Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  
čtěte níže
Téma

ŽALUDEČNÍ VŘEDY U PSA

Obsah

Dieta při zánětu žaludku

Žaludeční dieta je speciální stravovací režim založený na konzumaci okruhu potravin, které nedráždí žaludek. Jedná se o důležitou součást léčby akutních i chronických zažívacích obtíží. Nejčastějším důvodem k dodržování žaludeční diety je akutní zánět žaludku (akutní gastritida). Další možnou indikací k dodržování žaludeční diety jsou chronická gastritida, žaludeční, žaludeční dyspepsie, ale také onemocnění jater a zánětlivá onemocnění střev.

V tomto případě vám veterinární lékař poradí, jaké vhodné krmivo byste měli svému psovi podávat. Na trhu je mnoho tetických krmiv pro psy.

Zdroj: Zánět žaludku u psa

Diskuze

V diskuzi MŮŽE PES PROPOLISOVOU TINKTURU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ela Nová.

Dobrý den může pejsek který má žaludeční potíže a zvrací propolisovou tinkturu vnitřně děkuji.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Může pes propolisovou tinkturu

Indikace s upřesněním pro cílový druh zvířat

Léčba parazitóz způsobených uvedenými druhy helmintů. Léčba střečkovitosti.

Níže uvedení paraziti koní jsou vnímaví na antiparazitární účinky perorální pasty EQUIVERM:

Tasemnice (dospělci):

  • Anoplocephala perfoliata.

Velcí strongylidi:

  • Strongylus vulgaris (dospělci a arteriální larvální stadia);
  • Strongylus edentatus (dospělci a tkáňová larvální stadia);
  • Strongylus equinus (dospělci).

Triodontophorus spp. (dospělci):

  • Triodontophorus brevicauda;
  • Triodontophorus serratus;
  • Craterostomum acuticaudatum (dospělci).

Dospělci a vývojová stadia (intraluminální čtvrté larvální stadium) malých strongylidů nebo cyathostom včetně kmenů rezistentních na benzimidazol:


Coronocyclus spp.:

  • Coronocyclus coronatus;
  • Coronocyclus labiatus;
  • Coronocyclus labratus.

Cyathostomum spp.:

  • Cyathostomum catinatum;
  • Cyathostomum pateratum.

Cylicocyclus spp.:

  • Cylicocyclus ashworthi;
  • Cylicocyclus elongatus;
  • Cylicocyclus insigne;
  • Cylicocyclus leptostomum;
  • Cylicocyclus nassatus.

Cylicodontophorus spp.:

  • Cylicodontophorus bicornatus.

Cylicostephanus spp.:

  • Cylicostephanus calicatus;
  • Cylicostephanus goldi;
  • Cylicostephanus longibursatus;
  • Cylicostephanus minutus;

Parapoteriostomum spp.:

  • Parapoteriostomum mettami.

Petrovinema spp.:

  • Petrovinema poculatum;
  • Poteriostomum spp.

Vlasovci (dospělci):

  • Trichostrongylus axei.

Roupy (dospělci a čtvrté vývojové stadium):

  • Oxyuris equi.

Dospělci a třetí a čtvrtá larvální stadia škrkavek:

  • Parascaris equorum.

Mikrofilarie:

  • Onchocerca spp.

Střevní strongyloidi (dospělci):

  • Strongyloides westeri.

Žaludeční nematody (dospělci):

  • Habronema muscae.

Střevní a žaludeční stadia larev střečků:

  • Gasterophilus spp.

Plicnivky (dospělci a čtvrté vývojové stadium):

  • Dictyocaulus arnfieldi.

Zdroj: EQUIVERM - Ivermectin pro koně

Poradna

V naší poradně s názvem ZÁNĚT SPOJIVEK U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dave.

Dobrý den, je něco pravdy na tom, že by mast ophthalmo framykoin mohla být příčinou ucpání slzného kanálku? Náš kocour má zánět spojivek na jednom oku. Jsou mu 3 roky. Nikdy nebyl nemocný. Oči měl do teď zdravé. Dávala jsem mu ophthalmo framykoin a oko se mu dobře hojilo. Pro jistotu jsme šli po cca 2 dnech k lékaři (na kontrolu po víkendu). Ten potvrdil zánět spojivek a změnil mast na kapky Floxal a zánět spojivek se od té doby nelepší. Je nějaký důvod, proč nedávat mast ophtalmo framykoin? Podle lékaře, kterého jsme navštívili, může mast způsobit ucpání slzného kanálku.
Děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Ophthalmo framykoin se běžně používá i ve veterinární praxi pro kočky. Působí proti infekcí předních částí oka způsobených například bakteriálními záněty spojivky, rohovky, okraje víčka a slzného váčku, ječného zrna, vředy rohovky. Má podobné účinky jako Floxal. Pokud se stav po Floxalu nelepší, musíte o tom informovat veterináře, aby změnil léčbu. Nejspíše bude nutné udělat stěr z oka a nechat v laboratoři vyšetřit přesnou příčinu a k tomu i vhodnou léčbu.

Zdroj: diskuze Zánět spojivek u kočky

Předávkování

Skot

Jedna dávka 4,0 mg ivermektinu na kg (dvacetinásobek používané hladiny) podaná subkutánně má za následek ataxii a depresi.

Ovce

Ivermektin podaný subkutánně prokázal odpovídající bezpečnost v doporučené hladině dávky. Při perorální dávce obchodního složení pro orální podávání do 4 mg ivermektinu na kg (dvacetinásobek doporučené dávky), podané žaludeční sondou, nezpůsobilo nežádoucí toxické reakce.

Prasata

Dávka 30 mg ivermektinu na kg (stonásobek doporučené dávky 0,3 mg na kg) aplikované prasatům subkutánně způsobila letargii, ataxii, bilaterální mydriázu, intermitentní tremor, ztížené dýchání a laterální ulehnutí.

Nebyla definována žádná antidota; doporučuje se symptomatická léčba.

Zdroj: BIOMEC - injekční antiparazitikum s obsahem Ivermektinu

Diskuze

V diskuzi POTRAVA PRO ČIVAVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Svetlana Balazsová.

Dobrý den,


chci se zeptat čím mám krmit čivavu. Momentálně dostava ráno 3 pištoty, granule Brit Care Dog Show asi 100 g, na oběd asi 1/4 konzervy GIMDOG PURE DELIGHT kuřeci s jehněčím nebo hovězím k tomu vařenou rýží a večer opět granule. V průběhu dne nějakou dobrůtku. Třeba tyčinku HU BAMBO. Nevím jestli dělám dobře. Jsou mu 4 roky a váhu má 3.80 kg. Mám z ní potíže. V noci mněl velkou stolici řidší a vyzvracel jídlo potom, žaludeční šťavu. Dost často asi jednou do měsíce jsem z ním na veterině kvůli průjmu nebo křečím na bříšku. Dostane antibiotika na 2 dni a potom je dobrý. Chci Vás požádat o radu jak správně a čím krmit pejska. Má neustály hlad a myslím že mu dávám moc jídla.


Děkuji předem za radu.

S pozdravem
Balazsová

Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Linda.

Dobrý večer, já nejsem odborník, ale jak čtu množství vašeho krmení, tak jsem dost vedle. Mám foxteriéra, 9 kg, 7 let , který dostává denně :1 denta tyčinku na zuby ráno, 110 gramů kvalitních granulí na den rozděleno do dvou dávek, denně kousek papriky a jablka, občas trochu tvarohu, občas trochu vařené kořenové zeleniny. Je zdravý, veselý a pořád by žral, ale má smůlu. Zdravím.

Zdroj: diskuze Potrava pro čivavu

Tmavá krev ve stolici psa

Tmavá krev ve stolici psa se značným zápachem může značit střevní nebo žaludeční katar. Ten je způsoben požitím závadné a nedostatečně rozkousané potraviny. U tohoto onemocnění je typická krev ve stolici, zápach stolice, průjem a zvracení. A tyto příznaky jsou nejčastější po požití potravy. Je potřeba okamžitě navštívit veterinárního lékaře, který psa vyšetří, stanoví diagnózu a zahájí léčbu.

Tmavá krev ve stolici psa může být ale i projevem rakovinotvorného onemocnění. Toto onemocnění je nejčastěji spojeno i s průjmem. Je potřeba okamžitě navštívit veterinárního lékaře, který psa vyšetří, stanoví diagnózu a zahájí léčbu.

Tmavá krev ve stolici psa může být rovněž důsledkem prasklého vředu v žaludku a dvanácterníku. Zde je také potřeba vyhledat veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu na základě provedených vyšetření a zahájí léčbu.

Zdroj: Co znamená krev ve stolici u psa

Co je to NO-SPA

NO-SPA je lék předepisovaný u některých typů bolestí. Jeho účinnou složkou je sloučenina drotaverin. Drotaverin uvolňuje staženou hladkou svalovinu, což se označuje jako spasmolytický efekt. Dochází k relaxaci hladkých svalů a jsou utlumeny jejich křeče.

NO-SPA může mít efekt na různé bolestivé stavy, které souvisí s nadměrnou aktivitou a se stahy hladké svaloviny. Patří sem různé případy břišní bolesti, žaludeční obtíže, křeče břicha a některé formy bolesti.

Obsažený drotaverin hydrochlorid je myotropní antispasmodikum, kteréspasmolyticky působní na hladné svalstvo. Drotaverin indukuje laxaci hladkého svalstva a zvětšuje krevní cévy. Po perorálním podání přípravku se účinné složky rychle vstřebávají v gastrointestinálním traktu a pronikají do většiny orgánů a tkání a dosahují maximální plazmatické koncentrace během 1,5–2 hodin. Maximální koncentrace účinné látky je pozorována v synoviální tekutině v dutině kloubů a zůstává na terapeutické úrovni po dobu 12 hodin.

Chovatelé mají výborné zkušenosti s užíváním NO-SPA u psů, kteří trpí zažívacími nebo urologickými problémy.

Zdroj: Tablety NoSpa pro psa

Řídká stolice

Řídká stolice je zapříčiněna nárůstem bakterií v tenkém střevě. Nárůst bakterií je relativně všeobecný stav, který může být v organismu přítomen dlouhá léta, dokud se neodhalí. Je to z důvodu častého užívání léků, které „vymetou“ ze střeva nejen nežádoucí choroboplodné, ale současně i přátelské bakterie – probiotika. Tenké střevo za normálních okolností obsahuje relativně malý počet bakterií, avšak níže uvedené faktory mohou zapříčinit přebytečný nárůst bakterií v tenkém střevě.

Nežádoucí bakterie v procesu nazývaném dekonjugace žluči způsobují nedostatečný příjem tuků (malabsorpci tuků), z čehož vyplývá malý příjem sacharidů. Namísto toho, aby je organismus zužitkoval, zůstávají sacharidy v tenkém střevě, kde nastává jejich nežádoucí kvašení. Toto vyústí do tvorby plynů, bolesti, nadýmání, zapáchajících plynů. Tyto aspekty tvoří ve stolici hlen, stolice zapáchá a může vzniknout řídká stolice či průjem. Toxické metabolické produkty nežádoucích bakterií poškozují střevní buňky, čímž se zamezí příjmu živin. Kromě snížené schopnosti přijímání živin může vzniknout alergie proti potravinám a jejich intolerance.

Nárůst bakterií může způsobit:

  • Snížená pohyblivost v tenkém střevě zapříčiněná nadbytkem cukru v potravě, chronický stres a zdravotní problémy jako diabetes, snížená činnost štítné žlázy (hypotyroidismus) a skleroderma.
  • Snížená tvorba kyseliny solné (hypochlorhydrie) v žaludku je častým projevem v průběhu stárnutí organismu. Protože žaludeční kyselina je kyselá, pomáhá zabíjet bakterie. Jestliže jí je méně, je více pravděpodobné, že se budou bakterie rozmnožovat. Další příčinou nedostatečné produkce žaludeční kyseliny je zvýšené užívání antacidů.
  • Strukturální abnormality v tenkém střevě – operace, divertikly v tenkém střevě, slepý prstenec, střevní obstrukce a fistuly při Crohnově nemoci. Tento uvedený seznam není kompletní a uvádí jen některé strukturální příčiny způsobující bakteriální nárůst.
  • Stres, snížená imunita, některé léky, nedostatek vlákniny v potravě a nedostatek pankreatických enzymů.
Symptomy nárůstu bakterií v tenkém střevě jsou zácpa, nadýmání břicha a tvorba plynů po pozření stravy, únava, ztráta hmotnosti, bolesti břicha, hlen ve stolici.

Přesné testování a léčení nárůstu bakterií je složité. Konvenční léčba obecně používá antibakteriální léky, které však zároveň ničí i užitečné bakterie. Existují způsoby, jak nežádoucí nárůst bakterií v těle psa zvládnout a léčit přírodními prostředky: dietou, bylinnými prostředky, probiotiky a trávicími enzymy.

Zdroj: Diagnostika psa podle stolice

Torze žaludku

Přetočení žaludku je jedno nejzávažnějších smrtelných nebezpečí, která psům hrozí. Pokud totiž nejsou během krátké doby operováni, umírají.

Přesné příčiny vzniku nejsou zcela známy, ale některé důležité faktory ano. Přetočení žaludku je pravděpodobně podmíněno geneticky, do hry však vstupují i rizikové faktory jako pohyb po krmení, nevhodná strava, ale i souhra všech faktorů a nešťastných náhod.

Pes má žaludek umístěný horizontálně. Můžete si ho představit jako balón upevněný ve dvou bodech v horizontální rovině. Když je naplněný a začne se hýbat, velmi lehce se přetočí a tím se zauzlují jeho konce. Ohrožena jsou především velká plemena psů. Existuje názor, že ke vzniku torze přispívá „volné“ zavěšení žaludku, který se může za určitých okolností otočit kolem své osy. Krmení, které se dostane do žaludku, vytvoří plyny, čímž se jeho objem enormně zvětší, a při pohybu se pak může žaludek otočit. Kvůli zaškrcení velkých cév se sníží krevní tlak, organismus je nedostatečně zásobován kyslíkem, dochází k šoku krevního oběhu a znemožnění peristaltiky. Kromě toho mohou odumřít části žaludeční stěny.

K přetočení žaludku dochází většinou několik minut až několik hodin po krmení. Jestliže psi bývají krmeni pozdě večer, pak majitel symptomy nezaznamená, protože prostě spí. Z tohoto důvodu se doporučuje (pokud pes nemá pelech v ložnici páníčků), nepodávat mu větší množství krmení po 18. hodině.

Jestliže se žaludek přetočí, nemůže se jeho obsah pohnout ani dozadu, ani dopředu. Dochází k tvorbě dalších plynů a potíže se ještě zhoršují. Mezi nejčastější příznaky patří zvětšování objemu břišní dutiny, zaujímání nepřirozených poloh, nahrbený postoj, neklid, neúspěšné snahy o zvracení, zvýšené slinění, které je doprovázené i projevy šoku (zrychlený dech, zrychlená srdeční činnost, bledost sliznic).

Hlavní nebezpečí představuje potrava, ze které se ve velké míře tvoří kvasnými procesy plyny. Bylo prokázáno, že pokud je pes krmený granulemi, ve kterých je více obilovin a málo kvalitních bílkovin, je riziko přetočení žaludku mnohem vyšší. Proto se vyvarujte podávání levných krmiv a rovněž granulí, ve kterých převažují rostlinné bílkoviny. Stejně tak dávejte pozor na množství vypité vody po jídle. I když je psovi podávána kvalitní potrava, při zvýšeném příjmu tekutin (když je břicho přeplněné a pes se následně pohybuje a skáče) se riziko torze několikanásobně zvyšuje. Další vlivy, které přetočení ovlivňují, jsou anatomické predispozice. Mezi další rizika patří hltání potravy, kdy pes polyká větší množství vzduchu; stres při krmení; zvracení; porucha průchodnosti trávicího traktu a další.

Pro potvrzení či vyloučení torze se provádí rentgenové vyšetření. Je-li torze zjištěna, následuje operace. Operační zákrok spočívá ve vstupu do dutiny břišní, odsátí vzduchu ze žaludku, návratu žaludku do přirozené polohy a kontrole sleziny. Po těchto úkonech většinou následuje zavedení sondy přes dutinu ústní a jícen do žaludku a opakovaný výplach žaludečního obsahu. V případě přítomnosti větších cizích těles se musí provést otevření žaludku a jejich odstranění.

Následuje zhodnocení vitality žaludeční stěny. Ta může i po velmi krátké době nedokrvení odumírat. Jde o velmi důležitou část operace, protože ponechání i malých okrsků nekrotické tkáně se projeví za dva až tři dny perforací (proděravěním) žaludeční stěny a následnou sepsí a smrtí pacienta. Pokud se takovýto okrsek na žaludeční stěně vyskytuje, je nutné ho odstranit.

Závěrečnou fázi operace představuje takzvaná gastropexe. Jde o techniku, při které se zhotoví spojení mezi žaludkem a břišní stěnou. Cílem je snížení rizika opakování onemocnění na minimum.

Po operaci následuje dvou- až třídenní fáze rekonvalescence, během níž po infuzní terapii následuje postupné zatížení trávicího aparátu tekutinami a dietní stravou.

Zdroj: Zánět žaludku u psa

Antihistaminika pro psy

Antihistaminika jsou léky na alergii, jejichž úkolem je snížit až potlačit uvolňování histaminu v případech, kdy je toto uvolňování nepřirozené, nežádoucí a přehnané.

Antihistaminika jsou látky blokující účinky histaminu na receptorech. Tyto látky lze rozdělit na tři základní typy. Jedny působí na takzvané histaminové H1-receptory a mají příznivý účinek u alergických reakcí, jako je zčervenání, pálení, svědění a otok, druhé pak působí na takzvané histaminové H2-receptory a snižují tvorbu a vylučování žaludeční kyseliny chlorovodíkové a používají se jako antiulceróza. Třetí pak působí na takzvané histaminové H3-receptory, které se nacházejí v centrálním nervovém systému, po jejich aktivaci zde dochází ke snížení uvolňování látek podílejících se na přenosu informací.

Antihistaminika lze podávat celkově (obvykle perorálně) nebo lokálně na kůži či na sliznice. Jejich hlavním využitím je léčba alergických stavů různé lokalizace a různého původu.

Lokální aplikace antihistaminik vede k poměrně rychlé úlevě při alergických stavech lokalizovaných na kůži nebo sliznicích. Při postiženích kůže snižuje svědění a pálení, u rýmy alergického původu snižuje nosní sekreci a u alergického zánětu spojivek snižuje jejich překrvení. Antihistaminika se používají bez konzultace s lékařem jen krátkodobě. Lokálně se aplikují obvykle po dobu 3–10 dnů.

Mezi nejčastější antihistaminika patří Zyrtec, Tavegyl a Claritine.

Zdroj: Alergie na trávu u psa

Použití antihistaminik u psa

Jejich úkolem je snížit až potlačit uvolňování histaminu v případech, kdy je toto uvolňování nepřirozené, nežádoucí a přehnané.

Antihistaminika jsou látky blokující účinky histaminu na receptorech. Antihistaminika lze rozdělit na tři základní typy. Jedny působí na takzvané histaminové H1-receptory a mají příznivý účinek u alergických reakcí, jako je zčervenání, pálení, svědění a otok, druhé pak působí na takzvané histaminové H2-receptory a snižují tvorbu a vylučování žaludeční kyseliny chlorovodíkové a používají se jako antiulceróza. Třetí pak působí na takzvané histaminové H3-receptory, které se nacházejí v centrálním nervovém systému, po jejich aktivaci zde dochází ke snížení uvolňování látek podílejících se na přenosu informací.

Antihistaminika lze podávat celkově (obvykle perorálně) nebo lokálně na kůži či na sliznice. Jejich hlavním využitím je léčba alergických stavů různé lokalizace a různého původu. Jsou vhodná při alergické rýmě, zánětu spojivek (konjunktivitidě) alergického původu, různých alergických kožních reakcích nebo při potravinových alergiích.

Lokální aplikace antihistaminik vede k poměrně rychlé úlevě při alergických stavech lokalizovaných na kůži nebo sliznicích. Při postiženích kůže snižuje svědění a pálení, u rýmy alergického původu snižuje nosní sekreci a u alergického zánětu spojivek snižuje jejich překrvení. Antihistaminika se používají bez konzultace s lékařem jen krátkodobě. Lokálně se obvykle aplikují po dobu 3–10 dnů.

Zdroj: Antihistaminika pro psy

Chloroform otrava

Chloroform je znám pod chemickým vzorcem CHCI3. Akutní otrava je v současnosti vzácná, protože použití chloroformu do spotřebních výrobků bylo zakázáno roku 1975. K otravě chloroformem dochází nejčastěji při jeho výrobě (pracovní prostředí nesmí obsahovat více než 10 ppm chloroformu) nebo z drogové závislosti. Následující řádky popisují, jak identifikovat a léčit případ otravy chloroformu.

Chloroform byl kdysi používán k celkové anestezii, tudíž nejvíce zřetelným příznakem je utlumení centrálního nervového systému. Již malé množství může způsobit ztrátu vědomí, po velké expozici může dojít během několika minut k srdeční nebo respirační zástavě. Nutné je vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Kontaminovaný oděv musí být odstraněn. Pokud je k dispozici, nanáší se disperzní činidlo. Nechráněné osoby by měly udržovat od kontaminovaného jedince bezpečnou vzdálenost. Při nadýchání je potřeba pro podpůrnou léčbu monitorovat srdeční a dýchací funkce. Často je zapotřebí respirační podpora a srdeční defibrilace. Žaludeční dekontaminace není užitečná, protože se chloroform rychle vstřebává. Při těžké otravě dochází k selhání ledvin nebo jater (nutná dialýza a nahrazení tekutiny podle potřeby). Pacienti mohou vykazovat poškození nervů, což se projevuje formou otřesů nebo třepání v končetinách. Tento jev často zmizí po několika dnech bez jakékoliv léčby.

Zdroj: Chloroform ve veterinární praxi

Mastocytom a jeho metastáze

Rozlišuje se několik stupňů tohoto nádoru (dle histologické diferencovanosti buněk). Na základě klinického stadia (rozlišují se 4) se poté volí nejvhodnější terapie.

Podle klinického a histologického stadia, rychlosti a délky růstu, lokalizace a přítomnosti metastází se určuje prognóza pacienta.

Tumor tvoří žírné buňky – mastocyty, které obsahují četná granula s histaminem a heparinem. Histamin způsobuje svědění, otoky, zarudnutí, vředy duodena a žaludku. Heparin ovlivňuje krevní srážení a vyvolává krvácení.

Dále se provádí ultrasonografické a rentgenologické vyšetření na přítomnost metastází.

Metastáze je druhotné, dceřiné ložisko vyskytující se v určité vzdálenosti od původního nádoru. Vzniká nejen průnikem nádorových buněk do krevních a mízních cév, ale i šířením mezibuněčnými prostory (porogenně) a přichycením nádorových buněk na povrchy orgánů v břišní nebo hrudní dutině po jejich odloupnutí z mateřského nádoru. Pokud se tyto buňky dostanou do krevních cév, putují nejčastěji do jater a plic. Při průniku do cév mízních jsou zaneseny do nejbližších mízních uzlin. Rakovinné buňky jsou v cévách v malých shlucích či jednotlivě a běžnými diagnostickými metodami je nelze zjistit. Majitelé nejsou sami schopni rozeznat, zda daný uzlík je rakovina či ne. Panuje také mnoho mylných představ o rakovině.

Vlivem genetické mutace (vyvolané karcinogeny) dojde následně k nekontrolovatelnému růstu buněk. Klinické příznaky závisí na místě nádorového bujení a míře postižení daného orgánu. V počátečních stadiích nemoci nemusíme na psovi pozorovat žádné známky onemocnění, postupně dochází k progresivnímu snižování hmotnosti, často při zachovalé nebo i snížené chuti k jídlu, dále k celkovému chátrání, matné srsti a dle postižení různých orgánů k dalším příznakům.

Zdroj: Mastocytom u psů

Příčiny

Gastritida je u psů poměrně častá kvůli špatným stravovacím návykům. Není tedy neobvyklé, aby normální zdravý pes měl v průběhu svého života občas akutní gastritidu, zejména pokud jde o dlouhosrstou rasu nebo o psa majícího ve zvyku pátrat v odpadkovém koši. Je však důležité rozlišit, zda se jedná o akutní, nebo o chronickou gastritidu, či o gastritidu způsobenou opakovaným zvracením (způsobená špatným polknutím nebo nenuceným vyprázdněním tekutin, hlenu nebo nestrávené potravy z jícnu).

U psů, kteří se jinak cítí dobře, postačí takzvaná symptomatická léčba, která zahrnuje odstranění všech potravin a vody po určitou dobu, a postupně se znovu zavádí nějaká dieta. Pokud pes dále vykazuje příznaky gastritidy (zvracení, nechutenství, nevolnost), nebo je-li krev přítomna ve zvratkách, je důležité kontaktovat veterináře. Jestliže váš pes vypadá, že trpí bolestmi, je úzkostný nebo nemocný nějakým jiným způsobem, měli byste kontaktovat svého veterináře ihned.

Gastritidu může způsobit stravovací nerozvážnost (požití zkaženého jídla, cizího tělesa, rostlinných látek, chlupů nebo přejídání); stravovací nesnášenlivost nebo alergie; požití chemických nebo toxických látek (hnojiva, čisticích prostředků); léčiva (aspirin, antibiotika, steroidy); infekční vlivy (virové, bakteriální, parazitární); šok nebo otrava krve (systémová infekce); zánětlivé onemocnění střev; rakovina žaludku.

Existují rovněž některé systémové choroby, které mohou být spojeny s akutní i chronickou gastritidou. Mezi ně patří selhání ledvin, onemocnění jater, Addisonova choroba, neurologické nemoci a vředy. Vzhledem k větším stravovacím prohřeškům u mladších zvířat, jsou právě štěňata nejvíce ohrožena tím, že onemocní akutní gastritidou. Chronická gastritida se pak může objevit ve všech věkových kategoriích.

Zdroj: Zánět žaludku u psa

Primární kožní novotvary

a) epiteliální

Cystické epidermální tumory

Jsou to duté kulovité útvary vyplněné keratinem. Jediným maligním útvarem této skupiny je matrikální karcinom, ten je ovšem velmi vzácný. Zbytek cystických novotvarů má příznivou prognózu, chirurgické odstranění bývá dostatečné. Komplikace může nastat v podobě zánětu po prasknutí stěny cysty.

Nejčastějším cystickým tumorem je keratoakantom, který se vyskytuje u psů ve věku okolo 5 let. Nachází se především na zádech, hrudníku, krku a končetinách. Predisponováni jsou norští elkhoundi, u čistokrevných plemen se s ním setkáváme častěji než u kříženců.

Specifickou je dermoidní cysta u mladých Rhodéských ridgebacků, která roste okolo přechodu normální srsti v srst opačného směru. Jde o vývojovou anomálii, proto je nevhodné používat tyto psy v chovu.

Papilom

Virové onemocnění, jehož původcem jsou papovaviry. „Bradavice“ se jako drobné světlé výrůstky vyskytují zejména na hlavě - okolo tlamy a očí. Častěji postihují zvířata mladší dva roky, u starších se mohou vyskytovat podobné útvary, jsou ale jiným typem tumorů. Prognóza onemocnění je zpravidla dobrá, útvary zhruba po dvou měsících růstu spontánně vymizí.

Spinocelulární karcinom

Jedná se o poměrně častý maligní tumor starších zvířat s výskytem na uších, pyscích, šourku, ale i na hřbetě a končetinách. U velkých plemen psů je jeho lokalizace častější okolo drápového lůžka, kde roste agresivně, a proto se zde často přistupuje k amputaci prstu. Na kůži světlých zvířat a na místech málo osrstěných je vyvolávajícím faktorem sluneční záření. Spinocelulární karcinom pomalu metastazuje do regionálních mízních uzlin. Terapie je chirurgická, případně doplněná radioterapií. Prognóza závisí na lokalizaci nádoru, výskytu metastáz a odvíjí se také od výsledků histologického vyšetření.

Aktinická keratóza

Jeví se jako šupinatější, vyvýšené útvary lokalizované u psů nejčastěji na vnitřní straně stehen. Nejsou pravými nádory, vznikají nadprodukcí keratinu. Vzhledem k možnému riziku vývoje ve spinocelulární karcinom je na místě okamžitá chirurgická excize.

Bazaliom

Bazaliomy jsou nejčastější kožní tumory koček, u psů bývají také četné. Nacházíme je u starších zvířat především na hlavě, krku a hrudníku. Nádor má nízký stupeň malignity, nemetastazuje. Prognóza je po chirurgickém odstranění příznivá.

Nádory kožních žláz

Poměrně časté nádory mazových žláz se jako ohraničené útvary nacházejí na víčkách, hřbetě a končetinách. Vyskytují se ve formě hyperplazie, adenomů a vzácněji adenokarcinomů, u kterých je horší prognóza z důvodu rizika recidiv po chirurgickém odstranění.

Nádory perianálních žláz jsou nejčastější u starších nekastrovaných psů – samců, u kastrátů a fen se s nimi setkáváme velmi vzácně. Jedná se o modifikované mazové žlázy s výskytem okolo řitního otvoru. Hyperplazie a adenomy jsou benigní nádory s příznivou prognózou, adenokarcinomy jsou maligní, hůře ohraničené, po chirurgickém odstranění často recidivující. Terapie je chirurgická – excize útvaru a kastrace (velmi úspěšná léčba u adenomu a hyperplazií, neúspěšná u adenokarcinomu samic).

Málo časté nádory apokrinních žláz bývají na hlavě, krku, končetinách a hřbetě. Prognóza závisí na povaze nádoru - u benigních bývá po chirurgickém odstranění dobrá, u karcinomů vzhledem k malignitě a metastazujícím vlastnostem nepříznivá.

Velmi vzácně se vyskytují nádory ekrinních žláz, málo časté nádory paranálních váčků, z nichž nejčastější adenokarcinomy mají z důvodu častých metastáz a recidiv nepříznivou prognózu.

b) mezenchymální

Vřetenobuněčné nádory

Do této skupiny patří nádory benigní (např. fibrom, fibropapilom) nacházející se u starších zvířat na končetinách a ve slabinách. Po chirurgickém odstranění je jejich prognóza příznivá.

Maligní vřetenaté nádory představuje např. fibrosarkom, který je ovšem častější u koček, hemangiopericitom je naopak u koček vzácností a Schwannom. U vysokého procenta těchto maligních nádorů dochází po chirurgickém odstranění k recidivám.

Kulatobuněčné nádory

Heterogenní skupina nádorů, kam náleží mimo jiné dva nejčastější nádory psů – histiocytom a mastocytom.

Především u mladých psů čistokrevných plemen je běžný benigní histiocytom. Ohraničené útvary se nacházejí na nose, ušních boltcích a končetinách. Do půl roku dochází u většiny z nich ke spontánní regresi. Léčbou je chirurgická excize, prognóza příznivá. Plemeno šarpej je predisponováno k mnohočetnému histiocytomu, u bernského salašnického psa je dědičným onemocněním systémová histiocytóza.

Mastocytom je nejčastějším maligním kožním nádorem psů. Typický je ve věku okolo 8 let, přičemž predispozici k jeho výskytu má např. boxer, zlatý a labradorský retrívr a teriéři. Vzhled mastocytomu je různorodý – nejčastěji jde o jednotlivé útvary v kůži či podkoží, na povrchu s vypadanou srstí a vředovitým vzhledem. Vyskytuje se především na pánevních končetinách a v okolí genitálií. Paraneoplastickými syndromy mastocytomu mohou být žaludeční vředy, špatná srážlivost krve a nízký počet krevních destiček. Léčba a prognóza se odvíjí od velké nepředvídatelnosti nádoru, je závislá na zjištěních histologických i klinických.

Ostatní mezenchymální nádory

Nádory vycházející z podkožních tukových buněk (adipocytů) se označují lipomy. Jako jednotlivé nebo mnohočetné měkké útvary jsou běžné především u starších psů v oblasti končetin, hrudníku a břicha. Terapie je chirurgická, u obézních zvířat je vhodná před zákrokem dieta, díky které se lipom zmenší. Prognóza je příznivá, z důvodu recidiv ovšem nepříznivější u infiltrativního lipomu.

Liposarkom je maligní tumor s nepříznivou prognózou. U psů a koček se vyskytuje vzácně.

Hemangiom bývá naopak častým nádorem psů. Vzniká z buněk cév jako ohraničený podkožní benigní útvar.

Melanocytární nádory

Melanocytomy (benigní melanomy) jsou v této skupině nádorů zastoupeny u psů zhruba ze dvou třetin. Nacházejí se nejčastěji na hlavě, v meziprstí, na trupu. Klinicky jej nelze rozlišit od maligního melanomu. Vzhledově se projevuje jako pigmentované ohraničené útvary.

Maligní melanomy mají i po chirurgickém odstranění tendenci k recidivám a často metastazují, proto je jejich prognóza nepříznivá. Bývají tmavé barvy, velikosti do 10 cm a často ulcerují.

Zdroj: Kožní nádory u psů

Vedlejší účinky u psů

Při léčbě kortikoidy se nejedná o prodloužení utrpení, ale o prodloužení kvalitního života. A to i o roky. Ano, nežádoucí účinky samozřejmě jsou, ty má každý lék, ale při správné indikaci a správném dávkování jsou daleko méně závažné než projevy choroby, kterou jimi léčíte.

Čímž se nedá jednoznačně říci, že každé nasazení kortikoidů je správné a skutečně léčí. Mnohdy jsou nasazeny skutečně „z jednoduchosti“. Ale v mnoha jiných případech je to jediná a nejlepší léčba, která umožní psovi anebo jinému zvířeti dlouhý a plnohodnotný život bez větších obtíží. Dlouhodobé užívání kortikoidů má však logicky své následky. Samotné vysazení kortikoidů pravděpodobně nepovede ke kýženému výsledku, neboť funkce nadledvin již bude pravděpodobně nevratně poškozena – nebudou tvořit kortikoidy v míře potřebné pro organismus. Nedostatek kortikoidů navíc spustí nejen alergické projevy.

Užívání kortikoidů je bohužel pro některé psy nezbytností. Mnohonásobně navýšené množství těchto látek v těle má ale vedlejší (nežádoucí) účinky:

  • vznik Cushingova syndromu;
  • po vynechání léčby nebo při rychlém snižování dávek může dojít k adrenokortikální insuficienci (takzvaná Addisonova choroba, je způsobena chyběním všech steroidů kůry nadledvin);
  • častou osteoporózu;
  • aseptickou nekrózu kyčelního kloubu;
  • poruchy zubní skloviny;
  • poruchu hospodaření se solí a vodou (následkem je přírůstek na váze, typicky nejvíce viditelný na trupu a obličeji);
  • zvýšenou chuť k jídlu (přispívá k přírůstku na váze);
  • dráždění žaludeční sliznice (pacient automaticky dostává přípravek na snížení kyselosti žaludku a ochranu sliznice);
  • ochablost svalů;
  • zvýšení hladiny krevního cukru (může dojít k rozvoji dočasné cukrovky);
  • snížení pevnosti kůže (může dojít až k tvorbě takzvaných pajizévek – strie);
  • zvýšení krevního tlaku;
  • zvýšenou ztrátu draslíku močí s jeho chyběním v organismu (draslík je pacientům dodáván ve formě tablet);
  • sníženou odolnost proti infekci;
  • rozvoj nespecifických infekcí (oportunními patogeny);
  • glukokortikoidy mohou maskovat lokální i celkové projevy zánětu (horečka);
  • podrážděnost, nespavost.

Seznam nežádoucích účinků je dlouhý. Některým komplikacím lze předcházet, jiným se ubráníme jen stěží. Kortikoidy jsou ale pro většinu chovatelů nezbytnou součástí života.

Zdroj: Prednison pro psa

Selhání ledvin u psa

Akutní selhání ledvin ohrožuje život a je obyčejně způsobeno stavem, který s močovými cestami nesouvisí; je například následkem srdečního selhání či otravy etylenglykolem (rozmrazovačem). Postižený pes ztrácí chuť k jídlu, slábne, je malátný až kolabuje, zvrací a má průjem. Pes vykazující výše uvedené příznaky by měl být co nejdříve vyšetřen veterinářem; má-li přežít, je nezbytná intenzivní péče s okamžitým zavedením intravenózního roztoku.

Chronické selhání ledvin je pomalá, zákeřná nemoc, většinou postihující starší psy. Obecné příznaky začínají zvýšeným pitím a močením a lehkým omezením pohybových aktivit. Pes může být vyčerpaný a apatický, ztrácí zájem o okolí. Příznaky se postupně zhoršují. Není-li stav léčen, pes začne zvracet pěnu nebo potravu. Objeví se tělesný třes nebo ztráta rovnováhy, pes trpí mírnými záchvaty. Hlavní léčbou chronického selhání ledvin je vhodná výživa. Tekutiny mohou být podávány nitrožilně, ačkoli v některých případech je nutné podávat je pod kůži (subkutánně). Vysoký krevní tlak je upravován podáním specifických léků. Mnohá léčiva jsou z těla odstraňována ledvinami; pokud je tedy u psa diagnostikováno chronické selhání ledvin, měly by být zcela přehodnoceny dávky všech léků, které dosud užívá.

Jakmile se u psa jednou vyvine chronické selhání ledvin, nelze tento stav zvrátit. Avšak pečlivě zvolená dieta může jeho postup zpomalit a potlačit některé jeho příznaky tak, aby pes mohl prožít plnohodnotný život. Veterinář doporučí vhodnou dietu v závislosti na stadiu choroby.

Urémie se vyskytuje v pozdním stadiu ledvinového selhání, kdy odpadní produkty látkové výměny, které jsou normálně odstraňovány močí z těla, vstupují nazpět do krevního řečiště. Je-li urémie pokročilá, je prognóza nepříznivá. Typické příznaky urémie zahrnují zvracení; zvýšenou žízeň a pití; ztrátu chuti; ztrátu hmotnosti; otupělost nebo malátnost; dech páchnoucí po čpavku; bledé dásně a vředy v tlamě; průjem.

Mezi další možné problémy patří zánět výstelky močového měchýře (cystitida) a zánět močové trubice (uretritida), které vznikají následkem bakteriální infekce, ukládání minerálních látek, zranění, nádorů, a dokonce i stresu. Některé z těchto stavů mohou být velmi bolestivé. Moč postiženého psa je zakalená nebo má kyselý zápach a při její analýze lze nalézt krystalky minerálů, krev, bakterie a další látky.

Zdroj: Bolest ledvin u psa

Rakovina u koček

Kožní nádory se vyskytují jako zduřeniny na kůži nebo pod kůží. Nádory mohou být buď benigní, nebo maligní (zhoubné). Nádory se většinou velmi rychle zvětšují. Někdy je provází krvácení a vředy. Při podezření na nádor, navštivte veterináře co nejdříve.

Na vznik rakoviny, tedy nádorového onemocnění, má vliv celá řada faktorů, ať už vnější vlivy, nebo genetické dispozice, hormony, nebo i březost a laktace. Nádory dělíme na zhoubné, ty se postupně šíří a napadají orgány, a na nezhoubné, které se dále nerozšiřují. Je známo, že nezhoubný nádor se může časem přeměnit na zhoubný. Určit typ nádoru lze pouze na základě histologického vyšetření. Zhoubné nádory jsou typické rychlým růstem a tvorbou metastáz. Metastázy se nejčastěji tvoří v mízních uzlinách, mohou se však tvořit i v jakémkoliv jiném orgánu. Uvádí se, že u koček je 80–90 % nádorů zhoubných.

Mezi nejčastější orgány u koček, které postihuje tato nemoc, patří mléčné žlázy. Mezi další často napadené patří kůže, kosti nebo vnitřní orgány. Není výjimka také rakovina dutiny ústní nebo lymfom. Všechny typy mají společný začátek. Nádory rostou pomalu, ve většině případů nemají kočky žádné příznaky této nemoci, nemají bolesti. Proto se často onemocnění zjistí pozdě.

Jelikož může být onemocnění již příznakem nádorového bujení, neměli bychom brát žádné onemocnění na lehkou váhu. Patří sem průjem nebo zvracení, které má občas každá kočka. Pokud tento stav přetrvává delší dobu, je nutno navštívit veterinárního lékaře, neboť může jít o příznak bujení vnitřních orgánů – jater nebo slinivky břišní. Alarmující je rovněž krev ve výkalech nebo zvratcích, která může být důsledkem krvácejícího nádoru v trávicím traktu.

Častou formou rakoviny je rakovina kůže, která se projevuje nejdříve drobnými nádorky na kůži, které se postupně zvětšují a mají tendenci vytvářet vředy, špatně se hojí, krvácejí. V tomto případě je důležitá naše všímavost při česání kočky a prohlídce srsti a kůže.

Ve výčtu forem rakoviny nemůžeme zapomenout na virus leukémie koček – FELV. Jde o vysoce nakažlivý smrtelný virus způsobující rakovinu bílých krevních buněk a lymfatického systému. Proti tomuto nakažení existuje dosti spolehlivá vakcína. Pro již nakažené kočky však neexistuje žádná účinná léčebná látka.

Říká se, že každý z nás má v sobě zárodky rakoviny, která buď propukne, nebo ne. Stejně je tomu u zvířat. Záleží na způsobu života a pravidelném preventivním vyšetření, na dobré a plnohodnotné stravě. Existuje ovšem i něco, co může rakovinu vyvolat i při dodržování této životosprávy. Bylo potvrzeno, že kočky, které obývají společné prostory s kuřákem, mají větší sklony k rakovině, a to k rakovině ústní dutiny a lymfatických uzlin. Důvodem je neustálé olizování srsti – čištění.

Pokud došlo k tomu, že veterinární lékař diagnostikoval toto onemocnění, existuje v dnešní době několik způsobů terapie, ať už jde o terapii chirurgickou, chemoterapeutickou, nebo homeopatickou. Veterinární lékař vám jistě navrhne opatření, které povede k prodloužení života vašeho čtyřnohého kamaráda.

V počátcích diagnostika vychází zejména z anamnézy a klinických projevů onemocnění. V této fázi se veterinární lékař snaží potvrdit, případně vyloučit diagnózu nádorového růstu. Další diagnostika se odvíjí dle zjištění při základním klinickém vyšetření.

Z nádorů viditelných na povrchu těla se obvykle odebírá vzorek tkáně pro cytologické vyšetření. Nejedná se o náročný zákrok, vše je možné provést za plného vědomí pacienta. V podstatě je proveden malý vpich jehlou (obvykle malá jehla standardně používaná pro očkování) do oblasti změněné tkáně, čímž jsou odebrány buňky, které ulpí v nitru jehly. Tento vzorek je poté speciálně obarven a vyšetřen pod mikroskopem. Specialista je takto schopen rozlišit buňky zdravé od těch, které jsou postiženy nádorovým procesem. Pokud jsou příznaky nespecifické a nádor takzvaně není vidět, mohou být použity další diagnostické metody. Obvykle se jedná o zobrazovací diagnostiku, ultrazvuk, případně rentgen. Ty jsou schopny ukázat nádory vnitřních orgánů. Z takto lokalizovaných procesů je poté opět možné odebrat cytologický vzorek, ale odběr jako takový bývá náročnější a je nutná sedace pacienta. Možné je také histologické vyšetření vzorku tkáně. Pro některé nádory jsou zase typické změny v krevním obrazu. Konkrétní diagnostický postup se ale liší dle každého případu.

Možností léčby je několik a volba se odvíjí opět dle typu a lokalizace nádoru. Možná je i kombinace více léčebných metod. Jednou z možností je chirurgické odstranění nádoru. Je první volbou například u nádorů mléčné žlázy, benigních tukových nádorů v podkoží. Stejně jako v humánní medicíně i u zvířat je možné použít chemoterapii. Je využívána především při léčbě maligního lymfomu, který je jedním z nejčastějších nádorů u koček. Jedná se o opakované dlouhodobé nitrožilní podávání cytostatik, přičemž se postupuje podle různých chemoterapeutických protokolů. Samozřejmostí je také podpůrná léčba, podávání léků tlumících nežádoucí účinky chemoterapeutik a dieta, která omezuje rychlost růstu nádorů.

Prognóza závisí zejména na typu nádoru a jeho stadiu. Nelze paušálně říct, že bude nepříznivá. Rozhoduje to, zda je nádor zhoubný, či nezhoubný, v případě zhoubnosti potom také jednotlivá kritéria malignity. Vždy ale platí, že čím dříve je nádor diagnostikován a je zahájena terapie, tím vyšší je šance na vyléčení, případně delší přežití. Proto pokud pozorujeme na svém zvířátku jakékoliv příznaky, jež by mohly signalizovat nádorový růst, neprodleně vyhledáme veterinárního lékaře.

Zdroj: Boule v srsti koček

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Marie Svobodová

Mgr. Světluše Vinšová

MVDr. Michaela Hrachová Čupová


ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP