Výtok z ucha u psa souvisí s onemocněním vnějšího ucha, které je typické pro zánět zevního zvukovodu – nejčastějšího onemocnění vnějšího ucha u psa. Projevuje se třesením hlavy, škrábáním, bolestivostí ucha a výtoky z ucha.
Chronický výtok z ucha
Klinické příznaky související s onemocněním vnějšího ucha jsou typické pro zánět zevního zvukovodu – nejčastějšího onemocnění vnějšího ucha u psa. Projevují se třesením hlavy, škrábáním, bolestivostí ucha a výtoky z ucha. V některých případech lze pozorovat ušní hematom (otok boltce způsobený krvácením mezi kůží a chrupavkou boltce). Případy zánětu zevního zvukovodu jsou časté, proto je pro stanovení přesné diagnózy a odpovídající léčby nutné pozorné a celkové vyšetření. To by mělo zahrnovat celkové fyziologické, dermatologické, neurologické a otoskopické vyšetření. Pro vizualizaci bubínku je nutno též použít ušní výplachy. Před výplachem je nutno odebrat vzorek z horizontální partie zvukovodu k cytologickému vyšetření, kultivaci a stanovení citlivosti na antibiotika.
Zánět vnějšího zvukovodu je diagnostikován velmi často a jde o onemocnění, které může mít mnoho příčin, ty bývají označovány jako primární, predispoziční a návratné faktory. Primární faktory přímo způsobují zánět vnějšího zvukovodu a zahrnují parazity (roztoče), cizí tělesa, zánětlivé polypy, tumory, alergické faktory, endokrinologická onemocnění (hypotyreóza) a poruchy keratinizace. Predispoziční faktory způsobují větší náchylnost zvukovodu k zánětu a sekundární infekci. Těmito faktory jsou anatomické uspořádání (převislé ucho, růst srsti ve zvukovodu, úzký zvukovod) a změny ve vnitřním prostředí zvukovodu (nadměrná vlhkost, nesprávné a nadměrné čištění a traumatizace). Návratné faktory udržují a opětovně vyvolávají onemocnění. Jsou to sekundární bakteriální a kvasinkové infekce, zánět středního ucha a nesprávná léčba. Ve většině případů chronického zánětu vnějšího zvukovodu lze vyvolávající faktory určit a léčit. V těchto případech však odstranění příčin nevede často k zastavení zánětlivého procesu, a je proto věnovat pozornost pečlivému čištění a vysušování zvukovodu a aplikaci topických léků do zvukovodu delší čas. V některých případech je dokonce nutná i celoživotní terapie. Širokospektrální antibiotické kapky a masti by měly být aplikovány pozorně, aby zasahovaly celý zvukovod, a jejich účinnost by měla být pečlivě kontrolována. Léčba totálním chirurgickým odstraněním zvukovodu by měla být ponechána pro případy naprosto neodpovídající na léčbu a na proliferativní změny zvukovodu.
Strupovka ušní (Otodectes cynotis) je původcem u psů velmi častého onemocnění – otodektového svrabu (ušní prašiviny). Roztoč žije na povrchu kůže v zevním zvukovodu a živí se tkáňovým mokem. Způsobuje zánět zevního zvukovodu doprovázený výrazným svěděním. Napadený zvukovod bývá zaplněn tmavě hnědým mazem, ucho je bolestivé a svědí.
Zánět se může rozšířit i na krk a dále na záda a ocas. Tento parazit se může přenášet i na člověka. Následkem kontaktu s nemocným zvířetem se může přechodně vyvinout zánět kůže ve formě pupínků, který spontánně vymizí po vyléčení zvířete.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Onemocnění uší je častým problémem v letním období, a to zejména u psů, kteří mají uši sklopené a dlouhé, takže špatně větrají a jsou příznivým místem k množení bakterií. Častými problémy jsou jednak záněty zvukovodu, jednak kvasinkové infekce, ale i osiny zapadlé do zvukovodu.
Dalším možným onemocněním je například zánět středního ucha. Naklánění hlavy na jednu stranu bývá vyvoláno jednostranným podrážděním ucha, ale může také znamenat, že je zasaženo střední ucho. Zánět středního ucha vyžaduje vždy řádné léčení s použitím antibiotik a protizánětlivých léků. Zánět středního ucha tak patří výhradně do rukou veterinárního lékaře.
Z parazitů je nejčastější ušní svrab. Tento problém se projevuje nejčastěji výskytem černého mazu, který vypadá uchu jako kávová sedlina. Navštivte co nejdříve veterináře.
Problémy s ušními boltci doprovázejí také různá kožní onemocnění. První příznaky kožního svrabu se obvykle objevují na okrajích ušních boltců jako drobné stroupky. Poštípání hmyzem i alergie se projevují zarudnutím a otokem ušních boltců.
Péče o uši, pokud je všechno v pořádku, spočívá výhradně v pravidelných kontrolách. Jestliže je ucho hladké, růžové, bez zápachu a výtoku, nebolestivé, pak je zdravé. Čisté a zdravé ucho nečistěte, mohli byste klidný zvukovod mechanicky podráždit a vyvolat problémy. Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné.
V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, jeho povrch je zarudlý nebo zdrsnělý, pozorujete výtok nebo si pes nezvykle často ucho drbe, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte. Včas zahájená léčba či odhalená osina ušetří vašemu mazlíčkovi mnoho trápení. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může dojít až k perforaci (proděravění) bubínku. Osina ponechaná ve zvukovodu několik dní zcela jistě způsobí zánět zvukovodu, který může její odhalení zcela znemožnit a celá léčba se tak zkomplikuje. Také samoléčba zánětů zvukovodu může při nesprávné volbě léčiva způsobit rezistenci a přechod problému do chronického stadia, které může ve vážných případech končit i operací zvukovodu.
Pro prevenci onemocnění uší postačí ušní kapky, které šetrně rozpouštějí ušní maz. Toto ošetření by se mělo provádět dvakrát do měsíce.
Vyplňte roztokem celý zvukovod a jemně jej masírujte. Po rozpuštění nečistot nechejte zvíře zatřepat hlavou a zbytky nečistot odstraňte kouskem gázy. Podle stavu vyčistění celý proces opakujte. Uši čistěte dle potřeby nebo se poraďte se svým veterinárním lékařem.
Přípravek Otivet je k dostání v lékárnách nebo internetových obchodech, jeho cena není vysoká.
Ušní svrab (Otodectes cynotis) je nejčastějším roztočem napadajícím zvukovod psů. Toto vysoce přenosné onemocnění se rozšiřuje přímým kontaktem. Významným příznakem je svědivost a tvorba tmavě hnědého až černého mazu, jelikož sliny přítomných roztočů způsobují alergické svědivé reakce ve zvukovodu. Diagnózu potvrdí mikroskopické zjištění roztočů v ušním výtěru.
U psů je ušní svrab příčinou jen asi 5 % všech zánětů zvukovodu, na rozdíl od koček se ale u psů objevují příznaky dříve. Zdá se, že svědění, které u některých zvířat provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno alergickou reakcí na přítomnost roztočů spíše než parazitem samotným. U některých zvířat mohou příznaky vyvolat už dva roztoči, u jiných se objeví až při těžkém napadení nebo vůbec. Svědění se u zvířat projevuje třepáním hlavou a intenzivním škrábáním, které může vést až k poraněním.
Přítomnost parazitů také stimuluje tvorbu ušního mazu, který je nápadně tmavý a připomíná kávovou sedlinu. Strupy a maz obsahují živé roztoče a jsou proto infekční pro ostatní vnímavá zvířata. Na člověka toto onemocnění není přenosné. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou postihnout i bubínek nebo se šířit dále do středního ucha. Objeví-li se u domácího zvířete svědění nebo výtok ze zvukovodu, je nutné navštívit veterináře. Výše popisované příznaky mohou být způsobeny i jinými druhy roztočů, kvasinkami nebo plísněmi.
Zánět středního ucha se diagnostikuje otoskopem. Obvykle lze vidět změny i na vnějším uchu. Při včasném záchytu je postižen jen zvukovod. Někdy může jít i o parazitární zánět svrabový. Z ucha se uvolňují černorudé suché krusty podobné kávové sedlině. U koček je to velmi častý nález, u psů se vyskytuje jen zřídka. Diagnóza se potvrdí mikroskopicky. Na svrab je třeba použít Selamectin ve spot on přípravku nebo některé z ušních kapek. Imunitu proti svrabu je možné zvýšit homeopatikem Psorin, které snižuje i svědivost.
Naopak kvasinkový ušní zánět je velmi častý, kvasinky se množí ve vlhku, na tlapách, bradě, v kožních záhybech. Reakcí kůže je tvorba hnědofialového mazu, který ulpívá. Je potřeba použít ušní kapky proti kvasinkám a zvýšit imunitu například Monilií 15 ch. Elaps je homeopatikum doporučené při tvorbě červenohnědého mazu, Selenium upravuje mazotok.
Ušní svrab (Otodectes cynotis) je nejčastějším roztočem napadajícím zvukovod psů. Toto vysoce přenosné onemocnění se rozšiřuje přímým kontaktem. Významným příznakem je svědivost a tvorba tmavě hnědého až černého mazu, ucho při silném napadení začne bolet. Sliny roztočů způsobují alergické svědivé reakce ve zvukovodu.
Diagnózu potvrdí mikroskopické zjištění roztočů v ušním výtěru. K léčbě slouží řada komerčně vyráběných preparátů. Vzhledem k cyklu parazita by měla být léčba opakována po třech týdnech a zároveň by měla být řešena sekundární bakteriální infekce.
Typické jsou časté škrábání ucha, třesení hlavou, tmavý nebo zapáchající výtok z ucha, citlivost při doteku a možné naklánění hlavy.
Je ušní svrab u koček nebezpečný pro člověka?
Otodectes cynotis primárně postihuje zvířata. U lidí může dojít k přechodnému podráždění, ale parazit se na člověku běžně nerozmnožuje. I tak je důležité ošetřit všechny domácí zvířata a hygienu domácnosti.
Mohu kočce čistit uši sám/sama doma?
Pouze podle doporučení veterináře a s vhodnými prostředky. Nevhodné čištění nebo použití vatových tyčinek může poškodit zvukovod a zhoršit stav.
Jak dlouho trvá léčba zánětu ucha?
Krátkodobé bakteriální záněty se obvykle zlepší během 1–3 týdnů. Chronické nebo komplikované případy (např. při nálezu polypu nebo nádoru) mohou vyžadovat delší a cílenou léčbu.
Co pomůže proti zápachu z uší?
Zápach bývá známkou infekce nebo hromadění mazu. Léčba spočívá v odborném čištění a následné lokální či systémové léčbě podle etiologie.
Jak zabránit opakovaným problémům s ušima?
Pravidelné kontroly, důsledná antiparazitární prevence, řešení alergií (eliminační dieta) a vyhýbání se nadměrnému čištění. Při opakovaných problémech je nutné odhalit a léčit primární příčinu.
