ZVUK

Sprej na blechy pro kočky

Sprej je nejšetrnější variantou, která se doporučuje zvláště u koťat. Aplikace je snadná, působí okamžitě a můžeme si sami regulovat množství aplikované látky. Na obalu si vždy nastudujte správné dávkování a dobu účinnosti nebo její omezení, jako je koupání, déšť nebo jen vlhko. Některé spreje jsou přímo doporučované k aplikaci do prostředí, kde se kočka zdržuje, a jsou vhodným doplněním boje proti blechám. Jejich aplikaci však zvažte zvláště u citlivějších koček, které mohou špatně reagovat na syčivý zvuk.

Spreje slouží k ošetření povrchu těla kočky. Mohou mít ničivý i repelentní účinek proti blechám i dalším ektoparazitům po dobu až několika týdnů. Některé spreje jsou vhodné také k ošetření okolí domácího mazlíčka. Oblíbeným produktem je například sprej Bolfo proti blechám, který lze bezpečně použít na kočky i hubení blech v domácnosti.

Zdroj: článek Blechy u koček

Způsob života a potrava srn

Srny a obzvlášť tedy srnci patří k teritoriálním zvířatům, jejich teritorium bývá zhruba kolem 2 ha. Během roku se srnci / srny pohybují buď jednotlivě, nebo v páru, případně s rodinou. Na zimu se ale často sdružují do tlup, které je pak možné vidět na polích. Srny jsou plaché a neustále (ve dne - v noci) si hlídají blížící se nebezpečí, nahrává jim i to, že mají dobře vyvinuté smysly. Pokud jsou srny i srnci vyrušeni, projeví se hlasitým békáním (zvuk trochu se podobající psímu štěkání).

Srny patří k velmi vybíravým druhům jelenovitých, alespoň co se týká potravy. Přes rok spásají různé bylinky a traviny, na rozdíl od laní a jelenů nepohrdnou ani listy, pupeny, plody a kůrou různých dřevin, případně i zemědělskými plodinami. Na pastvu chodí tedy hlavně v noci. Přes zimu bývají pak dokrmovány myslivci, kteří jim ke krmelcům nosí například seno, atd.

Zdroj: článek Nemoci u srnek

Přechodné uspání psa

Stejně jako člověk může se i pejsek dostat snadno do stresu. Ten je u zvířat způsobován situacemi, které jsou pro ně nové, jako například změna prostředí. Některé pejsky zase stresují náhlé a hlasité zvuky, jako jsou bouřky nebo ohňostroje. Ale jak svému zvířecímu miláčkovi od těchto pocitů úzkosti pomoci? Řešením jsou léky na zklidnění pro psa. Nejčastěji se jedná o antidepresiva ve formě tabletek, která mají zpravidla velice rychlý nástup účinku, a tak je psí stres během chvíle pryč. Dlouhodobějším řešením na stres u psa je zklidňující obojek, ze kterého se postupně uvolňují feromony a vůně heřmánku a levandule, a tak bude váš domácí mazlíček po celou dobu nošení klidný.

Pro pejsky jsou například doslova za trest silvestrovské oslavy. K podávání uklidňujících léků pro zvířátka by se však lidé měli uchýlit až v případě, že se jejich mazlíček opravdu hodně bojí. V opačném případě by se jich měli vyvarovat. Ideální je, pokud víme, že se bojí, nebrat je ven, ale nechat je v místnosti, ideálně temné, aby neviděli a slyšeli co nejméně. Vhodné je třeba pustit rádio nebo televizi, aby zvuk přehlušil výbuchy. Pokud se bojí opravdu moc, pak je vhodné podat některé léky.

Existují takové, které jsou na bázi aminokyselin, hormonů. Podávají se třeba týden dopředu před silvestrem nebo kdykoliv v průběhu života, pokud se psi něčeho bojí. Obsažené uklidňující látky vylučují takzvané hormony štěstí. Nepůsobí tak, že by pes usnul, jen ho uklidní. Je také možnost podat pejskovi některý z registrovaných gelů na bázi sedativ, a to třeba před půlnocí, přičemž zvíře poté tak napůl usne, na každého pejska to však může působit jinak.

Zdroj: článek Uspání psa

Výcvik štěněte jorkšíra

Také tento hravý, přítulný, komunikativní a inteligentní pes potřebuje dobrou a důslednou výchovu. I když je temperamentní, je velmi učenlivý a přizpůsobivý. Pokud je pro něj výcvik příjemný a zajímavý, stává se velice milým a poslušným psem. Jorkšírský teriér je typický bytový pes, ale aby zůstal zdravý a vitální, potřebuje ke svému životu hodně pohybu. Tento pes je vhodný i k výcviku poslušnosti a obratnosti.

Je velmi inteligentní a přizpůsobivý, rád se učí a hraje si. Z některých jedinců se však mohou stát bázliví pejsci, což svědčí o nedůsledné výchově. Přestože jorkšírský teriér kvůli své trpasličí velikosti vypadá miloučce, je nutné ho od začátku důsledně usměrňovat a nerozmazlovat jej. Výchova i tak maličkého a něžného psa, jako je jorkšírský teriér, je opravdu důležitá.

První povel, který bychom psa měli naučit, je přísné „nesmíš“. Tento povel musíme začít užívat od samého začátku a uplatňovat ho vždy, když se pes chová neposlušně. Pokud se pes chová dobře, odměníme ho pochvalou vyslovenou přátelským tónem. Psi jsou extrémně citliví na tón hlasu, který jejich pán během výcviku užívá, a povzbuzení je tedy velmi důležité.

Povelu „ke mně“ se musí naučit každý pes, který bude chodit venku bez vodítka. Může trvat delší dobu, než si osvojí rychlou a jistou reakci (měli bychom ho přitom rovněž zavolat jménem), částečně proto, že štěně bude od nás možná příliš daleko, a také zpočátku nebude schopno rozlišit povel od hry. Začněme tím, že malé štěně budeme volat příslušným povelem a jménem pravidelně při každé příležitosti, aby rozpoznalo zvuk svého jména. Přirozená zvědavost štěněte vám pomůže zajistit si jeho pozornost a brzy si na povel bude chodit pro potravu. Pro jasnější výcvik štěně připneme na svinovací vodítko. Zavoláme ho k sobě jako obvykle a neprodleně ho odměníme. Pokud štěně okamžitě neuposlechne, jemně ho táhneme k sobě a opakujeme „ke mně“. Nakonec všechno ještě jednou zopakujeme.

Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.

Zdroj: článek Výcvik štěněte

Brouci v srsti kočky

Nejčastější vnější parazité koček:

• blechy (Ctenocephalides),
• klíšťata (Ixodes),
• zákožka svrabová (Otodectes),
• všenky (Mallophaga).

Tito paraziti žijí na povrchu těla koček (paraziti u koček). Vývojový cyklus blech od vajíčka po dospělého jedince trvá 3 až 4 týdny, přičemž samička klade vajíčka až 3 měsíce. U klíštěte plné nasátí trvá 24 až 48 hodin.

Možnosti likvidace a obrany:

• Obojek: Je levný, snadno dostupný, účinek proti blechám až 4 měsíce, proti klíšťatům až 10 týdnů, záleží na značce. Může způsobovat lokální alergie a vypadávání srsti, před nasazením je lépe aplikovat antiparazitární šampon. Výrobky: Bayer Bolfo (od 4 měsíců věku), Beaphar, Trixie (od 6 měsíců věku).
• Sprej: Je levný, snadno dostupný, kočky ale nesnášejí zvuk spreje při aplikaci. Hrozí možnost olíznutí a následné otravy (vyhýbat se přípravkům, v nichž je účinnou látkou permethrin). Sprej je vhodný jako „nouzový“ přípravek, kdy je nutné ihned likvidovat velké množství blech na zvířeti, většinou je jen proti blechám. Výrobky: Frontline (Pfizer), Bayer Bolfo, Diffusil.
• Šampon: Je levný, snadno dostupný, ale je problematický při použití u koček (manipulace, oplachy). Většinou je jen proti blechám a má pouze krátkodobou účinnost. Výrobky: Frontline (Pfizer), Bayer Bolfo, Orthosan, Héry.
• Pudr: Má obdobné výhody a nevýhody jako šampon. Výrobky: Beaphar, Bayer Bolfo, Trixie.
• Spot-on: Je dražší (některé jen na předpis), má vysokou účinnost, jeho aplikace snadná.

Výrobky:

• Frontline (Pfizer) – fipronil: Účinnost proti blechám a klíšťatům (po aplikaci umírají nové blechy do 24 hodin, všenky do 48 hodin). Přípravek může začít účinkovat až několik dní po aplikaci; užívá se od 8 týdnů stáří; doba účinnosti po aplikaci: klíšťata 1 měsíc, blechy 5 týdnů.
• Advantage (Bayer) – imidacloprid: Je přípravek proti blechám, užívá se pro kočky od 6 týdnů stáří, doba účinku: 1 měsíc. Zabíjí i larvy v okolním prostředí, lze aplikovat také jako prevenci.
• Advantage 40 pro kočky do 4 kg
• Advantage 80 pro kočky nad 4 kg
• ProMeris (Cymedica) – metaflumizon: Přípravek proti blechám, pro kočky a koťata do 4 kg i pro kočky nad 4 kg, používá se od 8 týdnů věku, účinek: 6 týdnů.
• Advocate (Bayer) – imidacloprid + moxidectin: Přípravek proti blechám, oblým červům (škrkavkám a měchovcům) i proti jejich larvám, srdečním červům (prevence) a roztočům (svrabu); používá se od 9 týdnů věku, doba účinku: 1 měsíc; prevence i léčba.
• odvocate spot-on pro kočky do 4 kg
• Advocate spot-on pro kočky nad 4 kg
• Stronghold (Pfizer) – selamectin: Přípravek proti blechám i jejich larvám, všenkám, oblým červům (škrkavkám), srdečním červům (prevence) a roztočům (svrabu); používá se od 6 týdnů věku, doba účinku: 1 měsíc, prevence (blechy) i léčba.
• Stronghold spot-on pro koťata a kočky do 2,5 kg
• Stronghold spot-on pro kočky nad 2,5 kg
• Héry spot-on – přírodní oleje – gerianol: Jde o spot-on pro koťata (2–12 měsíců) i pro dospělé kočky, proti blechám, klíšťatům a dalšímu hmyzu; je netoxický, hypoalergenní, nedráždivý; doba účinku: 1 měsíc nebo po každé koupeli.

Zdroj: článek Kočičí vši

Jak psovi vyčistit ucho

Psí uši přímo přitahují bakterie a nečistoty. Nejvíce náchylní jsou hlavně psi s převislými boltci (kokršpanělé, pudlové nebo baseti). U těchto plemen je vhodné čistit uši až dvakrát týdně. Důležitý je však způsob, jakým to provádíte. Na mechanické čištění nebo vatové tampony zapomeňte a raději volte šetrný přípravek, který je k tomu určen. U pejsků s převislými boltci jsou uši často nepříjemně cítit, proto je důležité pravidelné ošetření čisticími kapkami, aby nedošlo k vzniku zánětu. Kapky brání uchycení zárodků ve zvukovodu, tlumí přirozeným způsobem zánět a ucho zklidňují. Pokud však vypukne zánět, měla by se léčba primárně konzultovat s veterinářem! Zvířeti nikdy bez konzultace s veterinářem sami neordinujte lidské léky, kapky či mastičky! Čistění uší by mělo probíhat podle množství mazu v uších, zpravidla však jedenkrát za čtrnáct dnů.

Psí ucho uchopte mezi prsty a natáhněte ho nahoru tak, aby se ušní kanál napřímil. Do otvoru zvukovodu opatrně vsuňte nástavec od speciálního ušního spreje nebo kapek a lahvičku stiskněte (dodržujte dávkování, které uvádí výrobce), aby se ušní kanál naplnil tekutinou. Pokud vás trápí obavy, že poraníte bubínek, je to zbytečné. Psi mají ušní kanálek zalomený a dostat se k bubínku je při běžném čištění téměř nemožné. Ucho byste měli stále držet, aby tekutina natekla dovnitř.

Velmi důležitou součástí samotného čištění je správná masáž, která slouží k mechanickému odstranění nečistot. Po stříknutí tekutiny ucho promněte v místě, kde vyrůstá z hlavy. Při masáži musíte vnitřní strany ušního kanálu třít o sebe, aby se špína uvolnila. Měli byste slyšet mlaskavý zvuk (jestliže ucho nemlaská, je buď málo naplněné čisticím přípravkem, nebo ho masírujete špatně). Mechanické rozrušení usazeného kalu je opravdu důležité, pouhé vykapání boltce, byť z vnitřní strany, řádné vyčištění nezaručí! Jakmile zvíře propustíte, obvykle se otřepe, čímž se uvolní kapky i s rozpuštěnou špínou (ideální je, když uši čistíte na zahradě). Zapomeňte na dočišťování uší vatou, uvolněná vlákna by mohla ucho podráždit! Ucho můžete na závěr lehce otřít papírovým kapesníkem.

Zvířeti se čištění uší většinou moc nelíbí, proto z toho nedělejte žádnou velkou vědu a pracujte pokud možno rychle (natáhnout ucho, aplikovat přípravek, promasírovat a propustit). Nakonec nezapomeňte svého psa odměnit nějakým pamlskem, aby pro něj pravidelná péče o uši byla aspoň trochu příjemná.

Zdroj: článek Péče o ucho u psa

Shiba inu

Šiba nebo shiba inu je ostražitý a upřímný pes. Neustále vyžaduje pozornost svého okolí, chce, aby se vše točilo kolem něj. Na každý neznámý zvuk, neznámého člověka nebo neobvyklou situaci reaguje hlasitým štěkáním a chce být účasten jejímu řešení. Šiba inu je velmi dobrý hlídač, který je své území ochoten bránit i před nepřítelem, který je mnohonásobně větší.

Jde o proporčně vyvážené malé plemeno, svalnaté a dobré kostry a pevné konstituce. Krycí srst je tvrdá a rovná, podsada je jemná a hustá. Na ocase je srst mírně delší a odstávající. Barva srsti je červená, černá se žlutými znaky, sezamová, černá sezamová, červená sezamová. Všechna zbarvení musí vykazovat „urajiro“, tedy světlejší srst na čenichu, lících, hrdle, hrudi, břiše, spodní straně ocasu a spodku končetin. Bílý obličej nebo přetrvávající černá maska jsou považovány za vadu (poměrně častá je černá maska mizející s věkem – nepřetrvávající). Velikost v kohoutku u psa okolo 40 cm, u feny 37 cm. Svým vzhledem připomíná lišku. Oči má trojúhelníkového tvaru a tmavé barvy. Uši jsou také trojúhelníkové, malé a vztyčené. Ocásek má stočený na hřbetě. Má dvoupatrovou srst, vrchní je tvrdá a rovná, pod ní je srst jemná a hustá. Hřbet má rovný, bedra svalnatá, hrudník a žebra dobře klenutá.

Shiba inu znamená v překladu „malý pes z lesa plného křoví“. Název tohoto plemene tedy vznikl pro jeho použitelnost při lovu ptáků v houštinách. Šiba inu je velmi staré plemeno pocházející z Japonska, kde je dodnes nejrozšířenějším psem, i když dnes už jen jako společník.

Je to svérázné plemeno milující člověka, a zároveň velmi samostatné, vyžadující velký kus svobody. Majitel shiby by měl být dostatečně silná osobnost, aby zvládl její trochu svéhlavou povahu. Není to tak velký problém, jak se někdy tvrdí, ale shiba naprosto není vhodná pro člověka, který vyžaduje od svého psa bezmeznou poslušnost a není ochoten dopřát mu možnost vlastního rozhodování.

Shiba se hodí na vesnici i do města. Díky své otužilosti může pobývat celoročně venku na dvorku, ale zároveň si ráda pohoví někde v teploučku v bytě. V dnešní době, kdy města přísně upravují pohyb psů na veřejných prostranstvích, se shiba ve městech dobře uplatňuje, protože je ideální ji venčit převážně na vodítku. Je také dobrou volbou pro obyvatele městských bytů, kteří chtějí jiného psa, než jsou typická pokojová plemena. Je-li majitel většinu dne mimo domov, bude shiba klidně spát a čekat, nebude rušit sousedy zbytečným štěkáním a vytím. Sportovně založené majitele shiby rády neúnavně provázejí na pěších túrách či běžkách. Jinak si ale vystačí s běžnou procházkou.

Shiba nepotřebuje žádnou zvláštní péči o srst. Ve slušných podmínkách v podstatě nepotřebuje koupání, v období línání se doporučuje ji častěji vykoupat a vytřít srst ručníkem, aby se rychleji vyměnila srst. Při línání je třeba každodenní vyčesávání.

Shiba inu se dá zakoupit přímo od chovatelů. Někteří chovatelé prodávají i psy bez průkazu původu. Cena se pohybuje s průkazem původu okolo 10 000 korun, bez průkazu původu pak okolo 4 000 korun.

Zdroj: článek Akita Inu

Jak odstranit blechy u kočky

Na blechy spolehlivě přijdete tak, že své kočce prohlédnete srst. Jakmile objevíte jednu blechu, počítejte s tím, že se jich v kožichu skrývá klidně i dalších 20 (v různých vývojových stadiích). Dospělou blechu nemačkejte mezi nehty – jak je u mnoha chovatelů zvykem – sami byste se totiž mohli nakazit. Nejúčinnější zbraní proti blechám je použít speciální přípravky na srst zvířete. Odstranění blech u koček není snadné.

Blechy lze odstranit pomocí spreje, šamponu nebo spot-onu. Spot-on se jeví jako nejspolehlivější. Jedná se o drobnou ampulku s tekutinou, kterou zvířeti aplikujete mezi lopatky. Blechy postupně uhynou. Spot-on navíc chrání i proti klíšťatům. Cena jedné ampulky se pohybuje kolem 130 Kč. Další možností je vykoupat kočku s použitím speciálního šamponu. Koupel je ale nutné za 1 týden až 14 dní zopakovat, aby se zahubily opravdu všechny blechy. Prodávají se také spreje na blechy. Ne všechny jsou však spolehlivé. Navíc zvíře musíte postříkat velmi důkladně a opravdu celé. Jinak se blech nikdy nezbavíte.

Všechna místa, se kterými vaše kočka přišla do kontaktu, je potřeba vyčistit. Pokud můžete, hoďte deky a polštáře do pračky, kde se blechy při vysoké teplotě spolehlivě zahubí. Pokud tento krok vynecháte, můžete si být jisti, že se vám kočku nepodaří odblešit.

Sprej je nejšetrnější variantou, která se doporučuje zvláště u koťat. Aplikace je snadná, sprej působí okamžitě a můžete si sami regulovat množství aplikované látky. Na obalu si vždy přečtěte dávkování a dobu účinnosti nebo její omezení, jako je koupání, déšť nebo jen vlhko. Některé spreje jsou přímo doporučované k aplikaci do prostředí, kde se kočka zdržuje, a jsou vhodným doplněním boje proti blechám. Zvážit jejich aplikaci bychom měli ale u citlivějších kočiček, které mohou špatně reagovat na syčivý zvuk.

Obojky se snadno aplikují, působí poměrně rychle a dlouho (4–8 měsíců dle výrobce), ale zvíře ho musí nosit stále, nesmíme mu ho dávat jen na procházky a podobně. Výběr je dnes velký, můžete si vybrat podle velikosti zvířete, podle typu uvolňované látky, některé jsou kombinované a působí i proti klíšťatům. Většina je voděodolných. U některých bývá uvedeno, že by uvolňovaná látka neměla přijít do styku s malými dětmi. Některé obojky jsou aromatické a hodí se spíše pro zvířata žijící venku.

Šampon působí okamžitě na všechny namočené parazity, nemusíte mít strach, že účinnou látku obsaženou v šamponu předávkujete, a nadto kočku pěkně umyjete. Jsou vhodné jako první krok k likvidaci velkého počtu blech na zvířeti, ale jejich účinek je krátkodobý, je tedy lepší doplnit je o přípravky s delší účinností. U koček však často bývá problém s jejich aplikací, protože se obecně nerady koupou.

Spot-on jsou pipetky nebo tubičky, které se snadno aplikují (srst se rozhrne a na několika místech podél páteře se na kůži vytlačí část pipetky; některé stačí aplikovat jen na kohoutek – nosná látka s účinnou se pak rozpijí po kůži nebo i do ní – podle výrobce). Působí poměrně rychle a dlouho (2–3 měsíce), ale musí se dodržet způsob aplikace. Na trhu je dnes velký výběr, většina přípravků neúčinkuje pouze na blechy, ale likviduje i klíšťata, všenky, svrab, vnitřní parazity a další.

Pudry mají pouze repelentní účinek a používají se u koček, které nesnesou jiný typ aplikace přípravku (nemohou nosit obojek, bojí se syčení spreje, nesnesou koupání a podobně). Jde o zcela přírodní repelentní pudr pro kočky, který je chrání až po dobu 4 týdnů od aplikace, a to nejen proti blechám, ale také proti otravným klíšťatům a jinému hmyzu.

Zdroj: článek Blechy u koček

Nemoci

Bude-li mít tento pes vhodnou stravu, může se vyhnout řadě zdravotních komplikací.

Vzhledem k malé váze nehrozí pomeranianovi například dysplazie kloubů, jež tolik trápí velká plemena s vyšší hmotnostní (či dokonce s nadváhou nebo obezitou). Celkově se jedná o zdravého psa, u kterého představuje největší zdravotní komplikaci vykloubení čéšky. Dalším problémem může být také tracheální kolaps a zřídka se můžeme setkat s kožními problémy.

Pomeranianové jsou náchylní ke ztrátě zubů, tudíž se nedoporučuje krmit je suchým krmivem. Často mohou trpět i mírnou až těžkou hluchotou, zvýšeným nitroočním tlakem a ametropií (porucha vidění způsobená nepoměrem mezi předozadní délkou očního bulbu a lomivou silou optického aparátu). Pakliže máme psa se zbarvením srsti merle, jehož rodiče (oba) měli srst téže barvy, může se u něj navíc objevit abnormalita skeletu, problémy se srdcem a reprodukčním systémem.

Luxace čéšky je stav, kdy se čéška vysmekne ze svého žlábku. Většinou se jedná o zděděnou poruchu, ale může být způsobena i zraněním. Existují různé stupně luxace: od mírné, která psa téměř neomezuje, až po těžkou, jež vyžaduje operaci. Diagnózou luxace čéšky se nenechte odradit, poněvadž většina pomeranianů s touto poruchou vede normální život (a pokud ne, problém vyřeší operativní zákrok). U lehkých případů se tlapa postižené nohy stáčí směrem dovnitř a hlezno směřuje ven. Když se koleno vysmekne, pes natáhne zadní nohu podél svého těla, tlapka bude mířit směrem k čumáku a pejsek bude trpět velkou bolestí. Co v takovém případě dělat? Svého pomeraniana vezměte k veterináři a požádejte ho, aby vám ukázal, jak vrátit koleno zpět na své místo.

Pomeranianové mohou trpět i hypotyreózou (snížená funkce štítné žlázy). Štítná žláza má mnoho různých funkcí, k nejznámějším patří regulace metabolismu. Hypotyreóza nastává ve chvíli, kdy není produkován dostatek tyroxinu. Její příznaky jsou: nárůst váhy (obezita), nadměrné vypadávání srsti, suchá srst, vysoký krevní cholesterol, anémie, špatné snášení chladu, pomalý tep.

Kolaps trachey (průdušnice) se projevuje tak, že pomeranian vydává kejhavý zvuk nebo zní, jako by vykašlával chuchvalec chlupů. Poruchu lze diagnostikovat pomocí rentgenu, poté se obvykle předepisují léky na tlumení kašle. Může se jednat o problém ohrožující život, proto uvedené příznaky nikdy neignorujte.

Hypoglykémie je náhlý pokles hladiny cukru (glukózy) v krvi. Většinou se vyskytuje u velmi mladých štěňat, ale může se objevit i u starších stresovaných pomeranianů. Mezi příznaky patří nenadálý kolaps, slabost, třesení, někdy křeče. Pokud se tyto problémy objeví u vašeho pomeraniana, okamžitě vyhledejte zvěrolékaře.

U pomeranianů se může objevit i takzvaná Black Skin Disease (BSD – nemoc černé kůže). Příznaky BSD se neprojeví ihned, nýbrž až v době, kdy štěňatům začne růst jejich dospělá srst, tedy přibližně v 6 měsících věku. Při chorobě BSD štěňatům dospělá srst nikdy nenaroste. V 18 měsících jim naopak na zadní části těla (oblast kolem ocasu a zad u stehen) začne srst v chuchvalcích vypadávat. Kůže zčerná nebo zešediví, nijak však nezapáchá ani se netvoří žádné vředy. Štěně zůstává zdravým zvířetem. Srst může na postižených místech znovu narůst, obzvláště po kastraci. Jedná se o poměrně neobvyklou poruchu, přesto se u pejska může vyskytnout. Další typ této vady se objevuje v pozdějším věku psa, kdy srst, která vypadá normálně, začne řídnout: nejdříve na zadní části stehen a na hýždích, poté na zádech a vypadávání pokračuje po zádech směrem nahoru. Psa lze samozřejmě léčit, ale každý jedinec reaguje na léčbu různě.

Některým pomeranianům zůstanou zachovány štěněčí zuby (vyrostou dvě řady zubů, což je běžné u toy plemen). Řada štěněčích zubů by se měla odstranit, neboť může poškodit skus. Jestliže pejska neukazujete na výstavách, je lepší počkat s vytrháváním, jelikož štěněčí zuby obvykle vypadnou samy. Když to bude nutné, navštivte svého veterináře a vše s ním zkonzultujte. Zmíněné zuby se trhají ve chvíli, kdy je štěně v narkóze z jiného důvodu. Štěňatům by se obecně měly dávat hračky na žvýkání, protože kromě jiného pomáhají uvolnit štěněčí zuby.

Zdroj: článek Pomeranian

Ultrazvukový obojek proti štěkání

Obojek je aktivován pouze vibracemi hlasivek při štěkání psa, přičemž je vyloučeno spuštění jiným psem. Při štěkání psa obojek dle nastavení buď vydává samotný ultrazvukový signál, nebo se na krku psa rozechvěje vibracemi, nebo obojí současně. Tím upoutá pozornost psa a přeruší jeho (často vytrvalé) štěkání. Tento obojek je vhodný pro čivavy, yorkšíry, krysaříky, maltézské či boloňské psíky a všechna malá plemena psů, pro které jsou jiné obojky moc silné. I mezi malými křiklouny se ale zcela určitě naleznou takoví, kterým protivný zvuk nebo chvění obojku nezabrání v jejich rozhodnutí nám o sobě neustále hlasitě dávat vědět. Více než na velikosti totiž záleží na citlivosti a vnímavosti psa. V případě, že ultrazvukový obojek u vašeho psa nebude fungovat, budete jej muset nahradit obojkem elektronickým.

Nasadit čtyřnohému příteli elektronický obojek proti štěkání není žádná ostuda. K výchově psů je používají i zkušení kynologové. Aby pomůcka splnila očekávání, je nutné věnovat jejímu výběru dostatečnou pozornost. Často diskutovaný je také etický, respektive bezpečnostní rozměr protištěkacích obojků.

Moderní protištěkací obojky nemají s týráním zvířat vůbec nic společného. Musí splňovat přísná kritéria a parametry. Je tedy zaručena bezpečnost psa i jeho pána. Elektronickými obojky se zabývala mimo jiné Ústřední komise pro ochranu zvířat, která došla k závěru, že protištěkací obojky prodělaly v uplynulých letech takový technický vývoj, že jsou na hony vzdálené svým předchůdcům používajícím silnější stimuly a nevybaveným ani regulačními mechanismy. Existuje dokonce Mezinárodní asociace výrobců elektronických obojků (ECMA), která sdružuje výrobce respektující šetrné zacházení se zvířaty.

Princip protištěkacího obojku je jednoduchý. Jedná se o elektronické (nikoli elektrické) zařízení, které snadno rozpozná, když pes štěká nebo vyje. Když váš pes, například v době, kdy nejste doma, začne štěkat, obojek se aktivuje a psa napomene. Upozornění přitom většinou probíhá ve třech fázích. Prvním je zvukový signál, následuje vibrace. Pokud pes na signály nereaguje, přichází korekční elektrostatický impuls. K tomu ale většinou dochází jen výjimečně, respektive na začátku používání obojku. Pes totiž velmi brzy pochopí souvislost a souslednost jednotlivých upozornění.

Druhy elektronických protištěkacích obojků:

• Ultrazvukové protištěkací obojky vysílají ultrazvuk, který je pejskům nepříjemný. Vyslání ultrazvuku je aktivováno štěkotem psa. Nevýhodou tohoto typu protištěkacích obojků je relativně nízká účinnost – ne každému psovi vadí.
• Vibrační protištěkací obojky se vyznačují už vyšší účinností. Vibrace se také aktivují štěkotem psa, jsou mu nepříjemné a tím ho nabádají, aby přestal štěkat.
• Sprejové protištěkací obojky napomínají psa stříknutím spreje u čenichu. Tato metoda ho nebolí, ale je velmi nepříjemná, a proto i účinná.
• Elektronické protištěkací obojky patří k nejúčinnějším a využívají elektrostatický impuls. Tyto obojky mají několik stupňů napomenutí. Posledním stupněm je právě elektrostatický impuls. Některé typy obojků umožňují stupňování tohoto impulsu. Když pes se štěkotem přestane, obojek se deaktivuje. Stejně tak impulsy přestane vysílat za situace, kdy se uklidní.

Elektronické obojky se obecně doporučují používat u psů od 6 měsíců věku, kteří dostali základní výcvik (jako sedni, lehni, nesmíš a podobně). Určitě ale při výběru protištěkacího obojku čtěte, pro jak starého nebo velkého psa je určený. Nastavte také správnou míru impulsu.

Pes by měl impuls zaregistrovat, ale neměl by pro něho být příliš bolestivý – to poznáte tak, že pes reaguje zakňučením. Kvalitní obojky umožňují nastavit různé míry impulsů.

Protištěkací obojky se vyrábějí pro krátkosrsté i dlouhosrsté psy, pro malá i velká plemena. Majitelé psů o váze od 5 do 50 kg to mají jednodušší, protože pro ně bude vhodná velká většina obojků. Každý si ale může vybrat ten správný – v případě malých psů je jen třeba zvážit, zda pro ně impuls nebude moc silný. U mohutných plemen naopak hrozí, že obojek nebude dostatečně účinný.

Obojek proti štěkání s ultrazvukem je obojek určený spíše pro psy s nepříliš tvrdohlavou povahou. Obojek detekuje štěkání pomocí zvukového mikrofonu. Po aktivaci zvukem vyšle ultrazvukový tón, který je pro psa natolik nepříjemný, že ho odradí od dalšího štěkání. Hmotnost zařízení se pohybuje v rozmezí 30–40 g. Ultrazvukový obojek není vhodný pro použití při několika psech. Mikrofon v obojku zachycuje zvuky do 2,5 metru, takže pokud štěká v blízkosti psa, který má tento obojek, jiný pes, může se ultrazvukový obojek spustit a tak vyslat i nežádoucí korekci. Ultrazvukový obojek je vhodný pro všechny psy, ale pro tvrdohlavější psy a větší plemena nemusí být účinný – v tom případě se doporučuje obojek s impulsem. Ultrazvukový obojek je nastavitelný pro obvod krku od 15 cm do 80 cm. K napájení obojku se používají dvě 3V baterie (CR2032). Ty se dají běžně zakoupit v různých obchodech.

Zdroj: článek Obojky s ultrazvukem

Králík zakrslý

Je dobré si uvědomit, že zakrslý králík patří ke společenským zvířatům. Obvykle si na lidi snadno zvykne, když je s nimi od malička. Pak se z něj stává věrný společník, který svého páníčka následuje po celém bytě. Pokud ale nemáte čas se mu věnovat, pak pro vás králíček není vhodnou volbou. Může se začít bát lidí, s tím pak bývá spojená i jeho vysoká agresivita.

Výhodou králíčka také je, že obvykle patří k tichým zvířátkům, což znamená, že nevydává žádné výrazné zvuky, ale někdy může rušit svoji aktivitou, králíčci totiž obvykle ožívají večer a brzy ráno, což není každému člověku příjemné. Pokud pořizujete králíčka pro své dítě, pravděpodobně bude chtít, aby s ním králíček sdílel pokoj. To ale není úplně vhodné, protože večer je opravdu králíček nejaktivnější a rušil by spánek dítěte. V tu chvílí opravdu nezáleží na tom, jestli ho na noc necháte zavřeného v kleci (věřte mi, najde si něco, čím bude moc mlátit, šustit, vrzat), nebo volně pobíhat.

Zakrslí králíci patří také k čistotným zvířátkům, která jsou schopná naučit se chodit na svůj záchod jako kočky. Záchod je samozřejmě nutné pravidelně čistit. I tady si je třeba uvědomit, že není králík jako králík. Opět je jejich schopnost naučit se chodit na připravený záchod individuální. Problémem může být, pokud budete zpočátku v jeho výchově nedůslední, nebo se na ni úplně vykašlete, tak nemůžete čekat, že bude králíček čistotný. Nikdo se jen tak sám nenaučí používat záchod. Někdy se ale stává, že vychovatel je důsledný, snaží se, a i přesto to králíčka nedokáže naučit. I to se bohužel stává. Nečistotní králíčci, ať už z jakéhokoliv důvodu, obvykle čůrají a bobkují kdekoliv po celém bytě a kleci, případně rádi vyhrabávají připravený záchod. Na čistotnost králíčka má vliv i puberta (ta na něj přijde asi již 6 měsíců po narození), v tu chvíli se může z každého králíčka stát pořádný čuník. Stává se, že pubertální králíčci si značkují celý byt i jejich páníčka. V lepším případě to dělají bobky, v horším případě všude stříkají moč.

Jak dokazuje schopnost naučit se chodit na svůj záchod, patří zakrslí králíci k učenlivým zvířátkům. Kromě toho, že se tedy naučí této čistotnosti, mohou se také naučit přiběhnout na určitá zavolání. Tato schopnost je ale velmi individuální. Existují králíčci, kteří přiběhnou i na zavolání svého jména, pak jsou ale králíčci, kteří za vámi přijdou, jen když sami chtějí, případně když pro ně máte nějakou vhodnou motivaci (například oblíbený pamlsek, zeleninu). Dokonce někteří králíčci se i naučí, že něco nesmí, pokud při jejich „tréninku“ využíváte stále stejně znějící povely. Ale jak tu již zaznělo, jedná se o velmi individuální vlastnosti králíčků, zároveň je také nutná důslednost jejich majitele. Králíček se také s přehledem naučí rozeznávat zvuky. Dokáže se naučit poznat zvuk otevírající se skříně, v níž pro něj schováváte pamlsky, pak hned čeká, co dostane. Stejně tak ale dokáže poznat zvuky, které nemá rád, například prskání pánve, pak se hned běží schovat. I vychovaný králíček je ale svým způsobem průzkumník a ničitel. Některé věci se prostě nedají odnaučit a králíčci rádi objevují a zkouší poznat různé věci (jak jinak než pomocí zoubků). Králíčci velmi rádi takhle okusují pokojové rostliny, knihy, časopisy, kabely, gauče a různá oblečení. Vše, co se jim připlete do cesty, může skončit okousané, překousané nebo různě dírkované. V podstatě nemá úplně smysl se na králíčka zlobit, některé věci se prostě neodnaučí (samozřejmě to můžete zkoušet, někteří králíčci se třeba naučí, že knihy kousat nesmí, s jiným materiálem jim to ale již nejde). Pokud si tedy vyberete králíčka jako domácí zvířátko, je lepší všechno lehce zničitelné odstranit z jeho dosahu.

Králíčci jsou tedy schopní se nechat nějakým způsobem vycvičit, ale zároveň mají rádi své „tradice“, neradi přijímají jakékoliv změny. Někteří králíčci mají problém třeba se změnou uspořádání nábytku, nebo přijetím nového člena rodiny (ať už dalšího zvířátka, ale nebo i dítěte), dokonce problémem může být i přemístění jejich záchodku nebo změna steliva. Jakákoli změna může u králíčků vyvolat stres, který je pro zakrslé králíky opravdu nebezpečný.

Zakrslý králík sice patří k příliš nenáročným zvířátkům, ale i tak je třeba mu věnovat pozornost a čas. Pro žádného králíčka rozhodně není dobré, když tráví celý den v kleci a je pak vypuštěný ven jen třeba na hodinku. Takový králíček se pak obvykle stává velmi nespolečenským, a případně i agresivním. Nejlepší je, když máte prostor, kde můžete králíčka nechat celý den pobíhat, aniž byste se báli, že něco zničí (například chodba) a zároveň mu také věnujete dost pozornosti, aby si k vám mohl přijít pro pohlazení a pomazlení. Pokud ho totiž necháte jen pobíhat bez zájmu o něj, koledujete si o to, aby se vás bál a vyrostl z něj nezkrotný neposeda. Opravdu důležité je se mu věnovat, hrát s ním hry, mazlit se, i mluvení na něj králíček velmi ocení. Osamocený králíček je stejně jako člověk nakonec velmi nešťastný. Pokud nemáte na králíčka tolik času a bojíte se, že by mohl kvůli tomu „zdivočet“, tak se doporučuje mu pořídit kamaráda (ideálně opačného pohlaví, ale pozor, pokud nechcete mít hromadu mladých, je nutná kastrace). Nikdy by ale králíčci neměli sdílet jednu klec dohromady. Nedělalo by to dobrotu a mohli by spolu bojovat.

Zdroj: článek Zakrslý králík - délka života

Výcvik štěněte dobrmana

Měli byste si v prvním případě ujasnit, kdo bude páneček, aby pes nebyl zmatený. Ve smečce musí být člověk, kterého bude pes uznávat jako nejsilnější autoritu. Uvědomte si, že i když je malý pejsek moc roztomilý, je to v podstatě domestikovaný vlk a má úplně jinou psychiku než člověk. Opravdu jste si jisti volbou tohoto psa? Nejde jen o chvilkové nadšení? Budete na něj mít dostatek času, místa a finančních prostředků? Jestli ano, nic vám nestojí v cestě. Rozvažte, jestli chcete fenku nebo psa. U fenky musíte počítat s tím, že dvakrát ročně hárá. Je vhodnější na výcvik, protože se lépe soustředí. Při dospívání se ale může měnit její povaha. Pes je dominantnější a samostatnější. Jeho povaha se příliš nezmění, ale můžou se vyskytnout problémy, když chce „šéfovat“ rodině. Každý pes je jiná osobnost. Jeden způsob výcviku nemusí vyhovovat jiným psům. Při výcviku zjistěte, které metody nejvíce psovi i vám vyhovují. Nedržte si striktně návodu. Žádný neexistuje.

Zhodnoťte, na kterou odměnu pes nejlépe reaguje. Na piškoty, granule, na hračky – hadr, míček, klacek. Na některých cvičištích jsou piškoty zakázány, protože se drolí a psi při výcviku hledají drobečky. Naučte se důrazné povely. Dva povely můžou mít pro psa jeden význam, například „vstááň“, a „zůstááň“ (řešení: vstááň, zůůstaň), nebo „vpravo“, „vlevo“ (řešení: left, right [rajt], nebo vprravo, vlevo. Psovi nesmí dva odlišné povely splynout.

Intonace hlasu: Pes nerozlišuje význam jednotlivých slov. Když mu budete sladkým, příjemným hlasem říkat, jaký je zlobivý, tak se bude tetelit štěstím. Naučte se říkat povely jasně, důrazně. Nekřičte. Rozlišujte pochvalu, kárání a povely. Štěněte se při zakázané činnosti nemusíte ani dotknout, ostrý, nepříjemný hlas ho dokáže dostatečně upozornit. Když udělá něco dobře, nešetřete pochvalou. Poklekněte k němu, poplácejte ho po hrudníku, spokojeným hlasem chvalte. S tím, jak se budou cviky upevňovat, mluvte na psa méně. Povel řekněte jednou, a když jej pes neudělá, zakročte. Například „sedni“: pes si nesedne, je zbytečné opakovat „sedni, sedni, sedni“, raději přitlačte na záď a pochvalte.

Tresty: Každý pes je jiný, co se týče odolnosti vůči trestům. Musíte vycítit, kde je ona hranice snesitelnosti. Na submisivního psa stačí někdy jenom zvýšit hlas a ostrým tónem dát najevo nesouhlas. Tělesný trest často není třeba. Na některé psy můžete křičet, jak chcete, ale až na pořádné škubnutí vodítka zareagují. Při nežádoucí činnosti je lepší tvrdší rychlý trest než malý trest, protože se situace bude stále opakovat. Například předcházení u chůze u nohy: pořádně se psem škubněte, lépe si to zapamatuje než neustálé tahání a napomínání.

Fuj: Povel, když pes dělá zakázanou činnost. Dobré je psa plesknout novinami a schovat je. Pes si myslí, že ho trestá nějaká „neznámá síla“ – hlas matky přírody. Povel „fuj“ dáváme v případě, když nechceme, aby pes činnost kdykoliv opakoval. Například když pes okusuje vodítko. Citlivějším psům stačí, když rázně řekneme povel. Pokud pes nereaguje na váš důrazný tón hlasu, škubněte vodítkem. Až pes nežádoucí činnosti zanechá, hodně ho pochvalte.

Nesmíš: Tento cvik se často zaměňuje s povelem fuj. Povel „nesmíš“ dáváme pouze v případě, že pes v tuto chvíli musí zanechat činnosti, ale jindy, když mu ji dovolíme dělat, může. Například při nedovoleném hraní s míčkem a podobně.

Přivolání: Je to ten nejzákladnější cvik, který je dobrý trénovat od útlého věku psa. Nejdřív můžete zkusit psa dát na vodítko a říci „volno“. Až se pes vzdálí, zavolat na něj jménem, potom povel „ke mně“ a pokleknout ke psu. Zatleskejte, zapískejte, musíte zaujmout jeho pozornost. Když nepřijde, přitáhnete si jej k sobě, pochválíte a dáte pamlsek. Co se týče jména, vyplatí se krátké, ale znělé. Potom psa vypusťte na volno. Když se vzdálí, zavoláte jménem a znovu povel „ke mně“ a začnete se od něj vzdalovat. Už malé štěně si hlídá svého pána, a když vidí, že se vzdalujete, přiběhne k vám. Nikdy nechoďte ke psovi. Zezačátku si tento cvik upevňujte doma, kde nejsou rušivé podněty. Přivolání zkoušejte často, ale ne když je pes opravdu zaneprázdněn a absolutně nevnímá. Zkuste po něm hodit kámen (malý) a znovu ho přivolejte. Někteří cvičitelé doporučují používat stopovku, ale mazanější psi rychle pochopí princip a na stopovce poslouchají jak hodinky. Ale jakmile se vypustí, tak vás ignorují. Někdy se stane, že pes uteče. Nechoďte za ním, je to zbytečné. A až pes přiběhne, nezlobte se na něj. Pochvalte ho, že přiběhl. Ten vztek musíte překonat. Když chodíte se psem do přírody, určitě si pořiďte ultrazvukovou píšťalku. Zavolejte psa a dvakrát pískněte. Pes si spojí zvuk píšťalky a vy si nezničíte hlasivky. Povel rukou: Upažíte levou ruku a zase připažíte – plynulý pohyb. Zezačátku stačí, když pes přiběhne. Pak trvejte na tom, aby před vás předsedal a v poslední fázi by si měl sednout k noze. Doporučuje se navštěvovat kynologické cvičiště. Předsudky typu, že pes bude zlý, hoďte za hlavu. Pes si lépe zvykne na přítomnost psů a ani na vycházkách jej nebudou tolik rozptylovat. A ještě jedna dobrá rada. Myslete rychleji než pes. Sledujte jeho pohyb. Jakmile zpozorní, zastaví se, nečekejte, až se rozběhne, ale dejte povel. Rozběhnutého psa těžko odvoláte.

Sedni: Nejdřív můžete zkoušet takový „předvýcvik“. Když si bude štěně sedat, řekněte mu „sedni“. Ale jinak si psa posaďte vedle nohy, chyťte ho za obojek a zvedejte mu hlavu nahoru a zadek dolů, přitom dejte povel „sedni“. Přidržte ho a chvalte. Když se bude bránit, nalákejte ho na pamlsek – zvedněte piškot nebo hračku nad něj a přitlačte na zadeček.

Lehni: Vezměte si do pravé ruky pamlsek. Přitlačte psa na zádi směrem k zemi a pamlsek dejte před něj. S povelem „lehni“ by si měl lehnout. Když bude pes vstávat, podržte ho obojkem u země a chvalte. Další možností je, že když bude pes sedět, tak mu nadzvednete tlapy a položíte ho. Počítejte s tím, že bude mít pes zezačátku tendenci zvedat se. Chvíli ho přitlačte k zemi, nalákejte ho na pamlsek.

Chůze u nohy: Nejdříve navykněte psa na obojek a vodítko (už jako malému štěňátku mu je pravidelně nandávejte a pomalu prodlužujte intervaly). Až bude pes obojí obstojně snášet, dejte si do pravé ruky pamlsek, aby na něj viděl, a dejte ho před něj s povelem „k noze“. Ujděte pár kroků a zopakujte postup. Na vylepšení tohoto cviku je dobré stoupnout si ke zdi, a když bude mít pes tendenci předbíhat, jemně ho přitlačte a zataraste mu cestu vaší nohou. Nebo krátce, ale výrazně škubněte vodítkem s povelem „k noze“. Pamatujte, že pes má chodit až na výjimky u levé nohy a vodítko se drží v pravé ruce. Nikdy psa netahejte, když bude předbíhat, řeknete povel, potom plesknete rukou o nohu a nakonec krátce a výrazně škubněte. Speciálně někteří labradoři jsou velmi líní a opožďují se krok za vámi. Zkuste si dát ruku s pamlskem do úrovně vaší hrudi a ukažte mu jej. Pejsek bude sledovat pamlsek a nebude pozadu. Povel rukou: Krátce tleskněte na své stehno.

Odložení: Tento cvik začněte dělat, až když bude pes ovládat povel „lehni“. Nejdříve psa položte, dejte mu povel „zůstaň“, nechte si ho na vodítku a udělejte krok od něj tak, aby vás pes viděl. Hlídejte, aby pořád ležel. Po chvíli se k němu vraťte a pochvalte ho. Postupně se vzdalujte dál a dál a prodlužujte interval čekání. Cvik můžete provádět také vsedě nebo vestoje.

Štěkot na povel: Nejdříve musíte psa nějak donutit, aby začal štěkat. Třeba ho přivázat ke stromu a kousek se vzdálit. Pes uvidí, že se vzdalujete a rozštěká se. Nebo až bude štěkat například na kočku, říkat mu „štěkej“. Pes si to časem spojí. Povel rukou: Dvakrát kmitnout prstem psovi před očima.

Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.

Zdroj: článek Výcvik štěněte

Chování zakrslého králíka

Teddy je jemné a klidné zvířátko mazlivé povahy, a tak se hodí k dětem i ke starým lidem, aby jim pomáhal zahánět samotu. Samotný králíček díky své povaze k dítěti přilne a bude ho brát za svého kamaráda. A nezáleží na tom, zda to bude sameček či samička. Teddy je společenský a za péči a pozornost se odměňuje náklonností. Kvůli samotě někteří chovatelé doporučují pořídit si dva králíčky, kteří se spolu zabaví. Nejvhodnější jsou dvě sestry z jednoho vrhu nebo vykastrovaný sameček se samičkou. Tyto kombinace jsou zárukou, že se nebudou rodit mláďata, ale hlavně nebude nutné řešit spory a souboje.

V prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), máte dvě možnosti:

1. vzít ho a odnést na toaletu;
2. dát mu na srozuměnou nesouhlasným tónem hlasu, že takto tedy ne, a bobky odnést do toalety a připadnou loužičku vysát papírovým kapesníkem. A až jej přistihnete na toaletě, mějte po ruce dobrotu, kterou ho odměníte, abyste ho pozitivně motivovali.

Postup č. 1 je trochu problematický, protože králíci většinou nesnáší zvedání a přenášení (evokuje jim to pocit, kdy je v přírodě chytí dravec, oni letí vzduchem, nemohou utéct a je s nimi konec). Pokud tedy budete králíka na záchůdek přenášet, může se dost dobře stát, že se mu to nebude líbit, vaši ruku si spojí s nedobrovolným pobytem ve vzduchu a bude před vámi prchat, i když ho budete chtít jenom pohladit. Doporučujeme tedy používat spíše metodu č. 2.

Nečekejte zázraky během několika hodin nebo dnů. Některým králíkům trvá déle, než se na záchůdek naučí chodit. Základem je naučit králíka do toalety čurat. Bobky se časem přidají.

Králíkovi dejte do klece podestýlku okamžitě pouze do toalety a do zbytku klece kobereček. Pokud bude mít králík podestýlku jak v kleci, tak v místě vylučování, nebude mezi tím rozlišovat, a to ani za předpokladu, že bude podestýlka v kleci jiná, a na toaletu se nenaučí.

Mláďata v záchůdku často leží a odpočívají. Nebojte, s věkem je to přejde.

Někteří králíčci neradí chodí na rohový záchůdek. Tento problém lze vyřešit pořízením komfortnější obdélníkové toalety pro kočky. Umístěte králíkovi do pokoje alespoň jednu externí toaletu, kterou bude moct používat při pobytu mimo klec. V přírodě králíci nekonají potřebu do své nory a je možné, že váš králíček bude taky tak čistotný, že upřednostní vyprazdňování mimo klec. Někteří králíci chodí neradi na toaletu, pokud jsou jako podestýlka používány dřevité pelety. Je možné, že jim vadí rachot při doskoku do záchůdku nebo je tvrdé pelety tlačí do pacek. Toto se dá vyřešit pořízením dřevité hrudkující podestýlky, která je jemnější. Pokud se váš králík naučil chodit na toaletu, ale zničehonic máte pocit, že máte doma prasátko, které rozhazuje po bytě bobky, jak se mu zlíbí, a je mu mezi 4–12 měsíci, pak můžete být klidní. Váš králíček se právě nachází v pubertě a pomocí bobků si značkuje území. Horší je, pokud si území začne značkovat močí. Za toto chování ovšem nemá smysl králíka trestat například zavřením do klece. Králík jedná pudově a nemůže si pomoct. Pokud vás značkování obtěžuje (čemuž se v extrémních případech skutečně nelze divit), měla by pomoct kastrace.

Buďte na něj hodní, i incidenty se pokuste řešit mírně. Jde především o to, aby k vám získal důvěru a nebál se vás. Nesmíte to zkazit, a tak si zejména v prvních dvou měsících dejte záležet. Králíka chvalte za to, co udělá dobře. Když zjistíte, že se mu něco nelíbí (například ho to lechtá), nezlobte ho tím, vede to pak k nedůvěře. Když se k němu následně přiblížíte, bude mít obavy, že ho chcete zase lechtat.

Mluvte na něj tiše, nekřičte, nezvyšujte hlas (místo zvýšeného hlasu je v případě potřeby lepší použít varovný tón). Jemný hlas na něj působí blahodárně, zvyšuje jeho důvěru. Mluvte s ním často, netvařte se, že je vzduch. Při příchodu a po ránu ho pozdravte. Pokud do něj omylem kopnete, omluvte se mu. Když něco dělá dobře, pochvalte ho. Králíčka nezastrašujte, tím si jeho důvěru nezískáte, naopak, začne se vás spíš bát a ze strachu může začít útočit kousáním a škrábáním, což si mnozí majitelé omylem vysvětlují jako agresivitu. Přitom je to jenom projev strachu. Každý králík má svoji osobnost, každý je jiný. Výchovu je třeba vhodně přizpůsobit jeho povaze. Všechno však chce čas a pravidelné opakování. Nečekejte dokonalost, občas králík pravidla poruší.

Věnujte zvířátku svůj čas. Aby si králík co nejlépe zvykl na lidi a chod domácnosti, musí být nutně několik hodin denně puštěný. Absolutní minimum jsou 4 hodiny denně mimo ubikaci a někteří králíci potřebují ještě víc. Pokud tolik času nemáte, králíčka si nepořizujte. Zavřený v kleci by se trápil, a když už by se z klece náhodou na několik minut denně dostal, určitě by neměl náladu na mazlení, ale snažil by se vybít si energii demolicí vybavení bytu. Pamatujte si: spokojený králík = králík s dostatkem volnosti. Když se mu nebudete v prvních týdnech dostatečně věnovat, nebude na vás zvyklý a opět nemůžete čekat, že se od člověka, který ho drží jenom zavřeného v kleci, nechá s nadšením mazlit.

Králíčka hlaďte vždy jemně, nesahejte mu přitom do očí, netiskněte jej příliš silně, jinak mu hlazení bude nepříjemné. Nezvedejte ho do náruče za účelem hlazení (důvody viz dále), ale naopak ho hlaďte na zemi, aby měl pevnou půdu pod nohama. Když si donesete králíčka domů, je vhodné upravit ze začátku jeden pokoj tak, aby nemohl nic zničit (kabely, květiny, knihy), a důkladně ucpat všechny díry, aby neměl kam zalézt a kde se zaseknout. První den a noc mu dopřejte klid, aby si mohl zvyknout na novou situaci. Druhý den mu otevřete klec, aby mohl sám ven. Pokud jsou na něj dvířka klece moc vysoká, sundejte celý drátěný vršek klece. Pak si lehněte s knihou v pokoji na zem, čtěte si a mějte po ruce nachystanou nějakou dobrotu. Králíčci jsou zvědaví a časem jim to nedá, vylezou z klece a začnou zkoumat okolí. Až se přiblíží k vám, tiše na něj milým hlasem mluvte a zkuste mu opatrně nabídnout pamlsek tak, aby ruku viděl. Pamatujte: králíci nablízko špatně vidí a prudký pohyb je může vylekat. Pokud si pamlsek vezme, můžete ho zkusit opatrně prstem pohladit po čumáčku a mezi očima směrem k uším. Pokud prchne, nezoufejte a vytrvejte. Dobré je udělat si tematicky zaměřený víkend a snažit se věnovat co nejvíc času ochočování. Pokud vám králík ještě nevěří a není na vás zvyklý, nesnažte se ho hladit tak, že k němu prostě přijdete a skloníte se. V tu chvíli mu totiž evokujete dravce, který se ho snaží ze vzduchu ulovit a králík prchne. Pokud králíčka hladíte a ten při tom chroupe zoubky, pak se mu hlazení moc líbí.

Králík nemá rád zvedání a chování v náručí – napovídá mu to instinkt. V přírodě totiž stojí králíci v potravním řetězci velice nízko a často jim hrozí, že se stanou svačinou dravce. Jejich jedinou obranou je útěk, a pokud se ocitnou ve vzduchu a útěk je jim znemožněn, pravděpodobně jim zbývají poslední minuty života. Proto králíci nemají rádi chování a zvedání. Pokud namítnete, že má váš malý králíček chování rád, dočkejte času. Mláďata se sebou často nechají vyvádět psí kusy, ale jakmile poberou trochu rozumu, začnou kopáním, škrábáním a úprkem do bezpečí dávat jasně najevo, že zvedání tedy ne. Takže jestli se králíkovi zvedání nelíbí, nezvedejte ho. Mohl by si vaši ruku spojit s nepříjemnými pocity a začít před vámi utíkat, i když ho chcete jenom pohladit. V horších případech může začít na ruku i ze strachu útočit škrábáním a kousáním. Králíka je nutné zvedat vlastně jenom tehdy, chceme-li ho někam přepravit (na veterinu, na chatu) nebo mu ostříhat drápky, což je jednou za čas a králíkovi to dlouhodobé trauma nezpůsobí. Určitě není nutné ho kvůli tomu na zvedání snažit zvykat. Večer dostanete králíka do klece poměrně spolehlivě na jídlo. Dobré je naučit ho na určitý zvuk, který bude signalizovat, že se podává večeře (šustění sáčkem, štěrchání s plechovkou, cinkání nehtem o misku a podobně). Pak se králík do klece přiřítí tak rychle, že za ním zbude jenom žíznivá čára. Až králíčka opět položíte na zem nebo pustíte z přepravky, je vhodné mít po ruce něco dobrého, čím byste si ho mohli usmířit.

Klec by měla být umístěna na klidném místě. Nesmí být v průvanu, na přímém slunci, a pokud v zimě intenzivně vytápíte byt na tropické teploty, neměla by být ani u topení. Králíčkovi pořiďte na krmivo jeho vlastní misku, která bude mít své stálé místo, aby si zapamatoval, kde najde potravu. Králíčka z klece nevyndávejte! Nechte ho, aby si vyskočil ven sám a aby se tam mohl kdykoliv svobodně vrátit. Pokud je to možné, nezasahujte králíkovi do klece v době jeho přítomnosti. I potravu mu dávejte, když v kleci není. Mohl by to brát jako narušení svého teritoria a proti ruce vystartovat s úmyslem vyhnat vetřelce. U některých králíků proti tomuto chování pomáhá, když mu jemně přitisknete hlavičku k podlaze, což v králičí řeči značí podřízené postavení. U některých ale toto nezabírá.

Neberte králíkovi jídlo, které mu už jednou dáte, zlobí ho to. Králík údajně jí až 70x denně a je pro něj nebezpečné, aby měl dlouho prázdný žaludek. To neznamená, že se máte snažit svého miláčka vykrmit. Ale musí mít neustále k dispozici dostatek sena a vody.

Pokud má králík zuby správně rostlé, nepotřebuje je nijak speciálně obrušovat, protože si je opotřebuje při běžném příjmu potravy. Přesto je vhodné, aby měl k hlodání nějakou větvičku (seznam vhodných dřevin viz Jídelníček), protože se tím dobře zabaví. Pokud králíček ohlodávat větve nechce, vůbec to nevadí, jestliže mají zuby správný skus, nepřerostou mu, i když nic hlodat nebude. Pokud mu zuby přerůstají, nepomůže ani celý jabloňový sad a je potřeba chodit zuby v inhalační narkóze brousit. Pokud se broušení opakuje často, je lepším řešením mu zuby nechat na specializovaném pracovišti vytrhnout. Dobrý veterinář zuby NIKDY nestříhá! Králíkovi NEDÁVEJTE suchý chleba.

Králíkům rovněž nedávejte pamlsky obsahující mléko, drůbeží moučku, živočišné bílkoviny, med, piškoty a ani jakékoliv další lidské cukrovinky.

První očkování se standardně provádí ve věku 10 týdnů po negativním rozboru bobku na kokcidiózu. Králík musí být v době očkování naprosto zdravý (ani lidé se neočkují třeba jen s rýmou). Při prvním očkování ve věku 10 týdnů se po měsíci nepřeočkovává. Standardně se očkuje pouze proti myxomatóze a králičímu moru. Interval mezi očkováními závisí na druhu použité vakcíny. Pokud se použijí při očkování monovalentní vakcíny (to znamená, že králík dostane dvě injekce a v každé bude jiná očkovací látka), přeočkovává se po roce. Pokud se použije kombinovaná vakcína (dostane jednu injekci, například Pestorin Mormyx), přeočkovává se po půlroce. Pokud je v okolí nepříznivá nákazová situace, očkují se i mláďata mladší deseti týdnů (od 6. týdne), ale v 10. týdnu je pak potřeba přeočkovat. Je vhodné mít králíka proti těmto dvěma smrtelným chorobám naočkovaného celoročně. Nezáleží na tom, jestli přijde nebo nepřijde do kontaktu s ostatními králíky, protože tyto nemoci přenáší bodavý hmyz.

Králíčkovi do záchůdku pořiďte dřevitou podestýlku. Vybírat můžete mezi dřevitými peletami (obsah záchůdku se po použití vyhazuje) nebo dřevitou hrudkující podestýlkou (ze záchůdku se lopatkou vyberou bobky a hrudky moči, takže zůstane jenom čistá podestýlka). Ve zbytku klece by měl mít králíček kobereček. Pokud kobereček odmítá, můžete mu nechat jenom holý plast, někteří králíci ho vyloženě upřednostňují. Králíček se myje sám (podobně jako kočka), takže není třeba jej koupat.

Zdroj: článek Zakrslý králíček Teddy

Nejčastější příčiny zranění psů

Tržné rány, pokousání – nejprve zkontrolujte, zda nedošlo k poranění větších cév. V případě, že pes krvácí, začněte krvácení ihned zastavovat. U rozsáhlejších poranění neprodleně vyhledejte veterinární pomoc. Nejprve tedy zastavte krvácení, pak ránu ošetřujte! Lehké plošné krvácení nebo krvácení z malých ran se zastaví většinou samo (takové krvácení je užitečné, protože vyplavuje z rány nečistoty, případně i choroboplodné zárodky). Sraženou krev z rány neodstraňujte. Silnější krvácení zastavte využitím tlakového obvazu, obinadla nebo tamponu. Tlakový obvaz vystačí na mírnější rány, které je možno ovázat. Pružné obinadlo se používá nejčastěji při zástavě krvácení na končetinách, končetinu oviňte nad ránou a opatrně utahujte, dokud se krvácení nezastaví, obinadlo však nesmíte ponechat na končetině déle než 1 až 2 hodiny. Tampon použijte pro silně krvácející rány na místech, která lze obtížně vázat. Nikdy nepoužívejte zásyp! Vlastní ošetření rány proveďte až po zastavení krvácení. Povrchové ranky a odřeniny ošetřete jodovou tinkturou nebo jinou dezinfekční tekutinou, popřípadě sprejem (Septonex spray). Ránu znečištěnou prachem nebo hlínou a podobně nejprve vyčistěte 3% roztokem peroxidu vodíku, nouzově alespoň čistou vodou. Rány, které se mohou snadno znečistit (například na končetinách) ošetřete a zakryjte obvazem. Při vážnějším poranění je nutné neprodleně zajistit ošetření u veterinárního lékaře.

Popáleniny a poleptání – bezprostředně po popálení sprchujte postižené místo chladnou vodou asi 15 minut. Pozor však na podchlazení psa. Po ochlazení ránu překryjte čistým obvazem nebo gázou. Drobné popáleniny zasahující pouze pokožku můžete ošetřit sami. Zpočátku dvakrát denně, později jedenkrát denně místo očistěte a odstraňte nečistoty 0,5% dezinfekčním roztokem. Pokud je rána suchá, můžete použít dezinfekční mast. Rozsáhlejší popáleniny vyžadují každodenní ošetřování lékařem. Poleptání kyselinou – ránu opakovaně oplachujte roztokem sody bikarbony (do 1 litru čisté vody přidejte čajovou lžičku sody). Poté ihned kontaktujte veterináře!

Pohmožděnina – vzniká nárazem tupého a tvrdého předmětu na tělo. Ten poškodí měkké části těla a neprorazí kůži. Postižené místo oteče, je teplejší a bolestivé. V případě, že je zhmožděna končetina, objevuje se u psa kulhání různé intenzity. Menší pohmožděniny se mohou projevit jako krevní podlitiny, poruší-li se větší cévy a podkožní krvácení roztáhne tkanivo, vzniká krevní výron. Na malé a čerstvé pohmožděniny, případně krevní výrony, přikládejte studené obklady. Dalším opatřením je zajištění klidu psa. V případě, že kulhání neustoupí do několika dnů, je třeba navštívit veterinárního lékaře.

Zlomenina – příznakem zlomeniny je velká bolestivost, změna polohy končetiny, silné kulhání nebo chůze po třech končetinách, následný otok postižené oblasti. Při pohybu třecích ploch je slyšitelný charakteristický chřestící zvuk, takzvaná krepitace. V případě otevřené zlomeniny je viditelná otevřená rána se zlomenou kostí. Nutným opatřením první pomoci je znehybnění postižené končetiny dlahou a obvazem a dopravení postiženého psa k veterinárnímu lékaři. V případě otevřené zlomeniny je nutné nejprve provést zástavu případného krvácení.

Tonutí – nejprve odstraňte co nejvíce vody z dýchacích cest. U malého zvířete zvolte vytřepání hlavou dolů, ale dejte pozor na trauma krční páteře. Velkého psa přehněte přes koleno nebo židli a opakovaným tlakem na hrudník vodu vymačkávejte. Pokud zvíře nedýchá, začněte umělé dýchání, pokud nenahmatáte ani pulz, zahajte masáž srdce.

Otrava – různé jedy vyvolávají různé příznaky. Většina jedů způsobí krátce po pozření zvracení nebo průjmy, kterými se organismus snaží zbavit nežádoucích látek. U většiny jedů probíhají příznaky bezprostředně po příjmu jedu nebo po jeho vstřebání do krve a zanesení do orgánů a tkání. Hlavními příznaky otrav jsou zvracení, průjem, skleslost a malátnost psa, nechutenství, u některých jedů slinotok, rozšíření nebo zúžení zornic, snížení tělesné teploty, u jedů na bázi warfarinu příznaky vnitřního krvácení (bledost sliznic, malátnost, skleslost, krvácení z přirozených tělních otvorů a do podkoží, srdeční slabost). Při podezření na otravu je důležité co nejdříve vyvolat u psa zvracení, čímž dojde k vyprázdnění žaludku. K tomu je možné použít silný roztok kuchyňské soli (do vody jedna polévková lžíce soli). Po vyprázdnění žaludku a odeznění dávivých příznaků je vhodné podat projímadlo (například 20 až 30 g jedlého oleje) a následně podat 2 až 5 tablet živočišného uhlí buď ve formě prášku (navlhčený), nebo v tabletách (navlhčené nebo rozpuštěné ve vodě). Nutností je vyhledat odbornou pomoc veterinárního lékaře, vhodné je zajistit část podezřelého krmiva k chemickému vyšetření, které zprostředkuje veterinární lékař.

Uštknutí – poraněné místo vydezinfikujte a podle možností ostříhejte nebo oholte okolí rány. Ránu nevysávejte, nechlaďte ani nezaškrcujte – jed v místě uštknutí způsobí pod rankou rozsáhlé nekrózy. Psa musíte neprodleně odvézt k veterinárnímu lékaři. Dodržování klidového režimu poraněného zvířete je nezbytností! Komplikace po uštknutí se mohou projevit i po 24 hodinách, po několika dnech se mohou dostavit příznaky selhání ledvin jako následek poškození tkáně toxinem, důležité je tedy neustále psa monitorovat.

Úpal, úžeh – úpal a úžeh se vyskytují zejména v letních měsících. Příznaky jsou vysoká rektální teplota (nad 40,5 °C), rychlé dýchání, zrychlený slabý tep, apatie, odmítání pohybu, třes, svalové záškuby, zvracení. Při poskytnutí první pomoci je nutné co nejdříve přerušit práci a odvést psa do stínu. Polévat jeho tělo studenou vodou, ne však končetiny – chlad způsobuje zúžení cév, sníží se množství vypařovaného tepla. Na hlavu a srdeční krajinu pokládejte studené obklady nebo sáčky s ledem. Nabídněte psovi malé množství tekutiny, ne ledové! Velké množství vyvolá zvracení, což zhoršuje stav – křeče, dehydratace. Zajistěte přepravu postiženého psa k veterinárnímu lékaři. Teplota by se měla snižovat pozvolna, asi o 1 °C za hodinu. V případě, že je nezbytné nechat psa v zaparkovaném automobilu, je nutné najít pro parkování takové místo, na které v době během vaší nepřítomnosti nezačne svítit slunce. Zajistěte dostatečné větrání vnitřního prostoru vozu (například použitím okenní mřížky, pootevřením okýnka tak, aby pes nevylezl), vůz i psa pravidelně kontrolujte a zajistěte pro psa přísun čerstvé vody.

Podchlazení – rektální teplota pod 36 °C, nastává při delším pobytu v chladném prostředí. Nejprve musíte začít psa postupně ohřívat zvnějšku. Na povrch těla položte deky, termofory, rukavice naplněné teplou vodou, elektrické podložky (ale pozor na popálení). U mírnějších forem je možné zvíře ponořit do vody o teplotě 40–45 °C, tento způsob však nemůžete použít u těžkého podchlazení – rozšíří se povrchové cévy a tím se zvýší ztráty tepla. Tělesná teplota by měla stoupat o jeden stupeň za hodinu. Nezapomeňte kontaktovat veterinárního lékaře, kontaktujte ho ihned, pokud se vám nepodaří zvednout teplotu psa nad 36 °C. Podchlazení může vést k nepravidelnostem srdečního rytmu až k selhání srdce.

Úraz elektrickým proudem – nejdříve ze všeho dejte psa z dosahu elektrického proudu. Dávejte pozor, abyste i vy nebyli zasaženi proudem. Pokud pes nedýchá a nemá pulz, zahajte umělé dýchání a masáž srdce. Pokud se vám zvíře podaří oživit, ihned ho přepravte k veterináři. Pokud je poranění tepelné, má podobu popálenin a pes nejeví známky celkových potíží, ošetřete ránu 0,5% dezinfekčním roztokem.

Poranění hlavy a páteře – psa položte na pevnou (tvrdší) podložku vhodnou pro transport, například prkno, lepenka, složená deka. Hlavu umístěte výš než tělo, nejlépe v úhlu 45 °, úhel hlavy a krku by měl být asi 20 °. Tělo podložte postupně už od lopatek, aby nebyla hlava zalomena. Při transportu zabraňte zvířeti v pohybu. Pokud jste u nehody a při transportu sami, psa k podložce zafixujte obvazy, dekou nebo třeba izolepou.

Poranění vnitřních orgánů – poranění orgánů se rozpozná velice těžko, záleží na intenzitě poranění orgánu, jaké se objeví příznaky. Většinou se objeví náhlé blednutí sliznic, snížení tělesné teploty, malátnost a únava, při těžkém postižení brzy pes zkolabuje a uhyne. Pokud máte jen podezření na poranění vnitřních orgánů, zajistěte psovi klid, dostatek tekutin a co nejrychleji jej dopravte k veterináři. Podezření na krvácení do dutiny břišní nesmíte podceňovat. Nejčastěji se pozná tak, že se dutina břišní zvětšuje, pes má bledé sliznice a namáhavě dýchá. Krvácení do dutiny břišní se eliminuje tak, že vyvinete protitlak z vnějšku – břicho zabandážujete; obvaz nesmí být příliš utažený – musíte pod něj bez problémů vložit prst; nadměrný tlak může zhoršit dýchání. Psa uklidňujte a co nejrychleji transportujte k veterináři.

Rány se zabodnutým cizím tělesem – v případě vražení předmětu hluboko do těla, například větev, tyč, šíp, se jej nesnažte na místě vytáhnout, aby nedošlo k poškození důležitých struktur, ale pokud je to možné, pouze zkraťte venkovní část, aby při převozu pacienta na veterinární pracoviště nedocházelo pohybem předmětu k dalšímu zraňování.

Poranění hrudníku s průnikem vzduchu – pokud dojde k poranění hrudníku a vniknutí vzduchu do hrudního koše, dochází ke kolapsu plíce a na zvířeti lze pozorovat výraznou dušnost. Ihned musíte omezit další průnik vzduchu několikavrstvým obvazem s vrstvou igelitu nebo jiného neprodyšného materiálu a zvíře dopravit na veterinární ošetření.

Resuscitace poskytuje mozku, srdečnímu svalu a ostatním orgánům potřebný kyslík v době, kdy dojde k zástavě srdce a váš pes není schopen sám dýchat. Pokud pes nereaguje, vyhodnoťte jeho stav a v případě nutnosti proveďte resuscitaci. Pokud je po ruce pomocník, provádějte resuscitaci společně!

Technika resuscitace zahrnuje uvolnění dýchacích cest, dýchání a krevní oběh. Prvním krokem bude uvolnění dýchacích cest, kdy psovi narovnáte hlavu a krk. Jednou rukou pak uchopte jeho horní čelist, otevřte mu tlamu a volnou rukou vytáhněte jazyk. Pokud nemůžete jazyk zachytit, použijte kousek látky. Vyčistěte mu tlamu od jakýchkoli zbytků jídla, zvratků a podobně. Dále musíte zjistit, zda váš pes dýchá. Přidržte jeho hlavu a krk natažené v jedné rovině a jazyk vytažený dopředu. Sehněte se k němu obličejem směrem k hrudníku a přiložte tvář k jeho čenichu. Na 10 sekund sledujte, poslouchejte a snažte se pocítit jeho dech. Dále sledujte pohyby hrudníku. Pokud pes dýchá, spočítejte dechovou frekvenci. Pak změřte pulz a teplotu, zkontrolujte zbarvení dásní, dobu naplnění kapilár, a zda je pes dehydrován. Zavolejte veterináře.

Pokud pes nedýchá, začněte s umělým dýcháním. Narovnejte mu hlavu a krk, aby je měl v rovině, přidržte vytažený jazyk dopředu a uchopte ho kolem tlamy, aby ji měl zavřenou. Pak přiložte svá ústa přes jeho čenich a vdechněte vzduch do jeho nozder. Sledujte, jak se psovi zvedá hrudník. Pak svá ústa odtáhněte, aby vzduch z plic mohl volně unikat.

Když se hrudník nezvedá, pysky jsou příliš sevřené a pes nevydechuje vzduch dostatečnou silou, má nějakou přepážku v dolních cestách dýchacích. Ať už se jeho hrudník zvedá, či nikoli, měli byste mu rychle poskytnout další 2 vdechy. Dále je nutné zkontrolovat krevní oběh, a to tak, že nahmatáte pulz nebo si na 10 sekund poslechnete srdce. Pokud je pulz hmatatelný, ale pes nedýchá, musíte okamžitě začít s umělým dýcháním:

• malý pes (méně než 10 kg): 20–25 vdechů za minutu (asi 1 vdech na 3 sekundy);
• středně velký a velký pes: 15–20 vdechů za minutu (asi 1 vdech za 4 sekundy).

Každý vdech by měl být pomalý a trvat nejméně 1–1,5 s. Po minutě umělého dýchání mu na 5 sekund změřte pulz a poslechněte si, jestli se vrací dech. Když nedýchá, pokračujte v umělém dýchání. Někdy se stane, že se vzduch dostane do břicha. Položte ruku dlaní na jeho levý bok, těsně pod žebry, a jemně stlačte. Pokud zjistíte slabý a povrchní dech, snižte frekvenci na 10–15 vdechů za minutu.

Pokud se stane, že pulz není možné nahmatat a váš pes nedýchá, musíte k umělému dýchání připojit masáž srdce. U malého psa provádějte stlačování hrudníku tak, že ho uchopíte oběma rukama kolem nejširšího místa jeho hrudníku, asi 2–3 cm od jeho lokte, aby váš palec směřoval jedním směrem a ostatní prsty opačným směrem. Pak stlačujte hrudní koš z obou stran asi o 2–4 cm v časovém intervalu 120–150krát za minutu.

U středního a velkého psa se masáž provádí z boku. Obě ruce (na sobě) položte na levou stranu nejširšího místa hrudního koše, asi 5–7 cm od lokte. Hrudník stlačujte asi o 4–5 cm v časovém intervalu 80–100krát za minutu. Pokud hrudník stlačujete 120krát za minutu, měli byste vdechnout při každém šestém stlačení. U středních a velkých psů byste měli střídat dva vdechy s 15 stlaky hrudníku, a to nejméně 12krát za minutu. Pokud máte po ruce druhou osobu, rozdělte si dýchání a masáž. Frekvence se nemění, jen vdechovat by se mělo s každým druhým či třetím stlačením, nehledě na velikost psa – zvýšíme tak přísun kyslíku.

S resuscitací byste měli pokračovat, dokud ji nepřevezme veterinář, nebo nejste vyčerpání a nemůžete pokračovat, nebo neucítíte bušení srdce či pulz.

Zdroj: článek Zranění u psa