Téma: 

přenos na člověka

ŠKRKAVKA

Riziko toxokarózy pro člověka

Škrkavky psů a koček mohou postihnout i člověka, který může být příležitostným hostitelem. Nakazit se lze z prostředí nebo po konzumaci nedostatečně tepelně opracovaného masa (hospodářská zvířata mohou být rovněž příležitostnými hostiteli). Riziko po přímém kontaktu se psem a kočkou je minimální. Infekce se označuje jako larvální toxokaróza. U malých dětí do 5 let se vyskytuje jako viscerální forma, u dospělých a starších dětí hrozí oční forma onemocnění.

Zdroj: Škrkavka
Zveřejněno dne: 13.10.2016

Diskuze: vypadaná srst

Moje kočka ( taková běžná mourovatá) má krásnou hustou srst, dnes jsem si všimla, že má mezi předními packami, na prsou vypadanou srst, úplně na kůži, a to asi o velikosti 2x3cm. Úplně mě to vylekalo, v první chvíli jsem si myslela, že to má odřené,(jakoby skalpované). V domě mám kočičí vrátka a může si chodit kdy chce, jak chce ven, do lesa. ( Což ted v závějích moc nejde - nedělá to.) Při bližším pohledu jde zřejmě o kožní chorobu. Jak ji mohu léčit, jak ji mohu pomoci? Je tu nějaké nebezpečí na přenos na člověka? Děkuji za radu. L.

Zdroj: diskuze Kočičí svrab
Odesláno dne: 13.1.2017 uživatelem Ludmila
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

PES KAŠLE

Přenos na člověka

Přenos na člověka není možný a stejně tak není možné, aby se pes nakazil od člověka. V případě nákazy bakterií Bordetella vzniká riziko u koček, kdy může zhoršit takzvanou kočičí rýmu, dále u králíků a morčat, pro které může být i smrtelná.

Zdroj: Pes kašle
Zveřejněno dne: 18.1.2017

Diskuze: léčba papilomatózy

Dobrý den,
terapie uvedená v článku je pravdivá - většina papilomů je skutečně benigních a odezní spontánně v řádů týdnů až měsíců. Odstraňují se jen ty, které hnisají, krvácejí či překážejí - a to v době, kdy už nemoc kompletně propukla, jinak hrozí recidivy.

V minulosti se skutečně autogenní vakcíny používaly - v důsledku rizika maligního zvratu a malého efektu se od nich dnes upouští a nepoužívají se.

Co se týká přenosu na člověka - psí virová papilomatóza na člověka rozhodně přenosná není, nemusíte mít obavy.

Hezký den,
MVDr. Hrachová

Zdroj: diskuze Jak léčit papilomatóza u psa
Odesláno dne: 19.9.2016 uživatelem MVDr. Hrachová
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

PSINKA

Přenos psinky na člověka

Psinka není přenosna člověka.

Zdroj: Psinka
Zveřejněno dne: 17.2.2016

Diskuze: Re: vypadaná srst

Vypadaná srst u kočky může mít několik příčin a některé mohou být přenosné i na člověka. Pro určení správné a rychlé léčby bude potřeba provést vyšetření, se kterými vám pomůže místní veterinář. Vezměte svoji kočku do prostorné tašky a zajděte s ní do veterinární ambulance.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Kočičí svrab
Odesláno dne: 13.1.2017 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

MOR PRASAT

Přenos na člověka

Pro člověka sice tato choroba nepředstavuje žádné riziko, ale pro divoká a domácí prasata je to velmi nebezpečné.

Zdroj: Mor prasat
Zveřejněno dne: 28.6.2017

DEMODEX U PSŮ

Přenos na člověka

Nemocné zvíře nemůže nakazit jiného psa a demodex se u lidí zpravidla neprojevuje. Byl zaznamenán pouze jeden případ v USA, kdy došlo k nakažení člověka.




Zdroj: Demodex u psů
Zveřejněno dne: 7.1.2016

PRAŠIVINA U KOČEK

Přenos svrabu na člověka

K přenosu parazita dochází v teple a při velmi blízkém kontaktu nemocné kočky s člověkem. U člověka se svrab projevuje jako drobné pupínky červené barvy, které jsou lokalizovány kolem pupku, na hýždích a v jiných místech s jemnou kůží. Onemocnění člověka kočičí strupovkou má pouze přechodný charakter a po vyléčení kočky nebo zabránění těsnému kontaktu s nemocnými jedinci dochází k samouzdravení. V žádném případě se člověk nenakazí při dodržování obecných hygienických zásad ani pohlazením nemocné kočky, ani při aplikaci léků kočce nebo běžné manipulaci s pelechy nemocných koček.

Zdroj: Prašivina u koček
Zveřejněno dne: 20.11.2015

TASEMNICE U PSA

Přenos tasemnice psí na člověka

Přímé nakažení člověka není možné z prostého důvodu – všechny tasemnice potřebují v určité fázi svého životního cyklu takzvaného mezihostitele, ve kterém se z larvy vytvoří měchýřek se živou hlavičkou tasemnice, zvaný boubel. Boubele nejběžnějších tasemnic našich psů se tvoří v blechách nebo v břišní dutině králíků a jiných drobných živočichů. Jistě lze konstatovat, že za normální situace člověk blechu nevykousne ani se neživí syrovými vnitřnostmi králíků. Mimoto jsou tasemnice vybíravé a specializované na své druhy nedobrovolných hostitelů.

Blecha však náhodou může ulpět na zvířecí tlamě a do úst člověka může přeskočit při psím olizování. Mezi příznaky nákazy patří bolesti břicha, zvracení a průjem. Ve stolici se objevují vajíčka tasemnice. Tasemnice může v těle člověka vytvořit obrovské cysty podobné nádoru, které je často nutné odstranit operativně.

Zdroj: Tasemnice u psa
Zveřejněno dne: 19.6.2017

MÝVAL SEVERNÍ

Přenos nemocí na člověka

Jelikož se mýval snadno adaptuje na život v blízkosti člověka, zvyšuje se spolu s tím i pravděpodobnost přenosu nemocí. Za zdravotní riziko spojené s výskytem mývalů u nás je možné považovat zejména v Německu plošně prokázanou mývalí škrkavku Baylisascaris procyonis. Přitom zrovna mývalí škrkavka může být pro člověka i smrtelná.

Tyto šelmy také přenášejí nemoci, jako je leptospiróza a vzteklina, které jsou přenosné i na člověka a ohrožují tak naše zdraví.

Nakažení mývalové trusem vylučují vajíčka, ze kterých v lidském tenkém střevě může vyrůst až 20centimetrová hlístice. Larvičky vajíček se však mohou dostat i do jiných částí těla, mohou skončit pod kůží, v očích, a také v mozku. Podle dostupných zpráv je ovšem onemocnění velmi vzácné. O to více je fatální, většina nakažených buď zemře, nebo skončí s nevratnými neurologickými potížemi. Proti mývalí škrkavce totiž neexistují žádné účinné léky.

Zdroj: Mýval severní
Zveřejněno dne: 20.5.2017

BLECHY

Jak vypadá kousnutí od blechy

Kousnutí blechy u člověka vypadá ošklivě, kousnutí blechy u zvířat není moc nápadné. Po bodnutí zanechává blecha na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.

Blechy představují přímé cizopasníky člověka a přenašeče chorob ze zvířat na člověka, proto se řadí mezi škůdce lidského zdraví. Do blechy, která sála krev z infikované osoby či zvířete, se dostávají původci nákaz z krve infikovaného. V bleše se potom rozmnožují nebo se dále vyvíjejí. Při opětovném sání se původci choroby dostávají přímo do ranky vzniklé nabodnutím kůže člověka nebo zvířete a odtud do krve a dále do celého těla napadaného. Někdy se nákaza šíří i výkaly blechy na kůži, které mohou být vetřeny do ranky po bodnutí nebo do sliznice, většinou do spojivek (původce skvrnivky). Původci těchto chorob kolují mezi krví zvířat, člověka a blechy. Zcela prokázaný přenos blechou je u moru a krysí skvrnivky, u ostatních chorob se pouze předpokládá.

Zdroj: Blechy
Zveřejněno dne: 4.1.2016

BRADAVICE U PSA

Nakažlivost pro člověka

Tato choroba je přenášena krevsajícím (hematofágním či sangvivorním) hmyzem, přímým kontaktem infikovaných zvířat nebo kontaminovanými předměty, které mohou traumatizovat kůži. Papilomaviry napadající zvěř nejsou na člověka přenosné. Člověk tedy není ohrožen.

Zdroj: Bradavice u psa
Zveřejněno dne: 8.10.2015

STRUPY NA KŮŽI U KOČEK

Léčba

Prognóza léčby svrabu je velice příznivá, i pokročilá stadia nemoci lze úspěšně léčit. K léčbě dříve užívané koupele antiparazitárními prostředky se již nepoužívají pro obtížnou aplikaci a toxicitu preparátů. Léčba je tak možná opakovanými injekcemi nebo léky podávanými ve formě spot on (ampulka léku, který se vetře do kůže na kohoutku). Pro léčbu koček nelze používat preparáty, kterými se léčí lidé. Tyto léky jsou pro kočky toxické! Ani jiné preparáty zevně aplikované na postižená místa nelze používat, protože kočky je olížou, očistí se a tím je preparát neúčinný, naopak může způsobit kočce vážné zdravotní problémy.

Přenos parazita se děje jednak přímým stykem koček, jednak sdílením společných pelechů. Od koček se mohou nakazit i králíci, méně často psi. Psi bývají postiženi obvykle zákožkou Sarcoptes scabiei, ta u koček parazituje spíše vzácně. U myší, potkanů a křečků parazituje Notoedres muris, u člověka Sarcoptes scabiei, var. hominis. Není však vyloučeno nakažení člověka i svrabovkou kočičí (Notoedres cati). K přenosu parazita dochází v teple a při velmi blízkém kontaktu nemocné kočky s člověkem (v posteli).

Zdroj: Strupy na kůži u koček
Zveřejněno dne: 22.3.2016

NEMOC FIP

Léčba FIP

Léčba spočívá v aplikaci imunosupresivních, protizánětlivě působících látek a symptomatické terapii (v podávání infuzí, umělé výživy a antibiotik jako prevence další infekce, případně odsávání efuze).

Zmutovaný virus se z těla nevylučuje, případný přenos je možný pouze transplacentární cestou. FIP tudíž není nakažlivým onemocněním. Je možný přenos koronaviru, nikoliv viru, který způsobí FIP. Přenos koronavirů se uskutečňuje přímým kontaktem, pozřením, vdechnutím, dále chovatelskými pomůckami, sdílením misek, sekrety, trusem. Virus přežívá v prostředí až 2 měsíce.

Jako prevenci lze považovat zvýšenou hygienu chovu (prevence před koronaviry jako takovými), ochranu před vznikem jiných chorob, před stresem. Koronaviry se vylučují do prostředí zejména trusem, běžné dezinfekční prostředky je ničí.

Vakcína FIP Primucell vytváří pouze lokální slizniční imunitu bránící rozvoji koronavirové infekce. Před aplikací je nutno každého jedince testovat na protilátky proti koronavirům, neboť její použití nemá význam u sérologicky pozitivních jedinců. Vakcína je bezpečná, nechrání však přímo proti vzniku FIP.

U zvířat s probíhající FIP je prognóza vždy nepříznivá. Léčba může chorobu zpomalit, ne však vyléčit. U efuzivní formy je doba přežití asi měsíc, u neefuzivní někdy až půl roku.

Zdroj: Nemoc FIP
Zveřejněno dne: 17.12.2015

ŠUPINATĚNÍ KŮŽE - "LUPY" U PSA

Dravčík psí - častá příčina lupů (nejen) u štěňat

Dravčík psí (Cheyletiella yasguri) je kožním parazitem psů o velikosti 0,2-0,8 mm. Samičky šedožlutých dravčíků lepí vajíčka na srst (cca. 2-3 mm od kožního povrchu). Tito parazité nesají krev, ale jejich potravu tvoří tkáňový mok. Díky rychlému pohybu a světlé barvě se označují jako „pochodující lupy“.

Lupy se tvoří především na hřbetě a krku, přičemž nejvíce se lupy vyskytují u štěňat 2-8 týdnů starých (klinické příznaky štěňat jsou mnohem výraznější než u dospělých psů). Často se přidává se začervenání kůže, krusty a svědění – pro majitele vypadá jako svědivá vyrážka s lupy. Nemoc je mezi zvířaty velmi nakažlivá. Onemocnění se diagnostikuje mikroskopicky, k terapii se využívá řada preparátů ve formě koupele, spot-onů, atd., je však zpravidla zapotřebí terapii současně použít u všech zvířat chovaných spolu.

Cheyletielóza je nemoc nakažlivá pro člověka. Při kontaktu se zvířetem dravčíci mohou přechodně postihnout i člověka, u kterého se napadení parazitem projevuje červenými papulkami, které velmi svědí. Dravčík na člověku ale nemůže dokončit vývojový cyklus, proto změny nejpozději do pár týdnů vymizí.

Zdroj: Šupinatění kůže - "lupy" u psa
Zveřejněno dne: 13.10.2016

STRUPY NA KŮŽI U KOČEK

Nakažlivost

U člověka se svrab (jakéhokoliv původu) projevuje jako drobné pupínky červené barvy, které jsou lokalizovány kolem pupku, na hýždích a v jiných místech s jemnou kůží. Onemocnění člověka kočičí svrabovkou má pouze přechodný charakter a po vyléčení kočky nebo zabránění těsnému kontaktu s nemocnými jedinci dochází k samouzdravení. V žádném případě se člověk nenakazí při dodržování obecných hygienických zásad, nedojde k tomu ani pohlazením nemocné kočky nebo při aplikaci léků kočce či běžné manipulaci s pelechy nemocných koček.

U koček chovaných pouze v bytě se s tímto onemocněním vůbec nesetkáváme. Problémem je u koček, které se volně pohybují venku. Přicházejí totiž do styku s dalšími nemocnými a neléčenými kočkami a dochází k novému nakažení. Proto je nutno v kočičích koloniích a útulcích vyhledat nemocné jedince, kteří jsou zdrojem parazitů a současně léčit celé osazenstvo. Nesmírně nutná je asanace kočičích pelechů a shromaždišť koček. Ta urychlí eliminaci onemocnění.

Onemocnění je rozšířené nejen po celé Evropě, ale i jinde a veškeré druhy svrabu jsou počítány k zoonózám. V praxi se setkáváme s tím, že některé kočky jsou snad proti svrabu přirozeně odolné, a přestože žijí v promořeném prostředí, neonemocní. Je to ale spíše výjimka a nelze na ni spoléhat.

Zdroj: Strupy na kůži u koček
Zveřejněno dne: 22.3.2016

AUJESZKYHO CHOROBA

Výskyt a příčiny

Onemocnění bylo poprvé popsáno v Maďarsku v roce 1902 profesorem Aujeszkym, od té doby je nemoc prokázána celosvětově. Původcem je herpesvirus suis, jehož jediným rezervoárem je prase divoké i domácí. Příznaky se u prasat projevují různě – selátka trpí na neurologické potíže s vysokou úmrtností, u dospělých a starších zvířat nebývají příznaky příliš zjevné, infekci přežívají a stávají se zdrojem infekce.

V chovech domácích prasat se v ČR Aujeszkyho choroba nevyskytuje a na jatkách jsou prasata na tuto nemoc vyšetřována. Česká republika je od roku 1988 „zemí prostou“ této nákazy. Oproti tomu u divočáků byly zjištěny protilátky proti této nemoci u cca. 30% z celkového počtu zvířat na našem území. Znamená to, že třetina divokých prasat se během svého života s onemocněním setkala. Ne všechna z nich ale virus aktivně vylučují.

K onemocnění jsou vnímaví psi, skot, ovce, kozy, králíci, kočky i volně žijící zvířata, člověku riziko nehrozí. Přenos viru se uskutečňuje kontaktem s nemocným zvířetem (slinami, krví) či pozřením syrového prasečího masa a vnitřností.

Zdroj: Aujeszkyho choroba
Zveřejněno dne: 29.1.2016

SVRAB U PSA

Příznaky svrabu

Jedná se o drobného parazita (zákožka svrabová) kulatého těla, s 8 krátkými kuželovitými nohami. Samičky vyvrtávají chodby v kůži, kde nejen žijí, ale také kladou vajíčka a zanechávají zde svůj trus. Vylíhnuté larvy vylézají na povrch kůže, kde hledají potravu v podobě tkáňového moku. Jedinci obvykle nepřežívají bez hostitele déle než 2 až 3 dny. Nejčastěji se vyskytují na řídce osrstěných místech, jako jsou slabiny. Parazit napadá psy jakéhokoliv plemena a věku, může se přenést i na člověka. Proniká do vrchních vrstev kůže, kde si buduje chodbičky, v nichž žije a klade vajíčka. Onemocnění se projevuje zanícením pokožky, červenou vyrážkou v místech napadení a postupným olysáním.

Otodektový svrab (krupovka ušní) se projevuje škrábáním uší a třepáním hlavy. Parazit také stimuluje tvorbu ušního mazu, který je tmavý. Na ušních boltcích živočicha se tvoří strupy. Živí roztoči jsou patrní na strupech a v mazu. Tento svrab není přenosna člověka. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou trvale poškodit sluch.

S léčbou je nutné začít včas, aby si pes nákazu nerozšířil olizováním a škrábáním. Léčba se skládá z mastí a koupelí, do nichž se přidávají speciální léky a šampony proti cizopasným členovcům. Koupele se opakují po 5 dnech, a to po dobu nejméně 4 týdnů, protože larvy se líhnou za 3 týdny od nakladení vajíček.

U psů se tedy můžeme setkat s parazitem Sarcoptes canis čili zákožkou svrabovou, nebo s parazitem Otodectes cynotis, který je znám pod českým názvem krupovka ušní.

Zdroj: Svrab u psa
Zveřejněno dne: 19.11.2015

PRAŠIVINA U KOČEK

Příznaky

Strupovka kočičí je drobný parazit kulatého těla, s 8 krátkými kuželovitými nohami. Samičky vyvrtávají chodby v kůži, kde nejen žijí, ale také kladou vajíčka a zanechávají zde svůj trus. Vylíhnuté larvy vylézají na povrch kůže, kde hledají potravu v podobě tkáňového moku. Jedinci obvykle nepřežívají bez hostitele déle než 2 až 3 dny. Nejčastěji se začíná vyskytovat na okraji ušních boltců, odkud se rozšíří na krk, hlavu a poté na zbytek těla. Parazit napadá kočky jakéhokoliv plemene a věku, může se přenést i na člověka. Proniká do vrchních vrstev kůže, kde si buduje chodbičky, v nichž žije a klade vajíčka. Onemocnění se projevuje zanícením pokožky, červenou vyrážkou v místech napadení a postupným olysáním.

Strupovka ušní se projevuje škrábáním uší a třepáním hlavy. Parazit také stimuluje tvorbu ušního mazu, který je tmavý. Na ušních boltcích živočicha se tvoří strupy. Živí roztoči jsou patrní na strupech i v mazu. Tento svrab není přenosna člověka. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou trvale poškodit sluch.

S léčbou je nutné začít včas, aby si kočka nákazu nerozšířila olizováním a škrábáním. Léčba se skládá z mastí a koupelí, do nichž se přidávají speciální léky a šampony proti cizopasným členovcům. Koupele se opakují po 5 dnech, a to po dobu nejméně 4 týdnů, protože larvy se líhnou za 3 týdny od nakladení vajíček.

U koček se tedy můžeme setkat s parazitem Notoedres cati čili strupovkou kožní, nebo s parazitem Otodectes cynotis, který je znám pod českým názvem strupovka ušní.

Zdroj: Prašivina u koček
Zveřejněno dne: 20.11.2015

AUJESZKYHO CHOROBA

Nemoci s podobnými příznaky

Je důležité zdůraznit, že toto nemocnění se u psů a koček vyskytuje vzácně. Po více než roce byl v ČR zaznamenán jeden případ Aujeszkyho choroby na začátku letošního roku. Jednalo se o labradorského retrívra, který býval v kontaktu s divokými prasaty.

Diferenciálně diagnosticky jsou jiná - mnohem častější – onemocnění: od neurologických postižení (např. epilepsie), přes infekce psinky, leptospirózy, až po různé dermatologické potíže projevující se svěděním, atd.

Nemoc Aujezskyho chorobě nejpodobnější po klinické stránce – vzteklina – se u nás od roku 2002 nevyskytuje ani u lišek, Česká republika je zemí prostou této nákazy. Obezřetnost je na místě především při vycestování se psem do zahraničí, neboť vzteklina představuje smrtelné riziko i pro člověka.

Zdroj: Aujeszkyho choroba
Zveřejněno dne: 29.1.2016

ZAKRSLÝ KRÁLÍK - NEMOCI

Časté nemoci

Vašeho zakrslého králíka může například ohrozit kokcidióza, toto onemocnění způsobuje přemnožení bakterií ve střevech a játrech králíčka. Obvykle se kokcidióza může týkat králíčků starých do deseti týdnů.

Králíčka také může ohrozit svrab, který způsobují roztoči, na postiženém místě se pak vytváří strupy. Stejně jako když člověka postihne svrab, tak se usilovně škrábe, tak stejně reagují i králíčci. Nejčastěji svrab postihuje nos a uši.

Smrtelnou nemocí pro všechny králíky je králičí mor, který způsobí viry. Králičí mor se přenese přímým kontaktem s nemocným jedincem, nebo také bodnutím hmyzu. Proti této nemoci se králíčci očkují jednou zhruba za půl roku.

Další smrtelnou chorobou je myxomatóza, také způsobená virem. Nemoc se opět šíří například bodnutím hmyzu (např. komár). Opět se proti této nemoci králíčci očkují.

Zakrslého králíčka také může ohrozit rýma. Ta se projevuje stejně jako u lidí kýcháním a výtokem z nosu. Pokud je rýma infekční, tak může být také komplikovaná řadou dalších infekcí, tím se zhoršuje nejen průběh nemoci, ale i její léčení.

Dalším králičím onemocněním může být i pasteurelóza. I toto bakteriální onemocnění bývá pro králíka smrtelné, důležité je, jestli včas dostane léky. Nemoc se projevuje dýchacími problémy a způsobují ji hlavně hlodavci.

Stejně jako člověka, tak i zakrslého králíčka může postihnout průjem, který může být způsobený prochladnutím, zkaženou nebo příliš studenou potravou (například zelenina vyndaná čerstvě z lednice), ale i vlhkou podestýlkou. Pokud by králíčka průjem přeci jen zasáhl, je třeba králíčkovi 1 - 2 dny dopřát jen seno a vodu. Pokud by se ale průjem ani potom nezlepšoval, je třeba navštívit veterináře. Přesným opačným pólem je zácpa. Králíček trpící zácpou je nadmutý, nejí a viditelně se krčí. Opět to může být způsobenou prochladnutím, ale i také tím, že králíček prostě snědl to, co neměl. Ze stejného soudku je také možné nadmutí králíčka, které opět způsobí například studená, nebo mokrá zelenina. Takový králíček nesedí v křečích, spíše hodně polehává, protože nadmutí mu způsobuje problémy s dýcháním. U nadmutí je dobré vyhledat lékaře, abyste se ujistili, že se nejedná o symptom jiného onemocnění.

Králík také může onemocnět pseudotuberkulózou, která je dokonce přenosna člověka. Takový králíček mívá problémy s dýcháním a hodně hubne.

Králíčka také může zasáhnout salmonelóza, která je stejně jako pseudotuberkulóza přenosna člověka, naštěstí se u králíčků příliš nevyskytuje.

Další smrtelnou chorobou je tularemie, která se projevuje zduřením uzlin.

U králíčků především tedy u samic jsou samozřejmě možné záněty mléčných žláz (obvykle v době kojení mláďat, která mohou mléčné žlázy poškodit). Tyto záněty mohou při neléčení vyvolat další infekci.

U mláďat zakrslých králíků se také může objevit infekce bakterií E.coli, to obvykle způsobuje přechod z kojení na stravu.

Častým onemocněním králíčků bývají plísně, v takovém případě se na těle králíčka objeví lysé místo.

Pokud králíčka chcete i venčit venku, je třeba dát si pozor na onemocnění zvané cysticercosis, kdy se králíček nakazí tasemnicí, když se pase v místech, kde jsou venčeni psi. Ale i když králíčka neberete ven, může ho tato tasemnice zasáhnout, když mu donesete trávu právě z místa, kde se psi často venčí.

Zdroj: Zakrslý králík - nemoci
Zveřejněno dne: 28.3.2017

ŠKRKAVKA

Jak dojde k nákaze aneb zjednodušený cyklus parazita

Do vnějšího prostředí se vajíčka toxokar dostávají s trusem. Po 2-4 týdnech na vzduchu dozrávají a vzniká v nich infekční larvička. Další jedinec se nakazí pozřením zralých vajíček, ze kterých se mu pak ve střevě larvičky uvolní. Tyto poté pronikají do krve.

Důležitou součástí cyklu je následná enterohepatopulmonální migrace, kdy se larvičky dostávají do jater, odtud přes srdce do plic a průdušnice. Tam dráždí ke kašli, jsou tedy následně vykašlány a opětovně polknuty, čímž se znovu dostávají do tenkého střeva.

Toxokary jsou schopny i tzv. somatické migrace, kdy larvičky putují ze střeva rovnou do velkého krevního oběhu a následně se usazují v různých orgánech, kde přežívají i několik let.

Migrace larviček souvisí u psů s věkem napadeného jedince – u štěňat převládá enterohepatopulmonální migrace s osídlením tenkého střeva, u dospělých psů migrace somatická, kdy parazita zachytíme ve střevě jen výjimečně. U koček typ migrace s věkem tolik nesouvisí, škrkavky jsou časté ve střevě i v dospělosti.

Dalším typem přenosu specifickým pouze pro psy je transplacentární, kterým se nakazí většina štěňat. Fena onemocní toxokarózou ještě před graviditou a somatické larvy se jí usídlí především v ledvinách. Během gravidity se larvičky vlivem hormonů zaktivizují a ke konci březosti pronikají placentou do plodů. Tam se shlukují v játrech. Po narození cyklus pokračuje a již u několikadenních štěňat jsou larvy v tenkém střevě.

Po porodu se mláďata mohou nakazit i mlékem – galaktogenně. Tento přenos je typický pro štěňata i koťata. Larvy se dostávají do mléčné žlázy a vylučují se mateřským mlékem (s nejvyšší intenzitou ve 2. týdnu laktace).

U koček chytajících myši se lze nakazit ještě pomocí těchto hlodavců, u nichž mohou být somatické larvy ve vnitřních orgánech. Pozřením těchto příležitostných hostitelů propuká rovněž nákaza.

Zdroj: Škrkavka
Zveřejněno dne: 13.10.2016

AUJESZKYHO CHOROBA

Projevy nemoci

Virus se množí v mandlích, poté je lymfou zanesen k mízním uzlinám a hlavovým nervům, odkud se dostává k nervovému systému, kde útočí a poškozuje nervové buňky. Inkubační doba je nejčastěji 3-6 dnů. Zvíře náhle přestane žrát, je apatické nebo naopak podrážděné, vrčí, mňouká, může zuřit, útočit na věci kolem sebe, ale nikdy - na rozdíl od vztekliny - neútočí na člověka. Nejvýraznějším příznakem je úporné svědění – především na hlavě, krku, hrudníku. Zvíře se úporně škrábe, často se rozedře do krve. U koček svědivost nemusí být zjevná. Postupně se ztrácí schopnost polykat, a proto dochází výraznému slinění. Zvířata hynou v důsledku úplné paralýzy.

Specifická léčba neexistuje, úmrtnost u této nemoci je téměř 100%. V minulosti se v chovech používaly vakcíny specifické pro prasata aplikované v rámci ozdravovacích programů. Po jejich úspěšném ukončení v roce 1987 byla vakcinace prasat zakázána. Vakcína pro psy a kočky není dosud na trhu, z legislativního hlediska by však použita být mohla (zákaz se vztahuje pouze na prasata).

Diagnostika onemocnění se opírá o důkladnou anamnézu, klinické vyšetření, patohistologické nálezy a především laboratorní vyšetření.

Zdroj: Aujeszkyho choroba
Zveřejněno dne: 29.1.2016