Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  
Téma

SVODNÁ ANESTEZIE

Nevýhody

Jako nevýhodu lze uvést nežádoucí účinky, jako je například toxicita lokálních anestetik, alergická reakce, komplikace místní anestezie.

Komplikace mohou vzniknout bezprostředně po zavedení místní anestezie nebo s časovým odstupem, v některých případech až několika týdnů.

Zdroj: Svodná anestezie

Cena

Cena samotné anestezie není známa, a to z toho důvodu, že je většinou součástí nějakého zákroku nebo léčby. Dá se předpokládat, že by se mohla pohybovat mezi 200 až 400 korunami.

Zdroj: Svodná anestezie

Výhody

Lze říci, že dobře provedená místní anestezie méně zatěžuje organismus rizikových nemocných, umožňuje spolupráci a prodlužuje bezbolestné období po operaci.

Indikace místní anestezie je chirurgická nebo nechirurgická (léčba bolesti, svalového spazma, poruch prokrvení).

Rozsah a hloubku místní anestezie ovlivňují především tyto faktory: technika místní anestezie, místo aplikace, druh, množství a koncentrace místního anestetika, anatomické poměry a prokrvení anestezované oblasti, přísady k LA, u SAB poloha nemocného.

Zdroj: Svodná anestezie

Příprava nemocného zvířete před místní anestezií

Obecně se příprava před rozsáhlejšími výkony v místní anestezii neliší od přípravy nemocných k anestezii celkové. V anamnéze se veterinář-anesteziolog kromě obecných otázek zaměřuje i na předchozí výkony v místní či celkové anestezii a na případné alergické reakce. Podání premedikace se řídí zvyklostmi pracoviště, sedativní a analgetická složka je výhodou, vagolytická složka není bezpodmínečně nutná. Zejména před větším výkonem v místní anestezii by měl být nemocný na lačno, již proto, že to usnadní případný přechod k anestezii celkové.

Anesteziolog předem vysvětlí majiteli vlastní postup místní anestezie, vyvrátí jeho případné obavy a zdůrazní trvalou přítomnost anesteziologického týmu během operace s možností řešení jakéhokoliv dyskomfortu. Pokud si to majitel přeje, je možno během výkonu podat lehkou sedaci. Jestliže nemocný nedá informovaný souhlas k místní anestezii, je to indikací k celkové anestezii.

Před zavedením místní anestezie sestra zajistí žilní vstup a podá infúze dle ordinace lékaře. Zejména u spinálních anestezií je podání roztoku krystaloidů prevencí nežádoucího poklesu krevního tlaku.

K místní anestezii je nemocný polohován tak, aby byl co nejlepší přístup k anestezovaným strukturám.

Zdroj: Svodná anestezie

Princip

V současné době se provádí v místní anestezii 17 % všech operačních výkonů. Nezastupitelné místo má místní analgezie v léčbě bolesti, zejména díky kontinuálním technikám.

Místní znecitlivění (anestezie) vede k vyřazení vnímání veškerých podnětů z určité oblasti těla, místní analgezie vyřazuje vnímání bolestivých podnětů. Místní, lokální anestetika jsou farmaka, která přechodně blokují vznik a vedení vzruchu ve vzrušivých tkáních, nervové a svalové tkáni, včetně myokardu. V místní anestezii se využívá jejich účinku na periferní nebo míšní nervy. Na rozdíl od většiny léků podávaných systémově jsou místní anestetika podávána přímo k nervovým strukturám, které mají ovlivnit.

Rozeznáváme tyto druhy místí anestezie: svodná (regionální, spinální, epidurální, bloky nervů a pletení, okrsková, nitrožilní regionální) a místní (infiltrační, topická).

Obecně platí, že jednotlivé složky periferního nervu jsou ovlivněny ztrátou funkce sympatiku, ztrátou citlivosti na bolest (analgezie), ztrátou citlivosti na dotek, teplo, chlad (anestezie), ztrátou motoriky.

Místní anestetika jsou látky schopné difúze do nervového vlákna, kde přechodně zastaví přenos vzruchu (ovlivněním na kanálu). Mimoto mají místní anestetika i systémové účinky, které lze užít léčebně. Působí antiarytmicky, bronchodilatačně a spasmolyticky. Mechanismus účinku přerušení průběhu vzruchu nervovým vláknem působením lokálních anestetik se snažila vysvětlit řada teorií. Patřila mezi ně teorie o kompetici místního anestetika s kalciovými ionty, teorie o difúzi molekuly lokální anestezie do lipidové dvojvrstvy buněčné membrány s následným kritickým zvětšením jejího objemu a teorie o změně povrchového napětí buněčné membrány. V současnosti je uznávána teorie o modulaci receptoru u vnitřního ústí sodíkového kanálu. Elektrofyziologické pokusy na izolovaném nervu vedou k předpokladu, že mezi sodíkem a místním anestetikem existuje kompetitivní antagonismus. Místem účinku lokálních anestetik je membrána nervové buňky, vazebná místa jsou uvnitř sodíkových kanálů. Zde lokální anestetika vyvolávají vratnou blokádu, čímž ovlivňují depolarizační fázi akčního potenciálu související s průnikem sodíkových iontů buněčnou membránou.

Účinnost místních anestetik, tedy schopnost vyvolat úplnou analgezii, závisí na řadě fyzikálně chemických a farmakodynamických vlastností. Schopnost difúze lokálních anestetik do nervového vlákna závisí zejména na jeho rozpustnosti v tucích a na pH tkáně. Trvání účinku lokálních anestetik ovlivňuje vazba na proteiny, především distribuce v tkáních, která je závislá především na jejich prokrvení.

Měřítkem účinnosti lokálního anestetika je minimální blokující koncentrace (Cm), což je nejnižší koncentrace lokálních anestetik, která vyvolá blokádu vedení impulsu za dohodnutou časovou jednotku (10 minut). Výše uvedené vlastnosti lokálních anestetik jsou závislé na jejich chemické struktuře. Většina lokálních anestetik se chemicky skládá ze tří částí: lipofilní část – spojovací řetězec – hydrofilní část.

Spojovací řetězec v sobě obsahuje buď amidovou (-CO-NH-), nebo esterovou (-CO-O-C-) vazbu. Podle toho se místní anestetika rozdělují na dvě základní skupiny: amidová (lidokain, Trimekain, Prilokain, Bupivakain, Ropivacain, Articain) a esterová lokální anestetika (Procain, Tetracain, Chlorprocain).

Přísady k místním anestetikům jsou látky, které jsou-li přidány k roztoku lokálních anestetik, příznivě ovlivňují rozsah, hloubku a dobu trvání místní anestezie. Patří sem Baricita, Adrenalin, Opioidy, Klonidin, Ketamin.

Zdroj: Svodná anestezie

Veterina Praha 5

Veterinární klinika Anděl nabízí preventivní a léčebnou činnost týkající se psů, koček a jiných zvířat. Poskytuje pohotovostní službu o sobotách, nedělích a svátcích, možné je objednat si lékaře přímo domů.

Zdravotní tým se skládá ze čtyř lékařů: MVDr. Josef Barchánek, MVDr. Václav Mráz, MVDr. Monika Čížková a MVDr. Lenka Pokorná; a tří sester: Michaela Mikešová, Romana Klennerová, Marie Vančíková.

Klinika je vybavena operačními sály, lůžkovou částí, digitálním RTG, SONO, EKG, dialyzačním přístrojem, zubním ultrazvukem, biochemickým analyzátorem, hematologickým analyzátorem, inhalační anestézií s isofluranem + monitoringem průběhu anestezie, kyslíkovým koncentrátorem, endoskopem, mikroskopem, tonopenem, otoskopem, oftalmoskopem, různými kamerami.

Specializují se zde na základní veterinární péči, chirurgii, internu, dermatologii, kardiologii, oftalmologii, endokrinologii, onkologii.

Veterinární klinika Anděl, Staropramenná 27, 150 00 Praha 5, tel.: 724 049 213, e-mail: ordinace@veterina-andel.cz, webová adresa.

Ordinační doba

• pondělí až pátek od 9:00 do 20:00 hodin

• sobota od 9:00 do 13:00 hodin

• neděle od 15:00 do 19:00 hodin

Zdroj: Veterina Praha

Veterina Praha 8

Veterinární ordinace Svobodník v Kobylisích poskytuje veterinární ošetření a pohotovost. Tato ordinace je moderně vybavena a ke zvířatům zde přistupují s maximální péčí.

Zdravotní tým se skládá ze dvou lékařů: MVDr. Kustra a MVDr. Mladý.

Ordinace je vybavena dvěma operačními sály, digitálním RTG, SONO, EKG, dialyzačním přístrojem, zubním ultrazvukem, biochemickým analyzátorem, hematologickým analyzátorem, inhalační anestézií s isofluranem + monitoringem průběhu anestezie, kyslíkovým koncentrátorem, endoskopem, mikroskopem, maxi driverem, mini driverem, infuzní pumpou, lineárním dávkovačem centrifugou, refraktometrem, tonopenem, otoskopem, oftalmoskopem.

Ordinace se specializuje na psy, kočky, ptáky, drobné savce, plazy a exotická zvířata. Nabízena je zde dermatologie, endokrinologie, gastroenterologie, gynekologie, chirurgie, kardiologie, laboratoř, neurologie, onkologie, oftalmologie, ortopedie, léčba respiračních chorob, sonografie, stomatologie a urologie.

Veterinární ordinace Svobodník, Náhorní 2, 180 00 Praha 8 – Kobylisy, tel.: 284 687 850, e-mail: info@veterina-svobodnik.cz, webová adresa.

Ordinační doba

• pondělí až pátek od 9:00 do 20:00 hodin

• sobota od 9:00 do 12:00 hodin

• neděle od 17:00 do 20:00 hodin

Zdroj: Veterina Praha

Kastrace

Nejjednodušším a podle mnohých veterinářů i nejlepším řešením je kastrace. Ta však znemožní reprodukci navždy. Kastraci feny lze provést kdykoliv, v případě kastrace z preventivních důvodů by měla být fena pohlavně dospělá, u menších plemen alespoň 1 rok stará, u velkých plemen 18 měsíců. Předoperační péče před kastrací spočívá ve 24hodinové hladovce, přičemž vodu odejmeme teprve 1–2 hodiny před zákrokem. Anestezie se volí podle věku a zdravotního stavu feny. Samozřejmě po dohodě s majitelem, který si může vybrat mezi anestezií intravenózní (aplikace anestetik do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj a monitoring během zákroku). Uvedené typy anestezie se samozřejmě mohou lišit na jednotlivých pracovištích. Následuje standardní příprava operačního pole – vyholení srsti, dezinfekce a zarouškování operačního pole. Chirurgický přístup se v naprosté většině případů vede z linea alba, což je vazivový pruh, který prochází středovou linií břicha a do kterého se upínají břišní svaly. Řez provedený v tomto místě tolik nekrvácí a je dlouhý dle velikosti feny několik cm, v případě potřeby je možno ho prodloužit. Pokud se odstraňují pouze vaječníky, zákrok se nazývá ovariektomie, pokud se odstraňují vaječníky současně s dělohou, jedná se o takzvanou ovariohysterektomii. V případě odstranění dělohy se přešije děložní krček a poté se provede uzávěr dutiny břišní, podkoží a kůže. Celý zákrok i s přípravou operačního pole trvá většinou kolem 1 hodiny. Fena se po kastraci většinou nechá probudit v hospitalizačním boxu, kde má teplo a klid. Majitel si ji odvádí při plném vědomí. Vodu můžeme podávat asi půl hodiny po probuzení. S krmením počkáme ještě asi 5 hodin a dáme jen menší dávku, aby nedošlo ke zvracení. Další péče o fenu po kastraci není složitá. Spočívá v poněkud klidovějším režimu, aby se kastrační rána mohla dobře zahojit. Doporučuje se vynechat příliš dlouhé procházky, skákání a podobně. Musíme také zabránit olizování rány, což někdy nejde jinak než nasazením ochranného límce. Stehy po kastraci se vyndávají 8. až 10. den.

Zdroj: Antikoncepce pro feny

Veterina Praha 4

Veterinární nemocnice Ivet poskytuje veterinární ošetření a pohotovost všem druhům zvířat. U této kliniky je i nemocnice, která umožňuje hospitalizaci zvířat.

Zdravotní tým se skládá ze sedmi lékařů: MVDr. Zdeněk Košmera, MVDr. Pavlína Lukšovská, MVDr. Dušan Anděl, MVDr. Patricie Oravová, MVDr. Petra Viziová, MVDr. Renata Kosinová a MVDr. Petr Bogumský; a šesti sester: Ing. Zdeňka Doležalová, Hana Chvojková, Lucie Melenová, Monika Eliášová, Kateřina Chrpová, Radka Sivoková.

Nemocnice je vybavena operačními sály, lůžkovou částí, digitálním RTG, SONO, EKG, dialyzačním přístrojem, zubním ultrazvukem, biochemickým analyzátorem, hematologickým analyzátorem, inhalační anestézií s isofluranem + monitoringem průběhu anestezie, kyslíkovým koncentrátorem, endoskopem, mikroskopem, maxi driverem, mini driverem, infuzní pumpou, lineárním dávkovačem, centrifugou, refraktometrem, tonopenem, otoskopem, oftalmoskopem, různými kamerami.

Klinika se specializuje na základní veterinární péči, laboratorní diagnostiku, dermatologii, endokrinologii, gastroenterologii, gynekologii, chirurgii, kardiologii, laboratoř, neurologii, onkologii, oftalmologii, ortopedii, hematologii, respirační choroby, sonografii, stomatologii, urologii, poruchy chování a speciální typy operací (TTA, CWO, TPO).

Veterinární nemocnice Ivet, Ke Kamýku 996/3, 140 00 Praha 4, tel.: 241 714 358, e-mail: ivet@ivet.cz, webová adresa.

Ordinační doba

• pondělí až neděle od 8:00 do 20:00 hodin

Zdroj: Veterina Praha

Léčba

Periodontální chorobu lze léčit, lze jí i předcházet, nicméně jí nelze zabránit zcela. Na vině tomu patrně jsou především určité plemenné predispozice, ale přispívá i druh zvoleného krmiva. Cílem léčby je odstranění bolestivosti, znovuvytvoření zdravého prostředí a udržení tohoto prostředí v dutině ústní. Základem terapie je odstranění veškerého zubního kamene, dnes již zpravidla za pomoci ultrazvukového přístroje. Ten pracuje kvalitněji, rychleji a s menší traumatizací než klasické kovové mechanické nástroje. Nevýhodou však je nezbytnost celkové anestezie. U starých pacientů je třeba zvážit anestetické riziko proti efektu zubního výkonu, případně volit anestezie nadstandardní. Právě z toho důvodu se doporučuje zuby postižené silným až těžkým zánětem parodontu bez váhání vytrhnout. Abscesy a píštěle se dají vyléčit také pouze vytržením postiženého zubu.

Součástí odstranění zubního kamene by vždy mělo být podávání antibiotik. Důvodem k tomuto opatření je rozsev bakterií (přítomných v zubním kameni a zanícené dásni) do krevního řečiště během výkonu odstraňování zubního kamene. Tyto bakterie jsou totiž schopně uchytit se na nitrobláně srdeční, zejména je-li tato patologicky změněna, což je běžný stav u srdcí geriatrických pacientů. Po léčebném zákroku by měla následovat prevence dalšího rozvoje choroby. Nezřídka bývá obtížné ji uplatnit v plném rozsahu.

Psovi by se měl totiž alespoň 1x za 48 hodin čistit chrup kartáčkem (vhodné jsou jak speciální veterinární zubní kartáčky, tak i kartáčky dětské, nebo měkké kartáčky pro dospělé) se zubní pastou vyvinutou pro psy. Taková pasta by měla obsahovat chlorhexidin jako antiseptickou složku zabraňující růstu bakterií. Tam, kde pes netoleruje čistění zubů, je možné vyzkoušet masáž dásní gumovým masírovacím prstem s chlorhexidinovým gelem. Rovněž je žádoucí podávat psovi suchou, tvrdší stravu (granule), která zvyšuje obrus plaku. Mezi doporučitelné předměty, které prokazatelně snižují nárůst zubního kamene, patří i pamlsek. Toto opatření však není vhodné u pokročilých stavů, kde by hryzání tvrdých předmětů mohlo vést k ještě větší destabilizaci chrupu.

Zdroj: Zubní píštěl u psa

Chodov

Veterinární klinika Regia Vet

Veterinární klinika Regia Vet, dříve známá jako Veterinární ordinace Průčelí, zahájila od 1. 1. 2009 svůj rozšířený provoz v nových prostorách budovy Poliklinika Litochleby na adrese Hviezdoslavova 1600/6 Praha – Jižní Město.

Klinika je koncipována jako smíšené pracoviště a zaměstnává tým kvalitních lékařů a zkušených sester, který zajišťuje ambulantní, léčebnou i preventivní péči. Celý tým Veterinární kliniky Regia Vet spojují nejen odborné zkušenosti se zájmem o neustálé zvyšování kvality poskytované veterinární péče a profesionální přístup ke klientům, ale i láska ke zvířecím pacientům. Klinika má také specializovaný provoz především v oblasti chirurgie, ortopedie a onkologie, s možností hospitalizace pacientů po komplikovaných výkonech.

Veterinární klinika Donovalská

Veterinární klinika Donovalská (Donovalská 1659/32 Praha 4 – Chodov) nabízí profesionální a zároveň citlivý a vlídný přístup za příznivé ceny. Můžete zde koupit krmiva a potravinové doplňky za výhodné ceny, a to i od špičkových výrobců Royal Canin, Hills, Calibra, Fortify.

Klinika navázala na zavedenou veterinární ordinaci MVDr. Karla Haisla. Po odchodu pana doktora do důchodu převzala provoz v roce 2012 MVDr. Anna Podratzká.

Ordinace prošla modernizací: přibyl RTG stacionární přístroj s nepřímou digitalizací, diagnostický ultrazvuk, přístroje k bezpečné anestezii – inhalační anestezie s monitoringem životních funkcí, EKG, pulzní oxymetr, odstředivka, magnetoterapeutické přístroje a rozšířila se laboratorní diagnostika. Nové přístrojové vybavení umožňuje stále zlepšovat léčbu vašich zvířátek.

Na klinice je možné platit platební kartou.

Zdroj: Veterina Praha 4

Co způsobuje zúžení průdušnice

Zúžení průdušnice je pravděpodobně ovlivněno mnoha faktory a příznaky jsou spojeny s nenormální či sníženou tvorbou vláken a amorfní hmoty chrupavky a také se sníženou schopností glykosaminoglykanových molekul vázat vodu, což ovlivňuje pevnost chrupavky. Ztráta pevnosti chrupavky vede k rozšíření a zploštění průdušnice a současně k zánětlivému procesu a problémům s dýcháním (zúžené průdušky). Onemocnění se dělí na čtyři stupně, a to podle zúžení průměru průdušnice.

Diagnostika se provádí na základě klinických projevů charakterizovaných typickými zvuky, podobnými husímu kejhání, které pes vydává při kašli; neschopností fyzického výkonu a problémy s dýcháním. U psa se objevuje špatné dýchání, těžké dýchání, dýchavičnost. Pro diagnostiku se dále využívá RTG vyšetření a fluoroskopie. Ultrazvukové vyšetření je použitelné pouze pro extratorakální část průdušnice a kvalita poskytnuté informace je nižší než při RTG vyšetření. Endoskopické vyšetření podává o tracheálním kolapsu kvalitnější informaci – přesně hodnotí rozsah poškození, včetně stavu hlavních průdušek, kdy může dojít k zúžení průdušky. Lze použít pevné i ohebné endoskopy, přičemž pevné jsou vhodnější z hlediska rychlosti vyšetření. Při vyšetření se používá lehká injekční anestezie, při níž zůstávají zachovány tracheální reflexy, takže je možno zjistit rozsah a stupeň poškození. U pacientů v pokročilém stadiu onemocnění je anestezie riziková, zvláště při současných srdečních a plicních problémech. Pokud se uvažuje o chirurgickém řešení, je endoskopie nezbytná. Chirurgické řešení v pokročilém stadiu onemocnění a u psích pacientů se současnými kardiopulmonálními problémy rovněž nebývá nejlepším řešením.

Terapie léky pomáhá kontrolovat respiratorní problémy spojené s obtížným dýcháním, jako je cyanóza a synkopy. Kortikoidy s krátkým účinkem omezují otoky a zánětlivé stavy. Potlačení kašle a celkové zklidnění jsou důležité pro stabilizaci zvířete. Pro lékovou terapii chronického onemocnění lze použít kombinaci bronchodilatans, kortikosteroidů, antibiotik a sedativ, čímž se však postup onemocnění nezastaví.

Tracheomalacie je regresivní změna průdušnice s výrazným změknutím chrupavek. Může způsobovat poruchy ventilace. Chirurgické řešení lze užít v případech, kdy je postižena pouze průdušnice (ne hlavní průdušky). Možné chirurgické techniky jsou tracheostomie, aplikace dorsálního ligamenta, ventrální incize tracheálních prstenců a použití externích polypropylenových protéz. Díky technikám používajícím externí protézy lze dosáhnout dobrých výsledků. Protože však podle zkušeností úspěch chirurgického řešení závisí na udržení dobrého prokrvení trachey v průběhu umístění protézy, navrhuje se použití modifikované prstencové protézy.

Zdroj: Zúžená průdušnice u psa

Vypadávání zubů u starých psů

Pokud starému psovi vypadl zub, může to být způsobeno tím, že zuby ztrácí minerály, což spolu s hromadícím se zubním kamenem vede k uvolňování zubů ze zubního lůžka. Také zubní kámen, parodontóza, uvolnění a vypadávání zubů je skupina problémů, která na sebe většinou těsně navazuje a vede k vypadávání zubů. Zubní kámen vzniká mineralizací zubní plaku, který slouží jako organický základ. K postupné mineralizaci dochází už 2 týdny po vzniku plaku, takže u starého psa je zubní kámen velmi častý. Zubní kámen se může tvořit supragingiválně, tedy na části zubu nad dásní, nebo u parodontických zubů (paradentoza) subgingiválně, tedy pod okrajem dásně v parodontálním chobotu. Barva kamene bývá různá od světle žluté, světle hnědé až po černohnědou.

Postupně přibývající množství zubního kamene tlačí na dáseň, která ustupuje, dráždí ji a vyvolává zánět. Hluboký zánět dásní přechází v parodontózu, dochází k uvolňování závěsného aparátu a postupnému uvolnění zubu. Pod zubním kamenem může docházet k tvorbě zubního kazu. Silný zánět dásní a zubní kaz jsou bolestivé stavy, které mohou způsobit poruchy příjmu potravy.

Usazený zubní kámen je také jednou z příčin zápachu z dutiny ústní a závažným zdrojem infekce pro celý organismus (především srdce, ledviny). Neustálým polykáním velkého množství baterií a pronikáním bakterií zanícenou dásní do krevního oběhu dochází k velkému zatížení organismu. Zubní kámen se ve větší míře usazuje u malých a středních plemen, u trpasličích plemen to bývá běžné již během prvního až druhého roku života.

Psi mají od přírody snížený práh bolestivosti zubů, takže i při velmi silném zubním kameni, zánětu dásní či parodontóze jsou schopni normálně přijímat potravu, aniž by si majitel něčeho všiml. Proto by kontrola zubů a dutiny ústní měla být prováděna pravidelně nejméně jednou ročně, což běžně veterináři dělají při prohlídce před vakcinací. U pacientů, kteří trpí problémy v dutině ústní, je vhodné na kontroly docházet častěji.

Pokud se u vašeho miláčka objeví zubní kámen, je potřeba jej odstranit. Vzniklý zubní kámen již nemá smysl ošetřovat čištěním zubním kartáčkem a enzymatickou pastou. Je nutné jej odstranit nejlépe zubním ultrazvukem v celkové sedaci pacienta. Dříve časté seškrabování zubního kamene při plném vědomí nedovolovalo důkladné vyčištění všech zubů, především z vnitřní strany zubu, kde se také kámen usazuje, docházelo ke stresování pacienta a vznikalo nebezpečí poškození dásně a zubní skloviny. I anestezie má svá rizika, která je však možné minimalizovat přípravou pacienta, volbou typu anestezie dle věku, celkového zdravotního stavu a plemene. Před každou anestezií je nutné dodržet minimálně 12hodinovou hladovku, pití vody ukončit 1 hodinu před zákrokem. Důvodem je možné vdechnutí případných zvratků (aspirace). Po zákroku dle typu anestezie a možností pracoviště se pacient probouzí dávkou antidota do plného vědomí, neboť zákrok není bolestivý, nebo se probouzí v hospitalizaci pod dohledem lékaře nebo je předán majiteli ještě spící k transportu domů.

Zdroj: Trhání zubů u psa

Cena

Celková cena zahrnuje tyto úkony:

  • klinické vyšetření zvířete
  • anamnestické vyšetření a sepsání souhlasu s anestézií a se zákrokem, poučení majitele
  • premedikaci, kanylaci a intubaci feny (zajištění žilního přístupu pro infuze a anestetika a zajištění dýchacích cest)
  • přípravu operačního pole a pracoviště, použití ochranných pomůcek u personálu
  • chirurgický zákrok – odnětí vaječníků, nebo vaječníků i dělohy
  • vedení anestézie a analgezie, přístrojový i fyzický monitoring pacienta (používá se monitor vitálních funkcí, který sleduje puls, dechovou frekvenci, saturaci krve kyslíkem, EKG, teplotu a krevní tlak)
  • v případě potřeby použití elektrokauteru
  • ošetření operační rány
  • perioperační a pooperační infuzní terapii na infuzní pumpě
  • aplikaci léčiv
  • krátkodobou či střednědobou hospitalizaci, jejíž součástí je infuzní terapie na infuzní pumpě
  • poučení majitele, na vyžádání kopie dokumentace (anesteziologický protokol, hospitalizační protokol)
  • límec, případně i pruban
  • kontroly
  • vytažení stehů/svorek
Cena zahrnuje i léčiva:
  • sedativa
  • anestetika
  • analgetika injekční i perorální (tablety)
  • antibiotika injekční i perorální
  • léky působící preventivně proti krvácení
  • mast zabraňující vysychání rohovky během anestezie
  • znecitlivující gel pro intubaci
  • infuzní roztoky
Cena zahrnuje i materiál:
  • dezinfekční prostředky na povrchy a nástroje
  • antiseptika k předoperačnímu a pooperačnímu ošetření rány (dezinfekční mýdlo, jodový a lihový přípravek, plastický obvaz ve spreji)
  • injekční materiál
  • svoz nebezpečného odpadu (použitý injekční materiál, biologický odpad)
  • rukavice, roušky, sterilní gázy, ústenky, operační čepice, savé podložky
  • kanylu, infuzní set
  • vstřebatelný a nevstřebatelný šicí materiál, eventuálně stapler svorky
  • límec, případně pruban
  • energie (sterilizace nástrojů, vyhřívaná podložka pod zvířetem, monitor životních funkcí, infuzní pumpa, osvětlení operačního sálu a hospitalizace, použití elektrokauteru)

Výsledná cena je součtem jednotlivých položek. Záleží na velikosti feny a náročnosti operace (štíhlá vs. obézní fena, pacient špatně reagující na anestezii, rizikový pacient a podobně).

Celková částka, na kterou vyjde kastrace feny, se tedy pohybuje od 2 900 až do 5 800 Kč (například fena o hmotnosti 60 kg).

Orientační ceny:

  • kastrace feny kolem 4 kg: 3 480 +/- 15 % dle skutečné spotřeby anestetik a materiálu
  • kastrace feny kolem 10 kg: 3 850 +/- 15 % dle skutečné spotřeby anestetik a materiálu
  • kastrace feny kolem 20 kg: 4 150 +/- 15 % dle skutečné spotřeby anestetik a materiálu

Jde to i levněji, ale...

  • na intramuskulární (nitrosvalovou) anestezii bez žilního vstupu jsou použity levnější typy sedativ a anestetik – pomalejší nástup účinku léčiv tlumících bolest a vnímán
  • bez léků proti krvácení
  • bez intubace – při kolapsu průdušnice či náhlé zástavě dýchání horší možnost obnovení dýchání, pozdější zahájení resuscitace
  • bez infuze – pomalejší odbourávání anestetik, u malých plemen riziko hypoglykémie, bez kompenzace ztráty tekutin před operací, během ní a po ní
  • levnější šicí materiály – riziko horšího hojení a nízké soudržnosti stehů
  • bez límce či prubanu – u klidných zvířat však lze ponechat ránu bez krytu
  • bez analgetik – horší pooperační komfort pro zvíře
  • fena ihned po operaci propuštěna do domácí péče – riziko komplikací při probouzení z anestezie
  • nižší cena operace, ale další poplatky za kontroly, za léky, za vytažení stehů

Zdroj: Zánět dělohy u psa

Komplikace po kastraci feny

Předoperační péče před kastrací spočívá ve 24hodinové hladovce, přičemž vodu odejmeme až 1–2 hodiny před zákrokem. Anestezie se volí podle věku a zdravotního stavu feny. Samozřejmě po dohodě s majitelem, který si může vybrat mezi anestezií intravenózní (aplikace anestetik do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj a monitoring během zákroku). Uvedené typy anestezie se samozřejmě mohou lišit na jednotlivých pracovištích. Následuje standardní příprava operačního pole – vyholení srsti, dezinfekce a zarouškování operačního pole. Chirurgický přístup se v naprosté většině případů vede z linea alba, což je vazivový pruh, který prochází středovou linií břicha a do kterého se upínají břišní svaly. Řez provedený v tomto místě tolik nekrvácí a je dlouhý dle velikosti feny několik centimetrů, v případě potřeby je možno ho prodloužit. Následuje vybavení vaječníků nebo i dělohy a jejich podvázání vstřebatelným šicím materiálem. Pokud se odstraňují pouze vaječníky, zákrok se nazývá ovariektomie, pokud se odstraňují vaječníky současně s dělohou, jedná se o ovariohysterektomii. V případě odstranění dělohy se přešije děložní krček a poté se provede uzávěr dutiny břišní, podkoží a kůže. Celý zákrok i s přípravou operačního pole trvá většinou kolem 1 hodiny.

Fena se po kastraci většinou nechá probudit v hospitalizačním boxu, kde má teplo a klid. Majitel si ji odvádí při plném vědomí. Voda se může podávat asi půl hodiny po probuzení. S krmením je potřeba počkat ještě asi 5 hodin, přičemž se podává jen menší dávka, aby nedošlo ke zvracení. Další péče o fenu po kastraci není složitá. Spočívá v poněkud klidovějším režimu, aby se kastrační rána mohla v klidu zahojit a aby se neobjevil výtok po kastraci. Doporučuje se vynechat příliš dlouhé procházky, skákání a podobně. Je nutné zabránit olizování rány, což někdy nejde jinak než nasazením ochranného límce. Stehy se po kastraci vyndávají 8.–10. den.

Kastrace fen probíhá v naprosté většině případů bez problémů a feny snášejí kastraci velmi dobře. Musíme si však uvědomit, že se jedná o chirurgický zákrok, a proto přináší určitá rizika. Může to být riziko anestezie, krvácení do dutiny břišní, ponechání operačního materiálu v dutině břišní (roušky, nástroje), podvaz močovodu, nekompletní odstranění vaječníků a takzvaná pahýlová pyometra. Tyto komplikace jsou však sníženy na minimum dodržením všech operačních postupů – důkladné předoperační vyšetření, volba vhodných anestetik, důkladná příprava operačního pole, použití sterilních nástrojů, monitoring během operace i po ní a především pečlivě a důsledně provedený vlastní operační výkon.

Hlavní nevýhody, které mohou po kastraci nastat, jsou obezita a močová inkontinence fen. Přesné příčiny obezity po kastraci nejsou známy, ale dá se dobře zvládnout zodpovědným přístupem majitele – snížení krmné dávky, speciální diety pro kastráty nebo diety light a zvýšená pohybová aktivita. Rovněž přesné příčiny močové inkontinence po kastraci nejsou známy, ale pravděpodobně je příčinou snížená hladina estrogenů. Podle různých studií je výskyt této komplikace po kastraci 3–21%, přičemž se může objevit ihned, ale také až 10 let po kastraci. Vyšší riziko je u fen vážících více než 20 kg.

Zdroj: Ovariektomie

Kdy nechat psa vykastrovat

Kastrace psů se podobně jako u fen provádí z chovatelských a zdravotních důvodů.

Chovatelské důvody spočívají hlavně v zamezení nežádoucího chování psa, jako je neklid, neposlušnost a toulání v období hárání fen v okolí. Je pravdou, že jsou psi po kastraci klidnější a vyrovnanější, nicméně případná agresivita nebo toulání z jiných důvodů, než jsou háravé feny, se kastrací nevyřeší.

Hodně záleží na tom, v jakém věku se kastrace provádí. Kastrace štěněte ve věku 6 až 12 týdnů před dosažením pohlavní dospělosti způsobí to, že psi nestačí nabýt pohlavní výraz ani povahové vlastnosti jako dominance a agresivita, a tak zůstávají celý život hravým štěnětem. Jsou potom vhodní jako mazlíčci do domácnosti, ale nehodí se pro další výcvik, jako je obrana, hlídání a podobně. U nás se kastrace většinou provádí až po dosažení pohlavní a tělesné dospělosti, což je u malých plemen asi 12 měsíců a u velkých plemen asi 18 měsíců. Pokud se rozhodneme pro kastraci psa z hlediska nápravy nežádoucího chování, tak čím později se provede, tím menší je šance na úspěch. U psa se již toto chování upevní, stane se z něj zlozvyk a kastrace problém nevyřeší.

Zdravotní důvody pro kastraci psů se vyskytují u několika onemocnění. Patří sem hlavně nádory varlat, kryptorchismus a zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty).

Nádory varlat jsou u psů poměrně časté a kastrace představuje jediné řešení.

Kryptorchismus je stav, kdy jedno nebo obě varlata nejsou sestouplá v šourku, ale nacházejí se v tříselném kanálu nebo dutině břišní. Zde je pro ně vyšší teplota než v šourku, což znamená o 30 % vyšší riziko nádorového bujení. Jejich odstranění pomocí kastrace je tedy opět nejvhodnějším řešením.

Zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty) se vyskytuje téměř u všech starších psů, a pokud nezpůsobuje problémy, není třeba ji řešit. Někdy je však prostata zvětšená natolik, že způsobuje problémy při močení – bolestivé močení, krev v moči a podobně, nebo může dojít k zánětu prostaty – prostatitidě, což jsou stavy, kdy je zapotřebí přistoupit k léčbě a kastrace je metodou volby.

Při kastraci psa se odstraní samčí pohlavní žlázy – varlata. Kromě tvorby spermií jsou varlata zodpovědná za tvorbu testosteronu, a tedy i za samčí sexuální chování. Před zákrokem je nutná 24hodinová hladovka. Vodu odejmeme 1 až 2 hodiny před zákrokem. Pes je následně uveden do anestezie – buď intravenózní (do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj). Typ anestezie závisí na zdravotním stavu zvířete a na požadavcích majitele psa. Inhalační narkóza je šetrnější, bezpečnější, ale i dražší. Následuje příprava operačního pole, což znamená vyholení a dezinfekci oblasti šourku a jeho okolí. Aplikují se analgetika a antibiotika. Vlastní zákrok spočívá v naříznutí kůže před šourkem (takzvaný preskrotální přístup), poté se tupou preparací uvolní podkoží a obě varlata se postupně vybaví přes tento řez do operační rány. Varlata se zajistí podvazem semenných provazců a přívodné cévy vstřebatelným materiálem a následně se odstraní. Poté se zašije podkoží a kůže. Ranka je velká dle plemene 1–4 cm. Šourek tak zůstává zachován a výsledný kosmetický efekt je dobrý. Celý zákrok i s přípravou většinou nepřekročí 30 minut. Pacienta je možno po probuzení propustit do domácí péče. Po kastraci není třeba žádná velká péče – vodu lze podat téměř ihned, krmení až za cca 6 hodin. Důležité je, aby si pes ránu nelízal, což se zajistí použitím ochranného límce.

Zdroj: Kastrace psa

Analgetika u psa

Jako analgetika se u psů používá celá řada preparátů z různých skupin, v různých formách (tablety, emulze, injekce). Na tomto místě je důležité poznamenat, že jsou doporučitelné pouze veterinární preparáty vhodné pro psy, či v určitých případech i humánní, podle dávkování veterinárního lékaře. Na domácí experimentování s acylpyrinem, paralenem nebo ibuprofenem už doplatilo mnoho zvířat, především mláďat!

Analgetika využívaná ve veterinární medicíně dělíme na:

  1. Nesteroidní protizánětlivé látky: tato skupina tvoří asi nejpoužívanější část analgetik. Kromě schopnosti tlumit bolest mají i protizánětlivý a protiotokový účinek. Některá z nich se hodí i k dlouhodobé aplikaci. Jejich nevýhodou může být negativní vliv na zažívací aparát (zvracení, krvácení až tvorba vředů) a ledviny (postižení cév). U moderních typů je v běžných dávkách a při aplikaci po žrádle tento výskyt problémů málo častý. Řadíme sem Ketofen, Rimadyl, Metacam, Tomanol, Finadyne, Aulin.
  2. Místní a celková anestetika: používají se většinou při operacích. Jsou to látky schopné velmi významně tlumit bolest. Délka účinku závisí na typu a způsobu podání. Většinou působí krátkodobě. Některé preparáty ale účinkují i určitou dobu po probuzení zvířete (především místní anestetika podaná některou technikou lokálního znecitlivění, například epidurálně). Na tomto místě je důležité varování před neuváženým podáním anestetika do kloubů bez důkladné diagnostiky!! Odbornou chybou je taktéž „opich páteře“ anestetikem při bolestech spojených s meziobratlovým diskem – hrozí nekontrolovaný pohyb s rizikem ochrnutí!!! Do této skupiny řadíme Procain, Lidocain, Marcain.
  3. Opioidy: jsou deriváty opiátů, látky odvozené od morfia. Bolest tlumí velmi silně po rozdílnou dobu. Jejich použití je ale omezeno vzhledem k jejich problematičtějšímu získávání, poněkud vyšší ceně, některým nežádoucím vlivům (především určitá deprese dechu) a vzhledem ke způsobu aplikace některých z nich (pouze nitrožilně). Preparáty, které jsou použitelné v našich podmínkách (kromě některých speciálních případů), jsou ale poměrně bezpečné, cenově přijatelné a mohou se aplikovat i do svalu či podkoží. Hodí se především k premedikaci před operativními zákroky, kdy snižují svým účinkem spotřebu celkových anestetik a tlumí i bolest pooperační. Velmi vhodné je podání nižší epidurální dávky, která má stejný účinek jako podání celkové anestezie, ale výrazně menší vedlejší vliv. Patří sem Torbugesic, Temgesic.

Zdroj: Bolest u psa

Tracheální kolaps u psů

Kolaps průdušnice je onemocnění, které postihuje hlavně drobná plemena psů, jako je například čivava nebo jorkšírský teriér. Nejčastěji se jedná o vrozenou vadu, ale někdy to může být i následek chronického onemocnění, v těchto případech plemenná příslušnost nerozhoduje.

Průdušnice psa je vlastně dlouhá trubice, jejíž stěny jsou po celém obvodu vyztuženy chrupavčitými prstenci. Prstence jsou na horní straně přerušené svalem, který reguluje šířku trubice. U psů drobných plemen někdy dojde k tomu, že se chrupavčité prstence v celém obvodu průdušnice vůbec nevytvoří a místo nich tvoří stěnu jen volná membrána. Tato membrána se v průběhu života psa postupně uvolňuje a během dýchacího cyklu se střídavě přisává a oddaluje ode dna průdušnice. Tím dochází k dráždění citlivé sliznice a vzniká kašel.

Příčiny kolapsu průdušnice jsou pravděpodobně ovlivněny mnoha faktory a jsou spojeny s nenormální či sníženou tvorbou vláken a amorfní hmoty chrupavky a také se sníženou schopností glykosaminoglykanových molekul vázat vodu, což ovlivňuje pevnost chrupavky. Ztráta pevnosti chrupavky vede k rozšíření a zploštění průdušnice a současně k zánětlivému procesu a k problémům s dýcháním.

Pokud jsou pohyby membrány hodně výrazné, může během dýchání docházet chvílemi k úplnému ucpání průdušnice a k dušení. Následně vše komplikuje ještě otok poškozené sliznice, který proudění vzduchu rovněž omezuje. Nejčastěji k těmto záchvatům dochází ve chvílích vzrušení zvířete, například při příchodu majitele domů, při běhání, při zuřivém štěkání a podobně. V průběhu života zvířete se projevy choroby většinou pomalu zhoršují.

Mírnější formy choroby lze někdy i dlouhodobě zvládat konzervativní léčbou. Podávají se zejména léky snižující zánět a následný otok sliznice (kortikoidy), léky tlumící kašel, v některých případech je přínosné podávání léků rozšiřujících dýchací cesty (bronchodilatancia). Vzhledem k tomu, že záchvaty choroby propukají zejména ve chvílích vzrušení, pomůže někdy podávání uklidňujících léků.

Existují případy, kdy konzervativní léčba nestačí a pacienti stále procházejí epizodami dušení. V takovém případě může veterinární lékař pomoci zavedením tracheálního stentu. Tracheální stent je síťová trubička vyrobená z vysoce pružné a odolné slitiny (nitinol). Pacienta je třeba nejprve uvést do sedace a zhotovit rentgeny hrudní dutiny a krku. Na základě těchto snímků je pak pacientovi na míru vyroben tracheální stent. Pro doručení stentu je pak uveden do celkové anestezie a zaintubován. Stent je v zavinuté podobě zaveden pod kontrolou endoskopu na přesné místo v průdušnici a postupně rozvinován. Nakonec se v průdušnici zcela rozvine a zabrání tak nežádoucím pohybům volné stěny.

Zdroj: Divné dýchání u psa

Příčiny splenomegalie

Hemangiosarkom

Hemangiosarkom (HS) představuje nejčastější maligní onemocnění sleziny u psů (cca 50–66 % všech maligních nádorů sleziny). Vyšší incidenci má u starších psů středních a velkých plemen (německý ovčák, zlatý a labradorský retrívr, pudl). U přibližně čtvrtiny pacientů s HS sleziny nacházíme i HS v pravém srdečním atriu. Nádor velmi rychle metastazuje. Klinické příznaky jsou spojeny především s mírnou až život ohrožující anémií (bledé sliznice, letargie, tachykardie). Přítomná bývá schistocytóza, trombocytopenie, případně známky diseminované intravaskulární koagulace. HS je častou příčinou hemabdomenu. Akutní krvácení může progredovat až v hypovolemický šok. Bioptát může zachytit nádorové buňky nebo pouze známky nespecifického krvácení, definitivní diagnóza je tedy založena na histopatologickém vyšetření. Průměrná doba přežití po splenektomii je 86 dní a není výrazně ovlivněna stadiem onemocnění. Adjuvantní chemoterapie (napříkald protokoly s doxorubicinem) prodlužuje medián doby přežití na 172 dní.

Extramedulární hematopoéza

Extramedulární hematopoéza (EMH) spojená se zvýšením aktivity mononukleárního fagocytového systému a se zvýšenou produkcí krevních buněk vede k difuznímu zvětšení sleziny. EMH je benigní odpovědí na probíhající hematologickou abnormalitu, cílem diagnostického procesu by tedy mělo být odhalení primární poruchy. Mírná EMH se vyskytuje u řady extrasplenických procesů i poruch sleziny; například imunitně zprostředkované hemolytické anémie nebo imunitně zprostředkované trombocytopenie, při nichž dochází k vychytávání protilátkami označených krevních elementů i k splenické erytro- či trombopoéze. EMH může doprovázet i některé tumory sleziny.

Multicentrický lymfom

Maligní buňky multicentrického lymfomu především v pozdějších stadiích často infiltrují slezinu anebo játra. Typickým symptomem se 100% senzitivitou a 23,3% specificitou je ultrasonografický obraz tkáně sleziny „prožrané moly“ nebo vzhledu včelí plástve. V závislosti na použitém chemoterapeutickém protokolu je dosahováno remise u 80–90 % pacientů a medián doby přežití se pohybuje mezi 10 a 12 měsíci.

Nodulární hyperplazie/hematom

Nodulární hyperplazie a hematom jsou považovány za různá stadia stejného procesu, přičemž hyperplazie pravděpodobně předchází hematomu. Hyperplastické noduly jsou benigní útvary obsahující buňky fyziologicky se vyskytující ve slezině včetně lymfoidních, hemopoetických a plazmatických buněk, reagujících na antigenní stimulaci. Na ultrasonografu se jeví jako ložiska s variabilní tvorbou stínu a nelze je odlišit od nádorové masy. Hematomy jsou nejčastější benigní lézí sleziny. Literatura uvádí, že hematom může vznikat jako důsledek narušení krvení hyperplastickým nodulem. Nodulární hyperplazie či hematomy mohou být doprovázeny vznikem hemabdomenu, výskyt je však výrazně nižší než u pacientů s HS. Léčebnou metodou je obvykle chirurgická excize. Vzhledem k tomu, že příčinou vzniku hematomu může být nádor, je nezbytné histopatologické vyšetření.

Kongesce sleziny

Příčin kongesce sleziny je mnoho, mezi nejčastější patří sedace, anestezie (zejména acepromazinem, thiopentalem či propofolem), trombóza, pravostranné srdeční selhání, torze sleziny či portální hypertenze v důsledku závažných hepatopatií. Vzhledem k tomu, že je slezina schopná pojmout až 30 % objemu krve, může být splenomegalie poměrně výrazná. Terapie spočívá v řešení primárního problému, v případě torze je doporučena splenektomie.

Zdroj: Zvětšená slezina u psa

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová


ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU