Téma: 

výcvik

VÝCVIK ŠTĚNĚTE

Výcvik štěněte jorkšíra

Také tento hravý, přítulný, komunikativní a inteligentní pes potřebuje dobrou a důslednou výchovu. I když je temperamentní, je velmi učenlivý a přizpůsobivý. Pokud je pro něj výcvik příjemný a zajímavý, stává se velice milým a poslušným psem. Jorkšírský teriér je typický bytový pes, ale aby zůstal zdravý a vitální, potřebuje ke svému životu hodně pohybu. Tento pes je vhodný i k výcviku poslušnosti a obratnosti.

Je velmi inteligentní a přizpůsobivý, rád se učí a hraje si. Z některých jedinců se však mohou stát bázliví pejsci, což svědčí o nedůsledné výchově. Přestože jorkšírský teriér kvůli své trpasličí velikosti vypadá miloučce, je nutné ho od začátku důsledně usměrňovat a nerozmazlovat jej. Výchova i tak maličkého a něžného psa, jako je jorkšírský teriér, je opravdu důležitá.

První povel, který bychom psa měli naučit, je přísné „nesmíš“. Tento povel musíme začít užívat od samého začátku a uplatňovat ho vždy, když se pes chová neposlušně. Pokud se pes chová dobře, odměníme ho pochvalou vyslovenou přátelským tónem. Psi jsou extrémně citliví na tón hlasu, který jejich pán během výcviku užívá, a povzbuzení je tedy velmi důležité.

Povelu „ke mně“ se musí naučit každý pes, který bude chodit venku bez vodítka. Může trvat delší dobu, než si osvojí rychlou a jistou reakci (měli bychom ho přitom rovněž zavolat jménem), částečně proto, že štěně bude od nás možná příliš daleko, a také zpočátku nebude schopno rozlišit povel od hry. Začněme tím, že malé štěně budeme volat příslušným povelem a jménem pravidelně při každé příležitosti, aby rozpoznalo zvuk svého jména. Přirozená zvědavost štěněte vám pomůže zajistit si jeho pozornost a brzy si na povel bude chodit pro potravu. Pro jasnější výcvik štěně připneme na svinovací vodítko. Zavoláme ho k sobě jako obvykle a neprodleně ho odměníme. Pokud štěně okamžitě neuposlechne, jemně ho táhneme k sobě a opakujeme „ke mně“. Nakonec všechno ještě jednou zopakujeme.

Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.

Zdroj: Výcvik štěněte
Zveřejněno dne: 13.10.2016

Diskuze: výcvik

Dobrý den. Všude se píše, že pejsek má chodit po levé noze. Mám postiženou levou ruku je tedy přípustné naučit pejska po pravé noze, abych mohla lépe ovládat pravou rukou vodítko. Předem děkuji.

Zdroj: diskuze Výcvik
Odesláno dne: 19.6.2017 uživatelem Yvona
Počet odpovědí: 0

ZLATÝ RETRÍVR

Využití a výcvik

Těmto blonďáčkům koluje v těle lovecká krev, která se uplatňovala v přinášení vodního ptactva z vody. Nemyslivci mohou tuto vlastnost využít např. u aportování. Psi jsou pro svou povahu v dnešní době využíváni častěji jako asistenční - vodící, canisterapeutičtí, záchranářští aj. pomocníci. Těžko v nich hledejte hlídacího či ochranářského psa. Výjimky se sice najdou, nicméně většina retrívrů by případného zloděje spíše přátelsky přivítala. V případě funkce rodinného psa je nutné odpovídající množství pohybu a minimálně základní výcvik poslušnosti. V současnosti je kromě klasických psích cvičišť stále častěji výcvik metodou pozitivního posilování, kde kromě přirozenějších a mnohdy lepších výsledků navíc vybudujete se psem silný vztah.

Zdroj: Zlatý retrívr
Zveřejněno dne: 2.8.2016

Diskuze: Dorážení na ostatní psy i fenky

Dobrý den.

Máme 11timěsíční b.kolii pejska. Základní výcvik má. Přivolání perfektní. Ale problém začíná,když se objeví cizí pes. V této chvíli nereaguje na žádný povel a běží dorážet a štěkat.
Cizích lidí si nevšímá,ze všema dětmi(i cizími)kamarád. Asi ve 4,5měsíci byl pokousanej jednou starší fenkou. Může mít tato jeho zkušenost na náš problém vliv? Uvažoval jsem o výcvikovým obojku(el.),ale nevím jestli je to zrovna vhodné pro tohle plemeno. V minulosti jsem cvičil něm.ovčáky a tohle se mě nestávalo.

Děkuji Petr

Zdroj: diskuze Dorážení na ostatní psy i fenky
Odesláno dne: 23.1.2017 uživatelem Petr
Počet odpovědí: 0

VÝCVIK ŠTĚŇAT BORDER KOLIE

Váha štěněte border kolie

Jak je napsáno výše, s výcvikem se má začít ihned po přivezení domů. Váha kolie ve třech měsících by měla být okolo 10 kg.

Zdroj: Výcvik štěňat border kolie
Zveřejněno dne: 29.2.2016

VÝCVIK ŠTĚŇAT BORDER KOLIE

Video s výcvikem border kolie

Na krátkou ukázku výcviku se můžete podívat na tomto videu, poslouží vám pro inspiraci při výcviku. Podobná videa lze dohledat na internetu.

Zdroj: Výcvik štěňat border kolie
Zveřejněno dne: 29.2.2016

BORDER KOLIE

Jak na borderkolli

Výcvik postačí základní a pes se mu snadno naučí i podřídí, patří totiž k nejchytřejším plemenům vůbec. Hodí se pro všechny kynologické sporty. „Borderky“ se rády a rychle učí, bohužel se stejně rychle naučí i zlozvykům, takže pozor nejen při výcviku.

Zdroj: Border kolie
Zveřejněno dne: 9.11.2015

VÝCVIK ŠTĚŇAT BORDER KOLIE

Jak dlouho je border kolie ještě štěně

Border kolie je štěně cca do 1 roku, ale už v tuto dobu začněte s výcvikem, který by měl být důsledný. Někteří psi mohou být štěnětem až do dvou let, je to opravdu variabilní a vždy záleží na temperamentu psa.

Zdroj: Výcvik štěňat border kolie
Zveřejněno dne: 29.2.2016

VÝCVIK ŠTĚŇAT BORDER KOLIE

Kniha s výcvikem border kolie

Kniha Border kolie od autorky Adrienne McLeavy byla do češtiny přeložena roku 2007. Kniha pojednává o border kolii, o jejím chovu a výchově, ale obsahuje i rady před tím, než si psa vůbec pořídíte. Kniha má mnoho pěkných obrázků.

Zdroj: Výcvik štěňat border kolie
Zveřejněno dne: 29.2.2016

ALJAŠSKÝ MALAMUT

Výchova

Výchova malamuta musí být včasná a důsledná. Pes musí pochopit, kdo je pánem. Tento pes není vhodný pro služební výcvik, ale základní výcvik poslušnosti by měl zvládnout. Začít s výcvikem by se mělo okolo 12 měsíců, po dokončení fyzického vývoje psa.

Aljašský malamut potřebuje velmi mnoho pohybu, nejlépe v přirozeném prostředí. Majitel tohoto psa musí být sportovně založený a fyzicky zdatný. Je výborným společníkem při jízdě na kole nebo při joggingu. Vhodné sporty pro toto plemen je mushing, canicross, skijöring, bikejöring, weight pooling a rád plave. Pro roli hlídače se toto plemeno příliš nehodí. Není přirozeně ostrý, vůči lidem je absolutně neagresivní a málo štěká.

Výcvik malamuta je výzvou pro vaše schopnosti. U tohoto plemene je důležité s výchovou začít již v raném věku. Vždy by měl být pán v převaze, při výcviku musíte být důsledný. V opačném případě přestane poslouchat. Pes musí mít pocit, že je stále pod vaší kontrolou.

Zdroj: Aljašský malamut
Zveřejněno dne: 5.10.2016

VÝCVIK ŠTĚŇAT BORDER KOLIE

Poznej a vychovej svého psa

Tato kniha je od autorky Evy Nohelové. Publikace pojednává o pomoci při rozhodování pořídit si psa. Radí, jak si vybrat správné plemeno a vhodné štěně, jak se o ně od samého počátku postarat, naučit je základním povelům a správnému chování v rodině.

Kniha je k dostání v ceně okolo 120 korun. Rešerše k této knize zatím nejsou žádné, nelze ji tedy objektivně zhodnotit.

Zdroj: Výcvik štěňat border kolie
Zveřejněno dne: 29.2.2016

ZKOUŠKY ZOP

Zkušební řád

Zkušební řády jsou různé, záleží na tom, u jaké organizace se zkoušky skládají, proto je potřeba řády před zkouškou prostudovat.

Druhy řádů:

  • IPO – Mezinárodní zkušební řád pro sportovní kynologii
  • IPO-V – Zkušební řád pro mezinárodní předzkoušku pracovních psů FCI
  • NZŘ – Národní zkušební řád
  • SchH/VPG – Zkušební řád pro sportovní výcvik psů v ČR
  • KJ ČR Brno – zkoušky ZOP, ZPU1, ZPU2
  • Zkušební řád Policie ČR

Zdroj: Zkoušky ZOP
Zveřejněno dne: 18.12.2015

OBOJEK PROTI ŠTĚKÁNÍ

Výchova s obojkem proti štěkání

Výchova a výcvik zvířete mohou probíhat rozličnými způsoby. K výcviku psa mohou být použity různé výchovné prostředky, které usměrní nevhodné chování psa. Výchovný obojek je jedním z nutných pomocníků při výchově psa. S obojkem proti štěkání se však vychovává pes pouze k tomu, aby neštěkal nebo nevyl.

K výcviku a výchově psa například na určité povely se používají obojky na dálkové ovládání, zpravidla mají několik funkcí (zvukový nebo světelný signál, krátká nebo dlouhá vibrace). Obojek je účinný do vzdálenosti 200 m a při nežádoucím chování psa dá psovod pomocí dálkového ovladače psovi impuls. Tento obojek pomáhá pracovat s problémovým chováním některých psů.

Zdroj: Obojek proti štěkání
Zveřejněno dne: 18.12.2015

ŠPANĚLSKÝ MASTIN

Povaha

Španělský mastin vyžaduje zkušeného chovatele. Důraz se klade především na potravu a životní prostor. Mastin je otužilý, takže je vhodný chov venku s velkým výběhem. Nehodí se pro služební výcvik.

Španělský mastin je pes velmi inteligentní a samostatný. Ochraně se nemusí učit, hlídací instinkt se v něm probudí naprosto přirozeně v době dospívání. Jako všechna obří plemena i mastinové dozrávají psychicky a fyzicky později, a to mezi druhým a třetím rokem. Jsou to klidní psi, kteří si velmi dobře uvědomují svou sílu a velikost a nezneužívají ji, nejsou to psi agresivní. Vetřelce odrazují svým mohutným a hlasitým štěkotem. Velmi rádi pozorují svěřené území z vyvýšeného místa. Španělský mastin se příliš nehodí pro sportovně založenou rodinu, je to pes pohodář.

Zdroj: Španělský mastin
Zveřejněno dne: 5.4.2016

ČIVAVA

Čivava a její povaha

Pokud někdo sídlí v bytě a chtěl by si pořídit pejska, tak čivava může být dokonalou volbou, protože si obvykle dokáže vytvořit k rodině velmi silné pouto. Zároveň je vnímána jako bystrý, inteligentní, roztomilý, hravý a přítulný pejsek, který ale v sobě nezapře lovecké sklony. Pro povahu čivavy je velmi důležité, aby absolvovala výcvik, který by z ní udělal poslušného pejska. Jinak může být velmi neposlušná a někdy i agresivní. Čivava i přes svou velikost může ošklivě ublížit, pokud se totiž cítí ohrožená a v nebezpečí útoku ze strany lidí, ale i jiných zvířat, může útočníka pokousat. Čivava se příliš nehodí do domácnosti s malými dětmi - jelikož ty s ní často zacházejí jako s hračkou. Čivava je jinak velmi hravý, odvážný a temperamentní pes.

Zdroj: Čivava
Zveřejněno dne: 10.11.2015

VÝCVIK ŠTĚNĚTE

Výcvik štěněte labradora

Než se stane z vašeho štěněte dospělý pes, musíte projít několika fázemi. Nezapomeňte, že nikdy nezískáte sladkého, ochotného, poslušného a vychovaného psa za jednu noc, pro to musíte něco udělat sami.

Zacházejte se štěňátkem jako s batoletem. Nechejte ho hrát si, jíst, spát.

Ve věku 8 týdnů by se štěně nemělo procházet déle než 10 minut na vodítku po vašem boku (5 minut tam a 5 minut zpět). Naučte jej, že vodítko znamená zábavu, hurá, jde se ven. Na vodítku s ním dojděte k místu, kde je možné jej vypustit, a dejte mu povel „volno“. Důvěřujte svému štěňátku a mějte jej co nejvíce na volno, ono se vám odmění tím, že nebude mít tendence okamžitě vzít kramle.

Dejte pozor, aby si štěňátko mladší 12 měsíců nehrálo divoce se staršími psy. Mohlo by to vést například k poškození kolenních vazů. Cvičit se snažte před každým krmením. S povely štěňátko seznamujeme postupně, nevyžadujeme všechny cviky najednou: přivolání – povel „ke mně“; povel „sedni“; chůzi na vodítku u nohy; postupný nácvik výstavního postoje pro zájemce o výstavy.

Buďte trpěliví, cvik opakujte pouze několikrát, ale vícekrát denně. Zpočátku by výcvik neměl trvat déle než 10 minut, po ukončení výcviku pejska odměňte pamlskem, pochvalu musí dostat po každém správně provedeném cviku.

Komunikace s pejskem musí být s velkými rozdíly intonace v hlase a nebojte se dělat „šaškárny“. Pokud pejsek udělá něco správně, vesele vyšším hlasem ho chvalte třeba „No ty jsi pašák! To je šikulka!“.

Štěně nikdy netrestejte! Pouze důrazně hlubším hlasem vyslovte „fuj“ a tuto hlasovou intonaci používejte výhradně při kárání. Pokud budete psa bít, nezíská k vám důvěru a projeví se to například při povelu „ke mně“, který nebude nikdy spolehlivý.

Měli byste mít dva typy zákazů: „fuj“, který je absolutní, a „ne“, případně „nesmíš“, kterým zakazujete něco, co pejsek normálně může, ale v daný okamžik je to nežádoucí chování. Například: Pejsek se chystá dát si nějakou dobrotu z chodníku, použijte příkaz „fuj“. Dáváte pejskovi misku se žrádlem a pejsek se po vás sápe, řekněte důrazně „ne“.

Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.

Zdroj: Výcvik štěněte
Zveřejněno dne: 13.10.2016

VÝCVIK ŠTĚNĚTE

Výcvik štěněte staforda

Předpokladem úspěšného výcviku staforda je dodržení některých důležitých zásad. K výcviku staforda je třeba velké a nekonečné množství trpělivosti a lásky. I když se vám zdá, že pes zrovna nesplnil dokonale to, co jste od něj žádali, nesmíte ho kárat. Naopak, za sebemenší snahu jej musíte pochválit a odměnit pamlskem nebo hrou. Jen tak lze udržet jeho zájem o různé cviky a motivovat ho k jejich plnění.

Staford je povahově velmi odlišný od německého ovčáka (jako ideálního zástupce služebních plemen), a proto není schopen intenzivního výcviku, který se u ovčáků s úspěchem používá. Veškeré činnosti musí staford vykonávat z lásky ke svému pánu-psovodovi. Je-li k některým cvikům donucen násilím, buď je úplně odmítne dělat, nebo pracuje s neochotou a chybně. Staford, který nemá svého psovoda hluboce rád a poslouchá jen z donucení či strachu, je nevyzpytatelný a může být i velmi nebezpečný.

Staford se hůře učí a není schopen napoprvé splnit to, co od něj psovod při výcviku chce. Potřebuje více času a několikeré opakování každého cviku, aby pochopil, co má udělat. Na rozdíl od německých ovčáků si ale to, co se dobře naučil, pamatuje a je schopen cvik i po delší přestávce bezchybně zopakovat.

Staforda je třeba cvičit v kratších, zhruba patnáctiminutových sériích, a pak si s ním pohrát a dát mu volno. Série cviků je žádoucí opakovat s odstupem nejméně dvou hodin. Výcvik touto metodou je sice pomalý, ale pro staforda vhodný. Jsou-li série cviků delší nebo jdou-li příliš rychle za sebou, pes se unaví, práce ho přestane bavit, nevnímá psovoda a neučí se.

Stavbou těla je staford plemeno cvalové. Je to sprinter, který vkládá do své činnosti mnohdy zbytečně mnoho energie. Vyhovuje mu tedy více krátký a silový výkon než pomalejší a vytrvalecká práce. Jeho fyzický fond mu neumožňuje nasazení po takovou dobu jako klusáckým plemenům (například již zmíněným německým ovčákům). Nelze s ním dělat několikahodinové stopy nebo dlouhodobé pátrací akce, ale výborně se hodí pro ochranu majetku, auta, zadržení útočníka nebo vyhledávání drog či zbraní. Obranářské disciplíny ho vyloženě baví.

Cvičit staforda v poslušnosti či pachových pracích lze s úspěchem i doma, není na to třeba speciálních obranářských disciplín. Výhodnější však je, aby výcvik probíhal na kynologickém cvičišti. Pro výcvik staforda lze použít zkušenosti získané s boxery, rotvajlery a dobrmany, aplikované s ještě větší láskou, trpělivostí a pochopením. Cvičený staford je plně srovnatelný s klasickými služebními plemeny a v mnohém je i předčí. Staford je v práci spolehlivý a poctivý – snaží se daný povel splnit s umíněností sobě vlastní, často za každou cenu. Proto i psovod musí být ke svému psu poctivý a nedávat mu takové úkoly, které pes nemůže splnit, nebo matoucími a nejasnými povely navozovat nejasné situace. Příkazy a povely musí být vždy stejné, jasné a jednoznačné.

Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.

Zdroj: Výcvik štěněte
Zveřejněno dne: 13.10.2016

AKITA INU

Výchova

Ve výchově musíte být důslední, trpěliví, ale přátelští a počítat s tím, že akita inu je skutečně trochu tvrdohlavý pes.

Je to sice plemeno vhodné i na výcvik, ale vyžaduje individuální přístup a nehodí se pro každého. Prodleva mezi příkazem a jeho vykonáním je mnohdy delší než u normálních plemen. Přesto se rádi učí a to, co se naučí, nikdy nezapomenou.

U psů (samců) se často objevuje dominantní chování především k jiným psům. Toto nechtěné chování se zřejmě zachovalo z dob, kdy se akity zneužívaly pro psí zápasy. Agresivnímu chování vůči psům lze zabránit dobrou socializací již ve štěněčím věku. Čím více se pes bude seznamovat s ostatními, tím lépe se podaří tomuto negativnímu jednání předejít.

Další zlozvyk je tvrdohlavost. S akitou, která si něco usmyslí, nic nehne. Vše lze vyřešit důslednou výchovou, ne však fyzickým trestáním, protože tím se ve psech tvrdošíjnost utvrzuje. Proto je tak podstatné tvrzení, že akita není pes pro každého.

Zdroj: Akita Inu
Zveřejněno dne: 30.1.2017

VÝCVIK ŠTĚNĚTE

Výcvik štěněte border kolie

S výcvikem začínáme, jakmile má pes všechna povinná očkování za sebou (plus doba potřebná na vytvoření účinných protilátek) a může přijít do styku s jinými zvířaty. Tento čas je ideální na začátek opravdového výcviku. S výchovou psa začínáte už jen tím, že vedete psa na vodítku či štěněti zakazujete vstup na pohovku. Zpravidla platí, že čím dříve s výcvikem začnete, tím lépe. Ohledně vstupu na psí a další riziková místa se poraďte s veterinárním lékařem. Vakcinaci lze totiž v praxi nasadit různě.

Vzhledem k tomu, že je border kolie velmi živý a vášnivý pes nebo fenka, potřebuje i dostatek prostoru na vybití energie. Naprostá většina border kolií miluje aportování, a to i předměty z drsného materiálu, což jiní psi obvykle do tlamy nechtějí. Co se týče učení základních povelů, jeho průběh je naprosto stejný jako u jiných plemen psů.

Pozitivní přístup k výcviku je velmi kontroverzní a dokáže v mnohých chovatelích psů vyvolat horlivé emoce. Obvykle si – a to i přes racionální argumenty – stojí za svým zastánci pozitivního výcviku, nehledě na to, že se v praxi nebojí použít i metodu cukru a biče. Pozitivní výcvik zní dobře, ale v praxi nemusí fungovat. Pokud výcvik jde podle plánu, pozitivní přístup je fajn, ale co když pes totálně neuposlechne? Logicky musí následovat bič (trest).

Pozitivní metody obvykle obsahují i takzvaný klikr (clicker), kdy při zdárném dokončení povelu psa odměníte pamlskem a zároveň kliknete. Pes si následně dle podmíněného reflexu (I. P. Pavlova) spojí pamlsek s kliknutím. Poté stačí již pouze klikat a pes to de facto bere jako odměnu. Pes se musí cítit šťastný. Stejně tak byste na psa mohli klikat nebo ho podrbat za uchem a také to bude brát jako odměnu (podvědomě spojenou s pamlskem). Jakmile se výcviku psa věnujete déle, pes neplní povely, protože chce odměnu. V dobrém případě vaše pokyny plní, protože to bere jako automatické a „chce vám udělat radost“. V horším případě pes či fena plní pokyny, protože mají respekt, respektive strach z vaší autority. Hlavní nevýhodou pozitivní metody je fakt, že jakmile nefunguje cukr, není po ruce bič.

Metoda cukru a biče je přijatelnější. Rozhodně se pes nesmí mlátit rukou či jiným předmětem, nejenom že to není humánní, ale psovi můžeme nechtěně ublížit, pokřivit páteř a podobně. Hlavním racionálním opodstatněním metody cukru a biče je fakt, že matka svá štěňata také trestá, a to ne kousnutím, ale popotaháním za kůži a podobně. Užití elektronických obojků, ať si výrobci či prodejci říkají, co chtějí, může psovi přivodit fobii z konkrétního obojku, popřípadě jiné psychické poruchy. Nicméně border kolie, ale i jiní psi nejsou hloupí, snadno se vám stane, že pes poslechne pouze v případě, že má na sobě právě tento obojek.

Velmi důležitým kritériem pro úspěšný výcvik psa je i začátek výcviku. Border kolie doslova srší energií, tudíž před výcvikem bývá vhodná kratší procházka, popřípadě aportování. Na druhou stranu, každý pes je originál, na vhodný čas výcviku, zda před nebo po procházce, si přijdete časem sami. Ovšem například po podání krmiva není po psovi vhodné chtít de facto žádnou fyzickou aktivitu, neboť hrozí torze žaludku – border kolie jako plemeno psa středního vzrůstu není výjimkou.

Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.

Zdroj: Výcvik štěněte
Zveřejněno dne: 13.10.2016

CANE CORSO

Povaha

Cane corso je vynikající hlídač, strážce a obranář. Je velmi silný, inteligentní a nebojácný. Je si vědom své síly, ale nezneužívá jí. Velmi miluje svou rodinu, děti, přátele i ostatní zvířata žijící v domácnosti. Vyžaduje úzký kontakt s člověkem. Je výborným rodinným psem, pro děti je chůvou i kamarádem. Uplatňuje se jako ochránce majetku, rodiny a domácích zvířat. V minulosti se používal k hlídání stád a lovu velké zvěře. Dnes se hodí pro řadu kynologických sportů (obrana, poslušnost či záchranářský výcvik).

Cane corso je vysoce inteligentní pes, který dokáže své jednání v různých situacích korigovat, takže není žádný výbušný cholerik. Je vyrovnaný a klidný, ale není flegmatický či apatický, má nízký práh dráždivosti. Uzná-li, že situace je tak vážná, že jeho zásah je nevyhnutelný, udeří jak blesk z čistého nebe: atak psa je bleskurychlý a tvrdý. Rozvahu a přemýšlivost nelze v žádném případě považovat za lenost: pes vždy tvrdě pracoval, ale nesměl být zbytečně štěkavý, kousavý a rvavý.

Cane corso je nejen ohleduplný k dětem, ale ke všem, kdož si ohleduplnost zaslouží, ke stařečkům, padesátikilové panince, ke všem, kdo jsou slabší než on.

Zdroj: Cane Corso
Zveřejněno dne: 14.6.2016

TIBETSKÁ DOGA

Povaha

Tibetská doga je dokonalý psí aristokrat. Je vysoce inteligentní, nezávislá, ochránce, respektuje příkazy, je velice věrná své rodině a svému teritoriu. Pokud bude od útlého věku seznámena s domácími zvířaty (kočky, koně), bude je také chránit. K dětem je velmi trpělivá, není útočná.

Nevyhledává konflikty, na vycházkách je bezproblémová, ale vyžaduje-li to situace, neváhá a zasáhne. Vůči cizím lidem se chová rezervovaně, ale když je vše v pořádku, návštěvu uvítá a dlouho si ji pamatuje. Je zcela nevhodná na řetěz, nebo do kotce. Pak může být i nebezpečná. Ráda je doma i venku, nejraději však v přítomnosti svého pána.

Má ráda volnost, vyhledává si vyvýšená místa, aby měla o všem přehled, naopak nemá ráda malé uzavřené prostory.

Pro svou samostatnost je méně vhodná pro výcvik k poslušnosti, který je pro bezproblémové soužití nutný. Je to pes vhodný pro zkušeného kynologa. Miluje sníh a mráz, letní vedra snáší překvapivě dobře. Výchova tohoto zvláštního psa musí být vyrovnaná. Nadávání a bití vedou pouze k tomu, že pes bude svého pána ignorovat. Musíte se snažit dosáhnout vzájemného respektu mezi vámi a vaším psem.

Zdroj: Tibetská doga
Zveřejněno dne: 30.1.2017

CANE CORSO

Péče a výchova

Srst cane corso nepotřebuje žádnou speciální péči. Dobré je pravidelně kontrolovat uši, ve kterých se může objevit zánět. Cane corso potřebuje pevnou a důslednou výchovu, nesmí se s ním však jednat tvrdě. Přirozeně poslouchá autoritu rodiny a jeho výchova tak není příliš náročná, je však dobré nezanedbat základní výcvik. Už jako štěně je nutné jej řádně připravit na různé situace a kontakt s jinými zvířaty, psy a cizími dětmi.

Dobrý pozor byste si měli dávat na uši, jelikož toto plemeno má sklony k zánětu zvukovodů. Dobré je proto odmalička psa naučit na to, že ho občas prohlédnete – při takové prohlídce si k uším přičichněte, protože pokud z nich vychází zápach, signalizuje to zánět, také je prohmatejte, zda psa vaše doteky nebolí.

Do drápků se nemusí nijak zasahovat, pokud si je pes brousí o chodník nebo beton, pokud ne, tak bude potřeba je nechat občas zastřihnout, buď doma, nebo u veterináře na každoroční prohlídce.

Toto plemeno vyžaduje pravidelný pohyb, ideální jsou procházky přírodou, příliš se nehodí pro běžné psí sporty, jako je například agility. Nehodí se pro celoroční držení venku. Potřebuje kontakt se svou rodinou.

Pro správný vývoj potřebuje kvalitní krmivo, pro prevenci kloubních potíží je vhodné přidávat mu kloubní výživu.

Od ostatních starobylých molossů se cane corso výrazně odlišuje svou poslušností pánovi. Cane corso vlastní hlavou pochopí, že jeho člověk stojí na vyšším stupni hierarchického žebříčku než on, takže není zapotřebí mu to sáhodlouze vysvětlovat. Skutečnost, že šéfem je páníček (panička), pes trvale respektuje. Cane corso není psem jednoho pána, silná citová vazba ho váže ke všem členům jeho lidské smečky a nerozlišuje – všechny poslouchá stejně.

Zdroj: Cane Corso
Zveřejněno dne: 14.6.2016

VÝCVIK ŠTĚNĚTE

Výcvik štěněte německého ovčáka

Výcvik u německého ovčáka musí začít již od útlého věku a musí být důsledný. Výcviku se musí věnovat opravdu dostatečné penzum času, aby byl účinný. Pracovat by se mělo s hlasem a jeho tónem. V době mezi sedmým a čtrnáctým týdnem života u štěněte probíhá velmi důležitá část vývoje, kdy je hodně citlivé na okolní prostředí. V této fázi by se štěně mělo naučit, aby nemělo strach z cizích lidí a zvířat, což se posléze projeví v jeho dospělých letech. Německý ovčák dokáže perfektně plnit pokyny svého pána a má vlohy se podřídit zcela i rozkazům a povelům, nicméně k těmto dovednostem se musí dovést postupem času a cestou učení. Chybné je použití násilí, protože pes se poté stane bázlivým a může být i nebezpečný pro svoje okolní prostředí. Cvičitel by měl pro psa z výcviku udělat spíše zábavu, pak bude určitě lépe reagovat na podněty. Cvičení by mělo probíhat v klidu a pohodě, nikam by se nemělo spěchat, ale každopádně se musíte vyvarovat nácvikových chyb. Výcvik základních povelů je založen na předchozí výchově psa. Jestliže by pes nebyl dobře vychovaný, nedá se od něj čekat ani potřebné plnění cviků. Celý výcvik je tedy postaven na výchově. Pro výcvik budete jednoznačně potřebovat trpělivost a pevné nervy. Hodit se bude i vodítko, náhubek či pamlsky. Cvičit německého ovčáka by měl vždycky pouze jeden člen domácnosti, protože každý by mohl mít na zvíře jiné nároky a pes by následně byl zmatený. Povely se musí dávat stále stejně, což znamená, že se nesmí měnit intonace hlasu či názvy povelů, aby si to pes mohl zapamatovat.

Před každým cvičením by se pes měl vydovádět a vyvenčit, aby následně nemyslel na něco jiného, než co je zapotřebí. Pro výcvik se hodí zvolit klidné místo, kde psa ani vás nebude nic vyrušovat. Pes by se v příliš rušném prostředí pořád díval jinam a všechno by ho přitahovalo více než samotný výcvik. Cvičit by se mělo nanejvýš pět minut v kuse a pak by měl pes dostat krátkou přestávku, během níž se odreaguje. Příliš zdlouhavé cvičení by nudilo psa i vás. Při vykonávání cviku by se pes měl slovně chválit a po správném dokončení by měl jako odměnu dostat pohlazení, hru nebo pamlsek. Odměna by měla přijít nejpozději pět vteřin po vykonání cviku. Velice důležitá je i důslednost, protože pokud byste netrvali na vykonání cviku, pes by si po čase mohl začít dělat, co by chtěl, a povely by mohl ignorovat.

Pes by měl zvládnout dva klíčové povely, aby se s jejich pomocí mohl naučit další. Těmi povely jsou: „sedni“ a „lehni“. Ideální je začít povelem sedni. Pes by se povely měl učit jedině na vodítku, jinak by mohl zbytečně pobíhat všude po okolí. Jak tedy na povel „sedni“? Ideální bude, když se pes za pomoci vodítka dostane na pozici vedle levé nohy. Vodítko si umístěte do pravé ruky a trochu se boky vytočte k psovi, aby se vám vodítko dobře drželo. Vodítko musí být napnuté směrem nahoru, ne do boku, aby pes nebyl tahán do boku nebo se nemusel někam otáčet. Levou ruku položte psovi na záď, aby se dal dobře tlačit směrem dolů. Vhodné je ho tlačit doprostřed mezi slabiny a ocas. Povel „sedni“ musí být vysloven zřetelně a důrazně, aby pes dostatečně zpozorněl. Těsně po vyslovení povelu zatlačte psovi přiměřeně na záď a donuťte ho, aby si sedl. Nezapomeňte mít vodítko pořád napnuté, aby si pes nelehl. Jakmile psa posadíte, pochvalte ho a můžete mu případně dát i pamlsek. Akci několikrát zopakujte a pokaždé lehce zmírněte tlak na psovu záď. Jakmile si budete myslet, že už si pes sedá dobrovolně a samostatně, můžete mu přestat pomáhat rukou. Povel „sedni“ se dá cvičit také při podávání krmiva. Krmení dáte do misky a psovi dáte čichnout, aby věděl, že je krmení v misce. Většinou když mu misku dáte trochu výš než je on, tak si sedne. Pokuste se tuto dobu vystihnout a krátce předtím, než si sedne, mu dejte pokyn „sedni“. Jestliže pes povel splní, pochvalte ho. Poté můžete misku položit a psovi dát povel, aby si mohl sníst svoje jídlo.

Dalším důležitým povelem je „ke mně“. Pes by po jeho vyslovení měl okamžitě přiběhnout ke svému majiteli. Měl by ihned všeho nechat a nejkratší cestou se vydat ke svému páníčkovi. Tento povel se dá dostatečně dobře cvičit až ve chvíli, kdy je štěně zvyklé na svoje jméno. Cvičit by se mělo v poklidném prostředí, kde zvíře nemůže utéct, nebo výcvik nemohou přerušovat třeba jedoucí automobily. Zavolejte na psa jménem, a jestliže se rozběhne vaším směrem, přidejte povel „ke mně“. Ideální je mít zvíře na delším vodítku, protože se cestou může někde pozastavit, takže v takovém případě se vyplatí škubnout vodítkem požadovaným směrem a opakovat povel. Jakmile štěně dorazí, musíte ho důkladně pochválit. Když ho budete chválit už cestou k vám, určitě nic nezkazíte a zvíře si aspoň bude více všímat plnění povelu. U malých štěňat většinou zpočátku dostačuje, když pouze přijdou.

V základní psí výbavě by neměl chybět ani povel „lehni“. Jde o poměrně užitečný povel při samotném výcviku, ale třeba i u veterinárního doktora. Občas je totiž lepší, když pes u veterináře leží, než kdyby seděl. Povel „lehni“ vychází z povelu „sedni“. Psa musíte posadit, vyslovit povel a vzít zespoda jeho přední tlapy a položit je na zem, aby pes ležel. Druhou rukou položenou na kohoutku mezitím jemně tlačte psa dolů. Potom se psa přestaňte dotýkat, a jakmile zůstane v poloze „lehni“, pochvalte ho. Další možnost výcviku představuje vodítko a škubnutí směrem dolů spolu s povelem „lehni“. Druhá možnost ovšem nemusí fungovat na každého psa a je o něco drsnější.

Jedním z nejdůležitějších povelů celého výcviku je povel „zůstaň“. Povel se dá využívat i při dalších cvičeních, ale také se hodí i v normálním životě. Pokud potřebujete, aby pes někde zůstal, měl by stačit jeden povel. Jak toho ovšem docílit? Úplně nejlépe se tento povel učí u psa, který už ovládá povel „lehni“. Hůř se mu totiž vstává než z pozice, ve které sedí, a proto máte o chvilku času navíc, abyste ho dostali zpátky do požadované pozice. Psovi dejte povel „lehni“ a nechte ho chvíli zůstat v této poloze. Pak dejte povel „zůstaň“ a ustupte o jeden krok. Jestliže pes opravdu zůstane přesně podle povelu, pochvalte ho. Tento postup několikrát zopakujte, a když se bude všechno dařit, můžete vzdálenost od psa o něco prodloužit. Ze začátku musíte psa opravdu hodně chválit a dávat mu přestávky. Povel by se měl cvičit opět v nerušeném prostředí, dokud ho pes nebude stoprocentně ovládat.

Výcvik je možné zhlédnout na internetu, tady je malý útržek videonávodu výcviku.

Zdroj: Výcvik štěněte
Zveřejněno dne: 13.10.2016