Téma: 

zelenina


Facebook Twitter Pinterest email tisk

ODČERVENÍ PSA

Odčervování psů a dalších doma chovaných zvířat zamezí nepříjemnému onemocnění také v případě člověka. Spousta parazitů je totiž přenosných právě na lidi. Můžeme zmínit třeba tasemnici nebo škrkavku, což jsou cizopasníci poměrně běžně se vyskytující u velkého počtu druhů savců.

Zdroj: Odčervení psa
Zveřejněno: 18.1.2017


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Re: Jaký vliv má kukuřice na výkrm králíků

Kukuřice je pro králíka dobrým zdrojem sacharidů, podobně jako obilí. Králík si poradí jak s celým klasem, tak i s vyloupanými semínky nebo s kukuřičným šrotem. Králík může kukuřici konzumovat v kterékoli její vegetační fázi. Kukuřice by měla být ale jen jednou z několika dalších složek stravy králíka. V králičím jídelníčku společně s kukuřicí by měla být zastoupena kořenová zelenina nebo krmná řepa, seno nebo čerstvá tráva a tvrdý chléb.

Zdroj: diskuze Jaký vliv má kukuřice na výkrm králíků
Odesláno: 11.12.2017 uživatelem Tomáš
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

STRAVA KRÁLÍKA DOMÁCÍHO

Zelenina

Důležitou součástí jídelníčků je také kořenová zelenina, na níž si králíčci právě mohou obrousit své zoubky. Králíkovi se nemusí podávat jen kořenová zelenina, vhodné jsou i další typy zelenin. Zelenina je pro ně důležitá nejen kvůli chrupu, ale také proto, že obsahuje vitamíny a vlákninu. Je vhodné nedávat králíkům stále stejnou zeleninu, různorodost zeleniny králíkovi zajistí dostatečný příjem všech nutných vitamínů.

Zelenina se ale nepodává králičím mláďatům, se zeleninou se totiž organismus mláďat neumí vyrovnat.

Většina chovatelů podává králíkům hlavně mrkev. Některá zelenina je naopak nevhodná, protože může způsobit u králíků nadýmání, a proto se podává maximálně v malém množství (například zelí a brokolice).

Králík domácí může ze zeleniny čerpat řadu vitamínů. Vitamín A obsahuje například artyčok, celer, cuketa, čekanka, dýně, fenykl, chřest, kukuřice, květák, baklažán, mrkev, okurka, paprika, rajčata, ředkvička, salát, zelené fazolky. Vápník králíkovi dodá například brokolice, brukev, kapusta, kedlubna, pastiňák, pažitka, petržel, bílá řepa, řeřicha, zelí. Některá zelenina ale obsahuje i kyselinu šťavelovou, která není ve velkém množství pro králíky vhodná, jako například kapusta, kedlubna, rukola, červená řepa, špenát, zelí. Problémem kyseliny šťavelové je v tom, že spolu s vápníkem tvoří v močových cestách různé kameny, které mohou dokonce vyvolat vážné onemocnění ledvin. Pro králíka jsou také absolutně nevhodné brambory, cibule, česnek a feferonky, čočka, čerstvé fazole, pórek a rebarbora. Každá tato zelenina může u králíka vyvolat různé zdravotní problémy. Cibule a česnek jim podráždí sliznici a sníží jim jejich imunitu. Čočka králíka zase nadýmá, čerstvé fazole jsou pro něj zase jedovaté. V žádném případě by se králíčkovi neměly podávat zelené části brambor, nezralá rajčata, stonky a listy rajčat. Vše je pro něj jedovaté, protože jsou v tom nitráty, které u něj vyvolají průjmy, třes a potácení.

Detail odstavce: Zelenina
Zdroj: Strava králíka domácího
Zveřejněno: 27.4.2017

KRÁLÍK DOMÁCÍ A JEHO NEMOCI

NADMUTÍ

Projevy Břicho králíka, který trpí nadmutím, je velké, protože je plné plynů. Delší nadmutí také u králíka způsobí problémy s dýcháním.

Příčiny

Nadmutí často způsobuje zapařená, nebo studená zelenina. Problém s nadýmáním také mohou způsobit také různé byliny, které jsou nevhodné ve větším množství.

Léčba

U nadmutí je důležité s králíkem navštívit veterináře, protože nadmutí může být opět signálem jiného a vážnějšího onemocnění.

Prevence

Prevencí u nadmutí je odstranění nevhodné zeleniny a bylin.

Nakažlivost

Ne

Detail odstavce: NADMUTÍ
Zdroj: Králík domácí a jeho nemoci
Zveřejněno: 27.4.2017

ZAKRSLÝ KRÁLÍK - STRAVA

Zelenina

Třetí významnou složkou stravy králíčka, hned po senu a vodě (granule nepočítám, ty jsou opravdu jen doplňkem) je zelenina. U králíků je to stejné jako u lidí, každý králík dává přednost něčemu jinému. Zelenina je pro králíčky důležitá, protože obsahuje pro ně nezbytné vitamíny i vlákninu. Králíček by měl dostávat zeleninu dvakrát denně, ideálně ráno a večer (pokaždé asi hrst zeleniny). Nejvhodnější je k tomu zeleninový salát, který bude tvořen alespoň 5 druhy zeleniny. Druhy by se měly často měnit, protože každá zelenina obsahuje jiné minerální látky a vitamíny. Zelenina musí mít pokojovou teplotu, rozhodně se nepodává přímo z lednice, a vždy je třeba ji nejprve omýt a zkontrolovat jestli není shnilá, plesnivá nebo zapařená. Zelenina se králíčkům podává nejdříve až po 7. týdnu jeho života, v tu dobu už je jeho zažívání schopné si se zeleninou poradit.

Králíčkům se nejčastěji podává mrkev. Vždy, když u králíčka začínáte s novým druhem zeleniny, je dobré dát mu jen trošku a sledovat, jestli mu tato zelenina nezpůsobuje zažívací potíže, pokud je králíček v pořádku, může danou zeleninu i nadále konzumovat.

Přestože je zelenina pro králíčka důležitá, není vhodné mu ji dávat v neomezeném množství. Některé druhy zeleniny nejsou úplně vhodné, protože můžou způsobit třeba nadýmání. Mezi takovou zeleninu patří určitě kedlubna, zelí i brokolice. Pokud s nimi králíček nemá problém, můžeme mu ji dávat, ale v malém množství a určitě ne jako hlavní zeleninu.

Pro králíčky je tedy vhodný artyčok (vitamín A), brokolice (vápník), brukev (vápník), celer (vitamín A), cuketa (vitamín A), čekanka (vitamín A), dýně (vitamín A), fenykl (vitamín A), chřest (vitamín A), kapusta (vápník a kyselina šťavelová), kedlubna (vápník a kyselina šťavelová), kukuřice (vitamín A), květák (vitamín A), baklažán (vitamín A), mrkev (vitamín A), okurka (vitamín A), pastiňák (vápník), paprika (vitamín A a vitamín C), pažitka (vápník), petržel (vápník), rukola (vápník a kyselina šťavelová), rajčata (vitamín A), řepa (řepa bílá obsahuje dostatek vápníku a řepa červená zase kyselinu šťavelovou), ředkvičky (vitamín A), řeřicha (vápník), salát (vitamín A), špenát (kyselina šťavelová), zelené fazolky (vitamín A), zelí (vápník, kyselina šťavelová, ale i řada vitamínů a minerálů).

Naopak pro králíčky jsou nevhodné brambory, protože je v nich mnoho škrobu, cibule, která dráždí sliznice a ničí ve střevech i dobré bakterie, čímž snižuje králíčkovu imunitu. Ze stejného důvodu je také nevhodný česnek a feferonky. Nevhodná je také čočka, která králíčka velmi nadýmá, čerstvé fazole, protože jsou jedovaté, špatný je také pórek a rebarbora, která obsahuje mnoho kyseliny šťavelové a je lehce jedovatá.

V některých zeleninách je tedy obsažená kyselina šťavelová, která může králíčkovi také uškodit, protože spolu s vápníkem vytváří v močových cestách kamínky, takže mnoho zeleniny s vysokým obsahem kyseliny šťavelové může u králíčků způsobit nemoci ledvin, močové kameny, ale i odvápnění kostí. Není potřeba se ale této kyselině zcela vyhýbat, v malém množství neškodí. Další nevhodnou látkou je solanin, který obsahují rajčata a brambory. Solanin zase způsobuje žaludeční potíže, záněty střev, průjmy, záněty ledvin, poruchu krevního oběhu a dýchání, dokonce může poškodit i nervový systém. Rozhodně tedy není vhodné králíčkovi dopřát (ani v malém množství!) zelené části brambor, nezralá rajčata, nebo jejich listy a stonky. Další škodlivou látkou obsaženou v některých druzích zeleniny jsou nitráty. Tedy sloučeniny dusíku a kyslíku. U zvířat může dojít k otravě nitridy, což způsobí průjmy, svalový třes, potácení. Stejně jako kyselina šťavelová v nízkém množství nitráty králíčkovi neuškodí.

Detail odstavce: Zelenina
Zdroj: Zakrslý králík - strava
Zveřejněno: 28.3.2017

DIAGNOSTIKA PSA PODLE STOLICE

Tvrdá stolice

Tvrdá stolice může naznačovat, že pes nepije dostatečné množství vody, anebo nekonzumuje dostatek stravy bohaté na vlákninu. Tvrdá stolice je často tmavá, protože zůstává ve střevě delší dobu, než je potřebné a užitečné.

Při zjištění, že má váš pes tuhou stolici a má s konáním potřeby velkou práci, je vhodné se poradit s veterinářem. Příčinou může být zvětšená prostata, cizí těleso, ale i nádor ve střevech. Nebo tyto symptomy také mohou být příčinou toho, že pes sežral větší množství kostí – i když k tomu by docházet nemělo.

Jestliže se podaří vyloučit chorobný stav, je třeba se pokusit zlepšit odchod stolice změnou krmení a zvýšeným pohybem. Většinou u starších psů je faktem, že mívají línější střeva, a to vyžaduje povzbuzení ze dvou stran. Z jedné strany dlouhé svižné procházky hned po krmení a z druhé strany krmivo. Tady v tomto případě jsou na místě balastní látky, nerozpustné cukry, které psí střeva nedokážou zpracovat. Ty natahují vodu do střev a způsobují, že stolice je pak měkčí a tekutější. Takovéto vlastnosti má například zelenina, lněné semínko nebo pšeničné otruby. Při používání hotových krmiv bychom měli dbát na vysoký obsah surové vlákniny. Ten je uváděn na obalu a při sklonech k zácpám by neměl činit méně než 10 % krmiva. Nejlépe uděláme, když rozdělíme krmení alespoň na dvě porce denně a postaráme se, aby pes měl k dispozici dostatek čerstvé vody. Pokud tato opatření nepostačí, můžeme přidat ke krmivu parafínový olej nebo mléčný cukr.

Detail odstavce: Tvrdá stolice
Zdroj: Diagnostika psa podle stolice
Zveřejněno: 20.1.2016

ZAKRSLÝ KRÁLÍK - STRAVA

Jídelníček pro králíčka

Další důležitou otázkou je, co takový králíček může a nemůže jíst. Králíček by měl mít neustále dostatek sena a vody. Protože králíci patří mezi býložravce, tak je pro ně absolutně nezbytné právě seno a zelenina. U zakrslých králíčků chovaných doma se jejich jídelníček běžně doplňuje různými granulemi, případně ovocem. Stejně jako pro člověka, tak i pro králíčka je důležitý správný a vyvážený jídelníček plný důležitých živin. Také je důležité, aby si majitel králíčka všímal všech králíčkových stravovacích návyků, protože jejich náhlá změna může být jasným signálem nějakého onemocnění, případně přerůstání zoubků. Obzvlášť nebezpečné je, když králíček zničehonic zcela odmítá potravu a zároveň začne působit velmi unaveně, přešle a apaticky. Pro králíčky není zdravé, aby nedostali potravu (nebo nejedli) celý den, kromě toho, že to značí nějaký zdravotní problém, tak to může i králíčkovi způsobit zpomalení nebo zastavení trávicího systému. Narozdíl od člověka pokud králíčka čeká nějaká operace (například i obrušování zoubků v narkóze), tak králíček musí i před zákrokem jíst. Samozřejmě by se neměl překrmovat, ale potravin v sobě musí mít dostatek. Stejně tak i po operaci králíček musí začít jíst co nejdříve, pokud stravu odmítá, musí být dokrmován (umělá výživa se dá do něj dostat tak, že se mu injekční stříkačkou samozřejmě bez jehly stříkne do pusy). Navíc i návštěva lékaře není na škodu, lékař může zabránit tomu, aby králíček byl dehydratován, a zároveň vám pro něj může dát různé léky, aby se podpořila chuť k jídlu.

Důležité je si také uvědomit, že tím, že králíčka nebudeme dostatečně krmit, nezpůsobíme, že králíček bude opravdu malý. Velikost králíčka je prostě dána geny, králíček poroste i s malými porcemi jídla. Naopak mu to může zdravotně velmi ublížit.

Detail odstavce: Jídelníček pro králíčka
Zdroj: Zakrslý králík - strava
Zveřejněno: 28.3.2017

ZAKRSLÝ KRÁLÍK - NEMOCI

Časté nemoci

Vašeho zakrslého králíka může například ohrozit kokcidióza, toto onemocnění způsobuje přemnožení bakterií ve střevech a játrech králíčka. Obvykle se kokcidióza může týkat králíčků starých do deseti týdnů.

Králíčka také může ohrozit svrab, který způsobují roztoči, na postiženém místě se pak vytváří strupy. Stejně jako když člověka postihne svrab, tak se usilovně škrábe, tak stejně reagují i králíčci. Nejčastěji svrab postihuje nos a uši.

Smrtelnou nemocí pro všechny králíky je králičí mor, který způsobí viry. Králičí mor se přenese přímým kontaktem s nemocným jedincem, nebo také bodnutím hmyzu. Proti této nemoci se králíčci očkují jednou zhruba za půl roku.

Další smrtelnou chorobou je myxomatóza, také způsobená virem. Nemoc se opět šíří například bodnutím hmyzu (např. komár). Opět se proti této nemoci králíčci očkují.

Zakrslého králíčka také může ohrozit rýma. Ta se projevuje stejně jako u lidí kýcháním a výtokem z nosu. Pokud je rýma infekční, tak může být také komplikovaná řadou dalších infekcí, tím se zhoršuje nejen průběh nemoci, ale i její léčení.

Dalším králičím onemocněním může být i pasteurelóza. I toto bakteriální onemocnění bývá pro králíka smrtelné, důležité je, jestli včas dostane léky. Nemoc se projevuje dýchacími problémy a způsobují ji hlavně hlodavci.

Stejně jako člověka, tak i zakrslého králíčka může postihnout průjem, který může být způsobený prochladnutím, zkaženou nebo příliš studenou potravou (například zelenina vyndaná čerstvě z lednice), ale i vlhkou podestýlkou. Pokud by králíčka průjem přeci jen zasáhl, je třeba králíčkovi 1 - 2 dny dopřát jen seno a vodu. Pokud by se ale průjem ani potom nezlepšoval, je třeba navštívit veterináře. Přesným opačným pólem je zácpa. Králíček trpící zácpou je nadmutý, nejí a viditelně se krčí. Opět to může být způsobenou prochladnutím, ale i také tím, že králíček prostě snědl to, co neměl. Ze stejného soudku je také možné nadmutí králíčka, které opět způsobí například studená, nebo mokrá zelenina. Takový králíček nesedí v křečích, spíše hodně polehává, protože nadmutí mu způsobuje problémy s dýcháním. U nadmutí je dobré vyhledat lékaře, abyste se ujistili, že se nejedná o symptom jiného onemocnění.

Králík také může onemocnět pseudotuberkulózou, která je dokonce přenosná na člověka. Takový králíček mívá problémy s dýcháním a hodně hubne.

Králíčka také může zasáhnout salmonelóza, která je stejně jako pseudotuberkulóza přenosná na člověka, naštěstí se u králíčků příliš nevyskytuje.

Další smrtelnou chorobou je tularemie, která se projevuje zduřením uzlin.

U králíčků především tedy u samic jsou samozřejmě možné záněty mléčných žláz (obvykle v době kojení mláďat, která mohou mléčné žlázy poškodit). Tyto záněty mohou při neléčení vyvolat další infekci.

U mláďat zakrslých králíků se také může objevit infekce bakterií E.coli, to obvykle způsobuje přechod z kojení na stravu.

Častým onemocněním králíčků bývají plísně, v takovém případě se na těle králíčka objeví lysé místo.

Pokud králíčka chcete i venčit venku, je třeba dát si pozor na onemocnění zvané cysticercosis, kdy se králíček nakazí tasemnicí, když se pase v místech, kde jsou venčeni psi. Ale i když králíčka neberete ven, může ho tato tasemnice zasáhnout, když mu donesete trávu právě z místa, kde se psi často venčí.

Detail odstavce: Časté nemoci
Zdroj: Zakrslý králík - nemoci
Zveřejněno: 28.3.2017

ZAKRSLÝ KRÁLÍK - STRAVA

Dieta u králíčků

Někteří majitelé se domnívají, že pokud jejich králičí mazlíčci přiberou, tak řešením je pro ně stejně jako u lidí dieta. Dieta u králíčků je sice možná, ale musí být postupná a rozhodně neznamená, že králíček kvůli tomu bude hladovět. Naopak hladovka je nejen absolutně nevhodná, ale také extrémně nebezpečná. Pokud tedy dojdete k názoru, že se váš králíček proměnil v tučnou kuličku, můžete upravit jeho jídelníček, ale musíte respektovat jistá pravidla. Prvním pravidlem je, že i v době diety musí mít králíček neustále k dispozici dostatek sena. Druhým pravidlem je že kromě sena je hlavní potravou králíčka čerstvá zelenina. Tady už je důležitý výběr, protože některá zeleniny obsahuje větší množství sacharidů, a proto je pro králičí dietu nevhodná. Třetím pravidlem je jasné omezení všech granulí a ovoce. Nejde o to, abyste králíčkovi příjem granulí zatrhli okamžitě, naopak by zhruba v rámci čtrnácti dnů mělo být jejich množství neustále snižováno a pak zcela vyloučeno. Králíček si musí zvyknout, že se jeho stravovací návyky postupně mění. Náhlá změna by mu mohla způsobit zdravotní problémy, anebo vyvolat i změny nálad. Posledním a jistě logickým bodem je vyloučení všech pamlsků, protože i vhodné pamlsky obsahují tuky a cukry, které rozhodně nejsou pro dietu to pravé ořechové. Při dietě je dobré sledovat úbytek váhy králíčka, nikdy by nemělo být hubnutí příliš rychlé, ideální je tedy králíčka pravidelně vážit a sledovat jeho zdravotní stav. Stejně jako pro člověka, když chce zhubnout, stejně tak i pro králíčka je jako nejlepší způsob hubnutí doporučován pohyb. Pokud bude i nadále králíček celý den zavřený v kleci, kde se nemůže příliš hýbat, hubnutí půjde velmi pomalu. Naopak králíček, který se může i několik hodin denně proběhnout, nebude mít takový problém kila (gramy) shodit.

Detail odstavce: Dieta u králíčků
Zdroj: Zakrslý králík - strava
Zveřejněno: 28.3.2017

ZAKRSLÝ KRÁLÍK - STRAVA

Ovoce

Téměř poslední složkou stravy králíčků je ovoce. Pro člověka by ovoce mělo být běžnou součástí jídelníčku, u králíčka je to ale jinak, zde ovoce slouží jen jako pamlsek a rozhodně se musí používat jen v malé míře, protože pro králíčka obsahuje velké množství cukru. A stejně jako lidem, i králíčkům hrozí cukrovka. Pokud dokonce má váš králíček nadváhu, tak byste měli ovoce zcela vynechat. Jinak se ovoce může podávat zhruba třikrát týdně v malém množství (to jsou třeba tři malé kousky)

Pokud ovoce ale obsahuje pecku nebo jádra, určitě byste je měli nejprve odstranit, stejně tak nejsou rozhodně vhodné různé slupky, na nichž často ulpívají různé postřiky.

Mezi vhodné ovoce pro králíčky patří ananas (vláknina – dobrá proti línání), angrešt, jablko (odstranit jádra obsahující kyselinu kyanovodíkovou), banán (může ale způsobovat zácpu a obsahuje velké množství cukru a fosforu, který může ve velkém množství způsobit deformaci zoubků), hruška (hodně cukru a vody, která může způsobit průjmy), jahody (vhodné plody i listy), šípky (vysoký obsah vitamínu C), borůvky (vhodné jsou plody, listy i větvičky), maliny (vhodné jsou plody, listy i větvičky), ostružiny (vhodné jsou plody, listy i větvičky), rybíz (vhodné jsou plody, listy i větvičky; plody se ale doporučují maximálně dvakrát týdně), kiwi (obsahuje hodně cukru, vhodný třeba v době línání, ale i tak v malém množství), mandarinky (obsahují ovocné kyseliny dráždící kůži a okyselují moč), meloun (vhodná dužina, nevhodná je zelená slupka, působí ale močopudně), pomeranče (stejně jako mandarinky ovocné kyseliny dráždí kůži a okyselují moč), červené i bílé hroznové víno (ideálně nejprve zbavit jader, také obsahuje hodně cukru a kyseliny tříslové), meloun cukrový (velký obsah cukru), třešeň (ve větším množství může spolu s vodou způsobit průjmy, jádro obsahuje kyselinu kyanovodíkovou), broskev (stejně jako třešeň může spolu s vodou způsobit průjmy a jádro obsahuje kyselinu kyanovodíkovou), švestka (stejné jako broskev a třešeň), nektarinka (stejné jako třešeň, švestka a broskev), meruňka (stejné jako třešeň, broskev, švestka a nektarinka).

Stejně jako zelenina, byliny a dřeviny, není každé ovoce pro králíčky úplně vhodné, protože některá ovoce jsou pro ně jedovatá (avokádo), jiná příliš tučná (kokos) a další jim mohou způsobit velmi silné a nepříjemné trávicí potíže (papája, curuba, granátové jablko, guáve, physalis, liči, mango a další exotické ovoce).

Detail odstavce: Ovoce
Zdroj: Zakrslý králík - strava
Zveřejněno: 28.3.2017

VÝŽIVA KOČKY PO NÁDOROVÉM ONEMOCNĚNÍ

Doplňky stravy

Použití doplňku omega-3 mastných kyselin v dietě zvyšuje účinnost chemoterapie a zároveň vede k prevenci nádorové progrese, snížení incidence neoplazií a tvorbě metastáz. Předpokládá se, že omega-3 mastné kyseliny ovlivňují formování tumoru v několika fázích (inhibice formování cév vyživujících tumor, inhibice proliferace buněk několika epiteliálních linií, zvýšení smrti nádorových buněk). Dále se předpokládá, že tuky v potravě, jako například DHA, modifikují citlivost tumorů k cytostatickým léčivům, což je důvodem pro jejich celosvětové používání při léčbě některých onkologických pacientů. Zdrojem omega-3 mastných kyselin živočišného původu jsou ryby chladných vod – losos, makrela, tuňák, pstruh, sleď, sardinky, zdrojem omega-3 mastných kyselin rostlinného původu je lněné semínko a listová zelenina. Podle výzkumů humánní medicíny jsou pro zvířata účinné pouze omega-3 mastné kyseliny živočišného původu.

Beta 1,3/1,6-D-glukan je polysacharid obsažený v houbách Hiratake, Shitake a hlívě ústřičné, dlouhodobě využívané pro svoje imunomodulační, protizánětlivé a cytostatické účinky v dávné historii Japonska, Číny a dalších oblastí Dálného východu. Účinky glukanů jsou dány schopností stimulovat imunitní systém (makrofágy, mikrofágy, T-lymfocyty a NK buňky), ovlivňují homeopatickou aktivitu kostní dřeně, podporují hojení ran, mají radioprotektivní účinek (inaktivují volné radikály a působí antioxidačně), zvyšují metabolickou a funkční aktivitu buněk RES. Tento obranný mechanismus se uplatňuje v protinádorové imunitě.

Chlorella (Chlorella pyrenoidosa) je zelená sladkovodní řasa, jednobuněčný organismus, jehož název je odvozen od latinského malý a zelený. Nejúčinnější obsaženou látkou je chlorella růstový faktor (Chlorella Growth Faktor – CGF), který se uplatňuje při regeneraci tkání, dělení a růstu buněk, posiluje imunitní systém tím, že stimuluje organismus k tvorbě interferonu, stimuluje tvorbu lymfocytů a podporuje tvorbu erytrocytů. Chlorella zvyšuje celkovou odolnost organismu vůči infekcím, chrání buňky a tkáně před škodlivým působením volných radikálů, podporuje regeneraci tkání při poškození ionizujícím zářením, zvyšuje účinnost inzulínu s následnou lepší kontrolou hladiny glukózy v krvi. Chlorella je bohatým zdrojem vitamínů (má vysoký obsah vitamínů skupiny B, vitamínu C a E) a biologicky vázaných minerálních látek chelátovou vazbou na aminokyseliny (fosfor, draslík, hořčík, vápník, železo, mangan, zinek, molybden, měď a kobalt).

Spirulina (Spirulina platensis) je modrozelená řasa bohatá na železo, vitamín B12 a β-karoten, vápník, hořčík a zinek, je zdrojem plnohodnotných bílkovin. Podobně jako u chlorelly byl popsán pozitivní homeopatický efekt při použití u pacientů léčených chemoterapií a radioterapií.

Detail odstavce: Doplňky stravy
Zdroj: Výživa kočky po nádorovém onemocnění
Zveřejněno: 9.6.2016

SELHÁNÍ LEDVIN U PSA

Renální dieta pro psy

Pokud došlo ke zlepšení, pokračuje majitel v podávání přísné ledvinné diety v podobě speciálního suchého nebo konzervovaného krmiva. Ledvinová dieta pro psa je nasazováno po dohodě s veterinárním lékařem a většinou je třeba ji podávat po zbytek života zvířete. Pokud je příčinou selhání některá z léčitelných infekcí, je třeba v rámci infuzní terapie zahájit také léčbu antibiotiky. Majitel si musí uvědomit, že jedině dlouhodobě důsledně dodržovaná ledvinná dieta může zabránit opětovnému zhoršení funkce ledvin.

Dietní režim se týká i pacientů bez klinických příznaků, u nichž byla náhodně zjištěna zhoršená funkce ledvin při biochemickém vyšetření krve například v rámci předoperačního vyšetření. V jejich krmné dávce je nutno omezit množství bílkovin, fosforu a sodíku. K tomu slouží speciální komerční diety, které existují pro psy ve formě granulí či konzerv a kapsiček. Naprosto nevhodné jsou jakékoliv potraviny s obsahem soli, tedy lidské jídlo, ale i velké množství pamlsků určených pro zdravá zvířata. Vhodné je rovněž navýšení přísunu vitamínů (zejména skupiny B a C) a jiných cytoprotektivních a protizánětlivých látek v krmné dávce. Ve formě doplňků krmiva existují i látky, které mají vliv na metabolismus fosforu, draslíku či na krevní tlak. Podávání těchto doplňků lze doporučit u všech pacientů, u kterých byly jednou zjištěny zvýšené hladiny močoviny a kreatininu v krevním séru. Vzhledem k závažnosti a nezvratnosti onemocnění CRF je však nutné upozornit na to, že u jednou diagnostikovaných pacientů je vhodné provádět pravidelné opakované kontroly ledvinných parametrů v krevním séru a při jakémkoliv podezření na zhoršení zdravotního stavu zvířete co nejdříve navštívit veterinárního lékaře.

Řešením jsou dietní krmiva, a to buď ve formě klasických suchých granulí, nebo konzerv. I s dietou tak budete moct pejskovi dopřávat pestrou stravu. Granule, které je vhodné podávat v případě onemocnění ledvin u psů, obsahují takové látky, které podporují funkci tohoto orgánu, a tím prodlužují život pacienta.

Základní a nejdůležitější zásadou je podávání nižšího množství velmi kvalitních bílkovin. Kvalita bílkovin je dána především složením aminokyselin, což jsou stavební jednotky bílkovin. Snažíme se dodat esenciální (tedy takové, které si pes neumí sám „vyrobit“) aminokyseliny a zároveň nezatěžovat ledviny zbytečným metabolizováním nadbytku bílkovin nebo nevyužitelných aminokyselin. Toho docílíme tak, že 1/3 krmné dávky tvoří maso, vejce a mléčné výrobky a zbylé 2/3 jsou tvořeny přílohami. Vejce mají výborné složení bílkovin, a proto jsou pro ledvinnou dietu více než vhodné – je možné jimi úplně nahradit maso v krmné dávce i 2 dny v týdnu. Co se týká tuků, tak ty nejsou v ledvinné dietě omezeny a pro doplnění energie je možné občas přidat přírodní nesolené sádlo nebo lůj. I přesto, že je hovězí a vepřové maso z hlediska obsahu fosforu méně vhodné, tak hovězí a vepřový tuk můžeme v menším množství používat na doplnění energie. Z masa je vhodné především maso krůtí, kuřecí, jehněčí, králičí, ryba a méně hovězí a vepřové. Vnitřnosti obsahují hodně fosforu, takže jejich podávání je nutné omezit na minimum. Z vnitřností je možné podávat pravidelně pouze zelené dršťky a občas se dá dát i vemeno nebo plíce. Množství kostí je při dietě mírně sníženo, ale potřeba vápníku se dá doplnit podáváním rozdrcených vaječných skořápek. Vhodné jsou i mléčné výrobky, jako například kefír, jogurt, tvaroh nebo ne moc slaný sýr. Mezi vhodné ovoce patří jablka, hrušky, kiwi a banány. Zelenina se doporučuje hlavně kořenová (červená řepa, mrkev, petržel), ale i listová zelenina, okurky, brokolice nebo rajčata bez jadérek. Jako příloha se nejčastěji používá rozvařená rýže, vařené brambory, těstoviny a méně pečivo a piškoty. Často používané ovesné vločky je nutné vynechat úplně, protože obsahují hodně fosforu. Všechny potraviny se vaří ve vodě bez soli. Pokud je pes spíše hubenější, může se k mléčným výrobkům přidat lžička medu nebo glukopuru.

Krmivo je lepší rozdělit na dvě dávky za den, aby se snížila zátěž organismu při trávení. Obvykle se krmí 3 % hmotnosti psa na den.

Detail odstavce: Renální dieta pro psy
Zdroj: Selhání ledvin u psa
Zveřejněno: 14.8.2017

POICEPHALUS

Poicephalus gilielmi fantiensis

Papoušek konžský západní žije v deštných lesích střední Afriky. Velikost papouška je 26 cm, hmotnost se pohybuje mezi 200 a 230 g. Samice snáší 2–4 ks vajec, inkubační doba je 28 dnů. Délka života je až 25 let.

Areál přirozeného výskytu zasahuje na území států Kamerun, Středoafrická republika, severní Angola, Keňa, severní Tanzanie a Libérie. Obývá především vlhké deštné lesy do výšky až 3500 m. Z toho vyplývá, že je to papoušek odolný, přesto však musíme v našich podmínkách ubikaci temperovat na minimálních 5 °C, při hnízdění 10–15 °C. Ve volné přírodě se živí různými semeny, bobulemi, ořechy z olejové palmy, ovocem, zeleninou, často také zalétávají na plantáže. Hnízdění se řídí stejně jako u ostatních ptáků obdobím dešťů.

Samec je sytě zelený; čelo, temeno, ohbí křídel a peří na nohách má červenooranžové až červené. Rozsah zbarvení čela je silně variabilní a některým jedincům téměř úplně chybí. Příuší je břidlicově šedé, uzdička černá, strany hlavy s černým nádechem; peří na zádech a křídelní krovky jsou hnědočerné s úzkým zeleným lemováním; spodní strana těla zelená s černým středem per, břicho má někdy namodralý nádech; letky hnědé až černé se širokým zeleným lemováním; kostřec olivový; ocasní pera hnědočerná; duhovka oka červenohnědá; nohy tmavě šedé. Samice je zbarvena stejně jako samec. Nápadné je holé oční okruží, u obou pohlaví tohoto poddruhu špinavě bílé. Významným rozlišovacím znakem pohlaví je zbarvení očí adultních jedinců. Oční duhovka samců je světlejší (červeno- až žlutohnědá) než u samic, které ji mají tmavě hnědou. Mladí ptáci jsou bez červeně na hlavě, ohbí křídel a nohou, tváře mají více zelené, zobák světlý – černé partie šedé, peří na zádech a křídlech má úzký lem, spodní strana těla je bez modrého nádechu.

Tento druh je náročný na chov. Ptáci pohlavně dospívají ve třech až čtyřech letech, celkem velkým problémem je sestavení harmonizujícího páru, ptáci si na sebe a na okolní prostředí musí nejprve zvyknout, což trvá někdy i několik let. Pokud usilujeme o odchov, umístíme pár do samostatného výletu. Voliéra musí být celokovová se silným pletivem (minimální síla drátu 1,8 mm). Někdo odchovává papoušky konžské i v klecích o délce jednoho metru. Stejně tak budka musí být zhotovena z velmi silného materiálu, buď ze silné překližky, nebo z dubového kmenu. Minimální rozměry: šíře 30 cm (ve volné přírodě mají tito ptáci velice úzké, ale zato vysoké hnízdní dutiny) a výška od 60 cm do dvou metrů, záleží na uvážení chovatele. Po páření klade samička 2–4 vejce, na kterých sedí 28 dní, mláďata opouštějí hnízdo ve věku kolem 11 týdnů. Ručně dokrmené mládě papouška konžského může být také vhodným domácím mazlíčkem. Naučí se imitovat i lidský hlas.

Základem krmení je směs pro střední a velké papoušky obohacena o různé multivitamínové přípravky. Nesmí chybět ani ovoce, zelenina, okus (hodně důležitý pro dobrou kondici ptáků pod kůrou vrbových větviček je hodně tříslovin a vitamínů, které působí pozitivně na zažívací trakt ptáka) a grit nebo písek na trávení, samozřejmostí je sépiová kost a každodenní čistá voda.

Detail odstavce: Poicephalus gilielmi fantiensis
Zdroj: Poicephalus
Zveřejněno: 30.12.2015

OBLÍBENÁ PLEMENA ZAKRSLÝCH KRÁLÍČKŮ

Zakrslý králík beránek

Velikost a vzhled zakrslého beránka

Jedním z oblíbených plemen zakrslých králíčků je bezesporu zakrslý beran. Zakrslý králíček beránek váží zhruba kolem 1,5 kg až 2 kg. Této váhy by měl dosáhnout zhruba na půl roce života. Přitom první měsíc váží zhruba 200 gramů. Pro tohoto králíčka je typické zavalité tělo, které je zároveň i krátké. Zakrslý beran nemá výrazný krk, naopak někdy může působit, že nemá krk žádný. Nohy zakrslého beránka jsou středně dlouhé, ale také velmi silné. Jeho hlava je široká a typické jsou pro něj dlouhé svěšené uši, na jejichž koncích jsou zvláštní hrbolky, které se nazývají korunky. Při pohledu zepředu mají uši tvar podkovy. Rozpětí uší je zhruba 25 cm. Barva srsti je různá, obvykle vychází z druhu plemene. Zakrslý beránek má několik plemen: divoce zbarvený, bílý červenooký, bílý modrooký, černý, madagaskarový – durynský, bílopesíkatý, divoce perlový strakáč, havanovitý, perlový modrý, perlový, rhönský, strakáč divoce zbarvený, strakáč madagaskarový – durynský, modrý. Jedná se tedy snad o všechny možné barevné kombinace pro zakrslé králíčky.

Zakrslý beránek patří mezi uznaná zakrslá plemena králíků za předpokladu, že se nejedná o zakrslého berana hřivnatého a nebo zakrslého berana teddyho, tito kříženci nejsou uznanými plemeny.

Chov zakrslého králíka beránka

Chov a péče o všechny zakrslé králíčky jsou rozepsány v jiném článku, a proto se zde nachází stručné shrnutí. Pro králíčka je důležité mít vlastní prostor. Nejlépe k tomu poslouží klec, která musí mít patřičné vybavení (miska na jídlo, miska nebo napáječka na vodu, jesličky na seno, záchod). Pokud má klec podlahu z drátků, je třeba na ni umístit nějakou pevnější podložku, aby si králíček neotlačil tlapky. Otlaky by mu mohly způsobit zdravotní problémy. Klec by měla mít kolem jednoho metru, to platí obzvlášť, když hodláte králíčka nechávat přes den, když nejste doma, zavřeného. Musí mít prostor, kde se může dostatečně „vyřádit“. Králičí záchod je nutné pravidelně čistit, pokud tak neučiníte, může ho králíček vyhrabávat, nebo ho přestane používat. Králíček se ve většině domácností může pohybovat volně po bytě. Byt by měl být tomu ale přizpůsoben. V dosahu králíčka by neměly být umístěné žádné knihy, časopisy, kabely, ani pokojové květiny. V podstatě nic, co by králíček mohl při volném pobíhání zničit, nebo co by mu mohlo nějak ublížit. Pokud budete králíčka vodit ven na procházku, je nutné ho na králičí „kšíry“ učit už od malička, u staršího králíčka to už téměř není možné. Králíček, který se navíc bude pohybovat venku, musí být očkován proti řadě chorob, které by si mohl zvenčí přinést. Pokud mu vytvoříte někde venku vhodnou ohrádku, tak je potřeba ji vhodně vybavit. Nesmí chybět hlavně voda a prostor, který králíčka uchrání před přímým sluncem. Seznam vhodných potravin pro králíčka byl také uveden výše. Důležité je jen připomenout, že základem jeho stravy by vždy měla být voda, seno a zelenina. Jakým druhům zeleniny se vyhnout, a která zelenina je naopak vhodná, se dočtete v předcházejících odstavcích. Jako doplněk stravy se považují různá krmiva, ovoce a jiné králičí pochoutky. U kupovaných pochoutek a krmiv je potřeba zkoumat jeho složení, protože se může stát, že složení pro králíčka není vhodné. Králíčci také ocení větvičky různých dřevin, které jim pomohou udržet si zoubky ve správných rozměrech.

Ke králíčkovi byste měli přistupovat jako k domácímu mazlíčkovi a ne jako k neomezenému vládci. Je třeba ho vychovat a k výchově je třeba důslednost. Při správné výchově se absolutní většina králíčků naučí čistotnosti (používání záchodu), může se naučit, co nesmí okusovat, také se dokáže naučit reagovat na určitá slova nebo podněty (přijít k lednici, při zašustění pytlíku, atd.) základem správné výchovy ale také je respektovat jeho individuální vlastnosti a nikdy nezasahovat do jeho teritoria, nekřičet na něho a nevystavovat ho stresujícím situacím.

Co se týká péče o zakrslého králíčka beránka, někdy bývá problém s jeho srstí, protože může mít tendenci se cuchat, případně se lepit k sobě. Králíčka je pak vhodné pravidelně vyčesávat, obzvláště v období línání.

Věk zakrslého berana

Doba života králíčka je velmi individuální. Obvykle se králíček může dožít zhruba 9 let, ale není to pravidlem, v řadě případů se králíček dožívá nižšího věku. Obvykle věk nad pět let se u králíčka považuje již za stáří. Dospělý králíček je totiž již ten, kterému je zhruba rok. Půlroční králíček je naopak považován za „puberťáka“.

Foto zakrslého berana

Prodej a cena zakrslého berana

Cena králíčka je velmi závislá na tom, jestli se jedná o králíčka s průkazem původu. Pokud ano, je cena jistě vyšší. Zároveň je také důležité to, jestli jeho rodiče byli vystavovaní. Pokud nic takového pro vás není důležité, a chcete jen králíčka na mazlení (u kterého ale nemusíte mít záruku, že je opravdu čistokrevný, takže se může stát, že třeba doroste do větších rozměrů), tak se cena pohybuje zhruba od 500 Kč do 1 000 Kč (u těch čistokrevných může být cena vyšší, obvykle kolem 1 500 Kč). V podstatě platí, že když je cena nižší než 500, je pravděpodobné, že králíček je kříženec, a tak nemůžete počítat s tím, že se bude jednat opravdu o čistokrevného zakrslého králíčka (rozměry se pak mohou lišit, stejně tak i vzhled králíčka nemusí být přesný). Zakrslé králíčky si jinak můžete koupit v různých zverimexech (zde ale často nemáte žádnou jistotu, že jsou králíčci zdraví a očkovaní, navíc často nejsou čistokrevní), u chovatelů (je lepší vybírat ty, kteří mají dobrou pověst, pak máte jistotu, že bylo o králíčka v prvních měsících dobře postaráno, případně existuje řada inzerátů na internetu (opět je dobré si nejdříve něco zjistit o chovateli, najdou se totiž chovatelé, kteří klidně nabízí k prodeji nemocné králíčky, kteří vám mohou pak nakazit i další mazlíčky).

Detail odstavce: Zakrslý králík beránek
Zdroj: Oblíbená plemena zakrslých králíčků
Zveřejněno: 28.3.2017

VÝCVIK ČIVAVY

Pokyny pro adaptaci a chov

Pelíšek:

  • připravte štěňátku klidné místo na spaní, ne v průvanu ani u topení;
  • kupte měkký molitanový pelíšek, případně jej vystelte malou dekou o velikosti 80 x 80 cm;
  • nikdy štěňátku nepořizujte proutěný koš, mohlo by ho rozkousat.
Potrava:
  • cca do 3 měsíců krmte 4x denně;
  • cca do 5 měsíců krmte 3x denně;
  • cca do 12 měsíců krmte 2x denně;
  • od 1 roku krmte 1x denně.
Nejvhodnější jako krmivo:
  • granule - suchá strava dle věku psa (pro štěně, pro dorost, pro dospělé);
  • vařené maso (nesolené, nekořeněné) - kuřecí, krůtí, telecí, králičí;
  • zelenina (vařená i syrová);
  • piškoty, jogurt, sýry, šunka;
  • je-li štěně starší, cca 5 měsíců, dáváme na mlsání kosti od vepřového masa, žebírka - je to vhodné ke zdravému růstu zubů;
  • nezapomínáme na "žužlací kostičky", vepřová ucha sušená, játra, plíce, střívka.

Štěně musí mít denně čerstvou vodu!

Štěně čivavy nesmí ani v dospělosti:

  • mléko;
  • čokoládu, sladkosti;
  • sůl;
  • brambory;
  • kosti od drůbežího masa.
Odčervení štěněte:
  • každé štěně by mělo od svého chovatele odcházet 2-3x odčervené, toto musí mít zapsané v očkovacím průkazu či v pase pro malá zvířata;
  • nový majitel psa odčervuje štěně každých 14 dní od posledního odčervení přibližně do věku 4 měsíců, a to přípravkem získaným od chovatele či od veterináře (Cestal, Drontal, Caniverm a podobně);
  • příslušná dávka se určí dle váhy psa;
  • má-li štěně dlouho podezřele nafouknuté bříško, je 100% začervené, je tedy potřeba urychleně se poradit s veterinářem a nasadit odčervovací prostředek;
  • od věku 6 měsíců se preventivně odčervuje cca 2x ročně.
Očkování štěněte:
  • " od chovatele by štěně mělo být minimálně 1x očkované proti parvoviróze (cca 7. týden);
  • " nový majitel jde se štěnětem přibližně v 10. týdnu na očkování proti psince, leptospiróze, hepatitidě, infekčnímu kašli atd. (více informací zjistíte u veterináře);
  • " po 12 týdnech je třeba zajít na očkování proti vzteklině;
  • " kompletní plán očkování zvolí veterinář v místě bydliště.
Pokud je psík malátný, zvrací nebo má průjem, ihned vyhledejte veterináře!
Nemoci štěněte:
  • nafouknuté bříško značí nejspíš, že je štěně začervené;
  • průjem (může mít ze stresu z nového prostředí) - zkuste dietu: černý čaj osladíte Glukopurem a podáváte injekční stříkačkou do tlamičky štěněte. Pozor, štěně se průjmem odvodňuje, musí tedy pít. Samo od sebe nepije tak často, proto jej uměle napájejte oslazeným černým čajem. Přidávejte psí piškoty. I když štěně podomácku léčíte, raději vyhledejte veterináře a ten určí další průběh léčby.
Úrazy a pády:
  • štěňátko hlídejte a nenechávejte ho nikdy samotné na gauči či ve výšce - nemá pud strachu, a když spadne, bývají tyto pády velmi tragické až smrtelné;
  • od mládí štěně učte chodit na vodítku - na prvním místě by měla být bezpečnost štěněte, vodítko jej uchrání před vběhnutím pod auto, případně před zlým rozzuřeným psem.
Zuby:
  • zuby malého štěňátka jsou velmi ostré, procvičovat by se měly kousáním větviček, šišek, hraček prodávaných ve zverimexu a podobně;
  • kolem 4. až 5. měsíce se štěně začíná přezubovat, sledujte, zda vypadly postupně všechny zuby včetně špičáků (velkou vadou je, když má pes v dospělosti zdvojené zuby, a to hlavně špičáky, je to nepřípustné pro chovnost psa). U čivav bývá obvyklé, že špičáky samy nevypadnou, a je třeba je psovi vyviklat nebo u veterináře odstranit pod narkózou. Je to rychlý zákrok a hlavně běžný. Nemusíte se ničeho bát.
Hárání:
  • fenky začínají poprvé hárat kolem 6. až 9. měsíce, chraňte je tedy v tuto dobu před nakrytím.
Uši, oči, stříhání drápků:
  • uši čistěte jemně smotkem vaty či fáčem, případně vatovými tyčinkami;
  • drápky stříhejte malými nůžkami "gilotinkami" sami, případně požádejte veterináře.
Ochrana před parazity - blechy, klíšťata:
  • na trhu je spousta přípravků, například Frontline, obojek proti klíšťatům či ampule s látkou, která odpuzuje klíšťata, případně se poraďte s veterinářem.
Koupání:
  • někteří chovatelé je nedoporučují z důvodu narušení přírodního filtru (maz) srsti - je možno koupat 6x ročně.
Venčení:
  • již od chovatele přichází štěňátko s nějakými hygienickými návyky, venčí se na připravené noviny nebo plínku, hadr na podlahu a podobně;
  • časem jej naučte, že na noviny či hadr se nechodí, ideální je posouvat stále dané místo - jeho WC - dál ke dveřím, až jej zcela zrušíte, naučí se venčit venku;
  • je třeba jej zpočátku (2.-3. měsíc věku) brát 5-6x ven, většinou hned po jídle a spaní;
  • od 4. měsíce stačí venčit 3x denně.

Detail odstavce: Pokyny pro adaptaci a chov
Zdroj: Výcvik čivavy
Zveřejněno: 23.2.2018

BIEWER TERIÉR

Štěně

Když si přivezete domů štěně, nechte ho jeden nebo dva dny v klidu, poté začněte pomalu a opatrně s výchovou. Malé štěňátko je jako malé dítě – často spí, často jí, často vyměšuje a často si hraje – psím způsobem.

Výchova štěněte

Zcela určitě nejhorší jsou první týdny, malé štěně má velmi malý močový měchýř a často dělá loužičky. Proto je dobré vymezit mu prostor, kde je na podlaze položené linoleum. Které se snadno udržuje vytíráním. Zapamatujte si, že loužičku udělá vždy, když se vzbudí, nebo když se nakrmí. Když se vzbudí, vezměte jej do náruče, a přeneste na místo, kde chcete, aby potřebu vykonalo. Položte jej na požadované místo a pakliže vykoná potřebu, velmi radostně jej pochvalte, můžete přidat i oblíbený pamlsek, například kousek piškotu.

Doporučuje se úkon vykonávání potřeby doplnit i povelem, po čase štěně bude i na hlasový povel chápat, co se po něm chce. Při správné péči a vedení by se štěně mělo samo odebrat na stálé místo s novinami, nebo ještě lépe začne nepokojně pobíhat za vstupními dveřmi, kterými se chodí ven, kňučet a někdy i škrábat na dveře, protože ví, že se má jít venčit ven. Na štěněti poznáme i během hry, že se mu chce venčit – přestane si hrát, je roztěkané, začíná očichávat podlahu. Za již udělanou loužičku nemá smysl štěně trestat, nepochopí, že je trestáno za loužičku nebo hromádku, kterou udělalo před deseti vteřinami. Nastane-li situace, že k tomu dojde a vy již nestihnete tomu zabránit, při močení štěně přísně pokárejte a potom jej okamžitě přeneste na trávník a tam jej opět pochvalte a pohlaďte. Štěně si pak snadno vytvoří souvislost s tím, co se po něm chce.

Používání trestů

Pamatujte si jednu důležitou věc, a to pro další měsíce. Pakliže je to jen možné, vyvarujte se jakéhokoliv výrazného fyzického nátlaku a donucení, o bolestivých trestech nemluvě. Používáním trestů je hrubě narušováno vzájemné citové pouto, které se v této době utváří – naše štěně k nám lne, přišlo o maminku a sourozence a nová rodina pro něj představuje novou smečku, rodinu. Zážitky a vjemy z útlého věku si pes nese jako zkušenost po celý život, a jestliže je fyzický trest příliš silný nebo častý, štěně prožívá trest jako stres a začíná se bát.

Návyk na obojek a vodítko

Nácvik začněte velmi brzy– štěněti nasaďte neškrtící obojek, pokud se brání, rozptylte jej pamlskem nebo hračkou a v momentě, kdy se přestane bránit, jej pochvalte a obojek okamžitě sundejte. Několikrát denně toto můžete zopakovat, ne ihned za sebou, dobu obojku na krku prodlužujte. Později, až když štěně snáší obojek dobře, připněte vodítko a zkuste se s ním projít. Snáší-li to dobře, můžete ho začít jemným tahem usměrňovat, aby vás následovalo – brání-li se a couvá a snaží se vysmeknout z obojku, okamžitě povolte vodítko (zároveň tím eliminujete další zkušenost pro celý další život a totiž to, že tímto způsobem se dá velmi snadno vyvléct z obojku). Zároveň se snažte upoutat pozornost štěněte pamlskem nebo hračkou tak, aby vás následovalo, podaří-li se, musí přijít veliká pochvala a obvyklá odměna pohlazením s pamlskem. Poté dejte štěňátku pokoj a později opatrně opakujte. S vodítkem nikdy nedělejte trhavé pohyby, vždy jen mírný tah. Při správném postupu se obvykle štěně velmi rychle naučí chodit s obojkem a na vodítku.

Štěně si hraje

Čím je štěně starší, tím jeho hry nabírají na temperamentu a divokosti. Štěněti tedy opatřete dostatek hraček, nejlépe gumových, a nepoužívejte takové, u kterých hrozí spolknutí utrženého kousku, ani hračky příliš malé. Protože se malý raubíř seznamuje se svým okolím pomocí ostrých mléčných zubů, nechte ho bydlet v místnosti, kde toho může kousat co nejméně, a dejte mu dostatek hraček. V době, kdy jste doma, jej vezměte ven, aby se proběhlo a unavilo – únava je individuální, vyzkoušejte si to a neunavujte štěně vycházkou až do naprostého vyčerpání. Pokud štěně cílí svou hru na nežádoucí předměty, také na vaše ruce a nohy, snažte se ho vždy zaujmou jeho hračkou, a pakliže se jí chopí, pochvalte ho. Nepropadejte však iluzím, pokud štěně dobře hračky zná, láká ho hlavně to, co ještě nezná. Pokud odcházíte a štěně zůstává samo doma, odstraňte vždy z místnosti veškeré pro něj nebezpečné věci, například elektrické přívodní šňůry, jedovaté pokojové rostliny a také vše, co by mohlo zničit – obuv, oblečení, koberečky.

Zdraví štěněte

Štěně potřebuje styk s ostatními psy, aby si vytvořilo žádoucí vztahy, které se v této době utvářejí společně se vztahy k lidem. Ale pozor, nechte jej stýkat jen se psy, které dobře znáte a kteří jsou zdraví. V dnešní moderní době, kdy jsou psi očkovaní, je procento psů přenášejících infekční nemoci (hlavně psinka a parvoviróza) naštěstí malé.

Výživa štěňat

Od chovatele byste měli vědět, jakou potravou a jak často byste měli štěně krmit. Obecně platí, že prudce rostoucí štěně se krmí nejméně 4x denně (lépe 5x). Poměr bílkovin živočišného původu (hodnotné libové maso – svalovina, vajíčko, sýry, pribináčky) k příkrmům, což je zelenina, dále vločky (v menším množství spařené, syrové opatrně – nadýmají), nudle, rýže a podobně, by měl být 2 : 1. Příliš studené nebo příliš teplé krmení je nevhodné, ideální teplota je pokojová nebo taková, která nepřesahuje teplotu těla. V dnešní moderní době je na trhu dostatek granulovaných krmiv pro štěňata – na granule však pozor, krmte ve velmi malých dávkách. V žaludku nabírají potom až 4x na objemu, a podáváte-li je suché, musí mít štěně neustálý přístup k čerstvé pitné vodě. Vyzkoušejte si, jestli by štěněti nechutnaly granulky hodinu předtím namočené do teplé vody – během této doby naberou svůj objem a rozhodně jsou pro jeho žaludek lepší, navíc tvrdé granule se špatně rozkousávají, malé štěně s mléčným chrupem nemá, čím by granule chroupalo.

Odčervení štěněte

Štěně by mohlo mít především škrkavku psí. Chovatelé zpravidla odčervují feny před porodem a štěňata několikrát, než přejdou k novému majiteli. Informujte se u chovatele, zda odčervení bylo provedeno a jak. V případě podezření na přítomnost škrkavek (případně jiných střevních cizopasníků) se poraďte s veterinárním lékařem.

Detail odstavce: Štěně
Zdroj: Biewer teriér
Zveřejněno: 19.6.2017

ČÍM KRMIT BORDER KOLIE

Granule

Při výběru vhodné značky bychom se neměli spoléhat jen na reklamu nebo na osvědčené rady pejskařů, které potkáme v parku (i když někdy je dobrá rada nad zlato), ani na to, že určité granule pejskovi chutnají. Psům totiž mnohdy víc chutnají granule nekvalitní, které jsou dochucené solí a chemickými příchutěmi. Hlavním kritériem při rozhodování by mělo být jednoznačně složení krmiva! Pokud složení zhodnotíme jako kvalitní, vzorek několika značek pak můžeme předložit psovi, aby si sám vybral, které mu budou víc chutnat.

Při výběru bychom neměli hledět pouze na cenu, ale zejména na kvalitu. Mějme na paměti, že zdravý a dobře živený pes navštěvuje veterinárního lékaře pouze při prevenci. Proto není vhodné na výživě šetřit. U běžně aktivních dospělých psů je prvotním úkolem zajištění optimální tělesné hmoty, podpora zdravého zažívání a úprava kondice kůže a srsti.

Klíčem k výběru správného krmiva je vědět, jak číst údaje a etikety na obalu. Nejdůležitějším údajem je takzvané složení krmiva, které je povinné a kontrolovatelné. Bývá označováno jako „nejpravdivější údaj na pytli granulí“, protože výrobce musí v sestupné řadě podle hmotnosti deklarovat suroviny, které byly zpracovány při výrobě krmiva. Mnoho lidí se při výběru granulí řídí cenou, ale cena nemusí být vždy úměrná kvalitě. Nejdražší krmivo tak nemusí být to nejlepší. Spíše než cenou se tedy řiďte složením! Jistotou ale zůstává, že krmiva zakoupená v supermarketech či hypermarketech nebo takzvané ekonomické řady nemají s kvalitním krmením nic společného. Nekvalitní složení (hodně obilovin a soli, málo masa, chemická konzervace a podobně) je totiž jedním z hlavních znaků těchto granulí. V reklamách jsou mnohá krmiva prezentována jako vyvážená strava, ale prostudujeme-li si jejich složení, tak rychle pochopíme, jak na tom jsou doopravdy.

Při výběru krmiva bychom kromě kvality a ceny měli brát v potaz i dávkování krmiva. Dávkování totiž může výrazně ovlivnit výslednou cenu krmné dávky na den. U krmiv vyšší kvality obvykle stačí menší dávka krmiva, protože je výživnější. V konečném důsledku pak dražší granule mohou vyjít na stejnou částku, nebo dokonce levněji než granule levnější, ale s vyšším dávkováním. Nižší objemová dávka granulí spojená s krmením dvakrát denně také představuje nižší potenciální riziko torze žaludku (přetočení žaludku).

Suroviny, které byly použity pro výrobu krmiva, by měly být přesně pojmenované. Například „rýže“ místo „obiloviny“, „kuřecí tuk“ místo „živočišný tuk“, „kuřecí moučka“ místo „masová moučka“. Jinak nemůžete vědět jistě, co vlastně granule obsahují. Obecné názvy jednotlivých surovin místo konkrétního pojmenování vypovídají o nízké kvalitě produktu.

Granule a maso

Vzhledem k tomu, že psi jsou masožravci, měly by kvalitní granule obsahovat dehydrované maso nebo masovou moučku jako hlavní složku krmiva, oproti tomu množství obilovin je dobré snižovat. Pokud se ve složení uvádí maso čerstvé, mělo by být doplněno ještě masovou moučkou či sušeným masem. Maso v čerstvém stavu totiž obsahuje 70–80 % vody, která se musí pro výrobu granulí vysušit, proto skutečný podíl masa v granulích je pak podstatně menší. Naproti tomu masová moučka obsahuje stejné množství vody jako granule. Kvalitní granule by měly být vyrobeny alespoň ze 100 g čerstvého masa nebo 20 g sušeného na 100 gramů granulí. Vyplatí se sledovat etikety na krmivech.

Chovatelé a majitelé psů se při studiu krmiv velmi často zaměřují na množství proteinů v krmivu. Kromě procentuálního zastoupení proteinů v krmivu by nás však měl zajímat i samotný zdroj proteinů. Živočišné proteiny mají totiž mnohem lepší poměr aminokyselin než levnější neplnohodnotné rostlinné proteiny (například sója, obiloviny) a jsou pro zvířata lépe stravitelné. Vysoký obsah proteinů živočišného původu a nízký obsah sacharidů je proto pro kvalitní výživu psů ideální.

Chemická konzervace

V kvalitních granulích by neměly být obsažené potenciálně zdraví škodlivé látky, jako jsou různá barviva a konzervanty (BHA, BHT, propylgallát, sorban draselný). Stejně tak jako v lidské výživě i ve výživě zvířat převládá trend odklonu od „chemie“, protože chemické konzervanty zdraví neprospívají. Někdy se tyto látky skrývají pod termínem „doplňkové látky povolené v EU“.

BHA neboli butylhydroxyanisol (E 320) je konzervační látka, která zpomaluje žluknutí tuků. Používá se jako konzervant proti některým bakteriím a plísním. Může způsobovat alergie. Podle některých studií může být i příčinou vzniku rakovinotvorného bujení trávicího traktu nebo zesiluje karcinogenní účinky jiných karcinogenů.

BHT neboli butylhydroxytoluen (E 321) je jedním z nejpoužívanějších potravinářských emulgátorů, který zabraňuje žluknutí tuků a olejů. Na zdraví má podobné účinky jako BHA. Může mít toxické účinky na některé orgány, například játra, plíce, ledviny.

Ačkoliv většina odborných studií označuje tyto látky za bezpečné, dlouhodobější pokusy s podáváním vyšších dávek u laboratorních krys naznačovaly jejich karcinogenní účinky. Vysoké dávky BHT způsobovaly na pokusných zvířatech mnoho poruch a abnormalit, především na psychické úrovni, a zvyšovalo se riziko vzniku nádorů. Světové potravinářské organizace proto doporučují používání dražších, ale bezpečnějších postupů, jako je například konzervace pomocí tokoferolů (vitamín E).

Propylgallát (E 310) brání žluknutí tuků a olejů. U citlivých jedinců může vyvolávat žaludeční problémy a alergické reakce.

Sorban draselný zpomaluje růst plísní, používá se jako konzervační činidlo.

I když je v granulích malé a údajně bezpečné množství těchto chemických konzervantů, měli bychom se zamyslet, co by toto malé množství podávané v každé krmné dávce, každý den a případně celý život mohlo se zdravím psa udělat. Proto je vhodné volit granule, které jsou konzervovány přírodně.

Další méně vhodné složky

Kromě chemických konzervantů by se v opravdu kvalitních granulích neměly objevovat suroviny nízké výživové hodnoty. Mezi tyto suroviny řadíme například sóju (zdroj proteinů, který je pro psy hůře stravitelný než proteiny živočišného původu, sója také může vyvolávat alergii), bílkovinné hydrolyzáty a koncentráty a vedlejší rostlinné a živočišné produkty.

Vedlejšími živočišnými produkty se rozumí například uhynulá zvířata, kůže, kosti, odřezky masa při zpracování a výrobě potravin, krev, střeva, zobáky, pařáty, odpad z mlékáren a podobně. Skupina vedlejších výrobků rostlinného původu zahrnuje vedlejší výrobky ze zpracování rostlinných produktů, zejména obilovin, zelenin, luštěnin a olejnatých semen. Proto pokud jsou v granulích obsaženy „vedlejší produkty“, nemůžeme vědět, co vlastně konkrétně bylo pro výrobu použito.

Složky, které prospívají

Některé složky kvalitu granulí zvyšují, pozitivní je například přídavek probiotik (příznivých mikroorganismů), glukosaminu a chondroitinu (doplňky pro výživu a obnovu chrupavek kloubů a vaziva) a různých přírodních bylinek či ovoce a zeleniny (mořské řasy, kořen čekanky, juka a jiné).

Některé bylinky například pomáhají tělu vylučovat toxiny a podněcují některé tělesné pochody, například pročišťování jater. Byliny dále mohou představovat povzbuzující prostředek, který posiluje některé orgány (povzbuzují srdce, zlepšují trávení).

Granule by samozřejmě měly obsahovat kompletní spektrum vitamínů, minerálů a stopových prvků. Použití chelátových forem minerálů umožňuje jejich lepší střevní absorpci a s tím spojenou vyšší využitelnost krmiva. Pozitivní účinek má i přídavek oligosacharidů nebo fruktooligosacharidů.

Pro výběr určité značky hovoří i fakt, jsou-li granule zpracovány šetrnou technologií a mají-li suroviny status potravinářské čistoty. To znamená, že suroviny byly schválené i pro lidskou spotřebu.

Zdroje sacharidů a tuků

Mezi zdroje sacharidů v granulích řadíme pšenici, kukuřici, oves, rýži, brambory a jiné. Mezi lépe stravitelné zdroje sacharidů řadíme brambory, rýži a oves.

Pšenice se považuje za nejhůře stravitelný zdroj sacharidů, který navíc obsahuje velké množství lepku. Pšenice u psů nejčastěji vyvolává různé alergie.

Stejně tak kukuřice – potenciální alergen – není pro psy příliš vhodná i díky svým nutričním hodnotám. Psům jakožto masožravcům nejvíce prospívá masitá strava s vysokým obsahem proteinů a s nízkým obsahem sacharidů.

Měli bychom se vyhnout krmivům s vysokým obsahem bílé rýže, pšenice a kukuřice. Čím méně sacharidů granule obsahují, tím lépe. Pochází-li cca 30 % energie ze sacharidů (obiloviny, případně ovoce a zelenina), je to ideální stav. Krmiva, která obsahují 35–50 % energie ze sacharidů, jsou průměrná. Mezi podprůměrné můžeme řadit krmiva, u nichž energie pochází z 50 a více % ze sacharidů. Nadbytek sacharidů v krmivech pro psy může být jednou z příčin obezity, jelikož nadbytečná glukóza se v těle ukládá jako tuk.

Jako hlavní zdroj tuků by v granulích měl být kuřecí nebo rybí tuk. Rostlinné oleje by neměly tvořit tento hlavní zdroj, protože psi mnohem lépe využívají tuky živočišné.

Detail odstavce: Granule
Zdroj: Čím krmit border kolie
Zveřejněno: 5.6.2016

VÝCVIK ŠPICE POMERANIAN

Výchova štěněte ve věku 8–9 týdnů

Když se k vám štěňátko nastěhuje, nechte ho jeden nebo dva dny v klidu, teprve poté začněte pomalu a opatrně s výchovou. O malých psech se říká, že jsou uštěkaní. Tak to ale být nemusí, záleží jen na vás. Většina pomeranianů se chová zpočátku v novém prostředí klidně. Mnoho nových majitelů se proto snaží vyprovokovat je k aktivitě předstíraným štěkáním. Pomeranian si pak myslí, že každý nový přítel dělá totéž a přes pozdější hubování dává svou radost najevo zbytečným štěkáním. Malé štěňátko je jako malé dítě – často spí, často jí, často vyměšuje a často si hraje – psím způsobem. Níže si tedy přečtěte, co vás čeká a nemine v následujících týdnech a jakou péči a výchovu je třeba novému členovi domácnosti poskytnout.

Výchova k čistotnosti – pomeranian bydlí vždy s vámi v bytě, takže je nutné štěně učit, aby zachovávalo čistotu. Zcela určitě nejhorší jsou první týdny – malé štěně má velmi malý močový měchýř a často dělá loužičky. Proto je nejlépe vymezit mu prostor, kde je na podlaze položené linoleum – snadno se udržuje vytíráním. Zapamatujte si, že štěně loužičku udělá vždy, když se vzbudí nebo když se nakrmí. Když se vzbudí, vezměte jej do náruče a přeneste na místo, kde chcete, aby potřebu vykonalo (na trávník před domem). Umístěte jej na požadované místo, a pokud vykoná potřebu, velmi radostně jej pochvalte, můžete přidat i oblíbený pamlsek, například kousek piškotu (ne uzeniny nebo slaný sýr).

Doporučuje se úkon vykonávání potřeby doplnit i povelem (například „čurej“), po čase štěně bude i na hlasový povel chápat, co se po něm chce. Zapamatujte si, že štěně musíme velmi a hodně radostně pochválit a pohladit, když udělá, co po něm chceme. Pamlsek tento libý vjem ještě posílí. Při správné péči a vedení by se štěně mělo samo odebrat na stálé místo s novinami, nebo ještě lépe začíná nepokojně pobíhat za vstupními dveřmi, kterými se chodí ven, kňučet a někdy i škrábat na dveře, protože ví, že se má jít venčit ven. Měli byste vědět, že rozdíly mezi štěňaty jsou velké a nelze říci, za jak dlouho se to naučí. Některé se to naučí rychle a u některého to trvá i týdny. Na štěněti poznáte i během hry, že se mu chce venčit – přestane si hrát, je roztěkané, začíná očichávat podlahu. Postup je vždy stejný a byl již popsán. Je-li štěně dopoledne samo doma a v rodině jsou děti, mělo by se stát samozřejmostí, že když přijde dítě domů, mělo by ho vzít ven. Štěně se totiž při příchodu zpravidla samo vzbudí a určitě brzy udělá loužičku, proto by se mu dítě mělo okamžitě již popsaným způsobem věnovat. Čím větší úsilí budete věnovat výchově k hygienickým návykům, tím rychleji se dočkáte žádoucího výsledku.

Za udělanou loužičku nemá smysl štěně trestat – nepochopí, že je trestáno za loužičku nebo hromádku, kterou udělalo byť před deseti vteřinami. Nastane-li situace, že k tomu dojde a vy tomu již nestihnete zabránit, při močení štěně přísně pokárejte povelem „fuj“ a potom jej okamžitě přeneste na trávník a tam jej opět pochvalte a pohlaďte. Štěně si pak snadno vytvoří souvislost s tím, co se po něm chce.

Používání trestů – pamatujte si jednu důležitou věc, a to i pro další měsíce. Pokud je to jen trochu možné, vyvarujte se jakéhokoliv výrazného fyzického nátlaku a donucení, o bolestivých trestech nemluvě. Používáním trestů je hrubě narušováno vzájemné citové pouto, které se v této době utváří – naše štěně k nám lne, přišlo o maminku a sourozence a nová rodina pro něj představuje novou smečku – rodinu. Zážitky a vjemy z útlého věku si pes nese jako zkušenost po celý život, a jestliže je fyzický trest příliš silný nebo častý, štěně prožívá trest jako stres a začíná se vás bát. Na štěně se nemá křičet, bít je rukou nebo čímkoliv jiným v ruce – malé štěňátko se vůbec trestat nemá, ale když už to musíme udělat, popadneme jej za kůži na krku, zavelíme „fuj“ a zatřepeme s ním – s citem. Tento úkon provedeme v klidu, rázně a velmi krátce tak, aby stres byl co nejkratší. Všeobecně platí, že nejlepším působením na štěně je kladná a neustávající motivace, tedy co největší pochvala, pohlazení a pamlsek za to, co udělá správně.

Vítání – štěně má od přírody potřebu vyskočit a olíznout nám obličej. Proto se vždy k němu sehneme (nebo jej vezmeme do náruče) a podle psího rituálu se s ním přivítáme. Zároveň ho tímto učíme, aby na nás neskákalo.

Návyk na obojek a vodítko – nácvik zahájíme velmi brzy. Štěněti nasadíme neškrtící obojek, pokud se brání, rozptýlíme jej pamlskem nebo hračkou – v momentě, kdy se přestane bránit, jej pochválíme popsaným způsobem a obojek okamžitě sundáme. Několikrát denně můžeme zopakovat, ne ihned za sebou, dobu obojku na krku prodlužujeme. Když později snáší dobře obojek, připneme vodítko a zkusíme se s ním projít. Snáší-li to dobře, můžeme ho začít jemným tahem usměrňovat, aby nás následovalo. Brání-li se a couvá a snaží se vysmeknout z obojku, okamžitě povolíme vodítko (zároveň tím eliminujeme další zkušenost pro celý další život, a totiž to, že tímto způsobem se dá velmi snadno vyvléci z obojku). Současně se snažíme upoutat pozornost štěněte pamlskem nebo hračkou tak, aby nás následovalo, podaří-li se, musí přijít veliká pochvala a obvyklá odměna pohlazením s pamlskem. Poté dáme štěňátku pokoj a později opatrně opakujeme. S vodítkem nikdy neděláme trhavé pohyby – vždy jen mírný tah. Při správném postupu se obvykle štěně velmi rychle naučí chodit s obojkem a na vodítku.

Děti a štěně – jestliže jsou v rodině děti, je třeba jim vysvětlit, že štěně je normální živý tvor jako ony a že není na hraní, proto by neměly štěně tahat jako hračku, a když se mu chce spát, tak ať ho nechají v klidu. Dále musí dávat pozor, aby na něj nešláply, že by neměly vedle něj příliš křičet ani běhat, aby se něco nepřihodilo. Je-li potřeba štěně zvednout, nedělá se to taháním za přední nožičky nebo za bříško, mohlo by mu to ublížit. Štěně se bere za hrudník oběma rukama, nebo jednou rukou za předhrudí, nebo rukou pod hrudník mezi předníma nohama a druhou rukou za nohu pod zadečkem. Pokud dojde k tomu, že na štěně kdokoliv nechtěně šlápne, okamžitě se k němu skloníme a omluvným tónem ho pohladíme – i tak malý pes pochopí, že to bolestivé, co se mu přihodilo, nebylo úmyslné. V žádném případě by neměly děti během hry a ani v náznaku na štěně cokoliv házet, napřahovat ruku, a už vůbec ne s žádným předmětem nebo klackem.

Štěně si hraje – čím je starší, tím jeho hry nabírají na temperamentu a divokosti. Štěněti opatříme dostatek hraček, nejlépe gumových, a nepoužíváme takové, u kterých hrozí spolknutí utrženého kousku, ze stejného důvodu nepoužíváme také hračky příliš malé. A protože se štěně seznamuje se svým okolím pomocí ostrých mléčných zubů, necháme je bydlet v místnosti, kde toho může zničit co nejméně, a dáme mu dostatek hraček. V době, kdy jste doma, jej vezměte ven, aby se proběhlo a unavilo. Únava je individuální, vyzkoušejte si to a neunavujte štěně vycházkou až do naprostého vyčerpání. Pokud štěně cílí svou hru na nežádoucí předměty, také na vaše ruce a nohy, snažte se ho vždy zaujmout jeho vlastní hračkou, a pokud se jí chopí, pochvalte ho. Nepropadejte iluzím – když už štěně dobře hračky zná, láká ho hlavně to, co ještě nezná. Pokud odcházíte a štěně zůstává samo doma, odstraňte vždy z místnosti veškeré pro něj nebezpečné věci, například elektrické přívodní šňůry, jedovaté pokojové rostliny, a také vše, co by mohlo zničit, například obuv, oblečení, koberečky a podobně (zpočátku se snažíme nechávat štěňátko samotné co nejméně a dobu, na kterou odcházíme, postupně prodlužujeme, aby si postupně zvyklo a vědělo, že se zase vrátíme).

Styk s lidmi a jinými psy – štěně potřebuje styk s jinými psy a lidmi. Malé štěně je krásné a poutá pozornost okolí, lidé jej chtějí hladit, je však lepší to nepřehánět. Úplně nejlepší je, aby si štěně cizí osoby jen očichalo a seznámilo se s nimi – naučí se tak styku s lidmi, nebude se jich bát, ale zároveň si vytvoří určitou zkušenost pro život. Pokud necháme kdekoho, aby štěně hladil, bude si myslet, že všichni lidé jsou dobří (a to není pravda), a později, až bude starší, se bude na kdekoho sápat a skákat a bude na obtíž svému okolí. Styk s jinými psy je také žádoucí, ale pouze se štěňaty podobného věku, dospělými neagresivními a psy tolerantními ke štěňatům, v neposlední řadě se psy zdravými. Pečlivě dbáme na to, aby žádný pes štěně nenapadl a neublížil mu.

Zdraví – štěně potřebuje styk s ostatními psy, aby si vytvořilo žádoucí vztahy, které se v této době utvářejí společně se vztahy k lidem. Nechejme jej stýkat jen se psy, které dobře známe a kteří jsou zdraví. V dnešní moderní době, kdy jsou psi očkovaní, je procento psů přenášejících infekční nemoci (hlavně psinku a parvovirózu) naštěstí malé. Ale i když je vaše štěně očkované, dávejte si opravdu pozor. Jednou z věcí, o které se obecně velmi málo ví je to, že i u malého očkovaného štěněte je určitá možnost propuknutí některé uvedené nemoci. Malé štěně má určitou hladinu protilátek v krvi z mateřského mléka matky, pak po očkování, ale plnou imunitu si dokáže samo vytvořit až ve třech měsících. Tehdy se provádí další očkování – organismus štěněte je teprve v této době schopen vytvořit dostatečnou hladinu protilátek v krvi proti nemocím, a to na dalších dvanáct měsíců, tedy 1 rok. A v neposlední řadě nenecháme štěně na vycházce nic olizovat a už vůbec ne něco sbírat a polykat.

Výživa – od chovatele byste měli vědět, jakou potravou a jak často štěně krmit. Obecně platí, že prudce rostoucí štěně se krmí nejméně 4x denně, lépe 5x. Poměr bílkovin živočišného původu (hodnotné libové maso – svalovina, vajíčko, sýry, pribináčky) k příkrmům, jako je zelenina, dále vločky (v menším množství spařené, syrové opatrně – nadýmají), nudle, rýže a podobně, je v poměru 2 : 1. Příliš studené nebo příliš teplé krmení je nevhodné – ideální teplota je pokojová nebo taková, která nepřesahuje teplotu těla, protože štěně může potkat akutní střevní katar. Takže nejen sníh, ale i zmrzlá potrava jsou pro štěně nebezpečné. V dnešní době je na trhu dostatek granulovaných krmiv pro štěňata. Na granule pozor, krmte ve velmi malých dávkách. V žaludku nabírají potom až 4x svůj objem, a podáváme-li je suché, musí mít štěně neustálý přístup k čerstvé pitné vodě. Vyzkoušejte si, jestli by štěněti nechutnaly granulky hodinu předtím namočené do teplé vody – během této doby naberou svůj objem a rozhodně jsou pro jeho žaludek lepší, navíc tvrdé granule se špatně rozkousávají, malé štěně s mléčným chrupem nemá granule čím chroupat. Namočené granule ovšem nikdy neskladujte. Když je kupujete v pytli v obchodě, doporučuje se koupit naprosto nejčerstvější podle data výroby na obalu. Dále si pamatujte, že sůl potřebuje pes jen ve velmi nepatrných dávkách a ve větším množství mu škodí, ve velikém množství pak působí doslova jako jed. Koření, hlavně ta ostrá, jsou také škodlivá, nepodáváme uzeniny, které pochopitelně psům velmi chutnají, u dospělých je podáváme v rozumných malých dávkách, a to jen občas, u malých štěňat to neděláme vůbec.

Odčervení – štěně by mohlo mít především škrkavku psí. Chovatelé zpravidla odčervují feny před porodem a štěňata několikrát, než přejdou k novému majiteli. Informujte se u chovatele, zda odčervení bylo provedeno a jak, a v případě podezření na přítomnost škrkavek (případně jiných střevních cizopasníků) se poraďte s veterinárním lékařem.

Detail odstavce: Výchova štěněte ve věku 8–9 týdnů
Zdroj: Výcvik špice pomeranian
Zveřejněno: 14.8.2018