Pro toto plemeno jsou typické dvě základní zbarvení srsti, buď žlutá, nebo modrá. U obou ale platí, že na hřbetě bývá srst tmavší, okolí uší bývá madagaskarově zbarvené, stejně tak končetiny, skráně a nos. Ideální váha tohoto králíka je kolem 2,75 kilogramu.
Chov
Nároky na chov jsou stejné jako u jiných malých králičích plemen.
Typická je pro něj i jeho srst, která nemá jednotnou barvu, často se ale v podobě skvrn nebo pruhů střídá černá a žlutá barva. Uši jsou dlouhé asi 12 cm. Ideální váha tohoto králíka je kolem 4,5 kilogramů.
Chov
Toto plemeno japonského králíka se řadí také k náročnějším plemenům na chov. Tito králíci jsou velmi plodní (mají dokonce i 10 mláďat ve vrhu) a dobře se o svá mláďata starají.
Barvu stolice určují žlučová barviva, která vznikají v játrech, a to jako důsledek rozkladu červeného krevního barviva. Také tady má vliv krmivo – velké množství masa způsobuje tmavší barvu stolice, stejně tak jako borůvky, pokud je pes konzumuje. Jestliže psovi podáváme více zelené zeleniny, mohou mít výkaly nazelenalou barvu. Mrkev nebo červená řepa mívají za následek zbarvení stolice do červena, mléčné produkty nebo vejce spíše do žluta. Nezávisle na tom existují i zbarvení, která vás upozorní na chorobné procesy, viz níže.
Žlutá stolice odporně zapáchající signalizuje špatné vstřebávání (malabsorpce) tuků následkem nedostatečné činnosti pankreatu (slinivky břišní), která se projevuje při pankreatitidě, rakovině pankreatu, cystické fibróze či celiakii. V jiných případech žlutá stolice není normální. Je ale potřeba si zapamatovat, že když je stolice žlutá anebo světlá, tak žaludek, játra, tenké anebo tlusté střevo mohou být napadené vážnou nemocí. Žlutá stolice může signalizovat rychlý přechod potravy trávicím traktem, nedostatečné vylučovaní žluči, bakteriální infekci ve střevech, celiakii, zápal žlučovodů, zápal žlučníku, žlučové kameny, infekci giardií, zánět jater, žloutenku, malabsorpční syndrom.
Černá stolice odporně zapáchající signalizuje krvácení v žaludku anebo v horní části tenkého střeva následkem přítomnosti vředů či nádorů. Černá stolice může být i neškodná, a to tehdy, když se užívají výživové doplňky obsahující železo. V tom případě však nezapáchá, změní se pouze její barva.
Krvavá stolice kaštanové barvy signalizuje krvácení vředů anebo nádorů nacházejících se ve střední části tenkého střeva a v první části tlustého střeva, Crohnovu nemoc, ulcerózní kolitidu.
Zelená stolice – játra neustále produkují žluč (světlezelená tekutina), kterou vylučují přímo do tenkého střeva anebo ukládají ve žlučníku. Žluč je potřebná pro absorpci tuků a vitamínů rozpustných v tuku. Taktéž pomáhá k měkčí stolici a zodpovídá za její hnědou barvu. Když žluč postupuje přes střevo, postupně se mění její barva ze zelené přes žlutou až hnědou účinkem bakterií v tlustém střevě. Zelená stolice tak často naznačuje, že potrava prošla střevem rychleji, než je normální (zvýšená doba tranzitu střevem, viz trávicí těžkosti), takže dříve, než se mohla změnit ze zelené na hnědou. Průjem zrychlí tranzit potravy střevem. Tedy jakýkoliv faktor vyvolávající průjem může způsobit, že jeho konečným důsledkem je zelená stolice. Takto zbarvená stolice však může být ukazatelem vážných onemocnění, jako je ulcerózní kolitida, IBS, Crohnova nemoc, celiakie, rakovina, malabsorpce, salmonela, giardie a zvýšený počet nežádoucích bakterií.
Světlá stolice je zapříčiněna nedostatečnou činností ledvin. Vykytuje se při zdravotních problémech, jako jsou například zánět žlučníku (cholecystitis), přítomnost žlučových kamenů, infekce parazity (giardie), cirhóza jater, chronická pankreatitida anebo hepatitida. Pokud je stolice zbarvená do hněda, jedná se o výsledek působení žlučových solí jater. Jestliže je snížená jejich produkce, stolice má barvu světlou. Další příčinou může být užívání léků, které obsahují hydroxid hliníku. Světlá stolice může být lesklá či šedá a může nepříjemně zapáchat následkem přítomnosti tuku ve stolici.
Jedná se o české plemeno uznané na konci 20. století.
Vzhled
Pro toto plemeno jsou typické dvě barvy, a to žlutá a modrá. Siamský králík se pozná podle tmavšího zbarvení kolem uší, končetin, pruhu na hřbetu a díky skvrnám na skráních. Barva očí je hnědá u žluté varianty, u modré jsou oči modrošedé. Uši jsou dlouhé asi 12 cm. Ideální váha je také kolem 5 kilogramů.
Chov
Jeho chov je celkem náročný, ale i tak se mezi chovateli toto plemeno rychle rozšiřuje. Chovatelé oceňují hlavně zbarvení srsti.
Dalším malým plemen je holandský králík, který ale patří k těm nejstarším plemenům. Toto plemeno pochází z Holandska a Belgie z počátku 19. století.
Vzhled
Tělo takového králíka je zavalité a má krátké končetiny. Typické je také jeho pruhované zbarvení. Barva srsti může být černá, modrá, divoce zbarvená, madagaskarová, žlutá, havanovitá, marburská, činčilová, železitá, perlová atd. Barva očí odpovídá kresbě srsti. Délka uší je10 cm. Ideální váha je také kolem 2,75 kilogramu.
Chov
Tento králík je také vhodný pro chovatele začátečníky. Chová se hlavně pro výstavy. Pokud se narodí bílé mládě, tak bývá utraceno, protože to značí jeho náchylnost k nemocem. Náročnost spočívá hlavně v plemenitbě.
Jak již název napovídá původ tohoto plemene je v Belgii, kde byl vyšlechtěn již zhruba v 16. století, a proto také patří k nejstarším plemenům.
Vzhled
Belgický obr je asi největší domácí králík. Jeho váha by měla být přes sedm kilo (výjimkou nejsou ani mnohem vyšší váhy, dokonce i přes deset kilogramů). Mláďata tohoto králíka rostou vcelku rychle. Belgický obr by měl mít dlouhé a svalnaté tělo se silnými končetinami a jeho boltce by měly být vzpřímené a dlouhé asi 19 cm. Barva srsti může být různá, například žlutá, modrá, černá, činčilová, havanovitá, divoká i železitá. Srst je hustá, dlouhá asi 4 cm.
Chov
Kvůli své velikosti je náročnější na chov a krmení (logicky potřebuje v kotci více prostoru a stejně tak více krmiva). U tohoto plemene je také typické, že dospělosti dosahuje belgický obr až v 9 měsíci (u jiných plemen je to asi v 6 měsíci). U tohoto králíka bývá obvykle ve vrhu asi 8 mláďat.
Spot-on ADVANTAGE je čirá žlutá až slabě nahnědlá tekutina. Způsob účinku spočívá v navázání se na nikotinový receptor hmyzu, umístěný na postsynaptickém neuronu. Tato skutečnost způsobí ireparabilní změny na nervovém systému hmyzu a jeho smrt.
Druh obalu: bílá měkká pipeta s uzávěrem z polypropylenu
Cílový druh zvířat: kočky. Prevence a léčba napadení koček blechami. Jedno ošetření chrání před dalším napadením blechami 3–4 týdny. Lék se může aplikovat rovněž jako součást léčby alergické dermatitidy vyvolané blechami (FAD).
Nepoužívat u koťat do 8 týdnů věku.
Kapky
Kapky jsou spot-on, tedy ve formě přípravku, který se kápne za krk kočky. Působí na všechny vnitřní parazity, včetně srdečních červů a zákožky svrabové (způsobuje ušní svrab, kterým trpí především venkovní kočky). U tohoto přípravku konzultujte s lékařem aplikaci u malých koťat. Při usmrcení parazitů dochází k vylučování toxických látek, které mohou poškodit zdraví zvířete a přivodit i smrt.
Jedná se o mutace rozely pestré. Jsou to ptáci, kteří nemají schopnost ve svém opeření ukládat tmavé barvivo (melanin), a to dokonce ani na očním pozadí, takže mají červené oči. Na jejich opeření je viditelné pouze lipochromové vybarvení, tedy barva žlutá a červená.
Obě variace se liší pouze rozložením červené barvy. Zatímco lutino musí mít červenou barvu jen na místech, kde ji má přírodní rozela, rubino ji má na více místech, kde nahrazuje původní žlutou, navíc má především na zádech typickou kresbu. Rubino má svůj původ u červených rozel. Normální, standardní rozely mohou mít melanin zeslabený různými přídavnými faktory, například faktorem skořicovým nebo faktorem pastelovým. Zeslabování tmavého barviva pak končí právě vybarvením lutino, které působí jako samostatný faktor. Rozely červené mohou mít melanin zeslabovaný tímtéž způsobem a tato řada končí právě vybarvením rubino. Máme tedy dvě řady, normální a červenou.
Je zřejmé, že rozely červené, lutino i rubino, jsou barevné mutace geneticky vázané na pohlaví. Nejdříve byly vyšlechtěny rozely jen s částečným omezením melaninu, tedy skořicové a pastelové, přičemž pastelové mají recesivní dědičnost, u které štěpí i samice. Ve skutečnosti jsou však vzorce dědičnosti nejspíše daleko komplikovanější.
Toto plemeno českého strakáče patří ke starším plemenům a pochází z 19. století.
Vzhled
Jeho srst je také strakatá, jak již napovídá jeho název, ale kresba srsti není příliš výrazná. Barva kresby může být modrá, žlutá, divoce zbarvená, železitá, želvovinová, černožlutá, modrožlutá, havanovitá, madagaskarová. Podkladová srst je vždy bílá. Oči mohou mít různé barvy podle barvy srsti. Uši jsou dlouhé asi 10 cm. Typické jsou pro něj i dlouhé končetiny. Ideální váha tohoto králíka je kolem 3,5 kilogramů.
Chov
Pro chov není příliš náročný, nevyžaduje žádné zvláštní podmínky v krmení a ustájení, horší je to ale v plemenitbě, kde jsou jeho nároky vysoké. Čeští strakáčci jsou chováni na výstavy.
Toto plemeno durynského králíka má madagaskarovou barvu. Kamzičí kresba se objevuje kolem nosu, uší, na stehnech i bocích. Barva očí je hnědá. Délka uší je asi 12 cm. I u tohoto plemene je ideální váha kolem 3,5 kilogramu.
Chov
I tento králík patří k nenáročným plemenům pro chov.
Světle žlutávšenka psí (Trichodectes canis) se živí odlupujícími se částečkami kůže, nesaje krev.
Všenky měří okolo 2 mm, mají žlutohnědou barvu, jsou ploché s krátkými silnými hákovitými drápky na konci každé končetiny, které používají k pevnému přichycení se k chlupům hostitele. Je možné je pozorovat pouhým okem. U zvířat obvykle napadají hlavu, podpaží, třísla a záda. Psy napadající druh Trichodectes canis může být rovněž mezihostitelem tasemnice psí. To je další důvod, proč je úspěšná eradikace všenek tak důležitá.
Všenka se podobá jak vzhledem, tak způsobem života vši. Všechna vývojová stadia i dospělí jedinci se však živí kožním mazem a vrchními vrstvičkami zrohovatělé pokožky a jen příležitostně sají krev. Je také mnohem pohyblivější než veš, takže při pokusu o chycení se snaží co nejrychleji schovat. Tělo všenky má šedavě bělavou barvu a mnohem širší hlavu než veš. Všenka psí cizopasí výhradně na psu, na člověka nepřechází. Vývojová stadia všenky jsou stejná jako vývojová stadia vši. Vývoj se odehrává pouze na těle psa, samice kladou vajíčka tak, že je přilepují k chlupům (takzvané hnidy). Z nich se pak vylíhnou larvy a po dokončení vývoje se vyvine dospělá všenka. Nález hnid tedy znamená, že pes může být napaden jak vší psí, tak všenkou. Přítomnost parazita vyvolává škrábání a kousání, které může vést k poranění kůže a následné infekci. Všenky hubíme stejně jako vši a blechy.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot-on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Veš psí u psa parazituje jako opravdová veš, která saje krev, zato všenka, která má kousací ústní ústrojí, se živí se kůží a chlupy. Jsou to dva různé druhy parazitů s odlišnou životní strategií a u postiženého psa jejich přítomnost způsobuje trochu odlišné klinické příznaky.
Veš psí (Linognathus setosus) je 1–2 mm velký zploštělý bezkřídlý hmyz. Má nápadně malou protáhlou špičatou hlavu, nemá žádné oči a k pohybu v srsti jí slouží šest silných nohou opatřených drápkem. Živí se krví hostitele. Parazituje na psovi i na lišce. Preferovaným místem výskytu je hlava a krk, zvláště převislé uši některých plemen, dále kůže pod zplstnatělou srstí, hromadí se také okolo očí či pod obojkem. Jsou to pomalu se pohybující zvířata, při rozhrnutí srsti jsou zakousnuté vši snadno vidět. Svého hostitele dobrovolně nikdy neopouštějí. Dospělá samička klade jedno vajíčko denně. Hnidu lepí ke kořínkům chlupů. Trvá 10– 15 dní, než se z vajíčka vylíhne nymfa podobná dospělci, jen menší. Nymfa dospívá asi za dva týdny a cyklus se opakuje. Mimo hostitele přežije veš jen 1–2 dny. K přenosu dochází přímým kontaktem mezi psy, štěňata se nakazí od matky, psi získají vši také ležením ve společných peleších či sdílením hřebenů a dek. Na vypadaných chlupech mohou být živé hnidy, na kterých vši přežívají poněkud déle.
Bodání vší způsobuje na psí kůži vznik svědivých pupínků. Malé množství vší a tím pádem i štípanců může uniknout pozornosti, ale při větším počtu si pes štípance rozškrábe do krve, do poškozené kůže se dostane infekce, srst je olámaná, matná, suchá, pocuchaná. Vlhká srst napadených psů je cítit po myšině. Zanícená svědivá kůže na uších může připomínat svrab. Vši mohou navíc sát tolik krve, že u svého hostitele, typicky u štěněte, způsobí chudokrevnost s bledými sliznicemi, nebo dokonce celkovou slabost a oslabení imunity.
Všenka psí
Všenka psí (Trichodectes canis) je 1–2 mm velký bezkřídlý hmyz s krátkou širokou hlavičkou. Všenka je zbarvená do žluta. Stejně jako veš se pohybuje pomocí šesti končetin s drápky. Na rozdíl od vši velmi čile. Neustálým lezením v srsti způsobuje velké svědění. Všenka psí nesaje krev, ale okusuje pokožku a živí se kůží, srstí a organickými nečistotami. Pes domácí je hlavním hostitelem této všenky, ale stejně tak může parazitovat i na vlku, kojotech, šakalech a liškách. Na zamořeném psovi se nachází především na hlavě, krku a na zádech a ocasu. Shromažďuje se kolem tělních otvorů či ran. Drží se u kořínků chlupů, rychle běhá a nemusí být snadné ji spatřit. Životní cyklus je podobný jako u vši. Samička klade několik vajíček za den, které lepí jednotlivě ke kořínkům. Z hnid se za 2–3 týdny líhne nymfa, která se vyvíjí o něco déle než veš, takže cyklus trvá 30–40 dní. Dobou přežití mimo hostitele a přenosem se všenka neliší od vši psí.
Všenky krev nesají, ale psí kůži dráždí svým neustálým pohybem a kousáním. Psa invaze všenek velice svědí. Rozmnožování je tak rychlé, že všenky zanedlouho svým množstvím způsobují svému hostiteli značné potíže. Světle žlutá všenka psí se živí odlupujícími se částečkami kůže. Všenky samotné viditelně nepoškozují kůži, viditelné změny na kůži a srsti jsou způsobené škrábáním, olizováním se či vykusováním. U některých zvířat mohou být příznaky zavšivení sotva znatelné nebo jen mírné, jako například zvýšené množství lupů v srsti doprovázené mírným svěděním. U jiných se objevuje suchá, hrubá, rozježená, řídká srst až lysivost. Některé psy mohou všenky trápit natolik, že se rozškrábou do krve, dojde k druhotné bakteriální nebo kvasinkové infekci a nemocná kůže je plná vřídků a strupů. Někdy dlouhotrvající svědění způsobuje i poruchy chování, agresivitu, odmítání doteků a celkově špatnou ovladatelnost psa.
Měli byste vybírat šampóny s vhodným pH, balzámy a oleje, aby srst psa byla čistá, krásná, lesklá a přitom si zachovala svoji kvalitu. Někdy je lepší vsadit na osvědčenou značku, doporučenou chovatelem vašeho plemene nebo veterinářem. Možná se vám nebude líbit jeho vyšší cena proti ostatním přípravkům, ale pohled na spokojeného psa, který se stále neškrábe, nebo z něj nepadají lupy, vám bude odměnou. Přípravek musíte volit podle mnoha kritérií: jestli jde o štěně (šampón pro štěňata), jaký je stav kůže (veterinární šampóny na zlepšení jejího stavu), jakou má srst barvu (některé šampóny jsou například bělicí), typ srsti (pro psy s hedvábnou dlouhou srstí šampón s výživnými oleji), zda chcete použít šampón proti vnějším parazitům. Kvalitní šampóny byste měli používat pro malá plemena (mají sušší a citlivější kůži) nebo pro plemena s jemnou a hlavně dlouhou srstí (vlas musí vypadat zdravě). K dostání jsou i šampóny antibakteriální, bylinkové, usnadňující rozčesávání, nebo dokonce 2 v 1 (kondicionér a šampón jsou v „jedné láhvi“). Vždy byste měli dát přednost takovému, který z hlediska zdravotního nebude psovi způsobovat potíže. Takže u psa s bílou srstí, který má problémy s kůží, odložte bělicí šampón na někdy jindy a raději použijte veterinární na zlepšení stavu kůže (po předchozí poradě s veterinářem). Některé šampóny můžete mezi sebou i kombinovat, a to tak, že na první mytí použijete třeba běžný šampón pro štěňata a při druhém mytí veterinární na zlepšení stavu kůže. Dalším přípravkem by měl být vhodný kondicionér, zvolený podle typu srsti (ten by měl zajistit zpevnění chlupu, usnadnit rozčesání, dodat srsti vlhkost). Bez kvalitního oleje, většinou norkového (nebo použijte alespoň balzám s norkovým olejem), se neobejde závěrečná údržba hlavně jemné hedvábné srsti. Olej by měl nejenom srst dobře promastit, ale měl by jít dobře ze srsti vymýt a neměl by srst zabarvit do žluta (u bílých psů).
Rozela pestrá (Platycercus eximius) je nejpestřeji zbarvený zástupce celého rodu. Odshora až po břicho je červená, u zobáku má bílou lícní skvrnu. Dolní část břicha je žlutá, peří okolo nohou a kostřec jsou žlutavě zelené. Hřbetní letky má černé se zelenožlutým lemováním, lopatky jsou černé a ohbí křídla tmavě modré. Ocasní pera má zelená s modrým lemováním, spodní krovky ocasní jsou červené. Oko je černé, zobák světle šedý a běhák tmavě šedý. Tento druh dorůstá délky 33 cm a hmotnosti do 120 g.
Divoká populace obývá jihovýchodní Austrálii a Tasmánii. Na kontinentu se zdržuje spíše v přímořských oblastech a o biotop se dělí s rozelou Pennantovou. V hlubokém vnitrozemí se nevyskytuje. Jde o velmi hojný druh, existují tři poddruhy: východní, nádherná a tasmánská, která žije výhradně na ostrově Tasmánie. Odlišuje se větší bílou lícní skvrnou a mohutnější hlavou a hrudí.
Jde asi o nejčastěji chovaný druh rozely, respektive chovaných papoušků vůbec. Chovatelé oceňují její pestré zbarvení a odolnost, protože podobně jako většina australských druhů může být chována v celoroční venkovní voliéře bez vytápěných záletů. Jde o aktivního letce, proto vyžaduje prostornější voliéry o délce alespoň tři metry. Velmi dobře odolává mrazu, v zimě se dokonce ráda ve venkovní voliéře koupe.
Rozela pestrá se snadno odchovává, je tedy vhodná i pro začátečníky. Vedle přírodní barvy existuje celá řada barevných mutací. Mezi chovateli se vyskytují prakticky jen poddruhy rosela pestrá východní a rozela pestrá nádherná, ovšem prakticky už ne v čisté formě, protože se v zajetí poměrně často kříží. Vzhledem k tomu, že může být rozela v době hnízdění agresivní, je dobré chovat jednotlivé páry odděleně.
Cena mladých přírodně zbarvených ptáků se pohybuje okolo 600 korun, samice, páry a mutace mohou být dražší.
Tak že zdravím byli jsme s mojí kočkou na vyšetření se stroupky na hřbetě a doktor zjistil že je to od blech takže jsme aplikovali injekci na zmírnění svědění a tabletu proti blechám ta již dnes začala účinkovat a kočička spinká v klidu jen jsem se zapomněl zeptat doktora jestli se ty boláky zhojí sami nebo bychom měli aplikovat nějaký lék ale nechtěl bych jí zase stresovat páč moje kočka je polodivoch ale asi počkám jak se to bude vyvíjet a samozřejmě asi i kontrolovat
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Dobrý den, děkuji za zprávu, ale můj buldoček má něco jiného, asi dle veteriny pododermatitidu - to dělají bakterie a k tomu mezi prsty na tlapičkách má prý cysty - tzv. furunkulozu. Dostali jsme šampon na srst s dezinfekčním účinkem Clorexyderm a na tlapky gel Isaderm. Teď mi čeká do něho dostat tabletu Bravecto za pouhých 1 tis. kč. No uvidíme zda se to zlepší, srst má jak dalmatin. Děkuji za snahu pomoci Koberovái
Dobrý den.
Byli jsme na veterině. Problém byl v tom, že se mu ucpávaly pachové žlázy. Doktor mu je vyčistil a doporučil, čistit fleky obyčejným lihem nebo slivovicí. Namočit vatový tampon a pořádně drhnout. Jak má ucpané ty žlázy, dostává se mu to do krve a způsobuje mu to čátečnou otravu. Opravdu mu to pomohlo a bylo po problémů.
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, zda paní V. Kasarové, co Vám zaslala foto svého mopse, zda někdo zjistil, co pejskovi je. Můj pejsek, franc. buldoček, dle fota, má to samé, byli jsme už u veterináře, dal nám nějakou vodičku naředěnou vodou, tím mu místa stříkáme, asi nějaká dezinfekce, jinak nic, stav se nelepší, spíše se to po zádech i jinde rozšiřuje. Myslela jsem, že to je línání, ale nikdy toto neměl, je mu 6 let. Pokud by někdo věděl, děkuji za radu. Začíná to kruhovitě s tmavším okrajem, chlupy pod tím jsou, vypadávají s koncem, jako jsou lupy, konec chlupu je obalem suchou kůží. Přidávám do jídla lososovitý olej, úspěch zatím žádný. Děkuji za odpověď Koberová
Neostomosan je určen pro psy. Pro kočky je smrtelně jedovatý a to dokonce i když kočka olíže srst ošetřeného psa. Neostomosan se nehodí pro slepice, protože není určen pro žádná potravinová zvířata. No, a kde ho seženete? Neostomosan je velmi účinný insekticid založený na účincích dvou velmi jedovatých látek. Proto není jeho prodej možný bez lékařského předpisu od veterináře.
Zajímá mě cena a dostupnost - potřebuji to na koně, podezření a prevenci na prášivinu pejska, kočiček a taktéž na boj s čmelíky u slepiček, které dostávám od holubů po sklizni kukuřice v mém okolí.. používám i křemelinu a další "věci" ...i Acariflash,.... s křemičitanovým vápnem ....
Děkuji
Děkuji pani Petře za dobrou radu. Já i manžel jsme se začali častěji mýt a častěji se převlékat a velice nám to pomohlo. Už nás nic nesvědí, je to skvělé. Navíc jsem si všimla, že i lidé v autobuse se k nám začali chovat lépe. Díky paní Petro
Dobrý den, pokud vás svědí tělo a vašeho manžela také, tak doporučuji pravidelnou higienu, myjte se po celém těle minimálně 1X denně, nejlepší je se osprchovat a použít mýdlo. Také je vhodné pravidelně měnit oblečení- hlavně to spodní a prát v pračce alespoň na 60 stupňů.
Snad vám tato rada pomůže. Hezký den
Zuzano, vytrhávání peří je vždy psychického rázu si troufnu říct. Konkrétněji nedostatkem zájmu. Přemýšlejte co je jinak. Jak intenzivně jste se mu věnovala předtím - kolik hodin, hrála jste si s ním, naučila ho hrát si, jak často mu měníte v kleci hračky, nabízela mu stále nové podměty, mazlila ho, byla doma v jeho přítomnosti...A teď ? Je intenzita stále stejná ?
Jelikož jste se moc nerozepsala, pátrání je na vás, ale jedno je jasné, potřebuje víc vaší přítomnosti, víc her s vámi, víc podmětů. Zaměstnejte ho, aby se nenudil.
Přeji vám i papouškovi spokojený život.
Marcela
