Slinivku břišní dělíme z funkčního hlediska na dvě části, tedy na takzvanou endokrinní (produkuje inzulin) a exokrinní (produkuje břišní šťávy).
Mezi nejčastější onemocnění slinivky břišní patří záněty a méně častá sekreční nedostatečnost slinivky břišní, označovaná zkratkou EPI (exokrinní pankreatická insuficience). V minulosti bylo toto onemocnění diagnostikováno prakticky jen u německých ovčáků a jejich kříženců a případně kolií, u nichž byl již v minulosti prokázán dědičný sklon k onemocnění slinivky břišní (autosomálně recesivní typ dědičnosti). V posledních deseti letech se paleta postižených plemen postupně rozšířila nejdříve na ostatní větší plemena. Dnes je tak obtížné označit některé plemeno za odolnější. Mezi pacienty jsou i „voříšci“, i když stále převažují němečtí ovčáci.
Slinivka břišní neboli pankreas je nevelká protáhlá žláza uložená za žaludkem podél prvního úseku tenkého střeva – dvanáctníku. Toto umístění je důležité proto, že žláza vyrábí „trávicí šťávu“, která vytéká do dvanáctníku a má nezastupitelnou úlohu při trávení bílkovin, tuků i škrobů. Pří jejím nedostatku nemůže tělo využít přijatou potravu, která tak vychází nestrávená se stolicí. Pes vlastně strádá hladem přesto, že přijímá většinou více potravy, než bývá obvyklé. Skutečnost, že pes neprospívá či hubne i při zvýšené žravosti a mívá i nekvalitní srst či nemocnou kůži, bývá také jedním z nejčastějších důvodů první návštěvy veterinární ordinace. V pokročilejších případech se přidávají kašovitá objemná šedožlutá stolice až přechodné vodnaté průjmy, plynatost, občasné zvracení, zvrácené chutě (požírání trusu) nebo stavy nechutenství, skleslosti až apatie a nechutí k pohybu. Takové problémy již obvykle signalizují zjitřené onemocnění slinivky břišní. Nejvážnější situace se vyznačuje záchvatovými stavy, nezřídka zaměňovanými s padoucnicí (epilepsií), nebo prudkou otravou. Pes často projevuje bolestivost při zvednutí pod bříškem za hrudní kostí nebo ulevuje bolesti v „prosebné“ pozici s předníma nohama nataženýma dopředu, hrudí na podlaze a zadníma nohama postavenýma. V nejtěžším záchvatu leží bezvládně na boku a nereaguje, poněvadž se nachází ve stavu šoku, který může skončit i celkovým selháním krevního oběhu a uhynutím. Naštěstí u psů, na rozdíl od lidí, bývají tyto stavy vzácnější a nekončí tak často smrtí.
Popsané příznaky jsou souhrnem pozorování mnoha případů s velmi variabilním výskytem a spíše při vleklém onemocnění slinivky břišní. Hlavní nepříjemnou vlastností je nevypočitatelnost jak dalšího průběhu, tak závažnosti onemocnění. Pro veterináře je proto odpověď na otázku o vyhlídkách nemocného psa do budoucna velmi obtížná. Velmi obtížná je ale i diagnóza tohoto onemocnění. Prakticky neexistuje naprosto jednoznačný diagnostický test, takže diagnóza onemocnění slinivky břišní zůstává jen na úrovni podezření. To může být vysloveno až na podkladě úvahy vycházející z podrobné informace majitele o chování psa a odborného vyšetření v ordinaci, doplněného řadou vyšetření krve a stolice. K ověření bývá třeba i opakovaných vyšetření k porovnání nálezů. Z toho přirozeně vyplývá i finanční náročnost pro majitele postiženého psa.
Příznaky, průběh onemocnění a osud psa závisí v první řadě na druhu a rozsahu poškození žlázy. Pokud se potíže objeví již u velmi mladého psa, bývá příčinou dědičná vada ve vývoji žlázy a její funkci. Slinivka v takovém případě již v mladém věku prakticky vymizí. Nástup onemocnění ve středním a vyšším věku psa bývá spíše následkem skrytého poškození žlázy plíživými procesy včetně vleklého zánětu. Záludnost spočívá v tom, že se příznaky objeví teprve při zničení 80–90 % funkční tkáně, poněvadž slinivka, podobně jako například játra či ledviny, má obrovskou rezervní funkční kapacitu, která i léta zakrývá probíhající onemocnění. Jediná jistota při onemocnění slinivky břišní spočívá v jeho nepříjemné doživotní definitivnosti. Tuto zásadní skutečnost je třeba si uvědomit při vyslovení podloženého podezření na toto onemocnění, jelikož další život psa bude více či méně nepříznivě ovlivněn. Přinejmenším je takový pes citlivý na způsob výživy a nesnáší zejména změny a stravovací zátěž. Většinou vyžaduje i dietní způsob výživy. Závažným handicapem je nemocná slinivka pro služební, pracovní a sportovní plemena, protože tito psi většinou již nesnesou nezbytnou fyzickou zátěž a jsou z těchto důvodů z využití vyřazeni.
Z ochablé funkce slinivky vyplývá pro život psa a jeho majitele další komplikace. To, co nevyrobí nemocná slinivka, musí být psovi dodáváno při každém krmení uměle v podobě tablet či tobolek doživotně nebo v nejpříznivějších případech v určitých obdobích. Přísun trávicích enzymů v tabletách musí být navíc poměrně vydatný, poněvadž kyselé prostředí v žaludku zničí až 90 % podávaného preparátu. Na místo působení, do dvanáctníku za žaludkem, se tak dostane jen malá část účinné složky. To je další finanční i praktická zátěž, se kterou musí majitel počítat. Útěchou může být zkušenost veterinářů, že 80 % psů s vleklou nedostatečností slinivky břišní reaguje na správně vyladěnou léčbu i dietu dobře. Jejich trávení a celková kondice se očividně zlepší tak, že nezasvěcený ani nepozná, že jsou nemocní.
Velmi důležitou roli v léčení, ale zřejmě i v prevenci onemocnění, respektive poruch funkce slinivky břišní, má dieta nebo způsob výživy psa. Dietní opatření musí respektovat tyto tři nejzákladnější požadavky: nízký obsah tuku, vysoce kvalitní bílkovina, krmení po menších dávkách. Trávení tuků je nejnáročnější trávicí proces a závisí z velké části na dobré funkci slinivky břišní. Je ironií psího osudu v péči člověka, že se dostává do situace, kdy nedovede strávit tuky, zatímco jako masožravec dokázal v přírodních podmínkách využít více než 50 % tuku v potravě. Dnes například víme, že „pankreatická“ dieta pro psa, ať komerční či vypočítaná z domácích surovin, nemá obsahovat více než 20 g tuku na každých 1 000 kalorií a je označována jako „nízkotučná“. Snadná stravitelnost bílkovinných složek krmiva může být zajištěna jen používáním vysoce kvalitních bílkovin živočišného původu v čisté svalovině, vejcích, eventuálně mléčných výrobcích. Bylo například prokázáno, že u psů krmených nekvalitními jatečními odpady s obsahem hůře stravitelného kolagenu ve šlachách, vazech a podobně, dochází již po 3–4 týdnech k ochabnutí funkce slinivky břišní a po delší době nekvalitního krmení až k jejímu onemocnění. Rozhodně nelze psovi s nemocnou slinivkou předkládat bílkovinu původu rostlinného (sója, luštěniny), protože i zdravý pes využije tuto méně kvalitní bílkovinu sotva z 50 %.
Pokud jde o objem krmiva, je pes nemocný nedostatečností slinivky břišní citlivý na příjem velkého množství potravy najednou. Vyžaduje krmení po menších dávkách nejméně 3x denně, což může představovat další praktickou obtíž pro majitele psa, pokud není zrovna v důchodu. Naštěstí průmysl vyrábějící krmiva pro psy pamatuje v programu svých „léčebných“ diet i na tyto případy a dodává již i na náš trh speciální, lehce stravitelné diety. Jsou však k dostání jen u veterinárních lékařů a jejich používání je vázáno na lékařský dohled. Pro případy, kdy pes odmítá komerční krmiva, nebo pro střídání propočítáváme podobné diety i z domácích surovin. Velkým omylem, kterého se majitelé nemocných psů často dopouštějí, je předčasná tendence k návratu na normální stravu, jakmile se u psa zlepší vzhled stolice, normalizuje se chuť a trochu se zlepší kondice. Měsíční dietní zkouška s přídavkem trávicích enzymů představuje minimální dobu k ověření správnosti zavedeného stravovacího režimu. Za běžnou považují zahraniční autoři dobu 4 měsíců „pankreatické“ diety, která naznačí i tendence dalšího vývoje onemocnění, míru nezbytných dietních opatření a dovolí někdy i opatrný návrat k normálnímu krmení. Vše se musí přizpůsobit individualitě pacienta, aby byly vyhlídky na přijatelný „psí“ život i s nemocnou slinivkou. Ještě náročnější je režim u psa po záchvatu při zjitřeném onemocnění slinivky břišní. Tehdy je třeba zklidnit břišní orgány 2–4denní hladovkou jen za přístupu k tekutinám (voda, čaj). Poté zkoušíme nabídnout malé množství potravy složené z nasekaného vařeného hovězího masa se 4 díly vařené rýže několikrát denně. Od třetího týdne lze podávat eventuálně i mléčné výrobky. Dávky krmiva se postupně zvětšují a zpestřují. Nemají obsahovat mnoho hrubé vlákniny například ze zeleniny. I zde se často chybuje příliš rychlým zvyšováním dávek krmiva. Nestrávené zbytky potravy pak přirozeně způsobí průjem. Podobně nesprávná je i snaha dopřát psovi „to nejlepší“ a předložit mu hned granule nejvydatnějšího typu, byť renomované značky. Trávení takového krmiva je poměrně náročné a vyžaduje postupný návyk i u zdravého psa. Někteří psi si na ně nezvyknou vůbec. Podle zkušeností z posledních let vyvolává nekompromisní přechod na granulovaná krmiva u některých psů časem i útlum činnosti slinivky břišní až její onemocnění. Vůbec nejhorší je střídání tradiční domácí stravy a granulí dokonce i během jednoho dne, které dokáže rozladit trávení velmi rychle. Bohužel, psi zatím spíše doplácejí na dříve nevídanou pestrost nabídky krmiv, než aby z toho měli užitek. Ideál vidíme v odstavení štěněte na kvalitní kompletní granulovanou směs a setrvání u vyzkoušené značky po celý život. K tomu je ovšem třeba zorientovat se na trhu krmiv, mít zajištěný trvalý zdroj vybraného krmiva a mít na to finance. Pro současnou dobu u nás je, bohužel, charakteristický pravý opak. Nakupuje se většinou náhodně nebo „co jedna paní doporučila“, co je právě k dostání nebo na co zbývají peníze. Střídají se značky. Nečtou se viněty, kde je napsáno, pro kterou věkovou kategorii je krmivo určeno. Když dojde zásoba granulí, předloží se psovi zase zbytky od oběda.
Dřív, než se rozhodneme převést svého psa na průmyslové krmivo, je třeba naznačená úskalí zvážit. Přechod dospělého psa na nový způsob výživy pak musí být pozvolný, s postupným navykáním během 2–3 týdnů. Pokud pes nové krmivo vytrvale odmítá nebo mu působí zažívací potíže, nelze věc lámat přes koleno a musíme zůstat u původního způsobu krmení. Vzpomeňme, že prvním orgánem, který zareaguje na nepohodu ve stravování, bude většinou slinivka břišní!
V naší poradně s názvem HODNOTY UREA A KREATININ U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel SJ.
Dobry den, jedna se o dve diety? V nekterych clancich se uvadi, ze by se dietni strava pri onemocneni ledvin mela skladat ze 1/3 z masa a mlecnych vyrobku a ze 2/3 priloh, zeleniny. Neni tedy ve vyse uvedenem receptu 400 g masa prilis? Dekuju.SJ
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Každý případ onemocnění ledvin u psů je jiný a bude vyžadovat jiné dietní potřeby. Nejlepší způsob, jak vyladit množství proteinů ve stravě nemocného psa, je zařazení diety a následné překontrolování hodnot urea a kreatininu. Jsou-li stále vysoké, tak teprve pak přikročit k ubírání denního příjmu proteinů.
Přílišný nedostatek bílkovin ve stravě může být škodlivý a zhoršit zdraví psa.
Strava je velmi důležitým činitelem, který je třeba vzít v úvahu při onemocnění ledvin, protože pomáhá zpomalit jeho vývoj, i když neřeší již existující poškození. Ledvinová dieta a její jídelníček je uvedena podrobně dále v této části.
Hlavní cíle, kterých chceme dietou dosáhnout, jsou:
Pokryjte energetické a nutriční potřeby psa, vyhněte se anorexii a hubnutí.
Minimalizujte produkci uremických toxinů (urea a kreatinin).
Poskytuje chutnost, která působí proti nechutenství psa k potravě v důsledku urémie, která ovlivňuje smysl pro chuť a čich.
Proteiny
Jak jsme již zmínili, azotemie a urémie jsou způsobeny hromaděním odpadních látek v krvi, které jsou výsledkem degradace bílkovin ve stravě nebo vnitřních tělesných bílkovin, protože ledviny nefungují dobře a nejsou schopny je vylučovat.
Vysoký příjem bílkovin způsobuje zvýšení této azotemie, ale ačkoli je velmi běžné slyšet, že dieta pro psy s ledvinami musí obsahovat velmi nízký obsah bílkovin, nedostatek bílkovin ve stravě může být také škodlivý pro zdraví psa.
Kvalita těchto bílkovin je velmi důležitá, proto krmiva pro štěňata s onemocněním ledvin musí mít vysoce kvalitní bílkoviny a vysokou biologickou hodnotu a nesmí být nižší než 18%. Nadměrné omezování bílkovin může vést k proteinové malnutrici s následným úbytkem hmotnosti, svalové hmoty atd.
Každý případ je jiný, takže i míra omezení bílkovin ve stravě se bude lišit v závislosti na stupni funkce ledvin u každého psa.
Tuky
Ledvinová strava musí být bohatá na tuky, musíme mít na paměti, že, jak jsme již řekli, bude poněkud omezenější v bílkovinách, jedné z hlavních živin, ze kterých psi běžně získávají energii, takže budou muset být schopni extrahovat energii z jiné živiny, hlavně tuků.
Navíc, jak jsme již zmínili, jedním z typických příznaků u psů s onemocněním ledvin je nevolnost, zvracení a ztráta chuti k jídlu. Podání stravy bohaté na tuky, tedy energeticky vydatnější docílíme toho, že:
Budeme moci podávat menší množství krmiva, abychom uspokojili potřeby psa. Takže pokud bude jíst málo, bude mít i tento malý kousek již dost koncentrované energie na pokrytí jeho potřeb.
Menší množství méně naplní žaludek, čímž se sníží pravděpodobnost vyvolání zvracení a nevolnosti.
Tukem se zvyšuje chutnost a tím se překonává nechuť k jídlu.
Fosfor
Při onemocnění ledvin ledviny zadržují elektrolyty, jako je fosfor. Tato hyperfosfatémie (vysoká hladina fosforu v krvi) může způsobit sekundární renální hyperparatyreózu, což je patologie, která způsobuje tvrdnutí tělesných tkání v důsledku akumulace mineralizace v nich. Kromě toho bylo v několika studiích prokázáno, že snížení fosforu ve stravě snižuje progresi onemocnění ledvin u psů.
Sodík
Při renální dietě musí být množství sodíku kontrolováno, protože jeho nadbytek může způsobit systolickou hypertenzi v důsledku nedostatečného vylučování sodíku ledvinami.
Ochránci ledvin
Omega 3 mastné kyseliny: snižují ztráty bílkovin močí (proteinurie), hladinu cholesterolu, regulují krevní tlak a záněty a zlepšují průtok krve ledvinami, zpomalují progresi onemocnění.
Antioxidanty jako vitaminy E, C, taurin, karotenoidy a flavanoly: snižují oxidační stres, proteinurii, koncentraci kreatininu v krvi (odpadní látka) a spolu s nimi snižují progresi onemocnění ledvin.
Koenzym Q10: pomáhá snižovat hladinu kreatininu.
Orthosiphon: je to druh rostliny, která přispívá k ledvinové filtraci (k dostání v bylinkářství).
Vitamíny skupiny B.
Vláknina
Posílení množství vlákniny ve stravě zlepšuje kvalitu střevní mikroflóry, zefektivňuje vstřebávání živin a působí proti ztrátám bílkovin v moči. Střevní mikroflóra zase spotřebovává močovinu, čímž snižuje množství té, která je nahromaděná v krvi, a která způsobuje toxicitu.
Voda
Spotřeba vody je velmi důležitá pro udržení dobré hydratace.
U psů s onemocněním ledvin je důležité krmit čerstvými potravinami, což jim přirozeně poskytne vodu. Kromě toho je vhodné omezit ultra zpracované potraviny, jejichž zpracování mohlo snížit kvalitu bílkovin a dalších živin v krmivu.
V naší poradně s názvem DIAGNOSTIKA PSA PODLE STOLICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Markéta Peti.
Dobrý den, děkuji za podrobný článek o stolici psa. Bohužel máme několik příznaků dohromady u půlročního francouzského buldočka a to již 3 měsíce v kuse. Stolice řídká, většinou světlá, s čerstvou krví, často hlen. Opakovana koprologie ani krevní testy nic neukázaly. Na co to může ukazovat? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zkuste nasadit léčbu pomocí probiotik a diety. Kupte pejskovi psí probiotika a dávkujte mu je ze začátku v dvojnásobné dávce, kterou po týdnu snižte na doporučenou dávku.
Strava: Vařené kuřecí maso smíchejte s bílou rýží a lžičkou konzervované dýně. Tato směs je dobrá domácí dieta, kterou lze bezpečně krmit několik dní.
Pokud by se to po dvou týdnech nezlepšilo, tak bude třeba dále pokračovat v pátrání za pomoci veterinárního lékaře. K dispozici je několik dalších vyšetřovacích metod:
- Analýza moči
- Rentgen břicha
- Endoskopie
- Biopsie střevního traktu
Základní poměr krmné směsi u štěňat je 2 díly masa a 1 díl přílohy. U dospělého psa je tento poměr obrácený. Strava musí být vlažná, tedy ani horká, ani studená. Potřebujeme-li ochutit například kaši nebo jogurt, použijeme hroznový cukr (glukopur) nebo med. Běžný cukr není vhodný, je pro štěňata hůře stravitelný.
Během celého růstového období je vhodné podávat psům jako doplněk mléčné výrobky – tvaroh, smetanové výrobky, sýry, jogurty a žloutek jako pamlsek. Poraďte se však s veterinářem v případě, že krmíte granulemi, jaké množství mléčných výrobků je pro vašeho psa optimální, abyste se vyhnuli potížím z nadměrného podání vápníku, který už by měl být v granulované stravě pro štěňata obsažen v dostatečném množství.
Pokud podáváte granule pro štěňata po odstavu, doporučuje se zezačátku je podávat přelité masovým vývarem. Řiďte se dávkováním uvedeným na obalu. Nedávejte najednou jogurty, sýry a tvaroh. Vyberte vždy pouze jeden produkt. Žloutek podávejte jednou týdně, případně jej můžete přidat do dávky vařeného krmení, ne do granulí.
Doporučuje se také strouhaná mrkev, která působí dobře na peristaltiku střev, a ovoce. Ovoce zařaďte do jídelníčku psa tak, aby ho trávil samostatně, nejméně 2 hodiny před nebo po podávání jiné stravy, nepodávejte ho s jinou potravou, aby v útrobách psa nekvasilo a nehnilo. Jednotlivé dávky nemají mít řídkou kašovitou konzistenci, ale podobu husté polévky s kousky masa, těstovin, zeleniny. U rostoucích štěňat zejména velkých plemen se doporučuje i přidávání kloubních přípravků, jako je například Alavis.
Pro správnou funkci trávicího ústrojí je nutné zařadit do jídelníčku i pevné části potravy, je důležité psovi podávat i flaksy a kližky. Krmte pokud možno ve stejnou dobu a na stejném místě. Nesnědené zbytky potravy ihned odkliďte, aby si pes zvykl, že jídlo je podáváno jen ve stanovený čas a nezačal si vybírat.
Pes musí mít vždy přístup k vodě. Pes na granulované stravě má spotřebu vody vyšší, pití vody nikterak u psa neomezujte. Každou změnu stravování provádíme pozvolna. Náhlé přechody na jiný druh krmení způsobují trávicí problémy. Po krmení necháme psa alespoň dvě hodiny v klidu. U rozrušeného psa krmení odložte na dobu, kdy se uklidní.
Psům nepodávejte sladké pečivo z hladké bílé mouky, cibuli, zelí, kapustu, česnek, lomivé kosti, cukrovinky s obsahem cukru, hlavně čokoládu a čokoládové výrobky, které jsou pro psa přímo toxické, dále potraviny slané (uzeniny) a kořeněné pálivým kořením, slezinu (způsobuje průjem) a potraviny slazené umělým sladidlem (v zahraničí byla popsána úmrtí v souvislosti s požitím výrobků s umělým sladidlem xylitol).
Krmnou dávku dospělého psa sestavujte podle typu jeho zátěže. Jinak je třeba krmit i březí a kojící feny. Pokud krmíte granulemi, vezměte v úvahu tyto zásady: Nestřídejte granule a tradiční stravu. Nepřidávejte nikdy ani granule do normální stravy. Ke granulím by se neměly přidávat ani vitamínové a minerální přípravky, pouze po dohodě s veterinářem. Předávkováním můžete psovi způsobit vážné zdravotní komplikace.
Doporučeno je pouze podávání kloubních přípravků, které granule neobsahují. Pokud možno granule neměňte, a když už tak činíte, převádějte psa na jiný typ pozvolna a postupně. Množství denní krmné dávky určuje hlavně výrobce na originálním balení. Rovněž se řiďte kondicí psa a podle ní tyto dávky upravujte.
V současné době se řada majitelů psů opět vrací k tradiční masové stravě, někteří proto, že granulovanou stravu ani od těch nejlepších výrobců jejich pes prostě není schopen strávit, případně má jiné zdravotní problémy, ale hodně lidí si je také dobře vědomo, že na tradiční masité stravě jejich pejsek nejen nejlépe prospívá, ale také si nejvíce pochutná. Oblíbená a levná je zejména masová směs Vetamix nebo Falco.
Jestli se rozhodnete svému psovi vařit, najdete jistě i další prodejce levného masa ve svém okolí. Ideální je k vařené stravě přidávat kompletní vitamínový a minerální přípravek, kterých je na našem trhu spousta (například Canvit Multi pro dospělé psy, Canvit AK pro mladé psy v růstu, stresu, zátěži a rekonvalescenci, Canvit Senio pro psy staré, dále Roboran H a další).
Někteří chovatelé preferují krmit masem syrovým pro jeho vyšší výživnou hodnotu, pak je třeba maso hluboce zmrazit, aby se zničily zárodky parazitů, kteří se v něm mohou vyskytovat. Maso by mělo být čerstvé, nezapáchající, takové maso následně zmrazte na teplotu -21 °C po dobu 3 týdnů a po rozmrazení nenechte maso dlouho při pokojové teplotě, aby se na něm nepomnožily choroboplodné zárodky (nejrychleji se tak děje u masa drůbežího).
U starších psů a psů s choulostivým trávením se doporučuje podávat krmivo rozdělené zpravidla do 2–3 denních dávek, aby žaludek nebyl drážděn žaludečními šťávami vyráběnými „naprázdno“. Krmivo by mělo být kvalitní a dobře stravitelné, protože starší pes už má většinou opotřebované zuby a zhoršené funkce trávicích orgánů. Zohledněte také stav jeho zubů a dásní při výběru potravy a její konzistence.
Krmivo pro starší psy by mělo obsahovat méně bílkovin a mělo by mít nižší energetickou hodnotu než dříve, mělo by mít dostatek vápníku a fosforu a vitamínů a ostatních stopových prvků, protože starší pes už nedokáže tak dobře využít zdroje z potravy jako dříve. A také nezapomeňte na vlákninu pro dobré trávení. Vyhněte se podávání kostí a výrobků z bílé mouky.
U granulované i přírodní stravy byste vždy měli staršímu zvířeti přidávat ke krmení želatinové přípravky na obnovu kloubních chrupavek, abyste oddálili problémy s klouby. Na trhu je těchto přípravků celá řada a váš veterinář vám jistě poradí ten správný pro vašeho psa.
V naší poradně s názvem CO DĚLAT KDYŽ MÁ VÁŠ PEJSEK HOREČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel No co teda delat?.
ale co delat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při horečce je potřeba, aby pejsek hodně pil. Umístěte misku s vodou hned vedle místa, kde pes odpočívá. Když pes nemá snahu pít, tak mu udělejte kuřecí vývar a vychlazený a bez kostí mu ho dejte. Také krmení je v této době důležité a pes by měl každý den přijmout dostatek potravy. Když nemá chuť na pevnou stravu, tak zkuste konzervu a nebo zase masový vývar i s masem bez kostí. Pokud má pes vysokou horečku a vy s ním nemůžete zajít k veterináři, tak nejlepší domácí pomoc na horečku je psa vykoupat ve vlažné vodě po dobu přesně dvou minut. Voda nesmí být studená a čas nesmí překročit uvedenou dobu. Když to nepovede ke snížení teploty, tak psa na několik minut obložte ledem od zadních nohou až k hlavě. Vždy nezapomeňte psa osušit, aby nezůstával dlouho mokrý. Když se takto nepodaří horečku snížit do prvních 24 hodin, tak bude nezbytná návštěva veterináře, který zjistí příčinu a předepíše vhodnou léčbu. Nejčastěji to jsou antibiotika a nebo nesteroidní protizánětlivé léky.
Pro chovatele může být v praxi velmi těžké poznat rozdíl mezi tím, zda se pes klepe, či u něj nastal svalový třes či svalové chvění. Pokud se pes třese, nemusí být na vině pouze svalová tkáň.
Kromě vrozených onemocnění a jiných příčin svalového třesu může být důvodem i okamžitý pocit psa, například vzrušení, napětí, strach a podobně. Na druhou stranu to může být dlouhodobý svalový třes u starých psů, který bývá neléčitelný. Teoreticky může existovat léčba, obvykle se k ní však nepřistupuje, neboť záleží na individuálním případu a na míře postižení psa. V případě malých a krátkosrstých psů, kteří nejsou fyziologicky přizpůsobeni k nízkým teplotám, může za svalový třes logicky pocit zimy.
Náhlý a stupňující, vytrvalý a na první pohled bezpříčinný svalový třes může být způsoben otravou psa. Ačkoliv si je v dnešní době každý člověk vědom, popřípadě alespoň tuší, že psi nemohou lidskou kořeněnou stravu, někomu nedomluvíte. Je zde i několik potravin, u kterých byste nečekali, že v konečném důsledku mohou psa zabít, přičemž pro člověka mohou být i prospěšná. Pes sice například s potěšením pozře čokoládu, ale ve větším množství pro něj může být fatální.
Otřesy jsou nedobrovolné, rytmické a opakující se pohyby svalů, které se střídají mezi kontrakcí a relaxací, obvykle zahrnují pohyby tam a zpět (záškuby) jedné nebo více částí těla. Otřesy mohou být rychlé, nebo to naopak mohou být pomalé vibrace, a mohou objevit v kterékoli části těla. Syndrom třesu postihuje většinou mladé psy, případně psy ve středním věku.
Záchvat nebo křeč je náhlá nadměrná činnost nervů v mozku, která vede k nekontrolovatelným stahům svalů a k abnormálnímu chování. Může trvat několik minut i několik vteřin. Takovéto záchvaty jsou příznakem nervové poruchy, nejsou samy o sobě nemocí. Původ záchvatů bývá často velmi obtížné diagnostikovat, to ale neznamená, že se pro vašeho pejska nedá nic dělat. Během záchvatu se soustřeďte na pozorování veškerých průvodních příznaků a zároveň zabraňte poranění psa. Nikdy se nesnažte otevřít mu tlamu a manipulovat s jeho jazykem – můžete být pokousáni! Snažte se navodit ticho, náhlé hlasité ostré zvuky mohou záchvat prodlužovat nebo zhoršovat. Po záchvatu poskytněte psovi dostatek času na vzpamatování se. Mluvte na něj, uklidněte ho. Co nejdříve po záchvatu dohodněte návštěvu veterináře. Pokud záchvat trvá déle než 10 minut, měl by ho veterinář vidět okamžitě.
V některých případech je třes projevem hyperaktivity, je dlouhotrvající a častý. V těchto případech je vhodné zamyslet se nad cviky, které psa uklidní. Například jako odměnu psovi neházet míček nebo se s ním nepřetahovat, ale spíše ho odměnit pamlskem, pohladit ho.
Dalším důvodem třesu psa může být stres. Pes může být stresován podobnými jevy jako člověk. Mezi časté důvody patří návštěva veterináře, bouřka, neznámé prostředí, neznámí lidé anebo neznámá zvířata. Na rozdíl od třesu z radosti má pes při stresu další příznaky. Mezi tyto projevy úzkosti, respektive strachu u psa patří: těžké nebo naopak zrychlené dýchání, žvýkání či kousání okolních věcí, pomatené pohyby, vrčení, kňučení, projevy agrese a podobně.
Třes u psa může být i projevem onemocnění ledvin, které zpočátku nemusejí doprovázet žádné vizuálně pozorovatelné příznaky. Samotný třes může být jen mírný a den ode dne se stupňovat. Poruchu ledvin doprovází dále časté močení a pocity žízně, což se u psa projeví častějším pitím. Přestože jsou počáteční příznaky mírné, konečný proces selhání ledvin je velmi rychlý, proto je nutné toto onemocnění nepodcenit.
U zdravého psa by specifická hmotnost (hustota) ranní moči měla přesahovat hodnotu 1 035. Je-li toto číslo nižší, mají ledviny nižší koncentrační schopnost, to znamená, že méně zahušťují moč.
Jako další krok by mělo následovat biochemické vyšetření moči. To nám řekne, zda se v moči nachází bílkoviny, krev, glukóza, případně další ketolátky. Při výskytu glukózy a ketolátek by se mohlo jednat i o cukrovku. I když moč žádnou z těchto látek neobsahuje ve zvýšeném množství, je třeba zkontrolovat močový sediment. V močovém sedimentu je možné nalézt krystaly způsobující zánět močového měchýře, zánětlivé buňky nebo červené krvinky, které jsou přítomné při krvácení do močových cest. Ani jedno se zpravidla u chronického selhávání ledvin nenachází.
Dalším krokem je odběr a vyšetření krve. Je třeba provést jak hematologické, tak biochemické vyšetření odebraného vzorku. V hematologickém profilu lékaše zajímá hlavně množství červených krvinek, erytrocytů. V ledvinách je tvořen hormon erytropoetin, který stimuluje kostní dřeň k tvorbě krvinek. Při sníženém výkonu ledvin je tvořeno i méně erytropoetinu a postupně se snižuje množství červených krvinek, pes se stává takzvaně anemickým. Většina těchto zvířat je unavená, netolerují obvyklou zátěž a mají nepřirozeně světlé sliznice. Velmi dobře je to patrné na spojivkách očí. V biochemickém profilu se vyšetření zaměřuje zejména na močovinu a kreatinin. Močovina, někdy též urea, je výsledným produktem při zpracování bílkovin v těle a její přebytečné množství je vylučováno močí. Její normální hodnoty v krvi se pohybují zhruba mezi 3,3–8,5 mmol/l. Kreatinin vniká ve svalech a je také vylučován močí. Jeho normální hodnoty jsou závislé na osvalení zvířete. Čím větší svalová hmota, tím vyšší produkce kreatininu. Proto můžeme u zdravých psů nacházet hodnoty od 35 do 120 µmol/l. Jestliže jsou oba tyto metabolity zjištěny ve zvýšeném množství v krvi, ukazuje to na nedostatečnou funkci ledvin, které je nestíhají vyloučit. Při zvýšených hladinách močoviny a kreatininu pracuje pouze 25 % celkové kapacity ledvin, to znamená, že 75 % ledvin je v té chvíli vyřazeno z provozu. Hromadění močoviny a kreatininu v krvi způsobuje celou řadu dalších příznaků onemocnění, jako například sníženou chuť k příjmu potravy, někdy až zvracení.
V naší poradně s názvem PRŮJEM U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel BEN.
Dobrý den, v neděli dopoledne mi přivezla dcera na týdenní hlídání svého psa bolonaka 8 letého, dostal jako pamlsek tyčinku pro psa. Již večer zvracel a měl průjem. Krmím granulemi i kapsičkami Pedigriee, kterými krmí běžně.včera tj v pondělí jsem mu uvařila kuřecí maso s rýži, ale i tak se průjem nezastavil a trvá dá. Ben je na mne zvyklý, dcera ho ke mně bere často na návštěvu, ale jen na pár hodin. Dnes ještě nežral,v noci mi podělal koberec. jak má dále postupovat, barva stolice je hnědá ,včerá dožluta. Děkuji Roušarová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na tyto průjmy dobře zabírají psí probiotika. Za 300 Kč je možné koupit Aptus Aptobalance Dog pastu 15ml.
Jde o veterinární probiotický přípravek pro psy ve formě chutné pasty, ideální zejména pro menší psy, vhodný při akutním průjmu jakékoli etiologie (obsahuje attapulgit, kaolin, mořskou řasu, pektin, E. Faecium) – zastavuje průjem, osazuje střevo prospěšnou mikroflórou, vyživuje enterocyty, okyseluje střevní obsah. Přípravek seženete v lékárně nebo v internetovém obchodě. Přikládám fotografii, abyste viděla jak to vypadá.
Zdraví Cempírek! Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Vzhledem k tomu, že průjem a zvracení mají celou řadu příčin, od těch méně závažných až po život ohrožující, tak pokud si nebudete jakkoliv jisti, volejte vždy veterináři a konzultujte stav svého psa s ním.
Průjem
Průjem u psa charakterizovaný beztvarou měkkou stolicí může být způsoben lehkým gastrointestinálním diskomfortem, změnou značky krmiva nebo třeba stresem. Trvá 1–3 dny, než se zažívací trakt zklidní. Pokud trvá průjem déle než 3 dny, může se jednat o alergii na krmivo nebo o jiný závažnější problém.
Domácí léčba průjmu sestává z hladovky, trvající 12 až 48 hodin, s dostatečným přísunem čerstvé vody, kterou můžete obohatit některým z probiotik v prášku, jež jsou dostupné na našem trhu. Také na začátku podávání pevné stravy se doporučuje podat probiotikum v ochucené pastě přímo do tlamy.
Dalším velice účinným produktem je Humican. Humican 1000 mg je čistě přírodní, vysoce účinný veterinární přípravek pro psy a kočky. Pomáhá při poruchách trávicího traktu, při rekonvalescenci zvířat po nemocech a po operacích. Podporuje imunitní systém a napomáhá detoxikaci organismu při otravách. Hodí se do každé psí domácí lékárničky a díky svým protizánětlivým, antivirovým, antibakteriálním a antikancerogenním vlastnostem může sloužit i jako prevence. Huminové kyseliny, které jsou hlavní účinnou látkou, na sebe vážou mikrobiální a plísňové toxiny, virové částice, volné radikály a jiné pro organismus jedovaté sloučeniny (těžké kovy, amoniak, PCB, dioxiny), které psi následně vyloučí trusem. Vykazují dobrou pufrační kapacitu, čímž stabilizují pH v trávicím traktu, mají pozitivní vliv na rozvoj žádoucí střevní mikroflóry a na tvorbu zdravého střevního epitelu. Na povrchu sliznice vytváří ochranný film a brání průniku infekce a toxinů do těla. Do organismu s sebou přináší celou řadu minerálních látek (Ca, Zn, Mg, Cu, Se, Fe a ostatní v přírodě se vyskytující stopové prvky). Huminové kyseliny účinně napomáhají v profylaxi a terapii řady onemocnění, jako jsou gastroenteritidy, průjmy či metabolické poruchy.
Pitný režim je pro vašeho psa velice důležitý, neboť dehydratace je jednou z nejvážnějších hrozeb provázející průjmové stavy.
Po 12–24 hodinách dejte svému psovi vařenou rýži v poměru 3 : 1 s vařeným bílým masem, jako jsou kuřecí prsa, nebo jen s kuřecím vývarem. Zpočátku dávejte spíše menší porce vícekrát denně. Po 48 hodinách můžete přejít na běžnou stravu. Stále však sledujte zdravotní stav psa. Pokud má pes průjem déle než 3 dny, poraďte se s veterinářem.
Může se jednat o mnohem vážnější problém vyžadující rychlý zákrok veterináře. Sem patří například parvoviróza. Chronický průjem často znamená vážné onemocnění, jako je zánět slinivky břišní, nebo některé nádory, včetně lymfomu a adenokarcinomu.
Průjmy mohou vzniknout v různých částech trávicího ústrojí. Průjem u psa vznikající v tlustém střevě je charakterizován stolicí s velkou příměsí hlenu, téměř připomínající želé. Pokud je přítomna krev, tak je jasně červeného zbarvení. Příčinou těchto zánětů bývají parazité, zánětlivá onemocnění střev, nádory, dietní změny a chyby, léky a stres. Průjmy primárně vycházející z tenkého střeva provází větší objem stolice bez hlenu. Příčinou mohou být opět parazité, bakteriální dysbalance ve střevě, exokrinní pankreatická insuficience a různé nádory. Stále častěji se však jedná o potravinovou alergii.
Pozor na torzi žaludku! V tomto případě je potřeba ihned vyhledat veterináře, protože váš pes je v akutním ohrožení života. Pokud má pes průjem s obsahem krve, většího množství hlenu, má nafouklé břicho, bledé dásně a ostatní sliznice, ihned kontaktujte svého veterináře.
Jestliže pes trpí na průjmy opakovaně i přes odčervení a při správném krmení, je dobré jej objednat na podrobnější vyšetření k veterináři. Chronické průjmy mohou být známkou nemoci slinivky, může se jednat o nádorové onemocnění některé části trávicího traktu. Velmi často se průjem u psů objevuje při alergii na některou ze složek potravy (obiloviny, kuřecí moučka). Mezi další příčiny způsobující u psa průjem patří: léčba antibiotiky, cestování a stres. Obecně u nemocí trávicího traktu platí, že je lepší konzultovat stav vašeho psa při problémech trvajících déle než 24 hodin aspoň telefonicky; u štěňat, nemocných a starých psů neváhejte zavolat veterináři dříve.
Zvracení
Příčin zvracení je mnoho, nejčastěji se jedná o dietní chybu, kdy zvíře pozře zkaženou nebo nevhodnou potravu. Zvracení však může být také jedním z projevů infekčního onemocnění, vážného onemocnění slinivky, jater, ledvin, nebo dokonce neprůchodnosti střev.
Jestliže ve zvratcích zpozorujete krev, zvíře naříká, snaží se zvracet, ale nejde to, nebo se mu nafukuje břicho, vyhledejte okamžitě veterinárního lékaře. Tak se totiž projevuje torze žaludku (přetočení žaludku) či neprůchodnost střev. Oba tyto stavy jsou velmi nebezpečné a bez pomoci končí smrtí zvířete. K veterináři zajděte rovněž v případě, je-li zvíře výrazně apatické nebo má teplotu nad 40 stupňů Celsia.
Jestliže se žádný z výše uvedených příznaků neobjevil, zvířeti odeberte krmivo a nechte ho v klidu. Pokud zvrací i potom, co se napilo, vezměte mu dočasně i vodu. Když zvrací i bez potravy a vody, neodkladně navštivte veterináře, protože se bude s velkou pravděpodobností jednat o infekční onemocnění či postižní jater, ledvin nebo slinivky. A v takovém případě hrozí dehydratace!
Pokud zvíře po odebrání potravy nebo vody zvracet přestalo, nechte jeho žaludek odpočívat. Po třech hodinách mu dejte několik lžic slabého černého čaje (může být trošku oslazený medem). Jestliže se zvracení obnoví, vydejte se na veterinu. Když zvíře tekutinu nevyzvrátí, přidejte po chvíli další lžíce. Během hodiny by mělo dostat cca tolik lžic tekutiny, kolik váží kilogramů. Můžete použít i speciální roztoky, která byly vyvinuty ke kompenzaci ztráty tekutin a elektrolytů u dehydrovaných psů a koček (Rehyvet, RC rehydration support), případně minerální vodu nebo alespoň obyčejnou vlažnou vodu s hroznovým cukrem (Glukopurem), špetkou kuchyňské soli a zažívací sody.
Po 12 hodinách bez zvracení již můžete ponechat vodu bez omezení. Krmivo nepodávejte 12–24 hodin, záleží na intenzitě zvracení a celkovém stavu zvířete.
Jako první potravu předložte zvířeti rýži rozvařenou do kašovité konzistence (dávka přibližně jedné polévkové lžíce na 2 kilogramy hmotnosti). Aby bylo jídlo pro zvíře atraktivnější, můžete zvýraznit chuť přidáním trošky medu nebo soli. Rýži podávejte po troškách, aby si žaludek měl čas zvyknout. Pokud zvíře začne zase zvracet, navštivte veterináře.
Příští den do rýže přidejte trochu libového drůbežího masa nebo masového vývaru. Potravu rozdělte na 3–4 dávky během dne. Celkově nepřekračujte množství jedné polévkové lžíce na kilogram hmotnosti. Třetí den už přidejte do rýže obvyklé krmivo (granule, konzervu) v poměru 1 : 1. Opět však krmení podávejte rozložené do několika dávek. Čtvrtý den už přejděte na běžnou stravu, kterou rozdělte do 3–4 porcí. Od pátého dne můžete krmit jako obvykle.
Neděste se, když se první dny po zvracení objeví průjem, je to důsledek podráždění trávicí soustavy. Pokud by neustával, nebo se naopak zhoršoval, navštivte veterináře.
Je velmi důležité nechat psa preventivně odčervovat. Je však dobré mít na paměti, že se parazity může pes nakazit kdykoliv (výkaly jiných zvířat ve městě nebo v přírodě). Nákaza vnitřními parazity se může projevovat dlouhodobějšími trávicími obtížemi a může být spojena i se zvracením. V tomto případě je nejlepší navštívit veterináře, nechat udělat koprologii. Velmi častými parazity způsobujícími průjmy jsou škrkavky, ale také giardie.
Ve svém příspěvku CO NA SVĚDĚNÍ KŮŽE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Foukalová.
Dobrý den, prosím, jsou nějaké tablety proti svědivosti kůže u psa, neustálé drbání, pes je v čistotě, nemá blechy, ani klíště, je v bytě s výběhem do trávy na dvůr, ale četla jsem, že nejsou dobré, kde jsou s kortikoidy, v některém článku je napsané, že existují tablety, jednoduché podávání, a zklidní psa, ale nepíšou tam jaké, název, můžete mi poradit, jestli se dá takhle něco objednat, nebo přímo koupit, nebo na to musí být recept,
Pes: Jack rasl teriér,váží 10 kg.
Děkuji za odpověď, Irena
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dospělý pes by měl být odčerven alespoň jednou za 3–6 měsíců, a to nejen, když jsou u něj objeveni parazité. Ty lze vypozorovat ve stolici v podobě vajíček či jiných stadií vývoje. Veterinář provádí takzvané koprologické vyšetření, tedy vyšetření trusu, kdy zjistí daného parazita a jak s ním nejlépe bojovat. Nejedná se o povinné vyšetření, ale chovatelé, kteří myslí na prevenci, běžně dodržují alespoň 6měsíční pravidelnost kontrol i bez náznaků potíží.
Frekvenci odčervování určuje veterinární lékař také na základě plemene, velikosti a věku psa, jeho zařazení a využití, rozhodující může být rovněž styk s hospodářskými zvířaty, u nichž se běžně vyvíjí cizopasníci přenosní na psy. Optimální frekvence odčervení psa může být 3x za rok, tedy každé 4 měsíce. Chovná fena by měla být odčervena během krytí a poté až společně se štěňaty. Během březosti bychom se měli odčervování raději vyhnout, některé přípravky mají totiž prokazatelně teratogenní efekt (Drontal). Jediným přípravkem schváleným pro použití během březosti je preparát Stronghold.
V praxi se psi většinou odčervují preventivně bez koprologického vyšetření, a to v rozmezí 3 až 6 měsíců. Pokud jsou přímo v trusu viditelní parazité nebo jejich články, je nutné po 14 dnech odčervení zopakovat. Při stanovení frekvence odčervování je nutné přihlédnout k využití psa (pracovní, lovečtí psi), zda je trvale doma či venku, v blízkosti hospodářských či jiných zvířat, jaký je počet psů v domácnosti, zda je v domácnosti malé dítě a podobně.
Bohužel přežívá mylná představa, že odčervení chrání zvíře proti vnitřním parazitům po dobu několika týdnů, nebo dokonce měsíců. Mnoho chovatelů nechává dospělého pejska odčervit jednou za půl roku, udělá si poznámku v kalendáři a dalších šest měsíců si s pocitem čistého svědomí užívá klid. Jenže díky nedostatečnému poučení se zatím scénář souboje s parazity může vyvíjet ve prospěch škodné škrkavky. Jejími vajíčky, kterých denně vyprodukuje několik set tisíc, jsou následně zamořeny prakticky všechny lokality, kde domácí mazlíčci kálejí. Stačí vzít psa vyvenčit do nejbližšího parku a vzhledem ke zvyku očichávat či olizovat pachové stopy máte slušnou šanci, že se již pár hodin po podání antiparazitik pozřením vajíček přítomných v kontaminované trávě znovu nakazí. Jelikož škrkavky ve střevě dospívají čtyři týdny, zbývá jim do dalšího termínu dehelmintizace spokojených pět měsíců přiživování.
Odčervování je ve skutečnosti jednorázový úkon a s očkováním, za které jej mnoho lidí zaměňuje, nemá absolutně nic společného. Zatímco očkovací látka působí jako prevence chránící psa dlouhodobě proti infekcím, konkrétním virům a bakteriím na principu stimulace imunitního systému, odčervovadlo v těle zvířete účinkuje maximálně čtyřiadvacet hodin (kromě spot-on preparátů, které působí v těle měsíc). Většina antihelmintik navíc dokáže zahubit pouze dospělé červy a výhradně ty, kteří žijí ve střevech. Na vajíčka či jiná vývojová stadia preparáty nepůsobí, proto je potřeba při pozitivním nálezu odčervení jednorázově působícími preparáty opakovat znovu po 14 dnech. Taktéž s larvami hnízdícími v jiných orgánech si nedokážou poradit. Akt odčervení nelze tedy charakterizovat jako účinnou ochranu, ale pouze coby léčebnou proceduru. Zda ji aplikovat pravidelně, jak často, jestli i bez předchozího vyšetření u psa, který nejeví známky nákazy, jsou otázky, k nimž vám každý odborník nabízí jinou odpověď.
Na straně odpůrců odčervování naslepo stojí i fakt, že běžně užívané odčervovací preparáty svým chemickým složením údajně negativně ovlivňují organismus pejska. Mírně zatěžují funkce vylučovacích orgánů (játra, ledviny), mohou mít vedlejší účinky (malátnost, průjem, zvracení, nechutenství) a k tomu opakované podávání stejné látky podporuje vytvoření rezistenční schopnosti. Tak kde je pravda? Ať už preferujete bylinná léčiva nebo běžná farmaka, stojíte v podstatě před volbou odčervovat pravidelně (navrhovaná frekvence každý třetí až šestý měsíc) nebo pouze na základě pozitivního parazitologického nálezu (znamená opětovaně shromažďovat fekálie a předávat je k vyšetření pod mikroskop). Za zvážení stojí stáří a zdravotní stav psa i typ prostředí, v němž se pohybuje. Důležitým faktorem v rozhodování je také soužití nebo styk s jinými domácími, hospodářskými a divokými zvířaty. Finální slovo by však mělo padnout především s ohledem na rodinu, zejména na děti.
Mnoho vnitřních parazitů je totiž přenosných ze zvířete na člověka, mají takzvaný zoonotický potenciál. Larvy škrkavek mohou například u lidí způsobit vážné onemocnění zvané larvální toxokaróza. Rozlišuje se forma oční, orgánová a smíšená, podle toho, kde se larva uhnízdí a vyvolá zánět. Možnost, že se usadí na mozku, zní hrůzostrašně a také má otřesné následky. K nakažení dochází pozřením infekčních vajíček během hry dětí na pískovišti, zahradě nebo v parku, při nedostatečné hygieně či laskání a mazlení s psíčkem. Nepřehánějte to tedy s polibky na čumáček a ruce si pořádně myjte!
Ve svém příspěvku JAKÉ POTRAVINY PEJSKOVI NA SELHÁVÁNÍ LEDVIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Pašková.
Dobrý den,13letému pejskovi zjistili chronické selhání ledvin.Kreatinin 700,urea 230.Dávali jsme mu doma kapačky,dost se zlepšil,ale pořád nevím co k jídlu.Dietní konzervy nechce a granule taky né.Chtěla bych se zeptat,jestli bych mu mohla vařit maso a hlavně jaké.Nebo uvařit třeba lososa.Nechce ani rýži.Veterinářka říkala,že to jídlo do něj musíme dostat třeba násilím.Je mi ho líto,ale koupili jsme velkou stříkačku do pusy atak mu to dáváme.Dala bych mu třeba ten tvaroh,nevím ale jestli odtučněný nebo normální.
Jsem zoufalá,chodí ven na 10 minut na procházku 4x denně,vrtí ocáskem,venku mu tak zle není,ale pak doma pořád spí,je na něm vidět,že je unavený.
Poraďte mi prosím ještě nějaké potraviny co bych mu měla dát aby měly co nejméně fosforu.
Děkuji Jiřina Pašková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý den, také mám pejska s chronickým ledvinovym selhavanim. Určitě byste měla omezit bílkoviny. Měl by jíst jen konzervy a granule renal diet které nechce, ale musí. Maso mu nedávám vůbec, mohl by občas nizkobílkovinový jogurt. Určitě vám váš veterinář doporučil Pronefru a Ipakitine, jako doplněk Amin Avast. Je to fakt problém, rozjedla jsem svého bišonka tak, že jsem do masa přimíchávala ze začátku piškoty. Teď už to jí normálně. Přeji hodně štěstí a trpělidost. Nejsem doktor, je to jen naše zkušenost....
V první řadě je třeba odebrat a vyšetřit moč a krev pacienta. V moči se stanovuje její hustota pomocí refraktometru. Hustota v tomto případě bývá snížená. Dále se část moči vyšetří pomocí diagnostického papírku – testovací proužky, s jejichž pomocí se zjistí pH, přítomnost bílkovin, glukózy nebo krve. Při zvýšeném množství bílkovin je ještě dobré moč zaslat do laboratoře, aby došlo k přesnému stanovení hladiny vylučovaných bílkovin. Zbylá část moči se odstředí a prohlédne pod mikroskopem na přítomnost a typ sedimentu. V krvi se provádí její biochemické vyšetření, případně lze provést i hematologické vyšetření.
Z biochemických parametrů v krvi se stanovuje SDMA, což je raný parametr poškození ledvin, který bývá zvýšen nejdříve, tedy v době, kdy ještě nejsou zvýšeny ostatní ledvinné parametry.
V krvi se dále stanovují hodnoty kreatininu, dusíku, močoviny a fosforu, což jsou látky, které by byly při normální funkci ledvin vylučovány z organismu, ale při poškození ledvin tomu tak není a látky se hromadí v krvi. Při hematologickém vyšetření krve se může v těžších případech nalézt snížené množství červených krvinek.
Z další diagnostiky je možné provést sonografické vyšetření. Ledviny postižených zvířat bývají zmenšené, mají nepravidelný tvar a je u nich hůře rozlišitelný přestup dřeně v kůru. V ledvinách také může docházet k ukládání vápníku, což je při sonografickém vyšetření též patrné.
Pokud objevíte ve stolici psa krev, navštivte veterinárního lékaře, který psa vyšetří a stanoví diagnózu. Ne vždy je přítomnost krve ve stolici viditelná. V tom případě se mluví o okultní krvi (tajemná, skrytá) ve stolici. Jestliže zjistíme jakékoliv změny, je rozhodně důležité navštívit co nejdříve veterinárního lékaře a nechat psa vyšetřit.
Barva krve ve stolici je buď světlá, nebo tmavá. Běžná barva stolice psa je čokoládově hnědá. Občas ho samozřejmě krmíte lidským jídlem, které příznačně obarví i psí exkrementy.
Pokud pozorujete krev ve stolici u dospělého psa, který má v pořádku všechna očkování a je pravidelně odčervován, tak se s největší pravděpodobností nebude jednat o nic vážného. Psa je potřeba jen sledovat, jestli se při příštím vyprazdňování střev krev náhodou neobjeví znovu. Pokud by se objevila opakovaně nebo nemáte v pořádku všechna očkování, tak navštivte veterinárního lékaře.
Obezita se u psů stává závažným problémem. Snižuje kvalitu jejich života, poškozuje jim klouby a utlačuje všechny vnitřní orgány. Řešení je prakticky stejné jako u lidí, zvýšit pohyb, přizpůsobit stravu dennímu výdeji a změnit její skladbu.
U každého psího plemene jsou jasně popsány standardy vzhledu. K tomuto „ideálu“ se přímo přibližovat nemusíme, ale pokud má pes mírně zvětšené břicho nebo pohmatem přímo necítíme mezižebří, můžeme mluvit o nadváze. Málo zřetelný pas nebo faldíky u kořene ocasu již mohou signalizovat obezitu (navýšení hmotnosti o 15 %). V obou případech pes trpí dýchavičností i při nenáročných aktivitách, má pomalejší reakce při hře a celkově u něj převládá neochota k pohybu.
Nadváhu, natož obezitu nelze brát na lehkou váhu. Stejně jako u lidí představuje vážná zdravotní rizika. Nejčastěji cukrovku, vysoký krevní tlak, poškození kloubů a kostí, špatnou jaterní funkci, sníženou imunitu, problémy s reprodukcí a podobně. V neposlední řadě je psí život méně aktivní a až o čtyři roky kratší oproti běžnému průměru.
Možná jste si ani nevšimli, že v krmení psa nemáte řád a nahodile jej krmí každý člen domácnosti. Pamlsky mají přílišnou kalorickou hodnotu a jsou i v malém množství hrozbou. Dalším problémem může být špatně zvolené krmivo, nejde ani tak o značku, jako spíš o špatný typ vzhledem k vývojovému stadiu psa a životnímu rytmu. Jinou potřebu má štěně, dospělý pes, fena, nebo pes běhající celý den venku.
Nejrizikovějším obdobím pro vznik obezity je přechod štěněte od matky k novému majiteli. Nadšení z nově příchozího člena domácnosti nás natolik ovládne, že psa překrmujeme a podporujeme vznik nových a nových tukových buněk. Ty už pes nikdy neztratí, pouze v dospělosti zredukují objem, obvykle jsou ale celoživotním problémem.
Nejdříve si udělejte takovou malou inventuru a přibližně týden bedlivě sledujte, klidně si to i sepište, co váš pes žere, v jakém množství a v jaký čas. K tomu doplňte evidenci o pohybu, ale pozor, pouze toho pravidelného. Tato malá sondáž vám sama napoví, jak dál postupovat. Pokud má váš pes jen pár kilo navíc, jistě bude stačit zvýšit pohyb a omezit příděl pamlsků. Postupně zvyšte intenzitu procházek, časem si společně klidně i zaběhejte.
Při nadváze je již nutný zásah do jídelníčku. Obvykle stačí v rozmezí několika týdnů snížit příděl krmiva o třetinu a rozdělit jej do několika denních dávek. Pes nesmí mít trvalý přístup k potravě! Tento postup je v kombinaci s pohybem velmi účinný, pes ale nesmí hubnout příliš rychle. Maximální úbytek na váze by měl činit 1 % z celkové hmotnosti!
Vymkla-li se vám váha vašeho psa z rukou, navštivte veterináře. Ten dokáže přesně zhodnotit míru obezity a sestavit dietní plán. Přineste si do ordinace záznamy o dosavadní stravě a míře pohybu a připravte se na dlouhodobý proces hubnutí. Množství potravy se v tomto případě bude měnit jen pozvolna, zásadnější bude celková změna skladby, především omezení sacharidů a tuků. K dietním krmivům se uchylujte pouze po poradě s veterinářem, některé druhy obsahují pouze zvýšený podíl vlákniny, aby se pes cítil sytější, ale častější vyprazdňování s tím spojené zvyšuje riziko úbytku vitamínů a minerálů v těle.
Zásady při dietě
Psa je třeba pravidelně vážit vždy ve stejnou denní hodinu, ve stejném časovém odstupu od krmení i venčení.
Hubnutí s sebou přináší změnu životního stylu, buďte v nastavených pravidlech důslední.
Pitný režim je důležitější než kdy jindy, vody musí mít pes vždy dostatek.
Přiměřený pohyb musí být pravidelný.
Zhubnutí je obrovský úspěch jak pro psa, tak pro majitele, ale jde jen o vyhranou bitvu, nikoli válku. Ke stabilizaci váhy vám může pomoci takzvané udržovací krmivo, pes díky němu nebude hubnout, ale ani přibírat. Druhou možností je pozvolné navyšování krmné dávky. V tomto případě je nutná obezřetnost a pravidelná kontrola hmotnosti, protože takzvaný jo-jo efekt není ani psům cizí.
Ne vždy za nadváhu mohou vnější příčiny. Může se jednat o hormonální poruchu, špatnou funkci ledvin, problémy se stravitelností a podobně. V těchto případech kila přibývají rychle, a to bez ohledu na množství stravy či pohybu. S návštěvou veterináře neotálejte, včasné řešení problému je namístě.
Neřešte problém s kily navíc až v důsledku zdravotních problémů. Společnosti psa si užívejte, choďte s ním na procházky, běhejte, hrajte si. Oba budete v dobré kondici a spokojení.
Rozhodnout se, kdy je už pro vašeho starého psa život jen utrpením, je velmi složité. Psí představa o životě je zábava, energie, pozornost a zdravé tělo bez bolesti. Pokud toto není možné vzhledem ke zdravotnímu stavu psa a neexistuje žádná šance na zlepšení tohoto stavu, pak by utracení psa mělo být zváženo. Utracení psa je bezbolestné. Jedná se o aplikaci velké dávky uspávacího prostředku (anestetika) injekcí do žíly zvířete. Tato látka působí velmi rychle a uspí psa obvykle dříve, než je stříkačka prázdná. Tou dobou už je pes plně v bezvědomí a je jen otázkou času, kdy se jeho životní funkce zastaví. Někteří psi se špatnou cirkulací mohou reagovat trochu jinak a mohou nastat svalové záškuby. Pes o tomto stavu neví, protože je již plně v bezvědomí.
Postup
V dnešní době máte možnost rozhodnout se, kde k eutanázii dojde: zda u zvěrolékaře v ordinaci, nebo u vás doma. Pro většinu psů je věčné uspání lépe snesitelné doma. Nejsou stresováni nemocničním prostředím, pro majitele však často bývá uspání jejich mazlíčka hůře snesitelné doma. V místě, kde k eutanázii dojde, vidí majitelé akt i o mnoho měsíců později, a tak se pro ně jejich domov může stát stresujícím (neplatí naštěstí ve všech případech). Pokud se rozhodnete pro uspání v ordinaci, doporučuje se domluvit se s veterinářem na době, kdy nebude v čekárně rušno. Pejska i vás by to mohlo zbytečně rozrušit a znepokojovat. Je lepší, pokud vás do ordinace i zpět někdo doprovodí, někdo, kdo vám může poskytnout podporu. Pokud zůstanete se psem i v jeho poslední chvíli a zůstanete poměrně klidní (i když je to neskutečně těžké a vyžaduje to opravdu velkou dávku ovládání), zůstane poměrně klidný i on, a tak jeho odchod ze světa bude „lehčí“.
Buďte si jistí, že váš pejsek při eutanázii netrpí. Proces je poměrně rychlý a bezbolestný. Veterinář píchne pejskovi injekci s dávkou anestetika, které téměř okamžitě vyvolá ospalost a následný spánek, kdy je psovi podána další látka, aby mohl bezbolestně odejít.
Po smrti pejska si můžete vybrat, kde a jak má být váš psí miláček pochován. S veterinářem se můžete rovnou domluvit, zda má psa odvézt a pohřbít, zpopelnit anebo si jej můžete vzít domů, a pokud máte povoleno, tak pejska pohřbít na zahradě, třeba pod oblíbeným stromem, kam budete chodit uctívat jeho památku.
Cena
Eutanázie pes, kočka: 500 Kč + spotřebovaný materiál, dle velikosti zvířete; například eutanázie kočky celkem 800–900 Kč.
Tento recept je pouze příkladem a vždy byste se měli poradit se svým veterinářem.
Všichni víme o existenci komerčních krmiv specificky indikovaných a formulovaných pro onemocnění ledvin a tento příspěvek nezpochybňuje jejich účinnost. Nic méně, je to osobní volba, zda si pro svého psa vyberete tu či onu možnost.
Můžete také obě diety střídat nebo podporovat komerční krmivo tímto přírodním receptem, protože někdy komerční diety pro patologické stavy mají omezenou chutnost a psy může nudit jíst stále to samé, nebo když sami chceme stravu obměňovat.
Ingredience
400 g kuřecích prsou, telecího (BEZ KOSTÍ) nebo ryb, jako je ďas nebo štikozubec;
100 g sladkých brambor;
150 g Jablko, cuketa, kapusta... (dle výběru);
50 g rýže;
100 g vaječných bílků (1 vejce u malých a středních psů / 2 vejce u velkých psů);
Tučný rybí olej (zdroj omega 3 mastných kyselin);
Probiotika: dezertní lžička přírodního jogurtu nebo kozího kefíru na každých 5 kg hmotnosti psa denně;
Prášek z vaječných skořápek (cca 1 gram na 5 kg hmotnosti psa denně);
V případě potřeby doplnění vitamínů.
Postup
Jak psovi uvařit všechny tyto ingredience? Většina se jich přidává v syrovém stavu. Vařit by se mělo jen maso, sladké brambory a rýže. Nejlepší možností jak zabránit ztrátě živin je uvařit je v páře. Rýži lze vařit ve vodě. Po uvaření se do horkého pokrmu přidá olej, vaječné bílky a prášek ze skořápek. Probiotika se přidávají až do studeného pokrmu.
Budete muset svému veterináři sdělit důkladnou anamnézu zdravotního stavu vašeho psa, včetně nástupu a povahy příznaků. Poté provede kompletní fyzikální vyšetření, biochemický profil, analýzu moči a kompletní krevní obraz. Výsledky mohou potvrdit neregenerativní anémii, která je běžná u psů s chronickým onemocněním ledvin a selháním. U některých psů s azotemií může také dojít k hemokoncentraci, kdy krev zhoustne v důsledku snížení obsahu tekutin.
Spolu s identifikací abnormálně vysokých koncentrací močoviny, kreatininu a dalších sloučenin na bázi dusíku v krvi může biochemický test odhalit vysoké hladiny draslíku v krvi (hyperkalémie). Analýza moči mezitím může odhalit změny specifické hmotnosti moči (parametr analýzy moči běžně používaný při hodnocení funkce ledvin) a abnormálně vysoké koncentrace bílkovin v moči.
Rentgenové vyšetření břicha a ultrazvuk jsou dva další cenné nástroje, které veterináři často používají k diagnostice azotemie a urémie. Mohou pomoci při určování přítomnosti močových obstrukcí a velikosti a struktury ledvin - menší ledviny se běžně vyskytují u psů s chronickým onemocněním ledvin, zatímco větší ledviny jsou spojeny s akutním selháním ledvin nebo obstrukcí.
U některých psů bude odebrán vzorek ledvinové tkáně k potvrzení diagnózy onemocnění ledvin a také k vyloučení možnosti jiných akutních nebo chronických onemocnění ledvin, která mohou být přítomna.
Od 1. ledna 2014 zákony už nepohlíží na živé zvíře jako na věc. Změnu přinesla úprava obsažená v novém občanském zákoníku. Ten, kdo cizího psa nebo kočku zraní, musí nově zaplatit léčebné výlohy, zákoník pamatuje i na případy úmyslného zabití nebo na případy nálezu zvířete. Utracení zvířete upravuje zákon o ochraně zvířat proti týrání. Psa lze dle zákona utratit pouze pro slabost, nevyléčitelnou nemoc, těžké poranění, genetickou nebo vrozenou vadu, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením. Utracení zdravého psa není zákonem povoleno. V praxi je možné se setkat se dvěma extrémy porušování předpisů chránících zvířata, kdy se jedná o životě a smrti zvířete. Jedním z těchto extrémů je utracení zvířete veterinárním lékařem bez zákonného důvodu, myšleno utracení zdravého psa. Tím druhým je záchrana zvířete za každou cenu, ať už to je přání majitelů zvířete, nebo k tomu klienty dovedl veterinární lékař. Pokud přes opakované doporučení veterinárního lékaře, či lékařů, odmítáte eutanazii vašeho zvířete, může a měl by veterinární lékař předat podnět příslušné Krajské veterinární správě, aby vaší situaci prošetřila pro podezření z týrání zvířete. Pokud KVS zjistí porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání, předá podnět obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, která může v krajním případě, byť se to zdá naprosto absurdní, úředně nařídit eutanazii vašeho zvířete, aby se tak zamezilo jeho dalšímu utrpení (popřípadě úřad nařídí jiné zvláštní opatření, například odebrání zvířete). A právě to je ten extrém, do kterého bychom se určitě neměli se svými zvířaty nikdy dostat. Zde totiž hraničí touha záchrany za každou cenu s týráním zvířete.
Eutanazii, respektive lege artis utracení zvířete, smí provádět pouze veterinární lékař nebo zletilá osoba, tato však pouze pod odborným dohledem veterinárního lékaře. To znamená, že eutanazie psa doma je možná za těchto předpokladů, jinak ne.
Často se setkáváme s výrazem eutanásie, což je nesprávný výraz pro slovo eutanázie.
Tmavá krev ve stolici psa se značným zápachem může značit střevní nebo žaludeční katar. Ten je způsoben požitím závadné a nedostatečně rozkousané potraviny. U tohoto onemocnění je typická krev ve stolici, zápach stolice, průjem a zvracení. A tyto příznaky jsou nejčastější po požití potravy. Je potřeba okamžitě navštívit veterinárního lékaře, který psa vyšetří, stanoví diagnózu a zahájí léčbu.
Tmavá krev ve stolici psa může být ale i projevem rakovinotvorného onemocnění. Toto onemocnění je nejčastěji spojeno i s průjmem. Je potřeba okamžitě navštívit veterinárního lékaře, který psa vyšetří, stanoví diagnózu a zahájí léčbu.
Tmavá krev ve stolici psa může být rovněž důsledkem prasklého vředu v žaludku a dvanácterníku. Zde je také potřeba vyhledat veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu na základě provedených vyšetření a zahájí léčbu.
Typ léčby doporučený vaším veterinárním lékařem bude záviset na základní příčině onemocnění, i když konečným cílem je zastavit primární onemocnění, ať už jde o azotemii nebo uremii. Například v případě močové obstrukce se váš veterinář pokusí překážku uvolnit, aby umožnil normální průchod moči. Kromě toho, pokud je pes dehydratovaný, budou mu podány intravenózní tekutiny ke stabilizaci zvířete a napravení deficitu elektrolytů.
Následná péče o psa
Celková prognóza tohoto onemocnění závisí na stupni poškození ledvin, akutních či chronických stavech onemocnění ledvin a léčbě. Protože se však většina léků vylučuje ledvinami, psi s onemocněním nebo selháním ledvin vyžadují zvláštní péči při výběru správných léků, aby se zabránilo dalšímu poškození ledvin. Bez předchozí konzultace s veterinárním lékařem nepodávejte psovi žádné léky. Kromě toho neměňte značku nebo dávku léku předepsanou vaším veterinárním lékařem bez předchozí konzultace.
Budete muset sledovat výdej moči svého psa doma a u některých pacientů musí majitelé výdej moči řádně zaznamenat. Tento záznam výdeje moči pomůže vašemu veterináři určit progresi onemocnění a celkovou výkonnost ledvin při současné terapii. Váš veterinář může opakovat laboratorní testy k měření hladin močoviny a kreatininu 24 hodin po zahájení intravenózního podávání tekutin.
