K odstraňování řas, nálevníků a bakteriálních zákalů vody se využívá peroxid vodíku za využití následujícího postupu. V prvé řadě vypneme filtr, poté na hladinu rozprašovačem naneseme peroxid vodíku, který necháme působit.
Odstraňování roduchy, nálevníku a štětičkové řasy provedeme tak, že pomocí stříkačky aplikujeme peroxid vodíku přímo na postižené listy rostlin každý den po dobu pěti dnů. Množství peroxidu na jednu aplikaci by mělo být maximálně 40 ml na 80litrové akvárium. Dávejte pozor, abyste peroxid nestříkli na ryby!
Ve svém příspěvku NEMOCI UŠÍ U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gerhard Tesař.
Dobrý den, máme kočku ragdoll 9let a má zánět uší. Uší jsou zarudle citlivé na dotek a vevnitř ucha jsou černé kousky.Na veterině jsme dostali tenazym susp 10 krát 10 ml opakovaně ale nezabírá. Rád bych znal i jiný názor a možnosti jak postupovat dál.Děkuji Tesař
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Mám 3 kastrované kočičky - dvě jsou evropské mourovaté a a Máša je britka . Jen u jedné u té nejstarší 14 leté evropské se v uších oběvilo to co popisujete…. Je to ušní roztoč,viděla jsem to pod mikroskopem na veterině , je to živé proto je citlivá na uši…ale nepomohlo vůbec nic a bylo vidět jak kvůli tomu není ve své kůži Takže jsem přestala investovat do drahých zaručených záležitostí a koupila si dětské vatové tyčinky,borovou vodu,kojenecký bepanthen a trpělivě i za cenu poškrábání jsem Gandží uši nejdříve vytřela borovou vodou a po uschnutí jsem jí tam vetřela taky na tyčince krém - byl to několika týdenní souboj ale stalo to zato dnes si nechá uši v pohodě mazlit . Tak hodně trpělivosti
Mezi charakteristické příznaky patří třepání hlavou, naklánění hlavy na stranu, škrábání se na uších, bolest při doteku, výtok z ucha, který může zapáchat, nebo otok ušního boltce.
Zevním zvukovodem máme na mysli kanálek, který vede od ušního boltce dovnitř k bubínku. Obecně mají záněty různé příčiny – bakteriální, parazitární nebo plísňové. Někdy může být spouštěčem zánětu také cizí těleso (například travní osiny). U koček se zánět zvukovodu nevyskytuje tak často a téměř vždy je způsoben parazity.
Klasickými příznaky zánětu zvukovodu je časté třepání hlavou a drbání ucha. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, vytéká z něj páchnoucí tekutina, jeho povrch je zarudlý či zdrsnělý, nebo si zvíře nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec a podobně, určitě navštivte veterinárního lékaře.
Nadměrné čištění je také jednou z častých příčin zánětu zvukovodu. Proto by se do něj nemělo zasahovat v případě, že v něm nevidíme špínu, nadměrné množství ušního mazu, cizí těleso anebo když se kočky neprojevují již zmíněným chováním. Pozornost by se měla věnovat i okolí ouška po letní anebo podzimní procházce v přírodě, kdy se do srsti mohou dostat semena trav. Prostředí, ve kterém se zvíře pohybuje, je totiž také spoluurčující.
Méně viditelnými původci ušních zánětů jsou parazité, bakterie a kvasinky. Mimořádně se jim daří ve vlhkém a oslabeném prostředí. Dalšími faktory je zarůstání zvukovodu chlupy, mechanické poškození (například vatovými tampony), špatná výživa či souběžné kožní onemocnění. Pokud už zánět vypukne, měla by se léčba primárně konzultovat s veterinářem!
Pokud ucho jen svědí, ale nic z něj neteče, vykapejte ho čisticími kapkami. Jestliže zpozorujete, že se zvířeti ulevilo, opakujte čištění každý den až do odeznění příznaků.
Zvířeti nikdy nečistěte uši vodou, bórovou vodou ani jakýmkoliv olejem.
Pokud zpozorujete páchnoucí sekret, musíte navštívit veterinárního lékaře, který ucho zvířete vyšetří a nasadí odpovídající léčbu (speciální kapky). Ušní kapky s účinnou trojkombinací látek hydrokortizon-aceponátu, gentamycinu a mikonazolu. Kapky lze jednoduše používat pomocí patentovaného sprejového aplikátoru. Dávkování může proběhnout v jakékoliv poloze a denní dávku stačí podávat pouze jedenkrát denně jediným stisknutím speciálního aplikátoru. Je to pro majitele i kočku velice přátelský způsob léčby. Stačí jedna dávka do nakaženého ucha denně a za 5 dní začne být kočka bez známek bolesti. Kapky jsou k dostání na předpis u veterinárního lékaře.
Vždy pečlivě dodržujte léčebný postup, který naordinoval veterinární lékař. Domácím mazlíčkům je kapání zanícených uší velmi nepříjemné, proto proti němu mnohdy velmi zarputil
V naší poradně s názvem SPOLKNUTÍ CIZÍHO TĚLESA U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tupý Jaromír.
náš pes středního vzrůstu sežral včera v neděli umělý (igelitový) obal z oloupaných párků,částečně dnes ráno, v pondělí, vyzvracel, zbytek v něm zůstal. ve stolici nic nemá, je unavený a nechce žrát, jenom pije.venku se pokoušel okusovat trávu ostřici. Je vhodné vyvolat zvracení a jak ? Třeba podáním něčeho, co dokáže sežrat ?Veterinář aplikoval nějaké injekce a doporučuje nedávat žádné jídlo a omezit pití, což se mi zdá nelogické, protože podle mého laického pohledu cizí předmět ze žaludku jen tak "na sucho" nestráví ani nevyzvrací. Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na pročištění trávícího traktu u psa je nejlepší kysané zelí. To se na předmět nabalí a pomůže ho dostat přirozeně ven.
Peroxidem vodíku se plní oxydátor, který se v akvaristice používá místo normálního vzduchovacího motorku, který do vody pumpuje vzduch (cca 80 % N2 a 20 % O2). Oxydátor poskytuje 100% O2, přičemž se běžně používá náplň z 6% peroxidu vodíku. Přístroj se umísťuje v klidné zóně akvária a dodává dostatek kyslíku rybám a bakteriím ve dně a ve filtru. Oxydátor se vkládá do prvního oddělení filtru, zde se používá silný, 30% roztok. Tak je voda saturována kyslíkem a zajišťuje optimální růst bakterií a kompletní převod amoniakdusitanů na dusičnany v druhém oddělení filtru. Přebytečný kyslík je pak znormalizován ve skrápěcím filtru, který je na konci filtračního procesu.
Oxydátor představuje zařízení, které dodává kyslík bez elektrického napájení a má dvě části: akrylátovou nádobu a keramickou kádinku. Štěpí peroxid vodíku na vodu a kyslík (2 H2O2 --> 2 H2O + O2). Malý katalyzátor v 250ml akrylátové nádobě způsobuje mírnou produkci kyslíku, který vytlačuje ven roztok peroxidu. Rychlost uvolňování závisí na teplotě, koncentraci a na množství katalyzátoru. Roztok se dostane do keramické kádinky (silný katalyzátor), kde se úplně rozloží na vodu a drobné, téměř viditelné bublinky kyslíku, které nasytí okolní vodu. Obnovovat náplň oxydátoru je snadné. Jednoduše jej vyndejte z nádrže, sundejte kulovitý uzávěr a nalijte do keramické kádinky trochu vody tak, aby plastová nádobka uvnitř vyplavala na povrch. Nádobku vyjměte a otočte, doplňte správnou koncentrací roztoku a zase to celé znovu složte dohromady.
Dalším způsobem využití peroxidu je odstraňování řas, nálevníků či bakteriálních zákalů vody.
Čištění uší není tak náročné, především co se týče četnosti. Každé zdravé kočce stačí ouška vyčistit jednou za půl roku. Důležitá je spíše pravidelná veterinární kontrola. Veterinář totiž může objevit zánět ucha, který majitel jen stěží odhalí. Zánět se projevuje větším množstvím hnisu a mazu. Časem se také shromažďuje v uchu přebytečný ušní maz. Ten se musí odstranit velice citlivě tamponem vaty či vatovou tyčinkou. Doporučuje se ji namočit do dětského oleje či horké, převařené vody. Na každé ouško použijte nový tampon. Čistěte jen tam, kam vidíte, nikdy necpěte tyčinku hluboko do ucha. To může být pro kočku nejen bolestivé, ale taky nebezpečné. Pokud ve zvukovodu objevíte tmavě hnědé až černé částečky, jedná se o ušní svrab. Při důkladném čištění zjistíte, že tuto „špínu“ nelze vyčistit. Navštivte veterináře, léčba trvá dva týdny a vyžaduje pravidelnost. Svrabem trpí téměř každá kočka, která se volně pohybuje venku. Svrab se snadno přenáší na další kočky a může zapříčit zánět ucha.
Dalším problémem, se kterým se můžete setkat, je natržené ucho, nejčastěji ucho kocoura po boji. Pokud se jedná o malé natržení, časem se zhojí. Do ouška se však může dostat zánět, který je potřeba řešit veterinárně.
Příznakem špinavého ucha je nadbytek mazu nebo hnisu, natrhnuté a zanícené ucho, neodstranitelné černé nebo černohnědé částečky, a také to, že se kočka často škrábe za uchem nebo v uchu.
Jednou z příčin zánětu zvukovodu však může být i nadměrné čištění. Proto do ucha ani nezasahujte, když v něm nevidíte špínu, nadměrné množství ušního mazu, cizí těleso anebo když zvíře netrpí již zmíněnými příznaky. Pozornost však okolí ouška věnujte po letní anebo podzimní procházce v přírodě, kdy se do srsti mohou dostat semena trav. Prostředí, ve kterém se zvíře pohybuje, je totiž také spoluurčující.
Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné. Ucho vyčistěte následujícím způsobem: pořiďte si roztok na rozpouštění mazu v uších, ten aplikujte do zvukovodu klidně ve větším množství a chrupavčitou trubici zvukovodu masírujte, až je slyšet šplouchání. Pak už jen vytírejte papírovým kapesníkem namotaným na prstu, co zvíře vyklepe do ústí zvukovodu. Před čištěním druhého ucha vždy očistěte kónus kapek (hrozí riziko zavlečení infekce z nemocného ucha do zdravého). Pokud si nevíte rady, nechte si od veterináře předvést, jak ucho správně vyčistit (případně jak aplikovat speciální kapky při léčbě).
Klinické příznaky související s onemocněním vnějšího ucha jsou typické pro zánět zevního zvukovodu – nejčastějšího onemocnění vnějšího ucha u psa. Projevují se třesením hlavy, škrábáním, bolestivostí ucha a výtoky z ucha. V některých případech lze pozorovat ušní hematom (otok boltce způsobený krvácením mezi kůží a chrupavkou boltce). Případy zánětu zevního zvukovodu jsou časté, proto je pro stanovení přesné diagnózy a odpovídající léčby nutné pozorné a celkové vyšetření. To by mělo zahrnovat celkové fyziologické, dermatologické, neurologické a otoskopické vyšetření. Pro vizualizaci bubínku je nutno též použít ušní výplachy. Před výplachem je nutno odebrat vzorek z horizontální partie zvukovodu k cytologickému vyšetření, kultivaci a stanovení citlivosti na antibiotika.
Zánět vnějšího zvukovodu je diagnostikován velmi často a jde o onemocnění, které může mít mnoho příčin, ty bývají označovány jako primární, predispoziční a návratné faktory. Primární faktory přímo způsobují zánět vnějšího zvukovodu a zahrnují parazity (roztoče), cizí tělesa, zánětlivé polypy, tumory, alergické faktory, endokrinologická onemocnění (hypotyreóza) a poruchy keratinizace. Predispoziční faktory způsobují větší náchylnost zvukovodu k zánětu a sekundární infekci. Těmito faktory jsou anatomické uspořádání (převislé ucho, růst srsti ve zvukovodu, úzký zvukovod) a změny ve vnitřním prostředí zvukovodu (nadměrná vlhkost, nesprávné a nadměrné čištění a traumatizace). Návratné faktory udržují a opětovně vyvolávají onemocnění. Jsou to sekundární bakteriální a kvasinkové infekce, zánět středního ucha a nesprávná léčba. Ve většině případů chronického zánětu vnějšího zvukovodu lze vyvolávající faktory určit a léčit. V těchto případech však odstranění příčin nevede často k zastavení zánětlivého procesu, a je proto věnovat pozornost pečlivému čištění a vysušování zvukovodu a aplikaci topických léků do zvukovodu delší čas. V některých případech je dokonce nutná i celoživotní terapie. Širokospektrální antibiotické kapky a masti by měly být aplikovány pozorně, aby zasahovaly celý zvukovod, a jejich účinnost by měla být pečlivě kontrolována. Léčba totálním chirurgickým odstraněním zvukovodu by měla být ponechána pro případy naprosto neodpovídající na léčbu a na proliferativní změny zvukovodu.
Otipax se používá k místní symptomatické léčbě bolestivých onemocnění středního ucha s neporušeným bubínkem, jako je zánět středního ucha virového nebo bakteriálního původu, a to hlavně v počátečním stadiu, nebo zánět ušního bubínku – barotraumatická otitis (zánět ucha způsobený přetlakem).
Zánět vnějšího zvukovodu (otitis externa) je časté onemocnění psů. Velmi často se vyskytuje u jedinců, kteří jsou pro toto onemocnění predisponováni (tvar ušních boltců, vrozené zúžení zvukovodu, chlupy ve zvukovodu, nebo predispozice pro jiné onemocnění – alergie na krmivo, atopie, jiná kožní onemocnění), a u nich potom velice často dochází k recidivám onemocnění anebo onemocnění přechází do chronického zánětu vnějšího zvukovodu. Nebezpečím neléčeného zánětu vnějšího zvukovodu je rozvoj chronického zánětu zvukovodu a šíření infekce přes porušený bubínek do středního ucha, které má za následek vážné neurologické obtíže (naklánění hlavy na stranu, chůze do kruhu, poruchy rovnováhy...). Na vzniku zánětu zvukovodu se podílí kromě již zmíněných predispozic jako původce cizí těleso (nejčastěji osina), ušní svrab (Otodectes cynotis), ucpání zvukovodu polypem nebo nádorem, zapaření zvukovodu po koupání, infekce bakteriemi nebo kvasinkami a v neposlední řadě se jako příčina může uplatnit trauma po neodborném zásahu do zvukovodu.
Příznaky zánětu zvukovodu jsou především bolestivost v oblasti uší, třepání hlavou, škrábání si uší, zarudnutí boltce a tvorba sekretu ve vnějším zvukovodu. Často je zánět doprovázen nepříjemným zápachem. Výjimkou není agresivní chování, pokud se psovi majitel bolestivého ucha dotkne. U koček je převažujícím příznakem zejména ušního svrabu přítomnost tmavě hnědého sekretu v uších a svědivost. Další příznaky možných souvisejících onemocnění jsou svědivost po celém těle, zejména na hlavě, na packách (olizování pacek), v okolí konečníku, na kůži se vyskytují místa s ulámanými chlupy, místa bez chlupů, šupinatění kůže, puchýřky naplněné hnisem na kůži, zarudnutí kůže, to znamená příznaky zánětu kůže. Jestliže se u vašeho psa objeví některé z těchto příznaků anebo nějaké jiné příznaky, oznamte to veterinárnímu lékaři. Pokud se dostavíte se psem k veterinárnímu lékaři kvůli příznakům, které jsou výše popsány jako typické pro zánět vnějšího zvukovodu, veterinární lékař psovi uši vyšetří speciálním přístrojem – otoskopem, kterým zjistí, zda se v uchu nenachází cizí těleso, posoudí stav kůže ve vnějším zvukovodu, množství a charakter mazu, stav bubínku (pokud je viditelný), případně jiné změny – výrůstky (polypy) nebo nádory. Toto vyšetření je vhodné doplnit o mikroskopické vyšetření ušního sekretu, které napoví, zda se ve zvukovodu na zánětu podílí převážně parazité, bakterie, nebo kvasinky, což je důležité pro volbu léčebných kapek.
Abnormální útvary ve zvukovodu je vhodné po odstranění (pokud je to možné) poslat na histologické vyšetření. To určí, o jaký proces se jedná, zda je útvar původu nádorového (zhoubného, či nezhoubného), anebo zánětlivého.
Nemoci pohlavního ústrojí – hnisavý zánět dělohy, zánět předkožky
Nemoci pohybového ústrojí – záněty svalů, kloubů a šlach, dysplazie kyčelních kloubů, zlomeniny kloubů, zlomeniny kostí, křivice
Nemoci nervového ústrojí – zánět mozku a míchy, otřes a zhmoždění mozku a míchy
Nemoci očí – zánět spojivek, zánět víček, vchlípení a vychlípení víček, suchý zánět rohovky a spojivky, zákal rohovky, zákal čočky
Nemoci uší – onemocnění zevního zvukovodu, krevní výlev v ušním boltci
Onemocnění kůže – zánět kůže, kopřivka, svrab
Parazitární onemocnění psů – škrkavky, tasemnice, blechy, vši, všenky, klíšťata
Infekční nemoci jsou nemoci, jejichž původci jsou živé mikroorganismy (patogenní bakterie, houby, viry, rickettsie, chlamydie, protozoa) schopné pronikat do organismu zvířat, vyvolat onemocnění a dále se přenášet na zdravé jedince.
Přenos infekčních nemocí je realizován přímým nebo nepřímým (zprostředkovaným) vzájemným kontaktem nemocného zvířete se zdravým. Bránou vstupu původce onemocnění je kůže a viditelné sliznice očí, dýchací, trávicí a močopohlavní systém.
Při prvních příznacích infekčního onemocnění psa je nutné vždy co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře, který zvíře odborně vyšetří a zahájí odpovídající léčbu. Infekční onemocnění ohrožuje nejen zdraví a život postiženého psa, ale i ostatní psy, se kterými přijde do kontaktu.
Invaze cizopasníků, jak vnějších, tak vnitřních, způsobují značné komplikace zdravotního stavu u všech věkových kategorií psů. U štěňat mohou způsobovat i přímé ztráty uhynutím, často významnou měrou zasahují skrytě do vývinu a růstu a disponují organismus pro celou řadu onemocnění.
Peroxid vodíku se aplikuje přímo na postižená místa nebo plošně na hladinu. Kyslík, který se z něj uvolňuje, ničí buňky řas. Odumřelé řasy jsou poté rozloženy bakteriemi obývajícími akvárium. Peroxid se za určitou dobu rozloží na neškodný kyslík a vodu.
Zánět zvukovodu se vyskytuje především u psů s převislýma ušima. Obecně mají záněty různé příčiny – bakteriální, parazitární nebo plísňové. Někdy může být spouštěčem zánětu také cizí těleso (travní osiny). U některých plemen je třeba pravidelně vytrhávat chloupky rostoucí ve zvukovodu, a to především u pudlů, kníračů, bišonků, maltézáčků, jorkšírů a dalších plemen s jemnou srstí. Pokud se chlupy ponechají ve zvukovodu, vytvářejí často společně s ušním mazem ušní zátku, která brání větrání zvukovodu, a to vede ke vzniku zánětu.
Klasickými příznaky zánětu zvukovodu jsou časté třepání hlavou a drbání ucha. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, vytéká z něj páchnoucí tekutina, jeho povrch je zarudlý či zdrsnělý, nebo si zvíře nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte!
Pokud ucho jen svědí, ale nic z něj neteče, vykapejte ho čisticími kapkami. Jestliže zpozorujete, že se zvířeti ulevilo, opakujte čištění každý den až do odeznění příznaků. Zvířeti nikdy nečistěte uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem.
Pokud zpozorujete páchnoucí sekret, musíte navštívit veterináře, který ucho zvířete vyšetří a nasadí odpovídající léčbu (speciální kapky). Vždy pečlivě dodržujte léčebný postup, který naordinoval veterinář. Domácím mazlíčkům je kapání zanícených uší velmi nepříjemné, proto proti němu mnohdy velmi zarputile protestují. Ovšem vy to nevzdávejte a vytrvejte, do nedoléčeného ucha by se infekce velmi rychle vrátila. Často se veterináři setkávají s případy, kdy majitelé vodí svá zvířata do ordinace z důvodu, že předchozí kapky „nezabraly“, takže se nasadí jiné. Za měsíc se opakuje stejný scénář. Výsledkem pak může být chronický zánět zvukovodu. Přitom by mnohdy stačilo, kdyby se při prvním zánětu dodržel léčebný postup a nepřerušil se v průběhu, když došlo k prvnímu zlepšení.
V případě, že zvířeti nejste sami schopni uši vykapat, nezbývá vám nic jiného než se domluvit s veterinářem a chodit na tento úkon do ordinace.
Dráždit a zraňovat ucho psa mohou i osiny trav, které se dostanou do zvukovodu. V takovém případě často dochází k zanícení a zvířeti se spustí z ucha hnisavý výtok. Vždy je v těchto případech nutné odborné odstranění cizího tělesa a vyčištění zvukovodu. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může v nejhorším případě dojít až k perforaci (proděravění) bubínku.
Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné. Ucho vyčistěte následujícím způsobem: pořiďte si roztok na rozpouštění mazu v uších, ten aplikujte do zvukovodu (klidně ve větším množství) a chrupavčitou trubici zvukovodu masírujte tak, abyste slyšeli šplouchání. Pak už jen vytírejte papírovým kapesníkem namotaným na prstu to, co zvíře vyklepe do ústí zvukovodu. Před čištěním druhého ucha vždy očistěte kónus kapek (hrozí riziko zavlečení infekce z nemocného ucha do zdravého). Pokud si nevíte rady, nechte si od veterináře předvést, jak ucho správně vyčistit (případně jak aplikovat speciální kapky při léčbě).
Zánět ušní chrupavky způsobuje zánět středního ucha, který se projevuje zápachem z ucha, výtokem, třepáním hlavou, nakláněním hlavy na stranu, zarudlým uším boltcem a bolestí.
Naklánění hlavy na jednu stranu může být vyvoláno jednostranným podrážděním ucha, ale může také znamenat, že je zasaženo střední ucho. Zánět středního ucha vyžaduje vždy řádné léčení s použitím antibiotik a protizánětlivých léků. Zánět středního ucha patří výhradně do rukou veterinárního lékaře.
Onemocnění uší je častým problémem v letním období, a to zejména u psů, kteří mají uši sklopené a dlouhé, takže špatně větrají a jsou příznivým místem k množení bakterií. Častými problémy jsou jednak záněty zvukovodu, jednak kvasinkové infekce, ale i osiny zapadlé do zvukovodu.
Dalším možným onemocněním je například zánět středního ucha. Naklánění hlavy na jednu stranu bývá vyvoláno jednostranným podrážděním ucha, ale může také znamenat, že je zasaženo střední ucho. Zánět středního ucha vyžaduje vždy řádné léčení s použitím antibiotik a protizánětlivých léků. Zánět středního ucha tak patří výhradně do rukou veterinárního lékaře.
Z parazitů je nejčastější ušní svrab. Tento problém se projevuje nejčastěji výskytem černého mazu, který vypadá uchu jako kávová sedlina. Navštivte co nejdříve veterináře.
Problémy s ušními boltci doprovázejí také různá kožní onemocnění. První příznaky kožního svrabu se obvykle objevují na okrajích ušních boltců jako drobné stroupky. Poštípání hmyzem i alergie se projevují zarudnutím a otokem ušních boltců.
Péče o uši, pokud je všechno v pořádku, spočívá výhradně v pravidelných kontrolách. Jestliže je ucho hladké, růžové, bez zápachu a výtoku, nebolestivé, pak je zdravé. Čisté a zdravé ucho nečistěte, mohli byste klidný zvukovod mechanicky podráždit a vyvolat problémy. Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné.
V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, jeho povrch je zarudlý nebo zdrsnělý, pozorujete výtok nebo si pes nezvykle často ucho drbe, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte. Včas zahájená léčba či odhalená osina ušetří vašemu mazlíčkovi mnoho trápení. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může dojít až k perforaci (proděravění) bubínku. Osina ponechaná ve zvukovodu několik dní zcela jistě způsobí zánět zvukovodu, který může její odhalení zcela znemožnit a celá léčba se tak zkomplikuje. Také samoléčba zánětů zvukovodu může při nesprávné volbě léčiva způsobit rezistenci a přechod problému do chronického stadia, které může ve vážných případech končit i operací zvukovodu.
Pro prevenci onemocnění uší postačí ušní kapky, které šetrně rozpouštějí ušní maz. Toto ošetření by se mělo provádět dvakrát do měsíce.
