VZNIK je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Petechie jsou malé, červené nebo purpurové tečky objevující se na kůži nebo sliznici psa.
Příčiny
Petechie jsou způsobeny menším krvácením nebo krvácením pod kůží. Tyto tečky označují vážnější zdravotní problémy, jako je krvácení nebo poruchy srážení krve, infekční onemocnění či rakovina. Také některé druhy léčby rakoviny a léky mohou způsobit petechie.
Nejčastějšími příčinami vzniku jsou nedostatek krevních destiček, zánětlivé onemocnění cévní stěny (vaskulitidy), infekce, nádorové onemocnění leukémie, onemocnění imunitního systému.
Fyzikální příčiny – působení mechanických sil (úder, tlak), silného přetlaku nebo podtlaku, to vše může poškodit krevní cévky pod kůží a způsobit výsev petechií v dané oblasti. Petechie v oblasti hlavy mohou vzniknout při místním zvýšení tlaku během usilovného zvracení.
Infekční choroby – vznik petechií může doprovázet řadu infekcí a poměrně často jsou petechie přítomné u těžkých septických stavů.
Nedostatek krevních destiček nebo jejich nedostatečná funkce – většina onemocnění spojených s poruchami tvorby krevních destiček nebo s jejich zvýšeným rozpadem zvyšuje riziko krvácení z malých cévek, které se následně projeví jako petechie. Do této skupiny patří zejména hematologické choroby (leukémie, lymfomy, idiopatická trombocytopenická purpura, aplastická anémie a mnohé, mnohé další). Z nemocí způsobujících poruchu funkce krevních destiček jmenujme například von Willebrandovu chorobu.
Nedostatek vitaminu C – psi s chronickým nedostatkem tohoto důležitého vitaminu mají málo pevné krevní cévy, a tak je riziko vzniku petechií u nich vyšší.
Léky na ředění krve – některé léky ovlivňující funkci krevních destiček mohou ve vyšších dávkách způsobit vznik petechií, tyto léky se odborně označují jako antiagregační léky (například kyselina acetylsalicylová – aspirin, anopyrin, godasal).
Vaskulitidy – toto jsou naštěstí poměrně vzácná autoimunitní onemocnění, kdy vlastní imunitní systém poškozuje krevní cévy zánětlivým procesem a narušuje jejich integritu. Příznaky mohou být různé a vznik petechií je pouze jedním z mnoha možných projevů systémových vaskulitid. Typickým příkladem je Henoch-Schönleinova purpura.
V naší poradně s názvem BOULICKA U TRISLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
Prosim Vas .. Mame francouzskeho buldocka, ktery je 3 mesice stary. Navecer jsme ji hladili a vsimli si, ze ma na trisle malou modrinku. Mysleli jsme si ,ze se nekde odrela, ale pozdeji vecer se udelala ohranicena, cervena, na dotyk asi citliva bulka. Nevim si rady. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle fotografie to může být povrchová dermatitida způsobená bakteriemi a nebo obyčejné kousnutí od pavouka. Přesné určení může provést veterinář při prohlídce psa a může provést i případné stěry, aby zjistil bakteriálního původce a zvolil tak nejrychlejší léčbu. Pokud z nějakého důvodu nechcete jít k veterináři, tak můžete následovat těchto několik rad. Budeme vycházet z toho, že jde o dermatitidu, protože kousnutí od pavouka se samo vytratí i při této péči.
Povrchovou dermatitidu způsobují bakterie v kůži, které přežívají v oblastech pokožky s kožními záhyby. Kvůli řídké srsti, vlhkosti, tření a / nebo podráždění, může být v těchto oblastech pokožky příznivé prostředí pro bakterie, které by způsobily vznik této dermatitidy. Léčba spočívá v udržení těchto míst v čistotě.
1. Psa koupejte 1-2 krát týdně s jemným dětským šamponem po dobu 3 až 6 týdnů. Dobře opláchněte a pečlivě vysušte.
2. Zasypte místo dětským pudrem nebo kukuřičným škrobem na vaření. To pomůže snížit tření a udrží oblast v suchu. Když si to bude pes olizovat, tak mu nasaďte dětské trenýrky.
3. Strava by měla být z nezpracovaných syrových surovin a / nebo konzervovaná. Po dobu léčby určitě vynechte všechny možné suché stravy - granule, sušené pamlsky a podobně.
4. Zvažte podporu imunity těmito potravními doplňky:
- https://www.prozdravi.cz/im…
- https://www.prozdravi.cz/im…
Doplňky dávkujte jednu tobolku do jídla dvakrát denně a vždy to polijte echinaceou.
5. V letošním roce by pes neměl být očkován.
Onemocnění dolních močových cest jsou nejčastějším problémem v urologické praxi koček. Obvykle se vyskytuje urolitiáza, tedy tvorba močových kamenů a močového písku, vytvoření uretrální zátky nebo vznik močové infekce. Onemocnění dolních močových cest mohou být způsobena i neurogenními nebo anatomickými abnormalitami, nádory či traumatem. Více než polovinu klinických případů tvoří idiopatická onemocnění, u nichž je příčina nejasná.
Onemocnění močových cest se mohou projevovat zvýšenou frekvencí močení, bolestivým močením nebo úplnou zástavou močení. Kočky močí na neobvyklá místa, mimo toalety, může se objevit krev v moči. Těžké případy jsou charakteristické apatií, odmítáním krmiva až zvracením.
Urolitiáza je onemocnění dolních močových cest způsobené krystalizací minerálů, které vede ke vzniku močového písku a kamenů. Urolity se obvykle odstraňují chirurgicky. Močový písek je možné částečně vypláchnout urohydropropulzí. Po mineralogické analýze získaných urolitů se stanoví účinná prevence. Ta většinou spočívá v podávání speciálně vyvinutých veterinárních diet, jejichž složení pomáhá předcházet vzniku kamenů, některé diety dokonce kameny přímo rozpouštějí.
Uretrální zátky se vyskytují u koček častěji než urolitiáza a jsou – na rozdíl od kamenů – tvořené převážně nekrystalickou hmotou. V drtivé většině bývají vinou anatomické predispozice postiženi kocouři, u nichž dojde k obstrukci močových cest v oblasti penisu, kde je močová trubice přirozeně zúžená. Terapie spočívá v mechanickém odstranění překážky masáží penisu, v manuální kompresi močového měchýře, v cystocentéze a urohydropropulzi. V těžkých případech je nutná chirurgická terapie.
Zánět močových cest u koček se také někdy nazývá kočičí urologický syndrom. Principem onemocnění je vznik zánětu vývodných cest močových, provázeného často zásaditou a koncentrovanou močí se vznikem struvitových močových kamínků. Ty jsou u koček ve formě jemného „písečku“ dráždícího při své cestě sliznici, která se brání iritaci zvýšenou produkcí hlenu. Hlen pak spolu s odloupanými buňkami a krví vytváří jakousi zátku konečných úseků močové trubice. Při dlouhodobém dráždění a nedostatečném odtoku moči může vzniknout i bakteriální zánět močových cest.
U postižených zvířat pozorujeme vznik takových příznaků, jako je neklid, opakované močení po kapkách nebo s krví. Dále časté hrbení a pokusy o močení bez efektu, mňoukání nebo dlouhé hrabání na venčící misce. Nemocné zvíře si často olizuje genitálie a vykazuje projevy bolesti. Kočka se může schovávat a má napjaté a citlivé břicho. V pokročilejších stadiích (trvá-li obstrukce více než 1,5–2 dny) vzniká nechuť ke žrádlu, zvracení, dehydratace, slabost až deprese. Snižuje se tělesná teplota, zvíře může rychleji a namáhavě dýchat a náhle uhynout.
Prevence onemocnění spočívá v udržování hmotnosti a dobré kondice zvířat. Nutné je udržovat dostatečný příjem tekutin. Vznikne-li u zvířete již klinický problém, doporučujeme konzultovat zdravotní stav s veterinářem.
Toto virové onemocnění má letální průběh. Onemocnění má dva projevy:
Efuzivní (vlhká) forma je typická výpotkem v břišní, případně hrudní dutině, ztíženým dýcháním, zvětšením břicha, horečkou, nechutenstvím. Je to dáno tvorbou komplexů protilátky a viru, které následně aktivují buňky imunitního systému. Následuje uvolňování mediátorů zánětu a dochází k vaskulitidě.
Neefuzivní (suchá) forma je vyšší stupeň odpovědi imunitního systému, který částečně omezí zánětlivou reakci. Dochází k tvorbě ložisek fibrinu, pyogranulomům na povrchu orgánů. Při této formě jsou častější neurologické příznaky onemocnění jako nekoordinované pohyby končetin, křeče, tremor, parézy končetin, dále změny na očích – krev nebo hnis v oční komoře, uveitida.
Koronaviry zahrnují skupinu virů, které mohou způsobovat jak onemocnění projevující se průjmy (enterální koronaviry), tak onemocnění FIP. Pro vznik FIP je nezbytná mutace koronaviru ve střevě. Koronavirus proniká do organismu oronasální cestou, po jeho pomnožení (převážně ve střevě) dochází k viremii. Infekce odezní většinou bez klinických potíží, případně se může objevit průjem. Zvíře, které se nakazilo, se může stát nosičem, i když samo žádné potíže nemá. Pro vznik FIP je nezbytná mutace koronaviru v hostiteli, čímž je virus změněn a je mu umožněn vstup do makrofágů, které se šíří po celém těle a aktivují další buňky imunitního systému. Imunitní komplexy jsou pak příčinou imunitně zprostředkované vaskulitidy.
Atopická dermatitida je chronická svědivost a morfologie kožních změn typicky umístěná v oblasti natahovačů a ohybačů končetin. Reakce na kožní test u tohoto onemocnění je okamžitá. U psa lze při této dermatitidě pozorovat změny buněčně zprostředkované imunity. Navíc jsou u něj zvýšeny sérové koncentrace pro alergii specifických IgE a některých typů IgG (imunoglobulinů). U přecitlivělosti na bleší pokousání není imunologické zázemí tak detailně známé.
Atopie je druhá nejčastější alergická kožní choroba u psů. Výskyt tohoto onemocnění ve psí populaci není přesně znám, ale odhaduje se v rozmezí 3–15 %. Atopické onemocnění se může objevit u jakéhokoli plemene i jakéhokoli jedince.
Detailní anamnéza je jediným a nejdůležitějším faktorem v diagnostice a léčbě atopie. Poskytuje zásadní informace o tom, zda jsou symptomy pacienta alergického původu, a pokud ano, co může být vyvolávajícím alergenem. Trvání problému, věk při nástupu problému, průběh onemocnění, jeho sezónnost, informace o sourozencích, vzhled a šíření příznaků a reakce pacienta na provedenou léčbu jsou důležité body, které veterinář zjišťuje při rozhovoru s majitelem zvířete. Dotazy by se měly zaměřit také na přítomnost jiných zvířat, dietetický režim, venkovní i domácí životní prostředí, místo ke spánku, prevenci zevních parazitů a rovněž na předešlé léčby a jejich účinnost.
U 70 % psů jsou první příznaky pozorovány před dosažením tří let věku. Přecitlivělost na bleší pokousání je nejčastějším alergickým onemocněním u psů. Přestože nástup onemocnění může být pozorován v jakémkoliv věku, nejčastěji se první příznaky objevují mezi 1. a 3. rokem. Bylo prokázáno, že u jedinců trvale zablešených již od raného věku je reakce na bleší pokousání pozdější a že v některých případech jsou projevy alergie méně závažné.
Psům s pruritem alergického původu je vždy přisuzována atopická dermatitis, jestliže dochází k rozlízání končetin a oděrkám na nose a hlavě. Pokud není pozorován vznik prvotních kožních příznaků, může to být způsobeno tím, že jsou kožní změny sekundárně vzniklé rozškrábáním v důsledku svědivosti. Vznik povrchového hnisavého zánětu kůže a kvasinkových infekcí je prokazatelně vyšší u psů s rychlou reakcí na kožní test než u psů s klinickými příznaky a negativním kožním testem. Až 80 % atopiků trpí zánětem zevního zvukovodu a u 45 % psů je to prvotní problém, kvůli kterému jsou přivedeni k ošetření.
Za základní příznaky se v současnosti považují svědivost zahrnující tvářovou oblast a končetiny, podráždění kůže v oblasti ohybačů, chronická či chronicky se opakující dermatitida, indi
V posledních letech se objevuje stále více psů, kteří trpí přecitlivělostí vůči specifickým alergenům. Alergenem může být cokoli, co vyprovokuje přemrštěnou reakci ze strany imunitního systému zvířete a způsobí tak silný pocit svědění. Setkáváme se s reakcí na domácí roztoče, bleší kousnutí, plísně, stromy nebo kvetoucí byliny. Některá zvířata jsou také přecitlivělá na určité složky potravy, například na oves, pšenici, kukuřici, sóju, hovězí, vepřové, ale i na kuřecí a krůtí maso. Pes může tyto alergeny vdechnout nebo pozřít. Někdy stačí pouhý kontakt s kůží.
První náznaky atopie se objevují u psů mezi šesti měsíci až třemi roky stáří. Klinické projevy atopie pozorujeme nejčastěji u následujících plemen: boxer, zlatý retrívr, francouzský buldoček, dalmatin, irský a gordon setr, šarpej, yorkshirský teriér, west highland white teriér a další teriéři.
Vznik tohoto onemocnění je částečně geneticky podmíněný. Z výzkumů vyplývá, že kritické období pro vznik alergie je zhruba do čtyř měsíců věku. Pro kritické zvýšení protilátek se musí organismus setkat s alergenem právě v této době. Často se pozoruje, že nástup atopie koreluje s měsícem narození. Dalším faktorem, který se podílí na kritickém zvýšení protilátek, je současně probíhající parazitární onemocnění, virové infekce nebo i samotné očkování živými vakcínami.
Jediným klinickým příznakem může být pocit svědění, který psa nutí k neustálému drbání. Tím si zraňuje kůži a vystavuje ji nebezpečí infekce bakteriemi, kvasinkami nebo dermatofytními houbami. Zpočátku můžeme na psovi pozorovat otírání očí, pysků nebo brady, vykousávání vrchní strany tlapek nebo i celých končetin. Posléze může být svědění na celém těle. Tato zvířata také často trpí záněty zvukovodů, což někdy bývá i jediným projevem atopie. V pokročilých fázích onemocnění, kdy se nedaří zvládnout projevy svědění a zánětů, bývá kůže téměř bez srsti, je tmavší a ztluštělá.
Diagnostika se opírá o vyloučení jiných onemocnění a o speciální alergenodiagnostické testy.
Alergická onemocnění představují většinou celoživotní problém. Pouze u malého počtu zvířat a jen u některých typů alergie se podaří pomocí desenzibilace alergii zvládnout. Pro majitele i veterináře je to mnohdy velmi frustrující.
Život s atopií nebo potravní přecitlivělostí vyžaduje řadu komplexních opatření a velkou trpělivost ze strany majitelů zvířete. U většiny pacientů se však nakonec podaří nemoc potlačit do přijatelných mezí a umožnit tak zvířeti prožít plnohodnotný život.
Základem je vždy zjistit, proč lupy vznikly. Vaše kočka pravděpodobně neměla lupy odjakživa a něco jejich vznik vyvolalo. Mnohdy je vznik lupů podmiňován napadením bakteriemi či parazity. V takovém případě jsou lupy malé a ulpívají na kůži. Naopak velké lupy obvykle způsobuje stres. Dalšími příčinami může být změna skladby stravy, hormonální změny, nadváha, suchá pokožka či špatně fungující játra. Kromě sestavení si vlastního seznamu, o jakého spouštěče asi tak mohlo jít, vám nejefektivněji poradí váš veterinář.
Lupy se mohou vytvořit například i následkem alergie. V takovém případě se lupy objeví náhle a nelze se jich lehce zbavit. Alergie může být způsobena změnou stravy či prostředí a je třeba nasadit zcela odlišné medikamenty než na obyčejné lupy.
K odstranění lupů není lidský šampon zrovna tím nejvhodnějším. Důležitý je vyvážený jídelníček, zaměřený na nenasycené mastné kyseliny, a kvalitní, hydratační šampon. Jako doplněk stravy můžete své kočce podávat vše, co obsahuje rybí tuk a omega-3 mastné kyseliny. Ve výjimečných případech jde o reakci na změnu teploty a do pár měsíců lupy zmizí samy. V každém případě by příčinu vzniku lupů měl určit váš veterinář, aby byla léčba účinná.
Dlouhosrstá plemena vyžadují časté, nejlépe každodenní česání, které prospívá srsti a brání zacuchání a tvorbě lupů. Odstraňování zacuchaných chlupů může být složité a bolestivé. Máte-li krátkosrstou kočku, česání pomáhá udržet zdraví pokožky a umožňuje zkontrolovat otoky či podráždění kůže. Začněte kočku jemně česat ve směru růstu chlupů. Pokud uzlíky na chlupech nedokážete uvolnit prsty, opatrně použijte nůžky. Pokud je na kočce vidět, že je pro ni česání nepříjemné nebo stresující, nenaléhejte. Je lepší provést několik krátkých česání, při kterých je kočka uvolněná, než ji nutit a vyvolat v ní děs už jen při pohledu na kartáč.
Kočky se umějí samy dobře postarat o svou čistotu, takže je není nutné pravidelně koupat. Má-li však kočka určité kožní onemocnění nebo se hodně ušpinila, je potřeba ji umýt. Zásadně používejte šampon pro kočky se speciálním složením a zkontrolujte správnou teplotu vody. Kočky se většinou koupou nerady, takže při koupeli budete potřebovat pomoc. Snažte se být co nejklidnější a postupně ji omyjte od hlavy po ocas. Důkladně opláchněte šampon, zabalte ji do jemné osušky a pečlivě osušte. Když budete hotovi, nezapomeňte ji náležitě odměnit.
