Téma: 

svalový třes


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

SVALOVÝ TŘES U PSA

Třes nohou u psa

Pes se třese z důvodu stresu, hyperaktivity, otravy, nemoci nebo radosti. Pokud si nejste jisti, z jakého důvodu se pes třese, je lepší vyhledat veterinárního lékaře, který psa vyšetří a stanoví diagnózu.

Detail odstavce: Třes nohou u psa
Zdroj: Svalový třes u psa
Zveřejněno: 15.6.2017

SVALOVÝ TŘES U PSA

Pes se třese ve spánku

Pes se může třást i ve spánku, což nemusí nutně znamenat, že se jedná o zdravotní problém, ale psovi se může něco pouze zdát nebo má určitý prožitek.

Pokud třes ve spánku déle přetrvává, bude lepší vyhledat veterinárního lékaře, aby psa vyšetřil.

Detail odstavce: Pes se třese ve spánku
Zdroj: Svalový třes u psa
Zveřejněno: 15.6.2017

SVALOVÝ TŘES U PSA

Třes hlavy

Posunčina, vědecky chorea čili tik, lidově Vítův tanec, nebo tanec sv. Víta, je vleklá nervová choroba, která se objevuje u psů mladých, chudokrevných nebo nedostatečně živených, obyčejně jako následek psinky. Projevuje se trvalým, zdánlivě bezděčným poškubáváním jednotlivých svalů, kýváním hlavou, potrhováním nohou, stálým otvíráním a zavíráním huby. Je-li pes sám, objevuje se posunkování méně, než když ho pozorujeme. Zdá se, že tato choroba nemá vliv na celkový stav psa.

Léčení mívá malý výsledek nebo žádný. Doporučuje se použití galvanického proudu, bromové soli, potravinové doplňky arzenové, železité a vápenné. Nejdůležitější je, aby měl pes klid a výživnou potravu.

Detail odstavce: Třes hlavy
Zdroj: Svalový třes u psa
Zveřejněno: 15.6.2017

SVALOVÝ TŘES U PSA

Pes se třese a rychle dýchá

Pes se třese z důvodu stresu, hyperaktivity, otravy, nemoci nebo radosti. Rychlé dýchání pomáhá psům, aby se ochladili, když je vedro nebo když mají za sebou intenzivní fyzickou aktivitu.

Může však být způsobeno i jinými důvody, jako jsou vážné zdravotní potíže (chronické onemocnění, nemoci srdce, otravy). V závislosti na konkrétní situaci může být zrychlené dýchaní u psů spojeno i se stresem.

Pokud si nejste jisti, z jakého důvodu se pes třese, je lepší vyhledat veterinárního lékaře, který psa vyšetří a stanoví diagnózu.

Detail odstavce: Pes se třese a rychle dýchá
Zdroj: Svalový třes u psa
Zveřejněno: 15.6.2017

SVALOVÝ TŘES U PSA

Proč se pes třese

Pro chovatele může být v praxi velmi těžké poznat rozdíl mezi tím, zda se pes klepe, či u něj nastal svalový třes či svalové chvění. Pokud se pes třese, nemusí být na vině pouze svalová tkáň.

Kromě vrozených onemocnění a jiných příčin svalového třesu může být důvodem i okamžitý pocit psa, například vzrušení, napětí, strach a podobně. Na druhou stranu to může být dlouhodobý svalový třes u starých psů, který bývá neléčitelný. Teoreticky může existovat léčba, obvykle se k ní však nepřistupuje, neboť záleží na individuálním případu a na míře postižení psa. V případě malých a krátkosrstých psů, kteří nejsou fyziologicky přizpůsobeni k nízkým teplotám, může za svalový třes logicky pocit zimy.

Náhlý a stupňující, vytrvalý a na první pohled bezpříčinný svalový třes může být způsoben otravou psa. Ačkoliv si je v dnešní době každý člověk vědom, popřípadě alespoň tuší, že psi nemohou lidskou kořeněnou stravu, někomu nedomluvíte. Je zde i několik potravin, u kterých byste nečekali, že v konečném důsledku mohou psa zabít, přičemž pro člověka mohou být i prospěšná. Pes sice například s potěšením pozře čokoládu, ale ve větším množství pro něj může být fatální.

Otřesy jsou nedobrovolné, rytmické a opakující se pohyby svalů, které se střídají mezi kontrakcí a relaxací, obvykle zahrnují pohyby tam a zpět (záškuby) jedné nebo více částí těla. Otřesy mohou být rychlé, nebo to naopak mohou být pomalé vibrace, a mohou objevit v kterékoli části těla. Syndrom třesu postihuje většinou mladé psy, případně psy ve středním věku.

Záchvat nebo křeč je náhlá nadměrná činnost nervů v mozku, která vede k nekontrolovatelným stahům svalů a k abnormálnímu chování. Může trvat několik minut i několik vteřin. Takovéto záchvaty jsou příznakem nervové poruchy, nejsou samy o sobě nemocí. Původ záchvatů bývá často velmi obtížné diagnostikovat, to ale neznamená, že se pro vašeho pejska nedá nic dělat. Během záchvatu se soustřeďte na pozorování veškerých průvodních příznaků a zároveň zabraňte poranění psa. Nikdy se nesnažte otevřít mu tlamu a manipulovat s jeho jazykem – můžete být pokousáni! Snažte se navodit ticho, náhlé hlasité ostré zvuky mohou záchvat prodlužovat nebo zhoršovat. Po záchvatu poskytněte psovi dostatek času na vzpamatování se. Mluvte na něj, uklidněte ho. Co nejdříve po záchvatu dohodněte návštěvu veterináře. Pokud záchvat trvá déle než 10 minut, měl by ho veterinář vidět okamžitě.

V některých případech je třes projevem hyperaktivity, je dlouhotrvající a častý. V těchto případech je vhodné zamyslet se nad cviky, které psa uklidní. Například jako odměnu psovi neházet míček nebo se s ním nepřetahovat, ale spíše ho odměnit pamlskem, pohladit ho.

Dalším důvodem třesu psa může být stres. Pes může být stresován podobnými jevy jako člověk. Mezi časté důvody patří návštěva veterináře, bouřka, neznámé prostředí, neznámí lidé anebo neznámá zvířata. Na rozdíl od třesu z radosti má pes při stresu další příznaky. Mezi tyto projevy úzkosti, respektive strachu u psa patří: těžké nebo naopak zrychlené dýchání, žvýkání či kousání okolních věcí, pomatené pohyby, vrčení, kňučení, projevy agrese a podobně.

Třes u psa může být i projevem onemocnění ledvin, které zpočátku nemusejí doprovázet žádné vizuálně pozorovatelné příznaky. Samotný třes může být jen mírný a den ode dne se stupňovat. Poruchu ledvin doprovází dále časté močení a pocity žízně, což se u psa projeví častějším pitím. Přestože jsou počáteční příznaky mírné, konečný proces selhání ledvin je velmi rychlý, proto je nutné toto onemocnění nepodcenit.

Detail odstavce: Proč se pes třese
Zdroj: Svalový třes u psa
Zveřejněno: 15.6.2017

SVALOVÝ TŘES U PSA

Pes leží a třese se

Psi se mohou radostí pomočit anebo se třást. Tento jev ale do pár minut vymizí. Dalším důvodem třesu u psů může být reflex oklepání se, kdy se pes jednoduše snaží rychleji uschnout. Tento reflex de facto neprobíhá vědomě, pes nechce uschnout, ale tekoucí voda (nebo jiné předměty) ho na těle svědí/dráždí, následuje tedy oklepání psa. Tyto projevy psů jsou zcela běžné a neznamenají nutnost léčby.

Důvodem třesu ležícího psa může být stres. Pes může být stresován podobnými jevy jako člověk. Mezi časté patří: návštěva veterináře, bouřka, neznámé prostředí, neznámí lidé anebo neznámá zvířata. Na rozdíl od třesu z radosti má pes při stresu další příznaky, viz výše.

Jestliže máte podezření, že příčinou třesu u vašeho psa může být pozření toxické látky, ihned konzultujte situaci se svým veterinářem. Otrava u psů bývá způsobena pozřením většího množství listů jedovatých rostlin, čokolády (kakaa), hroznového vína, rozinek a podobně.

Pokud si nejste jisti, z jakého důvodu se pes třese, je lepší vyhledat veterinárního lékaře, který psa vyšetří a stanoví diagnózu.

Detail odstavce: Pes leží a třese se
Zdroj: Svalový třes u psa
Zveřejněno: 15.6.2017

HOREČKA U PSA

Příčiny

Projevem horečky může být pouze apatie, ospalost a nechutenství psa, další klinické příznaky závisí na vyvolávající příčině. Pouze přesné změření rektální teploty, nejlépe digitálním teploměrem, který zaručí bezpečnost a rychlost měření, případně ušním teploměrem, je pro určení závažnosti problému a jeho řešení signifikantní. Nemáte-li teploměr k dispozici, lze se orientovat i pomocí palpace kůže v oblasti třísel a podpaží, čenichu, pomoci může i měření dechové a tepové frekvence, která bývá zvýšená, sliznice jsou překrvené, prosáklé, teplé, lze pozorovat i svalový třes, zvýšené slinění.

Horečku můžete u psa pozorovat například u úpalu a úžehu. Příčinou těchto problémů je pobyt v horkém nebo vlhkém prostředí, nejčastěji v zavřeném autě, v létě je může způsobit i nadměrný pohyb psa za vysokých teplot. Především krátkolebá plemena a jedinci s nadváhou by se měli vyvarovat pobytu na slunci mezi 10. a 17. hodinou. K rozlišení mezi úpalem, úžehem a horečkou postačí obvykle údaje poskytnuté majitelem, psi ve většině případů neprojevují žádné další příznaky klinického onemocnění. U některých plemen se vyskytuje hypertermie způsobená pohybem, doposud však nebyla zjištěna pravá příčina.

Lékařský termín horečka neznámého původu (FUO) se používá k označení horečky, jejíž příčina není ani po poměrně obsáhlé diagnostice prokázána.

Pyrexie, tedy pravá horečka, se musí odlišit od hypertermie, která doprovází úpal, úžeh nebo zvýšenou tělesnou zátěž, případně onemocnění způsobující nedostatečný výdej vyprodukovaného tepla. Náchylní k hypertermii jsou především psi obézní, přičemž nepříjemnou komplikací je onemocnění srdce. Příznaky nedostatečné funkce srdce se mohou projevit právě ve vyšších teplotách a vysoké vlhkosti vzduchu.

Detail odstavce: Příčiny
Zdroj: Horečka u psa
Zveřejněno: 29.3.2016

LÉČBA HOREČKY U PSŮ

Příznaky horečky

Pyrexie, tedy pravá horečka, se musí odlišit od hypertermie, která doprovází úpal, úžeh nebo zvýšenou tělesnou zátěž, případně onemocnění způsobující nedostatečný výdej vyprodukovaného tepla. Náchylní k hypertermii jsou především psi obézní, přičemž nepříjemnou komplikací je onemocnění srdce. Příznaky nedostatečné funkce srdce se právě ve vyšších teplotách a vysoké vlhkosti vzduchu mohou projevit.

Projevem horečky může být pouze apatie, ospalost a nechutenství psa, další klinické příznaky závisí na vyvolávající příčině. Pouze přesné změření rektální teploty, nejlépe digitálním teploměrem (viz výše), který zaručí bezpečnost a rychlost měření, případně ušním teploměrem, je pro určení závažnosti problému a jeho řešení signifikantní. Nemáme-li teploměr k dispozici, lze se orientovat i pomocí palpace kůže v oblasti třísel a podpaží, čenichu, pomoci nám může i měření dechové a tepové frekvence, která bývá zvýšená, sliznice jsou překrvené, prosáklé, teplé, lze pozorovat i svalový třes, zvýšené slinění.

Příčinou úpalu a úžehu je pobyt v horkém nebo vlhkém prostředí, nejčastěji v zavřeném autě, v létě mohou být způsobeny i nadměrným pohybem psa za vysokých teplot. Především krátkolebá plemena a jedinci s nadváhou by se měli vyvarovat pobytu na slunci mezi 10. a 17. hodinou. K diferenciaci mezi úpalem, úžehem a horečkou postačí obvykle údaje poskytnuté majitelem, psi ve většině případů neprojevují žádné další příznaky klinického onemocnění. U některých plemen se vyskytuje hypertermie způsobená pohybem, doposud však nebyla zjištěna pravá příčina.

Lékařský termín horečka neznámého původu (FUO) se používá k označení horečky, jejíž příčina není ani po poměrně obsáhlé diagnostice prokázána.

Při teplotě do 41 °C není třeba mít obavy z poškození orgánů, teplotu nemusíme tlumit pomocí léků. Kolem teploty 42 °C však již k buněčnému poškození dochází, selhávají orgány soustavy trávicí, dýchací, močového aparátu, odumírají buňky nervové a svalové, zvyšuje se krvácivost.

Detail odstavce: Příznaky horečky
Zdroj: Léčba horečky u psů
Zveřejněno: 24.2.2016

ZAKRSLÝ KRÁLÍK - STRAVA

Zelenina

Třetí významnou složkou stravy králíčka, hned po senu a vodě (granule nepočítám, ty jsou opravdu jen doplňkem) je zelenina. U králíků je to stejné jako u lidí, každý králík dává přednost něčemu jinému. Zelenina je pro králíčky důležitá, protože obsahuje pro ně nezbytné vitamíny i vlákninu. Králíček by měl dostávat zeleninu dvakrát denně, ideálně ráno a večer (pokaždé asi hrst zeleniny). Nejvhodnější je k tomu zeleninový salát, který bude tvořen alespoň 5 druhy zeleniny. Druhy by se měly často měnit, protože každá zelenina obsahuje jiné minerální látky a vitamíny. Zelenina musí mít pokojovou teplotu, rozhodně se nepodává přímo z lednice, a vždy je třeba ji nejprve omýt a zkontrolovat jestli není shnilá, plesnivá nebo zapařená. Zelenina se králíčkům podává nejdříve až po 7. týdnu jeho života, v tu dobu už je jeho zažívání schopné si se zeleninou poradit.

Králíčkům se nejčastěji podává mrkev. Vždy, když u králíčka začínáte s novým druhem zeleniny, je dobré dát mu jen trošku a sledovat, jestli mu tato zelenina nezpůsobuje zažívací potíže, pokud je králíček v pořádku, může danou zeleninu i nadále konzumovat.

Přestože je zelenina pro králíčka důležitá, není vhodné mu ji dávat v neomezeném množství. Některé druhy zeleniny nejsou úplně vhodné, protože můžou způsobit třeba nadýmání. Mezi takovou zeleninu patří určitě kedlubna, zelí i brokolice. Pokud s nimi králíček nemá problém, můžeme mu ji dávat, ale v malém množství a určitě ne jako hlavní zeleninu.

Pro králíčky je tedy vhodný artyčok (vitamín A), brokolice (vápník), brukev (vápník), celer (vitamín A), cuketa (vitamín A), čekanka (vitamín A), dýně (vitamín A), fenykl (vitamín A), chřest (vitamín A), kapusta (vápník a kyselina šťavelová), kedlubna (vápník a kyselina šťavelová), kukuřice (vitamín A), květák (vitamín A), baklažán (vitamín A), mrkev (vitamín A), okurka (vitamín A), pastiňák (vápník), paprika (vitamín A a vitamín C), pažitka (vápník), petržel (vápník), rukola (vápník a kyselina šťavelová), rajčata (vitamín A), řepa (řepa bílá obsahuje dostatek vápníku a řepa červená zase kyselinu šťavelovou), ředkvičky (vitamín A), řeřicha (vápník), salát (vitamín A), špenát (kyselina šťavelová), zelené fazolky (vitamín A), zelí (vápník, kyselina šťavelová, ale i řada vitamínů a minerálů).

Naopak pro králíčky jsou nevhodné brambory, protože je v nich mnoho škrobu, cibule, která dráždí sliznice a ničí ve střevech i dobré bakterie, čímž snižuje králíčkovu imunitu. Ze stejného důvodu je také nevhodný česnek a feferonky. Nevhodná je také čočka, která králíčka velmi nadýmá, čerstvé fazole, protože jsou jedovaté, špatný je také pórek a rebarbora, která obsahuje mnoho kyseliny šťavelové a je lehce jedovatá.

V některých zeleninách je tedy obsažená kyselina šťavelová, která může králíčkovi také uškodit, protože spolu s vápníkem vytváří v močových cestách kamínky, takže mnoho zeleniny s vysokým obsahem kyseliny šťavelové může u králíčků způsobit nemoci ledvin, močové kameny, ale i odvápnění kostí. Není potřeba se ale této kyselině zcela vyhýbat, v malém množství neškodí. Další nevhodnou látkou je solanin, který obsahují rajčata a brambory. Solanin zase způsobuje žaludeční potíže, záněty střev, průjmy, záněty ledvin, poruchu krevního oběhu a dýchání, dokonce může poškodit i nervový systém. Rozhodně tedy není vhodné králíčkovi dopřát (ani v malém množství!) zelené části brambor, nezralá rajčata, nebo jejich listy a stonky. Další škodlivou látkou obsaženou v některých druzích zeleniny jsou nitráty. Tedy sloučeniny dusíku a kyslíku. U zvířat může dojít k otravě nitridy, což způsobí průjmy, svalový třes, potácení. Stejně jako kyselina šťavelová v nízkém množství nitráty králíčkovi neuškodí.

Detail odstavce: Zelenina
Zdroj: Zakrslý králík - strava
Zveřejněno: 28.3.2017

SEDALIN

Sedalin pro koně

Během sedace jsou koně citliví na běžné sluchové a zrakové stimuly, z těchto důvodů mohou být hlučné a rychlé pohyby příčinou přerušení vlastní sedace. Po aplikaci léku by se koně neměli použít v práci po dobu 36 hodin. Přípravek se nesmí aplikovat dostihovým koním (metabolity mohou být detekovány jako zakázané látky).

Sedalin gel obsahuje fenotiazinové neuroleptikum s velmi dobrou snášenlivostí – acepromazin. Ten svým centrálně psychomotorickým působením snižuje dráždivost (sedace) a motoriku (hypokineze), takže dochází k ochabnutí svalstva, přičemž vědomí není podstatně omezeno. Tento stav relativní lhostejnosti vůči prostředí vede k apatické netečnosti se sníženou citlivostí, takže manipulace se zvířetem je snadná. Psychická dráždivost, agrese, strach a obranné reakce jsou omezeny. Současnou aplikací centrálních a periferních analgetik (barbituráty, deriváty morfinu, lokální anestetika) se účinek acepromazinu zvyšuje a může vést k neuroleptanalgesii.

Po aplikaci acepromazinu se může dočasně vyskytnout hypotermie. Reverzibilní změny může také vykazovat krevní obraz, kdy se může vyskytnout přechodné snížení počtu erytrocytů a leukocytů, hladiny hemoglobinu a trombocytů. Acepromazin zvyšuje sekreci prolaktinu a může tak být příčinou poruchy fertility, jelikož relaxuje svalový zatahovač penisu, a tím dochází k jeho vyhřeznutí z prepucia. Během 2 až 3 hodin může být penis opět zatažen. Jestliže nedojde k navrácení penisu do původní pozice v krátkém čase, je třeba kontaktovat veterinárního lékaře. Občas může acepromazin způsobit strangulaci glans penis, důsledkem je prodloužení erekce (takzvaný priapismus). Acepromazin rovněž potencuje účinek léčiv centrálně způsobujících útlum organismu.

Dávkování je následující:

  • dospělý kůň – mírná sedace: 0,1 až 0,2 mg na kilogram živé váhy, tj. 2 až 3 dávky;
  • dospělý kůň – střední sedace: 0,3 až 0,4 mg na kilogram živé váhy, tj. 4 až 6 dávek;
  • hříbě – mírná sedace: 0,3 až 0,5 mg na kilogram živé váhy, tj. 1 až 1,5 dávky;
  • hříbě – střední sedace: 0,7 až 1,0 mg na kilogram živé váhy, tj. 2 až 3 dávky.

Svým tlumicím účinkem na autonomní nervový systém brání Sedalin možnému zvracení při narkóze, takže může být použit i jako antiemetikum. Další jeho výhodou je velmi dobrá aplikovatelnost. Potřebná dávka je malá a substance může být orálně velmi jednoduše podána. Nástup účinku po orální aplikaci je 30 – 60 minut.

Detail odstavce: Sedalin pro koně
Zdroj: Sedalin
Zveřejněno: 20.4.2016

KOČIČÍ BLECHY - LIKVIDACE

Blecha lidská, psí a kočičí

Ve střední Evropě žije okolo 80 druhů blech, v našich podmínkách se setkáváme asi s deseti druhy.

Blecha u koček: V posledních desetiletích, kdy se rozrostl počet chovatelů psů a koček, je nejrozšířenější blecha kočičí. Zvlášť dobře se jí daří tam, kde jsou zvířata chována v ústředně vytápěných bytech vybavených střiženými koberci. Kočičím blechám se dobře daří i ve starých bytech. Vyskytují se nejen na kočkách, ale i na psech, zejména na městských zvířatech. Na člověku sají také ochotně, stejně tak jako na celé řadě hostitelů.

Likvidace: V případě výskytu je nutné zamořené prostory ošetřit insekticidem na lezoucí hmyz, zásah je nutné opakovat po čtyřech až šesti týdnech, aby byly zlikvidovány i blechy, které se vylíhnou z nakladených vajíček. U koček rozhodně nepoužívejte přípravky s obsahem permetrinu, ten patří mezi pyretroidy a je toxický nejen pro kočky, ale i pro rybičky! Také se vyhněte přípravkům s účinnou látkou amitraz – u psů jej použít můžete, ale kočku byste jím zabili!

Pro kočky můžete použít účinné látky fipronil a imidacloprid. Většina přípravků proti blechám je ve formě spot-onů, šamponů nebo obojků (mohou se objevit alergické reakce na kůži v místě aplikace nebo v místě kontaktu obojku s kůží). V případě pozření přípravku se mohou objevit nežádoucí účinky, jako je zvracení, nadměrné slinění a svalový třes. Pokud uvedené příznaky zaregistrujete a víte, že jste prováděli antiparazitní kúru, raději navštivte veterinárního lékaře.

Blecha psí: Blechy psí se vyskytují v domácnosti řidčeji. Ovšem i tento druh je schopen sát na člověku krev. Častěji se vyskytuje na psech chovaných mimo obydlí.

Likvidace: Kromě psí srsti nezapomeňte na ošetření pejskova pelíšku a dalších míst, kde by se mohlo blechám líbit. Ošetření prostředí, ve kterém pejsek žije, je jedna z fází, kterou nelze podcenit a bez níž k dokonalému odblešení nedojde. K tomuto jsou určeny antiparazitní spreje, kterých je na trhu také velké množství. Nakonec si rozmyslete, zda by nebylo vhodné pejskovi pořídit také obojek proti blechám. Existují i žvýkací tablety pro psy a kočky s účinnou látkou spinosadum. Tato účinná látka je na trhu kratší dobu, takže blechy si ještě nestihly vytvořit rezistenci. Přípravky s touto látkou jsou však k dostání pouze u veterinárních lékařů, a to ještě ne v každé ambulanci.

Blecha lidská: Blecha lidská se vyskytuje v našich podmínkách nejméně. V případě blechy lidské bývá obyčejně zablešena jen ložnice. Blecha lidská vzdor svému názvu žije nejen na člověku, ale cizopasí i na některých domácích zvířatech, jako jsou psi, kočky nebo vepři. Kromě toho se vyskytuje i na divoce žijících šelmách.

Likvidace: Ruční odchyt je nemožný, proto jsou k jejich hubení zapotřebí insekticidní postřiky, které provedou profesionální pracovníci. Pokud budete vybírat přípravek, který budete aplikovat na koberce, pohovky a další zařízení v bytě a bydlí s vámi kočka, hlídejte si účinné látky! A samozřejmě, pokud odblešujete, nezapomeňte zvíře odčervit i kvůli možné infekci tasemnicí.

Všechny druhy blech jsou schopny v nouzi sát na jiných hostitelích. Proto výrok typu „to je blecha psí, ta na člověka nejde“ patří mezi výroky nepravdivé. Každý druh ale samozřejmě preferuje hostitele, na kterého se adaptoval.

Latinské i české jméno blechy kočičí i blechy psí je trochu zavádějící, protože blechy obou druhů sají bez rozdílu na psech i kočkách. V Česku jsou běžnější blechy kočičí, a to jak na psech, tak na kočkách, rozdíl mezi blechou psí a kočičí je navíc natolik nenápadný, že jej uvidí pouze odborník. Na lidech pak sají oba výše zmiňované druhy. Dále na nás mohou sát i blechy ptačí, výjimečně i blechy z hlodavců. Nejochotněji na lidech saje blecha obecná, její výskyt je však u nás čím dál tím vzácnější. Naštěstí, protože blecha obecná nejenže napadá rovněž psy, kočky, prasata a jiná zvířata, ale dokáže se také vyvíjet v lidských domácnostech, tedy bez vazby na jiné hostitele. Ale to by se muselo jednat spíše o vlhké squaty či slumy; současné poměrně suché byty jim nevyhovují.

Nejlepší je prevence! I vy si můžete přinést blechu na oblečení nebo na botě. Pro psy jsou vhodné antiparazitní obojky, které jsou sice dražší, ale jejich účinnost je 7–8 měsíců, například Foresto. U koček jsou obojky také dobré, pokud ovšem kočka není tulák a neztratí obojek někde v křoví.

Snažte se udržovat místo, kde zvířata odpočívají nebo kde se často zdržují, v čistotě, pravidelně prát pelíšky, čistit boudu nebo kotec.

Když si s blechami nedokážete poradit, nejlepší volbou bude deratizátor, který vám od blech pomůže, minimálně dobře poradí.

Detail odstavce: Blecha lidská, psí a kočičí
Zdroj: Kočičí blechy - likvidace
Zveřejněno: 28.10.2018

STRAVA KRÁLÍKA DOMÁCÍHO

Zelenina

Důležitou součástí jídelníčků je také kořenová zelenina, na níž si králíčci právě mohou obrousit své zoubky. Králíkovi se nemusí podávat jen kořenová zelenina, vhodné jsou i další typy zelenin. Zelenina je pro ně důležitá nejen kvůli chrupu, ale také proto, že obsahuje vitamíny a vlákninu. Je vhodné nedávat králíkům stále stejnou zeleninu, různorodost zeleniny králíkovi zajistí dostatečný příjem všech nutných vitamínů.

Zelenina se ale nepodává králičím mláďatům, se zeleninou se totiž organismus mláďat neumí vyrovnat.

Většina chovatelů podává králíkům hlavně mrkev. Některá zelenina je naopak nevhodná, protože může způsobit u králíků nadýmání, a proto se podává maximálně v malém množství (například zelí a brokolice).

Králík domácí může ze zeleniny čerpat řadu vitamínů. Vitamín A obsahuje například artyčok, celer, cuketa, čekanka, dýně, fenykl, chřest, kukuřice, květák, baklažán, mrkev, okurka, paprika, rajčata, ředkvička, salát, zelené fazolky. Vápník králíkovi dodá například brokolice, brukev, kapusta, kedlubna, pastiňák, pažitka, petržel, bílá řepa, řeřicha, zelí. Některá zelenina ale obsahuje i kyselinu šťavelovou, která není ve velkém množství pro králíky vhodná, jako například kapusta, kedlubna, rukola, červená řepa, špenát, zelí. Problémem kyseliny šťavelové je v tom, že spolu s vápníkem tvoří v močových cestách různé kameny, které mohou dokonce vyvolat vážné onemocnění ledvin. Pro králíka jsou také absolutně nevhodné brambory, cibule, česnek a feferonky, čočka, čerstvé fazole, pórek a rebarbora. Každá tato zelenina může u králíka vyvolat různé zdravotní problémy. Cibule a česnek jim podráždí sliznici a sníží jim jejich imunitu. Čočka králíka zase nadýmá, čerstvé fazole jsou pro něj zase jedovaté. V žádném případě by se králíčkovi neměly podávat zelené části brambor, nezralá rajčata, stonky a listy rajčat. Vše je pro něj jedovaté, protože jsou v tom nitráty, které u něj vyvolají průjmy, třes a potácení.

Detail odstavce: Zelenina
Zdroj: Strava králíka domácího
Zveřejněno: 27.4.2017

BOLEST LEDVIN U PSA

Selhání ledvin u psa

Akutní selhání ledvin ohrožuje život a je obyčejně způsobeno stavem, který s močovými cestami nesouvisí; je například následkem srdečního selhání či otravy etylenglykolem (rozmrazovačem). Postižený pes ztrácí chuť k jídlu, slábne, je malátný až kolabuje, zvrací a má průjem. Pes vykazující výše uvedené příznaky by měl být co nejdříve vyšetřen veterinářem; má-li přežít, je nezbytná intenzivní péče s okamžitým zavedením intravenózního roztoku.

Chronické selhání ledvin je pomalá, zákeřná nemoc, většinou postihující starší psy. Obecné příznaky začínají zvýšeným pitím a močením a lehkým omezením pohybových aktivit. Pes může být vyčerpaný a apatický, ztrácí zájem o okolí. Příznaky se postupně zhoršují. Není-li stav léčen, pes začne zvracet pěnu nebo potravu. Objeví se tělesný třes nebo ztráta rovnováhy, pes trpí mírnými záchvaty. Hlavní léčbou chronického selhání ledvin je vhodná výživa. Tekutiny mohou být podávány nitrožilně, ačkoli v některých případech je nutné podávat je pod kůži (subkutánně). Vysoký krevní tlak je upravován podáním specifických léků. Mnohá léčiva jsou z těla odstraňována ledvinami; pokud je tedy u psa diagnostikováno chronické selhání ledvin, měly by být zcela přehodnoceny dávky všech léků, které dosud užívá.

Jakmile se u psa jednou vyvine chronické selhání ledvin, nelze tento stav zvrátit. Avšak pečlivě zvolená dieta může jeho postup zpomalit a potlačit některé jeho příznaky tak, aby pes mohl prožít plnohodnotný život. Veterinář doporučí vhodnou dietu v závislosti na stadiu choroby.

Urémie se vyskytuje v pozdním stadiu ledvinového selhání, kdy odpadní produkty látkové výměny, které jsou normálně odstraňovány močí z těla, vstupují nazpět do krevního řečiště. Je-li urémie pokročilá, je prognóza nepříznivá. Typické příznaky urémie zahrnují zvracení; zvýšenou žízeň a pití; ztrátu chuti; ztrátu hmotnosti; otupělost nebo malátnost; dech páchnoucí po čpavku; bledé dásně a vředy v tlamě; průjem.

Mezi další možné problémy patří zánět výstelky močového měchýře (cystitida) a zánět močové trubice (uretritida), které vznikají následkem bakteriální infekce, ukládání minerálních látek, zranění, nádorů, a dokonce i stresu. Některé z těchto stavů mohou být velmi bolestivé. Moč postiženého psa je zakalená nebo má kyselý zápach a při její analýze lze nalézt krystalky minerálů, krev, bakterie a další látky.

Detail odstavce: Selhání ledvin u psa
Zdroj: Bolest ledvin u psa
Zveřejněno: 18.5.2016

CHILOBRACHYS FIMBRIATUS

Rozmnožování

Základním předpokladem úspěšného páření je fyzická blízkost dvou dospělých pavouků stejného druhu, určitá dávka vzájemných sympatií, vhodné prostředí a klid. Velice časté jsou pře, zda dávat samce do terária k samici či naopak, ale logická úvaha, která tento postup podporuje, je následující: ve volné přírodě samci po dosažení pohlavní dospělosti opouštějí svá obydlí a vydávají se pátrat po samicích, které zatím sedí doma a čekají, až si pro ně někdo přijde.

Samotné páření může mít velice rozdílný průběh. U některých druhů je to od začátku boj o život, kdy jen tak mezi řečí samec samici oplodní. Jindy je to pohodová akce bez jakýchkoliv známek násilí. Jsou případy, kdy k onomu okamžiku dojde doslova po pětiminutové známosti, ale fáze námluv může trvat i půl roku.

Po umístění do terária samec většinou chvíli zůstává v klidu a vyčkává, co se bude dít. Pokud je klid, začíná opatrně prozkoumávat okolí a zjišťovat, kam se to vlastně dostal a kdo je pánem domu. Pokud mu jeho citlivé chloupky a instinkt řeknou, že tam bydlí dospělá samice stejného druhu, většinou začne třást končetinami, případně makadly jemně klepat do podkladu a tím samici oznamovat svou přítomnost. Běžné jsou i drnčivé zvuky vydávané pomocí stridulačních plošek. Až si samec dodá dost odvahy a přesvědčí se, že ona samice je opravdu dospělá a svolná k páření, troufne si k ní velice opatrně přiblížit, případně ji jakoby jemně hladí po těle a uklidňuje ji.

Samotné páření probíhá tak, že samec samici pomocí tibiálních háků, které zachytí za její chelicery, nadzvedne natolik, že se svými bulby dostane k jejím spermatékám a oplodní ji. Poté se většinou snaží svou pozici bez výraznějších projevů opustit a zachránit si tak život.

V průběhu páření jsou sklípkani velice ostražití a na sebemenší vyrušení mohou reagovat podrážděně, což může vést k napadení kterékoliv zúčastněné strany, včetně chovatele.

Pavoučí vývoj začíná v kokonu, do něhož samice naklade vajíčka (přáním každého chovatele samozřejmě je, aby byla vajíčka oplodněná). Pro samotnou snůšku není nutné páření, někdy se stává, že dobře živená samice vytvoří kokon, aniž by o samce jen chloupkem na noze zavadila. Po uplynutí inkubační doby samice kokon roztrhne a vypustí na svět mláďata ve stáří prvního svleku (1. instar). Po dalších pár dnech se maličký pavouček svléká znovu a už konečně připomíná pavouka.

Koloběh potrava, svlékání, chvilkový růst, potrava bude vašeho chovance doprovázet až do smrti. Fáze pavoučího dospívání může být různě dlouhá. Obecně to je od několika měsíců po několik dlouhých let. Intervaly mezi jednotlivými svlékáními jsou ovlivněny množstvím krmení, věkem pavouka, ročním obdobím, teplotou, vlhkostí. Opět by se dalo obecně říct, že normální je 14 dní až několik let. U dospělé samice samozřejmě nečekejte, že se bude svlékat po dvou měsících.

Pohlavní dospělost pro samici není žádná velká změna – nemenstruuje. Naprosto jiné je to však pro samce – na koncích makadel se mu objeví bulby a na třetím článku prvního páru končetin tibiální háky, potřebné k páření

Jak již bylo řečeno, dosažením pohlavní dospělosti se toho v životě samice moc nezmění, ovšem u samce nastupuje krátké období hektické honby za partnerkou a naplněním životního údělu. Dospělí samci totiž žijí většinou maximálně dalších šest měsíců až rok a půl. V případě setkání se samicí se šance na rychlý odchod do věčných lovišť podstatně zvyšuje, protože u řady druhů je po páření běžný kanibalismus.

S nastupujícím stářím se u pavouků setkáváme se stejnými pochody jako u lidí – neschopnost udržet sebe sama v čistotě, stařecký třes, pomalé a nejisté pohyby, apatie, nechuť k jídlu. Celý tento proces ztráty důstojnosti končí pro pavouka vysvobozením – smrtí (s nohama staženýma pod tělo).

Detail odstavce: Rozmnožování
Zdroj: Chilobrachys fimbriatus
Zveřejněno: 29.12.2015

SELHÁNÍ LEDVIN U PSA

Léčba

Jestliže máte i malé podezření, že by se u vašeho psa mohlo jednat o chronické či akutní selhání ledvin, vždy navštivte veterináře! Zvířeti se odebere krev a na základě rozboru veterinář určí diagnózu. Zvíře s akutním selháním ledvin potřebuje dlouhodobě podávat infuze a neustále kontrolovat stav. K dalšímu životu je nutné udržet alespoň část ledvin funkčních. Pokud se přes veškerou snahu ledviny nepodaří zachránit, pak bohužel přichází na řadu eutanazie. U starších zvířat vyžadujte nejméně jednou ročně rozbor krve. Pokud výsledky odhalí, že ledviny pracují hůře, můžete vhodnou dietou snížit jejich zatěžování, a tak zvířeti prodloužit život. Na odběr krve je nutné přivést zvíře nalačno, tedy 12 hodin po posledním krmení. Léčba chronického selhání ledvin je komplexní a poměrně náročná. Nezbytné je doživotní podávání speciální diety s nízkým obsahem bílkovin, soli a fosforu.

Při zániku 3/4 a více z celkového počtu nefronů se metabolické zplodiny začnou hromadit v krvi a způsobí klinické příznaky ledvinného selhání. Laboratorně je potvrzena vyšší hladina cystatinu C, močoviny, kreatininu, případně fosforu a dalších iontů. Tyto látky se však mohou v krvi hromadit i z jiných příčin, aniž by byly ledviny přímo poškozeny. Neprotéká-li ledvinami z nějakého důvodu krev, nemohou ji ledviny zákonitě vyčistit od škodlivých metabolitů, pak se mluví o takzvané prerenální příčině (problém je před ledvinou). Pokud moč vytvořená ledvinami neopustí tělo, opět stoupá hladina škodlivých metabolitů v krvi (jde tedy o postrenální příčinu = problém je za ledvinou). Renální příčina označuje problém v ledvině.

V odlišení těchto stavů je ukryt klíč úspěchu v léčbě. Odborná vyšetření veterináře musí rozpoznat příčinu a tím stanovit vhodnou léčbu. Jednoduchou metodou určení prerenální příčiny je například stanovení hustoty moči. Pokud je ledvinná tkáň v pořádku, přefiltrovaná tekutina se v odvodných kanálcích zahustí. Pokud je tkáň funkčně poškozena (ledvinná nedostatečnost), pak k zahuštění moči nedochází a organismus ztrácí velké množství tělesných tekutin a hustota moči je nízká – rovna hustotě filtrátu krve získaného v glomerulech. Samozřejmě existují i specifičtější testy, které bezpečně odliší stav poškození ledvin od nedostatečného přívodu krve do ledvin.

Při prokázání ledvinného selhání se musí dále definovat akutnost procesu. Pokud se ztráta funkce dostaví náhle s tvorbou moči nebo bez ní, hovoříme o akutním selhání ledvin. Akutním selháním ledvin rozumíme stav náhlého zhroucení funkce ledvin. Může být následkem šokových stavů, úrazů, infekcí, intoxikací, navozené podáním některých léčiv a podobně. Většinou po úpravě vyvolávajícího stavu a překlenutí kritického období dochází k určitému návratu ledvinné funkce.

Akutní selhání ledvin je vždy kritický, život ohrožující stav. Klinické projevy na začátku mohou být zaměněny za těžší zažívací problémy. Často se setkáváme s výraznou apatií, nechutenstvím a zvracením. Zvíře je malátné, unavené. Můžeme pozorovat průjem nebo zácpu. Dutina břišní může být velmi bolestivá. Dýchání je prohloubené a zrychlené. Sliznice jsou překrvené. Velmi často lze pozorovat třes těla. Nemoc přichází náhle a rychle se zhoršuje. Jedinou domácí pomocí je včasné dopravení zvířete k veterináři, který rozpozná problém a zahájí léčbu.

Úspěšnost léčby akutního ledvinného selhání záleží na včasném rozpoznání procesu a odstranění příčiny. Léčba je ale vždy velmi nákladná. Vzhledem ke zhroucení důležitých funkcí je důležitý drahý monitoring metabolických dějů (ABR a iontová rovnováha), kontrola hydratace (udržení normální hladiny tělesných tekutin – při nekontrolovaných infúzích hrozí převodnění) a odstranění příčiny (ucpání močových cest, prasknutí močového měchýře, uskřinutí močového měchýře v kýle a podobně). Platí obecně, že postrenální příčiny jsou většinou odstranitelné chirurgicky a prognosticky dobré. Prerenální stavy jsou samozřejmě také vratné, ale většinou bývají spojeny s velmi vážným, často smrtelným onemocněním (hnisavé záněty v dutině břišní spojené s intenzivní ztrátou tekutin zvracením a průjmem; například peritonitida, pankreatitida, těžké enteritidy a další). Primární akutní poškození ledvin závisí na rozsahu, obecně je však prognóza špatná.

Při postupném procesu ztráty funkce nefronů hovoříme o chronickém ledvinném selhání. Tento proces je již nevratný (nefrony odumřou). Zákeřnost spočívá hlavně v pozdní diagnostice procesu, jak bylo již uvedeno, ledviny mají velkou kompenzační schopnost. K včasné diagnostice před rozvojem azotémie dochází výjimečně, při preventivním funkčním testování ledvin (například endogenní kreatininové clearence) z důvodu podezření na ledvinou nedostatečnost. Případně chovatel rozpozná stav ledvinné nedostatečnosti z důvodu zvýšeného příjmu tekutin (ale to již bývá poškozeno více než 60 % tkáně).

V časném stadiu chronického ledvinného selhání může odpovídající léčba doplněná správnou životosprávou výrazně prodloužit kvalitní život. Podle klinického a laboratorního nálezu veterinář zvolí vhodné doplňující léky, které mohou zpomalit nepříznivý proces nebo zlepšit příznaky urémie. V ojedinělých případech je možné vhodným zákrokem zvrátit patologický proces a opravdu výrazně zpomalit progresi onemocnění, například odstranění obturujících urolitů (kamínků).

Léčba se upravuje dle klinického obrazu. Při zvracení a nechutenství se podávají léky chránící zažívací trakt, při vysokém krevním tlaku se podávají antihypertenziva, při chudokrevnosti se dotuje EPO (stimulace kostní dřeně k produkci červených krvinek), vitamín D3 a lapače fosforu při narušeném kostním metabolismu. Dotují se ve zvýšené míře vitamíny a nenasycené mastné kyseliny (omega 3).

Diagnostickým krokem je ultrasonografické vyšetření močového ústrojí. Veterinární lékař se při něm zaměřuje především na strukturu ledvin, jejich tvar, velikost, vzájemné porovnání, přítomnost cyst, případně dalších patologických jevů.

Detail odstavce: Léčba
Zdroj: Selhání ledvin u psa
Zveřejněno: 14.8.2017

ZRANĚNÍ U PSA

Nejčastější příčiny zranění psů

Tržné rány, pokousání – nejprve zkontrolujte, zda nedošlo k poranění větších cév. V případě, že pes krvácí, začněte krvácení ihned zastavovat. U rozsáhlejších poranění neprodleně vyhledejte veterinární pomoc. Nejprve tedy zastavte krvácení, pak ránu ošetřujte! Lehké plošné krvácení nebo krvácení z malých ran se zastaví většinou samo (takové krvácení je užitečné, protože vyplavuje z rány nečistoty, případně i choroboplodné zárodky). Sraženou krev z rány neodstraňujte. Silnější krvácení zastavte využitím tlakového obvazu, obinadla nebo tamponu. Tlakový obvaz vystačí na mírnější rány, které je možno ovázat. Pružné obinadlo se používá nejčastěji při zástavě krvácení na končetinách, končetinu oviňte nad ránou a opatrně utahujte, dokud se krvácení nezastaví, obinadlo však nesmíte ponechat na končetině déle než 1 až 2 hodiny. Tampon použijte pro silně krvácející rány na místech, která lze obtížně vázat. Nikdy nepoužívejte zásyp! Vlastní ošetření rány proveďte až po zastavení krvácení. Povrchové ranky a odřeniny ošetřete jodovou tinkturou nebo jinou dezinfekční tekutinou, popřípadě sprejem (Septonex spray). Ránu znečištěnou prachem nebo hlínou a podobně nejprve vyčistěte 3% roztokem peroxidu vodíku, nouzově alespoň čistou vodou. Rány, které se mohou snadno znečistit (například na končetinách) ošetřete a zakryjte obvazem. Při vážnějším poranění je nutné neprodleně zajistit ošetření u veterinárního lékaře.

Popáleniny a poleptání – bezprostředně po popálení sprchujte postižené místo chladnou vodou asi 15 minut. Pozor však na podchlazení psa. Po ochlazení ránu překryjte čistým obvazem nebo gázou. Drobné popáleniny zasahující pouze pokožku můžete ošetřit sami. Zpočátku dvakrát denně, později jedenkrát denně místo očistěte a odstraňte nečistoty 0,5% dezinfekčním roztokem. Pokud je rána suchá, můžete použít dezinfekční mast. Rozsáhlejší popáleniny vyžadují každodenní ošetřování lékařem. Poleptání kyselinou – ránu opakovaně oplachujte roztokem sody bikarbony (do 1 litru čisté vody přidejte čajovou lžičku sody). Poté ihned kontaktujte veterináře!

Pohmožděnina – vzniká nárazem tupého a tvrdého předmětu na tělo. Ten poškodí měkké části těla a neprorazí kůži. Postižené místo oteče, je teplejší a bolestivé. V případě, že je zhmožděna končetina, objevuje se u psa kulhání různé intenzity. Menší pohmožděniny se mohou projevit jako krevní podlitiny, poruší-li se větší cévy a podkožní krvácení roztáhne tkanivo, vzniká krevní výron. Na malé a čerstvé pohmožděniny, případně krevní výrony, přikládejte studené obklady. Dalším opatřením je zajištění klidu psa. V případě, že kulhání neustoupí do několika dnů, je třeba navštívit veterinárního lékaře.

Zlomenina – příznakem zlomeniny je velká bolestivost, změna polohy končetiny, silné kulhání nebo chůze po třech končetinách, následný otok postižené oblasti. Při pohybu třecích ploch je slyšitelný charakteristický chřestící zvuk, takzvaná krepitace. V případě otevřené zlomeniny je viditelná otevřená rána se zlomenou kostí. Nutným opatřením první pomoci je znehybnění postižené končetiny dlahou a obvazem a dopravení postiženého psa k veterinárnímu lékaři. V případě otevřené zlomeniny je nutné nejprve provést zástavu případného krvácení.

Tonutí – nejprve odstraňte co nejvíce vody z dýchacích cest. U malého zvířete zvolte vytřepání hlavou dolů, ale dejte pozor na trauma krční páteře. Velkého psa přehněte přes koleno nebo židli a opakovaným tlakem na hrudník vodu vymačkávejte. Pokud zvíře nedýchá, začněte umělé dýchání, pokud nenahmatáte ani pulz, zahajte masáž srdce.

Otrava – různé jedy vyvolávají různé příznaky. Většina jedů způsobí krátce po pozření zvracení nebo průjmy, kterými se organismus snaží zbavit nežádoucích látek. U většiny jedů probíhají příznaky bezprostředně po příjmu jedu nebo po jeho vstřebání do krve a zanesení do orgánů a tkání. Hlavními příznaky otrav jsou zvracení, průjem, skleslost a malátnost psa, nechutenství, u některých jedů slinotok, rozšíření nebo zúžení zornic, snížení tělesné teploty, u jedů na bázi warfarinu příznaky vnitřního krvácení (bledost sliznic, malátnost, skleslost, krvácení z přirozených tělních otvorů a do podkoží, srdeční slabost). Při podezření na otravu je důležité co nejdříve vyvolat u psa zvracení, čímž dojde k vyprázdnění žaludku. K tomu je možné použít silný roztok kuchyňské soli (do vody jedna polévková lžíce soli). Po vyprázdnění žaludku a odeznění dávivých příznaků je vhodné podat projímadlo (například 20 až 30 g jedlého oleje) a následně podat 2 až 5 tablet živočišného uhlí buď ve formě prášku (navlhčený), nebo v tabletách (navlhčené nebo rozpuštěné ve vodě). Nutností je vyhledat odbornou pomoc veterinárního lékaře, vhodné je zajistit část podezřelého krmiva k chemickému vyšetření, které zprostředkuje veterinární lékař.

Uštknutí – poraněné místo vydezinfikujte a podle možností ostříhejte nebo oholte okolí rány. Ránu nevysávejte, nechlaďte ani nezaškrcujte – jed v místě uštknutí způsobí pod rankou rozsáhlé nekrózy. Psa musíte neprodleně odvézt k veterinárnímu lékaři. Dodržování klidového režimu poraněného zvířete je nezbytností! Komplikace po uštknutí se mohou projevit i po 24 hodinách, po několika dnech se mohou dostavit příznaky selhání ledvin jako následek poškození tkáně toxinem, důležité je tedy neustále psa monitorovat.

Úpal, úžeh – úpal a úžeh se vyskytují zejména v letních měsících. Příznaky jsou vysoká rektální teplota (nad 40,5 °C), rychlé dýchání, zrychlený slabý tep, apatie, odmítání pohybu, třes, svalové záškuby, zvracení. Při poskytnutí první pomoci je nutné co nejdříve přerušit práci a odvést psa do stínu. Polévat jeho tělo studenou vodou, ne však končetiny – chlad způsobuje zúžení cév, sníží se množství vypařovaného tepla. Na hlavu a srdeční krajinu pokládejte studené obklady nebo sáčky s ledem. Nabídněte psovi malé množství tekutiny, ne ledové! Velké množství vyvolá zvracení, což zhoršuje stav – křeče, dehydratace. Zajistěte přepravu postiženého psa k veterinárnímu lékaři. Teplota by se měla snižovat pozvolna, asi o 1 °C za hodinu. V případě, že je nezbytné nechat psa v zaparkovaném automobilu, je nutné najít pro parkování takové místo, na které v době během vaší nepřítomnosti nezačne svítit slunce. Zajistěte dostatečné větrání vnitřního prostoru vozu (například použitím okenní mřížky, pootevřením okýnka tak, aby pes nevylezl), vůz i psa pravidelně kontrolujte a zajistěte pro psa přísun čerstvé vody.

Podchlazení – rektální teplota pod 36 °C, nastává při delším pobytu v chladném prostředí. Nejprve musíte začít psa postupně ohřívat zvnějšku. Na povrch těla položte deky, termofory, rukavice naplněné teplou vodou, elektrické podložky (ale pozor na popálení). U mírnějších forem je možné zvíře ponořit do vody o teplotě 40–45 °C, tento způsob však nemůžete použít u těžkého podchlazení – rozšíří se povrchové cévy a tím se zvýší ztráty tepla. Tělesná teplota by měla stoupat o jeden stupeň za hodinu. Nezapomeňte kontaktovat veterinárního lékaře, kontaktujte ho ihned, pokud se vám nepodaří zvednout teplotu psa nad 36 °C. Podchlazení může vést k nepravidelnostem srdečního rytmu až k selhání srdce.

Úraz elektrickým proudem – nejdříve ze všeho dejte psa z dosahu elektrického proudu. Dávejte pozor, abyste i vy nebyli zasaženi proudem. Pokud pes nedýchá a nemá pulz, zahajte umělé dýchání a masáž srdce. Pokud se vám zvíře podaří oživit, ihned ho přepravte k veterináři. Pokud je poranění tepelné, má podobu popálenin a pes nejeví známky celkových potíží, ošetřete ránu 0,5% dezinfekčním roztokem.

Poranění hlavy a páteře – psa položte na pevnou (tvrdší) podložku vhodnou pro transport, například prkno, lepenka, složená deka. Hlavu umístěte výš než tělo, nejlépe v úhlu 45 °, úhel hlavy a krku by měl být asi 20 °. Tělo podložte postupně už od lopatek, aby nebyla hlava zalomena. Při transportu zabraňte zvířeti v pohybu. Pokud jste u nehody a při transportu sami, psa k podložce zafixujte obvazy, dekou nebo třeba izolepou.

Poranění vnitřních orgánů – poranění orgánů se rozpozná velice těžko, záleží na intenzitě poranění orgánu, jaké se objeví příznaky. Většinou se objeví náhlé blednutí sliznic, snížení tělesné teploty, malátnost a únava, při těžkém postižení brzy pes zkolabuje a uhyne. Pokud máte jen podezření na poranění vnitřních orgánů, zajistěte psovi klid, dostatek tekutin a co nejrychleji jej dopravte k veterináři. Podezření na krvácení do dutiny břišní nesmíte podceňovat. Nejčastěji se pozná tak, že se dutina břišní zvětšuje, pes má bledé sliznice a namáhavě dýchá. Krvácení do dutiny břišní se eliminuje tak, že vyvinete protitlak z vnějšku – břicho zabandážujete; obvaz nesmí být příliš utažený – musíte pod něj bez problémů vložit prst; nadměrný tlak může zhoršit dýchání. Psa uklidňujte a co nejrychleji transportujte k veterináři.

Rány se zabodnutým cizím tělesem – v případě vražení předmětu hluboko do těla, například větev, tyč, šíp, se jej nesnažte na místě vytáhnout, aby nedošlo k poškození důležitých struktur, ale pokud je to možné, pouze zkraťte venkovní část, aby při převozu pacienta na veterinární pracoviště nedocházelo pohybem předmětu k dalšímu zraňování.

Poranění hrudníku s průnikem vzduchu – pokud dojde k poranění hrudníku a vniknutí vzduchu do hrudního koše, dochází ke kolapsu plíce a na zvířeti lze pozorovat výraznou dušnost. Ihned musíte omezit další průnik vzduchu několikavrstvým obvazem s vrstvou igelitu nebo jiného neprodyšného materiálu a zvíře dopravit na veterinární ošetření.

Resuscitace poskytuje mozku, srdečnímu svalu a ostatním orgánům potřebný kyslík v době, kdy dojde k zástavě srdce a váš pes není schopen sám dýchat. Pokud pes nereaguje, vyhodnoťte jeho stav a v případě nutnosti proveďte resuscitaci. Pokud je po ruce pomocník, provádějte resuscitaci společně!

Technika resuscitace zahrnuje uvolnění dýchacích cest, dýchání a krevní oběh. Prvním krokem bude uvolnění dýchacích cest, kdy psovi narovnáte hlavu a krk. Jednou rukou pak uchopte jeho horní čelist, otevřte mu tlamu a volnou rukou vytáhněte jazyk. Pokud nemůžete jazyk zachytit, použijte kousek látky. Vyčistěte mu tlamu od jakýchkoli zbytků jídla, zvratků a podobně. Dále musíte zjistit, zda váš pes dýchá. Přidržte jeho hlavu a krk natažené v jedné rovině a jazyk vytažený dopředu. Sehněte se k němu obličejem směrem k hrudníku a přiložte tvář k jeho čenichu. Na 10 sekund sledujte, poslouchejte a snažte se pocítit jeho dech. Dále sledujte pohyby hrudníku. Pokud pes dýchá, spočítejte dechovou frekvenci. Pak změřte pulz a teplotu, zkontrolujte zbarvení dásní, dobu naplnění kapilár, a zda je pes dehydrován. Zavolejte veterináře.

Pokud pes nedýchá, začněte s umělým dýcháním. Narovnejte mu hlavu a krk, aby je měl v rovině, přidržte vytažený jazyk dopředu a uchopte ho kolem tlamy, aby ji měl zavřenou. Pak přiložte svá ústa přes jeho čenich a vdechněte vzduch do jeho nozder. Sledujte, jak se psovi zvedá hrudník. Pak svá ústa odtáhněte, aby vzduch z plic mohl volně unikat.

Když se hrudník nezvedá, pysky jsou příliš sevřené a pes nevydechuje vzduch dostatečnou silou, má nějakou přepážku v dolních cestách dýchacích. Ať už se jeho hrudník zvedá, či nikoli, měli byste mu rychle poskytnout další 2 vdechy. Dále je nutné zkontrolovat krevní oběh, a to tak, že nahmatáte pulz nebo si na 10 sekund poslechnete srdce. Pokud je pulz hmatatelný, ale pes nedýchá, musíte okamžitě začít s umělým dýcháním:

  • malý pes (méně než 10 kg): 20–25 vdechů za minutu (asi 1 vdech na 3 sekundy);
  • středně velký a velký pes: 15–20 vdechů za minutu (asi 1 vdech za 4 sekundy).

Každý vdech by měl být pomalý a trvat nejméně 1–1,5 s. Po minutě umělého dýchání mu na 5 sekund změřte pulz a poslechněte si, jestli se vrací dech. Když nedýchá, pokračujte v umělém dýchání. Někdy se stane, že se vzduch dostane do břicha. Položte ruku dlaní na jeho levý bok, těsně pod žebry, a jemně stlačte. Pokud zjistíte slabý a povrchní dech, snižte frekvenci na 10–15 vdechů za minutu.

Pokud se stane, že pulz není možné nahmatat a váš pes nedýchá, musíte k umělému dýchání připojit masáž srdce. U malého psa provádějte stlačování hrudníku tak, že ho uchopíte oběma rukama kolem nejširšího místa jeho hrudníku, asi 2–3 cm od jeho lokte, aby váš palec směřoval jedním směrem a ostatní prsty opačným směrem. Pak stlačujte hrudní koš z obou stran asi o 2–4 cm v časovém intervalu 120–150krát za minutu.

U středního a velkého psa se masáž provádí z boku. Obě ruce (na sobě) položte na levou stranu nejširšího místa hrudního koše, asi 5–7 cm od lokte. Hrudník stlačujte asi o 4–5 cm v časovém intervalu 80–100krát za minutu. Pokud hrudník stlačujete 120krát za minutu, měli byste vdechnout při každém šestém stlačení. U středních a velkých psů byste měli střídat dva vdechy s 15 stlaky hrudníku, a to nejméně 12krát za minutu. Pokud máte po ruce druhou osobu, rozdělte si dýchání a masáž. Frekvence se nemění, jen vdechovat by se mělo s každým druhým či třetím stlačením, nehledě na velikost psa – zvýšíme tak přísun kyslíku.

S resuscitací byste měli pokračovat, dokud ji nepřevezme veterinář, nebo nejste vyčerpání a nemůžete pokračovat, nebo neucítíte bušení srdce či pulz.

Detail odstavce: Nejčastější příčiny zranění psů
Zdroj: Zranění u psa
Zveřejněno: 22.4.2016