ZVĚTŠENÁ PROSTATA je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Játra jsou největším orgánem dutiny břišní u psa. Skládají se ze šesti laloků a leží těsně za bránicí. Játra jsou ústředním metabolickým orgánem a zasahují do metabolismu cukrů, tuků i bílkovin. Řada látek je zde vytvářena, přeměňována, řada ukládána a jiné naopak vylučovány. Játra se též podílejí na trávení potravy v tenkém střevě.
Zvětšená játra u psa
Játra psů mají velkou funkční rezervu – až 80 %, a tak ke klinickým projevům dochází často až v pokročilejší fázi jejich onemocnění. Mnohdy jsou příznaky jen mírné a nespecifické. Při vážnějších poruchách můžete pozorovat nechutenství, hubnutí, apatii, únavu, slabost, zvracení, průjem či naopak zácpu, zvýšenou teplotu, žíznivost a zvýšené močení. U psů s delším trváním nemoci dochází k vyhublosti, hromadění tekutiny v dutině břišní a ke zhoršení kvality srsti. Při selhání jaterních funkcí dochází k poruchám vnitřního prostředí organismu – hroutí se metabolismus a hormonální pochody, nastávají poruchy srážlivosti krve, selhávají ledviny a v neposlední řadě dochází k poškození mozku, které může vyústit v jaterní kóma a smrt.
Štěňátka mají obvykle větší játra, pokud jde o jejich tělesnou hmotnost v porovnání s dospělými psy. Zvětšená játra jsou nejčastěji diagnostikována u starších psů. V závislosti na příčině může rozšíření zahrnovat celá játra nebo jen jejich část. Například infekce anebo zánět mohou vést k symetrickému zvětšení jater. Také výskyt nádorů, krvácení, cysty nebo otočení jaterního laloku může vést k asymetrickému nebo fokálnímu zvětšení.
Rovněž příznaky se mohou lišit v závislosti na příčině. Zvětšení břicha je nejčastěji pozorovaným příznakem. Při vyšetření veterinář najde zvětšená játra nebo hmatatelnou hmotu v oblasti břicha. Zvětšení je obvykle pozorováno za hrudním košem a může být dokonce viditelné pouhým okem. Nicméně u obézních psů je obtížné odhalit zvětšená játra při fyzikálním vyšetření.
Ve svém příspěvku MŽURKA ZVĚTŠENÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Silvie.
Zdravím,chci požádat o pomoc a radu,kočka a kocourek mají zvětšenou mžurku nebo jak píšou třetí víčko odborný název neznám,dnes jsem si toho všimla nevíte prosím někdo co to znamená,děkuji mnohokrát za odpověd Silvie
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tvrdá stolice může naznačovat, že pes nepije dostatečné množství vody, anebo nekonzumuje dostatek stravy bohaté na vlákninu. Tvrdá stolice je často tmavá, protože zůstává ve střevě delší dobu, než je potřebné a užitečné.
Při zjištění, že má váš pes tuhou stolici a má s konáním potřeby velkou práci, je vhodné se poradit s veterinářem. Příčinou může být zvětšenáprostata, cizí těleso, ale i nádor ve střevech. Nebo tyto symptomy také mohou být příčinou toho, že pes sežral větší množství kostí – i když k tomu by docházet nemělo.
Jestliže se podaří vyloučit chorobný stav, je třeba se pokusit zlepšit odchod stolice změnou krmení a zvýšeným pohybem. Většinou u starších psů je faktem, že mívají línější střeva, a to vyžaduje povzbuzení ze dvou stran. Z jedné strany dlouhé svižné procházky hned po krmení a z druhé strany krmivo. Tady v tomto případě jsou na místě balastní látky, nerozpustné cukry, které psí střeva nedokážou zpracovat. Ty natahují vodu do střev a způsobují, že stolice je pak měkčí a tekutější. Takovéto vlastnosti má například zelenina, lněné semínko nebo pšeničné otruby. Při používání hotových krmiv bychom měli dbát na vysoký obsah surové vlákniny. Ten je uváděn na obalu a při sklonech k zácpám by neměl činit méně než 10 % krmiva. Nejlépe uděláme, když rozdělíme krmení alespoň na dvě porce denně a postaráme se, aby pes měl k dispozici dostatek čerstvé vody. Pokud tato opatření nepostačí, můžeme přidat ke krmivu parafínový olej nebo mléčný cukr.
Zácpa je stav, kdy dochází k nahromadění trusu ve střevě a k jeho ucpání. Vyskytuje se hlavně u starších psů.
Nejčastější příčinou zácpy je překrmení psa kostmi, kdy v žaludku dochází k nedostatečnému odvápnění přijatých kostí a jejich rychlému posunu do dalších úseků střeva. Tam dochází k zahuštění jejich obsahu, vstřebání vody a vzniku kostního trusu. Trus pak uvízne v konečníku a vyvolá zácpu. Další možnou příčinou vzniku zácpy jsou mechanická ucpání trávicího traktu (zvětšenáprostata, nádory) či poruchy v nervové regulaci činnosti střev.
Zácpa se projevuje neustálým nucením ke kálení bez efektu, bolestivostí břicha, kňučením, naříkáním.
Při déletrvajícím postižení se objevuje malátnost, únava, apatie, zvracení, nepřijímání potravy. Může dojít ke krvácení z konečníku (mechanické podráždění a zánět sliznice střeva), v neřešených případech až k nekróze střeva, jeho ruptuře a k zánětu pobřišnice.
Prognóza je většinou příznivá, u zanedbaných případů nejistá, u nádorovitých změn nepříznivá.
Kastrace psů se podobně jako u fen provádí z chovatelských a zdravotních důvodů.
Chovatelské důvody spočívají hlavně v zamezení nežádoucího chování psa, jako je neklid, neposlušnost a toulání v období hárání fen v okolí. Je pravdou, že jsou psi po kastraci klidnější a vyrovnanější, nicméně případná agresivita nebo toulání z jiných důvodů, než jsou háravé feny, se kastrací nevyřeší.
Hodně záleží na tom, v jakém věku se kastrace provádí. Kastrace štěněte ve věku 6 až 12 týdnů před dosažením pohlavní dospělosti způsobí to, že psi nestačí nabýt pohlavní výraz ani povahové vlastnosti jako dominance a agresivita, a tak zůstávají celý život hravým štěnětem. Jsou potom vhodní jako mazlíčci do domácnosti, ale nehodí se pro další výcvik, jako je obrana, hlídání a podobně. U nás se kastrace většinou provádí až po dosažení pohlavní a tělesné dospělosti, což je u malých plemen asi 12 měsíců a u velkých plemen asi 18 měsíců. Pokud se rozhodneme pro kastraci psa z hlediska nápravy nežádoucího chování, tak čím později se provede, tím menší je šance na úspěch. U psa se již toto chování upevní, stane se z něj zlozvyk a kastrace problém nevyřeší.
Zdravotní důvody pro kastraci psů se vyskytují u několika onemocnění. Patří sem hlavně nádory varlat, kryptorchismus a zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty).
Nádory varlat jsou u psů poměrně časté a kastrace představuje jediné řešení.
Kryptorchismus je stav, kdy jedno nebo obě varlata nejsou sestouplá v šourku, ale nacházejí se v tříselném kanálu nebo dutině břišní. Zde je pro ně vyšší teplota než v šourku, což znamená o 30 % vyšší riziko nádorového bujení. Jejich odstranění pomocí kastrace je tedy opět nejvhodnějším řešením.
Zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty) se vyskytuje téměř u všech starších psů, a pokud nezpůsobuje problémy, není třeba ji řešit. Někdy je však prostatazvětšená natolik, že způsobuje problémy při močení – bolestivé močení, krev v moči a podobně, nebo může dojít k zánětu prostaty – prostatitidě, což jsou stavy, kdy je zapotřebí přistoupit k léčbě a kastrace je metodou volby.
Při kastraci psa se odstraní samčí pohlavní žlázy – varlata. Kromě tvorby spermií jsou varlata zodpovědná za tvorbu testosteronu, a tedy i za samčí sexuální chování. Před zákrokem je nutná 24hodinová hladovka. Vodu odejmeme 1 až 2 hodiny před zákrokem. Pes je následně uveden do anestezie – buď intravenózní (do žíly), nebo inhalační (napojení na inhalační přístroj). Typ anestezie závisí na zdravotním stavu zvířete a na požadavcích majitele psa. Inhalační narkóza je šetrnější, bezpečnější, ale i
Zácpa (konstipace) je definována jako málo časté, neúplné nebo obtížné vyprazdňování, při kterém se vylučuje tvrdá či suchá stolice. Existuje také chronická zácpa (obstipace), což je těžká forma potíží s vyprazdňováním, které se nedaří zvládat nebo na ně nezabírá léčba. Chronická zácpa je dlouhotrvající stav, kdy tuhou, suchou stolici není možné vyloučit a takto postižený pacient se nedokáže vyprázdnit.
Je mnoho příčin, které způsobují zácpu, od krmiva až k dysfunkci vnitřních orgánů či k problémům s pojivovým tkanivem.
Přehled nejčastějších příčin zácpy u psa:
příjem velkého množství vlákniny
příjem malého množství vlákniny
nízká fyzická aktivita
dehydratace (způsobena onemocněním)
narušení sliznice konečníku (například kvůli provedenému chirurgickému zákroku)
vedlejší účinek medikamentů, popřípadě doplňků stravy
náhlá změna krmiva, dávkování
nádor, váček na konečníku
pes sežral kameny, hračky, rostliny, cokoliv, co blokuje peristaltický posun
nečistoty kolem rekta nebo nadměrná obezita psa, která de facto blokuje vylučování
zvětšenáprostata (pouze u psů)
Příznaky zácpy jsou u psa podobné močovým problémům, diagnóza se tak může zaměnit například se zánětem močových cest, onemocněním ledvin či s močovými kameny.
Zvětšená slezina se odborně nazývá splenomegalie a je způsobena přítomností noduární léze či difuzním zvětšením. Onemocnění je často asymptomatické. Psi s chronickým onemocněním sleziny mohou vykazovat letargii, nechutenství, zvracení, abdominální distenzi či hubnutí. U psů s hemangiosarkomem bývají časté srdeční arytmie.
Píštěl je charakterizována jako abnormální průchod (kanálek) mezi dvěma otvory, dutými orgány, nebo jako dutina. Vyskytuje se v důsledku poranění, infekce nebo nemoci. Vertikální průchod mezi dutinou ústní a nosní dutinou se nazývá oronazální píštěl. Mezi příznaky oronazální píštěle patří chronický výtok z nosu (s nebo bez krvácení), a přetrvávající kýchání. Tento zdravotní problém postihuje častěji štíhlá psí plemena, zejména jezevčíky.
Tyto typy píštělí mohou být způsobeny v podstatě jakýmkoliv nemocným zubem v horní čelisti. Nejběžnější místo pro vznik oronazální píštěle je tam, kde kořen čtvrtého premoláru vstupuje do patra horní čelisti. Oronazální píštěl musí být chirurgicky léčena, aby se zabránilo průniku potravy a vody do nosní dutiny. Není-li problém vyřešen, dochází k podráždění nosu, rýmě, zánětům vedlejších nosních dutin, infekcím, případně k pneumonii.
Píštěl vycházející z dásně bývá často jeden z projevů paradentózy a ukazuje na špatný stav ústní dutiny. Toto onemocnění je velmi nepříjemné a ve většině případů vyžaduje delší léčbu. V podstatě je píštěl jakýmsi odvodňovacím kanálem, jehož prostřednictvím se tělo zbaví hnisu při aktivním zánětlivém procesu. Absence tohoto kanálu může někdy vést k celkové intoxikaci, takže veterinář musí opravdu pečlivě uvážit následující postup léčby.
Zánětlivé onemocnění dásní většinou majitel psa pozná podle zápachu z tlamy. Toto onemocnění však může mít mnohem vážnější následky. Pokud pomineme bolestivost a ztrátu zubů v pokročilých případech, je to zejména riziko vzniku abscesů (zubních váčků), které se mohou provalit píštělí do nosní dutiny, do okolí oka, ven na tvář. Nezanedbatelné je také riziko vzniku zánětu kosti horní i dolní čelisti, které toto onemocnění doprovází. Takovéto vážné hnisavé zánětlivé procesy ohrožují celkové zdraví zvířete, protože bakterie a jejich toxiny se uvolňují do těla a krví mohou být rozneseny do jiných orgánů. Pokud pak na daných místech dojde k zachycení těchto bakterií, mohou se vyvinout stejná zánětlivá ložiska jako v dutině ústní. Zejména jsou ohroženy ledviny, játra, srdce a u samců prostata.
Zubní píštěl se projevuje hnisavým výtokem v místě vzniku píštěle, kýváním zubů, bolestí dásní, zápachem z úst, svěděním dásní, horečkou.
Potvrzení přítomnosti píštěle (otvoru) by mělo zahrnovat standardní zubní vyšetření. Určení stupně poškození dásní a zubu však obecně umožňuje pouze rentgen.
Píštěl vzniká z neléčeného kazu zubu, při chronické parodontitidě, zánětu zubu, nevhodné léčbě zubních onemocnění, po úraze, při nádorovém onemocnění, poleptání a po extrakci zubu (která byla nevhodně provedena).
Choroba se projevuje převážně u starších psů, ale výjimkou nejsou ani psi mladšíh
Zvětšená játra mohou u psa signalizovat infekční hepatitidu. Virus vstupuje do organismu přes tkáň mandlí, šíří se do krčních mízních uzlin a mízou proniká do krve. V krvi se nachází od 4. dne po infekci, šíří se do všech tkání a orgánů a je přítomen i ve slinách, moči a výkalech. Další vývoj onemocnění záleží na reakci imunitního systému nemocného psa. Zvířata, která si nevytvořila do 7. dne po infekci dostatečnou hladinu protilátek, umírají náhle na selhání jater. Průběh nemoci je velice rychlý, spojený s poruchami srážení krve a často na první pohled vypadá jako otrava.
Charakteristickými příznaky jsou průjem, zvracení, zákal rohovky, může se objevit žloutenka. U klinicky zjevných případů onemocnění může být úmrtnost až 40 %. Často však proběhne bez příznaků nebo jsou průjem a zvracení jen mírné a přechodné a nemoc je považována za dietní chybu. Pro jiná domácí zvířata nebo člověka nepředstavuje žádné nebezpečí.
Protože je infekční zánět jater psů virové onemocnění je, léčba pouze podpůrná. Kapačky pomohou bojovat s dehydratací v důsledku zvracení a průjmu, antibiotická clona slouží k potlačení druhotné bakteriální infekce a ke snížení množství bakterií ve střevech jako ochrana jater. U vyléčených psů může dojít k přetrvávání chronických zánětů jater nebo ledvin.
Infekční zánět jater psů je k nerozeznání od jiných nemocí, které způsobují průjem či zvracení. Teprve při odběru krve se zjistí zvýšené hodnoty jaterních enzymů, které ukazují na poškození jater, vyšetření ultrazvukem potvrdí jejich zánět, u neočkovaných psů se dají prokázat vytvořené protilátky, virus se dá rovněž zjistit v moči nemocného zvířete. Definitivní potvrzení diagnózy by se dalo provést odběrem vzorku tkáně jater. Proti infekčnímu zánětu jater existuje účinná ochrana, a tou je očkování, které je součástí základních kombinovaných vakcín proti psím nemocem.
