PARAZITÉ NA SRNČÍ JATER

Kožní parazité u psů

Spolehlivá ochrana proti vnějším parazitům je velmi důležité chovatelské opatření, neboť nejrůznější parazité se nacházejí všude kolem nás. Pes se může rovněž nakazit při kontaktu s jinými zvířaty, a navíc se mnozí parazité mohou přenést i na člověka.

Kožní parazité žijí v psí srsti. Mezi nejběžnější parazity, kteří si vyberou vašeho psa jako hostitele, patří blechy, klíšťata, vši, všenky, zákožky, dravčíci a trudníci. Parazité jsou všude kolem nás, proto by používání antiparazitik nemělo být pouze sezónní záležitostí v době zvýšeného výskytu klíšťat, ale naprostou samozřejmostí. To stejné platí i v případě odčervování. Mnozí majitelé psů odčervování podceňují.

Ektoparazit je vnější cizopasník, který žije na povrchu těla jiného organismu (hostitele) buď trvale (blecha, zákožka), nebo jej vyhledává pouze jako zdroj potravy (klíště).

Zdroj: článek Parazité v psí srsti

Příběh

Ve svém příspěvku ONEMOCNĚNÍ JATER U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana Kovářová.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Onemocnění jater u psa

Rakovina jater

Hemangiosarkom patří mezi druhy nádorů jater, které jsou velmi maligní a metastazující. Tento cévní nádor vychází z endoteliálních buněk (buňky, které lemují vnitřní povrch cév) a rychle se šíří prostřednictvím krevních cest, nejčastěji pak z jater do plic. V některých případech může metastazovat do mozku nebo srdce. Hepatocyty jsou vzrůstem a tvarem abnormální, respektive jaterní buňky jsou hyperplastické, což má později vliv i na jejich správnou funkčnost. V souvislosti s pokročilejším stadiem rakoviny jater se do organismu vyplavuje nadmíra jaterních enzymů. Rakovina jater je zřídka zaměněna s chronickou hepatitidou, respektive se zánětem jater. Rakovinové buňky mohou z jater metastazovat do plic, lymfatických uzlin, ledvin, střev, mozku anebo sleziny. U psů se můžeme setkat i s benigním, respektive nezhoubným nádorem jater.

V porovnání s fenami jsou rakovinou jater častěji poškozeni psi, ale rozdíl není dramatický. U mladých psů se rakovina jater diagnostikuje velmi zřídka. Nejčastěji jsou postiženi starší psi, obvykle psi starší 10 let.

Příznaky onemocnění

V prvním stadiu rakoviny nemusí majitel ani pes nic zaznamenat. V pozdějších fázích ale bývá pozdě na účinnou léčbu. Vzniklý adenom jater může svým tlakem vyvolat změnu funkčnosti ostatních orgánů. V případě, že nádor na játrech tlačí na plíce, může pes či fena kašlat, ale nádor se plic dotýkat nemusí. V praxi v prvních stadiích rakoviny nemusí mít vliv na nic, respektive pouze na činnost sekrece hepatálních hormonů. Příznaky jsou bohužel individuální a snadno zaměnitelné s jiným onemocněním. Pro korektní diagnózu je nutné provést jaterní testy, kde se většinou zaznamenají jejich zvýšené hodnoty.

Příznaky onemocnění:

• slabost, letargie
• snížená fyzická aktivita
• ztráta apetitu
• ztráta hmotnosti psa
• průjem
• zvracení
• nadměrná žízeň, pes moc pije
• zvětšení jater
• abdominální (břišní) krvácení

Léčba rakoviny u psů

Pokud je možné nádor odstranit, obvykle se tak učiní. K chemoterapii se nepřistupuje, protože u psů nebylo zjištěno, že by na rakovinu jater měla pozitivní účinky. Při další léčbě lékař doporučí léky, které by měly rychlost šíření rakoviny zpomalit. Vždy záleží na konkrétním případu, pokud je naděje, že se pes či fena zcela uzdraví, vyplatí se léky podávat (pokud na ně není pes alergicky, zvrací a podobně). Na druhou stranu, pokud již neexistuje žádná naděje, dobře si rozmyslete, zda se vyplatí poslední měsíce života psa dané medikamenty psovi podávat, když je zřejmé, že pes po podání léku zvrací, je malátný či se vyskytují další negativní jevy. A pokud už pes ztratí „jiskru v oku“, rozhodnutí o eutanazii je vždy na majiteli psa.

Zdroj: článek Onemocnění jater u psa

Příběh

Ve svém příspěvku CO NESMÍ PES KTERÝ MÁ NEMOCNÉ JÁTRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Henrieta.

Zdroj: příběh Co nesmí pes který má nemocné játra

Rakovina jater

U psů se můžeme setkat i s benigním, to znamená nezhoubným nádorem jater. Hepatocyty jsou vzrůstem a tvarem abnormální, respektive jaterní buňky jsou hyperplastické, což má později vliv i na jejich správnou funkčnost. V souvislosti s pokročilejším stadiem rakoviny jater se do organismu vyplavuje nadmíra jaterních enzymů. Rakovina jater bývá zřídka zaměněna s chronickou hepatitidou, tedy se zánětem jater. Rakovinové buňky mohou z jater metastázovat do plic, lymfatických uzlin, ledvin, střev, mozku anebo sleziny.

Příznaky rakoviny při postižení jaterního epitelu jsou různé. Záleží na tom, jak se organismus daného psa zachová. V prvním stadiu rakoviny nemusíme my ani pes nic zaznamenat. V pozdějších stadiích však bývá pozdě na účinnou léčbu. Vzniklý adenom jater může svým tlakem vyvolat změnu funkčnosti ostatních orgánů. V případě, že nádor na játrech „tlačí“, například na plíce, mohou pes či fena kašlat, ale nádor se plic dotýkat nemusí. V praxi vlastně v prvních fázích rakoviny nemusí mít vliv na nic, respektive pouze na činnost sekrece hepatálních hormonů. Indikované příznaky rakoviny jater u psů jsou individuální a snadno zaměnitelné s jiným onemocněním. Aby byla diagnóza korektní, je nutné provést krevní test a sledovat míru přítomných jaterních enzymů.

Příznaky:

• slabost, letargie
• snížená fyzická aktivita
• ztráta chuti k jídlu
• ztráta hmotnosti
• průjem
• zvracení
• nadměrná žízeň, pes moc pije
• zvětšení jater
• abdominální (břišní) krvácení

U rakoviny jater lékař doporučí léky, které by měly rychlost šíření rakoviny zpomalit. Vždy záleží na konkrétním případu, pokud je naděje, že se pes či fena zcela uzdraví, vyplatí se léky podávat (pokud na ně není pes alergicky, zvrací a podobně). Na druhou stranu, když už žádná naděje neexistuje, dobře si rozmyslete, zda se vyplatí poslední měsíce života psa mu dané medikamenty podávat. Když je zřejmé, že pes po podání léku zvrací, je malátný či se vyskytují další negativní jevy, a psovi se „ztratí jiskra v oku“, je rozhodnutí o eutanazii na majiteli psa.

Zdroj: článek Příčiny onemocnění jater u psa

Příběh

Ve svém příspěvku KOCKA-STRUP se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta.

Zdroj: příběh Kocka-strup

Chování a životní cyklus

Živí se listy a větvičkami dřevin, různými trávami a bylinami a zemědělskými plodinami. V zimě je srnčí dokrmováno senem. Na pastvu vychází hlavně večer. Můžeme je vidět buď jednotlivě, v páru, nebo jako rodinu. Tak je tomu spíše ve vyšších nadmořských výškách, kde je stále ještě poměrně dost lesů. V dnešní urbanizované a intenzivně obhospodařované krajině v nížinách můžeme vidět i větší skupiny srnčí zvěře, která se přizpůsobila životu ve volné krajině. Na tom, kde žijí, závisí i velikost jejich teritorií. V lesním prostředí je to pouze několik málo hektarů, kdežto na polích může být toto území velké až 150 hektarů.

Nejzranitelnější je srnčí zvěř v období vrhu mláďat, což je v květnu až červnu. V této době i myslivci nechávají své pušky doma a chodí se dívat, jak srny krmí své mladé. Nebezpečí hrozí mláďatům hlavně od kombajnů, které sečou obilí a trávu, ve které se mláďata schovávají.

Druhým obdobím, kdy nejen srnčí, ale i ostatní zvěř hodně strádá, je zima. V tomto období odvádí nejen myslivci, ale i pouzí návštěvníci lesa záslužnou práci při jejich dokrmování.

Zvyšování počtu srnčí zvěře je mimo jiné i důsledkem odchodu velkých šelem, které stav této zvěře regulovaly. Vysoký počet jedinců tohoto druhu má pak za následek poškození zejména mladých stromků, které okusují a strouhají z nich svými parůžky kůru. Značkují si tak své teritorium. Myslivec, který v letním období, těsně před říjí, zastřelí statného srnce, který je „králem“ určitého území, udělá velkou chybu. O toto území jsou pak vedeny mezi samci boje a vítěz si pak své nové území samozřejmě musí označkovat – jak jinak než strouháním kůry mladých stromků svými parůžky.

Protože jsou srnci tak přizpůsobiví, je těžko podat obecně platný popis jejich životního stylu. Nelze je považovat za noční zvířata, i když jsou často aktivní právě za tmy, protože jsou přes den vyrušována. Většinou tráví denní dobu střídavou pastvou a odpočinkem. Hlavní fáze pastvy nastává obvykle za večerního soumraku a za úsvitu. Srnčí zvěř se snaží pást krátce a častěji, protože její žaludek je menší a nepojme tolik potravy, aby mohla zvířata celý den přežvykovat. Kromě toho je zřejmě výhodnější přijímat potravu častěji, protože se důkladněji zpracuje. Pochopitelně je pravidelný denní rytmus často narušen přítomností člověka nebo šelem, a tak je výhodnější nemít příliš plný žaludek při úprku. Důležitým obdobím je vrcholné léto, kdy si srnci vytvářejí zásoby tuku pro zimu. Často je to dostupnost potravy v létě, která rozhoduje o tom, zda srnec přežije zimu, nebo ne. Jak ubývá zelené potravy, omezují srnci svoji aktivitu a v zimě odpočívají, jak dlouho je to jen možné, buď v

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Srnka

Zvětšená játra

Zvětšená játra mohou u psa signalizovat infekční hepatitidu. Virus vstupuje do organismu přes tkáň mandlí, šíří se do krčních mízních uzlin a mízou proniká do krve. V krvi se nachází od 4. dne po infekci, šíří se do všech tkání a orgánů a je přítomen i ve slinách, moči a výkalech. Další vývoj onemocnění záleží na reakci imunitního systému nemocného psa. Zvířata, která si nevytvořila do 7. dne po infekci dostatečnou hladinu protilátek, umírají náhle na selhání jater. Průběh nemoci je velice rychlý, spojený s poruchami srážení krve a často na první pohled vypadá jako otrava.

Charakteristickými příznaky jsou průjem, zvracení, zákal rohovky, může se objevit žloutenka. U klinicky zjevných případů onemocnění může být úmrtnost až 40 %. Často však proběhne bez příznaků nebo jsou průjem a zvracení jen mírné a přechodné a nemoc je považována za dietní chybu. Pro jiná domácí zvířata nebo člověka nepředstavuje žádné nebezpečí.

Protože je infekční zánět jater psů virové onemocnění je, léčba pouze podpůrná. Kapačky pomohou bojovat s dehydratací v důsledku zvracení a průjmu, antibiotická clona slouží k potlačení druhotné bakteriální infekce a ke snížení množství bakterií ve střevech jako ochrana jater. U vyléčených psů může dojít k přetrvávání chronických zánětů jater nebo ledvin.

Infekční zánět jater psů je k nerozeznání od jiných nemocí, které způsobují průjem či zvracení. Teprve při odběru krve se zjistí zvýšené hodnoty jaterních enzymů, které ukazují na poškození jater, vyšetření ultrazvukem potvrdí jejich zánět, u neočkovaných psů se dají prokázat vytvořené protilátky, virus se dá rovněž zjistit v moči nemocného zvířete. Definitivní potvrzení diagnózy by se dalo provést odběrem vzorku tkáně jater. Proti infekčnímu zánětu jater existuje účinná ochrana, a tou je očkování, které je součástí základních kombinovaných vakcín proti psím nemocem.

Zdroj: článek Příčiny onemocnění jater u psa

Nejčastější parazité u psů

Parazity u psů dělíme na vnitřní (endoparaziti), mezi něž patří tasemnice, škrkavky, srdeční parazité; a na vnější (ektoparaziti), mezi které patří blechy, vši, všenky, klíšťata, trudník, zákožka svrabová. Vnitřní paraziti napadají zejména střeva, játra a plíce, vnější napadají pokožku a srst. Šíří se přímo (od napadeného jedince) nebo nepřímo (od mezihostitele nebo přenosem vajíček).

Zdroj: článek Parazité u psů

Účinky

Ostropestřec mariánský (Silybum marianum) se již od antiky (uvádí se více než 2000 let) používá jako mimořádně účinný prostředek k léčbě zažívacích a jaterních onemocnění. Příznivé účinky silymarinu na ochranu, zlepšení funkce a regeneraci poškození jaterní tkáně jsou v humánní medicíně známy a využívány dlouhou dobu a byly publikovány v desítkách studií. Dnes nachází své místo i v medicíně veterinární.

Hlavní účinnou látkou je silymarin – směs chemicky velice blízkých flavonolignanů, které podporují produkci enzymů, čímž pomáhají předcházet poruchám funkce jater a zlepšují detoxikační sílu tohoto orgánu. Silymarin rovněž zvyšuje a zlepšuje regeneraci jater a redukuje záněty.

Vzhledem k obtížné využitelnosti účinné látky je výhodnější podání ve formě komerčně připravených léčiv nebo doplňků výživy se standardizovaným výtažkem. Izolovaný silymarin je tak součástí celé řady humánních léčiv i doplňků výživy pro léčbu jaterních onemocnění, podporu jaterních funkcí a ochranu jater, nebo pro detoxikaci organismu. Na trhu již najdete i přípravky určené přímo pro podání psům a kočkám.

Silymarin se podává nejen při onemocněních jater jako vynikající prostředek k omezení zánětu, ale i jako doplňková terapie. Podávání doplňků s obsahem sylimarinu by se mělo stát rovněž rutinní záležitostí při terapii antibiotiky, antimykotiky a dalšími léky, které zatěžují játra. Vzhledem k podpoře detoxikační funkce jater je vhodná doplňková terapie silymarinem také u dalších onemocnění zatěžujících játra, jako je leishmaniáza, ehrlichióza či kandidózy.

Výtažek ostropestřce mariánského se používá samostatně nebo se pro dosažení komplexního účinku kombinuje s dalšími účinnými látkami a bylinami, například s artyčokem nebo kurkumou. Výhodná je kombinace s MOS (mannan-oligosacharidy), glukany a bentonitem – toto složení pomáhá absorbovat toxiny, redukovat nežádoucí bakterie ve střevech a stabilizovat střevní mikroflóru, která bývá zároveň postižena.

Podávání přípravků s výtažky ostropestřce mariánského je vhodné i ve všech případech, kdy je pro udržení správného jaterního metabolismu a detoxikační funkce jater nutné tyto látky přijímat ve zvýšeném množství. Preventivně nebo podpůrně jsou doporučené při onemocnění jater, otravě (intoxikaci) chemikáliemi nebo léky (pesticidy, při léčbě chronických onemocnění), otravě potravinami, při podávání léků zatěžujících játra (většina antibiotik, antimykotika a celá řada dalších léků).

Vzhledem k zátěži organismu civilizačními faktory a běžnými viry, bakteriemi a plísněmi je překvapující, že při zvýšené fyzické zátěži, psychickém stresu nebo hormonální nerovnováze se v organismu přemnoží patogeny. Zlatý stafylokok, herpes virus a&nbs

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Ostropestřec ve veterině

Koupel pro psy a kočky

Onemocnění způsobené parazity se nazývá parazitóza. Podle původců onemocnění dělíme parazitózy na dvě základní skupiny, a to na ektoparazitózy (způsobené zevními parazity) a endoparazitózy (způsobené parazity vnitřními). Základní rozdíl mezi endoparazity a ektoparazity je následující: vnitřní parazité (endoparazité) pronikají do hostitelského organismu a žijí v něm po celou dobu svého života nebo v určité časové periodě svého vývoje (tasemnice, motolice, oblí červi, prvoci a podobně). Vnější parazité (endoparazité) zůstávají na povrchu organismu (blechy, klíšťata, trudníci, svrab, dravčíci, sametky, vši, jiný hmyz).

Jako parazitizmus je označován vztah dvou organismů, z nichž jeden organismus (parazit) má zisk a druhý na tento vztah doplácí (hostitel). Parazit se přitom může živit tkáněmi hostitele nebo se přiživovat na jeho potravě, případně může mít z hostitelova organismu i jiný prospěch. Pro vztah parazit–hostitel je typické, že parazit hostitelský organismus nezabíjí. Svou činností ale působí hostitelskému organismu nepříjemné komplikace, které se týkají zejména jeho zdravotní stavu: průjmy, svědění, vznik druhotné infekce pro průniku parazita do organismu, přenos virového nebo bakteriálního onemocnění a podobně. Některá z těchto onemocnění jsou přenosná ze zvířat na člověka, v tomto případě poté hovoříme o zoonózách a tento parazit je nazýván zoonotickým.

Lék proti parazitům se nazývá antiparazitikum. Mezi antiparazitika náleží i anthelmintika (přípravky proti červům).

Kategorie endoparazitóz náleží k posouzení veterinárním lékařům, a to včetně aplikace léčiva. Ve volném prodeji, respektive v prodeji mimo lékárny a u oprávněných prodejců, se můžete ale běžně setkat s antiparazitiky působícími proti ektoparazitózám.

Zablešení – je asi nejrozšířenější u psů, koček, ale i člověka. Parazitem je blecha kočičí (Ctenocephalides felis), zoonotický parazit. V domácnosti nebo v prostředí s výskytem blechy se setkáváme se všemi jejími vývojovými stadii – od vajíček přes larvy, kukly i dospělce. Na hostiteli se vyskytuje dospělec, který saje krev. Typickým příznakem zablešení zvířete je vysoká svědivost kožíšku, výskyt drobných tmavých částeček v srsti – blešího trusu. Blechu lze při důkladné prohlídce srsti také zahlédnout. Poměrně častým kožním problémem při zablešení citlivých jedinců jsou zarudlá místa, která si zvíře rozškrábe z důvodu vysoké svědivosti až do krve. Výskyt podobných příznaků se označuje jako „alergie na bleší kousnutí“. Vajíčka, larvy a kukly nalezneme v místě odpočinku zvířat, jedná se o takzvaná místa „horkého výskytu“ označována jako „HOT SPOTS“. Blecha kočičí je přenašečem tasemnice psí a&nb

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Koupel na parazity

Vařená jaterní dieta pro psy

Při léčbě jaterních onemocnění je velmi důležitá dieta. Jejím cílem je poskytovat dostatek živin k regeneraci jater a výživě celého organismu, ale zároveň nepřetěžovat metabolickou kapacitu jater. Ideálním řešením jsou v dnešní době komerční diety, které jsou na našem trhu dostupné v podobě granulí či konzerv v mnoha příchutích od mnoha výrobců. Při přípravě krmení v domácích podmínkách by měly být dodržovány tyto zásadní principy: velmi kvalitní a lehce stravitelná bílkovina, přiměřené množství tuků dodávajících energii a také chutnost, přídavek zinku, vitaminů B, C, E, K a esenciální aminokyseliny argininu. Pacienti s onemocněním jater by měli být krmeni několikrát denně v malých dávkách, naposledy pak v pozdních večerních hodinách. Dieta musí být chutná, neboť pacient nesmí hladovět. Kromě dietoterapie jsou samozřejmě pacientům podávány léky dle konkrétního typu onemocnění (antibiotika, kortikoidy, umělá výživa) nebo se přistupuje k chirurgickému zákroku či v případě některých novotvarů k chemoterapii.

Vedle diety je vhodné podávat psům s jaterním onemocněním také doplňky krmiva, jako je například přípravek Hepatosil. Jedná se o přírodní produkt, který svým složením podporuje správnou funkci jater, napomáhá jejich detoxikaci a regeneraci, redukuje jaterní fibrózu a zánětlivé procesy.

Většina onemocnění jater vyžaduje dlouhodobou péči a po relativním uzdravení pacienta je vhodné provádět pravidelné kontroly (například odběry krve na jaterní testy či sonografické vyšetření). Po závažnějších onemocněních jsou psi, kteří laickým okem vykazují plné zdraví, doživotně odkázáni na jaterní dietu a doplňky krmiva, které šetří již jednou poškozená játra.

Zdroj: článek Příčiny onemocnění jater u psa

Psí selhání jater

Příčiny selhání jater u psů mohou být různé, vrozené, infekční, parazitární, otravy, ztučnění u obézních zvířat, nádory a další.

Projevy onemocnění

Majitel většinou začne pozorovat u svého psa s jaterním selháním zvýšenou žíznivost, unavitelnost, zvíře začne obtížně vstávat, může se objevovat zvracení a průjmy. Toxiny, které nemocná játra nedokážou z krve odstranit, mohou atakovat centrální nervovou soustavu a pak dochází k neurologickým příznakům. Ty zahrnují například také křečové a záchvatovité stavy, které se někdy mylně pokládají za epilepsii a mohou způsobit smrt psa.

Diagnostika se většinou provádí pomocí vyšetření krve, v níž lze najít ve zvýšené míře jaterní enzymy, které se za normálních okolností nacházejí pouze uvnitř zdravých jaterních buněk a jejich hladina v krvi je tudíž nízká. Podle výše hladin těchto enzymů se pak určuje míra poškození jater. Dále je možné provést ultrazvukové vyšetření, které odhalí většinou nádorové změny.

Léčba

V případě náhlého selhání jaterních funkcí se zvířeti podává dle stavu nejprve infuzní terapie. Po stabilizaci pacienta se přistupuje k dlouhodobé léčbě, stejně jako u pozvolného selhávání jater. Při léčbě záleží na zjištění příčiny onemocnění. To není v mnoha případech možné, a tak se přistupuje k ochranné léčbě jater. Ta spočívá v podávání takzvaných hepatoprotektiv, což jsou léky s příznivými účinky na jaterní buňky, a v dlouhodobém používání jaterních diet v podobě suchých nebo konzervovaných krmiv určených přímo k tomuto účelu. Pokud majitel přijde včas k veterinárnímu lékaři, může pes trpící zhoršením jaterních funkcí prožít ještě dlouhá léta.

Zdroj: článek Onemocnění jater u psa