Ušní kapky Otipax se používají k místní léčbě bolestí středního ucha s neporušeným bubínkem v počátečním stadiu u zánětu středního ucha virového nebo bakteriálního původu.
Kdy je to vhodné
Otipax se používá k místní symptomatické léčbě bolestivých onemocnění středního ucha s neporušeným bubínkem, jako je zánět středního ucha virového nebo bakteriálního původu, a to hlavně v počátečním stadiu, nebo zánět ušního bubínku – barotraumatická otitis (zánět ucha způsobený přetlakem).
Zánět vnějšího zvukovodu (otitis externa) je časté onemocnění psů. Velmi často se vyskytuje u jedinců, kteří jsou pro toto onemocnění predisponováni (tvar ušních boltců, vrozené zúžení zvukovodu, chlupy ve zvukovodu, nebo predispozice pro jiné onemocnění – alergie na krmivo, atopie, jiná kožní onemocnění), a u nich potom velice často dochází k recidivám onemocnění anebo onemocnění přechází do chronického zánětu vnějšího zvukovodu. Nebezpečím neléčeného zánětu vnějšího zvukovodu je rozvoj chronického zánětu zvukovodu a šíření infekce přes porušený bubínek do středního ucha, které má za následek vážné neurologické obtíže (naklánění hlavy na stranu, chůze do kruhu, poruchy rovnováhy...). Na vzniku zánětu zvukovodu se podílí kromě již zmíněných predispozic jako původce cizí těleso (nejčastěji osina), ušní svrab (Otodectes cynotis), ucpání zvukovodu polypem nebo nádorem, zapaření zvukovodu po koupání, infekce bakteriemi nebo kvasinkami a v neposlední řadě se jako příčina může uplatnit trauma po neodborném zásahu do zvukovodu.
Příznaky zánětu zvukovodu jsou především bolestivost v oblasti uší, třepání hlavou, škrábání si uší, zarudnutí boltce a tvorba sekretu ve vnějším zvukovodu. Často je zánět doprovázen nepříjemným zápachem. Výjimkou není agresivní chování, pokud se psovi majitel bolestivého ucha dotkne. U koček je převažujícím příznakem zejména ušního svrabu přítomnost tmavě hnědého sekretu v uších a svědivost. Další příznaky možných souvisejících onemocnění jsou svědivost po celém těle, zejména na hlavě, na packách (olizování pacek), v okolí konečníku, na kůži se vyskytují místa s ulámanými chlupy, místa bez chlupů, šupinatění kůže, puchýřky naplněné hnisem na kůži, zarudnutí kůže, to znamená příznaky zánětu kůže. Jestliže se u vašeho psa objeví některé z těchto příznaků anebo nějaké jiné příznaky, oznamte to veterinárnímu lékaři. Pokud se dostavíte se psem k veterinárnímu lékaři kvůli příznakům, které jsou výše popsány jako typické pro zánět vnějšího zvukovodu, veterinární lékař psovi uši vyšetří speciálním přístrojem – otoskopem, kterým zjistí, zda se v uchu nenachází cizí těleso, posoudí stav kůže ve vnějším zvukovodu, množství a charakter mazu, stav bubínku (pokud je viditelný), případně jiné změny – výrůstky (polypy) nebo nádory. Toto vyšetření je vhodné doplnit o mikroskopické vyšetření ušního sekretu, které napoví, zda se ve zvukovodu na zánětu podílí převážně parazité, bakterie, nebo kvasinky, což je důležité pro volbu léčebných kapek.
Abnormální útvary ve zvukovodu je vhodné po odstranění (pokud je to možné) poslat na histologické vyšetření. To určí, o jaký proces se jedná, zda je útvar původu nádorového (zhoubného, či nezhoubného), anebo zánětlivého.
Ve svém příspěvku CHRONICKY ZANET USI U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alice.
dobry den.mam německého ovčáka ve veku6 let.ma chronicky zanet usi,caste teploty a zmeny na vaze. občas m i zavrčí na mou 18 mesicni dceru.moje maminka mluvila s veterinářkou a pry nejlepší způsob je utraceni psa.ja ale na tento názor nechci pristoupit.prosim o radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bohumil Richter.
nejsem veterinář ale NO chovám 40 let na uši mu zkuste mast z konopí (domácí), na reakci na vaši dceru může být žárlivý , je dobré když přichází do rodiny nový člen ho pejskovi "představit" , může to být i tím že pes je nervní z uší pokud dítě pláče nebo je hlasité může mu to způsobovat potíže , veterinářka která léčí přes maminku ? nedoporučuji !!!! při řídké stolici a ubytku hmotnosti může trpět nedostatečnou činností slinivky břišní , potvrdt může jen krevní rozbor cena cca 1000 kč , mám takovou fenku přidávám 1/2 prášku pankreolanu , váhu se nám daří držet i přibírat , má ale řidšlí stolici musí opatrně s jídlem případně použiji smektu do jídla . fenky jsou dvě obě kamarádky s 4 letým vnukem , jedinný problém že jak je malý tak ho vždycky umyjí (olízají ho )i přes jeho protesty
Klinické příznaky související s onemocněním vnějšího ucha jsou typické pro zánět zevního zvukovodu – nejčastějšího onemocnění vnějšího ucha u psa. Projevují se třesením hlavy, škrábáním, bolestivostí ucha a výtoky z ucha. V některých případech lze pozorovat ušní hematom (otok boltce způsobený krvácením mezi kůží a chrupavkou boltce). Případy zánětu zevního zvukovodu jsou časté, proto je pro stanovení přesné diagnózy a odpovídající léčby nutné pozorné a celkové vyšetření. To by mělo zahrnovat celkové fyziologické, dermatologické, neurologické a otoskopické vyšetření. Pro vizualizaci bubínku je nutno též použít ušní výplachy. Před výplachem je nutno odebrat vzorek z horizontální partie zvukovodu k cytologickému vyšetření, kultivaci a stanovení citlivosti na antibiotika.
Zánět vnějšího zvukovodu je diagnostikován velmi často a jde o onemocnění, které může mít mnoho příčin, ty bývají označovány jako primární, predispoziční a návratné faktory. Primární faktory přímo způsobují zánět vnějšího zvukovodu a zahrnují parazity (roztoče), cizí tělesa, zánětlivé polypy, tumory, alergické faktory, endokrinologická onemocnění (hypotyreóza) a poruchy keratinizace. Predispoziční faktory způsobují větší náchylnost zvukovodu k zánětu a sekundární infekci. Těmito faktory jsou anatomické uspořádání (převislé ucho, růst srsti ve zvukovodu, úzký zvukovod) a změny ve vnitřním prostředí zvukovodu (nadměrná vlhkost, nesprávné a nadměrné čištění a traumatizace). Návratné faktory udržují a opětovně vyvolávají onemocnění. Jsou to sekundární bakteriální a kvasinkové infekce, zánět středního ucha a nesprávná léčba. Ve většině případů chronického zánětu vnějšího zvukovodu lze vyvolávající faktory určit a léčit. V těchto případech však odstranění příčin nevede často k zastavení zánětlivého procesu, a je proto věnovat pozornost pečlivému čištění a vysušování zvukovodu a aplikaci topických léků do zvukovodu delší čas. V některých případech je dokonce nutná i celoživotní terapie. Širokospektrální antibiotické kapky a masti by měly být aplikovány pozorně, aby zasahovaly celý zvukovod, a jejich účinnost by měla být pečlivě kontrolována. Léčba totálním chirurgickým odstraněním zvukovodu by měla být ponechána pro případy naprosto neodpovídající na léčbu a na proliferativní změny zvukovodu.
V naší poradně s názvem ZÁNĚT V TLAMĚ PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav ladman.
Pes bigl špatně žere a má zarudlé dásně. Díky za radu. Jar Ladman
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zarudlé dásně signalizují topické podráždění (například při žvýkání nové hračky), zánět dásní a / nebo infekci. Dásně psa bolí a proto nechce přijímat potravu. Bude potřeba podrobnější vyšetření, aby se našla příčina onemocnění dásní, a mohla se stanovit účinná léčba.
Zánětzvukovodu se vyskytuje především u psů s převislýma ušima. Obecně mají záněty různé příčiny – bakteriální, parazitární nebo plísňové. Někdy může být spouštěčem zánětu také cizí těleso (travní osiny). U některých plemen je třeba pravidelně vytrhávat chloupky rostoucí ve zvukovodu, a to především u pudlů, kníračů, bišonků, maltézáčků, jorkšírů a dalších plemen s jemnou srstí. Pokud se chlupy ponechají ve zvukovodu, vytvářejí často společně s ušním mazem ušní zátku, která brání větrání zvukovodu, a to vede ke vzniku zánětu.
Klasickými příznaky zánětu zvukovodu jsou časté třepání hlavou a drbání ucha. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, vytéká z něj páchnoucí tekutina, jeho povrch je zarudlý či zdrsnělý, nebo si zvíře nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte!
Pokud ucho jen svědí, ale nic z něj neteče, vykapejte ho čisticími kapkami. Jestliže zpozorujete, že se zvířeti ulevilo, opakujte čištění každý den až do odeznění příznaků. Zvířeti nikdy nečistěte uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem.
Pokud zpozorujete páchnoucí sekret, musíte navštívit veterináře, který ucho zvířete vyšetří a nasadí odpovídající léčbu (speciální kapky). Vždy pečlivě dodržujte léčebný postup, který naordinoval veterinář. Domácím mazlíčkům je kapání zanícených uší velmi nepříjemné, proto proti němu mnohdy velmi zarputile protestují. Ovšem vy to nevzdávejte a vytrvejte, do nedoléčeného ucha by se infekce velmi rychle vrátila. Často se veterináři setkávají s případy, kdy majitelé vodí svá zvířata do ordinace z důvodu, že předchozí kapky „nezabraly“, takže se nasadí jiné. Za měsíc se opakuje stejný scénář. Výsledkem pak může být chronický zánětzvukovodu. Přitom by mnohdy stačilo, kdyby se při prvním zánětu dodržel léčebný postup a nepřerušil se v průběhu, když došlo k prvnímu zlepšení.
V případě, že zvířeti nejste sami schopni uši vykapat, nezbývá vám nic jiného než se domluvit s veterinářem a chodit na tento úkon do ordinace.
Dráždit a zraňovat ucho psa mohou i osiny trav, které se dostanou do zvukovodu. V takovém případě často dochází k zanícení a zvířeti se spustí z ucha hnisavý výtok. Vždy je v těchto případech nutné odborné odstranění cizího tělesa a vyčištění zvukovodu. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může v nejhorším případě dojít až k perforaci (proděravění) bubínku.
Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné. Ucho vyčistěte následujícím způsobem: pořiďte si roztok na rozpouštění mazu v uších, ten aplikujte do zvukovodu (klidně ve větším množství) a chrupavčitou trubici zvukovodu masírujte tak, abyste slyšeli šplouchání. Pak už jen vytírejte papírovým kapesníkem namotaným na prstu to, co zvíře vyklepe do ústí zvukovodu. Před čištěním druhého ucha vždy očistěte kónus kapek (hrozí riziko zavlečení infekce z nemocného ucha do zdravého). Pokud si nevíte rady, nechte si od veterináře předvést, jak ucho správně vyčistit (případně jak aplikovat speciální kapky při léčbě).
Léčba zánětu vnějšího zvukovodu může být u lehčích případů krátká a nekomplikovaná. U pacientů s atopií nebo jiným alergickým onemocněním a u pacientů s vážnými predisponujícími faktory může být léčba zdlouhavá a náročná, mnohdy je nutná doživotní péče o uši ve větším rozsahu. Volba léčby závisí na stupni onemocnění, na celkovém stavu zvířete, na jiných onemocněních a na predisponujících a udržujících faktorech zánětu. Základ léčby spočívá především v pravidelném čištění zvukovodu výplachy, které ucho dezinfikují, zbaví mazu a vysuší jej. Výplachy by vždy měly předcházet léčbě antibiotickými kapkami tak, aby kapky mohly působit přímo na postiženou kůži (to znamená bez nánosů zánětlivého mazu). V začátku léčby používáme většinou výplach uší čisticím roztokem obden. Výplach čisticím roztokem vám ukáže veterinární lékař při ošetření vašeho pejska.
Do ucha se nalije vetší množství roztoku a ucho se masíruje tak, aby bylo slyšet „mlaskání“, pak je dobré nechat psa ucho vytřepat. Poté se k odsátí přebytečného roztoku s rozpuštěným mazem použije buničitá vata. Nikdy nezasouvejte do zvukovodu žádné nástroje ani ušní vatové tyčinky, můžete psovi vážně ublížit! Výplachy zvukovodu čisticím roztokem se posléze používají v různém intervalu dlouhodobě až doživotně jako preventivní opatření. Zejména je třeba provádět je po koupání.
U vážnějších případů zánětu vnějšího zvukovodu je nutné přistoupit k hlubokému výplachu zvukovodu v sedaci. Pes se pro tento zákrok musí zklidnit sedativy, popřípadě anestetiky tak, aby toleroval výplach uší. Při tomto zákroku se velkým množstvím tekutiny vyplachují z uší bakterie, kvasinky, maz i zánětlivé látky. Někdy je zapotřebí tento zákrok opakovat. U velmi klidných jedinců lze provést výplach bez sedace. K lokální léčbě vnějšího zvukovodu se u vážných případů mohou přidat léčiva působící systémově – antibiotika nebo léky proti kvasinkám v tabletkách. U chronických zánětů zvukovodu, při kterých často dochází k vážnému zúžení zvukovodu tak, že jej nelze ani vyšetřit, ani léčit roztoky, poněvadž do zúženého zvukovodu těžko pronikají, bývá již jediným možným řešení operativní odstranění chrupavky a kůže vnějšího zvukovodu. K úspěšné léčbě je třeba úzká spolupráce majitele s veterinárním lékařem, pravidelné výplachy uší a kontrola u veterináře otoskopem. Při objevení se sebemenších příznaků zánětu zvukovodu je třeba ihned navštívit veterinárního lékaře, aby léčba mohla být co nejefektivnější.
Ve svém příspěvku CO NA SVĚDĚNÍ KŮŽE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Foukalová.
Dobrý den, prosím, jsou nějaké tablety proti svědivosti kůže u psa, neustálé drbání, pes je v čistotě, nemá blechy, ani klíště, je v bytě s výběhem do trávy na dvůr, ale četla jsem, že nejsou dobré, kde jsou s kortikoidy, v některém článku je napsané, že existují tablety, jednoduché podávání, a zklidní psa, ale nepíšou tam jaké, název, můžete mi poradit, jestli se dá takhle něco objednat, nebo přímo koupit, nebo na to musí být recept,
Pes: Jack rasl teriér,váží 10 kg.
Děkuji za odpověď, Irena
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Onemocnění uší je častým problémem v letním období, a to zejména u psů, kteří mají uši sklopené a dlouhé, takže špatně větrají a jsou příznivým místem k množení bakterií. Častými problémy jsou jednak záněty zvukovodu, jednak kvasinkové infekce, ale i osiny zapadlé do zvukovodu.
Dalším možným onemocněním je například zánět středního ucha. Naklánění hlavy na jednu stranu bývá vyvoláno jednostranným podrážděním ucha, ale může také znamenat, že je zasaženo střední ucho. Zánět středního ucha vyžaduje vždy řádné léčení s použitím antibiotik a protizánětlivých léků. Zánět středního ucha tak patří výhradně do rukou veterinárního lékaře.
Z parazitů je nejčastější ušní svrab. Tento problém se projevuje nejčastěji výskytem černého mazu, který vypadá uchu jako kávová sedlina. Navštivte co nejdříve veterináře.
Problémy s ušními boltci doprovázejí také různá kožní onemocnění. První příznaky kožního svrabu se obvykle objevují na okrajích ušních boltců jako drobné stroupky. Poštípání hmyzem i alergie se projevují zarudnutím a otokem ušních boltců.
Péče o uši, pokud je všechno v pořádku, spočívá výhradně v pravidelných kontrolách. Jestliže je ucho hladké, růžové, bez zápachu a výtoku, nebolestivé, pak je zdravé. Čisté a zdravé ucho nečistěte, mohli byste klidný zvukovod mechanicky podráždit a vyvolat problémy. Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné.
V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, jeho povrch je zarudlý nebo zdrsnělý, pozorujete výtok nebo si pes nezvykle často ucho drbe, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte. Včas zahájená léčba či odhalená osina ušetří vašemu mazlíčkovi mnoho trápení. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může dojít až k perforaci (proděravění) bubínku. Osina ponechaná ve zvukovodu několik dní zcela jistě způsobí zánětzvukovodu, který může její odhalení zcela znemožnit a celá léčba se tak zkomplikuje. Také samoléčba zánětů zvukovodu může při nesprávné volbě léčiva způsobit rezistenci a přechod problému do chronického stadia, které může ve vážných případech končit i operací zvukovodu.
Pro prevenci onemocnění uší postačí ušní kapky, které šetrně rozpouštějí ušní maz. Toto ošetření by se mělo provádět dvakrát do měsíce.
V naší poradně s názvem HODNOTY UREA A KREATININ U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel SJ.
Dobry den, jedna se o dve diety? V nekterych clancich se uvadi, ze by se dietni strava pri onemocneni ledvin mela skladat ze 1/3 z masa a mlecnych vyrobku a ze 2/3 priloh, zeleniny. Neni tedy ve vyse uvedenem receptu 400 g masa prilis? Dekuju.SJ
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Každý případ onemocnění ledvin u psů je jiný a bude vyžadovat jiné dietní potřeby. Nejlepší způsob, jak vyladit množství proteinů ve stravě nemocného psa, je zařazení diety a následné překontrolování hodnot urea a kreatininu. Jsou-li stále vysoké, tak teprve pak přikročit k ubírání denního příjmu proteinů.
Přílišný nedostatek bílkovin ve stravě může být škodlivý a zhoršit zdraví psa.
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby&nbs
V naší poradně s názvem ZÁNĚT SPOJIVEK U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dave.
Dobrý den, je něco pravdy na tom, že by mast ophthalmo framykoin mohla být příčinou ucpání slzného kanálku? Náš kocour má zánět spojivek na jednom oku. Jsou mu 3 roky. Nikdy nebyl nemocný. Oči měl do teď zdravé. Dávala jsem mu ophthalmo framykoin a oko se mu dobře hojilo. Pro jistotu jsme šli po cca 2 dnech k lékaři (na kontrolu po víkendu). Ten potvrdil zánět spojivek a změnil mast na kapky Floxal a zánět spojivek se od té doby nelepší. Je nějaký důvod, proč nedávat mast ophtalmo framykoin? Podle lékaře, kterého jsme navštívili, může mast způsobit ucpání slzného kanálku.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ophthalmo framykoin se běžně používá i ve veterinární praxi pro kočky. Působí proti infekcí předních částí oka způsobených například bakteriálními záněty spojivky, rohovky, okraje víčka a slzného váčku, ječného zrna, vředy rohovky. Má podobné účinky jako Floxal. Pokud se stav po Floxalu nelepší, musíte o tom informovat veterináře, aby změnil léčbu. Nejspíše bude nutné udělat stěr z oka a nechat v laboratoři vyšetřit přesnou příčinu a k tomu i vhodnou léčbu.
Nemoci pohlavního ústrojí – hnisavý zánět dělohy, zánět předkožky
Nemoci pohybového ústrojí – záněty svalů, kloubů a šlach, dysplazie kyčelních kloubů, zlomeniny kloubů, zlomeniny kostí, křivice
Nemoci nervového ústrojí – zánět mozku a míchy, otřes a zhmoždění mozku a míchy
Nemoci očí – zánět spojivek, zánět víček, vchlípení a vychlípení víček, suchý zánět rohovky a spojivky, zákal rohovky, zákal čočky
Nemoci uší – onemocnění zevního zvukovodu, krevní výlev v ušním boltci
Onemocnění kůže – zánět kůže, kopřivka, svrab
Parazitární onemocnění psů – škrkavky, tasemnice, blechy, vši, všenky, klíšťata
Infekční nemoci jsou nemoci, jejichž původci jsou živé mikroorganismy (patogenní bakterie, houby, viry, rickettsie, chlamydie, protozoa) schopné pronikat do organismu zvířat, vyvolat onemocnění a dále se přenášet na zdravé jedince.
Přenos infekčních nemocí je realizován přímým nebo nepřímým (zprostředkovaným) vzájemným kontaktem nemocného zvířete se zdravým. Bránou vstupu původce onemocnění je kůže a viditelné sliznice očí, dýchací, trávicí a močopohlavní systém.
Při prvních příznacích infekčního onemocnění psa je nutné vždy co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře, který zvíře odborně vyšetří a zahájí odpovídající léčbu. Infekční onemocnění ohrožuje nejen zdraví a život postiženého psa, ale i ostatní psy, se kterými přijde do kontaktu.
Invaze cizopasníků, jak vnějších, tak vnitřních, způsobují značné komplikace zdravotního stavu u všech věkových kategorií psů. U štěňat mohou způsobovat i přímé ztráty uhynutím, často významnou měrou zasahují skrytě do vývinu a růstu a disponují organismus pro celou řadu onemocnění.
V naší poradně s názvem PRŮJEM U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel BEN.
Dobrý den, v neděli dopoledne mi přivezla dcera na týdenní hlídání svého psa bolonaka 8 letého, dostal jako pamlsek tyčinku pro psa. Již večer zvracel a měl průjem. Krmím granulemi i kapsičkami Pedigriee, kterými krmí běžně.včera tj v pondělí jsem mu uvařila kuřecí maso s rýži, ale i tak se průjem nezastavil a trvá dá. Ben je na mne zvyklý, dcera ho ke mně bere často na návštěvu, ale jen na pár hodin. Dnes ještě nežral,v noci mi podělal koberec. jak má dále postupovat, barva stolice je hnědá ,včerá dožluta. Děkuji Roušarová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na tyto průjmy dobře zabírají psí probiotika. Za 300 Kč je možné koupit Aptus Aptobalance Dog pastu 15ml.
Jde o veterinární probiotický přípravek pro psy ve formě chutné pasty, ideální zejména pro menší psy, vhodný při akutním průjmu jakékoli etiologie (obsahuje attapulgit, kaolin, mořskou řasu, pektin, E. Faecium) – zastavuje průjem, osazuje střevo prospěšnou mikroflórou, vyživuje enterocyty, okyseluje střevní obsah. Přípravek seženete v lékárně nebo v internetovém obchodě. Přikládám fotografii, abyste viděla jak to vypadá.
Blecha patří mezi nejhojnější a nejčastější cizopasníky psa. Není nebezpečná jen svým vlastním cizopasením, ale i tím, že je mezihostitelem tasemnice psí.
Blecha je malý drobný parazit, velký 1–5 mm. Dokonalé přizpůsobení blech k cizopasnému způsobu života se projevuje v jejich stavbě těla. To je ze stran zploštělé, s mohutně vyvinutým třetím párem končetin. Blechy tak snadno pronikají srstí hostitele a znamenitě na velké vzdálenosti skáčou. Skoky dlouhé až 1,5 m jsou důležité pro šíření cizopasníka z jednoho hostitele na druhého. Celé tělo blechy je silně vyztužené chitinem, takže je velmi pevné. Je červenohnědě zbarvené, lesklé. Samice jsou větší než samci.
Dospělé blechy jsou stálí cizopasníci psa. Svého hostitele tu a tam nakrátko opouštějí, ale jen proto, aby zanedlouho cizopasili zase na jiném. Blecha psí dává přednost psům, ale příležitostně, po omezenou dobu, je schopna žít i na jiném hostiteli. Při zvlášť silném napadení psa mohou blechy dočasně přejít i na člověka.
Samice kladou vajíčka především do skulin v podlaze a nečistot v okolí lože psa. Při velmi silném napadení je kladou také přímo do jeho srsti. Vajíčka pak obyčejně spadnou a dostanou se mimo tělo psa. Za 5–12 dní se z nich líhnou larvy. Jsou asi 4–5 mm dlouhé, bělavé, porostlé jemnými chloupky. Vždy žijí mimo tělo hostitele, na zemi, obvykle v jeho blízkém okolí. Živí se organickými částečkami prachu. Přitom mohou pohltit i vajíčka tasemnice psí, narazí-li na ně. Obvykle po 9–11 dnech se larvy zakuklí. Klidové stadium ve vývoji blechy – kukla – trvá většinou 11–20 dní. Kukly lze nalézt v okolí hostitele. Zámotky opouštějí dospělci, kteří ihned vyhledávají psa, aby mohli sát krev. Jinou potravu nejsou schopni přijímat. Krev sají obě pohlaví. U samic předchází sání krve každé snůšce vajíček. Za příznivých podmínek může celý vývoj od vajíčka po dospělce trvat dokonce jen 18 dní. Dospělé blechy žijí průměrně 3–5 měsíců.
Jen výjimečně, u mimořádně zanedbaných jedinců, a zvláště za teplého počasí, může celý vývoj blechy včetně larvy a kukly proběhnout v srsti psa.
Pokožku hostitele dráždí blechy pouhým svým pohybem v srsti. Ale také ji poškozují, když ji nabodávají při přijímání potravy. To vše vyvolává velice silné svědění. Do bodných ranek, které způsobují sáním, vpouštějí blechy sliny obsahující podobně jako u klíšťat látky, které brání sražení krve. Tyto látky však také dráždí tkáně v okolí ranky, což opět vyvolává svědění. Pes se v těchto místech škrábe, a kam dosáhne zuby, tam se i kouše. Přitom může snadno pohltit blechu nakaženou tasemnicí a infikovat se. Mnohdy se pes škrábe a kouše při
V naší poradně s názvem CO DĚLAT KDYŽ MÁ VÁŠ PEJSEK HOREČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel No co teda delat?.
ale co delat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při horečce je potřeba, aby pejsek hodně pil. Umístěte misku s vodou hned vedle místa, kde pes odpočívá. Když pes nemá snahu pít, tak mu udělejte kuřecí vývar a vychlazený a bez kostí mu ho dejte. Také krmení je v této době důležité a pes by měl každý den přijmout dostatek potravy. Když nemá chuť na pevnou stravu, tak zkuste konzervu a nebo zase masový vývar i s masem bez kostí. Pokud má pes vysokou horečku a vy s ním nemůžete zajít k veterináři, tak nejlepší domácí pomoc na horečku je psa vykoupat ve vlažné vodě po dobu přesně dvou minut. Voda nesmí být studená a čas nesmí překročit uvedenou dobu. Když to nepovede ke snížení teploty, tak psa na několik minut obložte ledem od zadních nohou až k hlavě. Vždy nezapomeňte psa osušit, aby nezůstával dlouho mokrý. Když se takto nepodaří horečku snížit do prvních 24 hodin, tak bude nezbytná návštěva veterináře, který zjistí příčinu a předepíše vhodnou léčbu. Nejčastěji to jsou antibiotika a nebo nesteroidní protizánětlivé léky.
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
Povrchový zánět rohovky s pigmentací
(latinsky keratitissuperficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
(latinsky keratitis superficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího mno
Ve svém příspěvku CHRONICKÝ ZÁNĚT LEDVIN U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
Máme pejska Papillona, starého 6 let. Více než před 2 roky mu lékař diagnostikoval vrozený chronický zánět ledvin. Chodíme pravidelně asi po 3 měsících na infuze. Vždy mu to pomohlo. Nyní měl infuzi o vánocích, ale moc mu to nepomohlo. Je stále unavený, spí hodně a zhubnul, nechce moc jíst. Lékař mi kdysi řekl, že jeho stav je nevratný, že může žít měsíc či déle Nechci ho trápit, ale ani utratit dřív než je nutné.
Neporadíte, kdy a podle čeho se rozhodnout?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Monika.
Těžko říct. Ale můj pes má nemocné ledviny a spolu s tím srdce, je mu teda 14. Zkusila jsem bachovy květové esence, míchá je Markéta Tomanová na míru - pes začal jíst, chodit. Ledviny nahřívám pohankovými polštářky, aby se trochu rozběhly.... Poté se mu zavodněné břicho zmenšilo na polovinu. To mi poradil p. Toman, který dělá akupunkturu psů, bohužel pouze v Praze.
Takže pokud můžete, stavte se buď za Tomanem nebo zavolejte jeho ženě:
775 353733
Ona má i web stránky. Než uděláte cokoli, zavolala bych prostě jim, a určitě se vám bude rozhodovat lépe :)
Onemocnění uší, které se projevuje „špínou“ v uších, je jednou z častých příčin, proč je majitel kočky nucen navštívit svého veterinárního lékaře.
Většinou se jedná o zánět zevního zvukovodu (otitis externa), ale postižen může být i samotný boltec. Postižení boltce je častěji vidět jako následek automutilace (sebepoškozování) při zánětu samotného zvukovodu. U koček mezi hlavní příčiny tohoto problému patří ušní svrab, jehož původcem je parazit Otodectes cynotis. Nemocná zvířata mají „špinavé ucho“, jakoby vyplněné tmavým mazem podobným kávové sedlině.
Méně časté jsou záněty bakteriálního původu. U některých zvířat je zánět ucha sekundárním projevem jiného onemocnění, jako je například alergie na krmivo, atopie nebo některá autoimunitní onemocnění. Zánět může být rovněž reakcí na přítomnost cizího tělesa v zevním zvukovodu – nejčastěji jde o zbytky travních osin. U koček se také setkáváme zánětem vyvolaným přítomností polypu, který jako překážka irituje okolní tkáně. Některé záněty jsou naopak způsobeny majiteli, například při neopatrném čištění uší vatovými tampony. U některých zvířat jsou záněty zvukovodu častější než u jiných. V kanálu zvukovodu se může hromadit vlhkost, která podporuje růst kvasinek, následně přemnožené kvasinky vyvolají zánět. Opakované záněty mohou způsobit zúžení zvukovodu a opět vytvořit vhodné podmínky pro vznik dalšího zánětu. Jakmile máte podezření, že vaše zvíře trpí zánětem ucha, je dobré vyhledat veterinárního lékaře.
Jak se to pozná
Prvním příznakem počínajícího ušního problému bývá časté poklepávání hlavou a kočka se škrábe za ušima, případně se tře o různé předměty. Někdy může být zvíře citlivé na dotek v oblasti ucha, někdy i hlavy celkově. Některá zvířata mohou být až agresivní. Pokud máte v domácnosti větší počet zvířat, můžete pozorovat, že ostatní zvířata budou očichávat nebo olizovat ucho nemocného zvířete. V případě, že si k boltci čichnete, ucítíte pravděpodobně pronikavý zápach. Často lze pozorovat přítomnost velkého množství mazu.
Léčba
Léčba je vždy individuální dle příčiny onemocnění. Základem léčby je ale vždy prevence, a proto je třeba se o uši vašeho mazlíčka pečlivě starat. Aby si zvíře na čištění uší zvyklo, je třeba ho k tomu vést už od mladého věku. Uši by se v žádném případě neměly čistit na sucho, ale je potřeba použít speciální kapky do uší pro kočky (nejčastěji s obsahem chlorhexidin). Do ucha nakapeme několik kapek přípravku a promneme chrupavku ucha u jeho báze. Poté jen vytřeme maz, který zůstal na boltci. Na čištění uší určitě nepoužíváme vatové tampóny jako u lidí, pouze si dáme vatu na prst a čistíme ucho jen tam, kam dosáhneme. V opačném případě zatlačujeme maz hlouběji k bubínku a podporujeme tím vznik zánětu. Pravidelnou péčí o uši je možné rychleji odhalit počínající problém, proto je dobré nepodceňovat její význam.
Ve svém příspěvku ZÁNĚT DĚLOHY U FENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Hackerová.
Dobrý den, je to moc dobře zpracovaný článek.Děkuji. Můžu se zeptat na názor na kastraci feny staré 13 a půl roku? Byla jí diagnostikována cystická hyperplazie. Hárá již 2 měsíce, lehce zvýšená teplota. Jinak bez příznaků, normálně vyměšuje, normálně jí. Jen velmi špatně snáší narkózu. Na srdíčku lehká šelest, bez meditace asi vzhledem k věku normální.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jitka Ohnemichlová.
Naší fence bude 11 let,si rok bere léky na srdce,asi mpřes měsíc ji léčíme na počínající zánět dělohy,kolik je běžná cena operace v tomto věku a je naděje,že bude vše v pořádku, a kolik nás bude stát pooperační léčba, nyní má za sebou 2 dobrání antibiotik, a pořád trochu krvácí,trochu více pije.
Svrab (postaru prašivina) je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobeného drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Svrab se řadí mezi kožní nemoci u psů. Ačkoliv má jen zřídka fatální následky, včasné rozpoznání tohoto problému vede ke zkrácení jinak dlouhodobé léčby.
Zákožka svrabová se u psů projevuje velkou svědivostí, a tedy častým drbáním, což je stejný příznak jako v případě alergií. Nejčastěji se projevuje tím, že pes se škrábe a kouše. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi musí škrábat především v teplém prostředí. Svědění je tak velké, že se pes musí škrábat jak ve dne, tak i v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová totiž žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky psa dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy především o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců nebo přímo v uších. Na těchto místech se pes škrábe a kouše, čímž rozšíří nákazu na další části těla. Kromě svědění možná časem zpozorujete, že srst vašemu psovi na určitých místech vypadá nebo že váš pes ztrácí na hmotnosti.
Svrab se léčí buď lokálně, kdy se postižené místo musí nejprve důkladně omýt šamponem, poté se aplikuje léčebný přípravek, který vám určí veterinář. Tuto proceduru musí pes podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku.
Pokud se vám podaří svrab úspěšně zlikvidovat, nemusíte mít dále obavy o vlastní zdraví. Svrab se totiž přenáší i na lidi, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
Ušní svrab je onemocnění zevního zvukovodu zvířat, které způsobují parazitičtí roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu psů je strupovka ušní (Otodectes cynotis). Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánětzvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U psů je ušní svrab příčinou asi 5 % všech zánětů zvukovodu, na rozdíl od koček se ale u psů objevují příznaky dříve. Zdá se, že svědění, které u některých zvířat provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno spíše alergickou reak
Ve svém příspěvku KDYZ SI FENA OLIZUJE GENITALIE JE KASTROVANA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sarka.
Mam 4 letou fenku malt.psika.Donedavna byla vesela a hrava.Posledni 3 mesice je apaticka nechce chodit ven,nehraje si a s nikym nekomunikuje.Prodelala zanet moc.cest ktery byl vylecen ant. Byla ji vysetrena moc,krev,byl udelan rentgen vse neg.Veter.nam zdelil ze trpi uzkost. a deres.stavy ber leky ale je to horsi. Rano a po kazdem venceni prijde domu zacne se trast a narikat uz nevim co sni ma vse i lasku. Nemate nekdo takovou skusenost?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sarka.
Psala jsem clanek /kdyz si fena olizuje genitalie/ ale hlavne mi jde o uzkost. a depres. stavy.Fenka 4 leta byla hrava a vesela ted jeji vse jedno.Nekomunikuje,nechce chodit ven po venceni se trese a narika.Veter.ji dal uklid.leky ale je to horsi nevim si rady do 4let byla uplne normalni.Prodelala zanet moc.cest odte doby je netecna. Zanet byl vylecen,ale ona upadla do deprese trva to uz 3 mesice bojim se o ni. Zazemi ma pekne a lasku take kde se stala chyba? Chodili jsme k veterinarce ktera byla neprijemna tak jsme okamzite zmenily veter. Mozna tam se stala chyba nevim.
Annamaet krmivo pro psy se vyrábí ve dvou variantách, a to Original a Grain free.
Original
Na výrobu těchto krmiv je využívána holistická receptura, jsou přirozeně konzervována, vyrobena bez kukuřice a pšenice. Všechny použité suroviny jsou přírodní a krmiva Annamaet neobsahují žádné umělé konzervanty, barviva nebo ochucovadla. Každá receptura je založena na velmi kvalitních živočišných bílkovinách s vysokou stravitelností. V řadě Original výrobce nabízí 5 různých druhů, které se mezi sebou liší především obsahem bílkovin a tuků, tj. svou energetickou hodnotou. Všechna krmiva Annamaet splňují požadavky na výživu psů ve všech životních stadiích, jsou tedy vhodná jak pro štěňata, tak pro dospělé psy. Při výběru vhodné receptury se rozhodujte podle aktuálních energetických potřeb svého psa nebo dle jeho chuťových preferencí.
Annamaet Adult 23%
Annamaet Adult je receptura vytvořená pro starší psy nebo psy s pomalejším metabolismem. Velmi oblíbená je také ve větších chovech psů. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Pro psa ve velikosti do 6 kg je vhodná denní dávka 74–124 g; pro psa od 7 do 13 kg se doporučuje denní dávka 124–173 g. Doporučené dávkování je uvedeno vždy na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za celkem příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet Option 24%
Annamaet Option představuje alternativní variantu k drůbežím recepturám, je vyrobená z divokých tichomořských lososů a zvěřiny. Jde o velmi oblíbenou recepturu, vhodnou například při řadě potravinových alergií. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy. Krmivo je vhodné pro psy ve všech životních stadiích – štěňata, březí i kojící feny a dospělé psy.
Složení: moučka z lososa, hnědá rýže, proso, moučka ze zvěřiny, ovesné vločky, ječmen (ječné kroupy),
V naší poradně s názvem ODSTRANENI ZLUCNIKU U PEJSKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka kvitova.
Dobry den chci se zeptat kolik stoji operace ostraneni zlucniku u pejska,dekuji Kvitova.L.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Cenu za odstranění žlučníku u psa očekávejte ve výši 30 až 50 tisíc korun. Cena se bude lišit, u každého veterináře bude jiná. Dále ji budou ovlivňovat případné komplikace při operaci. Pokud jde o starého psa, tak ho netrapte a nechte ho dožít. Zanedlouho se budete moci radovat s novým miláčkem.
Blecha je nepříjemný parazit živící se krví jedince, kterého si vybrala za hostitele. Zvlášť aktivní jsou samičky, které se musejí opakovaně vydatně nasát, aby byly schopny produkovat potomstvo. Nakladená vajíčka blech padají z napadených zvířat na zem, kde prodělávají postupný vývoj přes larvu, kuklu až po dospělce, který opět naskakuje na vyhlédnutého jedince, a vše se opakuje. Blecha irituje psa opakovaným bodáním, které je samo o sobě nepříjemné a dráždící. Navíc u citlivých zvířat vyvolávají bleší sliny alergickou kožní reakci, která může u disponovaných jedinců dosáhnout hrozivých rozměrů. Tyto projevy, takzvaná alergie na bleší kousnutí, je schopen navodit i jediný parazit a opakovaným sáním jej prohlubovat. Nezanedbatelný je i fakt, že právě blechy přenášejí jiného, tentokrát vnitřního cizopasníka, a to tasemnici psí.
Vývojový cyklus blechy trvá v domácnosti zpravidla 3 až 4 týdny. Jedna samička je schopna po dobu cca tří měsíců denně vyprodukovat několik desítek vajíček. Nejsou-li aplikována opatření na jejich likvidaci, může postupné přemoření domácnosti bleší populací dosáhnout velmi nepříjemného stupně, a kromě zvířecích členů domácnosti to pravděpodobně pocítí i rodinní příslušníci.
U psa se blecha pozná podle toho, že se pes často drbe nebo kouše, nebo se mu na pokožce objeví vyrážka. Signálem jsou také vajíčka nebo bleší výkaly (tmavé tvrdé kuličky strávené krve) v psí srsti nebo v jeho pelechu. Při masivním zablešení nebo u hladkosrstých plemen psů jsou blechy lehce viditelné i pouhým okem. Blecha u psa zanechává neklamnou známku své přítomnosti v srsti, a to bleší trus, který připomíná mletou kávu. Bleší trus se nejčastěji objevuje v jemné srsti, například za ušními boltci.
Léčba zablešeného psa spočívá v ošetření insekticidním prostředkem nejen psa, ale i pelechu, boudy a dalších míst, ve kterých se pes pohybuje. Veterinář může doporučit řadu prostředků, které rychle zlikvidují blechy i jejich vajíčka. Obvykle fungují tak, že zabijí dospělé blechy (a promění psa v chodící past na blechy) nebo oslabují larvy. Protože konkrétní prostředek většinou zabije blechy jen v jednom vývojovém stadiu, je důležité doplnit jej pečlivým čištěním psího pelechu. Někdy postačí i sprej na blechy.
Prevencí proti blechám jsou různé přípravky ve formě tablet, sprejů nebo obojků. Co odpuzuje blechy je různé, ale dají se využít i babskérady.
Mezi babskérady patří použití vlastnoručně vyrobeného zásypu, který odpuzuje blechy. Na domácí bylinkový zásyp stačí mít po ruce pár dobře usušených léčivých bylinek, které lze zakoupit i v lékárně. Usušený rozmarýn, pelyněk, eukalyptus a routu vonnou zpracujeme ve&nb
Ve svém příspěvku PREDNISON PRO PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Svobodová.
Dobrý den, chci se zeptat na dávkování medrolu u psa?
Četla jsem si dávkování u prednisonu který je podle tabulek ale nevím jak je to u medrolu? Můj pes má po prednisonu zvýšené dýchání, je to dost pro něj i pro nás obtížné, je to velmi slyšitelné a jako by právě uběhl závod. Bere 1/2 tablety denně. Díky za informaci.
Martina
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Krváceniny a hematomy jsou vyvolány únikem krve z cévního systému. Krváceniny jsou viditelné na různých orgánech, serózních membránách, kůži, podkoží i ve svalovině. Krváceniny lze podle velikosti rozdělit na drobné tečkovité krváceniny, nazývané petechie (1 až 2 mm), na větší krváceniny, takzvané ekchymózy (2 až 3 mm), které mohou doprovázet některá závažná onemocnění, až po velké krevní výlevy způsobené rupturami velkých cév.
Hematom je krevní výron viditelný na povrchu těla, projevující se ohraničenou barevnou změnou, která je způsobena sraženou krví. Krevní barvivo se postupně odbourává, podle toho se také mění barva hematomu z původní tmavě červené, fialové přes zelenou do žluté. Hematomy jsou způsobeny tupým nárazem, tlakem nebo doprovázejí jiné zranění. Hematom není příčina, ale vždy důsledek.
U psů se nejčastěji objevují hematomy (othematom) v uchu, oku, ale i na jiných částech těla psa.
Hematomy v oku vznikají prasknutím žilky nebo jsou způsobeny nějakým úrazem. Může jít o udeření se do oka, vniknutí nějakého předmětu. Otok bývá teplejší, mírně bolestivý, někdy s výraznou známkou přítomnosti tekutiny (fluktuací). V každém případě psa zneklidňuje jak zatížením oka, tak tlakem obsahu a znemožňuje vidění.
Hematom v uchu, odborně zvaný othematom, psa na životě neohrožuje. Bývá však obtížný, zdlouhavý, recidivující (obnovující nebo vracející se) a při podcenění nebo nevhodném postupu může zanechat trvalé následky v podobě deformace ušního boltce. Ušní boltec psa je orgán velmi dobře prokrvený a cévy v něm procházejí především na vnitřní ploše, velmi mělce pod kůží, kde jsou dobře viditelné a také snadno zranitelné. Poškozením cévní stěny dochází ke krvácení mezi vnitřní kožní list a ušní chrupavku. Náhle vzniklé zduření, zpočátku velikosti hrášku nebo fazole, se rychle zvětšuje, až otok může vyplnit celou vnitřní plochu ucha. Otok bývá teplejší, mírně bolestivý, na pohmat měkký, někdy s výraznou známkou přítomnosti tekutiny (fluktuací). V každém případě psa zneklidňuje jak zatížením ušního boltce, tak tlakem obsahu. Postižené ucho visí dolů, pes kňučí, je neklidný, potřásá hlavou, snaží se ucho opatrně škrábat nebo je otírá o předměty. Zpravidla nosí hlavu šikmo. Příčiny vzniku krevního výronu mohou být rozličné, zpravidla se však soustřeďují ve dvou okruzích: úrazech a onemocněních vnějšího zvukovodu. Poškození ušního boltce si může pes způsobit sám, například nárazem na překážku, kdy je ucho prudce přiraženo ke kostěnému podkladu hlavy, nebo k němu může dojít i úderem či přivřením dveřmi. Při rvačce mezi psy může být ucho poraněno stiskem zubů protivníka. Druhou častou příčinou je svědivé onemocnění vnějšího zvukovodu, při kterém si p
Obojek je aktivován pouze vibracemi hlasivek při štěkání psa, přičemž je vyloučeno spuštění jiným psem. Při štěkání psa obojek dle nastavení buď vydává samotný ultrazvukový signál, nebo se na krku psa rozechvěje vibracemi, nebo obojí současně. Tím upoutá pozornost psa a přeruší jeho (často vytrvalé) štěkání. Tento obojek je vhodný pro čivavy, yorkšíry, krysaříky, maltézské či boloňské psíky a všechna malá plemena psů, pro které jsou jiné obojky moc silné. I mezi malými křiklouny se ale zcela určitě naleznou takoví, kterým protivný zvuk nebo chvění obojku nezabrání v jejich rozhodnutí nám o sobě neustále hlasitě dávat vědět. Více než na velikosti totiž záleží na citlivosti a vnímavosti psa. V případě, že ultrazvukový obojek u vašeho psa nebude fungovat, budete jej muset nahradit obojkem elektronickým.
Nasadit čtyřnohému příteli elektronický obojek proti štěkání není žádná ostuda. K výchově psů je používají i zkušení kynologové. Aby pomůcka splnila očekávání, je nutné věnovat jejímu výběru dostatečnou pozornost. Často diskutovaný je také etický, respektive bezpečnostní rozměr protištěkacích obojků.
Moderní protištěkací obojky nemají s týráním zvířat vůbec nic společného. Musí splňovat přísná kritéria a parametry. Je tedy zaručena bezpečnost psa i jeho pána. Elektronickými obojky se zabývala mimo jiné Ústřední komise pro ochranu zvířat, která došla k závěru, že protištěkací obojky prodělaly v uplynulých letech takový technický vývoj, že jsou na hony vzdálené svým předchůdcům používajícím silnější stimuly a nevybaveným ani regulačními mechanismy. Existuje dokonce Mezinárodní asociace výrobců elektronických obojků (ECMA), která sdružuje výrobce respektující šetrné zacházení se zvířaty.
Princip protištěkacího obojku je jednoduchý. Jedná se o elektronické (nikoli elektrické) zařízení, které snadno rozpozná, když pes štěká nebo vyje. Když váš pes, například v době, kdy nejste doma, začne štěkat, obojek se aktivuje a psa napomene. Upozornění přitom většinou probíhá ve třech fázích. Prvním je zvukový signál, následuje vibrace. Pokud pes na signály nereaguje, přichází korekční elektrostatický impuls. K tomu ale většinou dochází jen výjimečně, respektive na začátku používání obojku. Pes totiž velmi brzy pochopí souvislost a souslednost jednotlivých upozornění.
Druhy elektronických protištěkacích obojků:
Ultrazvukové protištěkací obojky vysílají ultrazvuk, který je pejskům nepříjemný. Vyslání ultrazvuku je aktivováno štěkotem psa. Nevýhodou tohoto typu protištěkacích obojků je relativně nízká účinnost – ne každému psovi vadí.
Vibrační protištěkací obojky se vyznačují už vyšší účinností. Vibrace se také aktivují štěkotem psa, jsou mu nepříjemné a tím ho nabádají, aby přestal štěk
Strupovky ušní (Otodectes cynotis) patří mezi nejčastější parazity psů a koček. Vyskytují se po celém světě a napadají především kočky, psy, lišky a fretky. Onemocnění, které způsobují, se nazývá ušní svrab nebo ušní prašivina, a je velice snadno přenosné.
Strupovky ušní jsou roztoči, kteří žijí především v zevním zvukovodu výše zmiňovaných zvířat, ale mohou být nalezeni kdekoli na jejich těle. Několik dní je parazit schopen přežívat i mimo svého hostitele. Jejich vývojový cyklus trvá zhruba 3 týdny a zahrnuje vajíčko, larvu, dvě stadia nymf a dospělce. Vajíčko může měřit až 0,2 mm, dospělí samečci dosahují délky 0,4 mm a dospělé samičky až 0,5 mm.
Samotná přítomnost parazitů v uchu může působit dráždivě a být příčinou silného svědění uší. Ve zvukovodu je patrné velké množství ušního mazu, který má v typické formě podobu kávové sedliny, je suchý a drobí se. Parazit může být i příčinou zánětu zevního zvukovodu. Ve zmnoženém ušním mazu se také snadněji množí bakterie a kvasinky. Zánětlivý proces se může rozšířit i na střední ucho. Silné třepání hlavou nebo škrábání ucha může vyústit v prasknutí cévy v ušním boltci, vylití krve mezi chrupavku a kůži na vnitřní straně boltce a ke vzniku hematomu. Na vnitřní straně boltce se v tomto případě nachází velká měkká boule. Doporučovaným řešením takové komplikace je operace v celkové anestezii.
Onemocnění je velmi snadno přenosné. Parazité mohou vyvolat dermatitidu i u člověka, ale ta spontánně vymizí s likvidací parazitů na napadeném zvířeti. Rozdíl mezi svrabem a strupovkou je především v tom, že u ušního svrabu se tvoří kávová sedlina v uchu.
Diagnostikovat strupovku ušní lze otoskopicky (přítomnost typického mazu a parazitů ve zvukovodu), případně mikroskopicky.
Léčba se provádí antiparazitiky ve spot-on formě (kapička aplikovaná na hřbet) nebo také lokálně ušními kapkami s antiparazitární složkou. Zároveň je vhodné provádět také toaletu zevního zvukovodu (vyplachování speciálními čisticími roztoky). Prognóza je při správné léčbě velmi dobrá.
