Zajímáte se o téma MYXOMATÓZA PŘENOS NA ČLOVĚKA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Můžu jíst maso z králíka s myxomatózou? Můžu konzumovat maso z králíka nakaženého králičím morem? Králičí mor i myxomatóza jsou virová onemocnění, která dokáží králíka usmrtit velmi krutou smrtí. Nakažení králíci, kteří trpí myxomatózou jsou od pohledu odporní, protože jim opuchla oční víčka a teče jim z očí a nosu hnis.
Myxomatózní králík, ani králík s králičím morem na první pohled není to, co byste si chtěli dát k nedělnímu obědu. Dnešní myxomatóza již nemusí být pro králíka vždy smrtelná a někteří ji mohou přežít, zvláště ty očkovaní.
Jak to tedy je s konzumací jejich masa? Čtěte dále a dozvíte se, jak může být pro člověka nebezpečné, když konzumuje maso z králíků s myxomatózou nebo s králičím morem.
Co je to myxomatóza
Myxomatóza je onemocnění způsobené virem Myxoma, který je původem z Ameriky. Tamní králíci a tapeti jsou proti němu téměř imunní, ale pro evropské králíky je virus smrtelný do dvou týdnů od nákazy.
Do Evropy byl virus zavlečen v minulém století, kdy si ve Francii usmysleli, že s jeho pomocí budou regulovat stavy divokých králíků, kteří jim decimovali jejich úrodu. Virus se ale významně začal šířit prostřednictvím komárů a blech a nyní je přítomný po celé Euroasii. Tento nápad neměli jenom Francouzi, ale chytili se toho i Australané, takže díky tomu se myxomatóza nachází po celém světě.
Stav králíka s myxomatózou po nákaze:
2. až 4. den: Otok v místě infekce.
4. den: Horečka.
6. den: Otoky očních víček, obličeje, spodiny uší a ano-genitální oblasti.
6. den: Sekundární kožní léze, včetně červených teček na víčkách a vyvýšené boule na těle.
6. až 8. den: Čirý oční a nosní výtok, který se stává mukopurulentním a tvoří krusty.
7. až 8. den: Dýchací obtíže.
8. až 9. den: Podchlazení.
10. den: Úplné uzavření očních víček v důsledku otoku.
10. až 12. den: Smrt.
Mírnější forma onemocnění je pozorována u dříve očkovaných domácích králíků, kteří mají částečnou imunitu. Vakcinovaní králíci často vykazují lokalizované strupovité léze, často na hřbetu nosu a kolem očí, nebo mnohočetné kožní útvary na těle. Často jsou stále bystří a ostražití a přežívají s ošetřovatelskou péčí.
Od 70. let 20. století je v Evropě přítomna „amyxomatózní“ forma onemocnění, která postrádá kožní uzliny typické pro myxomatózu. Také je klinicky mírnější a obecně ji králíci přežívají. Převládají respirační příznaky, včetně jasného nebo purulentního výtoku z nosu. Obecně jsou stále přítomny otoky perinea (místo mezi pohlavním orgánem a řitním otvorem), otoky očních víček a hnisavý zánět spojivek. Tato forma byla pozorována u divokých králíků, ale významná je hlavně u králíků z farmových chovů.
Ve svém příspěvku LÉČBA PAPILOMATÓZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MVDr. Hrachová.
Dobrý den,
terapie uvedená v článku je pravdivá - většina papilomů je skutečně benigních a odezní spontánně v řádů týdnů až měsíců. Odstraňují se jen ty, které hnisají, krvácejí či překážejí - a to v době, kdy už nemoc kompletně propukla, jinak hrozí recidivy.
V minulosti se skutečně autogenní vakcíny používaly - v důsledku rizika maligního zvratu a malého efektu se od nich dnes upouští a nepoužívají se.
Co se týká přenosu na člověka - psí virová papilomatóza na člověka rozhodně přenosná není, nemusíte mít obavy.
Hezký den,
MVDr. Hrachová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Dobrý den, dokázal by mi někdo poradit, zda se jedná o bradavici? Právě jsem se vrátil po 4 dnech ze zahraničí a fena mhouri oko a je jí to očividně nepříjemné..je možné, aby vyrostla za 4 dny bradavice v koutku oka? Předtím tam rozhodně nic neměla. Předem děkuji za jakoukoliv odpověď / radu.
Konzumace masa nakažených králíků s myxomatózou nebo králičím morem
Obecně se nedoporučuje konzumovat maso z uhynulých nebo viditelně nemocných králíků, protože není jisté čím trpí.
Pokud jde konkrétně o myxomatózu nebo králičí mor, zjednodušeně řečeno, konzumace takového masa vám neublíží. Virus myxoma ani lagovirus nejsou přenosné na člověka, ani na jiná zvířata. Člověk, pes, kočka nejsou vhodnými nositeli a tyto viry se nedokáží napojit na jejich výživový systém a množit se. Pokud tedy sníte maso nebo orgán infikovaný virem myxoma nebo lagovirem, viry nejspíše zahynou v trávicím traktu nebo vyjdou z těla ven, aniž by člověku nebo zvířeti nějak uškodili.
Ovšem druhá stránka je vzhled nakaženého králíka. Králík s myxomatózou má nateklé oči, ze kterých mu vytéká hnis, nemůže dýchat a z nosu mu teče hustý hlen. Když králík přežije, tak tyto příznaky ztrácí a stává se zase normálním masem ke konzumaci.
To ale neznamená, že vám bude chutnat, protože si pamatujete čím králík prošel. Maso z takového králíka je lepší prodat, protože je nezávadné a chuťově úplně normální. Další možností je použít nakaženého králíka jako psí žrádlo a uvařit ho psovi nebo kočce.
Viry patří mezi nejvíce variabilní entity v přírodě, neustále mutují a získávají nové vlastnosti. Viry se řídí jednoduchým a neúprosným imperativem: infikovat co nejvíce hostitelských organismů. Genomické změny viru občas umožní přeskočit z jednoho druhu na druhý. Proto do budoucna nelze vyloučit, že myxomatóza nebo králičí mor se stanou nebezpečné i pro člověka nebo zvíře.
Ve svém příspěvku GELOREN DÁVKOVÁNÍ PRO ČLOVĚKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Doležalová.
Prosím o správné dávkování gelorenu pro koně-pro člověka,jaké užívat množství denně při váze 86 kg,nemám s tímto přípravkem prozatím vůbec žádnou zkušenost,předem děkuji za pomoc.J.Doležalová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
Já si geloren kupuju a používám jednu oranžovou tabletu denně. Tabletu rozčtvrtím nožem a pak normálně rozkoušu a spolknu. Používám to vždycky tři měsíce 90 tablet, pak chvíli přestávka a znovu tři měsíce. Od té doby neznám bolesti v kloubech.
Myxomatóza je dalším virovým onemocněním, které může způsobit králíkův úhyn. Počet úmrtí u neočkovaných králíků se blíží ke sto procentům.
Projevy
U králíka nemocného myxomatózou se objeví zduření v podkoží hlavy, na uších, v puse, kolem nosu, ale i u pohlavních orgánů. Zduření se může ale rozšířit na celé tělo (v pozdějších stádiích). Dalšími příznaky jsou výtok z očí, nateklá víčka a zánět spojivek. Pro toto onemocnění je také typická vysoká teplota. Příznaky trvají několik dní (průběh není tak rychlý).
Nákaza
Králík domácí se může tímto onemocněním nakazit opět bodnutím hmyzu, které je tedy pro něj nebezpečné. V chovu se králík také může nakazit přímým kontaktem s nakaženým králíkem, ale i nepřímo prostřednictvím vody a krmiva. Vir k němu může přenést ale i chovatel. Virus se ve vzduchu udrží i několik dní, i měsíců (pokud je prostředí dostatečně vlhké).
Léčba
Léčba této nemoci je na rozdíl od králičího moru možná, ale průběh může být různý. Řada veterinářů ale tuto nemoc u králíků z chovu neléčí (protože i po vyléčení jsou nositeli viru). Záleží totiž na řadě faktorů, jako je věk králíka, jeho vitalita, stádium nemoci atd.
Prevence
I proti myxomatóze existuje očkování, které se provádí stejně jako u králičího moru zhruba jednou za půl roku (někdy veterinář očkuje proti oběma onemocněním jedinou dávkou). Také je vhodné zabránit kontaktu králíka s bodavým hmyzem (ochranné síťky) a pravidelně dezinfikovat jejich králíkárny. Chovatel, který králíky krmí čerstvou trávou, by měl mít jistotu, že se nikde nepohybuje divoký králík, který touto nemocí trpí (prostřednictvím sdílené potravy by se mohli králíci v jeho chovu nakazit).
V naší poradně s názvem VYPADANÁ SRST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Moje kočka ( taková běžná mourovatá) má krásnou hustou srst, dnes jsem si všimla, že má mezi předními packami, na prsou vypadanou srst, úplně na kůži, a to asi o velikosti 2x3cm. Úplně mě to vylekalo, v první chvíli jsem si myslela, že to má odřené,(jakoby skalpované). V domě mám kočičí vrátka a může si chodit kdy chce, jak chce ven, do lesa. ( Což ted v závějích moc nejde - nedělá to.) Při bližším pohledu jde zřejmě o kožní chorobu. Jak ji mohu léčit, jak ji mohu pomoci? Je tu nějaké nebezpečí na přenosna člověka? Děkuji za radu. L.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vypadaná srst u kočky může mít několik příčin a některé mohou být přenosné i na člověka. Pro určení správné a rychlé léčby bude potřeba provést vyšetření, se kterými vám pomůže místní veterinář. Vezměte svoji kočku do prostorné tašky a zajděte s ní do veterinární ambulance.
Vašeho zakrslého králíka může například ohrozit kokcidióza, toto onemocnění způsobuje přemnožení bakterií ve střevech a játrech králíčka. Obvykle se kokcidióza může týkat králíčků starých do deseti týdnů.
Králíčka také může ohrozit svrab, který způsobují roztoči, na postiženém místě se pak vytváří strupy. Stejně jako když člověka postihne svrab, tak se usilovně škrábe, tak stejně reagují i králíčci. Nejčastěji svrab postihuje nos a uši.
Smrtelnou nemocí pro všechny králíky je králičí mor, který způsobí viry. Králičí mor se přenese přímým kontaktem s nemocným jedincem, nebo také bodnutím hmyzu. Proti této nemoci se králíčci očkují jednou zhruba za půl roku.
Další smrtelnou chorobou je myxomatóza, také způsobená virem. Nemoc se opět šíří například bodnutím hmyzu (např. komár). Opět se proti této nemoci králíčci očkují.
Zakrslého králíčka také může ohrozit rýma. Ta se projevuje stejně jako u lidí kýcháním a výtokem z nosu. Pokud je rýma infekční, tak může být také komplikovaná řadou dalších infekcí, tím se zhoršuje nejen průběh nemoci, ale i její léčení.
Dalším králičím onemocněním může být i pasteurelóza. I toto bakteriální onemocnění bývá pro králíka smrtelné, důležité je, jestli včas dostane léky. Nemoc se projevuje dýchacími problémy a způsobují ji hlavně hlodavci.
Stejně jako člověka, tak i zakrslého králíčka může postihnout průjem, který může být způsobený prochladnutím, zkaženou nebo příliš studenou potravou (například zelenina vyndaná čerstvě z lednice), ale i vlhkou podestýlkou. Pokud by králíčka průjem přeci jen zasáhl, je třeba králíčkovi 1 - 2 dny dopřát jen seno a vodu. Pokud by se ale průjem ani potom nezlepšoval, je třeba navštívit veterináře. Přesným opačným pólem je zácpa. Králíček trpící zácpou je nadmutý, nejí a viditelně se krčí. Opět to může být způsobenou prochladnutím, ale i také tím, že králíček prostě snědl to, co neměl. Ze stejného soudku je také možné nadmutí králíčka, které opět způsobí například studená, nebo mokrá zelenina. Takový králíček nesedí v křečích, spíše hodně polehává, protože nadmutí mu způsobuje problémy s dýcháním. U nadmutí je dobré vyhledat lékaře, abyste se ujistili, že se nejedná o symptom jiného onemocnění.
Králík také může onemocnět pseudotuberkulózou, která je dokonce přenosná na člověka. Takový králíček mívá problémy s dýcháním a hodně hubne.
Králíčka také může zasáhnout salmonelóza, která je stejně jako pseudotuberkulóza přenosná na člověka, naštěstí se u králíčků příliš nevyskytuje.
Další smrtelnou chorobou je tularemie, která se projevuje zduřením uzlin.
U králíčků především tedy u samic jsou samozřejmě možné záněty mléčných žláz (obvykle v době kojení mláďat, která mo
Ve svém příspěvku ZAKALENÉ OKO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniel Šafář.
Dobrý den,
Moje koťátko plemena ragdoll,7měsíců má dnes ráno zakalené jedno oko a je zakalené jako by bylo slepé.Je to domácí kočka takže by neměla mít onemocnění z venvkovních vlivů.Chtěl bych se zeptat na možnou léčbu ,protože návšťěvu veterináře můžu uskutečnit až přístí týden.
Děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Yveta.
Nevi nekdo co to znači u člověka,kdyz ma zakalene oči a vidi tak nejak divně ,jakoby dookola rozmazane,nebo trubicovite ?Lekaři nevědi a posilaji na ruzna vyšetřeni a stejne nic .Je to psychicky fakt naročne.Už to trva pul roku.Dekuji za odpoved .Yveta
Historicky bylo známo, že psi jedí králičí maso. Divocí psi by sežrali každého malého savce, kterého by mohli chytit a zabít, a králíci pro ně byli jedním z nejlepších cílů. Králičí maso je psy vítaná pochoutka, i když byl králík nakažený a trpěl myxomatózou nebo králičím morem. Pes není vhodným hostitelem pro tyto viry způsobující myxomatózu a králičí mor. Viry myxoma a lagovir psovi nijak neublíží. Nakazit se a onemocnět z nich můžou pouze zase jen králíci.
Není žádným překvapením, že psi potřebují k životu maso. Králičí maso je pro psa přínosem z těchto důvodů:
Králík má vyšší obsah bílkovin než kuřecí, krůtí, telecí, hovězí, kachní, jehněčí a vepřové maso, což znamená, že je nabitý spoustou libového a středně tučného masa pro svaly vašeho psa. Jeho tělo obsahuje esenciální aminokyseliny nezbytné pro obnovu tkání a podpory imunitního systému.
Králičí maso má nižší obsah cholesterolu než většina jiných zdrojů bílkovin, obsahuje minimální množství nasycených tuků. Zdravé tuky v králičím mase udrží klouby vašeho psa promazané a srst lesklou.
Vitamín B12! Králičí maso, konkrétně orgány plné živin, jsou vynikajícím zdrojem vitamínu B12, který zajišťuje správnou funkci nervového systému psa. Je také potřebný pro normální růst buněk. Pokud se váš pes chová zpomaleně, může to být způsobeno tím, že mu chybí nějaký dobrý zdroj B12, protože vitamín B12 pomáhá udržovat jeho energetickou hladinu.
Králík může být pro psa nový protein což znamená, že váš pes buď zřídka nebo nikdy nebyl vystaven tomuto typu krmiva, a proto je to skvělá volba bílkovin pro psy, kteří mají bříška buď citlivá, nebo mají potravinovou alergii na jiné zdroje bílkovin. Pokud se zdá, že vašeho psa něco svědí nebo má nějaké problémy se zažívacím traktem, zavedení nového proteinu, jako je králík, do jeho stravy může pomoci „resetovat“ jeho systém a dát jeho imunitnímu systému pauzu od boje proti proteinům, na které může reagovat. Špičkoví specialisté na veterinární dermatologii králičí maso pro psy vřele doporučují!
Pokud máte psa přivyknutého na syrovou stravu, měli byste zvážit častou obměnu masa, které váš pes konzumuje. Králičí maso je vhodná volba. Je také důležité, abyste svému psovi dovolili pozřít i obsah žaludku králíka, protože ve volné přírodě by dostal částečně natrávenou rostlinnou hmotu ze žaludku své kořisti. Orgánové maso, jako jsou játra a ledviny králíků, také obsahují různé živiny, které pes potřebuje. V mnoha případech váš pes nebude mít přístup k těmto živinám, pokud mu nebudete podávat maso z orgánů.
Na internetu je spousta receptů na přípravu králičího žrádla bezpečného pro psy. Toto maso může být pečené, vařené nebo restované; jen z něj vynechte koření a přebytečný tuk.
Králičí hemoragické onemocnění je vysoce infekční virové onemocnění způsobující smrtelnou formu virové hepatitidy, která postihuje evropské králíky. Některé virové kmeny postihují také zajíce. Úmrtnost králíků se obecně pohybuje od 70 do 100 procent. Nemoc je způsobena kmeny viru králičího hemoragického onemocnění lagoviru z čeledi Caliciviridae. Virus logovir u králíků způsobuje generalizovanou infekci, která je charakterizována nekrózou jater, diseminovanou intravaskulární koagulací a rychlou smrtí.
Vir způsobující králičí mor je pro králíky extrémně nakažlivý.K přenosu dochází přímým kontaktem s infikovanými zvířaty, kadávery, tělesnými tekutinami (moč, výkaly, sekrety dýchacích cest) a srstí. Přeživší králíci mohou být nakažliví po dobu až 2 měsíců.
Virus také šíří kontaminované předměty, jako je oblečení, jídlo, klece, podestýlka, krmítka a voda. Mouchy, blechy a komáři mohou také přenášet virus mezi králíky. Predátoři a mrchožrouti mohou virus šířit také tím, že ho vylučují ve výkalech. Viry jsou vysoce odolné v prostředí a mohou přežít zmrazení po dlouhou dobu. Virus může přetrvávat v infikovaném mase měsíce.
Umístěte králíka do velkého hrnce a přidejte vodu. Přiveďte k varu. Snižte teplo. Přikryjte a vařte asi 30–45 minut, dokud králík není uvařený a nespadne od kosti.
Vyjměte králíka z hrnce. Odstraňte všechno maso od kostí a ujistěte se, že z hrnce dostanete také všechny kosti. Kosti vyhoďte. Králičí maso vraťte do hrnce.
Hrnec převeďte zase k varu, přidejte rýži a zeleninu. Snižte teplo. Přikryjte a vařte asi 30 minut, nebo dokud rýže a zelenina nezměknou a většina tekutiny se nevstřebá.
Sejměte z plotny. Vmíchejte cizrnu a jablko. Nechte zcela vychladnout a potom vmíchejte jogurt.
Uvařené psí žrádlo rozdělte do igelitových sáčků a dejte do chladničky nebo zmrazte.
Umístěte králíka do velkého hrnce a přidejte vodu. Přiveďte k varu. Snižte teplo. Přikryjte a vařte asi 30–45 minut, nebo dokud králík není uvařený a nespadne od kosti.
Vyjměte králíka z hrnce. Odstraňte všechno maso od kostí a ujistěte se, že z hrnce dostanete také všechny kosti. Kosti vyhoďte. Králičí maso vraťte do hrnce.
Přiveďte hrnec opět k varu. Přidejte ječmen, rýži a zeleninu. Snižte teplo. Přikryjte a vařte asi 30 minut, nebo dokud rýže a ječmen nezměknou a většina tekutiny se nevstřebá.
Odstraňte z tepla. Vmíchejte řepkový olej.
Nechte zcela vychladnout a vmícháme jogurt.
Uvařené psí žrádlo rozdělte do igelitových sáčků a dejte do chladničky nebo zmrazte.
Přenosna člověka není možný a stejně tak není možné, aby se pes nakazil od člověka. V případě nákazy bakterií Bordetella vzniká riziko u koček, kdy může zhoršit takzvanou kočičí rýmu, dále u králíků a morčat, pro které může být i smrtelná.
Onemocnění způsobené parazity se nazývá parazitóza. Podle původců onemocnění dělíme parazitózy na dvě základní skupiny, a to na ektoparazitózy (způsobené zevními parazity) a endoparazitózy (způsobené parazity vnitřními). Základní rozdíl mezi endoparazity a ektoparazity je následující: vnitřní parazité (endoparazité) pronikají do hostitelského organismu a žijí v něm po celou dobu svého života nebo v určité časové periodě svého vývoje (tasemnice, motolice, oblí červi, prvoci a podobně). Vnější parazité (endoparazité) zůstávají na povrchu organismu (blechy, klíšťata, trudníci, svrab, dravčíci, sametky, vši, jiný hmyz).
Jako parazitizmus je označován vztah dvou organismů, z nichž jeden organismus (parazit) má zisk a druhý na tento vztah doplácí (hostitel). Parazit se přitom může živit tkáněmi hostitele nebo se přiživovat na jeho potravě, případně může mít z hostitelova organismu i jiný prospěch. Pro vztah parazit–hostitel je typické, že parazit hostitelský organismus nezabíjí. Svou činností ale působí hostitelskému organismu nepříjemné komplikace, které se týkají zejména jeho zdravotní stavu: průjmy, svědění, vznik druhotné infekce pro průniku parazita do organismu, přenos virového nebo bakteriálního onemocnění a podobně. Některá z těchto onemocnění jsou přenosná ze zvířat na člověka, v tomto případě poté hovoříme o zoonózách a tento parazit je nazýván zoonotickým.
Lék proti parazitům se nazývá antiparazitikum. Mezi antiparazitika náleží i anthelmintika (přípravky proti červům).
Kategorie endoparazitóz náleží k posouzení veterinárním lékařům, a to včetně aplikace léčiva. Ve volném prodeji, respektive v prodeji mimo lékárny a u oprávněných prodejců, se můžete ale běžně setkat s antiparazitiky působícími proti ektoparazitózám.
Zablešení – je asi nejrozšířenější u psů, koček, ale i člověka. Parazitem je blecha kočičí (Ctenocephalides felis), zoonotický parazit. V domácnosti nebo v prostředí s výskytem blechy se setkáváme se všemi jejími vývojovými stadii – od vajíček přes larvy, kukly i dospělce. Na hostiteli se vyskytuje dospělec, který saje krev. Typickým příznakem zablešení zvířete je vysoká svědivost kožíšku, výskyt drobných tmavých částeček v srsti – blešího trusu. Blechu lze při důkladné prohlídce srsti také zahlédnout. Poměrně častým kožním problémem při zablešení citlivých jedinců jsou zarudlá místa, která si zvíře rozškrábe z důvodu vysoké svědivosti až do krve. Výskyt podobných příznaků se označuje jako „alergie na bleší kousnutí“. Vajíčka, larvy a kukly nalezneme v místě odpočinku zvířat, jedná se o takzvaná místa „horkého výskytu“ označována jako „HOT SPOTS“. Blecha kočičí je přenašečem tasemnice psí a&nb
Po bodnutí zanechává blecha na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.
Blechy představují přímé cizopasníky člověka a přenašeče chorob ze zvířat na člověka, proto se řadí mezi škůdce lidského zdraví. Do blechy, která sála krev z infikované osoby či zvířete, se dostávají původci nákaz z krve infikovaného. V bleše se potom rozmnožují nebo se dále vyvíjejí. Při opětovném sání se původci choroby dostávají přímo do ranky vzniklé nabodnutím kůže člověka nebo zvířete a odtud do krve a dále do celého těla napadaného. Někdy se nákaza šíří i výkaly blechy na kůži, které mohou být vetřeny do ranky po bodnutí nebo do sliznice, většinou do spojivek (původce skvrnivky). Původci těchto chorob kolují mezi krví zvířat, člověka a blechy. Zcela prokázaný přenos blechou je u moru a krysí skvrnivky, u ostatních chorob se pouze předpokládá.
Léčba spočívá v aplikaci imunosupresivních, protizánětlivě působících látek a symptomatické terapii (v podávání infuzí, umělé výživy a antibiotik jako prevence další infekce, případně odsávání efuze).
Zmutovaný virus se z těla nevylučuje, případný přenos je možný pouze transplacentární cestou. FIP tudíž není nakažlivým onemocněním. Je možný přenos koronaviru, nikoliv viru, který způsobí FIP. Přenos koronavirů se uskutečňuje přímým kontaktem, pozřením, vdechnutím, dále chovatelskými pomůckami, sdílením misek, sekrety, trusem. Virus přežívá v prostředí až 2 měsíce.
Jako prevenci lze považovat zvýšenou hygienu chovu (prevence před koronaviry jako takovými), ochranu před vznikem jiných chorob, před stresem. Koronaviry se vylučují do prostředí zejména trusem, běžné dezinfekční prostředky je ničí.
Vakcína FIP Primucell vytváří pouze lokální slizniční imunitu bránící rozvoji koronavirové infekce. Před aplikací je nutno každého jedince testovat na protilátky proti koronavirům, neboť její použití nemá význam u sérologicky pozitivních jedinců. Vakcína je bezpečná, nechrání však přímo proti vzniku FIP.
U zvířat s probíhající FIP je prognóza vždy nepříznivá. Léčba může chorobu zpomalit, ne však vyléčit. U efuzivní formy je doba přežití asi měsíc, u neefuzivní někdy až půl roku.
Jelikož se mýval snadno adaptuje na život v blízkosti člověka, zvyšuje se spolu s tím i pravděpodobnost přenosu nemocí. Za zdravotní riziko spojené s výskytem mývalů u nás je možné považovat zejména v Německu plošně prokázanou mývalí škrkavku Baylisascaris procyonis. Přitom zrovna mývalí škrkavka může být pro člověka i smrtelná.
Tyto šelmy také přenášejí nemoci, jako je leptospiróza a vzteklina, které jsou přenosné i na člověka a ohrožují tak naše zdraví.
Nakažení mývalové trusem vylučují vajíčka, ze kterých v lidském tenkém střevě může vyrůst až 20centimetrová hlístice. Larvičky vajíček se však mohou dostat i do jiných částí těla, mohou skončit pod kůží, v očích, a také v mozku. Podle dostupných zpráv je ovšem onemocnění velmi vzácné. O to více je fatální, většina nakažených buď zemře, nebo skončí s nevratnými neurologickými potížemi. Proti mývalí škrkavce totiž neexistují žádné účinné léky.
Přímé nakažení člověka není možné z prostého důvodu – všechny tasemnice potřebují v určité fázi svého životního cyklu takzvaného mezihostitele, ve kterém se z larvy vytvoří měchýřek se živou hlavičkou tasemnice, zvaný boubel. Boubele nejběžnějších tasemnic našich psů se tvoří v blechách nebo v břišní dutině králíků a jiných drobných živočichů. Jistě lze konstatovat, že za normální situace člověk blechu nevykousne ani se neživí syrovými vnitřnostmi králíků. Mimoto jsou tasemnice vybíravé a specializované na své druhy nedobrovolných hostitelů.
Blecha však náhodou může ulpět na zvířecí tlamě a do úst člověka může přeskočit při psím olizování. Mezi příznaky nákazy patří bolesti břicha, zvracení a průjem. Ve stolici se objevují vajíčka tasemnice. Tasemnice může v těle člověka vytvořit obrovské cysty podobné nádoru, které je často nutné odstranit operativně.
Tasemnice jsou vnitřní parazité žijící v tenkém střevě psů. Jejich dlouhé a ploché tělo je tvořeno hlavičkou s háčky a přísavkami (jimi se ve střevě přichytí) a velkým počtem článků. Zadní články, obsahující zralá vajíčka, se oddělují a s výkaly nebo i samovolně vycházejí z těla ven (bílorůžové články o velikosti cca 3 x 9 mm). K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (blecha, různí savci, člověk).
Mezi nejrozšířenější tasemnice psů patří tasemnice psí (Dipilidium caninum), která je přenosná na člověka. Zvířata se nakazí pozřením blechy, která je nositelem larválního stadia tasemnice psí. Člověk se může nakazit pozřením larválního stadia tasemnice psí (náhodně s jídlem nebo při mazlení se zvířetem, když pes člověka olizuje), která se ve střevě člověka vyvine v dospělou tasemnici produkující vajíčka (mohou být nalezena ve stolici). Onemocnění u člověka probíhá s bolestmi v břiše, zvracením, průjmem.
Psi, kteří mají přístup k infikovaným domácím a divokým myším, potkanům, k syrovému masu, se mohou nakazit i dalšími tasemnicemi: Taenia pisiformis, Taenia taeniaeformis, Taenia hydatigena.
Dalšími významnými tasemnicemi parazitujícími ve střevech psů jsou tasemnice liščí (Echinococcus multilocularis) a měchožil zhoubný (Echinococus granulosus). Larvální stadia těchto tasemnic parazitují v různých orgánech různých zvířat i člověka (k nákaze došlo pozřením vajíček). U člověka se larva usídlí v různých orgánech (nejčastěji v játrech, plicích nebo mozku) a vytváří cystu. Způsobené potíže mohou připomínat růst nádoru. Psi a kočky se nakazí pozřením hlodavců, kteří jsou mezihostiteli těchto tasemnic.
Prevencí je především zabránit nakažení psa zárodky parazitů. Pes se nakazí buď z okolního prostředí, ve kterém je přítomen kontaminovaný trus jiných zvířat, nebo přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, při očichávání se. Další způsob nakažení je přes mezihostitele, a to pozřením jeho celého (blecha, všenka) nebo jeho nakažené části (maso hospodářských zvířat). Specifický způsob nakažení je bodnutí krev sajícím hmyzem v případě srdeční červivosti. Je tedy nutné psy venčit mimo frekventovaná místa a odstraňovat jejich výkaly. Udržovat je prosté vnějších parazitů, krmit je pouze nezávadnou, tepelně opracovanou potravou, případně je v letní sezóně ošetřit repelentními prostředky. Dalším způsobem ochrany je preventivní podávání antiparazitik během celého života zvířete. Běžný interval je každé 3 až 4 měsíce. V případě podezření na endoparazitární onemocnění nebo v případě přímého nálezu parazita je nutné zahájit léčbu. Nejprve je potřeba co nejpřesněji určit druh cizopasníka, nejlépe konzultací u veterinárního lékaře. Lékovou formu a dávkování by měl stanovit odborník.
K přenosu parazita dochází v teple a při velmi blízkém kontaktu nemocné kočky s člověkem. U člověka se svrab projevuje jako drobné pupínky červené barvy, které jsou lokalizovány kolem pupku, na hýždích a v jiných místech s jemnou kůží. Onemocnění člověka kočičí strupovkou má pouze přechodný charakter a po vyléčení kočky nebo zabránění těsnému kontaktu s nemocnými jedinci dochází k samouzdravení. V žádném případě se člověk nenakazí při dodržování obecných hygienických zásad ani pohlazením nemocné kočky, ani při aplikaci léků kočce nebo běžné manipulaci s pelechy nemocných koček.
