Téma: 

zelva suchozemska a dehydratace


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ŽELVA

Želva suchozemská

O želvách je třeba říct, že jejich teplota se mění podle teploty jejich okolí, želvy jsou totiž studenokrevné. Asi každý člověk ví, že existují želvy suchozemské a vodní. Je třeba si ale uvědomit, že i když se jedná o želvu suchozemskou, neznamená to, že nemá ráda vodu a naopak, želva vodní také někdy ráda vyleze na souš.

Pro želvy je pravděpodobně nejtypičtější jejich krunýř, který se skládá ze tří částí: horní část (karapax), spodní část (plastrón) a mosty, které obě předchozí části spojují. Horní část se skládá z několika desek, jejichž počet je jedním z rozpoznávacích znaků. Destičky na krunýři odpovídají jedné šupině. Želva je se svým krunýřem pevně spojena páteřními a žeberními kostmi, takže nemůže z krunýře vylézt. Většina suchozemských želv má velký a těžký krunýř, který slouží k jejich ochraně, predátor je díky krunýři nemůže uchopit do čelisti a rozdrtit. Pro rozlišování druhů je důležité, i jak vtahují krk do krunýře. Jsou dvě možnosti. Některé želvy zatáhnou krk i hlavu pod páteř, jiné je schovají v krunýři na stranu. Kůži želvy tvoří malé šupinky. I suchozemské želvy svlékají kůži, ta ale běžně neodpadá, naopak se vrství do „kopečků“.

Jazyk všech želv se na rozdíl od jiných plazů nedá vysunout a oči většiny suchozemských želv směřují dolů. Jejich čelist slouží ke kousání a žvýkání potravy. Místo zubů mají rohovité výčnělky.

Z běžně používaného přísloví „pomalý jako želva“ víme, že pomalé tempo je pro suchozemské želvy typické. Jejich rychlost je dána nejen velikostí a tíhou jejich krunýře, ale i neefektivním postavením jejich končetin, které má želva roztažené do stran.

U většiny želv se nároky na chov a typy onemocnění shodují.

Detail odstavce: Želva suchozemská
Zdroj: Želva
Zveřejněno: 28.9.2015

ŽELVA

Želva uhlířská

Samice želvy uhlířské dorůstá asi do 30 cm, samec asi 35 ˗ 40 cm. Tato želva má černý karapax se žlutými nebo načervenalými skvrnami, tvar karapaxu je oválný a podlouhlý. Plastrón je žlutohnědý. I hlava a končetiny jsou zbarveny do béžova se žlutými skvrnami.

Latinský název

Chelonoidis carbonaria dříve Geochelone carbonaria

Nároky na chov

Chov želvy uhlířské není příliš náročný. V teráriu nesmí chybět substrát, chladný vlhký kout s vlhkým substrátem, teplý kout s vysušeným substrátem, miska s vodou, žárovka na výhřev. Pod žárovkou by měla být teplota kolem 35 °C. V teráriu by mělo být vlhko, protože želva přijímá vodu hlavně povrchem těla. Tato želva se stravuje rostlinami, občas doplněné i ovocem. V zimě jako u ostatních želv vítězí čínské zelí.

Nejčastější onemocnění

Ani tato želva není v typech nemocí žádnou výjimkou. (viz výše: Želva zelenavá)

Fotografie

Zde se můžete podívat jak vypadá želva uhlířská.


Detail odstavce: Želva uhlířská
Zdroj: Želva
Zveřejněno: 28.9.2015

ŽELVA

Želva žlutohnědá

Želva žlutohnědá dorůstá do velikosti 30 cm, je podobná želvě zelenavé. Barvu má žlutou s hnědými skvrnami. Odlišuje se tím, že má na okraji karapaxu jen jeden štítek. Na stehnech nohou má ostruhy. Na krunýři nad hlavou má vyobrazenou mašli. Tato želva je býložravá.

Latinský název

Testudo graeca

Nároky na chov

Želva žlutohnědá může být chována doma, nebo v teplých měsících i ve venkovním výběhu, pokud tam má možnost schovat se před sluncem či deštěm. Tato želva je na rozdíl od ostatních želv o něco teplomilnější. Želvy, které jsou chované jen venku trpí často rýmou.

Želva žlutohnědá je býložravec, nejvhodnější je pro ni pampeliška, jitrocel, a další traviny. V zimě je vhodné čínské zelí, čekanka. Občas můžeme její stravu doplnit i kousky ovoce.

Želvárium by mělo být podobné jako u želvy zelenavé. Neměl by tedy chybět substrát, úkryt, osvětlení. Protože je želva žlutohnědá o něco náročnější na chov než ostatní druhy, není vhodná pro chovatele začátečníky. I pro tento druh želvy je potřeba registrace.

Nejčastější onemocnění

Želva žlutohnědá může trpět stejnými nemocemi jako želva zelenavá. Jedná se hlavně o poruchy související s výživou, o vnější infekce, poranění, vnitřní nemoci, parazitní onemocnění. (viz. výše: Želva zelenavá)

Fotografie

Zde se můžete podívat jak vypadá želva žlutohnědá.

Detail odstavce: Želva žlutohnědá
Zdroj: Želva
Zveřejněno: 28.9.2015

ŽELVA

Želva obrovská

Želva obrovská opravdu dostojí svému jménu. U dospělé želvy je délka krunýře až 120 cm a váha dokonce 200 kg. Její karapax má hnědou barvu a je celkem vysoký. Nohy této želvy jsou hodně mohutné. Krk má dlouhý, aby mohla dosáhnout i na větve zhruba jeden metr nad zemí. Obvykle je její chůze pomalá, ale je schopna značné rychlosti, zároveň je i výborným plavcem.

Latinský název

Dipsochelys gigantea

Nároky na chov

Nároky na chov jsou v podstatě stejné jako u ostatních suchozemských želv. U této želvy je důležitý hlavně dostatečný prostor v teráriu nebo venkovním výběhu.

Nejčastější onemocnění

I tuto vzácnou želvu mohou trápit úplně stejná onemocnění jako želvu zelenavou. (viz. výše: Želva zelenavá)

Fotografie

Zde se můžete podívat jak vypadá želva obrovská.

Detail odstavce: Želva obrovská
Zdroj: Želva
Zveřejněno: 28.9.2015

ŽELVA

Želva čtyřprstá

Samička želvy čtyřprsté dorůstá asi 20 cm, sameček je o něco menší. Její hmotnost může být až 2 kg. Karapax želvy čtyřprsté je okrouhlý a s plochým vrcholem, jeho barva je písková s černými znaky. Velmi stará želva může mít krunýř až černý. Tato želva je ve dne velmi aktivní a ráda hrabe podzemní chodby.

Latinský název

Testudo horsfieldii

Nároky na chov

Pokud tuto želvu chováte ve venkovním výběhu, je třeba ho zabezpečit, protože dokáže vyhrabat tunel ven z výběhu. Jestli je tato želva dobrá v hrabání, tak ještě lepší je ve šplhání.

Živí se rostlinami, ale i drobným hmyzem. Teplota při chovu by měla být kolem 28 °C. Nemá ráda velké vlhko a chladno, přesto by měl být v teráriu trochu chladnější kout.

V terárium by opět měl být substrát a osvětlení. Doba svícení by měla být asi 10 hodin denně. Želvu je také možné jednou týdně koupat ve vlažné vodě, aby získala tekutinu.

Nejčastější onemocnění

Jako u každé suchozemské želvy hrozí i u želvy čtyřprsté parazitní onemocnění, různá poranění, infekce, výživové problémy a další nemoci (viz. výše: Želva zelenavá)

Fotografie

Zde se můžete podívat jak vypadá želva čtyřprstá.

Detail odstavce: Želva čtyřprstá
Zdroj: Želva
Zveřejněno: 28.9.2015

ŽELVA

Želva vodní

U vodních želv se rozlišuje, jestli se jedná o mořské nebo sladkovodní želvy. Jejich původ určuje i jejich velikost. Sladkovodní bývají totiž daleko menší než mořské.

I u vodních želv jsou stejné typy zatahování krku jako u želv suchozemských. Pro masožravé želvy je ale typické, že umí rychle pohnout hlavou a chytit svou kořist. Některé mořské želvy mají u očí slané žlázky, které jim pomáhají zbavovat se nadbytečné soli z mořské vody, kterou pijí.

Krunýř vodních želv je většinou plochý, a tak mohou rychle a snadno plavat a potápět se. Zároveň je jejich krunýř také lehčí než u želv suchozemských. Vodní želvy svou kůži svlékají postupně po malých částech. Sladkovodní želvy mají na končetinách plovací blány a zároveň i drápy, které používají při šplhání na souš. Velké sladkovodní želvy příliš neplavou, často jen chodí po dně na rozdíl od menších druhů. Mořské želvy mají ploutve. Předními ploutvemi pohybují nahoru a dolů, zadní používají spíše ke kormidlování. Mořským želvám se špatně pohybuje po souši, proto na ni vylézají jen samice, aby nakladly vejce. Přestože se želvy pohybují v obrovských hloubkách a vydrží tam dlouho, občas se potřebují nadechnout vzduchu, a proto musí vyplouvat na povrch.

Detail odstavce: Želva vodní
Zdroj: Želva
Zveřejněno: 28.9.2015

ŽELVA

Želva zelenavá

Želva zelenavá je o něco menší než želva nádherná, dorůstá 20 cm, pokud se ale želva vyskytuje ve volné přírodě, může být i větší. Samice jsou větší než samci. Samice váží kolem 2 kg, samec kolem půl kila. Kaparax želvy zelenavé má žluto-hnědé, nebo hnědo-černé zabarvení. Barva kaparaxu se mění při dlouhodobém pobytu venku.

Tyto želvy se dožívají až 100 let, v domácím chovu se ale věk může i o 30 let zkrátit.

Latinský název

Testudo hermanni

Nároky na chov

Želva zelenavá je velmi oblíbený druh pro chov, je pro ni typické, že budí dojem, že si vše vychutnává, jídlo, slunění atd. Želva zelenavá se živí rostlinami, nejvíce jí chutná pampeliška, jetel, jitrocel, šťovík. V zimním období je zase vhodné zařadit do stravy čínské zelí.

Kromě správné stravy je důležitý i přísun ultrafialového záření, nejvhodnější je pro ni venkovní chov, kde je přístup ke slunečnímu záření, který želvě poskytne dostatek vitamínu D, který je pro ni velmi důležitý. Pokud želvu zasvěcujeme, je potřeba, aby měla přísun světla aspoň 3 x denně na 1 hodinu. Jakmile se želva dostatečně zahřeje, vydá se za potravou. V teráriu by měla být teplota 25 – 35 °C. Želva má sice ráda teplo, ale neměla by se přehřívat.

V teráriu by kromě tepla měla být i správná vlhkost. V jednom místě terária by mělo být vyšší množství vlhkého substrátu, protože želva se do něj velmi ráda zahrabe. Stejně jako tam má být tento vlhký kout, měl by tam být i kout suchý, který může být tvořený pískem, kamínky, vysušeným substrátem.

I zde platí, že zimování je vhodné jen u zdravých jedinců. Zimování může nahradit klidové období, které by trvalo asi 4 týdny. Ale ani toto období není nutné navozovat. Zimování je ale nutné pro rozmnožování želv. Jejich sexuální aktivita je nejvyšší v době po zimním spánku.

Nejčastější onemocnění

Onemocnění u želvy zelenavé jsou velmi podobná jako u želvy nádherné. I u želvy zelenavé se dají obvykle na jejím chování vypozorovat změny, které ukazují, že želva není v pořádku. Může se jednat o pokles aktivity, apatii, polehávání pod lampou, nepřibírání na váze, měknutí krunýře a jiné.

I želva zelenavá může trpět zápalem plic, který je často způsoben špatným zazimováním, nebo průvanem. Častá je i rýma, kterou můžou způsobit roztoči v substrátu, nebo prašnost. I želva může trpět alergií. Řídká rýma často odezní sama, pokud se udržuje správná teplota prostředí. Pokud by ale trvala déle než dva týdny, nebo byla hustá, budou potřeba antibiotické kapky. U suchozemských želv se může stát, že jejich krunýř je propadlý, měkký a v karapaxu dochází k praskání, to je způsobeno nedostatečnou vlhkostí. Suchozemskou želvu mohou ohrožovat i vnitřní parazité jako roupi a škrkavky. Neškodí nechat jednou ročně udělat želvám vyšetření trusů. Roztoči parazitují na kůži nebo pod šupinami. Želvu mohou ohrozit i plicní červi, v takovém případě želva dýchá s otevřenou tlamou, z ústí hrtanu jí vychází bubliny. Každého chovatele želv, který své želvy nechává zazimovat, děsí posthibernační syndrom, kdy želva trpí dehydratací, nechutenstvím, povolenými svaly. Pokud dojde k výronu krve mezi kostní hmotou a rohovitým pokryvem plastronu, znamená to pro želvu smrt. Pokud se želva pohybuje ve venkovním výběhu, může se stát, že chytne klíště. Takové klíště je třeba vytáhnout stejně jako u člověka. I suchozemské želvy mezi sebou zápasí a přitom může dojít k poranění, stejně jako u vodních želv je potřeba ránu vydezinfikovat. I oči želvy zelenavé mohou trpět záněty. Takové oči jsou napuchlé, slzí. Obvykle se to stává tím, že se zanítí z nečistot substrátu. Želvu může trápit i průjem, který je způsobený špatnou stravou. Pokud trvá déle než tři dny a je velmi řídký, je třeba navštívit veterináře. Přesně opačným problémem je zácpa, nejsnadnější domácí léčbou je koupel v teplé vodě. Častým problémem suchozemské želvy jsou plísňová onemocnění krunýře. Léčba není jednoduchá, ale je úspěšná. Léčba úplně nenapraví poškozený krunýř, ale zastaví postup nemoci. Želvu je třeba omýt ve slabém roztoku hypermanganu a dvakrát týdně opláchnout v heřmánku.

Fotografie

Zde se můžete podívat jak vypadá želva zelenavá.

Detail odstavce: Želva zelenavá
Zdroj: Želva
Zveřejněno: 28.9.2015

ŽELVA

Želva nádherná

Tato vodní želva dorůstá velikosti 15 – 30 cm. Sameček bývá menší než samička. Želva nádherná se dá poznat tím, že má po stranách hlavy skvrnu červené barvy. Pokud se jedná o mladou želvu, její karapax září výraznými barvami (jasně zelená, žlutá) a kresbou. Věkem se barvy i kresba vytrácí, barva karapaxu se tak může dostat až k černému odstínu. Plastrón je žlutý s tmavými skvrnami. Želva nádherná patří k těm želvám, které mají plovací blány a drápy.

Latinský název

Trachemys scripta elegans

Nároky na chov

Pokud tuto želvu chováme doma, je vhodné ji umístit do akvaterária. Na zahradě může přebývat v jezírku, bazénku. Při výběru vhodného želvária je důležité mít správné rozměry. Obvykle se jedná o pětinásobek rozměru krunýře želvy. V želváriu musí být dostatečně velká souš, na které se může želva vyhřívat. Nad ní musí být umístěna žárovka, nesmí být ale ani moc vysoko a ani nízko. Ideální výška je taková, aby pod žárovkou bylo asi o 5 – 7 °C víc, než je teplota vody. Svítit by se mělo asi 10 hodin denně. Vhodné jsou žárovky s UVA a UVB zářením. Dno želvária je možné zaplnit pískem, který sice zkomplikuje čištění, ale zabaví želvu, která v něm může pátrat po zbytcích potravy. Další výhodou je, že součástí písku jsou kamínky, které želva polyká a ty jí v žaludku pomáhají zpracovat potravu. Želvárium by mělo být ze shora aspoň částečně skryté, aby nebyl takový teplotní rozdíl mezi vodou a vzduchem, protože želva se nadechuje nad hladinou a mohla by se nachladit.

Voda v želváriu může být běžná vodovodní, je dobré do ní přidat akvaristický přípravek pro úpravu čerstvé vody, který ovlivní tvrdost vody. Dobré je mít filtr a vzduchování, které zabrání rychlému kažení vody. Aby se voda tak rychle nekazila, je důležité i odstraňovat zbytky potravy brzy po krmení. Po výměně vody je dobré pustit želvu zpět, až když má voda asi 22 °C. Pokud by teplota vody klesla pod 10 °C, želva se zazimuje. Zimní spánek je stavem strnulosti, ve kterém želva přežije zimní období. Její metabolismus se zastaví a želva přestane přijímat potravu. Zazimovat by se měli jen silní a zdraví jedinci, ostatní by to nemuseli přežít. Kromě zimního existuje i letní spánek, který je také stavem strnulosti a to v reakci na nějaké nepříznivé období (např. velké horko).

Pokud má želva nádherná dostatek místa, snese ve stejném želváriu i jiné druhy želv. Je ale důležité, aby byly zhruba stejně velké a dávat si pozor při krmení, aby se při snaze urvat si potravu vzájemně neporanily. Navíc v době páření bývají samci agresivní, takže by opět mohlo dojít k poraněním.

Nejčastější onemocnění

Želva stejně jako člověk může trpět mnoha nemocemi.

Jednou z častých nemocí je zánět očí, kdy oči želvy vypadají napuchlé. Dojde k tomu, pokud želvě chybí vitamín A, má jednostrannou stravu, nebo špatnou hygienu.

Nedostatek vitamínů, slunečního záření nebo jednostranné krmení může způsobit i deformaci krunýře. Měknutí krunýře způsobuje také nedostatek slunění, chybějící vitamín D a vápník.

Dalším běžným problémem je napadení bakteriemi, kdy je kůže pokrytá slizem. Často to způsobuje špatné životní prostředí, nebo kožní onemocnění. Kromě bakterií může být želva napadena plísněmi. Místo napadené plísní vypadá jako pokryté vatou. Pomoci by měla koupel v roztoku hypermanganu draselném.

Často se stává, že se želva poraní sama, nebo ji poraní jiná želva. V takovém případě je dobré ránu vydezinfikovat.

Pokud by želva začala vyvrhovat potravu, měla průjem a zmateně plavala, je dost pravděpodobně, že má otravu z rostlinné nebo zkažené stravy.

I želva může být napadená vnitřními parazity, to se projeví trusem neobvyklých tvarů, vzrůstající apatií, někdy zakalenýma očima. Důležitá je izolace zvířete od ostatních a návštěva veterináře. Želvu ale mohou napadnout i vnější parazité, taková želva se často otírá o předměty v teráriu a kouše se, protože trpí svědivostí.

U želvy samice se může stát, že trpí zadržením vajec, taková želva ztrácí chuť k jídlu a je nehybná. Většinou je to způsobeno tím, že samička je v prostředí, kde nemůže vejce naklást, nebo při nadměrném stresu. Řešením je jen návštěva veterináře.

U želvy může dojít k odmítání potravy, často je to způsobeno poklesem teploty. Pokud by hladověla déle než 14 dní, je dobré radši navštívit lékaře.

I želva může trpět nachlazením, dokonce je to u želvy velmi časté onemocnění. Takové želvy obtížně dýchají. Těžším případem je zápal plic, projevuje se tak, že želva má potíže s plaváním, buď se nemůže potopit, nebo plave šikmo. Jako lék mohou sloužit antibiotika, důležité je i zvýšit teplotu a umožnit želvě více slunění.

Dalším častým onemocněním je zánět středního ucha, řešením je jen návštěva veterináře.

Fotografie

Zde se můžete podívat jak vypadá želva nádherná.

Detail odstavce: Želva nádherná
Zdroj: Želva
Zveřejněno: 28.9.2015

JAK LÉČIT PRŮJEM U ŠTĚNĚTE

Černé uhlí na průjem u štěňat

Při průjmu můžete podat rovněž Carbo medicinalis (živočišné černé uhlí), a to v dávce cca 1 až 2 tablety na 5 kg hmotnosti. Následující den začněte s postupným podáváním dietní stravy – nejvhodnější je rozvařená nesolená rýže s libovým drůbežím masem nebo s mrkví – denní dávku rozdělte do několika menších porcí, raději krmte častěji a v malých dávkách. K pití můžete zkusit slabší černý nebo heřmánkový čaj, popřípadě slazený Glukopurem, nebo převařenou vodu. Pokud zvíře upadá do apatie, ztrácí zájem o okolí nebo potíže neustoupí během dvou dnů, problémy se stupňují nebo se objeví krev (ve stolici nebo zvratcích), je třeba vyhledat odbornou pomoc veterináře. Také je lepší alespoň telefonicky konzultovat tyto potíže u štěňat a psů malých plemen (do 3 kg hmotnosti) – při větší ztrátě tekutin jim hrozí dehydratace.

Černé uhlí má u psů velmi dobrý a rychlý účinek. Jeho nevýhodou je, že obarví stolici a jen stěží se dá poznat, zda pes nekrvácí do stolice.

U štěňat je vhodné se před použitím černého uhlí poradit s veterinárním lékařem.

Detail odstavce: Černé uhlí na průjem u štěňat
Zdroj: Jak léčit průjem u štěněte
Zveřejněno: 14.8.2017

ČERNÉ UHLÍ PRO PSY

Může pes černé uhlí

Živočišné černé uhlí patří do skupiny léků obsahujících medicinální uhlí, které pohlcuje plyny a toxické látky ze zažívacího ústrojí. Podává se při méně závažných střevních infekcích způsobených viry a bakteriemi a při dráždivém tračníku.

U psů je naprosto běžné, že mívají zažívací problémy spojené s průjmovými stavy. S těmito stavy se psi většinou sami vypořádají, a to obvykle do dvou dnů. Můžeme jim to urychlit dietním opatřením – naordinujeme psovi hladovku, přičemž alespoň 24 hodin nesmí dostat vůbec nic. Mimo tekutin, ty jsou pro psy velmi důležité z důvodu dehydratace.

Při průjmu můžeme psovi podat i živočišné černé uhlí (carbo medicinalis), a to v dávce 1–2 tablety na 5 kg hmotnosti.

Následující den je potřeba začít s postupným podáváním dietní stravy – nejvhodnější je rozvařená nesolená rýže s libovým (například drůbežím) masem, popřípadě s mrkví. Denní dávku rozdělte do několika menších porcí – raději krmte častěji a v malých dávkách.

Jestliže problémy neodezní do dvou dnů a pes začne být unavený, neklidný, anebo se objeví krev ve stolici, je potřeba navštívit veterinárního lékaře, který psa vyšetří.

I štěňatům se může podat černé uhlí, ale zde je dobré to nejprve konzultovat s veterinárním lékařem.

Podáváním černého uhlí řešíme pouze následky, ale nikoliv příčinu. Je však důležité u všech nemocí řešit zejména jejich příčinu.

Černé uhlí mívá u psů velmi dobrý a rychlý účinek. Jeho nevýhodou je, že obarví stolici a jen stěží se pak dá poznat, zda pes nekrvácí do stolice.

Detail odstavce: Může pes černé uhlí
Zdroj: Černé uhlí pro psy
Zveřejněno: 8.2.2017

ROSTLINY VHODNÉ DO TERÁRIA

Rostliny do terária pro želvy

Různé květiny umístěné v teráriu sice pěkně vypadají, ale v některých případech hrozí při požití nebezpečí otravy organismu želvy. Jestliže tedy chceme živé rostliny, tak umisťujeme do chovných prostor pouze osvědčené druhy květin a dáme je tak, aby želva na ně nedosáhla. Nebezpečné jsou například tis a diffenbachie a další. Stačí si najít, jaké rostliny jsou jedovaté, a ty prostě nepoužívat. Řešením jsou pro želvy rostliny umělé.

Vhodná rostlina do terária pro želvy je Adenium (pouštní růže) – pochází z Afriky a několika málo míst jihozápadní Asie. Nejznámější a také nejvíce pěstovaným druhem je Adenium obesum. Má ozdobný, od kořene zbytnělý lahvově tvarovaný stonek a především krásně kvete něžnými, růžově bílými květy, které jistě patří mezi nejkrásnější květy z říše sukulentů. Květy ale bohužel vykvétají teprve třetím až čtvrtým rokem. Listy má s ohledem na svoji velikost 4–10 cm dlouhé, lesklé, tmavě zelené a tuhé. Pozor, mléko, které z adenia vytéká při jeho poranění, je prudce jedovaté, proto by se měla rostlina umisťovat na vyvýšené místo.

Detail odstavce: Rostliny do terária pro želvy
Zdroj: Rostliny vhodné do terária
Zveřejněno: 29.2.2016

PSINKA

Léčba

Psinka není léčitelná, a pokud ji pes přežije, odnese si trvalé následky. Jedinou smysluplnou ochranou je preventivní očkování. Většina vakcín poskytuje maximální ochranu proti psince a vakcinační schémata mohou být zahájena již v 7 týdnech věku. Revakcinace mohou být prováděny ročně bez jakýchkoliv rizik. Jelikož se psinka v Evropě stále hojně vyskytuje, je systém ročních revakcinací optimálním řešením ochrany.

Protože je psinka virové onemocnění, antibiotika jen pomáhají chránit proti druhotné bakteriální infekci, která se často a ráda přidává kvůli poškození bílých krvinek psinkovým virem. Léčba samotné psinky je ale jenom podpůrná. Pes potřebuje naprostý klid, podávají se antibiotika, léky proti křečím, kapačky ke zvládnutí dehydratace kvůli průjmům a zvracením. Výsledek léčby se předem nedá odhadnout. Při rozvinutí vážných nervových příznaků nemá zvíře šanci na vyléčení a uhyne nebo je utraceno. Séra s protilátkami proti psince se dají použít jen v samém začátku onemocnění nebo preventivně u zvířat, která nejsou očkovaná a přišla do styku s nemocným zvířetem.

I když pes psinku přežije, často na něm choroba zanechá trvalé následky. Zánětlivá forma psinky se může objevit až se zpožděním několika let příznaky podobnými lidské roztroušené skleróze, třesem těla či ochrnutím. Ztráta čichu či zraku v důsledku psinky je nevratná. U psů, kteří prodělali psinku, jsou častým nálezem atrofovaná, ztenčená ložiska na sítnici tam, kde sítnici zničil množící se virus. Častá je trvalá neschopnost větší tělesné zátěže, pes po prodělané psince není schopen pracovního využití. U štěňat, která onemocněla ještě před výměnou mléčného chrupu, zničí virus psinky sklovinu trvalých zubů, výsledkem je takzvaný psinkový chrup. Nákaza u štěňat také často natrvalo poškodí jejich imunitní systém a zvířata dříve či později uhynou v důsledku nějakého druhotného onemocnění.

Proti psince ale existuje spolehlivá ochrana – očkování.

Detail odstavce: Léčba
Zdroj: Psinka
Zveřejněno: 17.2.2016

JAK LÉČIT PRŮJEM U ŠTĚNĚTE

Řídká stolice

Řídká stolice neboli akutní průjem u štěněte je poměrně častá záležitost, se kterou se majitelé psů setkávají. Akutní průjem má zpravidla rychlý nástup a rychle také odezní (během několika dnů, netrvá déle než 3 týdny). Nejčastější příčinou je špatná strava, což je podobné jako u nás lidí. Podobně se také projevuje, tedy řídkou stolicí, někdy s příměsí krve, a také nepříjemným zápachem.

Průjmy mohou být způsobené rovněž vnitřními parazity, proto je velmi důležité pravidelné odčervování. Cizopasníci samozřejmě mohou způsobit i další, ještě nebezpečnější onemocnění.

Nejen změna jídelníčku psa, ale také cokoliv nevhodného, co pes sežere, může vyvolat průjem. Mnoho humánních léčiv, pamlsků (nejen čokolády) a jiných pro lidi i zdraví prospěšných potravin je pro psy mnohdy až smrtelně nebezpečných. Snad každý chovatel psa ví o čokoládě, pes a natož štěně ji žrát opravdu nesmí.

Nejčastější a zároveň i nejbanálnější příčinou vzniku průjmů u štěňat je přechod na jiný druh stravy. Dalšími příčinami jsou stres a dlouhodobý pocit strachu, požití cizího předmětu či toxické látky, napadení psa endoparazity a virová infekce.

U mladých psů je stejně jako u dětí nástup doprovodných symptomů mnohem rychlejší než u dospělých jedinců. Případná fatální dehydratace nastupuje u štěněte také mnohonásobně rychleji.

Pokud je za průjem u štěněte zodpovědný stres, neměly by se u něj vyskytnou žádné další fyziologické potíže. Tento stav zpravidla ustane do pár dní. Jak známo, stres může vyvolat průjem i u lidí. Přivezete si domů štěně a ono je ve stresu. Do této doby totiž bylo zvyklé na svou matku, chovatelku feny, na své sourozence, de facto pouze na jedno konkrétní prostředí. Nyní se pro ně vše změnilo. První noc je pro štěňata velmi krušná a psychicky náročná, je vhodné od chovatelky přibalit látku s pachem sourozenců a matky. Ze dne na den se štěněti změní celý svět, berte na to ohled. Na druhou stranu, pokud se rozhodnete, že pes bude spát venku v kotci anebo nesmí do postele či na gauč, je důležité tato pravidla dodržovat již od prvního dne a nepodléhat roztomilosti a kňučení.

Projevy průjmu v takových případech nebývají extrémní, pokud se vám však něco nezdá, je možné navštívit veterinárního lékaře, nejen pro jistotu, že je na vině stres, veterinář může štěněti mimo jiné předepsat podpůrné látky proti průjmu.

Léčba psího průjmu je možná i podomácku, ale opravdu pouze v takových případech, kdy se jedná o čistý průjem, tedy takový, který se neprojevuje například krvácením nebo neobvyklým hlenem. Pokud průjem netrvá dlouho a pes je jinak v dobré kondici a aktivní, nemělo by jít o významný problém. Průjem u psa může způsobit výraznou ztrátu vody, která vede k dehydrataci, elektrolytické nerovnováze a porušení acidobazické rovnováhy v těle. Proto dodržujte pravidelný a správný pitný režim.

Jako první pomoc při léčbě průjmu nasadíme psovi hladovku, která má podobu vynechání 2denní porce. Poté začneme podávat rozvařenou rýži s trochou rozvařené nastrouhané mrkve. Později přidáme hodně uvařené kuřecí maso bez kůže. Do rozvařené rýže můžeme přidat trochu kmínu nebo řepíčku. Po takovéto dietě by se štěně mělo nejdéle do druhého dne srovnat. Pokud problémy přetrvávají, vyhledáme veterinárního lékaře.

Pitný režim je pro vašeho psa velice důležitý, neboť dehydratace je jedním z nejvážnějších rizik provázejících průjmové stavy.

Pokud má pes citlivější trávení a z toho důvodu se u něj objevuje průjem častěji (veterinář vyloučil jiné příčiny), je dobré se s veterinářem domluvit, aby vám dal pro pejska léky na průjem už preventivně. Pro případ potřeby by vám měl poradit s dávkou, používá se například Farmatan, Aptus Atapectin nebo lidská Smecta. Tyto léky se mohou nasadit ihned při objevení průjmu a můžete je mít doma v pohotovosti. Léčbu průjmu je vhodné doplnit i přípravky, které obnovují přirozenou střevní mikroflóru, například pasta Probican nebo Aptus Aptobalance (obsahují živé bakterie, proto se musí uchovávat v lednici).

Detail odstavce: Řídká stolice
Zdroj: Jak léčit průjem u štěněte
Zveřejněno: 14.8.2017

KREV V MOČI U KOČKY

Zánět močových cest u koček

Onemocnění dolních močových cest jsou nejčastějším problémem v urologické praxi koček. Obvykle se vyskytuje urolitiáza, tedy tvorba močových kamenů a močového písku, vytvoření uretrální zátky nebo vznik močové infekce. Onemocnění dolních močových cest mohou být způsobena i neurogenními nebo anatomickými abnormalitami, nádory či traumatem. Více než polovinu klinických případů tvoří idiopatická onemocnění, u nichž je příčina nejasná.

Onemocnění močových cest se mohou projevovat zvýšenou frekvencí močení, bolestivým močením nebo úplnou zástavou močení. Kočky močí na neobvyklá místa, mimo toalety, může se objevit krev v moči. Těžké případy jsou charakteristické apatií, odmítáním krmiva až zvracením.

Urolitiáza je onemocnění dolních močových cest způsobené krystalizací minerálů, které vede ke vzniku močového písku a kamenů. Urolity se obvykle odstraňují chirurgicky. Močový písek je možné částečně vypláchnout urohydropropulzí. Po mineralogické analýze získaných urolitů se stanoví účinná prevence. Ta většinou spočívá v podávání speciálně vyvinutých veterinárních diet, jejichž složení pomáhá předcházet vzniku kamenů, některé diety dokonce kameny přímo rozpouštějí.

Uretrální zátky se vyskytují u koček častěji než urolitiáza a jsou – na rozdíl od kamenů – tvořené převážně nekrystalickou hmotou. V drtivé většině bývají vinou anatomické predispozice postiženi kocouři, u nichž dojde k obstrukci močových cest v oblasti penisu, kde je močová trubice přirozeně zúžená. Terapie spočívá v mechanickém odstranění překážky masáží penisu, v manuální kompresi močového měchýře, v cystocentéze a urohydropropulzi. V těžkých případech je nutná chirurgická terapie.

Zánět močových cest u koček se také někdy nazývá kočičí urologický syndrom. Principem onemocnění je vznik zánětu vývodných cest močových, provázeného často zásaditou a koncentrovanou močí se vznikem struvitových močových kamínků. Ty jsou u koček ve formě jemného „písečku“ dráždícího při své cestě sliznici, která se brání iritaci zvýšenou produkcí hlenu. Hlen pak spolu s odloupanými buňkami a krví vytváří jakousi zátku konečných úseků močové trubice. Při dlouhodobém dráždění a nedostatečném odtoku moči může vzniknout i bakteriální zánět močových cest.

U postižených zvířat pozorujeme vznik takových příznaků, jako je neklid, opakované močení po kapkách nebo s krví. Dále časté hrbení a pokusy o močení bez efektu, mňoukání nebo dlouhé hrabání na venčící misce. Nemocné zvíře si často olizuje genitálie a vykazuje projevy bolesti. Kočka se může schovávat a má napjaté a citlivé břicho. V pokročilejších stadiích (trvá-li obstrukce více než 1,5–2 dny) vzniká nechuť ke žrádlu, zvracení, dehydratace, slabost až deprese. Snižuje se tělesná teplota, zvíře může rychleji a namáhavě dýchat a náhle uhynout.

Prevence onemocnění spočívá v udržování hmotnosti a dobré kondice zvířat. Nutné je udržovat dostatečný příjem tekutin. Vznikne-li u zvířete již klinický problém, doporučujeme konzultovat zdravotní stav s veterinářem.

Detail odstavce: Zánět močových cest u koček
Zdroj: Krev v moči u kočky
Zveřejněno: 25.1.2017

PRŮJEM U PSA

Léky na průjem u psa

Léků na průjem a zvracení (probiotika) je celá řada, můžete použít i homeopatika.

Homeopatická léčba

China je lék, který je vhodný podávat psovi u všech průjmových onemocnění a zvracení různého původu jako prevence dehydratace. Ředění (9–15krát) se nastavuje podle intenzity zvracení, lék se podává 5krát denně.

Arsenicum album je lék vhodný při léčbě virových a bakteriálních průjmů a zánětu zažívacího aparátu. Nebo se doporučuje při průjmu a zvracení po pozření nevhodné nebo zkažené potravy. Podává se ředěný (9krát) až 5krát denně.

Proti zvracení můžete koupit i čípky Spascupreel nebo Viburcol. Původně jsou určeny pro děti, ale mohou je použít i zvířata proti křečím, bolestem trávicí soustavy a zvracení. Aplikace čípku má tu výhodu, že ho zvíře nevyzvrací. Podávejte polovinu až jeden čípek po šesti až osmi hodinách.

Černé uhlí

Při průjmu můžete podat rovněž Carbo medicinalis (živočišné černé uhlí), a to v dávce cca 1 až 2 tablety na 5 kg hmotnosti. Následující den začněte s postupným podáváním dietní stravy – nejvhodnější je rozvařená nesolená rýže s libovým drůbežím masem nebo s mrkví – denní dávku rozdělte do několika menších porcí, raději krmte častěji a v malých dávkách. K pití můžete zkusit slabší černý čaj, popřípadě slazený Glukopurem nebo převařenou vodu. Pokud zvíře upadá do apatie, ztrácí zájem o okolí nebo potíže neustoupí během dvou dnů, problémy se stupňují nebo se objeví krev (ve stolici nebo zvratcích), je třeba vyhledat odbornou pomoc veterináře. Také je lepší alespoň telefonicky zkonzultovat tyto potíže u štěňat a psů malých plemen (do 3 kg hmotnosti) – při větší ztrátě tekutin jim hrozí dehydratace. Černé uhlí má u psů velmi dobrý a rychlý účinek. Jeho nevýhodou je, že obarví stolici a jen stěží se dá poznat, zda pes nekrvácí do stolice.

Cena černého uhlí je velmi příznivá.

Endiaron

Endiaron (léčivá látka cloroxin) patří mezi halogenované hydroxychinoliny a je v humánní medicíně používán pro jeho účinek na některé střevní parazity a řadu bakteriálních střevních patogenů. K jeho vlastnostem patří, že se ze zažívacího ústrojí téměř nevstřebává, nicméně existuje malý podíl, který se může resorbovat nebo vést k případům nevolnosti a lékového exantému u pacientů. Dlouhodobé podávání může vyvolávat poškození nervového aparátu.

Vzhledem k tomu, že přípravek není ve veterinární medicíně registrován, jsou o něm dostupné pouze velmi omezené údaje. Dále je potřeba mít na paměti, že ze zdánlivě banálních střevních obtíží se mohou vyvinout velmi těžké stavy, které mohou ohrozit zdraví, a dokonce život zvířete. S ohledem na charakter látky a omezený způsob jejího vstřebávání ze zažívacího ústrojí lze předpokládat nízkou toxicitu této látky u psa, nicméně s ohledem na nedostupnost ověřených údajů nelze jednoznačně doporučit bezpečnou a účinnou dávku u psa. Je možné, že pozorované zlepšení po empirickém podání Endiaronu by se dostavilo samo, popřípadě například pouze po zavedení diety.

Veterinární použití Endiaronu se nedoporučuje. Cena tohoto léku se pohybuje kolem 100 korun.

Smecta

Jedná se o lék na více typů průjmu. Smecta je přírodní čištěný jíl s vysokou vazebnou kapacitou, který se váže s hlenem sliznice zažívacího traktu a zvyšuje tak jeho kvalitu a množství. Touto cestou chrání sliznici proti infekci a škodlivým látkám a umožňuje rychlejší uzdravení. Navíc váže toxické látky produkované infekčním původcem průjmu, nebarví stolici, není RTG-kontrastní, nezrychluje ani nezpomaluje průchod trávicím traktem. Vzhledem k minimálním nežádoucím účinkům (pouze přecitlivělost na účinnou látku nebo zácpa) a nevstřebávání se do organismu je Smecta vysoce bezpečná při používání ve veterinární praxi.

Smecta patří mezi adsorbenty. To zjednodušeně řečeno znamená, že tento preparát vytváří suspenzi částeček navazujících na svůj povrch některé bakteriální toxiny, ale i jiné škodlivé látky, obaluje povrch sliznic, ale i obsahu střeva povlakem – filmem částic. Protože se Smecta ze střeva nevstřebává, odchází škodlivé látky společně se Smectou stolicí.

V případě, že příznaky neustoupí během 4 dnů léčby, dojde ke zhoršení stavu pacienta nebo se ve stolici objeví krev, je nezbytné vyhledat lékaře.

Léčba Smectou nevylučuje v případě potřeby rehydrataci (doplnění tekutin). Míru rehydratace a způsob podání je nutno přizpůsobit věku a stavu pacienta a závažnosti průjmu.

Dávkování Smecty je pro malého psa 1/3 sáčku 3x denně, pro velkého psa 1 sáček 3x denně. Cena Smecty se pohybuje v rozmezí 100–200 korun, a to podle velikosti balení.

Detail odstavce: Léky na průjem u psa
Zdroj: Průjem u psa
Zveřejněno: 20.1.2016

KŘEČEK

Nemoci křečků

Choroby vznikají především chybami v chovu, zejména pak špatným nebo jednostranným krmením. U tak malého zvířete, jako je křeček, platí, že předcházení nemocem je daleko lepší než jejich léčení. Jedním z činitelů, které vyvolávají onemocnění, je také stres.

Zaklínění lícních váčků – příznakem tohoto onemocnění bývá oteklý lícní váček. Ten může být způsoben načechraným stelivem, které se zachytilo ve váčku. Zkontrolujte křečkovi tlamičku a vytáhněte z ní vše, co se tam mohlo zachytit. Zároveň se poraďte s veterinářem.

Infekce kůže – jestliže má křeček na kůži suchá loupavá místa, načervenalou kůži nebo ubylý kožíšek, může jít o infekci kůže. Tu mohou způsobit paraziti, alergie nebo nevhodná strava. S určením léčby vám pomůže zvěrolékař. Pokud má křeček pouze úbytek srsti, a přitom se nedrbe, nemá načervenalou kůži ani loupavá místa na kůži, může jít o projev stáří. Hodně křečků s přibývajícím věkem jednoduše ztrácí kožíšek.

Mokrý ocásek – křeček trpící touto nemocí je malátný, má mokrý konec ocásku a měkký a mokrý trus. Tato nemoc může křečka zabít, proto ho vezměte okamžitě k veterináři nebo běžte do zverimexu a kupte speciální léky na tuto nemoc.

Dehydratace – křeček se bude chovat letargicky. Pokud mu vytáhnete kůži na zadní části krku, bude se jen pomalu vracet do původního stavu. Může to být způsobené stresem, horkem nebo špatnou vodou v pítku. Při dehydrataci je nutné dát křečkovi vodu, a pokud má klec na místě, kde je horko, musíte ji přemístit jinam.

Poranění způsobená kousnutím – jedná se o bolavá místa, která mohou hnisat. Příčinou poranění bývá nesnášenlivost a vzájemné napadání křečků sdílejících stejnou klec. Je potřeba křečkovi zranění vyčistit, nevíte-li jak, bude nejlepší poradit se s veterinářem. V každém případě byste měli křečky oddělit a každého mít v jiné kleci.

Sluchové problémy – pokud má křeček problém se sluchem, může ztrácet rovnováhu, škrábat se kolem uší a třást hlavičkou. Taková nemoc je způsobena parazity nebo ušní infekcí. Na postupu léčby se domluvte se svým veterinářem.

Zrakové problémy – při potížích se zrakem budou oči křečka velmi těkavé, většinu času pak zavřené. Budou vypadat mdle a zamračeně. Tento problém může být způsoben zraněním nebo infekcí. Je zapotřebí držet křečka v tmavé místnosti a poradit se s veterinářem.

Infekce plic – při tomto onemocnění se křeček bude třást a bude se mu těžce dýchat. Může dojít ke ztrátě váhy a velmi letargickému chování. Jestliže má váš křeček tyto příznaky, je potřeba zajistit mu v kleci teplo a navštívit veterináře, který proti infekci předepíše antibiotika.

Lysiny – pokud si u křečka všimnete lysin nebo častého drbání, pravděpodobně se jedná o roztoče. Navštivte proto veterináře, který určí druh léčby. Pokud jsou vašemu křečkovi dva až tři roky, nemusíte se znepokojovat, jedná se totiž o běžný příznak stáří.

Svrab – je vážný problém, který způsobují roztoči. Jedná se o velmi nakažlivou nemoc, kterou mohou přenášet jiní nakažení křečci nebo seno obsahující roztoče. Příznakem je časté škrábání křečka (především okolo uší), suchá loupavá kůže a viditelná ztráta srsti (zejména v oblasti zad). Okolo uší, nosu a genitálií se mohou objevovat stroupky. Je potřeba křečka oddělit od ostatních a klec důkladně vydezinfikovat speciálním prostředkem určeným pro klece malých zvířat. Z klece by se mělo odstranit seno a nahradit je papírovým stelivem. Dále je potřeba vyhledat veterináře, který odebere malou část postižené kůže a zjistí, zda se skutečně jedná o svrab.

Nemoci způsobené stářím – pokud je křeček starší než jeden rok, mohou se u něj začít objevovat první příznaky stáří, například úbytek srsti, váhy, suchá kůže nebo pomalejší chování. U většiny křečků se však tyto příznaky stáří objevují mnohem později. V okamžiku, kdy bude křeček pomalejší nebo bude spát častěji než obvykle, je potřeba zajistit mu teplo a zároveň po něm nevyžadovat tolik pohybu jako dříve. Důležitá je pravidelná kontrola zubů, protože pokud by byly zlomené nebo přerostlé, mohl by mít problémy s jídlem. Jestliže máte jakékoli podezření na nemoc, rychle s křečkem zajděte k veterináři, protože průběh nemoci u starších křečků může být o hodně rychlejší a horší.

Rakovinotvorný nádor – obvykle se vyskytuje u starších křečků a častěji u samiček než u samečků. Vnitřní nádory postihující vnitřní orgány se léčí obtížněji, hodně z nich však může být úspěšně chirurgicky odstraněno. V těle křečka trpícího rakovinou se může vytvořit tvrdá boulička, která během krátké doby rychle zvětšuje svou velikost. Často je obtížné rozpoznat nádor od vředu (takzvaného abscesu). V některých případech je nádor doprovázen postupnou ztrátou srsti, letargií, slábnutím či špatnou kondicí. Jakmile zpozorujete na těle křečka bouličku, okamžitě navštivte veterináře. Čím dříve se nádor objeví, tím větší jsou šance na jeho úspěšné chirurgické odstranění. Vzhledem k malé velikosti křečků je samozřejmě riskantní uspat je narkózou, která je nezbytná k provedení operace. Přesto mnoho starších křečků zdárně podstoupilo operaci tohoto druhu.

Detail odstavce: Nemoci křečků
Zdroj: Křeček
Zveřejněno: 31.1.2017

PRŮJEM U PSA

Pejsek zvrací a má průjem

Vzhledem k tomu, že průjem a zvracení mají celou řadu příčin, od těch méně závažných až po život ohrožující, tak pokud si nebudete jakkoliv jisti, volejte vždy veterináři a konzultujte stav svého psa s ním.

Průjem

Průjem u psa charakterizovaný beztvarou měkkou stolicí může být způsoben lehkým gastrointestinálním diskomfortem, změnou značky krmiva nebo třeba stresem. Trvá 1–3 dny, než se zažívací trakt zklidní. Pokud trvá průjem déle než 3 dny, může se jednat o alergii na krmivo nebo o jiný závažnější problém.

Domácí léčba průjmu sestává z hladovky, trvající 12 až 48 hodin, s dostatečným přísunem čerstvé vody, kterou můžete obohatit některým z probiotik v prášku, jež jsou dostupné na našem trhu. Také na začátku podávání pevné stravy se doporučuje podat probiotikum v ochucené pastě přímo do tlamy.

Dalším velice účinným produktem je Humican. Humican 1000 mg je čistě přírodní, vysoce účinný veterinární přípravek pro psy a kočky. Pomáhá při poruchách trávicího traktu, při rekonvalescenci zvířat po nemocech a po operacích. Podporuje imunitní systém a napomáhá detoxikaci organismu při otravách. Hodí se do každé psí domácí lékárničky a díky svým protizánětlivým, antivirovým, antibakteriálním a antikancerogenním vlastnostem může sloužit i jako prevence. Huminové kyseliny, které jsou hlavní účinnou látkou, na sebe vážou mikrobiální a plísňové toxiny, virové částice, volné radikály a jiné pro organismus jedovaté sloučeniny (těžké kovy, amoniak, PCB, dioxiny), které psi následně vyloučí trusem. Vykazují dobrou pufrační kapacitu, čímž stabilizují pH v trávicím traktu, mají pozitivní vliv na rozvoj žádoucí střevní mikroflóry a na tvorbu zdravého střevního epitelu. Na povrchu sliznice vytváří ochranný film a brání průniku infekce a toxinů do těla. Do organismu s sebou přináší celou řadu minerálních látek (Ca, Zn, Mg, Cu, Se, Fe a ostatní v přírodě se vyskytující stopové prvky). Huminové kyseliny účinně napomáhají v profylaxi a terapii řady onemocnění, jako jsou gastroenteritidy, průjmy či metabolické poruchy.

Pitný režim je pro vašeho psa velice důležitý, neboť dehydratace je jednou z nejvážnějších hrozeb provázející průjmové stavy.

Po 12–24 hodinách dejte svému psovi vařenou rýži v poměru 3 : 1 s vařeným bílým masem, jako jsou kuřecí prsa, nebo jen s kuřecím vývarem. Zpočátku dávejte spíše menší porce vícekrát denně. Po 48 hodinách můžete přejít na běžnou stravu. Stále však sledujte zdravotní stav psa. Pokud má pes průjem déle než 3 dny, poraďte se s veterinářem.

Může se jednat o mnohem vážnější problém vyžadující rychlý zákrok veterináře. Sem patří například parvoviróza. Chronický průjem často znamená vážné onemocnění, jako je zánět slinivky břišní, nebo některé nádory, včetně lymfomu a adenokarcinomu.

Průjmy mohou vzniknout v různých částech trávicího ústrojí. Průjem u psa vznikající v tlustém střevě je charakterizován stolicí s velkou příměsí hlenu, téměř připomínající želé. Pokud je přítomna krev, tak je jasně červeného zbarvení. Příčinou těchto zánětů bývají parazité, zánětlivá onemocnění střev, nádory, dietní změny a chyby, léky a stres. Průjmy primárně vycházející z tenkého střeva provází větší objem stolice bez hlenu. Příčinou mohou být opět parazité, bakteriální dysbalance ve střevě, exokrinní pankreatická insuficience a různé nádory. Stále častěji se však jedná o potravinovou alergii.

Pozor na torzi žaludku! V tomto případě je potřeba ihned vyhledat veterináře, protože váš pes je v akutním ohrožení života. Pokud má pes průjem s obsahem krve, většího množství hlenu, má nafouklé břicho, bledé dásně a ostatní sliznice, ihned kontaktujte svého veterináře.

Jestliže pes trpí na průjmy opakovaně i přes odčervení a při správném krmení, je dobré jej objednat na podrobnější vyšetření k veterináři. Chronické průjmy mohou být známkou nemoci slinivky, může se jednat o nádorové onemocnění některé části trávicího traktu. Velmi často se průjem u psů objevuje při alergii na některou ze složek potravy (obiloviny, kuřecí moučka). Mezi další příčiny způsobující u psa průjem patří: léčba antibiotiky, cestování a stres. Obecně u nemocí trávicího traktu platí, že je lepší konzultovat stav vašeho psa při problémech trvajících déle než 24 hodin aspoň telefonicky; u štěňat, nemocných a starých psů neváhejte zavolat veterináři dříve.

Zvracení

Příčin zvracení je mnoho, nejčastěji se jedná o dietní chybu, kdy zvíře pozře zkaženou nebo nevhodnou potravu. Zvracení však může být také jedním z projevů infekčního onemocnění, vážného onemocnění slinivky, jater, ledvin, nebo dokonce neprůchodnosti střev.

Jestliže ve zvratcích zpozorujete krev, zvíře naříká, snaží se zvracet, ale nejde to, nebo se mu nafukuje břicho, vyhledejte okamžitě veterinárního lékaře. Tak se totiž projevuje torze žaludku (přetočení žaludku) či neprůchodnost střev. Oba tyto stavy jsou velmi nebezpečné a bez pomoci končí smrtí zvířete. K veterináři zajděte rovněž v případě, je-li zvíře výrazně apatické nebo má teplotu nad 40 stupňů Celsia.

Jestliže se žádný z výše uvedených příznaků neobjevil, zvířeti odeberte krmivo a nechte ho v klidu. Pokud zvrací i potom, co se napilo, vezměte mu dočasně i vodu. Když zvrací i bez potravy a vody, neodkladně navštivte veterináře, protože se bude s velkou pravděpodobností jednat o infekční onemocnění či postižní jater, ledvin nebo slinivky. A v takovém případě hrozí dehydratace!

Pokud zvíře po odebrání potravy nebo vody zvracet přestalo, nechte jeho žaludek odpočívat. Po třech hodinách mu dejte několik lžic slabého černého čaje (může být trošku oslazený medem). Jestliže se zvracení obnoví, vydejte se na veterinu. Když zvíře tekutinu nevyzvrátí, přidejte po chvíli další lžíce. Během hodiny by mělo dostat cca tolik lžic tekutiny, kolik váží kilogramů. Můžete použít i speciální roztoky, která byly vyvinuty ke kompenzaci ztráty tekutin a elektrolytů u dehydrovaných psů a koček (Rehyvet, RC rehydration support), případně minerální vodu nebo alespoň obyčejnou vlažnou vodu s hroznovým cukrem (Glukopurem), špetkou kuchyňské soli a zažívací sody.

Po 12 hodinách bez zvracení již můžete ponechat vodu bez omezení. Krmivo nepodávejte 12–24 hodin, záleží na intenzitě zvracení a celkovém stavu zvířete.

Jako první potravu předložte zvířeti rýži rozvařenou do kašovité konzistence (dávka přibližně jedné polévkové lžíce na 2 kilogramy hmotnosti). Aby bylo jídlo pro zvíře atraktivnější, můžete zvýraznit chuť přidáním trošky medu nebo soli. Rýži podávejte po troškách, aby si žaludek měl čas zvyknout. Pokud zvíře začne zase zvracet, navštivte veterináře.

Příští den do rýže přidejte trochu libového drůbežího masa nebo masového vývaru. Potravu rozdělte na 3–4 dávky během dne. Celkově nepřekračujte množství jedné polévkové lžíce na kilogram hmotnosti. Třetí den už přidejte do rýže obvyklé krmivo (granule, konzervu) v poměru 1 : 1. Opět však krmení podávejte rozložené do několika dávek. Čtvrtý den už přejděte na běžnou stravu, kterou rozdělte do 3–4 porcí. Od pátého dne můžete krmit jako obvykle.

Neděste se, když se první dny po zvracení objeví průjem, je to důsledek podráždění trávicí soustavy. Pokud by neustával, nebo se naopak zhoršoval, navštivte veterináře.

Je velmi důležité nechat psa preventivně odčervovat. Je však dobré mít na paměti, že se parazity může pes nakazit kdykoliv (výkaly jiných zvířat ve městě nebo v přírodě). Nákaza vnitřními parazity se může projevovat dlouhodobějšími trávicími obtížemi a může být spojena i se zvracením. V tomto případě je nejlepší navštívit veterináře, nechat udělat koprologii. Velmi častými parazity způsobujícími průjmy jsou škrkavky, ale také giardie.

Detail odstavce: Pejsek zvrací a má průjem
Zdroj: Průjem u psa
Zveřejněno: 20.1.2016

ZRANĚNÍ U PSA

Nejčastější příčiny zranění psů

Tržné rány, pokousání – nejprve zkontrolujte, zda nedošlo k poranění větších cév. V případě, že pes krvácí, začněte krvácení ihned zastavovat. U rozsáhlejších poranění neprodleně vyhledejte veterinární pomoc. Nejprve tedy zastavte krvácení, pak ránu ošetřujte! Lehké plošné krvácení nebo krvácení z malých ran se zastaví většinou samo (takové krvácení je užitečné, protože vyplavuje z rány nečistoty, případně i choroboplodné zárodky). Sraženou krev z rány neodstraňujte. Silnější krvácení zastavte využitím tlakového obvazu, obinadla nebo tamponu. Tlakový obvaz vystačí na mírnější rány, které je možno ovázat. Pružné obinadlo se používá nejčastěji při zástavě krvácení na končetinách, končetinu oviňte nad ránou a opatrně utahujte, dokud se krvácení nezastaví, obinadlo však nesmíte ponechat na končetině déle než 1 až 2 hodiny. Tampon použijte pro silně krvácející rány na místech, která lze obtížně vázat. Nikdy nepoužívejte zásyp! Vlastní ošetření rány proveďte až po zastavení krvácení. Povrchové ranky a odřeniny ošetřete jodovou tinkturou nebo jinou dezinfekční tekutinou, popřípadě sprejem (Septonex spray). Ránu znečištěnou prachem nebo hlínou a podobně nejprve vyčistěte 3% roztokem peroxidu vodíku, nouzově alespoň čistou vodou. Rány, které se mohou snadno znečistit (například na končetinách) ošetřete a zakryjte obvazem. Při vážnějším poranění je nutné neprodleně zajistit ošetření u veterinárního lékaře.

Popáleniny a poleptání – bezprostředně po popálení sprchujte postižené místo chladnou vodou asi 15 minut. Pozor však na podchlazení psa. Po ochlazení ránu překryjte čistým obvazem nebo gázou. Drobné popáleniny zasahující pouze pokožku můžete ošetřit sami. Zpočátku dvakrát denně, později jedenkrát denně místo očistěte a odstraňte nečistoty 0,5% dezinfekčním roztokem. Pokud je rána suchá, můžete použít dezinfekční mast. Rozsáhlejší popáleniny vyžadují každodenní ošetřování lékařem. Poleptání kyselinou – ránu opakovaně oplachujte roztokem sody bikarbony (do 1 litru čisté vody přidejte čajovou lžičku sody). Poté ihned kontaktujte veterináře!

Pohmožděnina – vzniká nárazem tupého a tvrdého předmětu na tělo. Ten poškodí měkké části těla a neprorazí kůži. Postižené místo oteče, je teplejší a bolestivé. V případě, že je zhmožděna končetina, objevuje se u psa kulhání různé intenzity. Menší pohmožděniny se mohou projevit jako krevní podlitiny, poruší-li se větší cévy a podkožní krvácení roztáhne tkanivo, vzniká krevní výron. Na malé a čerstvé pohmožděniny, případně krevní výrony, přikládejte studené obklady. Dalším opatřením je zajištění klidu psa. V případě, že kulhání neustoupí do několika dnů, je třeba navštívit veterinárního lékaře.

Zlomenina – příznakem zlomeniny je velká bolestivost, změna polohy končetiny, silné kulhání nebo chůze po třech končetinách, následný otok postižené oblasti. Při pohybu třecích ploch je slyšitelný charakteristický chřestící zvuk, takzvaná krepitace. V případě otevřené zlomeniny je viditelná otevřená rána se zlomenou kostí. Nutným opatřením první pomoci je znehybnění postižené končetiny dlahou a obvazem a dopravení postiženého psa k veterinárnímu lékaři. V případě otevřené zlomeniny je nutné nejprve provést zástavu případného krvácení.

Tonutí – nejprve odstraňte co nejvíce vody z dýchacích cest. U malého zvířete zvolte vytřepání hlavou dolů, ale dejte pozor na trauma krční páteře. Velkého psa přehněte přes koleno nebo židli a opakovaným tlakem na hrudník vodu vymačkávejte. Pokud zvíře nedýchá, začněte umělé dýchání, pokud nenahmatáte ani pulz, zahajte masáž srdce.

Otrava – různé jedy vyvolávají různé příznaky. Většina jedů způsobí krátce po pozření zvracení nebo průjmy, kterými se organismus snaží zbavit nežádoucích látek. U většiny jedů probíhají příznaky bezprostředně po příjmu jedu nebo po jeho vstřebání do krve a zanesení do orgánů a tkání. Hlavními příznaky otrav jsou zvracení, průjem, skleslost a malátnost psa, nechutenství, u některých jedů slinotok, rozšíření nebo zúžení zornic, snížení tělesné teploty, u jedů na bázi warfarinu příznaky vnitřního krvácení (bledost sliznic, malátnost, skleslost, krvácení z přirozených tělních otvorů a do podkoží, srdeční slabost). Při podezření na otravu je důležité co nejdříve vyvolat u psa zvracení, čímž dojde k vyprázdnění žaludku. K tomu je možné použít silný roztok kuchyňské soli (do vody jedna polévková lžíce soli). Po vyprázdnění žaludku a odeznění dávivých příznaků je vhodné podat projímadlo (například 20 až 30 g jedlého oleje) a následně podat 2 až 5 tablet živočišného uhlí buď ve formě prášku (navlhčený), nebo v tabletách (navlhčené nebo rozpuštěné ve vodě). Nutností je vyhledat odbornou pomoc veterinárního lékaře, vhodné je zajistit část podezřelého krmiva k chemickému vyšetření, které zprostředkuje veterinární lékař.

Uštknutí – poraněné místo vydezinfikujte a podle možností ostříhejte nebo oholte okolí rány. Ránu nevysávejte, nechlaďte ani nezaškrcujte – jed v místě uštknutí způsobí pod rankou rozsáhlé nekrózy. Psa musíte neprodleně odvézt k veterinárnímu lékaři. Dodržování klidového režimu poraněného zvířete je nezbytností! Komplikace po uštknutí se mohou projevit i po 24 hodinách, po několika dnech se mohou dostavit příznaky selhání ledvin jako následek poškození tkáně toxinem, důležité je tedy neustále psa monitorovat.

Úpal, úžeh – úpal a úžeh se vyskytují zejména v letních měsících. Příznaky jsou vysoká rektální teplota (nad 40,5 °C), rychlé dýchání, zrychlený slabý tep, apatie, odmítání pohybu, třes, svalové záškuby, zvracení. Při poskytnutí první pomoci je nutné co nejdříve přerušit práci a odvést psa do stínu. Polévat jeho tělo studenou vodou, ne však končetiny – chlad způsobuje zúžení cév, sníží se množství vypařovaného tepla. Na hlavu a srdeční krajinu pokládejte studené obklady nebo sáčky s ledem. Nabídněte psovi malé množství tekutiny, ne ledové! Velké množství vyvolá zvracení, což zhoršuje stav – křeče, dehydratace. Zajistěte přepravu postiženého psa k veterinárnímu lékaři. Teplota by se měla snižovat pozvolna, asi o 1 °C za hodinu. V případě, že je nezbytné nechat psa v zaparkovaném automobilu, je nutné najít pro parkování takové místo, na které v době během vaší nepřítomnosti nezačne svítit slunce. Zajistěte dostatečné větrání vnitřního prostoru vozu (například použitím okenní mřížky, pootevřením okýnka tak, aby pes nevylezl), vůz i psa pravidelně kontrolujte a zajistěte pro psa přísun čerstvé vody.

Podchlazení – rektální teplota pod 36 °C, nastává při delším pobytu v chladném prostředí. Nejprve musíte začít psa postupně ohřívat zvnějšku. Na povrch těla položte deky, termofory, rukavice naplněné teplou vodou, elektrické podložky (ale pozor na popálení). U mírnějších forem je možné zvíře ponořit do vody o teplotě 40–45 °C, tento způsob však nemůžete použít u těžkého podchlazení – rozšíří se povrchové cévy a tím se zvýší ztráty tepla. Tělesná teplota by měla stoupat o jeden stupeň za hodinu. Nezapomeňte kontaktovat veterinárního lékaře, kontaktujte ho ihned, pokud se vám nepodaří zvednout teplotu psa nad 36 °C. Podchlazení může vést k nepravidelnostem srdečního rytmu až k selhání srdce.

Úraz elektrickým proudem – nejdříve ze všeho dejte psa z dosahu elektrického proudu. Dávejte pozor, abyste i vy nebyli zasaženi proudem. Pokud pes nedýchá a nemá pulz, zahajte umělé dýchání a masáž srdce. Pokud se vám zvíře podaří oživit, ihned ho přepravte k veterináři. Pokud je poranění tepelné, má podobu popálenin a pes nejeví známky celkových potíží, ošetřete ránu 0,5% dezinfekčním roztokem.

Poranění hlavy a páteře – psa položte na pevnou (tvrdší) podložku vhodnou pro transport, například prkno, lepenka, složená deka. Hlavu umístěte výš než tělo, nejlépe v úhlu 45 °, úhel hlavy a krku by měl být asi 20 °. Tělo podložte postupně už od lopatek, aby nebyla hlava zalomena. Při transportu zabraňte zvířeti v pohybu. Pokud jste u nehody a při transportu sami, psa k podložce zafixujte obvazy, dekou nebo třeba izolepou.

Poranění vnitřních orgánů – poranění orgánů se rozpozná velice těžko, záleží na intenzitě poranění orgánu, jaké se objeví příznaky. Většinou se objeví náhlé blednutí sliznic, snížení tělesné teploty, malátnost a únava, při těžkém postižení brzy pes zkolabuje a uhyne. Pokud máte jen podezření na poranění vnitřních orgánů, zajistěte psovi klid, dostatek tekutin a co nejrychleji jej dopravte k veterináři. Podezření na krvácení do dutiny břišní nesmíte podceňovat. Nejčastěji se pozná tak, že se dutina břišní zvětšuje, pes má bledé sliznice a namáhavě dýchá. Krvácení do dutiny břišní se eliminuje tak, že vyvinete protitlak z vnějšku – břicho zabandážujete; obvaz nesmí být příliš utažený – musíte pod něj bez problémů vložit prst; nadměrný tlak může zhoršit dýchání. Psa uklidňujte a co nejrychleji transportujte k veterináři.

Rány se zabodnutým cizím tělesem – v případě vražení předmětu hluboko do těla, například větev, tyč, šíp, se jej nesnažte na místě vytáhnout, aby nedošlo k poškození důležitých struktur, ale pokud je to možné, pouze zkraťte venkovní část, aby při převozu pacienta na veterinární pracoviště nedocházelo pohybem předmětu k dalšímu zraňování.

Poranění hrudníku s průnikem vzduchu – pokud dojde k poranění hrudníku a vniknutí vzduchu do hrudního koše, dochází ke kolapsu plíce a na zvířeti lze pozorovat výraznou dušnost. Ihned musíte omezit další průnik vzduchu několikavrstvým obvazem s vrstvou igelitu nebo jiného neprodyšného materiálu a zvíře dopravit na veterinární ošetření.

Resuscitace poskytuje mozku, srdečnímu svalu a ostatním orgánům potřebný kyslík v době, kdy dojde k zástavě srdce a váš pes není schopen sám dýchat. Pokud pes nereaguje, vyhodnoťte jeho stav a v případě nutnosti proveďte resuscitaci. Pokud je po ruce pomocník, provádějte resuscitaci společně!

Technika resuscitace zahrnuje uvolnění dýchacích cest, dýchání a krevní oběh. Prvním krokem bude uvolnění dýchacích cest, kdy psovi narovnáte hlavu a krk. Jednou rukou pak uchopte jeho horní čelist, otevřte mu tlamu a volnou rukou vytáhněte jazyk. Pokud nemůžete jazyk zachytit, použijte kousek látky. Vyčistěte mu tlamu od jakýchkoli zbytků jídla, zvratků a podobně. Dále musíte zjistit, zda váš pes dýchá. Přidržte jeho hlavu a krk natažené v jedné rovině a jazyk vytažený dopředu. Sehněte se k němu obličejem směrem k hrudníku a přiložte tvář k jeho čenichu. Na 10 sekund sledujte, poslouchejte a snažte se pocítit jeho dech. Dále sledujte pohyby hrudníku. Pokud pes dýchá, spočítejte dechovou frekvenci. Pak změřte pulz a teplotu, zkontrolujte zbarvení dásní, dobu naplnění kapilár, a zda je pes dehydrován. Zavolejte veterináře.

Pokud pes nedýchá, začněte s umělým dýcháním. Narovnejte mu hlavu a krk, aby je měl v rovině, přidržte vytažený jazyk dopředu a uchopte ho kolem tlamy, aby ji měl zavřenou. Pak přiložte svá ústa přes jeho čenich a vdechněte vzduch do jeho nozder. Sledujte, jak se psovi zvedá hrudník. Pak svá ústa odtáhněte, aby vzduch z plic mohl volně unikat.

Když se hrudník nezvedá, pysky jsou příliš sevřené a pes nevydechuje vzduch dostatečnou silou, má nějakou přepážku v dolních cestách dýchacích. Ať už se jeho hrudník zvedá, či nikoli, měli byste mu rychle poskytnout další 2 vdechy. Dále je nutné zkontrolovat krevní oběh, a to tak, že nahmatáte pulz nebo si na 10 sekund poslechnete srdce. Pokud je pulz hmatatelný, ale pes nedýchá, musíte okamžitě začít s umělým dýcháním:

  • malý pes (méně než 10 kg): 20–25 vdechů za minutu (asi 1 vdech na 3 sekundy);
  • středně velký a velký pes: 15–20 vdechů za minutu (asi 1 vdech za 4 sekundy).

Každý vdech by měl být pomalý a trvat nejméně 1–1,5 s. Po minutě umělého dýchání mu na 5 sekund změřte pulz a poslechněte si, jestli se vrací dech. Když nedýchá, pokračujte v umělém dýchání. Někdy se stane, že se vzduch dostane do břicha. Položte ruku dlaní na jeho levý bok, těsně pod žebry, a jemně stlačte. Pokud zjistíte slabý a povrchní dech, snižte frekvenci na 10–15 vdechů za minutu.

Pokud se stane, že pulz není možné nahmatat a váš pes nedýchá, musíte k umělému dýchání připojit masáž srdce. U malého psa provádějte stlačování hrudníku tak, že ho uchopíte oběma rukama kolem nejširšího místa jeho hrudníku, asi 2–3 cm od jeho lokte, aby váš palec směřoval jedním směrem a ostatní prsty opačným směrem. Pak stlačujte hrudní koš z obou stran asi o 2–4 cm v časovém intervalu 120–150krát za minutu.

U středního a velkého psa se masáž provádí z boku. Obě ruce (na sobě) položte na levou stranu nejširšího místa hrudního koše, asi 5–7 cm od lokte. Hrudník stlačujte asi o 4–5 cm v časovém intervalu 80–100krát za minutu. Pokud hrudník stlačujete 120krát za minutu, měli byste vdechnout při každém šestém stlačení. U středních a velkých psů byste měli střídat dva vdechy s 15 stlaky hrudníku, a to nejméně 12krát za minutu. Pokud máte po ruce druhou osobu, rozdělte si dýchání a masáž. Frekvence se nemění, jen vdechovat by se mělo s každým druhým či třetím stlačením, nehledě na velikost psa – zvýšíme tak přísun kyslíku.

S resuscitací byste měli pokračovat, dokud ji nepřevezme veterinář, nebo nejste vyčerpání a nemůžete pokračovat, nebo neucítíte bušení srdce či pulz.

Detail odstavce: Nejčastější příčiny zranění psů
Zdroj: Zranění u psa
Zveřejněno: 22.4.2016