Ať už se jedná o zakrslého králíka chovaného v bytě, nebo o králíka domácího, který je chován v králíkárně pro maso a kožešinu, vždy je důležité dbát na zdraví králíka. Nemoci u králíků jsou různé a jejich celkem hodně. Pojďme se podívat na ty nejčastější.
ZÁCPA
Projevy
Zácpu u králíka lze poznat už podle toho, jak se králík pohybuje. Králík, kterého trápí zácpa, obvykle totiž sedí s nahrbeným hřbetem, jeho břicho je nadmuté a králík samozřejmě vůbec nejí.
Příčiny
Zácpu u králíka může způsobit nevhodná strava (někdy králík spořádá i to, co by opravdu neměl, například když vám uteče z králíkárny, tak může v jejím okolí objevit řadu nevhodných věcí), problémem může být také nachlazení.
Léčba
Králíkovi, který trpí zácpou, se doporučuje poskytnout dostatek vody, případně zeleniny jako je salát a mrkev. Ideální je také pohyb, který pomůže rozpohybovat střeva. Pokud by ale zácpa trvala déle než den, je lepší navštívit veterináře, aby se vyloučilo vážnější onemocnění, jehož příznakem by mohla být zácpa.
Prevence
Prevencí může být zabezpečení králíkárny tak, aby se králík nenachladil a zároveň nemohl sníst něco nevhodného.
V naší poradně s názvem ŠTĚNATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
Dobry den ,chtěla bych se zeptat,chceme si brát pejska ,ale te jsme se dozveděli,že některá štěňátka uhynula na herpes virus,zajimalo bymne ,zda je tento virus i u zbylých štěnat co přežily,nebo co to pro ně dál znamená?? Děkuji za odpověd Katka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Herpes se přenáší dotykem a u štěňátek, která jsou po narození v těsném kontaktu je velmi pravděpodobné, že jsou nakažena všechna. Jestli chcete mít bezproblémový chov, tak se raději obraťte na jinou chovnou stanici.
U štěňat se provede odčervení nejčastěji kolem věku 14 dní za pomocí šetrné odčervovací pasty. Dále se odčervuje ve 14denních intervalech až do věku 3 měsíců (tedy 4., 6., 8., 10. a 12. týden věku štěňat). Opakované odčervování je velmi důležité, aby se postupně zachytily všechny dozrávající škrkavky z transplacentárního a galaktogenního přenosu. Od 3. měsíce věku štěňat se odčervuje každé 3 měsíce, tedy 3., 6., 9. a 12. měsíc věku štěňat.
V naší poradně s názvem FONTANELA U ČIVAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, mám 6 měsíční fenecku a má otevřenou funtanelu. Ráda bych aby v dospělosti měla štěňata jen jednou, myslíte si že to může být rodové?
Děkuji za odpověď Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Otevřená fontanela je u všech čivav častá, takže se samozřejmě může objevit u některého ze štěňat v plánovaném vrhu.
Zácpa (konstipace) je definována jako málo časté, neúplné nebo obtížné vyprazdňování, při kterém se vylučuje tvrdá či suchá stolice. Existuje také chronická zácpa (obstipace), což je těžká forma potíží s vyprazdňováním, které se nedaří zvládat nebo na ně nezabírá léčba. Chronická zácpa je dlouhotrvající stav, kdy tuhou, suchou stolici není možné vyloučit a takto postižený pacient se nedokáže vyprázdnit.
Je mnoho příčin, které způsobují zácpu, od krmiva až k dysfunkci vnitřních orgánů či k problémům s pojivovým tkanivem.
Přehled nejčastějších příčin zácpy u psa:
příjem velkého množství vlákniny
příjem malého množství vlákniny
nízká fyzická aktivita
dehydratace (způsobena onemocněním)
narušení sliznice konečníku (například kvůli provedenému chirurgickému zákroku)
vedlejší účinek medikamentů, popřípadě doplňků stravy
náhlá změna krmiva, dávkování
nádor, váček na konečníku
pes sežral kameny, hračky, rostliny, cokoliv, co blokuje peristaltický posun
nečistoty kolem rekta nebo nadměrná obezita psa, která de facto blokuje vylučování
zvětšená prostata (pouze u psů)
Příznaky zácpy jsou u psa podobné močovým problémům, diagnóza se tak může zaměnit například se zánětem močových cest, onemocněním ledvin či s močovými kameny.
Ve svém příspěvku VÝRUSTEK NA KONEČNÍKU U ŠTĚNĚTE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronika.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat,mám 7 týdení fenku LR, a u konečníku se ji vyboulila žlázka - či udělala boulička, je zklidněná,suchá, nehnisá, není nijak zanícená..
Ale netuším jestli se to samo ztratí či co to může být? Prosím o názor.
Děkuji.
Zdravím
Veronika
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michaela Hrachová.
Dobrý den,
v oblasti konečníku se vyskytují anální žlázky, které v případě přeplnění zduří a vytvoří se útvar ve tvaru bouličky - což mi dle Vašeho popisu příjde jako nejpravděpodobnější. K potvrzení by samozřejmě bylo vhodné pejska vyšetřit naživo. Tendence k přeplnění žlázek jsou způsobeny jednak plemennou predispozicí, potížemi s defekací (průjem či zácpa), atd.
Pokud nedojde k evakuaci, žlázka často praskne a následně vytvoří píštěl, což je pro pejska velmi bolestivé a následně se léčí proplachy a lokálními či celkovými antibiotiky.
Radou je tedy co nejdříve navštívit veterinárního lékaře, který obsah evakuuje.
Hezký víkend,
MVDr. Hrachová
Zácpa je stav, kdy dochází k nahromadění trusu ve střevě a k jeho ucpání. Vyskytuje se hlavně u starších psů.
Nejčastější příčinou zácpy je překrmení psa kostmi, kdy v žaludku dochází k nedostatečnému odvápnění přijatých kostí a jejich rychlému posunu do dalších úseků střeva. Tam dochází k zahuštění jejich obsahu, vstřebání vody a vzniku kostního trusu. Trus pak uvízne v konečníku a vyvolá zácpu. Další možnou příčinou vzniku zácpy jsou mechanická ucpání trávicího traktu (zvětšená prostata, nádory) či poruchy v nervové regulaci činnosti střev.
Zácpa se projevuje neustálým nucením ke kálení bez efektu, bolestivostí břicha, kňučením, naříkáním.
Při déletrvajícím postižení se objevuje malátnost, únava, apatie, zvracení, nepřijímání potravy. Může dojít ke krvácení z konečníku (mechanické podráždění a zánět sliznice střeva), v neřešených případech až k nekróze střeva, jeho ruptuře a k zánětu pobřišnice.
Prognóza je většinou příznivá, u zanedbaných případů nejistá, u nádorovitých změn nepříznivá.
V naší poradně s názvem BETA BOJOVNICE NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Dobrý den potřeboval bych poradit s nejspíše nemocí.
už 2 dny pozoruji že mý 2 samičky jsou extreme (tlusté)
Strašně se jim zvetšilo břicho.
Jedna se dokonce převrací na jednu stranu a nemůže plavat ke dnu.
prosim poradte. Předem děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vaše bety mají zácpu a proto se jim zvětšilo břicho. Příznakem bývá nechuť při krmení a minimální výkaly. Nadmutá střeva tlačí na okolní orgány i na vzduchový měch, díky čemuž pak rybka plave ke straně a nebo břichem vzhůru. Co s tím? Přestat ryby krmit běžným krmivem a začít léčit pomocí zeleného hrášku. Ten lze koupit zmrazený. Vezměte jednu nebo dvě kuličky, rozmrazte je krátce v horké vodě a zbavte je svrchní kůžičky. Vnitřek hrášku pak použijte na krmení bety. Vždy jen v množství o velikosti jejího oka dvakrát denně. Takto postupujte, než ryba splaskne. V době léčení je třeba častěji měnit vodu v akváriu. Kdyby hrášek nepomohl, tak rybě podejte dafnie. Ty působí jako lehké projímadlo.
Nejčastější příčinou zácpy je překrmování. Ryba Beta bojovnice má žaludek velký asi jako je její oční bulva a najednou pozře jen malé množství potravy. Proto je lepší krmit méně a dvakrát denně. Krmení by mělo být založeno jen na mase, masové granule z rybí nebo krevetové moučky, popřípadě používat červy. Granule se musí nechat asi 10 minut nabobtnat ve vodě, aby k nabobtnání nedošlo až v rybce a neucpalo ji. Aby se zácpa neopakovala, tak svojí betě zařaďte pravidelně každý týden na jeden den půst - každý sedmý den ji vůbec nekrmit.
Hlavním příznakem napadení tímto virem je celoživotní a skrytá infekce. Jednou infikovaní jedinci zůstanou doživotními a neustálými nosiči viru i bez viditelných symptomů nemoci. Ve stresových situacích může potom dojít k reaktivaci a s tím spojenému vylučování viru.
U dospělého psa jsou následky infekce herpes virem málo známé. Diagnostikované symptomy, jako například rýma, vymizí po několika dnech. Avšak tímto způsobem se tento virus přenáší, neboť přesídluje na sliznici v dýchací trubici. Stejně tak se nachází v pohlavním ústrojí a může vyvolat vznik malých puchýřků v přední oblasti genitálií u fen nebo na předkožce u psů. Tak může být virus vyloučen se slinami, se sekrety z nosu, ale také z genitálií. Infekce, která primárně nepředstavuje žádné onemocnění, vznikne při přímém kontaktu, například při olizování nebo při krytí.
Fena může být již při prvním kontaktu se psem infikována. Jsou-li feny infikovány při krytí nebo během březosti, přestojí samy tuto infekci většinou dobře. Nebezpečným se však virus stává pro štěňata. V počátku březosti může vést prvotní infekce k resorpci (vstřebání) nebo po 35. dnu k potratu plodů. Nejčastěji bývají štěňata infikována v prvním týdnu života. Pokud se skrytá infekce reaktivuje během stresu při porodu, může dojít k nákaze během porodu nebo těsně po něm. Během porodu se mohou štěňata nakazit v porodních cestách, dále potom prostřednictvím sekretů z nosu a tlamy, vylučovaných fenou při neustálém olizování. Díky takto úzkému kontaktu dochází k dalšímu přenosu viru a infekce se rozšiřuje velmi rychle.
U březích fen dochází k porodu mrtvých, někdy i mumifikovaných plodů v kterémkoli stadiu březosti. Mohou také nastávat předčasné porody nebo porody slabých a nevyvinutých štěňat. Novorozenecká forma se projevuje u štěňat ne příliš jasnými příznaky celkového postižení, depresí, nechutenstvím, výtoky z očí bez zvýšené teploty. V případě rozšířené infekce štěňata naříkají, jsou apatická, výtok z dutiny ústní se mění z čirého na hlenohnisavý. V podkoží v oblasti třísel a na kůži břicha se může objevit červené zabarvení, puchýřky a podkožní otok. Tyto klinické příznaky mohou být doprovázeny ztrátou vědomí, obloukovitým prohnutím těla dozadu a křečemi. Novorozená štěňata hynou již po 12 až 48 hodinách. Štěňata nakažená v průběhu prvních dvou týdnů života uhynou 6 až 9 dnů po nakažení. U starších štěňat a dospělých psů probíhá onemocnění pozvolněji.
Klinický nález není pro herpesvirovou infekci typický a nepostačuje k určení diagnózy. Netypické jsou i odchylky v biochemickém a krevním obrazu. Diagnóza je založena na průkazu viru (vzorky tkání z uhynulého štěněte, plodových obalů) nebo na vzestupu protilátek proti herpesviru v krevním séru.
U dospělých psů probíhá infekce zpravidla bez příznaků, prokázání protilátek proti herpesviru bývá negativní. Proto se doporučuje zjišťovat protilátky na herpesvirus u fen s problematickou březostí, málopočetnými vrhy, s méně životaschopnými štěňaty a s brzkým úhynem štěňat 10 až 14 dnů po porodu.
U novorozenců bývá terapie neúčinná, protože onemocnění má velmi rychlý průběh. U starších psů je stanovena terapie pouze dle klinických příznaků (zpravidla podávání antibiotik k potlačení možné druhotné bakteriální infekce).
Protože virus přežívá v sekretech pouze krátkou dobu, dochází k infekci nejčastěji přímým kontaktem s nemocným zvířetem. Proto je nutné jedince s občasnými výtoky z nosu, z pochvy (u fen), nebo se záněty předkožky a žaludu (u psů), oddělit od vrhu a ostatních zdravých psů. Dále se doporučuje udržovat teplotu vnějšího prostředí u novorozených štěňat mezi 36–37,7 °C se 45–55% vlhkostí. Je také velmi vhodné oddělit jednotlivé feny tři týdny před porodem a tři týdny po porodu, protože infekce získaná v tomto období je nejčastější příčinou úhynu sajících štěňat.
Jak dojde k nákaze aneb zjednodušený cyklus parazita
Do vnějšího prostředí se vajíčka toxokar dostávají s trusem. Po 2-4 týdnech na vzduchu dozrávají a vzniká v nich infekční larvička. Další jedinec se nakazí pozřením zralých vajíček, ze kterých se mu pak ve střevě larvičky uvolní. Tyto poté pronikají do krve.
Důležitou součástí cyklu je následná enterohepatopulmonální migrace, kdy se larvičky dostávají do jater, odtud přes srdce do plic a průdušnice. Tam dráždí ke kašli, jsou tedy následně vykašlány a opětovně polknuty, čímž se znovu dostávají do tenkého střeva.
Toxokary jsou schopny i tzv. somatické migrace, kdy larvičky putují ze střeva rovnou do velkého krevního oběhu a následně se usazují v různých orgánech, kde přežívají i několik let.
Migrace larviček souvisí u psů s věkem napadeného jedince – u štěňat převládá enterohepatopulmonální migrace s osídlením tenkého střeva, u dospělých psů migrace somatická, kdy parazita zachytíme ve střevě jen výjimečně. U koček typ migrace s věkem tolik nesouvisí, škrkavky jsou časté ve střevě i v dospělosti.
Dalším typem přenosu specifickým pouze pro psy je transplacentární, kterým se nakazí většina štěňat. Fena onemocní toxokarózou ještě před graviditou a somatické larvy se jí usídlí především v ledvinách. Během gravidity se larvičky vlivem hormonů zaktivizují a ke konci březosti pronikají placentou do plodů. Tam se shlukují v játrech. Po narození cyklus pokračuje a již u několikadenních štěňat jsou larvy v tenkém střevě.
Po porodu se mláďata mohou nakazit i mlékem – galaktogenně. Tento přenos je typický pro štěňata i koťata. Larvy se dostávají do mléčné žlázy a vylučují se mateřským mlékem (s nejvyšší intenzitou ve 2. týdnu laktace).
U koček chytajících myši se lze nakazit ještě pomocí těchto hlodavců, u nichž mohou být somatické larvy ve vnitřních orgánech. Pozřením těchto příležitostných hostitelů propuká rovněž nákaza.
Dravčík psí (Cheyletiella yasguri) je kožním parazitem psů o velikosti 0,2-0,8 mm. Samičky šedožlutých dravčíků lepí vajíčka na srst (cca. 2-3 mm od kožního povrchu). Tito parazité nesají krev, ale jejich potravu tvoří tkáňový mok. Díky rychlému pohybu a světlé barvě se označují jako „pochodující lupy“.
Lupy se tvoří především na hřbetě a krku, přičemž nejvíce se lupy vyskytují u štěňat 2-8 týdnů starých (klinické příznaky štěňat jsou mnohem výraznější než u dospělých psů). Často se přidává se začervenání kůže, krusty a svědění – pro majitele vypadá jako svědivá vyrážka s lupy. Nemoc je mezi zvířaty velmi nakažlivá. Onemocnění se diagnostikuje mikroskopicky, k terapii se využívá řada preparátů ve formě koupele, spot-onů, atd., je však zpravidla zapotřebí terapii současně použít u všech zvířat chovaných spolu.
Cheyletielóza je nemoc nakažlivá pro člověka. Při kontaktu se zvířetem dravčíci mohou přechodně postihnout i člověka, u kterého se napadení parazitem projevuje červenými papulkami, které velmi svědí. Dravčík na člověku ale nemůže dokončit vývojový cyklus, proto změny nejpozději do pár týdnů vymizí.
Při průjmu můžete podat rovněž Carbo medicinalis (živočišné černé uhlí), a to v dávce cca 1 až 2 tablety na 5 kg hmotnosti. Následující den začněte s postupným podáváním dietní stravy – nejvhodnější je rozvařená nesolená rýže s libovým drůbežím masem nebo s mrkví – denní dávku rozdělte do několika menších porcí, raději krmte častěji a v malých dávkách. K pití můžete zkusit slabší černý nebo heřmánkový čaj, popřípadě slazený Glukopurem, nebo převařenou vodu. Pokud zvíře upadá do apatie, ztrácí zájem o okolí nebo potíže neustoupí během dvou dnů, problémy se stupňují nebo se objeví krev (ve stolici nebo zvratcích), je třeba vyhledat odbornou pomoc veterináře. Také je lepší alespoň telefonicky konzultovat tyto potíže u štěňat a psů malých plemen (do 3 kg hmotnosti) – při větší ztrátě tekutin jim hrozí dehydratace.
Černé uhlí má u psů velmi dobrý a rychlý účinek. Jeho nevýhodou je, že obarví stolici a jen stěží se dá poznat, zda pes nekrvácí do stolice.
U štěňat je vhodné se před použitím černého uhlí poradit s veterinárním lékařem.
U čivavy, která žije v bytě a venčení je závislé na majiteli, je snadné rozpoznat zácpu. Dalším příznakem je neúspěšné tlačení. Navíc čivavy většinou špatně žerou a někdy se u nich objeví i zvracení.
Na počátku zácpy pomáhá podání slabého projímadla a také zvýšení obsahu vlákniny v krmivu. Projímavé účinky má rostlinný olej, který se zamíchá do krmiva v množství jedné lžičky. Vhodnou vlákninou je například strouhaná syrová mrkev, spařené ovesné vločky, lněné semínko nebo psyllium. Jestliže během 1 až 2 dnů nedojde k normálnímu vyprázdnění, navštivte veterinárního lékaře, který naordinuje léčbu. V závažných případech je nutné opakované podávání infuzí.
Zácpa se někdy může paradoxně jevit jako průjem. V ucpaném střevě se část stolice do konečníku protlačí a dochází k zánětu ucpaného místa, při kterém se tvoří tekutina, která trus naředí, a objeví se průjem. Zvíře je v takovém případě skleslé, má matnou (jakoby zhrublou) srst a může i začít hubnout.
Annamaet krmivo pro psy se vyrábí ve dvou variantách, a to Original a Grain free.
Original
Na výrobu těchto krmiv je využívána holistická receptura, jsou přirozeně konzervována, vyrobena bez kukuřice a pšenice. Všechny použité suroviny jsou přírodní a krmiva Annamaet neobsahují žádné umělé konzervanty, barviva nebo ochucovadla. Každá receptura je založena na velmi kvalitních živočišných bílkovinách s vysokou stravitelností. V řadě Original výrobce nabízí 5 různých druhů, které se mezi sebou liší především obsahem bílkovin a tuků, tj. svou energetickou hodnotou. Všechna krmiva Annamaet splňují požadavky na výživu psů ve všech životních stadiích, jsou tedy vhodná jak pro štěňata, tak pro dospělé psy. Při výběru vhodné receptury se rozhodujte podle aktuálních energetických potřeb svého psa nebo dle jeho chuťových preferencí.
Annamaet Adult 23%
Annamaet Adult je receptura vytvořená pro starší psy nebo psy s pomalejším metabolismem. Velmi oblíbená je také ve větších chovech psů. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Pro psa ve velikosti do 6 kg je vhodná denní dávka 74–124 g; pro psa od 7 do 13 kg se doporučuje denní dávka 124–173 g. Doporučené dávkování je uvedeno vždy na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za celkem příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet Option 24%
Annamaet Option představuje alternativní variantu k drůbežím recepturám, je vyrobená z divokých tichomořských lososů a zvěřiny. Jde o velmi oblíbenou recepturu, vhodnou například při řadě potravinových alergií. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy. Krmivo je vhodné pro psy ve všech životních stadiích – štěňata, březí i kojící feny a dospělé psy.
V první řadě nesmíte zapomenout na vhodné kvalitní krmivo. Zeptejte se chovatele, na co je štěně zvyklé, a při první návštěvě veterinárního lékaře si nechte poradit, co je pro štěně v této fázi života nejvhodnější. Pokud chcete krmivo změnit, nedělejte to nikdy najednou, ale vždy postupně alespoň v průběhu 3–5 dnů, předejdete tím různým trávicím potížím.
Když si novopečení majitelé vyzvedávají své7–8týdenní štěňátko, většinou září pýchou a láskou. Udělají všechno možné, jen aby se čerstvý rodinný přírůstek cítil ve svém novém domově co nejlépe a aby mu co nejlépe pomohli přizpůsobit se veliké změně v jeho životě. Majitelé jsou často „přesyceni“ informacemi o krmení, vakcinaci i odčervování, ale brzy vyvstane řada dalších otázek a najít na ně odpověď není vždy snadné. Nejdůležitější pravidlo je: Nic se nemá přehánět.
Štěně potřebuje dobré krmivo. A potřebuje ho dostatek. V tomto stadiu života potřebuje vyvážené krmivo k výživě rostoucích kostí, zubů a svalů, k udržení krásné srsti a pro správný vývoj veškerých orgánů. Potřebuje také dostatek energie, aby zvládl náročné celodenní hraní.
Krmení po odstavu: Pokud je štěňátko čerstvě odstavené, potřebuje zhruba 2x tolik energie než dospělý pes. Jak stárne, tato energetická spotřeba se snižuje. Jakmile dosáhne 40 % své dospělé váhy, bude potřebovat asi 1,6x víc energie než dospělý pes a při 80 % to bude jen 1,2x víc. Toto jsou samozřejmě pouze hrubé odhady, které se mohou pro každé plemeno mírně lišit.
Krmení štěňat: Než začne být štěně odstavováno (zhruba kolem 5. týdne věku), může začít s pevnou stravou 3x a víckrát denně. Nejlepší je začít s granulemi pro štěňata zalitými vodou a rozmíchanými na kaši. Od věku 7 týdnů je vhodné vodu v granulích ubírat a přejít na granule suché. Kolem 3. měsíce pak stačí počet denních dávek omezit na dvě.
Krmení vrhu: Dejte největší štěně na chvíli stranou, když se chystá první krmení, ať mají jeho sourozenci větší šanci se k misce také dostat, a zpátky ho pusťte až později, když má každý u misky své místo. Stejně tak by v době krmení štěňat neměla být přítomna fena – i ona by byla daleko rychlejší než štěňata.
Během prvních několika týdnů života by štěňátko samozřejmě mělo vypadat jako kulička, ale pokud tak vypadá i kolem 13. týdne, uberte trošku na krmné dávce. Ve věku 3,5–4 měsíce pak opět mírně omezte krmnou dávku – rozhodně ne tak, aby štěně bylo hubené, ale abyste měli jistotu, že nebude tlusté. Pokud si nejste jisti, jak na tom se svou váhou je, poraďte se s veterinářem.
Kolem 6. měsíce, v závislosti na plemeni, dochází k růstovému sprintu a pejsek se stává dlouhým a hubeným.
Ano, pes může na průjem umřít, pokud se situace podcení. Nejčastější příčinou je dehydratace nebo infekce.
Průjem u psa sám o sobě většinou není smrtelný, ale jeho následky ano. Pokud pes nepije, ztrácí tekutiny a stav se rychle zhoršuje. Největší riziko je v tom, že člověk čeká příliš dlouho.
Jak rychle může pes na průjem umřít?
V extrémních případech se může stav zhoršit během 24–48 hodin. Největší riziko je dehydratace.
Průjem u psa může být rychlý problém hlavně u štěňat a malých plemen. Pokud pes nepije a je slabý, čas se počítá na hodiny. Právě proto je důležité reagovat včas.
Jak poznám, že už je průjem u psa nebezpečný?
Nebezpečný průjem poznáte podle změny chování psa. Apatie je hlavní signál.
Průjem u psa je problém, pokud se přidá únava, nepití nebo krev. V těchto případech už nejde o běžný stav a je nutné jednat.
Pes má průjem 3 dny, co mám dělat?
Pokud průjem u psa trvá 3 dny, je potřeba to řešit.
Průjem u psa, který trvá déle než 72 hodin, už většinou není běžný. V takovém případě doporučuji kontaktovat veterináře a nenechávat to být.
Je normální, že pes při průjmu nepije?
Ne, odmítání vody je velmi nebezpečný signál.
Průjem u psa způsobuje ztrátu tekutin. Pokud pes nepije, hrozí dehydratace. To je jeden z nejrizikovějších stavů.
Kdy jet s průjmem psa k veterináři?
K veterináři je potřeba jet při varovných příznacích.
Průjem u psa řešte okamžitě, pokud se objeví apatie, krev nebo zvracení. Nečekejte, až se to zhorší.
Co je největší chyba při průjmu u psa?
Největší chyba je čekání.
Průjem u psa se často podceňuje. Lidé čekají „ještě jeden den“, a právě to může být zásadní problém.
Poznám, že pes na průjem umírá?
Ano, existují příznaky, které ukazují na kritický stav při průjmu u psa. Nejčastěji jde o apatii a kolaps.
Průjem u psa v kritické fázi doprovází silná slabost, nezájem o okolí a odmítání vody. Pes může jen ležet a nereagovat. V této fázi už nejde o běžný problém a je nutné okamžitě jednat. Čas hraje zásadní roli.
Pes má průjem, ale jí normálně – je to v pořádku?
Ano, ale neznamená to, že je vše v pořádku. Chuť k jídlu může klamat.
Průjem u psa může probíhat i při normálním apetitu. To ale neznamená, že trávení funguje správně. V takové situaci je vhodné krmení omezit a nasadit dietu, jinak se problém může zbytečně protáhnout.
Může pes dostat průjem ze stresu?
Ano, stres je častou příčinou průjmu u psa.
Průjem u psa se objevuje při změně prostředí, cestování nebo napětí.
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy.
U štěňat je vhodné se před použitím Smecty poradit s veterinárním lékařem.
Jedná se o lék na více typů průjmu. Smecta je přírodní čištěný jíl s vysokou vazebnou kapacitou, váže se s hlenem sliznice zažívacího traktu a zvyšuje tak jeho kvalitu a množství. Touto cestou chrání sliznici proti infekci a škodlivým látkám a umožňuje rychlejší uzdravení. Navíc váže toxické látky produkované infekčním původcem průjmu, nebarví stolici, není RTG-kontrastní, nezrychluje ani nezpomaluje průchod trávicím traktem. Vzhledem k minimálním nežádoucím účinkům (pouze přecitlivělost na účinnou látku nebo zácpa) a nevstřebávání se do organismu je Smecta vysoce bezpečná i při používání ve veterinární praxi. Smecta patří mezi adsorbenty. To zjednodušeně řečeno znamená, že tento preparát vytváří suspenzi částeček navazujících na svůj povrch některé bakteriální toxiny, ale i jiné škodlivé látky, obaluje povrch sliznic, ale i obsah střeva povlakem – filmem částic. Protože se Smecta ze střeva nevstřebává, odchází škodlivé látky společně se Smectou stolicí.
V případě, že příznaky u štěněte neustoupí během 2 dnů léčby, případně dojde ke zhoršení stavu nebo se ve stolici objeví krev, je nezbytné vyhledat lékaře.
Léčba Smectou nevylučuje v případě potřeby rehydrataci (doplnění tekutin). Míru rehydratace a způsob podání je nutno přizpůsobit věku a stavu zvířete a závažnosti průjmu.
Nemoci pohlavního ústrojí – hnisavý zánět dělohy, zánět předkožky
Nemoci pohybového ústrojí – záněty svalů, kloubů a šlach, dysplazie kyčelních kloubů, zlomeniny kloubů, zlomeniny kostí, křivice
Nemoci nervového ústrojí – zánět mozku a míchy, otřes a zhmoždění mozku a míchy
Nemoci očí – zánět spojivek, zánět víček, vchlípení a vychlípení víček, suchý zánět rohovky a spojivky, zákal rohovky, zákal čočky
Nemoci uší – onemocnění zevního zvukovodu, krevní výlev v ušním boltci
Onemocnění kůže – zánět kůže, kopřivka, svrab
Parazitární onemocnění psů – škrkavky, tasemnice, blechy, vši, všenky, klíšťata
Infekční nemoci jsou nemoci, jejichž původci jsou živé mikroorganismy (patogenní bakterie, houby, viry, rickettsie, chlamydie, protozoa) schopné pronikat do organismu zvířat, vyvolat onemocnění a dále se přenášet na zdravé jedince.
Přenos infekčních nemocí je realizován přímým nebo nepřímým (zprostředkovaným) vzájemným kontaktem nemocného zvířete se zdravým. Bránou vstupu původce onemocnění je kůže a viditelné sliznice očí, dýchací, trávicí a močopohlavní systém.
Při prvních příznacích infekčního onemocnění psa je nutné vždy co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře, který zvíře odborně vyšetří a zahájí odpovídající léčbu. Infekční onemocnění ohrožuje nejen zdraví a život postiženého psa, ale i ostatní psy, se kterými přijde do kontaktu.
Invaze cizopasníků, jak vnějších, tak vnitřních, způsobují značné komplikace zdravotního stavu u všech věkových kategorií psů. U štěňat mohou způsobovat i přímé ztráty uhynutím, často významnou měrou zasahují skrytě do vývinu a růstu a disponují organismus pro celou řadu onemocnění.
