Střečkovitost
Srnčí zvěř může nakazit několik druhů střečků: střeček podkožní, střeček nosní a hltanový.
U člověka je potvrzený výskyt i střečka lidského. Střeček lidský se rovněž objevuje u koček, prasat a krav. Jeho larva se obvykle zavrtá pod kůži, kde žije 12 týdnů. S tímto parazitem se často setkávají cestovatelé do Střední a Jižní Ameriky.
Příznaky
Oplozené samičky střečků podkožních nalétávají od května do srpna na pasoucí zvěř a kladou do spodní části těla vajíčka (až 800 kusů!). Z těchto vajíček se během několika dní vylíhnou larvy, které pronikají pod kůži a migrují podkožím směrem k páteři. Toto jejich cestování trvá zhruba 7 měsíců. Koncem zimy se pak vrací do podkoží ale v oblasti hřbetu a beder, kde se začínají dělat typické střečkové boule. Zralé larvy pak naruší kůži a opouští hostitele. Kůže je v době, kdy se střečci dostávají z těla zvířete plná malých děr, otvory se pak zajizví. Vývoj larev zde v podkoží vyvolává zánět a právě jeho výpotkem se larvy živí. Svaly a svalovina by ale neměly být přítomnosti larev nijak poškozeny.
U nosních a hltanových střečků samičky nekladou vajíčka ale již larvy, které se pomocí háčků uchytí na sliznici. Larvy pak migrují do nosních dutin hostitele, kde také přečkají zimu a neustále díky parazitování na zvířeti rostou. Během své migrace se mohou dostat i do hltanu, nosních dutin, hlavových dutin a mohou poškodit i mozkový obal. Tyto larvy se živí hlenem.
Nebezpečí hltanových střečků spočívá v tom, že vývoj střečků probíhá v hltanu, a tak narušuje příjem potravy zvířete, díky čemuž je zvíře unavené a pohyb mu činí problém. Někdy také mohou střečci způsobit dýchací potíže.
Obrázky
Střečkovitost foto.
Rizika
Pokud je srnčí maso napadené střečky jen mírně, dá se odblanit a po správné tepelné úpravě i sníst. Pokud je ale napadení střečky rozsáhlé, je maso nepoživatelné. U této nemoci je tedy důležitý rozsah napadení cizopasnými mouchami.
Zdroj: článek Nemoci u srnek
Podávané množství a způsob podání
Subkutánní podání.
Skot
Doporučená dávka 0,2 mg ivermektinu na kg živé hmotnosti (odpovídá 1 ml přípravku/50 kg živé hmotnosti). Aplikace se provádí subkutánně do volné kůže před nebo za lopatkou.
V případě podkožní střečkovitosti je třeba skot ošetřit co nejdříve po ukončení náletu střečků.
Ošetření skotu postiženého podkožní střečkovitostí:
Ivermektin je účinný proti všem stádiím podkožních střečků u skotu, je však důležitá doba ošetření. Skot by se měl ošetřovat po skončení náletu střečků, protože zasáhnutí larev v období, kdy se nachází v životně důležitých orgánech, může u hostitele vyvolat nežádoucí reakce. Zasáhnutí Hypoderma lineatum v období, kdy se nachází v tkáních jícnu, může způsobit tympanii, zasáhnutí Hypoderma bovis v období, kdy se nachází ve vertebrálním kanále, může způsobit závrať nebo ochrnutí. Z tohoto důvodu by se měl skot ošetřovat před nebo po skončení těchto vývojových forem.
Ovce
Doporučená dávka 0,2 mg ivermektinu na kg živé hmotnosti (odpovídá (odpovídá 0,5 ml přípravku/ 25 kg živé hmotnosti). Aplikace se provádí subkutánně do volné kůže mezi plecemi. U ovcí před střiží se před vlastní aplikací dávky ujistěte, zda jehla pronikla vlnou a kůží.
Při ošetření proti psoroptovému ovčímu svrabu se léčba po 7 dnech opakuje.
Prasata
Doporučená dávka 0,3 mg ivermektinu na kg živé hmotnosti (odpovídá 1 ml přípravku/33 kg živé hmotnosti). Přípravek musí být podáván pouze subkutánně v oblasti šíje v doporučené dávce.
Zdroj: článek BIOMEC - injekční antiparazitikum s obsahem Ivermektinu
Tukové boule u psa
Tukové boule neboli lipomy u psa jsou nezhoubné nádory z tukové tkáně. Lipomy rostou pomalu pod kůží a v podkožní tkáni a většinou nejsou pro zvířata příjemné. Obvykle jsou měkké a pod kůží mají omezenou pohyblivost. Časem mohou dorůst do větších rozměrů a mohou bránit v normálním pohybu v případě, že se nacházejí mezi nohama, na hrudi nebo v axilární oblasti předních nohou (jakoby v podpaží). Lipomy často rostou na břiše, ale mohou se vyskytnout kdekoliv na těle. U většiny psů, kteří mají lipom, se nezřídka objeví další nádory, které však nemusí být nutně zhoubné či metastatické. Každý kožní novotvar by měl zkontrolovat veterinář.
V souvislosti s benigními (nezhoubnými) lipomy se můžete setkat s pojmem infiltrativní lipom u psa. Jedná se o druh lipomu, který napadá svalové a vazivové tkáně, a proto se musí odstraňovat.
Liposarkom je nádor maligní (zhoubný), jenž se může dále šířit (metastazovat), a to do plic, kostí a dalších orgánů. Tento nádor je sice vzácný, ale i přesto by ho měl veterinární lékař brát při vyšetření v potaz.
Lipomy obvykle nevyžadují léčbu, protože ve většině případů zastaví svůj růst a psovi nepůsobí problémy. V případě potřeby se lipomy odstraňují při chirurgickém zákroku, kdy se kůže nařízne a bulka se vymáčkne. Poté se kůže zašije.
Zdroj: článek Kožní problémy u psů