Jedná se o virové onemocnění koček. Původcem je koronavirus. Onemocnění postihuje zpravidla koťata a mladé kočky do dvou let věku. Nedostatečná funkce imunitního systému může být rovněž predisponujícím faktorem FIP (stres, léčba kortikoidy, přidružená onemocnění).
Jak poznám FIP u kočky
Typickými příznaky efuzivní formy jsou nechutenství a teploty, které nereagují na podávání antibiotik. Později si majitelé všímají zvětšujícího se bříška, které je nebolestivé. To je způsobeno masivní zánětlivou reakcí v dutině břišní, při které vzniká výpotek hromadící se v břiše. Zánět postihuje i pobřišnici. Od toho je odvozen i název peritonitida. Z dutiny břišní lze při punkci vysát několik mililitrů až po litr uložené tekutiny. Tlakem bránice na hrudník se v tomto stavu pacientům špatně dýchá. Tekutina se může hromadit i v dutině hrudní a v osrdečníku. To ještě více ztěžuje dýchání a kočky většinou dýchají povrchově s otevřenou tlamičkou. Jejich dech se výrazně horší, když je položíme na bok. K méně častým příznakům patří průjem, zvracení, žloutenka nebo zánět slinivky břišní.
Suchá forma však žádné typické příznaky nemá. Suchou je nazývána proto, že při zánětu, který způsobuje v různých orgánech, nevzniká žádný výpotek a nikde se nehromadí tekutina. U jedné třetiny pacientů zjišťujeme neurologické abnormality, poruchy chůze, kývání hlavou do stran, zánět spojivek, prorůstání cév do rohovky oka, krev nebo hnis v přední oční komoře. Tato zvířata nejprve hubnou a jeví známky onemocnění různých orgánových systémů. V tom je toto onemocnění záludné, že může vždy postihnout jiný orgán. Velmi často bývají postiženy ledviny. Ty jsou větší, mají hrbolatý povrch a postupně ztrácejí funkčnost.
Příznaky obou forem se mohou prolínat, proto je potřeba vyhledat veterinárního lékaře, který provede patřičná vyšetření a stanový diagnózu.
Ve svém příspěvku NEMOCI STARÝCH PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena Nováková.
Dobrý den, před cca měsícem veterinářka zjistila u Labradora13 let srdeční poruchu...nevím přesně jakou. Léčila mu infekci na noze a na mé sdělení, že poslední dobou má dávivý kašel ho poslechla a řekla, že v budoucnu budeme řešit srdce. Zatím mu léčila tu nohu. Pes nám 8.2. zemřel, zřejmě na zástavu srdce, a mně by zajímalo, proč mu tedy nenasadila hned léky i na srdce a zda se jeho konec mohl prodloužit. Dále se trápím myšlenkou, zda při umírání moc netrpěl...našli jsme ho už doma mrtvého, měl bílou pěnu u tlamy. A zda se dá při poslechu zjistit i vodu na plicich...to mně trápí že všeho nejvíc...zda se nakonec neudusil, protože to je asi ta nejhorší smrt. Nebyl nikde oteklý, ani packy...ale proč měl ten dávivý kašel ??? Děkuji moc za odpovědi, M. Nováková, Chomutov.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iveta.
Dobrý den, máme stejný problém,12 let bišonek, 3-ti antibiotika s žádné zlepšení dávivého kašle. Zjištěná arytmie srdce, zatím prý bez medikace. Už nevíme co s ním.
Poradíte? Děkuji
Nádorová onemocnění patří mezi nejvážnější onemocnění kůže psa. Dle některých pramenů kolem 50 % psů starších 10 let zemře přímo či nepřímo na následky nádorového procesu. Ve srovnání s člověkem onemocní psi rakovinou dokonce dvakrát tolik. Nejčastěji se u psů i koček objevují novotvary kůže a mléčné žlázy.
Nádor (tumor, novotvar) je patologický útvar tvořený tkání, jejíž růst se vymkl kontrole organismu a roste na něm nezávisle.
Maligní (zhoubný) nádor při svém růstu ničí okolní tkáně a zakládá dceřiná ložiska (metastázy). Typickým příkladem je karcinom mléčné žlázy, který je reprezentován útvarem na mléčné liště a případnými metastatickými ložisky nejčastěji na plicích či v mízních uzlinách.
Benigní (nezhoubný) nádor roste ohraničeně a metastázy nezakládá. Může však utlačovat okolní struktury či jinak mechanicky překážet. Příkladem je v tomto případě adenom mléčné žlázy, který tvoří útvar na mléčné liště bez dalších ložisek. I ten však může znepříjemňovat život zvířete tím, že mu brání v pohybu, zvíře si ho může zraňovat, rána se může následně zanítit, bolet a podobně.
Vznik nádorového bujení je proces podmíněný genetickými změnami, které jsou vyvolány vnějšími podmínkami (cigaretovým kouřem, některými chemikáliemi či viry). Nádory jsou typickým projevem stárnoucího organismu, ale lze se s nimi setkat i u mladých jedinců.
Onkologie malých zvířat nezůstává pozadu jak v oblasti diagnostiky, tak terapie za medicínou humánní. Kromě rentgenového a ultrasonografického přístroje mají dnes mnozí veterinární lékaři přístup i k magnetické rezonanci či počítačové tomografii. Pro určení definitivní diagnózy je však třeba odebrat vzorek novotvaru (biopsie) či celý útvar a ten podrobit histologickému vyšetření. V České republice je v současné době několik laboratoří, které toto vyšetření provádějí. Majitel zvířete zná díky nim většinou do 14 dní přesnou diagnózu.
K odstranění či omezení nádorového bujení slouží u zvířat nejen chirurgie, ale i chemoterapie a ozařování.
K výraznému pokroku došlo v posledních letech v oblasti podpůrné terapie onkologického veterinárního pacienta. Kromě speciálních komerčních diet (ve formě konzerv či granulí) lze u těchto pacientů doporučit i doplňky krmiva (tablety Vetinmune), které napomáhají organismu v boji s nádorovým bujením či v rekonvalescenci po jeho odstranění. Tyto preparáty stimulují imunitní systém, zlepšují hojení ran a působí protizánětlivě. Pes či kočka se tak s jejich pomocí lépe vyrovnávají se stresem spojeným s léčbou, organismus má větší šanci svým imunitním systémem odhalit a zlikvidovat případné nádorové buňky a tkáně po terapii snadněji re
I u koní se vyskytují sarkomy, nejčastěji postinjekční sarkom, ale častěji se vyskytují sarkoidy.
Postinjekční sarkom – se nejčastěji vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčba postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů je možnost využití radioterapie, chemoterapie a imunoterapie.
Sarkoidy – patří u koní k nejčastěji se vyskytujícím tumorům kůže. Sarkoidy můžeme považovat klinicky i patologicky za formu kožní rakoviny, jejichž chování je nepředvídatelné a jejich terapie problematická. Sarkoidy převážně vypadají jako bradavice. Výskyt sarkoidů není na pohlaví ani věku závislý, větší tendenci k onemocnění mají plemena s tenčí kůží (quarter horse, arabský plnokrevník), nebyla jasně prokázána dědičná závislost. Formy sarkoidů mají vysokou tendenci k recidivám a při jejich poškození (traumatem, hmyzem, iatrogenně při biopsii) se snadno přemění v agresivnější typ sarkoidu. Některé typy (okultní) zůstávají nezměněny dlouhou dobu, jiné typy (fibroblastický) mohou agresivně růst během dnů až týdnů. Zajímavostí je, že někdy dojde ke spontánnímu odeznění onemocnění, kůň se stane rezistentní k recidivě (tento fakt bude jistě předmětem dalšího bádání). Vždy je lepší řešit sarkoid, který je malý a lehce dostupný, většina sarkoidů se časem nestane menšími, právě naopak. Sarkoidy nemetastazují do vnitřních orgánů, tudíž koně přímo na životě neohrožují, ale svou lokalizací a velikostí (v místě podbřišníku, pod sedlem) mohou vadit mechanicky a snížit tak využitelnost koně. U koní rozlišujeme 6 typů sarkoidů: okultní (cirkulární okrsek bez srsti), verukózní (bradavička se zesílenou kůží), modulární (ohraničená podkožní léze), fibroblastický (živé maso), smíšený (verukózní s okultní lézí a fibroblastickou a nodulární lézí), malevolentní (velice agresivní na kostech).
Sarkoidy představují pro veterinární lékaře terapeutickou výzvu. Je nutné správně určit typ sarkoidu a podle toho zvolit nejvhodnější terapii. Je potřeba pečlivě zvážit nutnost odběru bioptátu k histopatologickému vyšetření, neboť biopsie může vyvolat nekontrolovatelné rozšíření sarkoidu. Ve většině případů biopsii neprovádíme a zahajujeme terapii co nejdříve. Volba t
Je-li slezina narušena, je možné ji chirurgicky odstranit, neboť její funkci převezmou jiné orgány a pes tak může nadále žít.
Jednou z příčin odstranění sleziny je hemangiosarkom. Jde o vysoce maligní tumor vznikající z endotelu cév. S výjimkou některých kožních hemangiosarkomů je to nádor velmi agresivní s brzkou tvorbou metastáz. Hemangiosarkom sleziny se vyskytuje nejčastěji u psů ve středním a starším věku (8–13 let), predisponovanými plemeny jsou německý ovčák, retrívr, knírač, pudl, bez ohledu na pohlaví. Vzhledem k tomu, že se cévy vyskytují ve všech orgánech a metastatické buňky se šíří krví, je nález hemangiosarkomu možný kdekoliv. Další možnou cestou vzniku metastáz je transplantace po prasknutí nádoru a vylití krve společně s nádorovými buňkami do břišní dutiny. V době diagnostiky má metastázy 50 % pacientů, nejčastěji v plicích, játrech, mozku, kůži, kostech nebo nadledvinkách, 25 % pacientů s primárním nádorem sleziny má zasaženo také srdce. U koček je tento typ nádoru velmi vzácný, vyskytuje se hlavně na kůži a ve střevech.
V anamnéze lze vysledovat přechodnou slabost, únavu (anémie), abdominální distenzi (růst nádoru, peritoneální efuze), spontánní krvácení z nosu (anémie, trombocytopenie, diseminovaná intravaskulární koagulace – DIC), nechutenství (tlak nádoru na gastrointestinální trakt), zvracení, neochotu k pohybu, ataxii pánevních končetin. Polovina pacientů mívá kolaps, někteří pacienti mohou akutně uhynout (hypovolemie při ruptuře primárního nádoru nebo metastázy). Základem terapie je splenektomie. Ta musí probíhat za přísného dodržování zásad onkologické chirurgie, aby nedošlo ke kontaminaci ostatních orgánů krví nebo buňkami sleziny. V případě akutní ruptury hemangiosarkomu je nutná urgentní stabilizace (terapie hypovolemického šoku, zastavení krvácení). Společně s řešením primárního tumoru je nutné sledovat případné komplikace a souběžně je řešit.
Dalším problémem je torze sleziny, která je definovaná jako její otočení okolo cévní stopky. Setkáváme se s ní nejčastěji u velkých plemen psů s hlubokým hrudníkem, jako je německá doga. Choroba může probíhat akutně nebo chronicky. Metodou léčby je vždy splenektomie, u pacientů v šoku musí být provedena ihned po stabilizaci pacienta. Prognóza po úspěšné operaci je obecně dobrá, může však být zhoršena komplikacemi choroby (sepse, DIC, peritonitis a podobně). Choroba může probíhat akutně nebo chronicky, od jednoho dne do tří týdnů. V anamnéze se nejčastěji setkáváme s apatií, anorexií, bolestivostí nebo zvětšením břišní dutiny, tmavou močí, zvracením a průjmem. Mezi klinickými příznaky převládají bolestivost břišní dutiny, palpačně masa v oblasti mezogastria, někdy dopro
Počítání dechů za minutu a posouzení způsobu dýchání může být velmi důležité při akutních stavech. Proto zjistěte, jakou dechovou frekvenci má váš pes za normálních okolností. Nejlepší je dech posuzovat, když pes spí. Nikdy nepočítejte dechy v době, kdy je mu teplo nebo hodně běhá. Normální dechová frekvence je 10 až 30 dechů za minutu. Pokud se pes dýcháním právě chladí, může mít klidně i 200 dechů za minutu. Posouzení způsobu dýchání je také důležité. Při normálním dýchání se při nádechu hrudník roztáhne a při výdechu se zase vrátí do původní polohy. Vydechování by nemělo vyžadovat žádnou námahu. Pokud si všimnete, že váš pes při výdechu používá břišní svaly, vydává hlasité zvuky, lapá po dechu, dýchá povrchově nebo ho dýchání bolí, navštivte veterinárního lékaře. Nejste-li si jisti, jestli váš pes vůbec dýchá, dejte mu před nos kousek vaty. Pokud se vata hýbe, pes dýchá. Můžete také použít zrcátko, dejte jej psovi před čenich, a když se na něm sráží pára, pes dýchá.
Zrychlené dýchání u psa může být způsobeno přehřátím. Jestliže pes zrychleně dýchá kvůli přehřátí, odveďte ho do (pokud možno) chladné, větrané místnosti a ochlaďte ho. Ideálně mu můžete dát tlapky do chladné vody nebo ho zabalit do namočeného ručníku. K ochlazování nepoužívejte ledovou vodu, protože velká změna teploty by psovi mohla způsobit šok. V horkých dnech psa nikdy fyzicky nepřetěžujte.
Někteří psi dýchají zrychleně také v případě, když cítí strach, úzkost nebo napětí. To jsou všechno emoce, které mohou způsobit zvýšení tělesné teploty.
Pokud zrychlené dýchání doprovází zvracení, průjem či nafouknuté břicho, na nic nečekejte a vyhledejte pomoc veterinárního lékaře. Když se pes rychle zadýchává nebo nemůže popadnout dech i po menší fyzické aktivitě, může to signalizovat onemocnění srdce nebo plic. Obecně platí, že brachycefalická plemena, tedy plemena s krátkými nebo zploštělými čenichy, mají větší problémy s dýcháním než psi s dlouhým čenichem. Vzhledem ke stavbě své lebky jsou totiž vystaveni většímu riziku respiračních problémů – je pro ně těžší se ochladit. Proto na to myslete, jestli máte doma buldoka, boxera, buldočka nebo třeba mopse, a tato plemena během parných dnů maximálně šetřete.
Jestliže máte jen podezření, že na abnormální změnu dýchacího rytmu vašeho psa opravdu nemá vliv okolní prostředí či jeho předešlá aktivita, anebo má pes problém s normálním pohybem či vstát – rozhodně je na místě vyhledat veterinárního lékaře. Rychlé dýchání u psů může způsobovat mnoho typů nemocí. Může jít o problém s erytrocyty, plícemi a jinými vnitřními a mimo jiné životně důležitými orgány psa.
