ZANET MOČOVYCH CEST U KOČEK a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Pokud je v moči kočky přítomna krev, tak se nejčastěji jedná o urologický problém, ale může to být způsobeno i onemocněním ledvin nebo nádorovým onemocněním.
Zánět močových cestu koček
Onemocnění dolních močových cest jsou nejčastějším problémem v urologické praxi koček. Obvykle se vyskytuje urolitiáza, tedy tvorba močových kamenů a močového písku, vytvoření uretrální zátky nebo vznik močové infekce. Onemocnění dolních močových cest mohou být způsobena i neurogenními nebo anatomickými abnormalitami, nádory či traumatem. Více než polovinu klinických případů tvoří idiopatická onemocnění, u nichž je příčina nejasná.
Onemocnění močových cest se mohou projevovat zvýšenou frekvencí močení, bolestivým močením nebo úplnou zástavou močení. Kočky močí na neobvyklá místa, mimo toalety, může se objevit krev v moči. Těžké případy jsou charakteristické apatií, odmítáním krmiva až zvracením.
Urolitiáza je onemocnění dolních močových cest způsobené krystalizací minerálů, které vede ke vzniku močového písku a kamenů. Urolity se obvykle odstraňují chirurgicky. Močový písek je možné částečně vypláchnout urohydropropulzí. Po mineralogické analýze získaných urolitů se stanoví účinná prevence. Ta většinou spočívá v podávání speciálně vyvinutých veterinárních diet, jejichž složení pomáhá předcházet vzniku kamenů, některé diety dokonce kameny přímo rozpouštějí.
Uretrální zátky se vyskytují u koček častěji než urolitiáza a jsou – na rozdíl od kamenů – tvořené převážně nekrystalickou hmotou. V drtivé většině bývají vinou anatomické predispozice postiženi kocouři, u nichž dojde k obstrukci močových cest v oblasti penisu, kde je močová trubice přirozeně zúžená. Terapie spočívá v mechanickém odstranění překážky masáží penisu, v manuální kompresi močového měchýře, v cystocentéze a urohydropropulzi. V těžkých případech je nutná chirurgická terapie.
Zánět močových cestu koček se také někdy nazývá kočičí urologický syndrom. Principem onemocnění je vznik zánětu vývodných cest močových, provázeného často zásaditou a koncentrovanou močí se vznikem struvitových močových kamínků. Ty jsou u koček ve formě jemného „písečku“ dráždícího při své cestě sliznici, která se brání iritaci zvýšenou produkcí hlenu. Hlen pak spolu s odloupanými buňkami a krví vytváří jakousi zátku konečných úseků močové trubice. Při dlouhodobém dráždění a nedostatečném odtoku moči může vzniknout i bakteriální zánět močových cest.
U postižených zvířat pozorujeme vznik takových příznaků, jako je neklid, opakované močení po kapkách nebo s krví. Dále časté hrbení a pokusy o močení bez efektu, mňoukání nebo dlouhé hrabání na venčící misce. Nemocné zvíře si často olizuje genitálie a vykazuje projevy bolesti. Kočka se může schovávat a má napjaté a citlivé břicho. V pokročilejších stadiích (trvá-li obstrukce více než 1,5–2 dny) vzniká nechuť ke žrádlu, zvracení, dehydratace, slabost až deprese. Snižuje se tělesná teplota, zvíře může rychleji a namáhavě dýchat a náhle uhynout.
Prevence onemocnění spočívá v udržování hmotnosti a dobré kondice zvířat. Nutné je udržovat dostatečný příjem tekutin. Vznikne-li u zvířete již klinický problém, doporučujeme konzultovat zdravotní stav s veterinářem.
Ve svém příspěvku KDYZ SI FENA OLIZUJE GENITALIE JE KASTROVANA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sarka.
Mam 4 letou fenku malt.psika.Donedavna byla vesela a hrava.Posledni 3 mesice je apaticka nechce chodit ven,nehraje si a s nikym nekomunikuje.Prodelala zanet moc.cest ktery byl vylecen ant. Byla ji vysetrena moc,krev,byl udelan rentgen vse neg.Veter.nam zdelil ze trpi uzkost. a deres.stavy ber leky ale je to horsi. Rano a po kazdem venceni prijde domu zacne se trast a narikat uz nevim co sni ma vse i lasku. Nemate nekdo takovou skusenost?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sarka.
Psala jsem clanek /kdyz si fena olizuje genitalie/ ale hlavne mi jde o uzkost. a depres. stavy.Fenka 4 leta byla hrava a vesela ted jeji vse jedno.Nekomunikuje,nechce chodit ven po venceni se trese a narika.Veter.ji dal uklid.leky ale je to horsi nevim si rady do 4let byla uplne normalni.Prodelala zanet moc.cest odte doby je netecna. Zanet byl vylecen,ale ona upadla do deprese trva to uz 3 mesice bojim se o ni. Zazemi ma pekne a lasku take kde se stala chyba? Chodili jsme k veterinarce ktera byla neprijemna tak jsme okamzite zmenily veter. Mozna tam se stala chyba nevim.
Nemoci pohlavního ústrojí – hnisavý zánět dělohy, zánět předkožky
Nemoci pohybového ústrojí – záněty svalů, kloubů a šlach, dysplazie kyčelních kloubů, zlomeniny kloubů, zlomeniny kostí, křivice
Nemoci nervového ústrojí – zánět mozku a míchy, otřes a zhmoždění mozku a míchy
Nemoci očí – zánět spojivek, zánět víček, vchlípení a vychlípení víček, suchý zánět rohovky a spojivky, zákal rohovky, zákal čočky
Nemoci uší – onemocnění zevního zvukovodu, krevní výlev v ušním boltci
Onemocnění kůže – zánět kůže, kopřivka, svrab
Parazitární onemocnění psů – škrkavky, tasemnice, blechy, vši, všenky, klíšťata
Infekční nemoci jsou nemoci, jejichž původci jsou živé mikroorganismy (patogenní bakterie, houby, viry, rickettsie, chlamydie, protozoa) schopné pronikat do organismu zvířat, vyvolat onemocnění a dále se přenášet na zdravé jedince.
Přenos infekčních nemocí je realizován přímým nebo nepřímým (zprostředkovaným) vzájemným kontaktem nemocného zvířete se zdravým. Bránou vstupu původce onemocnění je kůže a viditelné sliznice očí, dýchací, trávicí a močopohlavní systém.
Při prvních příznacích infekčního onemocnění psa je nutné vždy co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře, který zvíře odborně vyšetří a zahájí odpovídající léčbu. Infekční onemocnění ohrožuje nejen zdraví a život postiženého psa, ale i ostatní psy, se kterými přijde do kontaktu.
Invaze cizopasníků, jak vnějších, tak vnitřních, způsobují značné komplikace zdravotního stavu u všech věkových kategorií psů. U štěňat mohou způsobovat i přímé ztráty uhynutím, často významnou měrou zasahují skrytě do vývinu a růstu a disponují organismus pro celou řadu onemocnění.
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica.
moj pul rocni kocour ma zlute vyrazky.. podle veterinarky du to parazity z travy.. Okupala dom ho samponem proti parazitom a doktorka doufa ze je to zabije.. A co ked nezabije.. Co mam robit?????? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o eozinofilní granulom, což je dobře ohraničená, vyvýšená, pevná, žluto-růžová, lineární léze obvykle lokalizovaná na zadním stehně. Obecně je asymptomatická, ale může občas ulcerovat a vykazovat ložiska nekrózy a svědění. Může být také umístěna na bradě, tlapkách nebo ústní dutině. Eozinofilní granulom je spojován s alergií na bleší kousnutí, přecitlivělostí na potraviny, atopickou dermatitidou, kousnutím komáry, přecitlivělostí na hmyz, genetickou predispozicí a bakteriálními a virovými infekcemi (kaliciviry).
Léčba:
1. Odstranění parazitických nebo plísňových příčin svědění. Ektoparazity jsou v současnosti nejlépe eliminovány širokospektrými paraziticidy, které jsou schopné zabíjet blechy i roztoče (včetně Notoedres cati, Otodectes cynotis a Cheyletiella spp.), jako jsou selamektin, imidacloprid/moxidektin nebo fluralaner. Současně, v případě, že jsou léze kompatibilní s dermatofytózou, by měla být zahájena mykotická kultivace s chloupky
odebranými jak z centra, tak z periferie lézí.
2. Identifikace a léčba sekundárních bakteriálních a/nebo kvasinkových infekcí, jsou-li přítomny. Bakteriální infekce kůže není u koček tak častá jako u psů. V případech výskytu povrchové pyodermie způsobené koky lze podat empirickou léčbu amoxicilinem/klavulanátem 12,5–25 mg/kg každých 12 hodin nebo cefalexinem 15–30 mg/kg každých 12 hodin nebo klindamycinem 5–10 mg/kg každých 12 hodin po dobu dvou až čtyř týdnů nebo do jednoho týdne po úplném zhojení lézí. V případech přemnožení bakterií nebo přítomnosti kvasinky Malassezia spp. kvasinky se provádí lokální dezinfekční ošetření pomocí chlorhexidinové pěny, gelu nebo spreje. V případech těžké generalizované kvasinkové infekce lze také podat systémový itrakonazol (5 mg/kg každých 24 hodin po dobu dvou týdnů).
3. Rozlišení mezi nežádoucí reakcí na potravu a alergií na životní prostředí, pokud po dokončení kroků 1 a 2 kočka stále vykazuje nadměrné olizování nebo škrábání a/nebo jsou dále přítomny známky alergické dermatitidy, tak kočka pravděpodobně trpí hypersenzitivitou, která není způsobena blechami, ani v důsledku potravinových nebo environmentálních alergenů. Aby se odlišila nežádoucí reakce na potraviny od alergie na životní prostředí, měla by být zahájena osmitýdenní dietní eliminační dieta. To jest výlučně domácí vařená strava nebo hydrolyzované krmivo ve formě granulí. Je třeba dbát na to, aby kočka nekonzumovala zbytky stravy od jiných zvířat. Možná bude nutné kočce zabránit opouštět dům. Pokud ani tak kočka nebude stále vyléčena, ale po osmi týdnech se alespoň trochu zlepšila, pokračujte v dietním krmivu po dobu dalších dvou až šesti týdnů, abyste zjistila, zda dojde k ústupu.
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
Povrchový zánět rohovky s pigmentací
(latinsky keratitissuperficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
(latinsky keratitis superficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího mno
V naší poradně s názvem ZÁNĚT SPOJIVEK U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dave.
Dobrý den, je něco pravdy na tom, že by mast ophthalmo framykoin mohla být příčinou ucpání slzného kanálku? Náš kocour má zánět spojivek na jednom oku. Jsou mu 3 roky. Nikdy nebyl nemocný. Oči měl do teď zdravé. Dávala jsem mu ophthalmo framykoin a oko se mu dobře hojilo. Pro jistotu jsme šli po cca 2 dnech k lékaři (na kontrolu po víkendu). Ten potvrdil zánět spojivek a změnil mast na kapky Floxal a zánět spojivek se od té doby nelepší. Je nějaký důvod, proč nedávat mast ophtalmo framykoin? Podle lékaře, kterého jsme navštívili, může mast způsobit ucpání slzného kanálku.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ophthalmo framykoin se běžně používá i ve veterinární praxi pro kočky. Působí proti infekcí předních částí oka způsobených například bakteriálními záněty spojivky, rohovky, okraje víčka a slzného váčku, ječného zrna, vředy rohovky. Má podobné účinky jako Floxal. Pokud se stav po Floxalu nelepší, musíte o tom informovat veterináře, aby změnil léčbu. Nejspíše bude nutné udělat stěr z oka a nechat v laboratoři vyšetřit přesnou příčinu a k tomu i vhodnou léčbu.
Léčbu můžeme rozdělit na chirurgickou a konzervativní. Některé typy lze – pokud jsou malé – rozpouštět pomocí speciální diety. Ostatní je třeba odstranit chirurgickou cestou. Při obstrukci močových cest je nutno provést zákrok neprodleně po vzniku problému.
Terapii urolitů je možné řešit chirurgicky, u některých typů urolitů lze využít i léčbu medikamentózní. Předpokladem úspěšné medikamentózní terapie je především správné určení typu močových kamenů. Teprve na jeho základě se stanoví speciální urologická dieta, která se hodí na zjištěný typ urolitu. Nutným doplňkem je při zánětech močových cest samozřejmě i léčba antibiotická. Podstatou chirurgického řešení urolitiázy je několik typů chirurgického otevření močových cest po předchozí přesné rentgenové či sonografické lokalizaci urolitu a poté jeho vynětí. I tento typ léčby je následně doplněn antibiotiky. Důležitým faktorem úspěšné léčby urolitiázy je také její prevence.
Je důležité odlišit prostý zánět močových cest a urolitiázu. Příznaky jsou v mnoha ohledech podobné.
V rámci diagnostického postupu se uplatňuje analýza moči, v níž jsou často zjištěny krystaly, ty ale samy o sobě nemusí znamenat přítomnost urolitů (močových kamenů). Dále bývá standardně prováděno rentgenologické vyšetření, jehož cílem je zjistit přesnou lokalizaci urolitů, případně jejich počet a velikost. Může být také provedeno vyšetření za pomoci ultrazvuku.
Důležité je stanovení chemického složení urolitu, které je poté základem k volbě vhodné terapie a následného preventivního programu. Typ urolitu lze nejpřesněji zjistit jeho přímou mikroskopickou analýzou. Pokud toto není možné, určuje se dle dalších informací: pH moči, přítomnost infekce, vzhled a zobrazení na RTG, krystaly v moči, plemenné, pohlavní a věkové predispozice.
Vždy je nutné, aby při léčbě spolupracoval pacient i jeho majitel. Součástí terapie bývá totiž přísné dodržování dietetických opatření, která pak často přetrvávají doživotně jako prevence opětovného výskytu urolitů.
Ve svém příspěvku MOČOVÝ MĚCHÝŘ PRO PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohouš.
Máme 11-ti letou fenku bišonka. v poslední době začala více pít, častěji močit a v moči se objevila krev. Po návštěvě veterináře podstoupila operaci močového měchýře, kde vedle kamínků jí byl odstraněn i nádor v těsné blízkosti močovodů z ledvin. Dnes je 3-tí den po operaci, močí usilovně s výsledkem vždy několik kapek. Chuť k jídlu má, je čilá. Bere léky proti bolesti a proti zánětu močových cest. S ohledem na složení kamenů lékař stanoví dietu. Charakter nádoru neznáme, co máme alespoň z prevence nejlépe dělat? Jaká je pravděpodobnost dalšího vývoje?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Onemocnění způsobené parazity se nazývá parazitóza. Podle původců onemocnění dělíme parazitózy na dvě základní skupiny, a to na ektoparazitózy (způsobené zevními parazity) a endoparazitózy (způsobené parazity vnitřními). Základní rozdíl mezi endoparazity a ektoparazity je následující: vnitřní parazité (endoparazité) pronikají do hostitelského organismu a žijí v něm po celou dobu svého života nebo v určité časové periodě svého vývoje (tasemnice, motolice, oblí červi, prvoci a podobně). Vnější parazité (endoparazité) zůstávají na povrchu organismu (blechy, klíšťata, trudníci, svrab, dravčíci, sametky, vši, jiný hmyz).
Jako parazitizmus je označován vztah dvou organismů, z nichž jeden organismus (parazit) má zisk a druhý na tento vztah doplácí (hostitel). Parazit se přitom může živit tkáněmi hostitele nebo se přiživovat na jeho potravě, případně může mít z hostitelova organismu i jiný prospěch. Pro vztah parazit–hostitel je typické, že parazit hostitelský organismus nezabíjí. Svou činností ale působí hostitelskému organismu nepříjemné komplikace, které se týkají zejména jeho zdravotní stavu: průjmy, svědění, vznik druhotné infekce pro průniku parazita do organismu, přenos virového nebo bakteriálního onemocnění a podobně. Některá z těchto onemocnění jsou přenosná ze zvířat na člověka, v tomto případě poté hovoříme o zoonózách a tento parazit je nazýván zoonotickým.
Lék proti parazitům se nazývá antiparazitikum. Mezi antiparazitika náleží i anthelmintika (přípravky proti červům).
Kategorie endoparazitóz náleží k posouzení veterinárním lékařům, a to včetně aplikace léčiva. Ve volném prodeji, respektive v prodeji mimo lékárny a u oprávněných prodejců, se můžete ale běžně setkat s antiparazitiky působícími proti ektoparazitózám.
Zablešení – je asi nejrozšířenější u psů, koček, ale i člověka. Parazitem je blecha kočičí (Ctenocephalides felis), zoonotický parazit. V domácnosti nebo v prostředí s výskytem blechy se setkáváme se všemi jejími vývojovými stadii – od vajíček přes larvy, kukly i dospělce. Na hostiteli se vyskytuje dospělec, který saje krev. Typickým příznakem zablešení zvířete je vysoká svědivost kožíšku, výskyt drobných tmavých částeček v srsti – blešího trusu. Blechu lze při důkladné prohlídce srsti také zahlédnout. Poměrně častým kožním problémem při zablešení citlivých jedinců jsou zarudlá místa, která si zvíře rozškrábe z důvodu vysoké svědivosti až do krve. Výskyt podobných příznaků se označuje jako „alergie na bleší kousnutí“. Vajíčka, larvy a kukly nalezneme v místě odpočinku zvířat, jedná se o takzvaná místa „horkého výskytu“ označována jako „HOT SPOTS“. Blecha kočičí je přenašečem tasemnice psí a&nb
Tvorba močových kamenů lze ovlivnit složením stravy psa a zajištěním příjmu dostatku tekutin.
Struvit (fosforečnan hořečnato-amonný) je nejčastějším typem kamenů v močovém měchýři a v močové trubici. Jeho tvorba souvisí s infekcí; lze jej léčit antibiotiky a dietou.
Kameny ze šťavelanu vápenatého (oxalát) jsou také časté. Nelze je rozpustit, nereagují na změnu stravy; jsou-li velké, vyžadují chirurgické odstranění.
Méně časté jsou naopak cystinové kameny; příležitostně byly pozorovány u jezevčíků a buldoků. Léčba může vyžadovat chirurgický zákrok.
Jsou-li kameny velké, lze je nahmatat při vyšetření břicha, zjistit rentgenem nebo ultrazvukem. Pes s ucpanými močovými cestami má zřetelnou bolest. Je napjatý, kňučí, je neklidný a nemůže močit. Pokud se stav neléčí, velmi rychle se dostaví uremický šok. Tato situace ohrožuje život zvířete; pokud pes vykazuje příznaky obstrukce (ucpání) močových cest, měli byste vyhledat okamžitou veterinární pomoc.
Nejvíce blokací je zapříčiněno kameny, které se nalézají v močové trubici před penisovou kostí (os penis); další příčinou retence (zadržení) moči může být zbytnění prostaty nebo nádor v močových cestách, případně i poranění míchy. Veterinář se bude snažit pomocí katétru vtlačit některé kameny zpět do močového měchýře. Není-li to možné, odsaje moč z naplněného močového měchýře jehlou skrz břišní stěnu. V některých případech je pro uvolnění močových cest nutný chirurgický zákrok.
Pomočování neboli inkontinence (neschopnost udržet moč) může mít několik příčin. Ty zahrnují chronický zánět dolních močových cest, roztažení močového měchýře, selhání ledvin, ztrátu kontroly svěrače (sfinkteru) močové trubice (spojeno s vyšším věkem). Další příčinou inkontinence bývá hormonální nerovnováha u starších psů i fen a také u kastrovaných fen; postihuje zejména dobrmany a bearded kolie. Existuje účinná terapie pomocí léků, která upravuje jak ztrátu ovládání svěrače, tak i formy inkontinence způsobené hormonálními změnami.
V naší poradně s názvem HOTSPOT U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, ráda bych se zeptala jestli se toto onemocnění může vyskytnout i u koček? Konkrétně se jedná o Britského kocoura (kastráta), který je pouze v bytě.
Děkuji za odpověď. Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Hot spot se může vyskytnout u koček stejně jako u psů. Nejčastěji to bývá v oblasti uší a kořene ocasu. Dá se to dobře léčit doma. Stačí misto vystříhat, aby do rány nepadaly okolní chlupy a zabránit zvířeti škrábání a olizování toho místa. Nanáší se desinfekční roztok Betadine a maže se to antibiotiky Framykoin popřípadě Belogent.
K zarudnutí dojde, když se cévky spojivky (růžová část víček), bělimy (bílý okraj oka) nebo rohovky buď zvětší, nebo rozrostou. Důležité je určit, jestli je toto rozšíření způsobeno povrchovým, nebo hlubokým zánětem. Povrchový zánět bývá způsoben podrážděním nebo infekcí. Vnitřní zánět je samozřejmě závažnější, protože postihuje oko „více do hloubky“ a bývá častěji spojen s nemocemi, které ohrožují vidění kočky.
Při onemocnění oka je velmi důležité odhalit původ problému a cíleně jej léčit. Cíl léčby je tedy jasný: snížit jakýkoliv zánět a léčit vyvolávající příčinu. Veterinář předepíše léky, mastičky či kapky do očí pro kočky v závislosti na typu onemocnění kočky. Je ale důležité dodržovat i domácí léčebný režim, který veterinární lékař nařídí, podávat léky, kapky či mastičky tak, jak bylo doporučeno. Jakékoliv změny vždy okamžitě nahlaste veterináři. Pokud se nepodaří aplikovat lék, informujte ho neprodleně o tomto faktu. Také zajistěte, aby si kočka nemnula oko, a dohlédněte na to, aby měla neustále límec. Nemocné oko je potřeba kontrolovat, jestli není zarudlejší, výtok intenzivnější, oko bolestivější nebo jestli kočka nepřestává vidět.
Když přijdete s kočkou k veterináři s problémy očí, musíte mu sdělit, kdy oko zarudlo a jak probíhal další vývoj zarudnutí, pomůže to s diagnózou, zda se problém týká „jen“ očí, nebo jestli je zarudnutí vyvoláno jiným problémem (nemocí). Další vyšetření je podobné tomu lidskému: kontrola očního pozadí, měření nitroočního tlaku, výtěry ke kultivaci bakteriální infekce.
Zánět spojivek: bývá nejčastější příčinou zarudnutí oka. Vzniká podrážděním oka – pylem, prachem, kouřem, chemikáliemi, pokud oko nemá oko dostatek slz, pokud víčko dostatečně oko nechrání. Může ho ale vyvolat třeba alergie, deformace víček, onemocnění třetího víčka (zánět třetího víčka také způsobuje zarudnutí oka).
Zánět očních spojivek: může být součástí zánětu kůže, ale může se vyskytovat i samostatně. Příčin je hned celá řada – alergie, bakteriální nebo plísňová infekce, autoimunitní onemocnění.
Zánět rohovky: cévy spojivky a bělimy jsou zvětšené a prorůstají do rohovky. Toto onemocnění je závažnější než zánět spojivek a bývá spojeno se vznikem vředu na rohovce.
Zánět duhovky: tento zánět postihuje vnitřní části oka a může upozorňovat na celkové onemocnění. Onemocnění je velmi závažné, protože hrozí vznik slepoty kočky.
Zelený zákal: jde o zvýšení nitroočního tlaku. Toto onemocnění bývá bolestivé a často spojené s uveitidou (zánět živnatky – chrání oko a má význam pro výživu oka).
Záněty a nádory v okolí oka: za okem, v nose, na tváři.
Zánět močového měchýře se častěji vyskytuje u mladých dospělých koček a u střední věkové kategorie. Onemocnění dolních cest močových může být vyvoláno jakýmkoli podnětem, který vyvolá zánět močového měchýře, není tedy specifickým onemocněním. Pokud kočka projevuje příznaky zánětu močového měchýře, je potřeba zjistit příčinu onemocnění (pokud to je možné), aby mohla být zahájena specifická léčba.
Zánět močového měchýře mohou způsobit kameny v močovém měchýři, změny na stěně močového měchýře (nádor, zánětlivý polyp, vyústění močovodu na jiném místě), infekce močového měchýře a zánět z nejasné příčiny (felinní idiopatická cystitida).
Mezi nejčastější klinické příznaky zánětu močového měchýře patří obtížné močení, nutkání k močení, bolestivé močení, časté močení malého množství moči, časté chození na kočičí záchod, močení mimo záchod a krev v moči. U kocourů při zánětu močového měchýře může dojít k ucpání močové trubice.
Jestliže je nalezena příčina (infekce, kameny), pak je léčena. Protože infekce je méně častou příčinou zánětu močového měchýře, antibiotika nejsou často zapotřebí. Většinou není zjištěna základní příčina. Na ředění moči se podává potrava s vyšším obsahem vody. Mohou být vyzkoušena konzervovaná nebo vlhká krmiva. Důležitý je přístup k čerstvé vodě. Zdroj vody má povzbuzovat k častějšímu pití. Četnost a vážnost příznaků může snížit obohacování životního prostředí kočky. Důležité je udržování čistoty kočičího záchodu (znečištěný substrát odstraňovat každý den, celý substrát jednou týdně). Na každou kočku v domácnosti by měl být jeden záchod plus jeden navíc. Nedoporučují se přikryté kočičí záchody a parfemované stelivo. Různé kočky dávají přednost různým druhům steliva, takže někdy je třeba trochu experimentovat, než se vybere to pravé.
Léky se často používají jako poslední volba. Na léčbu bolesti se používají sedativa a relaxancia. Některým kočkám pomáhá sprej s feromony (Feliway). U některých koček se osvědčila protizánětlivá léčba.
Ušní svrab se nejčastěji objevuje u toulavých koček, koťat a starších koček. Zanedbání léčby může vézt k vážným zánětům zvukovodu, dokonce až k ohluchnutí zvířete. Jedná se o parazita roztoče, který se jmenuje strupovka ušní.
Prvním příznakem je lehký zánět, začervenalý vnitřek ucha kočky, více průhledného ušního mazu, kočka třepe hlavou a hodně se škrábe v uchu. Jakmile se parazit rozmnoží, objevuje se v uchu typický černý maz nebo černé tečky v srsti na kraji ucha, což jsou vlastně výkaly množících se roztočů.
Ušního svrabu se běžným čištěním uší bohužel nezbavíte. Při prvních příznacích nemoci musíte vyhledat pomoc veterináře. Ten vám pro kočku předepíše speciální antiparazitární přípravek. Současná nabídka takových produktů je široká. Nejčastější jsou přípravky, které se aplikují přímo do kočičích uší. Léčba trvá po dobu nemoci a často i po odeznění příznaků. Je tedy dlouhodobá. Pokud by přežil jen jeden roztoč, stále by hrozilo navrácení nemoci. Zanedbání léčby může mít pro kočku velmi vážné následky. Neléčený těžký zánět může vést až k ohluchnutí zvířete, rozsáhlým otokům hlavy, zánětům nervů, což může ve výsledku vést až ke smrti zvířete, obzvláště u starších a oslabených koček. Majitelům naopak žádné nebezpečí nehrozí, ušní svrab není na člověka přenosný. Dále na roztoče působí i spreje používané proti blechám. Takové spreje se stříkají na zvířecí srst. K dispozici jsou i injekční přípravky. Pokud je nemoc v pokročilé etapě, je nutno podávat kočce určená antibiotika.
U tohoto onemocnění je důležité, aby byla přeléčena i ostatní zvířata v domácnosti. Svrab se mezi kočkami a psy může šířit pouhým setkáním s infikovaným zvířetem. Rozšiřují ho i odlupující se stroupky z uší a ušní maz, ve kterém najdeme roztoče. Touto cestou se svrab přenáší na další zvířata (člověk se nemůže infikovat). Nemoc je daleko častější u koček než u psů.
Pokud ušní svrab není léčen, může vygradovat v hnisavý zánět zvukovodu a posléze postihnout i bubínek či střední ucho zvířete.
Hnis v očích může mít kočka z mnoha důvodů: zánět spojivek, poranění rohovky, výhřez třetího víčka, glaukom, slzení očí.
O zahnisané oči koček se musí pečovat, v počáteční fázi stačí oko vymývat převařenou vodou nebo odvarem z heřmánku. Použít můžete také dezinfekci určenou pro lidi (Opthalmoseptonex). Pokud nenastane do dvou dnů zlepšení nebo se stav naopak zhoršuje, musíte zajít k veterináři, neboť bude pravděpodobně nutná razantnější léčba.
Nenechte zvíře, aby si oko škrábalo. Pokud to dělá, musíte ihned nasadit ochranný límec.
Nepoužívejte bez konzultace s veterinárním lékařem žádné oční léky, které zabraly u vás a našli jste je v nočním šuplíku. V případě vašeho zvířete opravdu nemusí být vhodné.
Pozor na zánět rohovky! Vidíte-li, že se oko náhle stává neprůhledné, musíte okamžitě do ordinace, neboť hrozí trvalé poškození zraku. Rozhodují hodiny. Zarudlé oko může také signalizovat oční zákal. Pokud je zvíře podrážděné, schovává se a oko je na dotyk bolestivé, je namístě ho odvézt co možná nejdříve k veterináři.
Zánět spojivek
Zánět spojivek patří k nejčastějším onemocněním oka kočky. Choroba může postihnout jedno, nebo i obě oči. Vzniká nejčastěji vnějším drážděním průvanem, smítkem v oku, čpícími látkami nebo působením alergenu (prach, pyl, cigaretový kouř). Zánět spojivek může mít souvislost také s jiným onemocněním, například s infektem dýchací soustavy.
Zánět spojivek se projevuje zarudnutím, otokem a slzením oka. Tímto onemocněním trpí většinou koťata nebo kočky se sníženou imunitou. Pokud se příznaky do dvou dnů samy nezmírní, navštivte veterináře. Ten zahájí cílenou léčbu antibiotickými mastmi nebo kapkami. Nikdy kočce nepodávejte masti nebo kapky určené pro lidi!
Poranění rohovky
K poranění rohovky dochází nejčastěji při kocouřích rvačkách. Za normálních okolností se rána rychle zahojí sama. Někdy mohou nastat komplikace a do rány se dostane zánět. Zánět rohovky se projevuje jako bílá až šedá plocha viditelná na povrchu oka (zákal). V takovém případě nevyčkávejte a co nejdříve navštivte veterináře! Zánět by mohl nenávratně poškodit rohovku a kočka by mohla oslepnout.
Rvačkám kocourů lze předcházet. Nejlepší je nechat kocoura vykastrovat, zklidní se a nebude cizí kocoury napadat.
Výhřez třetího víčka
Třetí víčko (mžurka) se nachází v koutku oka a není normálně vidět. Objevuje se však, když zakrývá poraněné oko. Pokud je třetí víčko vidět u obou očí, může to znamenat, že je kočka celkově velmi vyčerpaná nebo trpí vážnější infekční chorobu, infektem dýchací soustavy. Pokud je mžurka viditelná i po dvou dnech, navštivte veterináře! U tohoto onemocnění se také v oku vzácně tvoří hnis.
Urolity se vyskytují v ledvinách, močovodech a močovém měchýři, odkud se mohou uvolnit a následně ucpat močovou trubici. Mohou způsobit ledvinovou koliku, krvácení do dolních močových cest, zánět močového měchýře a obstrukci (zneprůchodnění) močové trubice. Existuje více druhů konkrementů, jejich složení závisí na příčině vzniku.
Urolitiáza bývá poměrně častou diagnózou u psů, kteří mají problémy s močovým ústrojím. Její podstatou je přítomnost krystalků v moči, jejichž kumulací a slepováním dochází později k tvorbě močových kamenů. Velikost těchto krystalových částic je dána rychlostí jejich růstu a rychlostí toku moči. Později vzniklé močové kameny můžeme podle jejich složení rozdělit do skupin: struvity, uráty, kalcium oxaláty, cystinové kameny.
Hlavními komponenty struvitů jsou amoniový iont a trojmocný fosfát. Ve většině případů se u psů tvoří sekundárně v důsledku infekce močového traktu, příležitostně však i bez přítomnosti infekce. Strategie rozpouštění takových krystalů je založena na snížení koncentrace amoniaku, hořčíku a fosfátu v moči na velmi nízkou úroveň.
Uráty vznikají při metabolismu purinů a pyrimidinů vyskytujících se v nukleových kyselinách. Zdraví psi přeměňují většinu urátů v játrech na alantoin. Ta zvířata, u kterých k této přeměně nedochází, vylučují převážnou část metabolitů nukleových kyselin ve formě urátů, které jsou později základem urátových kamenů. Tento typ močových kamenů je častý u dalmatinů.
Kalcium oxaláty jsou nejčastějším typem močových kamenů u lidí. V posledním desetiletí se však setkáváme s nárůstem tohoto typu kamenů i u psů. Tvorba těchto kamenů je spojena hlavně se zpomaleným tokem moči v močových cestách nebo její úplnou stázou. Spolurozhodujícím činitelem je navíc větší množství iontů vápníku v moči.
Cystinové kameny se tvoří u psů s defektem zpětné absorpce aminokyselin v tubulech ledvin, známým jako cystinurie. Rozpustnost cystinu je závislá na pH moči. Lépe se rozpouští při pH nižším než 7, tudíž v moči kyselé.
Typizace jednotlivých druhů kamenů se provádí mikroskopickým vyšetřením močového sedimentu. Za určitých podmínek, mezi které patří záněty, nádory močových cest a obecně zpomalení nebo úplné zastavení toku moči močovými cestami, dochází ke kumulaci a slepování jednotlivých krystalů. Takto vzniklé jednotlivé kameny se nalepováním dalších krystalů nadále zvětšují a později se usazují na různých místech močového traktu a začínají vyvolávat klinické projevy. V této fázi si tohoto děje většinou všimne majitel a přichází se svým zvířátkem do veterinární ordinace.
