VÁHA U ČIVAV bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Pes provází člověka již minimálně čtrnáct tisíc let a za tu dobu si získal pověst "nejlepšího přítele člověka". Během těch staletí přátelství psa a člověka bylo vyšlechtěno obrovské množství plemen, v současné době jich Mezinárodně kynologická federace uznává více než 400. Tito psi se liší vzhledem, velikostí, proporcemi, srstí i povahou. Jedním ze snadno rozpoznatelných plemen je čivava, která má obecně dvě variety: krátkosrstou a dlouhosrstou.
Nemoci
Vzhledem k velikosti tohoto plemene se odvíjí řada specifických zdravotních problémů a komplikací.
Velmi častým problémem čivav je luxace čéšky. Toto malé plemeno trpí na vnitřní luxaci, což je vrozená vada. Rozlišují se 4 stupně luxací, přičemž první stupeň se projevuje většinou až po větší zátěži, kdy pes noze občas ulehčí, poposkočí. Řeší se klidem, léky od bolesti a chondroprotektivy. Naopak u nejvážnějšího 4. stupně je již stav luxace permanentní a jediné řešení je chirurgické. Zde již končetiny nejdou natáhnout – jsou ve stálém pokrčení.
Dalším zdravotním jevem, na který je potřeba se u čivav zaměřit, je fontanela (otvor v lebce). U štěňat čivavy bývá velká, ale s postupem věku se zmenšuje až u některých dospělých psů zcela mizí. Fontanela je rizikem při pádu či úrazu pejska, neboť hrozí výraznější poranění mozku.
Dalším zdravotním problémem častým pro toto malé plemeno je odontolitiáza a záněty dásní. Již od štěněte je proto vhodné navykat pejska na pravidelné čištění zubů a péči o chrup.
Nachlazení a kašel může tyto malé pejsky také potrápit. Takto nemocná čivava obvykle neztrácí úplně sovu hravost. Často k její léčbě pomůže jitrocelový sirup, který se podává na piškotu. V zimě je někdy vhodné čivavu obléci do teplých oblečků, aby neprochladla.
Chovatelé čivav se obvykle sami chlubí tím, že lehce poznají, kdy je jejich pejsek nemocný, protože v tom okamžiku ztrácí zájem o hry a nemají tu správnou „jiskru v oku“.
Čivavy jsou plemeno, které vyžaduje odbornou veterinární péči v situacích, jako je porod a péče o zuby. Čivavy mohou mít genetické abnormality, obvykle neurologické, jako je epilepsie a mrtvice.
Luxace čéšky u čivav
Čivavy, stejně jako ostatní miniaturní psi, jsou také náchylné k některým bolestivým stavům, jako jsou vykloubené nohy.
Voda na mozku
Další genetickou abnormalitou u čivav a dalších miniaturních plemen je hydrocefalus neboli voda na mozku. Tento stav se objevuje u mladých štěňat a obvykle má za následek smrt štěněte v době, kdy dosáhne věku šesti měsíců. Toto onemocnění je považováno za diagnostikované, protože mládě má abnormálně velkou hlavu během prvních několika měsíců života, ale jsou nutné i další příznaky, protože "velká hlava" je příliš vágní popis. Štěňata čivavy vykazující hydrocefalus mají lebky tvořené spíše pláty než pevnou kostí a jsou typicky letargická a nerostou stejnou rychlostí jako jejich sourozenci. Skutečný případ hydrocefalu může diagnostikovat veterinář a prognóza je špatná.
Fontanela u čivav
Některé čivavy však mohou mít to, čemu se říká fontanela na hlavě, což je pro toto plemeno naprosto přirozené a akceptované. Jde o oddělení lebečních kostí.
Čivavy jsou známé pro své fontanely, neškodné měkké místo na jejich lebkách. Čivava je jediné plemeno psa, které se rodí s neúplnou lebkou. Fontanela se s věkem vyplňuje, ale prvních šest měsíců vyžaduje velkou péči, dokud se lebka úplně nevytvaruje. Mnoho veterinářů nezná přesně vývoj čivavy a často zaměňují fontanelu s hydrocefalem.
Oční infekce
Čivavy jsou náchylné k očním infekcím kvůli jejich velkým, kulatým, vypouklým očím a jejich relativní blízkosti k zemi.
Skrnitost = více chorob
Čivavy skvrnité, nebo potomci rodičů s takovým zbarvením, jsou náchylní k řadě dalších zdravotních komplikací. Skvrnité zbarvení je nositelem dalších možných závažných očních onemocnění a slepoty, hluchoty, hemofilie, sterility a dalších zdravotních stavů. Kupující, kteří vlastní nebo chtějí koupit kropenaté čivavy, by si měli udělat průzkum možných zdravotních podmínek pro toto zbarvení.
Ve svém příspěvku FENĚ PO ZÁNĚTU DĚLOHY VYTÉKÁ Z POCHVY KREV. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Hämerle.
Dobrý den,fena BIŠONKA je po léčbě zánětu dělohy,lékařka jí dala ,antibiotika,injekce a po dni jí začala vytékat z pochvy slizký hlen a krev,cvíli to přejde a poté se ten výtok rozjede nanovo,chtěl jsem jí dát vykastrovat ,ale lékařka řekla že je na to moc stará a těžké,je jí asi 11 let,a váha 12 kg.co mám dělat,jsem z
Chýnova ,a DR se jmenuji MAREŠOVÁ. jméno mé je Jan Hämerle-Chýnov.
děkuji za odpověd s pozdravem Jan Hämerle.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V 16. týdnu by štěně čivavy mělo mít váhu v rozmezí od 567 g do 1 683 g, opět záleží na porodní váze štěněte.
Čivava dosáhne své konečné velikosti brzy, cca kolem 6 měsíců, váha se ještě změní, pejsek se osvalí a „dodělá“. Platí to u většiny trpasličích plemen, která dospívají mnohem dřív než plemena velká.
Platí zde vzorec:
váha 3 měsíce x 2 = váha dospělého
Čivavy většinou dědí váhu po svých rodičích. V dospělosti v průměru váží kolem 2 kg. Štěňata váží půl kilogramu.
V naší poradně s názvem SEDALIN GEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana Černá.
Dobrý den,
Sedalin gel mám na Silvestra pro svého psa kavkazský past. pes-fena, váha 60 kg.
Kdy jí mám gel před půlnocí podat a kolik. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dávkování Sedalinu pro uspání psa je 2,5 miligramu na kilogram živé váhy. Pokud má váš pes 60 kilogramů, tak budete potřebovat dávku 150 miligramů, což jsou 4 dávky. Čas podání je hodinu před tím, než má pes usnout. Účinek pak bude trvat 4 hodiny.
A právě při takovýchto setkání může u laiků dojít k záměně srny a srnce s laní a jelenem. K záměně dochází také i u mláďat, kdy se řeší, jestli mládě srny, je srnče nebo kolouch. Správná odpověď je pak srnče. Matkou koloucha je laň. Sice oba druhy patří do řádu jelenovitých, a tak mají společné znaky, ale jsou věci, v nichž se také liší.
Srna a laň mají podobnou postavu, která je štíhlá s dlouhými nohama a krátkým ocasem. Rozdíl je ale ve váze a velikosti. Zatímco váha jelena a tedy i laně se pohybuje kolem 150 - 200 kg, tak u srny a srnce se váha pohybuje jen kolem 15 – 35 kg. Srna je také výrazně menší než laň.
Srna a laň mají také společné to, že ani srna ani laň nemá parohy (kostěné útvary na hlavě, kterou jsou většinou rozvětvené) na rozdíl od jejich samců, tedy od srnce a jelena. Parohy srnce se ale nerozkládají do stran, naopak vedou přímo nad hlavou zvířete a nejsou ani tak vysoké (zhruba 30 m). U jelena naopak parohy rostou do šířky a mohou mít mnohem více větví. U samců je také rozdíl v hřívě, kterou mají pod krkem. Jelen ji má více chlupatou, na rozdíl od srnce, u něhož se jeho „hříva“ v podstatě nijak neliší od zbytku srsti.
Rozdíl je také ve tvaru hlavy, kdy srnec má hlavu menší a také má menší čenich. Jelen má naopak lebku velkou a protáhlou. Rozdíl je také v dokončení výměny chrupu. U srny je chrup vyměněn do 15. měsíce života, u laně je to až ve 30. měsíci života.
Rozdíl mezi nimi je také v ocasech a v barvách pozadí. Zatímco srnec a srna mají ocas krátký a bílý, a okolí ocasu (obřitek známý také jako „zrcátko“) je také bílé, u srn dokonce zde může být srst i načechraná, tak laň má barvu srsti na obřitku více nažloutlou a toto zrcátko je také větší než u srny.
Kromě vzhledu se liší ale i ve stravě, laň se stravuje především trávou, kterou pase na loukách, srna naopak dává přednost listům keřů a stromů. Od toho se odvíjí i fakt, kde tato zvěř původně žila. Laně a jeleni se původně nacházeli více v bezlesích oblastech, zatímco srny a srnci žili více v lesích.
Ve svém příspěvku JAK SPRÁVNĚ KRMIT FRANCOUZSKÉHO BULDOČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vratislav.
Zdravím mám 5mesicniho francouzskeho buldacka. Od štěněte měl granule Advence pupis doslova je hltal pak nám Veterinář doporučil Roial granule první den je jedl a pak už ne chtěl jsem mu dolních zamíchat vivar. Ale Veterinář řekl že ne mam ho nechat na suchich granuli jeho váha je 8kg. Tak nevím jestli se mám vrátit zpět na Advence
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Francouzský buldoček, jak již název napovídá, pochází z Francie a byl vyšlechtěn v 19. století. Existují dvě teorie jeho vzniku. První říká, že francouzský buldoček má mezi svými předky psy z arén, kteří zápasili s býky. Druhá praví, že si v 60. letech 19. století dovezli francouzští chovatelé malé buldoky z Velké Británie a ty později křížili s francouzskými plemeny a také s teriéry. Původním posláním tohoto psa byl lov krys, ale velmi brzy se z něj stal společník rodin a dnes tomu není jinak.
Francouzský buldoček je extrovertní, veselý a inteligentní pes. Dokáže být i tvrdohlavý a umí si jít za svým, když si něco umíní. Přestože je to odvážný a tělesně tvrdý pes, duši má velmi citlivou a tvrdá slova a přístup ho dokážou hluboce zasáhnout. Velmi rád pobývá ve společnosti své rodiny, nerad zůstává sám doma. Vyžaduje jistou dávku pozornosti a může i značně žárlit, pokud se jeho pán nevěnuje právě jemu. Francouzský buldoček štěká velmi málo, proto jeho štěkot neberte na lehkou váhu, může totiž znamenat nějaké nebezpečí. Většina jedinců má kladný vztah jak k malým dětem, tak dokáže být veselým společníkem pro děti starší. Někteří psi se mohou chovat dominantně vůči jiným psům, ale rozhodně to není pravidlem. S ostatními zvířaty nemají žádný problém, pokud jsou na ně zvyklá. Francouzský buldoček má potlačený lovecký instinkt a nemá sklony vydávat se někam na vlastní pěst.
Francouzský buldoček je úžasné, milé, přítulné a osobité plemeno, které je velmi vhodné k dětem a potřebuje přímý kontakt s člověkem a jeho lásku. Je to takový „kašpárek“, který je přístupný k jakékoliv hře, která ho baví. I přes některé své dané handicapy, jako je krátký čumák, který je spojen s horším dýcháním zejména v horkém, ale i v mrazivém počasí, se buldočci krátkodobě mohou zúčastňovat některých psích sportů. Jsou schopni chodit delší procházky, ale je potřeba mít s sebou dostatek vody. Horké nebo hodně mrazivé počasí je pro ně nevhodné – postačí jen velmi krátké ranní a večerní procházky.
Povahu mají milou, hravou, ale přitom někdy hodně tvrdohlavou. Když si něco vezmou do hlavy, že to dělat nebudou, nikdo s nimi nehne. Snadno si dokážou získat lásku člověka svým chováním a klaunovstvím. Francouzský buldoček je společenský pes, který oplývá bystrostí, energičností, mazlivostí a hravostí. Pro tohoto psa veselé povahy je těsný kontakt s pánem a jeho rodinou nadmíru důležitý, citlivý francouzský buldoček vyžaduje dostatek pozornosti. Velmi miluje děti. Dobře obstojí také v roli ostražitého hlídače, ačkoliv není zbytečně uštěkaný.
Francouzský buldoček dorůstá do výšky okolo 30 cm v kohoutku a dosahuje váhy 14 kg. Výška psa v&
V naší poradně s názvem STRUPY NA KŮŽI U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Karabčík.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veterinář.
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.
Německý obrovitý strakáč (oficiální označení: NoS)
Německý obrovitý strakáč vznikl křížením belgického obra a strakatého králíka. Jedná se o celkem staré plemeno zhruba z 19. století. V České republice patří německý obrovitý strakáč k oblíbeným plemenům.
Vzhled
U plemene německého obrovitého strakáče je ideální váha kolem 6 kilogramů (i zde může být ale váha vyšší). Jak již název napovídá, je pro toto plemeno typická hrubší černá nebo modrá kresba obvykle na bílém podkladě. Většina srsti je tedy bílá s tmavými skvrnami. Skvrny se nacházejí obvykle u nosu, očí, uší i na bocích. Oči mívá toto plemeno tmavé. Barva srsti je obvykle černá, modrá či havanovitá. Srst je dlouhá asi 3cm.
Chov
I toto plemeno patří v chovu k náročnějším díky jeho nárokům na krmení a ustájení. Navíc musí být držen v čistotě kvůli své bílé srsti. V chovu se navíc vyskytuje mnoho jedinců se špatnou (nepřesnou) kresbou. Pokud se německému obrovitému strakáčci narodí mládě s bílou srstí, tak bývá utraceno (bílá barva srsti u nich totiž značí náchylnost k nemocem).
Ve svém příspěvku UŠNÍ SVRAB U ŠTĚNĚTE Z CHOVNÉ STANICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobry den,u 3.mes.stenete dg.usni svrab.Od matky odstaven v 6.ty.v 9.ty dan k prodeji.Ma svrab od ostatnich psu?Muze majitelka vedet,ze ma nemocne psyi?Kvs tvrdi,ze provadi u ni kontroly a ze jsou psi v poradku.Ale psi ziji venku,tak asi nevidi,ze se v noci skrabou.Veterinar asi nekontroluje usi,chci si stezovat na jeji chovnou stanici.Jakou mam sanci,at se vysetri ostatni psi u ni.Mnozstvi mopsu asi 10v kotci,po odebrani od matky,at se uci stene zrat,zilo s jinou desitkou psu.Nic jsem nenadelala,kdyz jsem se na KVS Pelhrimov,ptala na takovy zpusob chovu.Ze je tam vse v poradku a ted svrab.Myslim,ze to byva v takovych podminkach.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem BRADAVICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Mičan.
Máme Německého trpasličího pinče. Udělaly se mu tři bradavičky (světlé) na čenichu! Výskyt bradavic se objevil asi před deseti dny! Veterinář nám dal Interferon na potírání postiženého místa. Jak dlouho potírat? Díky za odpověď! Josef Mičan, Plzeň
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Interferon alfa-2b je imunomodulátor a antivirotikum používané k léčbě virového onemocnění u psů, papilomatózy (bradavičky). Tento lék je v léčbě zvířat experimentální a vědecké studie jsou omezené, pokud jde o jeho účinnost a další faktory.
Jeho použití u psů k léčbě virových onemocnění je tak zvaně „off label“ nebo „extra-label“. Mnoho léků je běžně předepisováno pro off-label použití ve veterinární medicíně. V těchto případech se velmi pečlivě řiďte pokyny a upozorněními svého veterinárního lékaře, protože jeho pokyny se mohou výrazně lišit od pokynů na štítku nebo obvyklého užívání. Kontaktujte proto svého veterináře a zeptejte se ho na způsob a délku léčby.
Interferon alfa se totiž podává ústy ve formě tekutiny. Může být také podán injekcí v nemocničním prostředí. Měl by být podáván bez jídla; pokud však dojde ke zvracení při dávkování nalačno, podávejte budoucí dávky s jídlem. Tekutou formu pečlivě odměřte a kapalinu silně neprotřepávejte, pokud není uvedeno jinak. Dejte tento lék přímo do úst nebo do tváře; nemíchejte do krmiva vašeho domácího mazlíčka.
U tohoto léku může trvat až několik týdnů, než jsou zřejmé plné účinky, ale postupné zlepšení je obvykle patrné po několika dnech.
Toto plemeno českého strakáče patří ke starším plemenům a pochází z 19. století.
Vzhled
Jeho srst je také strakatá, jak již napovídá jeho název, ale kresba srsti není příliš výrazná. Barva kresby může být modrá, žlutá, divoce zbarvená, železitá, želvovinová, černožlutá, modrožlutá, havanovitá, madagaskarová. Podkladová srst je vždy bílá. Oči mohou mít různé barvy podle barvy srsti. Uši jsou dlouhé asi 10 cm. Typické jsou pro něj i dlouhé končetiny. Ideální váha tohoto králíka je kolem 3,5 kilogramů.
Chov
Pro chov není příliš náročný, nevyžaduje žádné zvláštní podmínky v krmení a ustájení, horší je to ale v plemenitbě, kde jsou jeho nároky vysoké. Čeští strakáčci jsou chováni na výstavy.
Toto plemeno durynského králíka má madagaskarovou barvu. Kamzičí kresba se objevuje kolem nosu, uší, na stehnech i bocích. Barva očí je hnědá. Délka uší je asi 12 cm. I u tohoto plemene je ideální váha kolem 3,5 kilogramu.
Chov
I tento králík patří k nenáročným plemenům pro chov.
Čivavy většinou dědí váhu po svých rodičích. V dospělosti váží kolem 2 kg. Štěňata váží půl kilogramu. Na váze čivava přibývá až cca do 7.-9. měsíce. Poté se váha začne zpomalovat, ale nenápadně se bude zvyšovat. Definitivní váha je až kolem 1,5 roku, tedy v plné dospělosti.
Diagnostika onemocnění je pro veterinárního lékaře ve většině případů jednoduchá. Je ovšem třeba odebrat skalpelem vzorek z postižené kůže (hluboký kožní seškrab až na mírně krvácející spodinu) a provést mikroskopické vyšetření. Pokud se vzorek odebere alespoň ze tří míst, neměl by být problém parazita zachytit.
Terapie onemocnění se diametrálně liší podle toho, zda se jedná o demodikózu u mladého jedince do 1,5 roku (juvenilní forma), nebo u dospělého psa. Juvenilní forma (je-li lokalizovaná) ve většině případů odezní spontánně i bez terapie. Demodikóza u zvířat dospělých vyžaduje léčbu vždy. Prvním krokem by mělo být dostatečné ostříhání zvířete a odstranění šupinek speciálním šampónem (obsahuje 2,5% benzoylperoxid, který pomáhá vypláchnout chlupové váčky). Po ošetření šampónem je nutné aplikovat amitraz (účinná látka proti vlastnímu trudníkovi) ve formě koupele v ředění 1 : 100. Nejčastěji používaný preparát je Ectodex. Při koupeli je důležité zabránit tomu, aby se amitraz dostal do očí, z tohoto důvodu je dobré před koupelí aplikovat do spojivkového vaku ochrannou oční mast. Také je třeba při koupeli a po koupeli dostatečně větrat a vlastní koupel provádět v rukavicích. Koupele v amitrazu provádíme zpravidla 2x týdně po dobu několik týdnů (cca 6–8 týdnů), a to tak dlouho, dokud není při kontrole u veterinárního lékaře negativní výsledek kožního seškrabu. Poté, co je kožní seškrab negativní, se doporučuje ještě 1 až 2 týdny v koupeli pokračovat. Ectodex (amitraz) by neměl být nikdy použit u čivav, neboť může být toxický. Další, ale výrazně dražší možností je použití milbemycinoximu (Interceptor). Levnější variantou je použití avermectinu (Dectomax, Ivomec) podáváním roztoku do tlamy psa opět po dobu několika týdnů, ale lze ho použít pouze u některých plemen psů (nikdy ne u kolií a jejich kříženců).
Jako doplňková léčba se někdy doporučuje i podávání vitamínu E (200 mg 1x až 2x denně) v kapslích. Je-li přítomna sekundární bakteriální infekce kůže, je nutná i celková léčba antibiotiky, cca 4–8 týdnů (podle hloubky a závažnosti přítomného zánětu kůže).
Prognóza onemocnění je velmi dobrá u lokalizované formy onemocnění ve štěněcím věku. Generalizovaná forma má lepší prognózu, vyskytne-li se opět ve věku do 1,5 roku života psa. U dospělého jedince je prognóza vždy méně dobrá až špatná a vždy hrozí poměrně velké riziko, že dojde k návratu onemocnění. Při výskytu trudníkovitosti psa v dospělosti je třeba pátrat i po jiných onemocněních, která mohou navozovat sníženou nebo neadekvátní funkci imunitního systému psa (onkologická onemocnění, některá hormonální onemocnění – nedostatečná funkce štítné žlázy).
U demodikózy je třeba se zaměřit zejména na prevenci. Zvířata, u kterých se demodikóza vyskytla v dospělosti, nepoužívat v chovu. Feny, u nichž se ve vrhu vyskytla štěňata s demodikózou, se doporučuje vyřadit z chovu, protože se u nich předpokládá přenos genetické dispozice. Dezinfekce prostředí není nutná, protože volně žijící trudníci rychle ztrácejí schopnost infikovat.
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
Povrchový zánět rohovky s pigmentací
(latinsky keratitissuperficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
(latinsky keratitis superficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího mno
připravte štěňátku klidné místo na spaní, ne v průvanu ani u topení;
kupte měkký molitanový pelíšek, případně jej vystelte malou dekou o velikosti 80 x 80 cm;
nikdy štěňátku nepořizujte proutěný koš, mohlo by ho rozkousat.
Potrava:
cca do 3 měsíců krmte 4x denně;
cca do 5 měsíců krmte 3x denně;
cca do 12 měsíců krmte 2x denně;
od 1 roku krmte 1x denně.
Nejvhodnější jako krmivo:
granule - suchá strava dle věku psa (pro štěně, pro dorost, pro dospělé);
vařené maso (nesolené, nekořeněné) - kuřecí, krůtí, telecí, králičí;
zelenina (vařená i syrová);
piškoty, jogurt, sýry, šunka;
je-li štěně starší, cca 5 měsíců, dáváme na mlsání kosti od vepřového masa, žebírka - je to vhodné ke zdravému růstu zubů;
nezapomínáme na "žužlací kostičky", vepřová ucha sušená, játra, plíce, střívka.
Štěně musí mít denně čerstvou vodu!
Štěně čivavy nesmí ani v dospělosti:
mléko;
čokoládu, sladkosti;
sůl;
brambory;
kosti od drůbežího masa.
Odčervení štěněte:
každé štěně by mělo od svého chovatele odcházet 2-3x odčervené, toto musí mít zapsané v očkovacím průkazu či v pase pro malá zvířata;
nový majitel psa odčervuje štěně každých 14 dní od posledního odčervení přibližně do věku 4 měsíců, a to přípravkem získaným od chovatele či od veterináře (Cestal, Drontal, Caniverm a podobně);
příslušná dávka se určí dle váhy psa;
má-li štěně dlouho podezřele nafouknuté bříško, je 100% začervené, je tedy potřeba urychleně se poradit s veterinářem a nasadit odčervovací prostředek;
od věku 6 měsíců se preventivně odčervuje cca 2x ročně.
Očkování štěněte:
" od chovatele by štěně mělo být minimálně 1x očkované proti parvoviróze (cca 7. týden);
" nový majitel jde se štěnětem přibližně v 10. týdnu na očkování proti psince, leptospiróze, hepatitidě, infekčnímu kašli atd. (více informací zjistíte u veterináře);
" po 12 týdnech je třeba zajít na očkování proti vzteklině;
" kompletní plán očkování zvolí veterinář v místě bydliště.
Pokud je psík malátný, zvrací nebo má průjem, ihned vyhledejte veterináře! Nemoci štěněte:
nafouknuté bříško značí nejspíš, že je štěně začervené;
průjem (může mít ze stresu z nového prostředí) - zkuste dietu: černý čaj osladíte Glukopurem a podáváte injekční stříkačkou do tlamičky štěněte. Pozor, štěně se průjmem odvodňuje, musí tedy pít. Samo od sebe nepije tak často, proto jej uměle napájejte oslazeným černým čajem. Přidávejte psí piškoty. I když štěně podomácku léčíte, raději vyhledejte veterináře a ten
Čivava vzhledem ke své hmotnosti potřebuje daleko hutnější, energeticky výživnější stravu než například 80kg bernardýn. Bernardýn potřebuje na kilo své tělesné hmotnosti denně 41 kalorií, čivava 112 kalorií. Potrava čivavy musí být tedy přizpůsobena větší energetické spotřebě, pokud má jedinec zůstat až do vysokého věku zdravý. Ale nebojte se, denní dávka krmiva u trpasličího plemene je velmi malá a náklady i na to nejkvalitnější krmení jsou oproti větším psům nižší. Někteří majitelé čivav krmí psíky průmyslově vyráběnou potravou pro psy – granulemi a konzervami, jiní připravují krmení sami doma. Čivavy většinou mají rády ovoce, vařenou zeleninu a kuřecí maso. Při přípravě domácí stravy nesmíme zapomínat na přísun vitamínů a minerálů, je nutné obstarat si informace o domácí přípravě jídla pro psy a pravidelně sestavit menu s ohledem na potřebu psa. Obecně platí, že jídlo by mělo mít pokojovou teplotu, v létě může být trošku chladnější a v zimě teplejší. Nikdy čivavě nedáváme luštěniny, uzeniny a sladké jídlo – podávání sladkostí má nepříznivý vliv na zuby psa a také se mohou objevit problémy se slzícíma očima.
Při výměně mléčných zubů za trvalé zuby bychom měli kontrolovat, jestli mléčné zuby vypadly. U trpasličích psů, nejen u čivavy, nevypadávají často při výměně zubů špičáky samy od sebe a musí je vytáhnout veterinář. I čivavy mohou mít, stejně jako ostatní plemena psů, problémy se zubním kamenem, příznivě na stav zubů působí chroupání granulí, zuby lze podobně jako u jiných plemen psů čistit speciálním zubním psím kartáčkem a psí pastou na zuby.
Psi bez zubů nepreferují určitou velikost granulí, někteří mají rádi menší, jiní větší. Záleží spíše na oblíbenosti určité značky, a jsou-li dané granule velké, můžete je nadrtit. Není dostupná informace o tom, které granule jsou extra měkké. Pokud pejsek granule polyká, jsou vhodnější granule, které v žaludku nebobtnají, například Platinum, Yoggies.
Čivavy patří v současnosti k takzvaným trendovým zvířatům. Trh si je žádá velmi často, neboť jsou to psi, kteří se díky své velikosti vejdou do tašky i do garsonky v paneláku. Bohužel toto plemeno bývá náchylné na některé choroby. Mezi nemoci, které jsou v souvislosti s čivavami často zmiňovány, patří luxace pately, epilepsie, hydrocefalie nebo srdeční nedostatečnost či hypoglykémie.
Některé nemoci mohou být genetického původu, takže je možné je eliminovat při páření. Toto malé plemeno například trpí na vnitřní luxaci čéšky, což je vrozená vada. Rozlišují se 4 stupně luxací, nejmírnější stupeň se projevuje po náročné zátěži, kdy pes poškozené noze začne odlehčovat.
V některých případech se u čivavy může projevit odontolitiáza, což je zánět dásní.
Zakrslý králíček teddy patří pro svou roztomilost a menší rozměry asi k jedněm z nejoblíbenějších zakrslých králíčků. Hmotnost tohoto králíčka se pohybuje někde v rozmezí 1 kg a 1,5 kilogramu. Čistokrevný králíček teddy by neměl být o moc silnější. Ideální je váha někde uprostřed. Pro tohoto králíčka je také typické krátké a široké tělíčko s nevýrazným krkem. Stejně jako u zakrslého berana je i hlava zakrslého králíčka teddyho celkem široká. Rozdíl oproti zakrslému beránkovi je nejen v jeho váze, ale i v jeho uších. Teddy má uši vzpřímené, pevné a na koncích jsou zaoblené. Uši jsou dlouhé asi kolem 6 centimetrů, ale můžou být i delší (neměly by zase přesáhnout 8 centimetrů). Jeho srst není všude po těle stejně dlouhá, na nohách je kratší než jinde po těle. Na těle srst měří něco mezi 5 cm až 8 cm, i hlavička tohoto králíčka je velmi osrstěná, samozřejmě kromě čumáku, uší a okolí tlamy. Kromě jeho uší a velikosti je další znakem tohoto zakrslého králíčka teddyho i jeho čelenka, což je srst na hlavě. Barva králíčkovi srsti může být stejně jako u zakrslého králíčka beránka různá.
Chov zakrslého králíčka teddyho
Chov tohoto králíka je v podstatě stejný jako u zakrslého králíka berana, a proto informace uvedené u něj, platí i u tohoto králíčka.
Věk zakrslého králíka teddyho
Informace o věku u zakrslého králíka teddyho jsou v podstatě stejné jako u zakrslého králíka berana, a proto platí i u tohoto králíčka.
