PARAZITE SRNCI ZVĚŘE

Paraziti srnčí zvěře

Srnčí zvěř napadají střečci (dvoukřídlý hmyz). Jejich larvy se pak vyvíjejí v podkoží, nebo v nosních dutinách a hltanu nejen u srnek ale i u dalších zvířat. Právě tyto larvy vyvolávají střečkovitost. Dospělé mouchy jsou již neškodné.

Zdroj: článek Nemoci u srnek

Nejčastější parazité u psů

Parazity u psů dělíme na vnitřní (endoparaziti), mezi něž patří tasemnice, škrkavky, srdeční parazité; a na vnější (ektoparaziti), mezi které patří blechy, vši, všenky, klíšťata, trudník, zákožka svrabová. Vnitřní paraziti napadají zejména střeva, játra a plíce, vnější napadají pokožku a srst. Šíří se přímo (od napadeného jedince) nebo nepřímo (od mezihostitele nebo přenosem vajíček).

Zdroj: článek Parazité u psů

Kožní parazité u psů

Spolehlivá ochrana proti vnějším parazitům je velmi důležité chovatelské opatření, neboť nejrůznější parazité se nacházejí všude kolem nás. Pes se může rovněž nakazit při kontaktu s jinými zvířaty, a navíc se mnozí parazité mohou přenést i na člověka.

Kožní parazité žijí v psí srsti. Mezi nejběžnější parazity, kteří si vyberou vašeho psa jako hostitele, patří blechy, klíšťata, vši, všenky, zákožky, dravčíci a trudníci. Parazité jsou všude kolem nás, proto by používání antiparazitik nemělo být pouze sezónní záležitostí v době zvýšeného výskytu klíšťat, ale naprostou samozřejmostí. To stejné platí i v případě odčervování. Mnozí majitelé psů odčervování podceňují.

Ektoparazit je vnější cizopasník, který žije na povrchu těla jiného organismu (hostitele) buď trvale (blecha, zákožka), nebo jej vyhledává pouze jako zdroj potravy (klíště).

Zdroj: článek Parazité v psí srsti

Nemoci srnčí zvěře

Srnčí zvěř se řadí ke spárkaté zvěři (spárky = pazneht těchto zvířat). Kromě srnce obecného se ke spárkaté zvěři řadí také jelen lesní, daněk evropský, jelen sika, jelen běloocasý, los evropský, muflon, kamzík horský, koza bezoárová, a dokonce i prase divoké. Většina těchto zvířat je v České republice lovená pro jejich zvěřinu a případně kůži. Konzumaci jejich masa ale mohou ohrozit nemoci spárkaté zvěře. Mezi něž patří mor prasat (100 % úmrtnost nakaženého jedince), slintavka, sněť slezinná (přenosná na člověka), aktinomykóza (bakteriální onemocnění), motoličnost (motolice, nepřenosná na člověka), střevní červivost, plicní červivost, svalovčitost (černá zvěř), střečkovitost (svalovina se dá jíst po odstranění napadených částí), zevní cizopasníci (komáři, muchničky, atd.).

Zdroj: článek Nemoci u srnek

Papilomatóza srnčí zvěře

Jednou z nemocí, která postihuje srnčí zvěř je papilomatóza.

Příznaky

Jedná se o onemocnění způsobené papilomaviry. Toto onemocnění se pozná tak, že papilomaviry v těle srnky způsobují vývin kožních papilomů (= benigní nádor epitelu). Tyto papilomy se nacházejí v podkoží hlavně na končetinách, břiše, podbřišku, někdy ale i na hlavě a na krku zvěře. Těchto „nádorů“ může mít srna na těle i přes stovku a mohou mít různou velikost (maximálně 20 cm). Tyto nádory mohou mít různé zbarvení, mohou být světlé, ale i šedočerné. Novotvary mohou mít podobu boulí, ale i boláků a nádorů. Zvěř tedy vypadá znetvořeně. Toto onemocnění nelze léčit u volně žijících kusů.

Toto onemocnění přenáší hmyz (komár), ale i přímý a nepřímý (skrz předmět – větev, strom) s nakaženou srnou. Tyto papilomaviry nesjou na člověka přenosné.

Obrázky

Že papilomatóza není nic hezkého, dokazují obrázky uvedené zde: papilomatóza foto.

Rizika

Srnčí maso pocházející od srny nakažené papilomatózou není člověku nebezpečné. Papilomatóza není přenosná na člověka. Vir této nemoci navíc zlikviduje tepelná úprava masa.

Zdroj: článek Nemoci u srnek

Lov podle východu a západu slunce

Doba zvěře je u nás dána zákonem. Lov je povolen od jedné hodiny před východem slunce do jedné hodiny po západu slunce. Netýká se to ale zvěře škodné z myslivosti a černé zvěře. U nich je lov povolen i během noci.

Zdroj: článek Východy a západy slunce

Srnčí žluč

Zajímavostí srnčí je, že nemá žlučník. Srnčí nemá ani žluč. Aby srnky mohly správně trávit zelenou potravu bez žluči, potřebují sůl a touží po lízání čehokoliv slaného. Srny nejvíce touží po soli na jaře a v létě, kdy je v bujné zelené vegetaci hodně vody a draslíku, než kdykoli jindy v roce. Sůl je také účinným nosičem poskytujícím desítky dalších minerálů, které zlepšují zdraví, růst těla a paroží a trofejní potenciál.

Zdroj: článek Srnka

Prostředí a strava

Na rozdíl od jelenů počty srnčí zvěře v minulosti stoupaly. Vyhovuje jim totiž volné prostranství, které vznikalo po kácení lesů. U jelenů je tomu přesně naopak. Srnčí dnes můžeme spatřit po celé České republice i v Evropě, kde obývají nejen nížiny, ale i místa s poměrně vysokou nadmořskou výškou. Dříve se zdržovali na pasekách a v lesnatých porostech. V posledních desetiletích se však přizpůsobili, zejména v zimě, i životu na otevřeném prostranství mimo lesní paseky.

Srnec je co do potravy velmi vybíravý. Vytrvale vyhledává rostliny, které jsou zvláště výživné, tak aby potrava zabírala v žaludku co nejméně místa. Říká se o něm, že je přímo mlsný. Je to zřejmě tím, že jeho poměrně malé tělo vykazuje vysoký poměr povrchu k hmotnosti, a tak ztrácí hodně tepla. Proto potřebuje na jednotku hmotnosti více potravy (než například jelen), a tu lze zaručit pouze výběrem výživných rostlin. O důležitosti potravy pro srnčí zvěř svědčí to, že mladý středoevropský srnec má naději přežít zimu jen tehdy, váží-li alespoň 12–14 kg. Lehčí zvířata jsou schopna přežít zimu pouze s vydatným přikrmováním.

Zdroj: článek Srnka

Východ slunce

Procházka lesem při východu slunce bývá myslivci považována za jednu z nejkrásnějších denních chvil. Bývá pro ně potěšením pozorovat probouzející se les. Přestože spousta zvěře je aktivní hlavně v noci, i při východu slunce má pro myslivce význam vydat se na lov. Kolem doby východu slunce totiž srnčí a jelení zvěř vytahuje na pastvu, což je pro myslivce vhodná příležitost, jak k jejímu pozorování, tak i případnému odstřelu. V této době je také možné lovit i pernatou zvěř.

Zdroj: článek Východy a západy slunce

SLOVENSKÝ HRUBOSRSTÝ STAVAČ

Postava: středně velká, obdélníkovitého rámce

Výška (v kohoutku): pes = 62 – 68 cm, fena = 57 – 64 cm

Zbarvení: hnědé, šedé

Lov: pernatá a srstnatá zvěř

Schopnosti:

• všestrannost
• důslednost ve vyhledávání zvěře
• reakce na pach zvěře není tak blesková
• spolehlivost v přinášení postřelené zvěře

Povaha: ostrost na lidi i zvěř, majetnický, loajální, sebejistý, není dominantní

Vztah:

• k lidem: s rodinou vychází dobře, stejně tak i s dětmi
• ke zvířatům: dobře vychází s ostatními psy, problém má ale s ostatními domácími zvířaty, má sklon je dávit

Foto

Zdroj: článek Lovecká plemena – ohaři

Způsob života a potrava srn

Srny a obzvlášť tedy srnci patří k teritoriálním zvířatům, jejich teritorium bývá zhruba kolem 2 ha. Během roku se srnci / srny pohybují buď jednotlivě, nebo v páru, případně s rodinou. Na zimu se ale často sdružují do tlup, které je pak možné vidět na polích. Srny jsou plaché a neustále (ve dne - v noci) si hlídají blížící se nebezpečí, nahrává jim i to, že mají dobře vyvinuté smysly. Pokud jsou srny i srnci vyrušeni, projeví se hlasitým békáním (zvuk trochu se podobající psímu štěkání).

Srny patří k velmi vybíravým druhům jelenovitých, alespoň co se týká potravy. Přes rok spásají různé bylinky a traviny, na rozdíl od laní a jelenů nepohrdnou ani listy, pupeny, plody a kůrou různých dřevin, případně i zemědělskými plodinami. Na pastvu chodí tedy hlavně v noci. Přes zimu bývají pak dokrmovány myslivci, kteří jim ke krmelcům nosí například seno, atd.

Zdroj: článek Nemoci u srnek

ČESKÝ FOUSEK

Postava: středně silný pes s výborným osvalením

Výška (v kohoutku): pes = 60 – 66 cm, fena = 58 – 63 cm

Zbarvení: hnědé, tmavě bílé

Lov: pernatá a srstnatá zvěř

Schopnosti:

• všestrannost
• plynulý pohyb
• na pach zvěře reaguje volněji
• spolehlivost při dohledávce drobné zvěře a dosledu spárkaté zvěře
• práce i ve vodě a v rákosí

Povaha: přátelský, na zvířata ostrý, nesmí být agresivní, loajální, hbitý, aktivní

Vztah:

• k lidem: dobře vychází s rodinou, k cizím lidem si ale buduje vztah déle
• ke zvířatům: s ostatními psy vychází bez problémů, u domácích zvířat může dojít k jejich pronásledování

Foto

Zdroj: článek Lovecká plemena – ohaři

Vliv nemocí na srnčí maso

Zvěřina je v České republice velmi oblíbeným pokrmem, obzvláště na podzim, kdy je lovecká sezóna na vrcholu. Vždy je ale dobré znát původ zvěře, kterou konzumujeme. Ne totiž každý lovec nechá skolenou zvěřinou vyšetřit a konzumace masa z nakažené srny/srnce, může člověku způsobit řadu zdravotních problémů. Pokud chceme zabránit konzumaci nemocného srnčího masa a nejsme myslivci, je vhodné zvěřinu kupovat ze speciálních jatek, od majitelů honiteb (pokud nechal zvěřinu zkontrolovat).

Zdroj: článek Nemoci u srnek

Fibropapilomatóza

Toto onemocnění je také nazýváno jako fibromatóza.

Příznaky

Fibropapilomatóza je také nezhoubným nádorovým onemocnění, které je vysoce infekční stejně jako papilomatóza. Projevuje se stejně – vznikem různých podkožních a kožních nádorů, které mohou být různých barev, velikostí a na nemocném zvířeti jich může být i přes stovku. Část „fibro“ v názvu onemocnění značí, že u takto nakažené srny nemusí být zasažená jen epitelová část, ale onemocnění zasahuje i do vaziva. I toto onemocnění je přenosné přímým kontaktem, nebo bodnutím hmyzu (komár, muchnička). Léčba se u volně žijících zvířat neprovádí.

Obrázky

Fibropapilomatóza foto.

Rizika

Srnčí maso pocházející ze srnčí zvěře nakažené fibropapilomatózou není pro člověka nakažlivé, virus této nemoci se přenáší pouze mezi srnami a nepřenáší se na člověka. Takováto zvěřina by se neměla konzumovat, pokud byly patologickými změnami zasaženy i vnitřní orgány, po stažení kůže jsou viditelné smyslové změny v podkoží (například zápach, maso je vodnaté, nádory jsou i v mase).

Zdroj: článek Nemoci u srnek

VÝMARSKÝ KRÁTKOSRSTÝ OHAŘ

Postava: robustní, statná

Výška (v kohoutku): pes= 59 – 70 cm, fena = 57 – 65 cm

Zbarvení: stříbřitý šedé

Lov: pernatá i srstnatá zvěř

Schopnosti:

• spolehlivost v práci před výstřelem
• důslednost v hledání zvěře
• reakce na pach zvěře není tak blesková
• spolehlivý přinašeč postřelené zvěře
• vrozená ostrost na zvěř ale i na lidi
• výborně stopují
• velká výdrž

Povaha: oddaný, ochranitelský, nebojácný, sebevědomý, energický

Vztah:

• k lidem: je třeba, aby byl na děti zvyklý od štěněčího věku; silně brání svou rodinu a hlavně svého pána
• ke zvířatům: na zvířata musí být zvyklý od narození, jinak má tendenci na ně útočit

Foto

Zdroj: článek Lovecká plemena – ohaři

Chování a životní cyklus

Živí se listy a větvičkami dřevin, různými trávami a bylinami a zemědělskými plodinami. V zimě je srnčí dokrmováno senem. Na pastvu vychází hlavně večer. Můžeme je vidět buď jednotlivě, v páru, nebo jako rodinu. Tak je tomu spíše ve vyšších nadmořských výškách, kde je stále ještě poměrně dost lesů. V dnešní urbanizované a intenzivně obhospodařované krajině v nížinách můžeme vidět i větší skupiny srnčí zvěře, která se přizpůsobila životu ve volné krajině. Na tom, kde žijí, závisí i velikost jejich teritorií. V lesním prostředí je to pouze několik málo hektarů, kdežto na polích může být toto území velké až 150 hektarů.

Nejzranitelnější je srnčí zvěř v období vrhu mláďat, což je v květnu až červnu. V této době i myslivci nechávají své pušky doma a chodí se dívat, jak srny krmí své mladé. Nebezpečí hrozí mláďatům hlavně od kombajnů, které sečou obilí a trávu, ve které se mláďata schovávají.

Druhým obdobím, kdy nejen srnčí, ale i ostatní zvěř hodně strádá, je zima. V tomto období odvádí nejen myslivci, ale i pouzí návštěvníci lesa záslužnou práci při jejich dokrmování.

Zvyšování počtu srnčí zvěře je mimo jiné i důsledkem odchodu velkých šelem, které stav této zvěře regulovaly. Vysoký počet jedinců tohoto druhu má pak za následek poškození zejména mladých stromků, které okusují a strouhají z nich svými parůžky kůru. Značkují si tak své teritorium. Myslivec, který v letním období, těsně před říjí, zastřelí statného srnce, který je „králem“ určitého území, udělá velkou chybu. O toto území jsou pak vedeny mezi samci boje a vítěz si pak své nové území samozřejmě musí označkovat – jak jinak než strouháním kůry mladých stromků svými parůžky.

Protože jsou srnci tak přizpůsobiví, je těžko podat obecně platný popis jejich životního stylu. Nelze je považovat za noční zvířata, i když jsou často aktivní právě za tmy, protože jsou přes den vyrušována. Většinou tráví denní dobu střídavou pastvou a odpočinkem. Hlavní fáze pastvy nastává obvykle za večerního soumraku a za úsvitu. Srnčí zvěř se snaží pást krátce a častěji, protože její žaludek je menší a nepojme tolik potravy, aby mohla zvířata celý den přežvykovat. Kromě toho je zřejmě výhodnější přijímat potravu častěji, protože se důkladněji zpracuje. Pochopitelně je pravidelný denní rytmus často narušen přítomností člověka nebo šelem, a tak je výhodnější nemít příliš plný žaludek při úprku. Důležitým obdobím je vrcholné léto, kdy si srnci vytvářejí zásoby tuku pro zimu. Často je to dostupnost potravy v létě, která rozhoduje o tom, zda srnec přežije zimu, nebo ne. Jak ubývá zelené potravy, omezují srnci svoji aktivitu a v zimě odpočívají, jak dlouho je to jen možné, buď v úkrytu, nebo prostě na otevřeném prostranství, což snižuje potřebu energie v těchto na potravu chudých časech. Výraznou potřebu energie pak přináší jaro, kdy srnci dokončují výstavbu svého paroží a srny jsou před vrhem mláďat. Tehdy věnují srnci i srny většinu času pastvě a mění se jejich společenská organizace. Zatímco v zimě byla zvířata snášenlivá a často ve větších nebo menších skupinách pohromadě, na jaře se tato volná seskupení rozpadnou. Srnci i srny získají pocit územní příslušnosti a snaží se nalézt a bránit co nejvýhodnější území. Pachovými žlázami značkují revír, a to srnci sekretem žlázy na čele, což se jim zvláště daří při otloukání lýčí. Srnci mají dobře vyvinutý čich, který jim slouží nejen při ostraze, ale i při rozeznávání vnitrodruhovém. Na jaře a v létě je srnčí zvěř zvláště citlivá. Díky dobrému sluchu reaguje na každý podezřelý šramot. Občas se ozývá jakoby drsným štěkáním či bekáním.

Zdroj: článek Srnka