výmarský ohař výchova

VÝMARSKÝ OHAŘ

Výmarský ohař v bytě

Výmarský ohař je pes se silnou potřebou pohybu, bez zaměstnání je tento pes nešťastný a mohou se u něj projevit různé poruchy chování, které se mohou vystupňovat do stavu, kdy budete opravdu nuceni dát pryč.

Výmarský ohař se dá chovat i v bytě, ale musíte mu tento způsob života kompenzovat denními delšími procházkami v přírodě. V bytě vám hrozí, že jakmile se pes začne nudit, tak se zabaví sám, a to tím, že vám začne demolovat byt. Proto byste před jeho pořízením měli zvážit, zda na něj budete mít dostatek času.

Detail odstavce: Výmarský ohař v bytě
Zdroj: Výmarský ohař
Zveřejněno: 2.2.2016

VÝMARSKÝ OHAŘ

Prodej a cena

Výmarský ohař se dá koupit přímo od chovatele, a to s průkazem původu nebo bez něj. Zde záleží, kolik chcete do psa investovat při pořízení. Štěňata s průkazem původu se dají koupit kolem 12 000 korun a bez průkazu původu se jejich cena pohybuje kolem 4 000 korun.

Je možné koupit i vycvičeného psa (služebně nebo všestranně myslivecky upotřebitelného), jeho cena se může pohybovat od 50 000 do 150 000 korun, zde záleží, jaká ocenění například získal na výstavách.

Detail odstavce: Prodej a cena
Zdroj: Výmarský ohař
Zveřejněno: 2.2.2016

VÝMARSKÝ OHAŘ

Výchova a povaha

Je to velmi inteligentní a přátelský pes s ochranářskými vlastnostmi. Miluje aportování.

Rád se neustále učí novým věcem. Je rád, když může být užitečný. Nesmí se zapomenout na dobrou výchovu, jinak se z něj stane velmi neposlušný pes. Je to vznešený pes, který zaujme svou elegancí a kovově stříbrošedou srstí. Vyniká svou hbitostí a poslušností, je to vhodný rodinný mazlíček.

Miluje hry s dětmi, ale zároveň se chová ostražitě vůči jiným osobám. Vůči domácím mazlíčkům či ostatním psům je nepřátelský. Ostrým štěkotem dává najevo, že chrání svého pána i jeho území.

Původně byl určen k lovu, ale v současné době se šlechtí pro společenské účely. Díky tomu se z něj stal výborný domácí společník, hlídací nebo výstavní pes. Výmarský ohař má rád pohyb, proto je nutné ho několikrát denně venčit. Nejlepší jsou pro něj dlouhé vycházky v přírodě. Tomuto plemenu vůbec nevadí, když ho majitel nechá spát venku v boudě.

Jedná se o plemeno velmi energické. Je nutné mu dopřát velké množství pohybu, dostatek kvalitní stravy, která musí být uzpůsobena podle jeho činnosti. O krátkosrsté plemeno nemusíme moc pečovat, stačí jednou za čas vykartáčovat srst. S dlouhosrstým plemenem je daleko větší práce, musí se pravidelně vyčesávat srst a kontrolovat čistota zvukovodu.

Detail odstavce: Výchova a povaha
Zdroj: Výmarský ohař
Zveřejněno: 2.2.2016

VÝMARSKÝ OHAŘ

Výmarský ohař krátkosrstý

Výmarský ohař je vcelku přátelský a velmi energický pes. Velice vhodný je pro lovecké využití, a to díky své ostražitosti, hbitosti a systematickému vytrvalému hledání. Přesto nepatří mezi psy s přehnaným temperamentem, pokud se mu dostane důsledného výcviku poslušnosti, loveckého výcviku, nebývají s ním výrazné problémy. Výmarský krátkosrstý ohař se vyznačuje značnou inteligencí a chápavostí, někdy se však chová dominantně. Děti snáší dobře, ale měli bychom ho na ně zvykat už od štěněcího věku. Stejná zásada platí i pro ostatní psy a menší domácí zvířata, k cizím lidem se chová vyloženě nepřátelsky. I bez výcviku intuitivně brání svého pána a jeho rodinu, a to velmi odvážně. Výmarský krátkosrstý ohař je vhodný jako domácí společník.

Výmarský krátkosrstý ohař je středně velký až velký pes silné tělesné stavby, osvaleného těla. Morda je dlouhá a z pohledu z boku působí až hranatě. Celkový vzhled je elegantní a aristokratický. Štěně má oči blankytně modré, postupně dostávají jantarovou, tmavou až světlou barvu. U tohoto plemene pozorujeme pohlavní dimorfismus. Uši jsou poměrně široké, vysoko nasazené a na spodní straně mírně zaoblené. Zbarvení srsti je stříbřitě šedé, šedobéžové nebo myší šeď, uznávané jsou i přechody mezi těmito barvami. Hlava a uši bývají světlejší, na hřbetě se někdy táhne takzvaný úhoří pruh. Bílé znaky jsou přípustné na hrudi a prstech. U krátkosrsté varianty je srst krátká, jemná a hustší než u ostatních plemen krátkosrstých ohařů. Výška psů je 59–70 cm, u fen 57–65 cm. Váha se pohybuje kolem 25–30 kg.

Srst výmarského ohaře nevyžaduje přílišnou péči. Zvýšenou pozornost věnujte možnostem pohybu. Pokud nemíníte se psem vyrážet na lov, poskytněte mu velmi časté procházky plné aktivit. Díky výbornému čichu a loveckým vlastnostem je výmarský ohař k lovu doslova předurčen. Talent projevuje také na přinášení nebo plavání. Pokud se necítíte na opravdu důsledný výcvik, raději psa vezměte na cvičiště. Výmarský krátkosrstý ohař je vhodný i jako služební pes, v USA se využívá jako pes policejní. Krátká srst vyžaduje jen minimální péči.

Detail odstavce: Výmarský ohař krátkosrstý
Zdroj: Výmarský ohař
Zveřejněno: 2.2.2016

LOVECKÁ PLEMENA – OHAŘI

VÝMARSKÝ DLOUHOSRSTÝ OHAŘ

Postava: střední až velká elegantní postava

Výška (v kohoutku): pes = 59 – 70 cm, fena 57 – 65 cm

Zbarvení: stříbrné až šedavé

Lov: pernatá a srstnatá zvěř

Schopnosti:

• dobrá práce po výstřelu
• spolehlivost ve vystavování
• vloha ke stopování
• dobře dohledává drobnou zvěři, dosleduje spárkatou zvěř

Povaha: ochranářská povaha vůči svému pánu i majetku, vyrovnaný, přátelský, přizpůsobivý, temperamentní

Vztah:

• k lidem: svou rodinu miluje a pánovi je oddán, k cizím lidem je nedůvěřivý
• ke zvířatům: s ostatními psy vychází, ale ostatní zvířata může pronásledovat

Foto

Detail odstavce: VÝMARSKÝ DLOUHOSRSTÝ OHAŘ
Zdroj: Lovecká plemena – ohaři
Zveřejněno: 3.3.2018

VÝMARSKÝ OHAŘ

Nemoci a vady výmarského ohaře

Mezi nejčastější nemoci patří onemocnění nervového systému, epilepsie, onemocnění reprodukčního systému, hypospadie, nemoci pohybového systému, onemocnění týkající se meziobratlových plotének, onemocnění krčního, bederního a hrudního disku, poruchy vývoje nebo růstu, onemocnění imunitního systému.

Za vadu je považováno vše, co se odchyluje od stanovených parametrů. Těžkými vadami jsou odchylky u typu či pohlavního výrazu, hrubé odchylky proporcí nebo velikosti, objevují se také odchylky v obličejové části (špičatá tlama), odchylky v čelistech a zubech (předkus, podkus), oční vady víček, pes má volnou kůži na krku, propadlý hřbet, anomálie postoje – pootevřena tlama, špatné našlapování při chůzi, různé zbarvení šedi, velkost a váha zvířete.

Detail odstavce: Nemoci a vady výmarského ohaře
Zdroj: Výmarský ohař
Zveřejněno: 2.2.2016

LOVECKÁ PLEMENA – OHAŘI

VÝMARSKÝ KRÁTKOSRSTÝ OHAŘ

Postava: robustní, statná

Výška (v kohoutku): pes= 59 – 70 cm, fena = 57 – 65 cm

Zbarvení: stříbřitý šedé

Lov: pernatá i srstnatá zvěř

Schopnosti:

• spolehlivost v práci před výstřelem
• důslednost v hledání zvěře
• reakce na pach zvěře není tak blesková
• spolehlivý přinašeč postřelené zvěře
• vrozená ostrost na zvěř ale i na lidi
• výborně stopují
• velká výdrž

Povaha: oddaný, ochranitelský, nebojácný, sebevědomý, energický

Vztah:

• k lidem: je třeba, aby byl na děti zvyklý od štěněčího věku; silně brání svou rodinu a hlavně svého pána
• ke zvířatům: na zvířata musí být zvyklý od narození, jinak má tendenci na ně útočit

Foto

Detail odstavce: VÝMARSKÝ KRÁTKOSRSTÝ OHAŘ
Zdroj: Lovecká plemena – ohaři
Zveřejněno: 3.3.2018

VÝMARSKÝ OHAŘ

Výmarský ohař dlouhosrstý

Existuje i dlouhosrstá a středně dlouhosrstá varianta výmarského ohaře – byly uznány FCI roku 1935. Z počátku nebyly tyto dlouhosrsté varianty uznávány, ačkoli se ve vrzích krátkosrstých „výmaranů“ rodila i štěňata dlouhosrstá. Díky Rakušanům Hegendorfovi a O. Stockmeyerovi se staly dlouhosrsté variety uznávané a posléze i oblíbené. Psi s dlouhou srstí jsou na údržbu pochopitelně náročnější.

Jedná se o vyrovnaného psa, který byl už od svého prvopočátku používán k lovu, často u něj tedy pozorujeme projevy loveckých instinktů. I přesto je dlouhosrstý výmarský ohař přátelský a snadno se přizpůsobí. Pokud ho nevychováte pevnou rukou vy, sám zjistí, jak na vás, a druhou šanci již nedostanete. Nechybí mu temperament a občas se chová trochu dominantně, svou rodinu však i bez výcviku automaticky a odvážně chrání. S dětmi si rozumí, přesto by si na ně měl zvykat už od štěněcího věku, stejně jako na ostatní psy a drobná zvířata.

Výmarský ohař je střední až velký pes atraktivního vzhledu, psi mají širší lebku než feny. Má dlouhou mordu, z pohledu z boku se zdá až hranatá. U štěňat nás zaujmou blankytně modré oči, které se však v dospělosti mění na jantarové, tmavé až světlé, s inteligentním výrazem. Uši ohaře jsou široké, vysoce nasazené, zaoblené mírně do špičky. Hrudník je silný, ale ne příliš široký. Dlouhosrstí psi se mohou chlubit měkkou dlouhou krycí srstí, která může být jak hladká, tak i mírně zvlněná. Přibližná délka srsti je 3–5 cm, v dolní části těla na krku, břiše a předhrudí může být i delší. Osrstění má stříbrnou až šedavou barvu, včetně přechodů mezi nimi. Hlava bývá světlejší, bílé znaky jsou přípustné jen v malé míře na hrudi a prstech. Setkáváme se také s takzvaným úhořím pruhem – výrazným tmavým zabarvením. V kohoutku psi měří 59–70 cm a váží cca 35 kg, feny 57–63 cm a 30 kg.

Dlouhosrstý výmarský ohař pochopitelně vyžaduje více péče než krátkosrstý. Jelikož patří mezi lovecká plemena, potřebuje dostatek pohybu venku a činnost, která ho zabaví. Díky delší srsti není tak náchylný na studené počasí, rád plave. Vyniká hbitostí, poslušností a vynikajícím čichem, je vhodný k loveckému výcviku, původně byl honicím psem a v 19. století se používal dokonce jako stavěč. Dlouhosrstý výmarský ohař je trochu pomalejší než jiní němečtí stavěči. Je to výborný lovecký pes, domácí mazlíček i výstavní plemeno.

Prvního dlouhosrstého výmarského ohaře k nám do Čech přivezl roku 1966 MUDr. Fiala a položil tak základy českých chovatelských stanic. Toto plemeno se už minimálně sto let chová pouze z čistokrevného základu, patří mezi nejstarší německé ohaře.

Detail odstavce: Výmarský ohař dlouhosrstý
Zdroj: Výmarský ohař
Zveřejněno: 2.2.2016

OBOJEK PROTI ŠTĚKÁNÍ

Výchova s obojkem proti štěkání

Výchova a výcvik zvířete mohou probíhat rozličnými způsoby. K výcviku psa mohou být použity různé výchovné prostředky, které usměrní nevhodné chování psa. Výchovný obojek je jedním z nutných pomocníků při výchově psa. S obojkem proti štěkání se však vychovává pes pouze k tomu, aby neštěkal nebo nevyl.

K výcviku a výchově psa například na určité povely se používají obojky na dálkové ovládání, zpravidla mají několik funkcí (zvukový nebo světelný signál, krátká nebo dlouhá vibrace). Obojek je účinný do vzdálenosti 200 m a při nežádoucím chování psa dá psovod pomocí dálkového ovladače psovi impuls. Tento obojek pomáhá pracovat s problémovým chováním některých psů.

Detail odstavce: Výchova s obojkem proti štěkání
Zdroj: Obojek proti štěkání
Zveřejněno: 18.12.2015

VÝMARSKÝ OHAŘ

Výmarský ohař modrý

Jedná se o modrou variantu výmarského ohaře krátkosrstého.

První známý výskyt modrého výmarského ohaře se datuje již od roku 1940, kdy se ve vrhu stříbrošedých rodičů chovatele Roberta Pattayeho (tehdejšího prezidenta klubu výmarských ohařů v Rakousku) objevilo štěně modré barvy. Další výskyt byl zaznamenán v Německu, také ve vrhu, kde oba rodiče byli stříbrošedí, chovatele Ludwiga Gaula von Gailberga. Budeme-li se zajímat o to, kde se vlastně v liniích stříbrošedých vzaly geny nesoucí modrou barvu, dojdeme až k úvaze, jakou roli ve vývoji výmarského ohaře krátkosrstého sehrála různá křížení při vzniku tohoto plemene. Například německá modrá doga zde také figurovala. Nyní bychom se mohli dlouhou dobu zaobírat otázkami genetiky. Snad je nutná jen zmínka o míchání barev při křížení modrého a šedého jedince. Když se nakříží šedý s modrým, nikdy nevznikne mix barev, jelikož tyto dvě barvy jsou dvě odlišné entity a těmi také zůstávají. Není to tedy jako míchat šlehačku s kávou, ale jako byste míchali modré a šedé kuličky v misce. Když vylovíte hrst kuliček, vždy budete mít v dlani část modrých a část šedých. Bohužel – pro evropského chovatele – byli první jedinci s tímto krásným zbarvením odvezeni příslušníkem amerických ozbrojených sil do Spojených států amerických. Tam se stal tento pes velmi rychle populárním a velice oblíbeným, používaným buď k prvotnímu loveckému určení, nebo také jako pes záchranářský a služební. Zde byl také později uznán AKC (American Kennel Club) jako čistokrevný jedinec a získával mnoho nejvyšších výstavních ocenění. Některé z nejlepších linií v USA mají jeho geny. Doba uznání modrého „výmara“ do standardu AKC skončila bohužel rokem 1971, kdy klub chovatelů výmarských ohařů prohlásil modrou barvu srsti jako diskvalifikační. Stejně tak dopadli i „výmaři“ dlouhosrstí. Velkým překvapením byl pak fakt, kdy francouzský klub chovatelů výmarských ohařů uznal tuto modrou barvu za odstín šedé, a to z důvodu nespecifikovaného rozsahu odstínu šedé barvy.

Bez ohledu na barvu srsti je modrý ohař stejný jako stříbrošedý, jak vzhledem, tak vlohami, kterými disponují. Jejich hlavním využitím, jak jsme již zmínili výše, je lovecká činnost. Dále pak jsou v hojné míře využíváni na celnicích a jako psi záchranáři. Pro všechny tyto činnosti se výborně hodí díky svému vynikajícímu nosu. Jsou to psi velice vytrvalí, přátelští, temperamentní a velmi vychytralí. Tady je nutno upozornit nezkušené začínající chovatele na potřebu velké dávky opatrnosti a důrazu při výchově, jinak se může velmi rychle stát, že si pejsek vymění místo se svým páníčkem. Pokud se však při výchově výmarského ohaře nic nezanedbá, stane se tento čtyřnohý kamarád velmi rychle nepostradatelným členem rodiny, ať už jako domácí mazlíček, nebo lovecky či jinak vedený pes.

Detail odstavce: Výmarský ohař modrý
Zdroj: Výmarský ohař
Zveřejněno: 2.2.2016

VÝMARSKÝ OHAŘ

Výmarský ohař – historie

Ohaři jsou pravděpodobně vývojovým pokračováním vysokonohých honičů. Někteří, a to se soudí právě o výmarském ohaři, jsou dokonce výsledkem záměrného křížení některých z nich, konkrétně svatohubertského psa, francouzských honičů, menších, červeně zbarvených barvářů z německého území, předchůdců hanoverského a bavorského barváře, za přispění krve pointra. Jedním z honičů velmi blízkých svatohubertskému psu byli „šedí psi sv. Ludvíka“, kteří později splynuli s ostatními honiči. Šedě zbarvené psy velmi podobné výmarskému ohaři lze nalézt i na obraze vlámského malíře van Dycka z roku 1631. Karel August cestoval roku 1792 společně se S. Goethem do Francie, kde se obeznámil s francouzskými metodami lovu. Prý po svém návratu dovezl do Výmaru šedé francouzské psy – „šedé psy sv. Ludvíka“, kteří se pak stali známými pod názvem „psi Karla Augusta“. Příbuzenskou plemenitbou a řízenou selekcí pak byl upevněn typ těchto psů v ustálené plemeno držící si tuto jedinečnou barvu.

První výmarští ohaři se na výstavách objevili okolo roku 1880. V Berlíně jich bylo v roce 1880 vystaveno 14. Právě tehdy mohly být rozlišeny tři různé kmeny: 1. sanderlebenští ohaři z chovu úředního rady Pitschkeho ze Sanderelebenu; 2. weisenfelští ohaři z chovu O. Bacha; 3. durynští ohaři z výmarské oblasti. Weisenfelští psi byli o něco jemnější a elegantnější než starý typ, který byl prezentován durynskými psy. Sanderlebenští psi stáli mezi starým a moderním typem. Roku 1894 volal Hegewald po založení speciálního spolku, nejprve však neměl žádný úspěch. Teprve v roce 1879, kdy stanovila delegovaná komise znaky pro některá plemena německých psů, platil výmarský ohař ještě za modrou varietu německého krátkosrstého ohaře a byl také jako takový zanesen do chovné knihy. Dne 20. 6. 1897 se dospělo k tomu, že v Erfurtu byl v závěru jedné výstavy založen Spolek pro chov výmarského ohaře. Zároveň však byly založeny i konkurenční spolky a vedly se prudké spory o jediné správné barvě výmarského ohaře. Po první světové válce shromáždil major Herber ještě zbytky plemene a začal s budováním nového chovu.

Vedle krátkosrstých ohařů existovali snad vždy také dlouhosrstí šedí ohaři. Dlouhosrstá štěňata se opět objevovala ve verzích krátkosrstých rodičů. Protože se krátkosrstí ohaři chovali vůči dlouhosrstým vždy dominantně, mohl být dlouhosrstý faktor předáván po generace krátkosrstými psy dále, a když to pak náhoda chtěla, u dvou psů, kteří měli dlouhosrstý faktor ve svém dědičném znaku a byli spolu spářeni, se pak mohla objevit dlouhosrstá štěňata. Zpočátku neplatili tito dlouhosrstí psi za čistokrevné a spolek je odmítal zapsat do chovné knihy. Proto chovatelé zpravidla utráceli všechna dlouhosrstá štěňata. Teprve Rakušan Ludwig von Kapos Mére dopomohl dlouhosrstému výmarskému ohaři k průlomu. Na jedné výstavě ve Vídni v roce 1934 viděl dlouhosrstého výmarského ohaře, který na něho udělal velký dojem. Druhým průkopníkem, který se zasloužil o zájem o dlouhosrsté ohaře, byl myslivecký rada O. Stockmeyer, který choval výmarského ohaře již od roku 1913. Jeho služebním pánem byl princ Hans von Ratibor-Hohenlohe. Stockmeyer ho o kvalitách výmarského ohaře natolik přesvědčil, že každý zaměstnanec v lesním úřadě Grafenegg musel vlastnit výmarského ohaře. Hegendorfovi a Stockmeyerovi se podařilo přesvědčit předsedu „Stammvereins für Weimaraner“ o kvalitě dlouhosrstých výmarských ohařů, takže roku 1935 byla tato varieta srsti mezinárodně uznána FCI.

Anglický název tohoto psa je Waimaraner a německý Weimaraner Vorsterhund.

Detail odstavce: Výmarský ohař – historie
Zdroj: Výmarský ohař
Zveřejněno: 2.2.2016

LOVECKÝ PES

Lovečtí psi - seznam

Pro myslivost uznávané rasy psů jsou:

1. rasa ovčácká a pastevecká

2. pinčové, knírači, dogovitá plemena typu mastifa, plemena molosoidní a švýcarští salašničtí psi

3. teriéři

4. jezevčíci

5. špicové a tzv. primitivní plemena

6. honiči barváři

7. ohaři – stavěcí psi

8. slídiči a retrívři

9. plemena společenská

10. chrti

Lovecká kynologie dělí lovecká plemena na ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a případně přinašeče. Každý lovecký pes využívající se k tomuto účelu musí projít zkouškami, které vycházejí ze zkoušek pro jednotlivá plemena (jiné zkoušky mají chrti a jezevčíci například). Některá plemena uvedená v tomto soupisu se již příliš jako lovečtí psi nevyužívají, ale i tak v nich mohou zůstávat lovecké instinkty.

Každá rasa psa je důkladněji i s fotografiemi popsána v knize „Atlas loveckých psů“.

Detail odstavce: Lovečtí psi - seznam
Zdroj: Lovecký pes
Zveřejněno: 24.2.2018

ALJAŠSKÝ MALAMUT

Výchova

Výchova malamuta musí být včasná a důsledná. Pes musí pochopit, kdo je pánem. Tento pes není vhodný pro služební výcvik, ale základní výcvik poslušnosti by měl zvládnout. Začít s výcvikem by se mělo okolo 12 měsíců, po dokončení fyzického vývoje psa.

Aljašský malamut potřebuje velmi mnoho pohybu, nejlépe v přirozeném prostředí. Majitel tohoto psa musí být sportovně založený a fyzicky zdatný. Je výborným společníkem při jízdě na kole nebo při joggingu. Vhodné sporty pro toto plemen je mushing, canicross, skijöring, bikejöring, weight pooling a rád plave. Pro roli hlídače se toto plemeno příliš nehodí. Není přirozeně ostrý, vůči lidem je absolutně neagresivní a málo štěká.

Výcvik malamuta je výzvou pro vaše schopnosti. U tohoto plemene je důležité s výchovou začít již v raném věku. Vždy by měl být pán v převaze, při výcviku musíte být důsledný. V opačném případě přestane poslouchat. Pes musí mít pocit, že je stále pod vaší kontrolou.

Detail odstavce: Výchova
Zdroj: Aljašský malamut
Zveřejněno: 5.10.2016

JORKŠÍRSKÝ TERIÉR VÝCHOVA

Jak vychovat yorkshira

Jorkšírský teriér je čilý a inteligentní pes. Svou povahou je to typický teriér, má velké sebevědomí a bohužel se nezalekne ani větších psů ani vetřelců. Svého pána nadevše miluje a je mu velice oddaný. Přítulný a věrný je celé rodině. I k cizím lidem bývá příjemný, pokud jsou vítanými hosty a dají mu najevo svou náklonnost. S jinými psy vychází dobře. Soužití s ostatními domácími zvířaty bývá bez problémů. S dětmi si velmi dobře rozumí a rád se účastní i jejich her. Je však potřeba děti upozornit, že pes není hračka, a že by jej neměly rušit ve chvílích, kdy chce odpočívat.

Výchova u tohoto psa musí být kvalitní a důsledná. Jorkšírský teriér je velmi učenlivý a přizpůsobivý. Pokud je pro něj výcvik příjemný a zajímavý, stává se milým a poslušným psem. Jorkšírský teriér je typický bytový pes. Aby zůstal zdravý a vitální, potřebuje však ke svému životu opravdu hodně pohybu. Je vhodný i k výcviku poslušnosti a obratnosti.

Detail odstavce: Jak vychovat yorkshira
Zdroj: Jorkšírský teriér výchova
Zveřejněno: 4.5.2018

VELKÝ ŠVÝCARSKÝ SALAŠNICKÝ PES

Výchova

Velký švýcarský salašnický pes vyžaduje stejně jako všechna původně pracovní plemena nějaké zaměstnání. Bude-li to záchranářský výcvik, hlídání domu, stopování, výcvik poslušnosti, tahání vozíku či tanec se psem, je vcelku jedno, rozhodující je, aby tato činnost psu i jeho pánovi vyhovovala a aby oba bavila.

Ze zkušenosti majitelů tohoto plemena vyplývá, že tento velký pes se už jako malé štěně musí naučit přijímat svoji pozici v sociální struktuře své smečky a respektovat absolutní (dobře míněnou) autoritu všech členů rodiny. Právě výchova k důvěře a bezpodmínečné toleranci je u tohoto plemene mimořádně nutná. Pes se musí také naučit dobře vycházet s ostatními psy – zpočátku při hrách se štěňaty a později při pravidelném skotačení s jinými dospělými psy. A konečně se musí také naučit chovat se sebejistě a bezproblémově v nejrůznějších situacích lidského života, k čemuž patří návštěva restaurace, u veterináře, na procházce v lese nebo v nákupním centru, při oslavě narozenin dětí nebo při cestách autem či jiným dopravním prostředkem.

Detail odstavce: Výchova
Zdroj: Velký švýcarský salašnický pes
Zveřejněno: 3.5.2018

LOVECKÁ PLEMENA – HONIČI

RHODESKÝ RIDGEBACK

Postava: silná, svalnatá

Výška (v kohoutku): 61 – 69 cm

Zbarvení: světlé až červeně písčité

Lov: lov vysoké zvěře

Schopnosti:

• dobrý lovecký instinkt
• dobrý stopař
• rychlost

Povaha: přátelský, kontaktní, věrný, tolerantní,

Vztah:

• k lidem: je u něj důležitá správná výchova, svou rodinu má rád a je jí věrný, ale k ostatním lidem bývá nedůvěřivý. Aby vycházel s dětmi, nesmí ho škádlit.
• ke zvířatům: pes může mít problém s ostatními psy, s domácími zvířaty vychází, pokud je s nimi v kontaktu od štěněčího věku

Foto

Detail odstavce: RHODESKÝ RIDGEBACK
Zdroj: Lovecká plemena – honiči
Zveřejněno: 3.3.2018

MOPS

Chov od štěněte

Výchova mopse musí být důsledná, ale velice mírná. Mops ví, co chce, a stojí si za tím, dokud nedosáhne svého. Násilím ho nutit k něčemu, co sám nechce a nechápe, zanechává následky na jeho povaze, proto je třeba k němu přistupovat ohleduplně. Toto plemeno velmi citlivě reaguje na tón hlasu, takže nějaké přísnější trestání psa je naprosto zbytečné.

Správnou výživou štěněte je možné u tohoto plemene předejít budoucí možné obezitě. Krmivo pro štěňata by mělo být vyvážené a mělo by obsahovat i vitamíny a minerální látky, potřebné ke správnému vývoji štěněte.

Detail odstavce: Chov od štěněte
Zdroj: Mops
Zveřejněno: 2.2.2016

LOVECKÝ PES

Lovecký pes v křížovkách

I křížovka v různých časopisech od svých luštitelů často očekává alespoň základní znalosti některých loveckých plemen, případně jejich zařazení, a tak se v tajenkách mohou objevit třeba takovéto pojmy: aportér, barvář,baset, braka, brakýř, dávič, honič, chrt, jezevčík, kokr, kopov, liškodav, norař, norník, ohař, pointer, retrívr, setr, slídič a jiné.

Detail odstavce: Lovecký pes v křížovkách
Zdroj: Lovecký pes
Zveřejněno: 24.2.2018

CANE CORSO - VÝCVIK

Problémy

Dobrý pozor byste měli dávat na uši, jelikož toto plemeno má sklony k zánětu zvukovodů. Dobré je proto odmalička psa naučit na to, že je občas prohlédnete, při takové prohlídce si k uším přičichněte – pokud z nich vychází zápach, signalizuje to zánět. Také je prohmatejte, abyste zjistili, zda psa vaše doteky nebolí. Do drápků se nemusí nijak zasahovat, pokud si je pes brousí o chodník nebo beton, pokud ne, tak bude potřeba je nechat občas zastřihnout, buď doma, nebo u veterináře na každoroční prohlídce.

Pozor: Výchova i výcvik jsou u tohoto plemene nutností, nesmíte jej nechat zdivočet! Mělo by to fatální následky! Výcvik musí být dosti důrazný, ale ne tvrdý, to by se později obrátilo proti vám.

Detail odstavce: Problémy
Zdroj: Cane corso - výcvik
Zveřejněno: 4.5.2018

LOVECKÁ PLEMENA – HONIČI

VELKÝ A MALÝ VENDÉESKÝ BASSET

Postava: krátkonohá, elegantní

Výška (v kohoutku): velký: pes = 40 – 44 cm, fena = 39 – 43 cm

malý: 32 – 38 cm

Zbarvení: černé s bílým stříkáním, černé s pálením, černé s pískovými znaky, plavé s bílým stříkáním, plavé s černým sedlem a bílým stříkáním, plavé s uhlováním, psíkové s uhlováním a bílým stříkáním, pískové s uhlováním

Lov: ve smečkách – zajíců a větší zvěře

Schopnosti:

• vyvinuté lovecké pudy
• dobrá slyšitelnost štěkotu i na velké vzdálenosti
• schopný aportér

Povaha: aktivní, bystrý, hravý, přátelský, svéhlavý, nezávislý, loajální, neagresivní

Vztah:

• k lidem: je potřeba správná výchova, ale pak je svému pánovi zcela oddán, dobře vychází i s dětmi
• ke zvířatům: nemá žádné problémy s ostatními psy, ale ani s jinými zvířaty

Foto:

• velký
• malý

Detail odstavce: VELKÝ A MALÝ VENDÉESKÝ BASSET
Zdroj: Lovecká plemena – honiči
Zveřejněno: 3.3.2018

JORKŠÍRSKÝ TERIÉR VÝCHOVA

Druhy

U jorkšírského teriéra neexistuje třívelikostní ráz ani typ mini, jorkšír je jen jeden, a to s váhou od 1,8 kg do 3,2 kg. Chování jorkšíra je charakterizováno jeho tvrdohlavostí, vyžaduje společnost lidí, nerad je sám. Charakteristický je i jeho štěkot. Při špatné výchově bývá rozmazlený a uštěkaný. Srst potřebuje údržbu. Toto plemeno má sklon k vadě nedostatečného růstu: moc málo roste, což se následně projeví na délce života a na větší náchylnosti k vadám srdíčka a podobně. Při výcviku ho rozruší opravdu každá maličkost a poté je hodně těžké vrátit jeho pozornost zpět. Nemusí moc malé děti a je žárlivý. Jednoduše řečeno, je to velký pes v malém těle. V podstatě je ale dobře vychovatelný, stejně jako všechny druhy psů – není to totiž o druhu plemena, ale o důsledné výchově od štěněte až do dospělosti.

Detail odstavce: Druhy
Zdroj: Jorkšírský teriér výchova
Zveřejněno: 4.5.2018