Řada plemen domácích králíků je chována pro jeho maso, vlnu, nebo jeho kožešinu.
Králičí maso je pravděpodobně tím nejzdravějším masem, protože je lehce stravitelné a má dobré složení živin. Velkou výhodou tohoto masa je nízký obsah cholesterolu a vysoký obsah bílkovin. Králičí maso se řadí mezi bílá masa. Králičí maso nemá výraznou chuť, a proto je třeba ho výrazněji dochucovat kvalitním kořením. Nejkvalitnější maso je z králíků do jednoho roku, zároveň maso z těchto králíků je jemné a není tuhé. Kuchaři dokáží toto maso upravit řadou způsobů. Pokud maso pochází ze starších králíků, bývá tužší a obsahuje více tuků, proto je lepší takové maso dusit.
Chovatelé z králíka zpracovávají i vnitřnosti a jeho krev. Z vnitřností se využívají hlavně játra, srdce a ledviny. Z těchto orgánů se pak vytvářejí králičí paštiky a nádivky. Králičí krev se pak využívá k výrobě prejtu, střívka pak k výrobě klobás. Z těla králíka se také zpracovávalo sádlo. Králičí sádlo mívá bílou až žlutou barvu (barvu ovlivňuje krmení). Sádlo se využívalo třeba ke smažení.
Na internetu lze najít řadu receptů, jak králičí maso nejlépe připravit. Na internetových stránkách www.ceskenapady.cz lze najít několik bezkonkurenčních receptů na králíka a zároveň i krátké zhodnocení králičího masa (které látky obsahuje, jak je takové maso vhodné připravovat). Můžete na těchto stránkách najít recept na králíka od Kluků v akci, Pohlreichův recept na králíka, Babicův recept na králíka,a ale i klasické recepty na králíka na smetaně, králíka na česneku, pečeného králíka, králíka na divoko, nebo králíka netradičně.
Řada chovatelů chová králíka i pro jeho kožku. Kožku je třeba hned napnout na napínáky (dlouhé asi metr s rozpětím asi 30 cm). Kožky by měl chovatel zavěsit na stinné a vzdušné místo, kam se nedostanou žádné šelmy a v létě hmyz. Kožka by nikdy neměla být nikdy na přímém slunci. Kožky se vykupují podle jakosti a hmotnosti, pokud je kožka poškozená, tak se nevykupuje. Více ceněné jsou kožky zimní srsti, která je hustší. Kožky se využívají třeba k výrobě kožichů a klobouků.
Pro vlnu jsou přímo chovány angorští králíci. Jejich vlna je totiž měkká, hřejivá a dobře izoluje. Běžně se využívá k výrobě svetrů, ponožek a pokrývek. Tato vlna má totiž asi 20x větší hřejivost než jiné vlny. Vlna se získává stříháním (angorští králíci se stříhají každé tři měsíce, pokud by lhůta byla delší, tak se ztrácí kvalita vlny).
V naší poradně s názvem UŠI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza Nejedlíková.
mám v péči čerstvě králíka a zdá se mi, že si často tře uši, mohlo by se jednat o svrab? díky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
I králík může mít svrab. Žádným domácím prostředkem svrab nevyléčíte, jen s medikamenty na předpis, takže budete muset k veterináři. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět svrab v uších u králíků v pokročilém stadiu: https://www.google.cz/image…
Existují dva typy zakrslého králíčka hermelína. Typy se liší jen v barvě očí. Původní varianta tohoto králíčka byla s červenými očima, později byl vyšlechtěný zakrslý králík hermelín i s modrými očima.
Pro tohoto králíčka je typická také velmi malá hmotnost, která dosahuje zhruba 1 kilogramu až 1,25 kilogramu. Této váhy králíček dosáhne už zhruba na půl roce. Jeho uši jsou vzpřímené a dlouhé asi 5 cm. Jeho tělo působí zavalitě a má nevýrazný krk a velmi kraťoučký ocásek. Jeho končetiny jsou středně dlouhé a hlava je docela velká. Srst je vždy čistě bílá. U čistokrevného zakrslého králíčka hermelína, by neměl být náznak žádné jiné barvy. Králíček hermelín patří mezi uznané druhy zakrslých králíků, a proto pokud je čistokrevný, tak se s ním můžete účastnit různých soutěží.
Chov zakrslého králíka hermelína
Chov tohoto králíka je v podstatě stejný jako u zakrslého králíka berana, a proto informace uvedené u něj, platí i u tohoto králíčka.
Věk zakrslého králíka hermelína
Informace o věku u zakrslého králíka hermelína jsou v podstatě stejné jako u zakrslého králíka berana, a proto platí i u tohoto králíčka.
Zakrslý králík lvíček patří mezi zakrslé hřivnaté králíky, což není uznané zakrslé plemeno. Takový králíček se tedy nemůže účastnit žádných výstav. Zakrslý králík lvíček by měl váži asi 1,3 kilogramu až 1,5 kilogramu. Uši má lvíček vzpřímené a dlouhé asi 6 cm. Jeho srst je normálně dlouhá (několik centimetrů), delší je jen kolem hlavy. V srsti kolem krku a osrstěním zadních končetin se také odlišují od ostatních králíčků. Barva srsti může být opět různá. Tento králíček patří k těm nejdrobnějším a zároveň i asi k těm nejživějším králíčkům.
Chov zakrslého králíka lvíčka
Chov tohoto králíka je v podstatě stejný jako u zakrslého králíka berana, a proto informace uvedené u něj, platí i u tohoto králíčka. Malým doplněním může být starost o jeho srst.
S těmito králíčky je více práce právě kvůli jejich husté a dlouhé srsti. Je jí třeba věnovat větší pozornost. Pokud je králíček osrstěný jen na krku nebo mezi ušima, stačí ho vyčesávat jednou týdně. Pokud je ale osrstění větší, je nutné ho vyčesávat častěji, protože by mohlo dojít k plísňovým onemocněním.
Věk zakrslého králíka lvíčka
Informace o věku u zakrslého králíka lvíčka jsou v podstatě stejné jako u zakrslého králíka berana, a proto platí i u tohoto králíčka.
Ve svém příspěvku LACHTANI PACKA U KRALIKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina V..
Dobry den,mam 7letou teddy slecnu.Předevčírem jsem zjistila ze ma pravou přední packu vybocenou dozadu jako lachtan.Běhala mimo klec jako vždy ,jedla ale curat chodila jinam.Od včera uz nežere krčí se v koutku.Na veterine jsem byla ,dostala antibiotika a výživu.Na pacicce nic pani doktorka nenašla.Dnesku ji budu pichat antibiotika a zitra jdeme na kontrolu.Pit ji chodimm dávat z pitka obcas si vezme trochu sena nebo zrni z misky.Na packu se nezvedne ma ji otocenou do zadu snaží se ji dat zpátky ale moc ji to nejde.Prosim poraďte .Děkuji moc
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Součástí stravy králíků jsou i byliny (v nevelkém množství). Pokud se chovatel rozhodne ozvláštnit jídelníček králíků právě bylinkami, musí mít jistotu, že ví, o jakou bylinu se jedná. Nesmí dojít k žádné záměně. Důležitý je také původ bylin. Byliny pocházející z blízkosti silnic a psích parků jsou často znečištěné výfukovými plyny nebo psími výkaly, oboje může u králíka vyvolat vážné zdravotní komplikace. Chovatel může podávat králíkům byliny sušené i čerstvé. Výhodou bylinek je nejen to, že králíkům chutnají a obvykle dobře voní, ale také často mají různé léčivé účinky. Pro podporu trávení králíka je výhodný třeba anýz, heřmánek, jitrocel kopinatý, jitrocel větší, kopr, máta peprná, meduňka, oregano, řeřicha. Vhodné jsou také bazalka, borůvkové listí, brutnák lékařský, echinacea, hluchavka, chrpa, jahodníkové listí, jetel, kokoška pastuší tobolka, kontryhel, kopretina, kopřiva, koriandr, kostival lékařský, levandule, libeček, lískové listy, majoránka, malinové listy, mateřídouška, měsíček, oregano, ostružinové listí, pampeliška, pelyněk, petržel, podběl, rozmarýna, růže, rybízové listí, řebříček, sedmikráska, slunečnice, šťavel kyselý, šťovík, třezalka tečkovaná, tymián a vojtěška. Některé byliny jsou ale ve větším množství jedovaté, případně není vhodné užívat celé byliny, například u chrpy jí králík jen květy, stejně tak je to i u měsíčku. Větší množství jetele zase může vyvolat nadýmání a průjem, kokoška pastuší tobolka se zase v žádném případě nesmí podat březím samicím, mohla by u nich vyvolat potrat, stejně tak je to i u libečku a petržele. Kopřiva se zase musí používat zvadlá nebo usušená, nepodává se čerstvá. Ostružinové listí se zase podává jen usušené, pokud jsou na něm i trny. Z pampelišky se zase využívá jak kořen, tak i listy a květ. Stejně tak pelyněk se podává jen v malé množství, protože obsahuje thujon, který je jedovatý. Ze slunečnic králík nesmí zase nikdy dostat slunečnicová semínka.
Jedovaté jsou i další byliny, které se nesmí králíkovi nikdy podávat, například: bažanka vytrvalá, blatouch bahenní, bledule jarní, bolehlav, česnek medvědí, halucha, hrachory, jmelí bíle, kapraď samec, konvalinka vonná, lilek černý, lýkovec jedovatý, mák, náprstník červený, ocún jesenní, oměj šalamounek, prvosenka jarní, pryskyřník prudký, přeslička, rulík zlomocný, sasanka hajní, sněženka předjarní, starček přímětník, vlaštovičník větší, vratič obecný.
Ve svém příspěvku DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aneta.
Dobrý den,
chci se zeptat od jakého měsíce mohu pouštět teddy králíka ven na trávu a jaké zdravotní rizika jsou spojené s pouštěním, bojím se aby se trávy nepřejedl a neměl nějaky zdravotní problém. Dále bych se chtěla zeptat, zda mohu koupit kralickovi pamlsky tzv. dropsy ve kterých se objevují obiloviny, nerada bych kralickovi ublížila, protože všude píší ze kralicek obiloviny nesmí, ale zároveň se doporučuji i některé pamlsky, které tohleto obsahují. Předem moc děkuji za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zakrslý králíček teddy patří pro svou roztomilost a menší rozměry asi k jedněm z nejoblíbenějších zakrslých králíčků. Hmotnost tohoto králíčka se pohybuje někde v rozmezí 1 kg a 1,5 kilogramu. Čistokrevný králíček teddy by neměl být o moc silnější. Ideální je váha někde uprostřed. Pro tohoto králíčka je také typické krátké a široké tělíčko s nevýrazným krkem. Stejně jako u zakrslého berana je i hlava zakrslého králíčka teddyho celkem široká. Rozdíl oproti zakrslému beránkovi je nejen v jeho váze, ale i v jeho uších. Teddy má uši vzpřímené, pevné a na koncích jsou zaoblené. Uši jsou dlouhé asi kolem 6 centimetrů, ale můžou být i delší (neměly by zase přesáhnout 8 centimetrů). Jeho srst není všude po těle stejně dlouhá, na nohách je kratší než jinde po těle. Na těle srst měří něco mezi 5 cm až 8 cm, i hlavička tohoto králíčka je velmi osrstěná, samozřejmě kromě čumáku, uší a okolí tlamy. Kromě jeho uší a velikosti je další znakem tohoto zakrslého králíčka teddyho i jeho čelenka, což je srst na hlavě. Barva králíčkovi srsti může být stejně jako u zakrslého králíčka beránka různá.
Chov zakrslého králíčka teddyho
Chov tohoto králíka je v podstatě stejný jako u zakrslého králíka berana, a proto informace uvedené u něj, platí i u tohoto králíčka.
Věk zakrslého králíka teddyho
Informace o věku u zakrslého králíka teddyho jsou v podstatě stejné jako u zakrslého králíka berana, a proto platí i u tohoto králíčka.
Teddy je jemné a klidné zvířátko mazlivé povahy, a tak se hodí k dětem i ke starým lidem, aby jim pomáhal zahánět samotu. Samotný králíček díky své povaze k dítěti přilne a bude ho brát za svého kamaráda. A nezáleží na tom, zda to bude sameček či samička. Teddy je společenský a za péči a pozornost se odměňuje náklonností. Kvůli samotě někteří chovatelé doporučují pořídit si dva králíčky, kteří se spolu zabaví. Nejvhodnější jsou dvě sestry z jednoho vrhu nebo vykastrovaný sameček se samičkou. Tyto kombinace jsou zárukou, že se nebudou rodit mláďata, ale hlavně nebude nutné řešit spory a souboje.
V prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), máte dvě možnosti:
vzít ho a odnést na toaletu;
dát mu na srozuměnou nesouhlasným tónem hlasu, že takto tedy ne, a bobky odnést do toalety a připadnou loužičku vysát papírovým kapesníkem. A až jej přistihnete na toaletě, mějte po ruce dobrotu, kterou ho odměníte, abyste ho pozitivně motivovali.
Postup č. 1je trochu problematický, protože králíci většinou nesnáší zvedání a přenášení (evokuje jim to pocit, kdy je v přírodě chytí dravec, oni letí vzduchem, nemohou utéct a je s nimi konec). Pokud tedy budete králíka na záchůdek přenášet, může se dost dobře stát, že se mu to nebude líbit, vaši ruku si spojí s nedobrovolným pobytem ve vzduchu a bude před vámi prchat, i když ho budete chtít jenom pohladit. Doporučujeme tedy používat spíše metodu č. 2.
Nečekejte zázraky během několika hodin nebo dnů. Některým králíkům trvá déle, než se na záchůdek naučí chodit. Základem je naučit králíka do toalety čurat. Bobky se časem přidají.
Králíkovi dejte do klece podestýlku okamžitě pouze do toalety a do zbytku klece kobereček. Pokud bude mít králík podestýlku jak v kleci, tak v místě vylučování, nebude mezi tím rozlišovat, a to ani za předpokladu, že bude podestýlka v kleci jiná, a na toaletu se nenaučí.
Mláďata v záchůdku často leží a odpočívají. Nebojte, s věkem je to přejde.
Někteří králíčci neradí chodí na rohový záchůdek. Tento problém lze vyřešit pořízením komfortnější obdélníkové toalety pro kočky. Umístěte králíkovi do pokoje alespoň jednu externí toaletu, kterou bude moct používat při pobytu mimo klec. V přírodě králíci nekonají potřebu do své nory a je možné, že váš králíček bude taky tak čistotný, že upřednostní vyprazdňování mimo klec. Někteří králíci chodí neradi na toaletu, pokud jsou jako podestýlka používány dřevité pelety. Je možné, že jim vadí rachot při doskoku do záchůdku nebo je tvrdé pelety tlačí do pacek. Toto se dá vyřešit pořízením dřevité hrudkující podestýlky, která je jemnější. Pokud se váš králík naučil chodit na toaletu, ale zničehonic máte pocit, že máte doma prasátko, které rozhazuje po bytě bobky, jak se mu zlíbí, a je mu mezi 4–12 měsíci, pak můžete být klidní. Váš králíček se právě nachází v pubertě a pomocí bobků si značkuje území. Horší je, pokud si území začne značkovat močí. Za toto chování ovšem nemá smysl králíka trestat například zavřením do klece. Králík jedná pudově a nemůže si pomoct. Pokud vás značkování obtěžuje (čemuž se v extrémních případech skutečně nelze divit), měla by pomoct kastrace.
Buďte na něj hodní, i incidenty se pokuste řešit mírně. Jde především o to, aby k vám získal důvěru a nebál se vás. Nesmíte to zkazit, a tak si zejména v prvních dvou měsících dejte záležet. Králíka chvalte za to, co udělá dobře. Když zjistíte, že se mu něco nelíbí (například ho to lechtá), nezlobte ho tím, vede to pak k nedůvěře. Když se k němu následně přiblížíte, bude mít obavy, že ho chcete zase lechtat.
Mluvte na něj tiše, nekřičte, nezvyšujte hlas (místo zvýšeného hlasu je v případě potřeby lepší použít varovný tón). Jemný hlas na něj působí blahodárně, zvyšuje jeho důvěru. Mluvte s ním často, netvařte se, že je vzduch. Při příchodu a po ránu ho pozdravte. Pokud do něj omylem kopnete, omluvte se mu. Když něco dělá dobře, pochvalte ho. Králíčka nezastrašujte, tím si jeho důvěru nezískáte, naopak, začne se vás spíš bát a ze strachu může začít útočit kousáním a škrábáním, což si mnozí majitelé omylem vysvětlují jako agresivitu. Přitom je to jenom projev strachu. Každý králík má svoji osobnost, každý je jiný. Výchovu je třeba vhodně přizpůsobit jeho povaze. Všechno však chce čas a pravidelné opakování. Nečekejte dokonalost, občas králík pravidla poruší.
Věnujte zvířátku svůj čas. Aby si králík co nejlépe zvykl na lidi a chod domácnosti, musí být nutně několik hodin denně puštěný. Absolutní minimum jsou 4 hodiny denně mimo ubikaci a někteří králíci potřebují ještě víc. Pokud tolik času nemáte, králíčka si nepořizujte. Zavřený v kleci by se trápil, a když už by se z klece náhodou na několik minut denně dostal, určitě by neměl náladu na mazlení, ale snažil by se vybít si energii demolicí vybavení bytu. Pamatujte si: spokojený králík = králík s dostatkem volnosti. Když se mu nebudete v prvních týdnech dostatečně věnovat, nebude na vás zvyklý a opět nemůžete čekat, že se od člověka, který ho drží jenom zavřeného v kleci, nechá s nadšením mazlit.
Králíčka hlaďte vždy jemně, nesahejte mu přitom do očí, netiskněte jej příliš silně, jinak mu hlazení bude nepříjemné. Nezvedejte ho do náruče za účelem hlazení (důvody viz dále), ale naopak ho hlaďte na zemi, aby měl pevnou půdu pod nohama. Když si donesete králíčka domů, je vhodné upravit ze začátku jeden pokoj tak, aby nemohl nic zničit (kabely, květiny, knihy), a důkladně ucpat všechny díry, aby neměl kam zalézt a kde se zaseknout. První den a noc mu dopřejte klid, aby si mohl zvyknout na novou situaci. Druhý den mu otevřete klec, aby mohl sám ven. Pokud jsou na něj dvířka klece moc vysoká, sundejte celý drátěný vršek klece. Pak si lehněte s knihou v pokoji na zem, čtěte si a mějte po ruce nachystanou nějakou dobrotu. Králíčci jsou zvědaví a časem jim to nedá, vylezou z klece a začnou zkoumat okolí. Až se přiblíží k vám, tiše na něj milým hlasem mluvte a zkuste mu opatrně nabídnout pamlsek tak, aby ruku viděl. Pamatujte: králíci nablízko špatně vidí a prudký pohyb je může vylekat. Pokud si pamlsek vezme, můžete ho zkusit opatrně prstem pohladit po čumáčku a mezi očima směrem k uším. Pokud prchne, nezoufejte a vytrvejte. Dobré je udělat si tematicky zaměřený víkend a snažit se věnovat co nejvíc času ochočování. Pokud vám králík ještě nevěří a není na vás zvyklý, nesnažte se ho hladit tak, že k němu prostě přijdete a skloníte se. V tu chvíli mu totiž evokujete dravce, který se ho snaží ze vzduchu ulovit a králík prchne. Pokud králíčka hladíte a ten při tom chroupe zoubky, pak se mu hlazení moc líbí.
Králík nemá rád zvedání a chování v náručí – napovídá mu to instinkt. V přírodě totiž stojí králíci v potravním řetězci velice nízko a často jim hrozí, že se stanou svačinou dravce. Jejich jedinou obranou je útěk, a pokud se ocitnou ve vzduchu a útěk je jim znemožněn, pravděpodobně jim zbývají poslední minuty života. Proto králíci nemají rádi chování a zvedání. Pokud namítnete, že má váš malý králíček chování rád, dočkejte času. Mláďata se sebou často nechají vyvádět psí kusy, ale jakmile poberou trochu rozumu, začnou kopáním, škrábáním a úprkem do bezpečí dávat jasně najevo, že zvedání tedy ne. Takže jestli se králíkovi zvedání nelíbí, nezvedejte ho. Mohl by si vaši ruku spojit s nepříjemnými pocity a začít před vámi utíkat, i když ho chcete jenom pohladit. V horších případech může začít na ruku i ze strachu útočit škrábáním a kousáním. Králíka je nutné zvedat vlastně jenom tehdy, chceme-li ho někam přepravit (na veterinu, na chatu) nebo mu ostříhat drápky, což je jednou za čas a králíkovi to dlouhodobé trauma nezpůsobí. Určitě není nutné ho kvůli tomu na zvedání snažit zvykat. Večer dostanete králíka do klece poměrně spolehlivě na jídlo. Dobré je naučit ho na určitý zvuk, který bude signalizovat, že se podává večeře (šustění sáčkem, štěrchání s plechovkou, cinkání nehtem o misku a podobně). Pak se králík do klece přiřítí tak rychle, že za ním zbude jenom žíznivá čára. Až králíčka opět položíte na zem nebo pustíte z přepravky, je vhodné mít po ruce něco dobrého, čím byste si ho mohli usmířit.
Klec by měla být umístěna na klidném místě. Nesmí být v průvanu, na přímém slunci, a pokud v zimě intenzivně vytápíte byt na tropické teploty, neměla by být ani u topení. Králíčkovi pořiďte na krmivo jeho vlastní misku, která bude mít své stálé místo, aby si zapamatoval, kde najde potravu. Králíčka z klece nevyndávejte! Nechte ho, aby si vyskočil ven sám a aby se tam mohl kdykoliv svobodně vrátit. Pokud je to možné, nezasahujte králíkovi do klece v době jeho přítomnosti. I potravu mu dávejte, když v kleci není. Mohl by to brát jako narušení svého teritoria a proti ruce vystartovat s úmyslem vyhnat vetřelce. U některých králíků proti tomuto chování pomáhá, když mu jemně přitisknete hlavičku k podlaze, což v králičí řeči značí podřízené postavení. U některých ale toto nezabírá.
Neberte králíkovi jídlo, které mu už jednou dáte, zlobí ho to. Králík údajně jí až 70x denně a je pro něj nebezpečné, aby měl dlouho prázdný žaludek. To neznamená, že se máte snažit svého miláčka vykrmit. Ale musí mít neustále k dispozici dostatek sena a vody.
Pokud má králík zuby správně rostlé, nepotřebuje je nijak speciálně obrušovat, protože si je opotřebuje při běžném příjmu potravy. Přesto je vhodné, aby měl k hlodání nějakou větvičku (seznam vhodných dřevin viz Jídelníček), protože se tím dobře zabaví. Pokud králíček ohlodávat větve nechce, vůbec to nevadí, jestliže mají zuby správný skus, nepřerostou mu, i když nic hlodat nebude. Pokud mu zuby přerůstají, nepomůže ani celý jabloňový sad a je potřeba chodit zuby v inhalační narkóze brousit. Pokud se broušení opakuje často, je lepším řešením mu zuby nechat na specializovaném pracovišti vytrhnout. Dobrý veterinář zuby NIKDY nestříhá! Králíkovi NEDÁVEJTE suchý chleba.
Králíkům rovněž nedávejte pamlsky obsahující mléko, drůbeží moučku, živočišné bílkoviny, med, piškoty a ani jakékoliv další lidské cukrovinky.
První očkování se standardně provádí ve věku 10 týdnů po negativním rozboru bobku na kokcidiózu. Králík musí být v době očkování naprosto zdravý (ani lidé se neočkují třeba jen s rýmou). Při prvním očkování ve věku 10 týdnů se po měsíci nepřeočkovává. Standardně se očkuje pouze proti myxomatóze a králičímu moru. Interval mezi očkováními závisí na druhu použité vakcíny. Pokud se použijí při očkování monovalentní vakcíny (to znamená, že králík dostane dvě injekce a v každé bude jiná očkovací látka), přeočkovává se po roce. Pokud se použije kombinovaná vakcína (dostane jednu injekci, například Pestorin Mormyx), přeočkovává se po půlroce. Pokud je v okolí nepříznivá nákazová situace, očkují se i mláďata mladší deseti týdnů (od 6. týdne), ale v 10. týdnu je pak potřeba přeočkovat. Je vhodné mít králíka proti těmto dvěma smrtelným chorobám naočkovaného celoročně. Nezáleží na tom, jestli přijde nebo nepřijde do kontaktu s ostatními králíky, protože tyto nemoci přenáší bodavý hmyz.
Králíčkovi do záchůdku pořiďte dřevitou podestýlku. Vybírat můžete mezi dřevitými peletami (obsah záchůdku se po použití vyhazuje) nebo dřevitou hrudkující podestýlkou (ze záchůdku se lopatkou vyberou bobky a hrudky moči, takže zůstane jenom čistá podestýlka). Ve zbytku klece by měl mít králíček kobereček. Pokud kobereček odmítá, můžete mu nechat jenom holý plast, někteří králíci ho vyloženě upřednostňují. Králíček se myje sám (podobně jako kočka), takže není třeba jej koupat.
V naší poradně s názvem KRÁLÍK DOMÁCÍ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KAREL SCHMAUS.
SAMICE KRÁLÍKA DRŽÍ V HUBĚ PODESTÝLKU SLÁMU A DOST DLOUHO, KRMENÍ V POŘÁDKU I ČERSTVOU VODU DOSTÁVÁ, CHOVÁ SE JINAK ŽIVĚ BEZE ZMĚN A BEZ PROBLÉMŮ S POHYBEM, NA GENITÁLIICH ANI NA OČÍCH BEZE ZMĚN , SRST V POŘÁDKU , NECHÁPU , DĚKUJI ZA ODPOVĚDˇ.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Jednou možností je, že králík bude vychováván hlavně na seně (není krmen tedy čerstvou trávou). Seno je pro králíka důležitou součástí stravy, dává mu nutné živiny. Je vhodné seno umisťovat do nějakých jesliček, protože když se hodí králíkovi jen tak na zem, tak se stává, že králík po seně dupe. A seno využívané jako podestýlka není vhodné jako králičí potrava. Seno je pro králíka domácího důležité proto, že obsahuje velké množství vlákniny. Vláknina je pro něj důležitá, protože mu pomáhá, aby se mu ve střevech udržela správná rovnováha. Zároveň díky senu králík obrušuje své zoubky, což jak bylo napsáno, je pro něj důležité. Řada chovatelů používá jakékoliv seno, ale často se pak stává, že tím způsobí u králíka řadu nemocí. Seno může u králíků způsobit třeba zánět očí, když je velmi prašné. Někdy chovatelé dávají králíkovi seno dříve, než je dostatečně suché, tak si ale také zahrávají s králičím zdravím. Vlhké seno totiž plesniví a plíseň u králíka může způsobit řadu nemocí, které mu pak poškodí třeba játra a ledviny. I králík domácí, který je chovaný pro maso, může být ale zmlsaný, a tak se nemusí spokojit s každým senem, které mu chovatel „předhodí“. Na takového králíka se dá vyzrát, tak, že se do něj přidají některé byliny, které králíkovi voní (například jetel a pampelišku). Samozřejmě není seno jako seno, a pokud si chovatel suší seno sám, tak se klidně může stát, že omylem usuší něco, co je pro králíčka škodlivé, a tím králíkovi může velmi ublížit, případně i způsobit jeho smrt. Nevhodné je pro králíky také seno z míst blízko silnic, nebo psích parků. Takové seno může být různě infikováno, a tak opět může u králíčka vyvolat řadu zdravotních problémů.
V naší poradně s názvem KRÁLÍK DOMÁCÍ A JEHO NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel KAREL SCHMAUS.
BOBKY VYHAZUJI OBDEN MAXIMALNĚ 3 DEN.......
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Králík se chová podobně jako přežvýkavec, aby mohl strávit trávu / seno. Jelikož ale nemá 4 žaludky jako kráva, tak musí druhou etapu zvládnout z toho co vykajdí, tedy ze svých bobků. Tyto bobky jsou měkčí, obalené hlenem, a králík je vylučuje a pojídá přímo od řitního otvoru v nočních hodinách. Jsou to takzvané cékotrofy. Cékotrofy jsou výsledkem trávení králíka ve slepém střevě, tzv. céku, kde králík tráví vlákninu pomocí probiotických bakterií a tvoří se zde i vitamíny B a K. Výsledný měkký bobek – cékotrof – je zdrojem nejen těchto vitamínů, ale také minerálů a především bílkovin. Dejte tedy pozor, abyste nevyhazoval tyto měkké bobky. Tady je vidět rozdíl mezi bobky https://images.app.goo.gl/j…
Různé druhy plísní mohou postihnout nejen králíka domácího, ale i člověka. Řada plísní je navíc přenosná nejen mezi jednotlivými králíky, ale i mezi králíkem a člověkem. Plísně obvykle způsobují parazitující houby, které napadnou vrchní část pokožky. Je dobré si uvědomit, že plísním se velmi daří ve vlhkém a teplém prostředí.
Projevy
Projevy plísní se mohou lišit, vždy záleží na tom, o kterou plíseň se jedná. Častou plísní u králíků je například plíseň zvaná Mol, která se objevuje na uších, očních víčkách, krku, hlavě ale i končetinách králíka. Obvykle se zde tvoří žluté strupy s prohlubní uprostřed. Pro tuto plíseň je také typické, že králíka nesvědí, takže si králík nemusí toto místo neustále drbat. Typický je také zápach této plísně, který připomíná myšinu). Pro králíky je typická taky plíseň zvaná Opar lysivý (touto plísní se může nakazit i člověk). Plíseň se objevuje na nosu, krku, uších a plecích. Na těchto poškozených místech obvykle nejprve vypadá srst a pak se objeví šedé šupinky, ze kterých mohou vzniknout strupy. Ani tato plíseň králíka nesvědí.
Příčiny
Plíseň se snadno přenese z nakaženého králíka na jiného, možné je, aby se králík nakazil třeba i od hlodavců (přítomnost myší v blízkosti králíkárny například).
Léčba
Pokud se veterinář a chovatel dohodnou, že budou u králíka plíseň léčit (obvykle se to provádí jen u kousků, které mají pro chovatele zvláštní hodnotu, například jsou určené na výstavy). Veterinář obvykle předepíše nějaké oleje na změkčení strupů a jejich odstranění, k tomu protiplísňové prostředky a někdy jsou nutné i antibiotika.
Prevence
Prevencí proti plísním u králíka je izolace od nakažených králíků, nutnost dodržovat pravidla hygieny, ročně alespoň dvě dezinfekce králíkárny a samozřejmě i deratizace.
Ve svém příspěvku NEMOCI ZAKRSLÝCH KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nana.
Dobrý večer mám zakrslého králíka a straci mi srst co to může znamenat je to sameček předchozí majitel mu dával konopí co mám dělat pořád tě mi prosím děkuji
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o onemocnění způsobené plísněmi v krmivu. Pro králíka je důležitá jeho imunita, pokud je nějak narušená, nebo ji ještě nemá vybudovanou (mládě), tak ho toto onemocnění může snadno postihnout. Nebezpečí této nemoci spočívá v tom, že mykotoxiny zůstávají v těle králíka i po jeho smrti. A při zpracování jeho masa se nedají nijak odstranit, ani tepelnou úpravou masa.
Projevy
U mykotoxikózy je důležité vědět, jestli se jedná o mírnou formu (obvykle zde projevy nejsou žádné, takže chovatel třeba ani nepozná, že ji králík prodělal), nebo jestli se jedná o akutní otravu. Při mírné formě může zkušený chovatel postřehnout změnu srsti králík, sníženou aktivitu, nebo určitou ztrátu váhy. U akutní formy je stav králíka horší, obvykle králíka trápí obrovské křeče, při nichž také králík uhyne. Po úhynu takového králíka obvykle následuje pitva, aby se zjistilo, proč králík uhynul a případně se zabránilo úhynu dalších kusů v chovu. Pitva u králíka zasaženého mykotoxikózou prokáže vnitřní krvácení a změny na játrech a ledvinách.
Příčiny
Jak zde již zaznělo, příčinou této nemoci jsou plísně, které se vyskytují v krmivu.
Léčba
Mykotoxikóza se obvykle u králíků neléčí.
Prevence
Prevencí této nemoci je hlídat stav krmiva určeného pro králíka. Pokud se chovateli krmivo nezdá, působí například žlukle, zatuchle, tak je lepší ho nepoužít.
Ve svém příspěvku TRES A SPATNE POHYBOVANI KRALIKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Pokovbova.
Dobry den chci se zeptat mame kralicka a z niceho nic se zacal spatne pohybovat trepat a mocmalo zere. Moc prossim o radu co se mohlo stat.Kralik je rasa Dalmatin rex. Moc dekuji za odpoved a jsem s pozdravem POKOVBOVA
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Další významnou složkou stravy králíčků jsou byliny, těmi snad nepohrdne žádný králíček, zároveň ale ve velkém množství mohou u dospělých králíčků způsobit řadu problémů. Také je třeba si uvědomit, že není bylina jako bylina, a stejně tak významné je i místo, odkud byliny pochází. Pro králíčka jsou zcela nevhodné byliny pocházející z polí, nebo z jejich blízkosti (pravděpodobně i je zasáhlo hnojení), z trávníků ve městech (často se zde venčí psi, což může u králíčků způsobit vážné zdravotní komplikace), z blízkosti silnic (byliny jsou znečištěny výfukovými plyny).
Bylinky může králíček jíst sušené i čerstvé, tady se zase doporučuje jen dávat pozor na rozumné množství sušených bylin obsahujících velké množství vápníku.
Mezi pro králíky vhodné bylinky patří anýz (pomáhá trávení), bazalka (zklidňuje a povzbuzuje chuť k jídlu), borůvkové listí, brutnák lékařský (vysoký obsah minerálů může ve vysokých dávkách poškodit játra), echinacea (zlepšuje imunitu), heřmánek (pomáhá při zažívacích problémech a při onemocněních dýchacích cest), hluchavka, chrpa (králíček jí jen květy!), jahodníkové listí, jetel (mladý jetel může silně nadýmat a způsobit průjem), jitrocel kopinatý (protizánětlivý, pomáhá při zažívacích potížích), jitrocel větší (také protizánětlivý a tiší zažívací problémy), kokoška pastuší tobolka (zastavuje krvácení, je absolutně nevhodný pro březí samice!), kontryhel, kopr (obsah řady vitamínů, povzbuzuje chuť k jídlu a trávení, tlumí křeče), kopretina, kopřiva (močopudná, používá se zvadlá nebo usušená!), koriandr, kostival lékařský, levandule, libeček (ledvinové a žaludeční problémy, nepodává se březím samicím!), lískové listy, majoránka, malinové listy, máta peprná (podporuje trávicí ústrojí, prokrvení i tvorbu žluči), mateřídouška, meduňka (protikřečové účinky, pomáhá při nadýmání), měsíček (zklidňující účinek, používají se květy!), oregano (pomáhá se střevními potížemi, při léčbě kokcidiózy), ostružinové listí (vysoký obsah kyseliny tříslové, pokud je na listí i trní, tak se podává jen sušené), pampeliška (močopudný účinek, používají se kořen, listy i květ), pelyněk (králíčkům se podává málokdy obsahuje thujon), petrželí (vysoký obsah vápníku a nepodává se březím samicím!), podběl (protizánětlivý), řeřicha (povzbuzuje chuť k jídlu, podporuje látkovou výměnu a je močopudná, podává se také ve velmi malém množství), rozmarýna, růže (králíčkovi se nepodává jako strava růže kupovaná v obchodu, z růže má rád listy bez trnů a květy), rybízové listí, řebříček (nachlazení, problémy s ledvinami, močovými cestami a měchýřem), sedmikráska (podporuje hojení při onemocnění plic), slunečnice (okvětní lísky a rostlina, nikdy se králíčkovi nepodávají slunečnicová semínka!), šťavel kyselý (pozor na vysoký obsah kyseliny šťavelové), šťovík (pozor na vysoký obsah kyseliny šťavelové), třezalka tečkovaná (zklidňující účinky), tymián, vojtěška. Z travin to je bojínek luční, jílek vytrvalý, kostřava rákosovitá, lipnice luční, poháňka, psárka polní, srha laločnatá. Některé z bylin mají i pro králíčka určité léčivé účinky.
Řada bylin je současně léčivými rostlinami, a tak ve větším množství může být pro králíčka nebezpečná a poškodit mu třeba některé orgány jako ledviny a játra. Proto při výběru bylin je třeba být hodně opatrný. Zároveň se také stává, že některé byliny jsou snadno zaměnitelné za jiné, které jsou ale pro králíčky jedovaté. Pokud tedy nemáte jistotu, že trháte opravdu správnou bylinu, tak ji raději králíčkovi nepodávejte.
Stejně jako řada bylin je pro králíčky z nějakého důvodu vhodná, tak velká spousta z nich je nevhodná, protože jsou pro něj jedovatá. Řadí se sem rostliny jak volně rostoucí (bažanka vytrvalá, blatouch bahenní, bledule jarní, bolehlav, česnek medvědí, halucha, hrachory, jmelí bíle, kapraď samec, konvalinka vonná, lilek černý, lýkovec jedovatý, mák, náprstník červený, ocún jesenní, oměj šalamounek, prvosenka jarní, pryskyřník prudký, přeslička, rulík zlomocný, sasanka hajní, sněženka předjarní, starček přímětník, vlaštovičník větší, vratič obecný), tak také rostliny pěstované na zahradě (barvínek menší, břečťan popínavý, cesmína ostrolistá, čemeřice černá, hyacint, krokus, lilie, lupina mnoholistá, modřenec širolistý, narcis, tulipán), stejné problémy králíčkovi mohou ale způsobit i rostliny pěstované doma (agáve, hvězdník, anthurie, azalka indická, begonie, brambořík perský, dracéna, fíkovník malolistý, fíkovník gumovník, filodendron, hortenzie velkolistá, kala, řemenatka, kroton, lilek korálový, lopatkovec, monstera, mučenka, oleandr, pelargonie, muškát, potosovec zlatý, pouštní růže, prýšec zářivý, toulitka, vánoční hvězda). Všem těmto rostlinám se králíček opravdu musí vyhýbat. Samozřejmě rostlin je více než je tento výčet, a proto platí jasné pravidlo, jestli nemáte absolutní jistotu, že to králíčkovi neublíží, tak mu to nepodávejte.
Důležitou součástí jídelníčků je také kořenová zelenina, na níž si králíčci právě mohou obrousit své zoubky. Králíkovi se nemusí podávat jen kořenová zelenina, vhodné jsou i další typy zelenin. Zelenina je pro ně důležitá nejen kvůli chrupu, ale také proto, že obsahuje vitamíny a vlákninu. Je vhodné nedávat králíkům stále stejnou zeleninu, různorodost zeleniny králíkovi zajistí dostatečný příjem všech nutných vitamínů.
Zelenina se ale nepodává králičím mláďatům, se zeleninou se totiž organismus mláďat neumí vyrovnat.
Většina chovatelů podává králíkům hlavně mrkev. Některá zelenina je naopak nevhodná, protože může způsobit u králíků nadýmání, a proto se podává maximálně v malém množství (například zelí a brokolice).
Králík domácí může ze zeleniny čerpat řadu vitamínů. Vitamín A obsahuje například artyčok, celer, cuketa, čekanka, dýně, fenykl, chřest, kukuřice, květák, baklažán, mrkev, okurka, paprika, rajčata, ředkvička, salát, zelené fazolky. Vápník králíkovi dodá například brokolice, brukev, kapusta, kedlubna, pastiňák, pažitka, petržel, bílá řepa, řeřicha, zelí. Některá zelenina ale obsahuje i kyselinu šťavelovou, která není ve velkém množství pro králíky vhodná, jako například kapusta, kedlubna, rukola, červená řepa, špenát, zelí. Problémem kyseliny šťavelové je v tom, že spolu s vápníkem tvoří v močových cestách různé kameny, které mohou dokonce vyvolat vážné onemocnění ledvin. Pro králíka jsou také absolutně nevhodné brambory, cibule, česnek a feferonky, čočka, čerstvé fazole, pórek a rebarbora. Každá tato zelenina může u králíka vyvolat různé zdravotní problémy. Cibule a česnek jim podráždí sliznici a sníží jim jejich imunitu. Čočka králíka zase nadýmá, čerstvé fazole jsou pro něj zase jedovaté. V žádném případě by se králíčkovi neměly podávat zelené části brambor, nezralá rajčata, stonky a listy rajčat. Vše je pro něj jedovaté, protože jsou v tom nitráty, které u něj vyvolají průjmy, třes a potácení.
Králík domácí vznikl zdomestikováním králíka divokého, který se běžně nacházel ve volné přírodě v Evropě. Předchůdce králíka domácího pochází z Pyrenejského poloostrova. Divoké králíky chovali už ve Starověkém Římě. Ve středověku se pak králíci chovali v klášterech. Opravdový chov králíků ale začal asi v 16. století. Domestikace tohoto zvířete měla praktické důvody. Lidé si uvědomili, že chov králíka není náročný, a tak si touto domestikací zajistili přístup k jeho masu a kůži. Postupně se z tohoto králíka vyšlechtila ještě jedna forma, která není určená pro chov na maso, ale spíše jako domácí mazlíček vhodný do bytů. Jedná se o zakrslého králíka. Je třeba si uvědomit, že všechna plemena králíků, která máme dnes, mají opravdu jen jednoho předka a to již zmiňovaného divokého králíka.
V současnosti se v České republice králík chová v různých chovech, velké množství králíků se nachází ve velkochovech, kde se králíci chovají opravdu jen pro maso nebo pro jejich kožešinu. Jedná se o brojlerové králíky, kteří jsou určitými hybridy.
Zakrslí králíci jsou druhem domácího králíka. Zakrslý králík je na rozdíl od králíka domácího opravdu určen primárně jako domácí mazlíček, nechová se tedy kvůli masu a ani kvůli jeho srsti. První plemena zakrslého králíka byla vyšlechtěna z králíka domácího ve Velké Británie. Od králíka domácího se liší svou velikostí a váhou, oboje je výrazně nižší. Zároveň ale u nich neustálé šlechtění způsobilo, že jsou k řadě onemocnění náchylnější než domácí králíci. Zakrslý králík může žít až deset let, ale i toto je velmi individuální, obvykle se ale zakrslí králíci dožívají zhruba pěti let. Zatímco u domácích králíků chtějí chovatelé mít co největší jedince, tak zakrslí králíci váží zhruba 1, 5 kg, což není moc. Plemena zakrslého králíka, která byla uvedena výše, jsou pojmenována obvykle podle druhu a barvy srsti.
Ušní svrab je parazitním onemocněním. Svrab se často rychle rozšiřuje, protože roztoči mají velkou schopnost se rychle rozmnožovat.
Projevy
Ušní svrab má na první pohled zřetelné příznaky. Kolem uší (někdy i nosu) se u králíka objeví strupy, které si králík neustále škrábe (to způsobuje to nepříjemné svědění), králík je také neklidný a může působit apaticky, nebo agresivně. Neléčený svrab může způsobit i zánět zvukovodu, narušení středního nebo vnitřního ucha. Pokud by svrab způsobil hluchotu králíka (i dočasnou), je možné u něj pak pozorovat ztrátu koordinace.
Nákaza
Toto onemocnění způsobují roztoči, kteří se mohou objevovat ve všech králíkárnách. Roztoči, kteří „dopadají“ na kůži králíka, se do ní zavrtají a způsobují ušní svrab (také nazývaný prašivina). Králík se také může nakazit od již infikovaných králíků buď přímým kontaktem, nebo nepřímým, prostřednictvím stejného steliva, krmiva, pomůcek, ale roztoče k němu může přenést i chovatel.
Léčba
Léčba ušního svrabu není náročná, je třeba dané místo potírat. Někdy veterináři doporučí léčbu v podobě injekcí. Důležité je také odstranit z dosahu králíka vše, co by mohlo být roztoči prolezlé a jeho klec vyčistit (ideálně vydezinfikovat). Pokud si chovatel ušního svrabu nevšimne, ten se může rozšířit i do uší a způsobit i hluchotu králíka. Je nutné králíka také umístit do karantény.
Prevence
Pokud se objeví roztoči, chovatel si toho nemá šanci všimnout, dokud se neobjeví příznaky této prašiviny, je proto třeba králíky pravidelně kontrolovat, aby se nemoc podchytila včas.
Jeho strava by měla obsahovat dostatek bílkovin, které v těle králíka pomáhají s růstem tkání i jejich obnovou. Ideální podíl bílkovin v jeho těle je kolem 20 %. Pro králíka je důležitý i příjem sacharidů, které mu dodávají energii. V těle králíka není běžné velké množství sacharidů, protože je králík obvykle rychle spotřebuje. Je důležité i dbát na to, aby příjem sacharidů nebyl příliš velký, protože pak by se cukry měnily na tuk. I tuky jsou pro život králíka nezbytné, protože jsou zásobárnou energie v těle a pomáhají králíkovi udržovat teplotu, zároveň mu chrání vnitřní orgány před nárazy. Králík by měl také přijímat dostatek hrubé vlákniny, minerálních látek, stopových prvků a vitamínu (hlavně vitamíny A, D, E, K, C, B). Nezbytný je také dostatek příjmu vody.
Kokcidióza patří pravděpodobně k nejznámější králičím nemocím. Existují dva druhy kokcidiózy. Jedna z nich zasáhne střeva a druhá játra. Nemoc vyvolá přemnožení prvoků rodu Eimeria právě buď ve střevech, nebo v játrech.
Projevy
Mezi základní projevy tohoto onemocnění patří nechutenství, s tím spojený průjem (řídký a zapáchající), hubnutí, i nadýmání, apatie králíka, netečnost, ale i plynatost a také skřípání zuby a vypoulené oči.
Nákaza
Králík domácí se tímto onemocněním může nakazit prostřednictvím krmiva, nebo trusu, v němž nemocný králík vyloučil nezralé formy kokcidií.
Léčba
U tohoto onemocnění je třeba si uvědomit, že hlavně u mláďat může kokcidióza způsobit rychlý úhyn. Pokud se kokcidióza objeví u starších králíků, nemusí znamenat jejich smrt, u králíka se může kokcidióza stát chronickým onemocnění a králík bude nosičem této nemoci (není tedy vhodné, aby sdílel kotec s ostatními králíky). Pro léčbu tohoto onemocnění se využívají léky jako Sulfacox, Trisulmix, ESB3, Klozanit. Králík se z této nemoci nevyléčí úplně, navždy bude bacilonosičem a nemoc se také projeví i na jeho zdravotním stav.
Prevence
Abychom zabránili tomuto onemocnění, můžeme králíkům přidávat do vody Aciodomid K (tento přípravek okyseluje prostředí ve střevech), pomoci může také nekrmit králíka „zeleným“ krmením (pak by ale musel být chován na granulích, což není vždy finančně výhodné). Některé zdroje navíc doporučují granule s kokcidiostatiky, jejich užití je ale složitější. Tyto granule obsahují antibiotika, a pokud se chovatel rozhodne je využívat, neměl by králíky krmit již ničím jiným, protože by se mohlo stát, že si organismus králíka na tyto antibiotika zvykne a ony pak už nebudou fungovat. Výhodou těchto granulí je, že jsou levné a pokud chovatel chová králíka jen pro jeho maso, tak se tyto granule dají využívat.
