky diabetu patří nadměrný pocit žízně, časté močení, ztráta hmotnosti, únava, zvýšená podrážděnost, vracející se infekce, rozmazané vidění, zhoršení hojivosti ran. Pokud se diabetes potvrdí, obvykle veterinář předepíše inzulínové injekce. Cukrovka může zasáhnout psy velkých i malých plemen.
V diskuzi USPÁNÍ PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla.
Chtěla bych se zeptat zda je normální uspání psa způsobem,že při vědomí bez jakéhokoli podání oblbující látky veterinářka vrazí injekci do srdce vašeho miláčka.Toto jsem zažila u doktorky Primusové.Byl to ten nejhorší zážitek,který mám dodnes před očima.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Gabriela Bucharová.
Není!!! Mám stejný zážitek s kočičkou před 15ti lety, a dodnes si vyčítám, že jsem ji tam odvezla, a připravila ji takový konec. Mně se to stalo na veterině v Pardubicích pod nemocnicí. Je to už dlouho, kočička byla hodně nemocná, ale pořád to vidím, a je mi z toho zle, jak necitlivě se doktor choval.
K vyšetření přítomnosti trudníka se používá hluboký kožní seškrab a odběr chlupů. Seškrab i odběr chlupů se provádí v místech, kde nemocná tkáň přechází ve zdravou. Chlupy jdou v těchto místech lehce vytrhnout, spíše vypadávají samy. Bolestivost vyšetření je závislá na oblasti, odkud se vzorek odebírá. Převážně ho ale psi snášejí dobře.
Názory na léčbu se různí. Je nutné se vyvarovat léčení steroidy, které snižují obranyschopnost. Nejšetrnějšími způsoby léčby jsou například obojky a pipety obsahující amitraz (Preventix, Pro Meris Duo, Advocate – tento jediný amitraz neobsahuje). Nejedná se o žádnou razantní léčbu a psa tím nijak nevystavujeme stresu. Účinnost těchto přípravků bývá však podstatně nižší než u razantnějších léčebných postupů. Dalším velmi rozšířeným způsobem léčby jsou koupele (Ectodex, Tactic). Koupele jsou velmi nepříjemnou procedurou jak pro psa, tak pro majitele, a to kvůli jejich charakteristickému zápachu a četnosti použití. Je nutné je provádět v otevřené, větratelné místnosti. Pro psa i člověka jsou mnohdy stresující a bohužel dlouhodobou záležitostí.
Dezinfekce prostředí je mýtus, který se nezakládá na pravdě. Neexistuje jiná prevence než koupě štěněte od naprosto zdravých rodičů. Bohužel ne vždy je možné rozpoznat, zda jsou, či nejsou rodiče zdraví. Mnohdy to ani chovatel sám neví.
V diskuzi IVERMEKTIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Vondráková.
Koupila jsem dvě andulky. Jedná je nemocná. Podle toho co jsme zjistili má Knemidocoptes pilae, lidově vápenku, nebo - li ptačí svrab. Vyčetly jsme, že pomůže 1 kapka Ivomecu tedy Ivermectin pod křídlo. Má to na nožičkách a zobáčku. Poradíte ještě vy, jestli je tento preparát pro zvířátka vhodný pro andulku? Musí se přeléčit i ta druhá. Kolik a co koupit. Kapky a jak aplikovat?.
Děkuji za odpověď na můj mail.
Paní Vondráková
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vzhledem k velikosti tohoto plemene se odvíjí řada specifických zdravotních problémů a komplikací.
Velmi častým problémem čivav je luxace čéšky. Toto malé plemeno trpí na vnitřní luxaci, což je vrozená vada. Rozlišují se 4 stupně luxací, přičemž první stupeň se projevuje většinou až po větší zátěži, kdy pes noze občas ulehčí, poposkočí. Řeší se klidem, léky od bolesti a chondroprotektivy. Naopak u nejvážnějšího 4. stupně je již stav luxace permanentní a jediné řešení je chirurgické. Zde již končetiny nejdou natáhnout – jsou ve stálém pokrčení.
Dalším zdravotním jevem, na který je potřeba se u čivav zaměřit, je fontanela (otvor v lebce). U štěňat čivavy bývá velká, ale s postupem věku se zmenšuje až u některých dospělých psů zcela mizí. Fontanela je rizikem při pádu či úrazu pejska, neboť hrozí výraznější poranění mozku.
Dalším zdravotním problémem častým pro toto malé plemeno je odontolitiáza a záněty dásní. Již od štěněte je proto vhodné navykat pejska na pravidelné čištění zubů a péči o chrup.
Nachlazení a kašel může tyto malé pejsky také potrápit. Takto nemocná čivava obvykle neztrácí úplně sovu hravost. Často k její léčbě pomůže jitrocelový sirup, který se podává na piškotu. V zimě je někdy vhodné čivavu obléci do teplých oblečků, aby neprochladla.
Chovatelé čivav se obvykle sami chlubí tím, že lehce poznají, kdy je jejich pejsek nemocný, protože v tom okamžiku ztrácí zájem o hry a nemají tu správnou „jiskru v oku“.
V naší poradně s názvem MŮŽE TO BÝT NÁDOR? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Hladíková.
Dobrý den, mám dvouletou fenečku norwich teriéra. Koupila jsem ji, když jí bylo 11 měsíců. Zjistila jsem , že je vážně nemocná a několik prvních měsíců jsme doslova bojovali o její život. Zjistilo se, že má jaterní zkrat, abnormálně velké srdce, je alergička, astmatička. Bere léky na podporu jaterní funkce a veterinarní dietu. Bohužel její tělíčko má problém fungovat i s vet. dietou, ale alespoň nemívá záchvaty.
Objevil se jí na přední tlapce maličký hrbolek, ten ale rychle rostl. Podle pana veterináře to může být bradavice a nebo nádorek. Bohužel kvůli jejímu špatnému zdravotnímu stavu pan doktor nechce odebrat vzorek na cytologické vyšetření - že by jí musel dát narkózu a tu by nemusela přežít. Mám si najít jiného pana doktora, který je lépe vybavený, pokud by nastala nějaká komplikace.
Dočetla jsem se, že je možnost cytologického vyšetření i odběrem jehlou, bez narkózy, je to bezpečné?
Můžu poprosit o posouzení přiložené fotografie - nechce mi ji váš program přijmout :-( co by to mohlo být? Hledala jsem na internetě a nejvíc mi to připomíná cystický útvar.
S fenečkou půjdu samozřejmě k jinému veterináři, ale zajímal by mě váš názor.
koupila jsem jí i sanicell, můžu ho podávat při jejích zdravotních problémech bez porady veterináře?
Předem děkuji za odpověď.
Hladíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Z vašeho dotazu je zřejmé, že velmi soucítíte se svou fenečkou, a že se snažíte sehnat pomoc, kde se dá. Bohužel ale přes internet se u takto nemocného zvířete dá radit jen s velkým rizikem neúspěchu. Proto zůstaňte u svého původního plánu - vyhledat veterinární kliniku, kde budou shopni a ochotni vám pomoci. Tim můžete svému zvířeti pomoci nejlépe.
Příčiny selhání jater u psů mohou být různé, vrozené, infekční, parazitární, otravy, ztučnění u obézních zvířat, nádory a další.
Projevy onemocnění
Majitel většinou začne pozorovat u svého psa s jaterním selháním zvýšenou žíznivost, unavitelnost, zvíře začne obtížně vstávat, může se objevovat zvracení a průjmy. Toxiny, které nemocná játra nedokážou z krve odstranit, mohou atakovat centrální nervovou soustavu a pak dochází k neurologickým příznakům. Ty zahrnují například také křečové a záchvatovité stavy, které se někdy mylně pokládají za epilepsii a mohou způsobit smrt psa.
Diagnostika se většinou provádí pomocí vyšetření krve, v níž lze najít ve zvýšené míře jaterní enzymy, které se za normálních okolností nacházejí pouze uvnitř zdravých jaterních buněk a jejich hladina v krvi je tudíž nízká. Podle výše hladin těchto enzymů se pak určuje míra poškození jater. Dále je možné provést ultrazvukové vyšetření, které odhalí většinou nádorové změny.
Léčba
V případě náhlého selhání jaterních funkcí se zvířeti podává dle stavu nejprve infuzní terapie. Po stabilizaci pacienta se přistupuje k dlouhodobé léčbě, stejně jako u pozvolného selhávání jater. Při léčbě záleží na zjištění příčiny onemocnění. To není v mnoha případech možné, a tak se přistupuje k ochranné léčbě jater. Ta spočívá v podávání takzvaných hepatoprotektiv, což jsou léky s příznivými účinky na jaterní buňky, a v dlouhodobém používání jaterních diet v podobě suchých nebo konzervovaných krmiv určených přímo k tomuto účelu. Pokud majitel přijde včas k veterinárnímu lékaři, může pes trpící zhoršením jaterních funkcí prožít ještě dlouhá léta.
