Onemocnění zubů a ústní dutiny bývají opravdu nepříjemná a bolestivá, ztěžují psovi příjem potravy a mají vliv i na jeho celkový zdravotní stav. Ústní dutina psů je plná bakterií, a čím více bakterií se ukládá, tím větší jsou rizika! Bakterie uvolněné z ložisek v tlamě jsou krví zanášeny do celého těla, nejčastěji do srdce, plic a ledvin, kde se rozvíjí zánět. Přímým následkem „zkažených zubů“ tak bývají endokarditidy (záněty endokardu srdce), chronické bronchitidy a nefritidy (záněty ledvin), ale někdy i ortopedické problémy a poruchy imunity.
Vypadávání zubů u starých psů
Pokud starému psovi vypadl zub, může to být způsobeno tím, že zuby ztrácí minerály, což spolu s hromadícím se zubním kamenem vede k uvolňování zubů ze zubního lůžka. Také zubníkámen, parodontóza, uvolnění a vypadávání zubů je skupina problémů, která na sebe většinou těsně navazuje a vede k vypadávání zubů. Zubníkámen vzniká mineralizací zubní plaku, který slouží jako organický základ. K postupné mineralizaci dochází už 2 týdny po vzniku plaku, takže u starého psa je zubníkámen velmi častý. Zubníkámen se může tvořit supragingiválně, tedy na části zubu nad dásní, nebo u parodontických zubů (paradentoza) subgingiválně, tedy pod okrajem dásně v parodontálním chobotu. Barva kamene bývá různá od světle žluté, světle hnědé až po černohnědou.
Postupně přibývající množství zubního kamene tlačí na dáseň, která ustupuje, dráždí ji a vyvolává zánět. Hluboký zánět dásní přechází v parodontózu, dochází k uvolňování závěsného aparátu a postupnému uvolnění zubu. Pod zubním kamenem může docházet k tvorbě zubního kazu. Silný zánět dásní a zubní kaz jsou bolestivé stavy, které mohou způsobit poruchy příjmu potravy.
Usazený zubníkámen je také jednou z příčin zápachu z dutiny ústní a závažným zdrojem infekce pro celý organismus (především srdce, ledviny). Neustálým polykáním velkého množství baterií a pronikáním bakterií zanícenou dásní do krevního oběhu dochází k velkému zatížení organismu. Zubníkámen se ve větší míře usazuje u malých a středních plemen, u trpasličích plemen to bývá běžné již během prvního až druhého roku života.
Psi mají od přírody snížený práh bolestivosti zubů, takže i při velmi silném zubním kameni, zánětu dásní či parodontóze jsou schopni normálně přijímat potravu, aniž by si majitel něčeho všiml. Proto by kontrola zubů a dutiny ústní měla být prováděna pravidelně nejméně jednou ročně, což běžně veterináři dělají při prohlídce před vakcinací. U pacientů, kteří trpí problémy v dutině ústní, je vhodné na kontroly docházet častěji.
Pokud se u vašeho miláčka objeví zubníkámen, je potřeba jej odstranit. Vzniklý zubníkámen již nemá smysl ošetřovat čištěním zubním kartáčkem a enzymatickou pastou. Je nutné jej odstranit nejlépe zubním ultrazvukem v celkové sedaci pacienta. Dříve časté seškrabování zubního kamene při plném vědomí nedovolovalo důkladné vyčištění všech zubů, především z vnitřní strany zubu, kde se také kámen usazuje, docházelo ke stresování pacienta a vznikalo nebezpečí poškození dásně a zubní skloviny. I anestezie má svá rizika, která je však možné minimalizovat přípravou pacienta, volbou typu anestezie dle věku, celkového zdravotního stavu a plemene. Před každou anestezií je nutné dodržet minimálně 12hodinovou hladovku, pití vody ukončit 1 hodinu před zákrokem. Důvodem je možné vdechnutí případných zvratků (aspirace). Po zákroku dle typu anestezie a možností pracoviště se pacient probouzí dávkou antidota do plného vědomí, neboť zákrok není bolestivý, nebo se probouzí v hospitalizaci pod dohledem lékaře nebo je předán majiteli ještě spící k transportu domů.
Píštěl je charakterizována jako abnormální průchod (kanálek) mezi dvěma otvory, dutými orgány, nebo jako dutina. Vyskytuje se v důsledku poranění, infekce nebo nemoci. Vertikální průchod mezi dutinou ústní a nosní dutinou se nazývá oronazální píštěl. Mezi příznaky oronazální píštěle patří chronický výtok z nosu (s nebo bez krvácení), a přetrvávající kýchání. Tento zdravotní problém postihuje častěji štíhlá psí plemena, zejména jezevčíky.
Tyto typy píštělí mohou být způsobeny v podstatě jakýmkoliv nemocným zubem v horní čelisti. Nejběžnější místo pro vznik oronazální píštěle je tam, kde kořen čtvrtého premoláru vstupuje do patra horní čelisti. Oronazální píštěl musí být chirurgicky léčena, aby se zabránilo průniku potravy a vody do nosní dutiny. Není-li problém vyřešen, dochází k podráždění nosu, rýmě, zánětům vedlejších nosních dutin, infekcím, případně k pneumonii.
Píštěl vycházející z dásně bývá často jeden z projevů paradentózy a ukazuje na špatný stav ústní dutiny. Toto onemocnění je velmi nepříjemné a ve většině případů vyžaduje delší léčbu. V podstatě je píštěl jakýmsi odvodňovacím kanálem, jehož prostřednictvím se tělo zbaví hnisu při aktivním zánětlivém procesu. Absence tohoto kanálu může někdy vést k celkové intoxikaci, takže veterinář musí opravdu pečlivě uvážit následující postup léčby.
Zánětlivé onemocnění dásní většinou majitel psa pozná podle zápachu z tlamy. Toto onemocnění však může mít mnohem vážnější následky. Pokud pomineme bolestivost a ztrátu zubů v pokročilých případech, je to zejména riziko vzniku abscesů (zubních váčků), které se mohou provalit píštělí do nosní dutiny, do okolí oka, ven na tvář. Nezanedbatelné je také riziko vzniku zánětu kosti horní i dolní čelisti, které toto onemocnění doprovází. Takovéto vážné hnisavé zánětlivé procesy ohrožují celkové zdraví zvířete, protože bakterie a jejich toxiny se uvolňují do těla a krví mohou být rozneseny do jiných orgánů. Pokud pak na daných místech dojde k zachycení těchto bakterií, mohou se vyvinout stejná zánětlivá ložiska jako v dutině ústní. Zejména jsou ohroženy ledviny, játra, srdce a u samců prostata.
Zubní píštěl se projevuje hnisavým výtokem v místě vzniku píštěle, kýváním zubů, bolestí dásní, zápachem z úst, svěděním dásní, horečkou.
Potvrzení přítomnosti píštěle (otvoru) by mělo zahrnovat standardní zubní vyšetření. Určení stupně poškození dásní a zubu však obecně umožňuje pouze rentgen.
Píštěl vzniká z neléčeného kazu zubu, při chronické parodontitidě, zánětu zubu, nevhodné léčbě zubních onemocnění, po úraze, při nádorovém onemocnění, poleptání a po extrakci zubu (která byla nevhodně provedena).
Zubníkámen je velmi častou příčinou mnoha problémů zubů a dutiny ústní. Vyskytuje se asi u 1/3 vyšetřovaných psů. U některých plemen se vyskytuje už v mladém věku.
Zubníkámen se tvoří vysrážením minerálních látek obsažených ve slinách a jejich usazením na zubech. Při tvorbě kamene se uplatňují také odloupané epitelie ze sliznice dutiny ústní, zbytky potravy, bakterie a podobně. Usazování kamene začíná na zubním krčku a postupně se šíří na celý zub. Kámen brání samočištění mezizubních prostorů, potrava tam usazená se rozkládá a celý proces se zhoršuje. K tvorbě zubního kamene přispívá také jednostranné krmení pouze měkkou potravou (chybí mechanické obrušování).
Příznaky jsou žlutohnědý, žlutozelený až tmavohnědý drsný povlak na různě velké ploše zubů, záněty dásní a sliznice dutiny ústní, odporný zápach z tlamy, slinotok. V pokročilém stadiu vypadávání zubů, tvorba zubních kazů, nechutenství; bolestivé přijímání potravy a hubnutí.
Prognóza je nejistá, neboť ani po odstranění zubního kamene (mechanicky nebo ultrazvukem) nelze vyloučit všechny příčiny vzniku a zabránit tak tvorbě nového kamene.
Podíváme-li se do dutiny ústní psovi, který má periodontální chorobu, můžeme pozorovat zarudlé dásně. Často se jedná jen o 1–2 mm široký zarudlý pruh lemující řadu zubů v těsném sousedství jejich korunek. Zkušenému pozorovateli neujde, že některé zuby (obvykle přední řezáky) mají obnažené krčky v důsledku ústupu dásně. Takové řezáky se jeví jako neúměrně dlouhé. Ústup dásně u stoliček je často maskován masivním nárůstem zubního kamene, který bývá výraznější od špičáků dozadu.
Právě zubníkámen je nejviditelnějším příznakem periodontální choroby a fakticky je i její příčinou. Zubníkámen je až pozdním výsledkem součinnosti bakterií, které v dutině ústní normálně žijí, a biochemických látek obsažených ve slinách. Následkem této součinnosti nejprve vzniká zubní povlak, označovaný též jako plak. Není-li plak denně čištěn (především mechanicky), narůstají postupně jeho vrstvy.
Posléze dochází k iritaci dásní, jejich bakteriálnímu zánětu a postupu plaku do prostoru mezi krčkem zubu a dásní překrývající krček.
Další fází je rozšíření zánětu dásně z jejího okraje do hlubších vrstev, takže dochází k rozvolnění vazby mezi dásní a zubem a ke vzniku zánětlivých váčků. Takové zuby nejsou pevně usazené v dásni, později ani v kosti a evidentně se při doteku viklají. Samozřejmě mohou i spontánně vypadnout.
Je-li popisovaná choroba výrazná u špičáků horní čelisti, může dojít až k vytvoření hnisavé píštěle spojující zubní lůžko špičáku s dutinou nosní. Takový stav je signalizován nosním výtokem, který může být vodnatý, hnisavý i krvavý, a případně kýcháním.
Jako parodontální označujeme tkáně obklopující zub a zajišťující jeho ukotvení v čelisti. Patří k nim dásně, spojovací epitel, zubní cement, závěsný vazivový aparát zubu. Onemocnění parodontálních tkání patří k nejčastějším onemocněním u malých zvířat vůbec. Statistiky uvádějí, že každý druhý pes je potenciálním stomatologickým pacientem. Onemocnění parodontálních tkání pak postihuje 100 % psů malých a trpasličích plemen, která mají k těmto onemocněním obecně větší předpoklady. Zánětlivá onemocnění parodontálních tkání způsobují výrazné lokální problémy, které se projevují jednak zápachem z dutiny ústní, postupnou destrukcí parodontálních tkání a uvolňováním zubů. U neřešených případů vede až k úplné ztrátě zubů. Mimo ztráty zubu může v důsledku onemocnění dojít k rozsáhlým lokálním infekcím v ústní dutině, tvorbě píštělí a frakturám (zlomeninám) čelistí.
Vedle těchto lokálních projevů má parodontitida významný dopad na organismus jako celek. Je nutno si uvědomit, že se jedná o infekční zánětlivý proces, na kterém se může podílet i více než 200 různých druhů mikroorganismů. Infikovaná plocha tkání může v pokročilých stadiích vývoje onemocnění přesáhnout 10 cm² (v závislosti na plemeni i více) a je přitom dobře ukryta před běžným vyšetřením. Zánětlivý proces dlouhodobě zatěžuje imunitní systém a může vyvolat jeho poruchy. Dále se následkem chronické parodontitidy prokazatelně rozvíjejí onemocnění srdce, ledvin a jater, především v důsledku dlouhodobé infekce u starších psů. Přitom původ těchto onemocnění nebývá v praxi primárně spojován s onemocněním dutiny ústní, chronickou parodontitidou.
Nejčastějším důvodem k návštěvě veterinární ordinace v souvislosti se zuby bývá zubníkámen. Jedná se o mineralizovaný plak (povlak zubu), který však není sám o sobě považován za onemocnění, ale spíše za kosmetickou vadu. Plak, bez ohledu na stupeň mineralizace, je však jednou z příčin rozvoje zánětu parodontálních tkání u psů. Podstatné pro rozvoj onemocnění jsou v tomto případě především bakterie obsažené v plaku a schopnost organismu si s těmito bakteriemi poradit. Odstranění plaku, tedy i zubního kamene, je součástí celkového ošetření, ale nikoli jeho jedinou podstatou.
Za aktivní péči lze označit dentální hygienu (čištění zubů) prováděnou aktivně majitelem psa. K tomuto účelu je vhodný měkký zubní kartáček, velikostí odpovídající psímu pacientovi, a speciální zubní pasta určená pro psy. Frekvence čištění zubů je velice individuální a závisí na rychlosti usazování plaku u konkrétního jedince. Obecně lze doporučit frekvenci čištění 2x týdně a častěji.
Týden po chirurgickém zákroku už bývá dutina ústní zhojena dostatečně a může se přistoupit k dlouhodobým preventivním opatřením (čištění zubů kartáčkem s pastou, krmení granulemi, výplachy dezinfekčními roztoky, podávání různých žvýkacích pamlsků).
Čištění zubů se provádí kartáčkem a zubní pastou. Nejvhodnější je kartáček psí, který má štětiny vhodné tvrdosti a speciální tvar. Alternativně lze použít měkký dětský zubní kartáček. Použitelná je i dětská zubní pasta, ale lepší je speciální psí, protože je pro žaludek nedráždivá, nepění a navíc obsahuje enzymy rozkládající zubní plak a hlavně je ochucená, takže si psi na čištění snadno zvykají, protože jsou během čištění touto pastou vlastně odměňováni. U psů, kteří čištění odmítají, je vhodné začít s trpělivým nácvikem s ochucenou pastou. Navykání na čištění vyžaduje u některých zvířat velkou dávku trpělivosti, buďte na to připraveni. Pasta se nanese na prst a nechá se psovi zpočátku jen olíznout, nebo se mu nanese na pysky, případně na zuby, ale jen do chvíle, než pes začne jevit nelibost. V tu chvíli činnost přerušte a odmítavé chování ignorujte. Po chvíli se k čištění vraťte a psa při vhodném chování neustále chvalte a odměňujte pastou nebo pamlskem, při nevhodném ignorujte a činnost přerušte. Takto se vám postupně během několika dní může podařit propracovat se psovi do tlamy jen prstem s pastou, poté postupně zopakujte celý postup s kartáčkem na prst. Začínejte vždy ze strany a postupujte směrem dovnitř, psi nejlépe tolerují manipulaci v dutině ústní ze strany, nejhůře zepředu. Většinu psů lze při trpělivém postupu čištění naučit. Čištění se provádí krouživým pohybem směrem z dásně na zub. Nejlepší je každodenní čištění. U agresivních jedinců, u kterých hrozí, že svého majitele pokoušou, se zřejmě jedná o poruchu chování, agresivitu vůči majiteli, a proto se raději poraďte s odborníkem o jejím řešení.
Krmení granulemi je dalším velice vhodným preventivním opatřením. Je prokázáno, že se psům, kteří jsou krmeni měkkou stravou, zubníkámen tvoří mnohem více než těm krmeným granulemi. Po očištění zubů ultrazvukem a zahojení dásní již nebývá kousání pro psy bolestivé, je proto vhodné (pokud již nejsou granulemi krmeni) na ně přejít. To by se mělo činit postupně během několika dní, aby se tak předešlo zažívacím obtížím spojeným se změnou stravy. Existují granule přímo určené pro psy s nadměrnou tvorbou zubního kamene.
Na sklovině zubů se tvoří tenká vrstva složená z chemických látek obsažených ve slinách, z bakterií, které se přirozeně nacházejí v ústní dutině, ze zbytků potravy a ze slin. Této tenké měkké vrstvě říkáme zubní plak. Není-li plak pravidelně odstraňován, dochází postupem času k jeho mineralizaci (ztvrdnutí) a na zubu vzniká tlustý pevný nános, takzvaný zubníkámen.
Neléčený zubníkámen může způsobit poškození spodní části zubů a má za následek ztrátu zubů, známou jako parodontóza. Tím, jak dáseň v důsledku zánětu otéká, se prohlubuje kapsa zubu. Bakteriální vrstva se roztírá dolů do kapsy zubu a rozpouští na dně kapsy pojivovou tkáň. V důsledku toho se kapsa zubu prohlubuje a vrstva bakterií může prorůst až do kořene zubu. Vrstva bakteriálního plaku mineralizuje za vzniku zubního kamene, čímž se zánětlivý proces akceleruje.
Vlákna kořenové membrány se vinou zánětu začnou poškozovat a čelistní kost eroduje. Prohlubování kapsy zubu pokračuje stejně rychle jako nárůst plaku a rozpouštění kořenové membrány a čelistní kosti. Nakonec zub vypadne.
Parodontóza je posledním symptomem této nemoci. Znaky akutní parodontózy mohou zahrnovat viklání nebo vypadávání zubů, spontánní krvácení dásní, tvorbu hnisu, vřídků, píštělí a zápach z tlamy. Parodontóza může být definována jako chronické onemocnění, které nastupuje pozvolně a může být přítomno dlouhou dobu, aniž by vyvolalo jakékoli viditelné příznaky.
Ideální je, pokud jsou prostředky k čištění zubů aplikovány preventivně, dříve než se onemocnění parodontu vůbec rozvine. Nejlepší klinické výsledky jsou pak zaznamenávány u psů, u nichž byla kombinována vhodná potrava s pravidelnou ústní hygienou (čištěním zubů) a podáváním prostředků podporujících samočištění, tedy různých hraček či pamlsků.
Základem péče o dutinu ústní je pravidelné čištění zubů (minimálně 2x týdně) vhodnými prostředky. U veterinárních lékařů jsou k dostání speciálně ochucené zubní pasty s obsahem enzymů, které efektivně rozpouštějí zubní plak, případně speciální dentální sety, které obsahují i různé typy zubních kartáčků (například silikonové kartáčky na prst). K čištění zubů u zvířat používejte výhradně zubní pasty určené zvířatům. Zubní pasty určené k lidské spotřebě jsou pro zvířata absolutně nevhodné a nebezpečné. Ideální je navykat zvíře na čištění zubů již od raného věku. U predisponovaných plemen však samotné čištění zubů nestačí a je nutné použít i další účinné prostředky dentální hygieny (různé přípravky nebo granulované krmivo). Velmi dobrým pomocníkem v udržování zdravého chrupu a dásní jsou speciální dentální hračky vyrobené z netoxické pryže a obohacené mátovou silicí, které zároveň příjemně provoní dech zvířete.
Efektivní odstranění zubního kamene nelze provést v domácích podmínkách, proto je vždy provádí veterinární lékař. Odstranění kamene se provádí buď mechanicky ostrým srpkem, nebo za použití ultrazvuku, vždy však v sedaci zvířete nebo krátkodobé narkóze.
Během této procedury se odstraní zubníkámen, vypláchnou se žlábky mezi zubem a dásní, vyleští se sklovina zubu a provede se kompletní revize dutiny ústní. Teprve nyní je možno se pokusit o prevenci dalšího usazování zubního kamene.
Mnoho majitelů požaduje ošetření zubů bez narkózy či sedace zvířete. V případě, kdy je zvíře plně při vědomí a aktivní, však nelze v žádném případě chrup dokonale očistit, a to zejména z vnitřní strany zubů či v oblasti pod dásní. Taková polovičatá práce je pak spíše zbytečná, protože plak i kámen se pak rychle tvoří znovu. Je zbytečné se narkózy nebo sedace obávat, protože samotný zubníkámen, zánět parodontu či riziko systémové infekce je pro vašeho psa daleko větším nebezpečím. Veterinární lékaři vždy přihlížejí k aktuálnímu zdravotnímu stavu ošetřovaného zvířete i k jeho věku a snaží se volit ty nejšetrnější prostředky, které mají k dispozici.
V případě, že stav zubů a dásní psa je natolik vážný, je potřeba zuby extrahovat.
Parodontitida se léčí konzervativně či chirurgicky. Cílem je zastavit postupující onemocnění, předejít dalšímu postižení tkání v okolí nemocně dásně a také zabránit postižení dosud zdravých míst. Základem je zbavit se zubního plaku – mechanicky či chemicky.
Konzervativně se zubníkámen ošetřuje ultrazvukem v celkové anestézii. Zjišťuje se rozsah onemocnění parodontu sondáží kapes a RTG vyšetřením. Následně se hrubě odstraní plak a zubníkámen, čímž se podnítí proces hojení. Závěrem se vyleští povrch zubů s použitím lokálních či celkových antimikrobiálních látek dle konkrétního stavu psa. Samotné použití antibiotik bez očištění parodontu je v zásadě bezcenné, neboť antibiotika velmi málo pronikají vrstvou zubního plaku.
Chirurgické zákroky se využívají častěji v případech, kdy byla předchozí konzervativní léčba neúspěšná. Využívá subgingivální kyretáže (odstranění nemocného epitelu kapsy dásně) a gingivektomie (odstranění nadbytečné tkáně dásně).
Jde o přípravky pro udržení zdravého chrupu psa. Zubní plak, který se u psa tvoří stejně jako u lidí, po čase vápenatí a v kombinaci se zbytky potravy vytváří zubníkámen. Je zdrojem zápachu z tlamy, dochází k odhalování krčků zubů, ale je i místem vniku infekcí do těla zvířete. Bakterie pronikají do krevního oběhu, a tak dochází k velkému zatížení organismu psa. Po prvotní zvýšené únavě může dojít k celkově zhoršenému stavu zvířete. Následně může dojít k závažným onemocněním srdce, jater a ledvin.
Pomůcky jako zubní kartáček, bělicí pamlsky, ústní vody, či přípravky pro bělení, které se přidávají do potravy psa, je možné zakoupit na internetu, u veterinárního lékaře nebo ve zverimexech.
Bělení zubů psa je vhodný doplněk po odstranění zubního kamene a také jej lze využít jako součást přípravy na výstavu. Zákrok je prováděn stejně jako odstraňování zubního kamene v anestezii. Zuby tak získají řádově světlejší odstín a jsou tím odstraněny mikroskopické nerovnosti, které tvoří základ pro ulpívání zubního plaku, o několik měsíců se tak oddálí nezbytnost dalšího čištění zubů. Bělení a leštění má také částečný vliv na snížení zápachu z tlamy. Bělení jedlou sodou je naprosto bezpečné, nijak nepoškozuje zuby.
Pravidelné čištění zubů účinně snižuje riziko zánětlivých onemocnění dásní. Nedílnou součástí péče je i používání speciálního krmiva pro žvýkání, které částečně také odstraňuje usazený zubníkámen a pomáhá bělit zuby.
Používáte-li speciální produkty určené k péči o zuby, čištění zubů je velice snadné. Zvířátka mají k dispozici speciálně upravené zubní kartáčky, které se dostanou i na těžko přístupná místa, a čištění je velmi rychlé. Důležitou součástí je také použití speciální zubní pasty, která je obohacena o antibakteriální přísady a obsahuje příchuť hovězího masa, takže zvířátku čištění nevadí, naopak mu pasta přijde chuťově atraktivní.
Čestnost bělení závisí na potřebě. Jde o zákrok pohybující se spíše v kosmetické rovině, takže žádná zdravotní doporučení nelze stanovit. Univerzální rada zní: bělte, když máte pocit, že jsou zuby (opět) zažloutlé. Při domácím bělení stačí jednou za měsíc nebo několik měsíců jedna udržovací bělicí procedura, čímž lze docílit dlouhodobě stabilního výsledku.
Ordinační bělení trvá asi 60 minut, přičemž se bělicí gel nanáší hned několikrát za sebou. Existuje mnoho variant ordinačního bělení chrupu. To, kterou daná klinika upřednostní, závisí pouze na zkušenostech a preferencích. Některé procedury používají na zesílení efektu speciální lampy. Jde ale o invazivní řešení, které je pro citlivé zuby zcela nemyslitelné. Domácí bělení má trochu jiný průběh. Do přesně padnoucích nosičů, které vám zhotoví váš veterinář, nanesete množství bělicího gelu a necháte působit. Tento proces pak opakujete do té doby, dokud nedosáhnete požadovaného odstínu bílé. V průměru jde asi o dva až tři týdny. U obou variant je pak nutné počínat si velmi opatrně, aby nedošlo k poleptání měkkých tkání bělicím gelem. Domácí bělení je z tohoto pohledu výrazně bezpečnější a šetrnější.
Na zuby se za účelem odstranění nežádoucích nečistot a skvrn nanášejí také různé gely. V určitých případech se může aplikovat laserová operace za účelem vybělení zubů.
Je třeba ale poznamenat, že operace ani nanášení gelu rozhodně není pro každého. Jak gel, tak i laser se mohou používat pouze na úplně zdravé zuby. Velké riziko tkví hlavně v přílišném obnažení zubních krčků. Ty jsou poté mnohem náchylnější k infekcím a zuby se stávají citlivějšími. Zdraví zubů spočívá hlavně v tom, že v ústní dutině nedochází k žádnému krvácení a že není zasažena ve větší míře parodontózou.
