Aby udrželi vombati svoji srst čistou, lehají si na bok a zasypávají se suchou zeminou a prachem. Samiččin vak se otevírá směrem k zadním nohám, aby se do něj při hrabání nedostala zemina. Vombati umějí plavat. Jejich zuby neustále rostou, takže když si zlomí zub, tak jim znovu doroste. Každý vombatí výkal má svůj nezaměnitelný pach, odlišný od pachu výkalů ostatních vombatů. Výkaly zanechávají vně svých doupat. Když se vombati vracejí ze svých nočních výletů za potravou, pomáhají jim tyto výkaly najít jejich vlastní doupě. Také informují ostatní vombaty, že doupě je obydleno.
V diskuzi BETA BOJOVNICE, POMOC PROSÍM! se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bára.
Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mám bojovnici, samečka, asi půl roku, ani ne. Je v 27 l akvarku, má topitko, filtr se slabým proudem, živé rostlinky, sám (zatím, chtěla jsem mu přikoupit společnost, jenže kvůli potížím co teď má se toho bojím).
Začalo to když jsem musela odjet na týden pryč a o rybku se starala rodina. Když jsem se vrátila, po akvarku plavaly bile výkaly, rybka nafouknuta, ale jinak v pořádku. Pochopila jsem, že je prezrana. Jenže od te doby to je jen horší. Vybledl, je apatický, bile výkaly stále přetrvávají, přijde mi že se mu trhají ploutve ale přitom mu neodpadávají, jen je má potrhané. Nevím co dělat, bojím se že zemře. Poslední dva dny už jen leží u dna a moc nereaguje na nic kolem.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zánět střev je velmi frekventované onemocnění psů.
Častou příčinou jsou dietní chyby (příliš teplé nebo studené krmivo, znečištěné krmivo, náhlá změna krmení, zaplísněné, nakvašené nebo jiným způsobem znehodnocené krmivo). Poměrně často vyvolávají zánět střev cizí tělesa pozřená psem (kamínky, pecky, kousky rozkousaných hadrů, dřeva, umělých hmot a podobně). Uplatňují se i parazitární infekce, choroby vnitřních orgánů (játra, ledviny) i druhotné vlivy infekčních onemocnění.
Hlavním klinickým příznakem zánětu střev je průjem. Výkaly jsou řídké, zapáchající, někdy potažené hlenem, případně s krví. Okolí konečníku je potřísněno trusem. Břicho je bolestivé, napnuté, pes je neklidný, při vážnějším průběhu až apatický, vyhublý a dehydratovaný. Objevuje se i teplota, plynatost a uchem slyšitelná činnost střev.
Prognóza je poměrně příznivá při včasně zahájené léčbě. U chronických nebo celkovou infekcí komplikovaných případů i nejistá a méně často příznivá.
V naší poradně s názvem JAKÁ KLOUBNÍ VÝŽIVA PRO ŠTĚNĚ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra Rejholdová.
Chtěla jsem Vás poprosit o názor, je možné dát štěněti Výmarského ohaře Geloren Dog? co byste jiného doporučil od kolika měsíců a proč?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Geloren pro psy obsahuje kyselinu hyaluronovou, glukosamin, chondoitin a kolagen. Všechny tyto látky zvíře normálně přijímá stravou založenou na mase. Když budete takto mladému psovi podávat geloren pro psy, tak mu tím spestříte pamlskový plán, ale v tomto věku mu nijak zvlášť nepomůžete. Tedy v případě, že používáte kvalitní krmivo. Někdy chovatel koupí velmi levně v akci krmení pro psy, ale to většinou obsahuje především bobtnající směsi, které pejska nasytí, ale nevyživí. Známkou jsou pak objemné výkaly a nemocný pejsek. Geloren pro psy má smysl jako výrazné preventivní opatření od tří let.
Majitel psa má možnost posoudit nejen konzistenci stolice, ale také její barvu. Barvu stolice určují žlučová barviva, která vznikají v játrech, a to jako důsledek rozkladu červeného krevního barviva.
Barvu stolice ovlivňuje značně i krmivo. Velké množství masa způsobuje tmavší barvu stolice, stejně tak jako borůvky, pokud je pes jí. Pokud psovi podáváme více zelené zeleniny, mohou mít výkaly nazelenalou barvu. Mrkev nebo červená řepa mohou mít za následek, že se stolice zbarví dočervena, mléčné produkty nebo vejce zase barví spíše dožluta.
Nezávisle na tom existují i zbarvení, která vás upozorní na chorobné procesy.
V naší poradně s názvem BETA BOJOVNICE NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Dobrý den potřeboval bych poradit s nejspíše nemocí.
už 2 dny pozoruji že mý 2 samičky jsou extreme (tlusté)
Strašně se jim zvetšilo břicho.
Jedna se dokonce převrací na jednu stranu a nemůže plavat ke dnu.
prosim poradte. Předem děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vaše bety mají zácpu a proto se jim zvětšilo břicho. Příznakem bývá nechuť při krmení a minimální výkaly. Nadmutá střeva tlačí na okolní orgány i na vzduchový měch, díky čemuž pak rybka plave ke straně a nebo břichem vzhůru. Co s tím? Přestat ryby krmit běžným krmivem a začít léčit pomocí zeleného hrášku. Ten lze koupit zmrazený. Vezměte jednu nebo dvě kuličky, rozmrazte je krátce v horké vodě a zbavte je svrchní kůžičky. Vnitřek hrášku pak použijte na krmení bety. Vždy jen v množství o velikosti jejího oka dvakrát denně. Takto postupujte, než ryba splaskne. V době léčení je třeba častěji měnit vodu v akváriu. Kdyby hrášek nepomohl, tak rybě podejte dafnie. Ty působí jako lehké projímadlo.
Nejčastější příčinou zácpy je překrmování. Ryba Beta bojovnice má žaludek velký asi jako je její oční bulva a najednou pozře jen malé množství potravy. Proto je lepší krmit méně a dvakrát denně. Krmení by mělo být založeno jen na mase, masové granule z rybí nebo krevetové moučky, popřípadě používat červy. Granule se musí nechat asi 10 minut nabobtnat ve vodě, aby k nabobtnání nedošlo až v rybce a neucpalo ji. Aby se zácpa neopakovala, tak svojí betě zařaďte pravidelně každý týden na jeden den půst - každý sedmý den ji vůbec nekrmit.
I u králíků se může objevit toto parazitní onemocnění, které je jinak typické pro kočkovité a psovité šelmy.
Projevy
Přítomnost tasemnice v těle králíka se neprojevuje nějak konkrétně. Chovatel to často zjistí až po smrti králíka, když vyjme jeho střeva.
Příčiny
Králík může do svého těla dostat tasemnici při přijímání krmiva, které bylo znečištěné právě výkaly takovýchto šelem (v jejich výkalech zůstávají vajíčka tasemnice).
Léčba
Léčba tasemnice se u králíků neprovádí.
Prevence
Prevencí je zamezení kontaktů psů a koček s krmivem králíků (ať už jsou to granule, tak ale i tráva, kterou pak chovatel suší a dává ji králíkům jako seno). Vhodné je také odčervovat psy a kočky (pak by se u nich tasemnice neměla objevit, tím pádem by jejich trus neměl vajíčka tasemnice přenášet.
V diskuzi CHRONICKY ZANET USI U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alice.
dobry den.mam německého ovčáka ve veku6 let.ma chronicky zanet usi,caste teploty a zmeny na vaze. občas m i zavrčí na mou 18 mesicni dceru.moje maminka mluvila s veterinářkou a pry nejlepší způsob je utraceni psa.ja ale na tento názor nechci pristoupit.prosim o radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bohumil Richter.
nejsem veterinář ale NO chovám 40 let na uši mu zkuste mast z konopí (domácí), na reakci na vaši dceru může být žárlivý , je dobré když přichází do rodiny nový člen ho pejskovi "představit" , může to být i tím že pes je nervní z uší pokud dítě pláče nebo je hlasité může mu to způsobovat potíže , veterinářka která léčí přes maminku ? nedoporučuji !!!! při řídké stolici a ubytku hmotnosti může trpět nedostatečnou činností slinivky břišní , potvrdt může jen krevní rozbor cena cca 1000 kč , mám takovou fenku přidávám 1/2 prášku pankreolanu , váhu se nám daří držet i přibírat , má ale řidšlí stolici musí opatrně s jídlem případně použiji smektu do jídla . fenky jsou dvě obě kamarádky s 4 letým vnukem , jedinný problém že jak je malý tak ho vždycky umyjí (olízají ho )i přes jeho protesty
Podlaha v králíkárnách může být také tvořená rošty. Roštové králíkárny mají v podstatě dvě podlahy. Spodní je plná a většinou dřevěná, ta vrchní je tvořená z dřevěných, umělohmotných nebo drážděných latěk s mezerami, kterými může králíkův trus propadávat na spodní podlahu, a tak nezůstává přímo v kleci. Spodní podlaha bývá také vybavena žlábky, aby do nich odtékala moč. Jejich výhodou je, že u nich není velká spotřeba steliva, tím pádem odpadá potřeba velkého prostoru k jeho uskladnění a potřeba prostoru k uskladnění hnoje. Největší výhodou je to, že využití roštů je velmi hygienické, protože králíci nepřichází do kontaktu se svými výkaly. Obrovskou nevýhodou ale je, že rošty u králíka způsobují otlaky, které mohou králíka velmi poškodit. Nevýhodou také je, že na takové podlaze nedokáže březí samice vytvořit hnízdo, a proto je třeba jí nějaké do králíkárny vložit.
V naší poradně s názvem BOULICKA U TRISLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
Prosim Vas .. Mame francouzskeho buldocka, ktery je 3 mesice stary. Navecer jsme ji hladili a vsimli si, ze ma na trisle malou modrinku. Mysleli jsme si ,ze se nekde odrela, ale pozdeji vecer se udelala ohranicena, cervena, na dotyk asi citliva bulka. Nevim si rady. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle fotografie to může být povrchová dermatitida způsobená bakteriemi a nebo obyčejné kousnutí od pavouka. Přesné určení může provést veterinář při prohlídce psa a může provést i případné stěry, aby zjistil bakteriálního původce a zvolil tak nejrychlejší léčbu. Pokud z nějakého důvodu nechcete jít k veterináři, tak můžete následovat těchto několik rad. Budeme vycházet z toho, že jde o dermatitidu, protože kousnutí od pavouka se samo vytratí i při této péči.
Povrchovou dermatitidu způsobují bakterie v kůži, které přežívají v oblastech pokožky s kožními záhyby. Kvůli řídké srsti, vlhkosti, tření a / nebo podráždění, může být v těchto oblastech pokožky příznivé prostředí pro bakterie, které by způsobily vznik této dermatitidy. Léčba spočívá v udržení těchto míst v čistotě.
1. Psa koupejte 1-2 krát týdně s jemným dětským šamponem po dobu 3 až 6 týdnů. Dobře opláchněte a pečlivě vysušte.
2. Zasypte místo dětským pudrem nebo kukuřičným škrobem na vaření. To pomůže snížit tření a udrží oblast v suchu. Když si to bude pes olizovat, tak mu nasaďte dětské trenýrky.
3. Strava by měla být z nezpracovaných syrových surovin a / nebo konzervovaná. Po dobu léčby určitě vynechte všechny možné suché stravy - granule, sušené pamlsky a podobně.
4. Zvažte podporu imunity těmito potravními doplňky:
- www.prozdravi.cz/imu…
- www.prozdravi.cz/imu…
Doplňky dávkujte jednu tobolku do jídla dvakrát denně a vždy to polijte echinaceou.
5. V letošním roce by pes neměl být očkován.
Jedná se o parazitní onemocnění, které je přenosné i na člověka. Pro člověka je toto onemocnění velmi nebezpečné, obvykle se nakazí tím, že sní infikované syrové maso (jakákoliv tepelná úprava parazity zničí). Toto onemocnění způsobuje parazit Toxoplasma gondii.
Projevy
U příznaků této nemoci je třeba vědět, o kterou formu se jedná. Chronická forma totiž nemá výrazné příznaky, kromě hubnutí. U akutní formy ale králíci odmítají přijmout potravu, hůře se jim dýchá, mají problém s výtokem z nosu, trpí průjmy a třesem, jejich srst je zježená.
Příčiny
K nákaze obvykle dochází poté, co králík do těla přijme potravu, která přišla do kontaktu s výkaly koček (ty obsahují oocysty).
Léčba
Veterinář takto nemocné zvíře obvykle neléčí.
Prevence Prevencí je zamezení kontaktu koček s krmivem a stelivem určeným pro králíky. Nutná je také občasná deratizace, protože i hlodavec může pak tyto parazity přenášet.
Králičí hemoragické onemocnění je vysoce infekční virové onemocnění způsobující smrtelnou formu virové hepatitidy, která postihuje evropské králíky. Některé virové kmeny postihují také zajíce. Úmrtnost králíků se obecně pohybuje od 70 do 100 procent. Nemoc je způsobena kmeny viru králičího hemoragického onemocnění lagoviru z čeledi Caliciviridae. Virus logovir u králíků způsobuje generalizovanou infekci, která je charakterizována nekrózou jater, diseminovanou intravaskulární koagulací a rychlou smrtí.
Vir způsobující králičí mor je pro králíky extrémně nakažlivý.K přenosu dochází přímým kontaktem s infikovanými zvířaty, kadávery, tělesnými tekutinami (moč, výkaly, sekrety dýchacích cest) a srstí. Přeživší králíci mohou být nakažliví po dobu až 2 měsíců.
Virus také šíří kontaminované předměty, jako je oblečení, jídlo, klece, podestýlka, krmítka a voda. Mouchy, blechy a komáři mohou také přenášet virus mezi králíky. Predátoři a mrchožrouti mohou virus šířit také tím, že ho vylučují ve výkalech. Viry jsou vysoce odolné v prostředí a mohou přežít zmrazení po dlouhou dobu. Virus může přetrvávat v infikovaném mase měsíce.
Po bodnutí zanechává blecha na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.
Blechy představují přímé cizopasníky člověka a přenašeče chorob ze zvířat na člověka, proto se řadí mezi škůdce lidského zdraví. Do blechy, která sála krev z infikované osoby či zvířete, se dostávají původci nákaz z krve infikovaného. V bleše se potom rozmnožují nebo se dále vyvíjejí. Při opětovném sání se původci choroby dostávají přímo do ranky vzniklé nabodnutím kůže člověka nebo zvířete a odtud do krve a dále do celého těla napadaného. Někdy se nákaza šíří i výkaly blechy na kůži, které mohou být vetřeny do ranky po bodnutí nebo do sliznice, většinou do spojivek (původce skvrnivky). Původci těchto chorob kolují mezi krví zvířat, člověka a blechy. Zcela prokázaný přenos blechou je u moru a krysí skvrnivky, u ostatních chorob se pouze předpokládá.
Pro tuto nemoc je typické, že může postihnout jakéhokoliv králíka v jakékoliv fázi života.
Projevy
U králíka nejprve dojde k zácpě, králík ale obvykle zpočátku působí v pořádku, pak se u něj začne objevovat nechuť, netečnost, slinění a skřípání zubů. Králík se náhle přestává hýbat, jeho výkaly jsou občasné a potažené slizem. Zácpa obvykle vyvolá také plynatost a zánět střeva.
Příčiny
Příčinou tohoto onemocnění je obvykle to, že králíkovi chovatel podal velké množství suché stravy, ale bez dostatečného množství vody. Pokud králík nemá zároveň dostatek pohybu (což v klasických králíkárnách nemá), tak je dost pravděpodobný úhyn tohoto zvířete.
Léčba
Léčba je možná, pokud se s ní začne včas. Pokud si chovatel ale králíkových zdravotních problémů včas nevšimne, obvykle zvíře uhyne. Možností jak králíka léčit je podávání projímadel a zavedení diety s dostatkem vody. Vhodné je také králíkovi dopřát možnost pohybu.
Prevence
Prevence je v tomto případě podstatě jediná, je nutné, aby si chovatel vždy uvědomil, jestli má králík dostatek vody a jestli jeho suchá strava neobsahuje příliš hrubé vlákniny.
Dermatitida je porucha kůže, obyčejně nazývaná jako ekzém.
Základním klinickým příznakem bývá svědění. Kočka se často a usilovně drbe a vykusuje si kůži na postižených místech. Zánětlivá ložiska bývají zanícená, suchá, s odlupující se kůží. Při neléčené dermatitidě bývá kůže téměř bez srsti, je tmavší a ztluštělá. Je to velmi časté onemocnění koček, které může mít mnoho příčin. Důležité je přesně stanovit, o jaký druh dermatitidy se jedná. Často má tato nemoc podobu šupinkovitých lysinek na kůži, na kterých se tvoří puchýřky a boláky.
Rozlišujeme tři základní druhy dermatitidy:
Kontaktní dermatitida – je způsobena přímými stykem s alergeny. K nejběžnějším patří alergie na obojky proti blechám, mycí prostředky a podobně.
Alergická dermatitida – je reakcí na určitý druh potravy nebo na bleší výkaly.
Sluneční dermatitida – způsobuje zarudnutí a svědivá místa hlavně na ušních boltcích bílých koček.
Při podezření na dermatitidu se obraťte na veterináře. Je důležité zabránit kočce, aby se škrábala. Toto onemocnění lze léčit antibiotiky, protizánětlivými léky nebo hormonálními přípravky. Solární dermatitidu zvládnete namazáním postiženého místa ochranným krémem. Pokud se u kočky objeví reakce na obojek proti blechám, sundejte ho.
Srdeční endoparazité žijí v srdečních dutinách. Psi se nakazí bodnutím krev sajícím hmyzem. Klinické příznaky u nakažených zvířat jsou vesměs podobné. Převládají především zažívací problémy jako průjem, plynatost, kolikové stavy, zvracení. Pozorujeme nechutenství, apatii, špatný výživný stav, zhoršenou kvalitu srsti, pruritus (svědění) kůže a konečníku, anemii, v případě srdeční červivosti a škrkavek dyspnoe (dušnost) a kašel.
Prevencí je především zabránit nakažení psa zárodky parazitů. Pes se nakazí buď z okolního prostředí, ve kterém je přítomen kontaminovaný trus jiných zvířat, nebo přímým kontaktem s nakaženým zvířetem (při očichávání se). Další možný způsob je nakažení přes mezihostitele pozřením jeho celého (blecha, všenka) nebo jeho nakažené části (maso hospodářských zvířat). Specifickým způsobem nakažení je bodnutí krev sajícím hmyzem v případě srdeční červivosti. Je tedy nutné psy venčit mimo frekventovaná místa a odstraňovat jejich výkaly. Udržovat je prosté vnějších parazitů, krmit je pouze nezávadnou, tepelně opracovanou potravou, případně je v letní sezóně ošetřit repelentními prostředky. Dalším způsobem ochrany je podávání antiparazitik preventivně během celého života zvířete. Běžný interval je každé 3 až 4 měsíce. V případě podezření na endoparazitární onemocnění nebo v případě přímého nálezu parazita je nutné zahájit léčbu. Nejprve je potřeba co nejpřesněji určit druh cizopasníka, nejlépe konzultací s veterinárním lékařem. Lékovou formu a dávkování by měl stanovit odborník.
Trypanozomy jsou krevní bičíkovci parazitující v krvi mimo buňky. Přenáší je krevsající hmyz buď sekretem svých slin (skupina Salivaria) anebo trusem (skupina Stercoraria).
Přenašeči skupiny Salivaria jsou známé mouchy tse-tse, který mají svůj název podle specifického zvuku vydávaného za letu. Onemocnění se nazývá Nagana, více postihuje býložravce a všežravce než psy a kočky. Tito prvoci produkují toxiny, kterými poškozují stěny cév a nervový systém zvířat. Prognóza závisí na druhy Trypanozomy (např. T. vivax mírnější průběh, T. brucei brucei těžká onemocnění).
Skupina Stercoraria zahrnuje původce Chagasovy nemoci – Trypanosomu cruzi. Jejím cílem je člověk, pes, kočka a mnoho dalších zvířat převážně hlodavců, kteří jsou rezervoárovými hostiteli. Přenos probíhá přes noční ploštice zákeřnice (rod Triatoma), které svými výkaly na kůži savců zajišťují nakažení. Následné rozetření či poškrábání umožní průnik i přes nepoškozenou kůži. U psů a koček je častější rozkousnutí otravné ploštice nebo pozření infikovaných hlodavců.
Tato nemoc má velmi nepříznivou prognózu, v rámci prevence existují specifické preparáty chránící psy až dva měsíce, repelenty nebývají účinné. Důležitá je asanace prostředí, která zbaví obydlí štěnic, nenechat zvířata lovit a nekrmit syrovým masem. V naší zemi zákeřnice nežijí.
Tasemnice jsou vnitřní parazité žijící v tenkém střevě psů. Jejich dlouhé a ploché tělo je tvořeno hlavičkou s háčky a přísavkami (jimi se ve střevě přichytí) a velkým počtem článků. Zadní články, obsahující zralá vajíčka, se oddělují a s výkaly nebo i samovolně vycházejí z těla ven (bílorůžové články o velikosti cca 3 x 9 mm). K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (blecha, různí savci, člověk).
Mezi nejrozšířenější tasemnice psů patří tasemnice psí (Dipilidium caninum), která je přenosná na člověka. Zvířata se nakazí pozřením blechy, která je nositelem larválního stadia tasemnice psí. Člověk se může nakazit pozřením larválního stadia tasemnice psí (náhodně s jídlem nebo při mazlení se zvířetem, když pes člověka olizuje), která se ve střevě člověka vyvine v dospělou tasemnici produkující vajíčka (mohou být nalezena ve stolici). Onemocnění u člověka probíhá s bolestmi v břiše, zvracením, průjmem.
Psi, kteří mají přístup k infikovaným domácím a divokým myším, potkanům, k syrovému masu, se mohou nakazit i dalšími tasemnicemi: Taenia pisiformis, Taenia taeniaeformis, Taenia hydatigena.
Dalšími významnými tasemnicemi parazitujícími ve střevech psů jsou tasemnice liščí (Echinococcus multilocularis) a měchožil zhoubný (Echinococus granulosus). Larvální stadia těchto tasemnic parazitují v různých orgánech různých zvířat i člověka (k nákaze došlo pozřením vajíček). U člověka se larva usídlí v různých orgánech (nejčastěji v játrech, plicích nebo mozku) a vytváří cystu. Způsobené potíže mohou připomínat růst nádoru. Psi a kočky se nakazí pozřením hlodavců, kteří jsou mezihostiteli těchto tasemnic.
Prevencí je především zabránit nakažení psa zárodky parazitů. Pes se nakazí buď z okolního prostředí, ve kterém je přítomen kontaminovaný trus jiných zvířat, nebo přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, při očichávání se. Další způsob nakažení je přes mezihostitele, a to pozřením jeho celého (blecha, všenka) nebo jeho nakažené části (maso hospodářských zvířat). Specifický způsob nakažení je bodnutí krev sajícím hmyzem v případě srdeční červivosti. Je tedy nutné psy venčit mimo frekventovaná místa a odstraňovat jejich výkaly. Udržovat je prosté vnějších parazitů, krmit je pouze nezávadnou, tepelně opracovanou potravou, případně je v letní sezóně ošetřit repelentními prostředky. Dalším způsobem ochrany je preventivní podávání antiparazitik během celého života zvířete. Běžný interval je každé 3 až 4 měsíce. V případě podezření na endoparazitární onemocnění nebo v případě přímého nálezu parazita je nutné zahájit léčbu. Nejprve je potřeba co nejpřesněji určit druh cizopasníka, nejlépe konzultací u veterinárního lékaře. Lékovou formu a dávkování by měl stanovit odborník.
Jak se zbavit blech? Pokud jste narazili na blechu, není na co čekat, zvíře i odčervěte, aby se případně zbavilo nákazy tasemnicí či jiným vnitřním parazitem. Stačí, aby zvíře při olizování srsti infikovanou blechu spolklo, což je pravděpodobnější právě u koček. Rezistence blech proti běžným veterinárním antiparazitním přípravkům zatím není příliš vysoká. Problémem je spíše opakované zablešení, a to buď od ostatních koček a psů, nebo z neošetřených pelechů a hnízd. Zejména kočky mají svá útočiště porůznu, na půdách, v kůlnách a podobně, proto je nutné odblešit nejen přímo kočku, ale rovněž pelech a případně další místa, kde by parazité mohli přežít.
Zbavit se blech naprosto dokonale není snadné. Blechy, respektive jejich larvy, jsou všude, kde je trochu vlhko a kde najdou trochu organického materiálu. Kromě použití chemie je tedy vhodné místa možného výskytu důkladně vyluxovat, pelech vyklepat a podobně. Především u koček však platí, že lehávají i mimo dům. Odblešení tak může být během na dlouhou trať, protože dospělá blecha dokáže bez potravy přežít několik měsíců a kukla ještě déle. V suchu blechy přežívají podstatně hůře, ale nezáleží jen na teplotě a vlhkosti. Co se potravy týká, dospělé blechy dokážou sát pouze krev, jinou potravu nepřijímají. Ale larvy se živí organickým materiálem a výkaly dospělých blech v hnízdě hostitele. Přinejmenším si tedy na odblešenou kočku někde venku klidně počkají do jara.
V prvé řadě je třeba odblešit mazlíčka pomocí pipet proti parazitům, šamponu nebo antiparazitního obojku. Druhá a zcela zásadní věc je velmi pečlivý úklid (luxování), aby se blechy zbytečně nepřemnožily. Třetím, nejdůležitějším a zároveň posledním úkolem je provést celoplošný dezinsekční postřik. Používají se na to profesionální postřiky, které zahubí všechna vývojová stadia blech.
