Oko kočky je komorové stejně jako oči jiných obratlovců včetně člověka. Koťata se rodí slepá, jejich oči se začínají otevírat mezi 8.–14. dnem věku a během dalšího týdne jsou už plně funkční.
Předpokládá se, že kočky jsou mírně krátkozraké – nejostřeji vidí předměty vzdálené mezi 2 až 6 metry.
Rohovka kočičího oka klenutější, aby zachytila více paprsků, navíc má kočka za sítnicí ještě jednu cévnatou vrstvu, která se označuje tapetum lucidum a funguje jako zrcadlo, které odráží světlo zpět, takže projde světločivnými buňkami nejen přímo, ale ještě jednou odražené. Tuto vrstvu nemá žádný jiný živočich a navenek se projevuje mimo jiné tím, že když na kočku ve tmě posvítíte, zdá se, že jí svítí oči (vidíme odražené světlo).
Zornice se navíc může v šeru hodně otevřít (pokryje téměř celou duhovku) a pustit do oka maximum světla, za dne je potom malá a chrání citlivé oko před silnými slunečními paprsky. U malých koček (s výjimkou manula) je zornice typicky elipsovitá, uzavírají ji dva svaly ze stran, velké kočky mají zornici kruhovou stejně jako třeba člověk.
Kočky mají takzvané třetí víčko (mžurku), které je ve vnitřním koutku oka. Mžurka oko stále zvlhčuje, proto kočka téměř nemusí mrkat.
Na sítnici oka jsou dva druhy receptorů, obou je u koček přibližně stejný počet – tyčinky citlivé na slabé světlo a čípky fungující při silném světle a umožňující barevné vidění. Receptorů je nejvíce ve středu oka, u koček potom trochu více v širším vodorovném pásu. Proto jsou kočky citlivější na pohyb ze strany na stranu, což je důležité pro lov.
Léky, které jsou běžně dostupné v lékárně a lze je použít k léčbě očí u koček:
Ophtal – dezinfikuje a lze ho použít při slabším zánětu spojivek a k vyplachování očí.
Borová voda – dezinfikuje a lze ho použít při slabším zánětu spojivek a k vyplachování očí, má kratší trvanlivost (roztok kyseliny borité bez konzervantů), dostanete ji namíchanou v lahvičce v lékárně.
Ophtalmo-Septonex – dezinfekční mast, ale občas dráždí.
Ophtalmo-Azulen – mast s heřmánkem spíš ke zklidnění očí.
Lacrysin a HypoTears – umělé slzy.
Zarudlé oko u kočky
Zarudlé oko je příznakem zánětu nebo infekce. Můžete se s ním setkat u nemocí třetího víčka, spojivek, nemocí víček, rohovky, bělimy, při zánětu vnitřních struktur očí, zeleného zákalu a podobně. Zarudnout může jak jedno oko, tak obě – záleží na příčině vyvolávající zarudnutí.
K zarudnutí dojde, když se cévky spojivky (růžová část víček), bělimy (bílý okraj oka) nebo rohovky buď zvětší, nebo rozrostou. Důležité je určit, jestli je toto rozšíření způsobeno povrchovým, nebo hlubokým zánětem. Povrchový zánět bývá způsoben podrážděním nebo infekcí. Vnitřní zánět je samozřejmě závažnější, protože postihuje oko „více do hloubky“ a bývá častěji spojen s nemocemi, které ohrožují vidění kočky.
Ve svém příspěvku BETA BOJOVNICE NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Gregorová.
dobrý den chtěla jsem se zeptat co mám dělat moje betta pestrá je sameček a už 3 den je letargický a furt leží v jednom rohu a je v tom rohu skroucený a hlavu strká nahoru navíc ztrácí modrou barvu z šupinek a místo ní má šedobílou co mám dělat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karolina Vybochova.
Moje modrá beta bojovnice samecek stale lezi na umelem kaminku umele kytky nevim co mam delat uz 4den nic nesnedl a bojim se ze se mu neco stalo
Dala sem mu nove kaminky vymenila vodu ale nic
Terárium pro hada se odborně nazývá vivárium. Jeho velikost volíme podle zvoleného druhu hada. Vzhledem k tomu, že různé druhy mají různé velikostní požadavky, měli bychom se informovat prostudováním odborné literatury. Všeobecnou zásadou ovšem je, že délka terária by měla být minimálně tři čtvrtiny délky hadího těla. To platí pro zemní hady, u hadů stromových a šplhavých totéž platí pro výšku terária. Vivárium by mělo být dobře větrané, nesmí v něm však vznikat průvan, vhodné je, pokud je větrací mřížka ve stropě terária, takovéto odvětrávání je pro hady dostatečné. Co nesmíme opomenout, je velikost větracích otvorů, mláďata se protáhnou velmi úzkými prostorami, proto nejsme-li si jistí, zda nehrozí útěk hada, zajistíme větrací otvory pro jistotu pletivem. Pozor i na dvířka, obzvláště na ta posuvná, stačí špatně dovřít a plaz si rychle najde cestu na svobodu. Přesto nevolíme vivária s dvířky ve stropě, manipulace seshora je pro hada stresující, jelikož v přírodě mu právě shůry hrozí nejvíce nebezpečí.
Vnitřní zařízení vivária by mělo co nejvíce odpovídat přirozenému biotopu, ve kterém daný druh žije. Dle toho volíme substrát na dno terárií, dekorace, rostliny. Substrátem tedy může být písek, lignocel, rašelina, stromová kůra, lze použít i některé druhy podestýlek pro kočky či hlodavce. Nesmí chybět úkryty vytvořené z kamenů, dutých větví. V obchodě lze zakoupit i umělé duté kameny, vyrábí se terária s šuplíkem, do kterého vede otvor ve dně terária, ale dobře poslouží i otočený květináč nebo dřevěná boudička s malým otvorem. Dalším prvkem, který je u stromových hadů dokonce nezbytný, jsou větve ke šplhání. Větev je vhodná i pro nešplhavé druhy, byť jen jako dekorace a prostředek, pomocí nějž si had třením svléká kůži. Protože před svlékáním se spousta hadů i koupe, musí být v teráriu dostatečně velká nádoba s vodou, která zároveň bude sloužit i k napájení hada. Vodu v ní denně měníme, aby byla čistá a čerstvá. Nádoba musí být těžká, aby ji had nemohl převrhnout, její velikost taková, aby se do ní celý vešel. Pokud do terária umisťujeme živé rostliny, volíme místa, na která se had moc nedostane, aby je například při svlékání nepoškodil. Vhodné jsou různé druhy tilandsií a bromélií. Další možností, jak dekorovat vivárium, jsou rostliny umělé.
Vzhledem k tomu, že had potřebuje místo k vyhřívání, volíme buď osvětlení s výhřevnou žárovkou, nebo topný kámen, či kabel. Rozhodně nesmí chybět UV žárovka či zářivka. Velikost vyhřívacího místa by měla být taková, aby postačila i v dospělosti. Abychom mohli teplotu kontrolovat, je nutné pořídit si teploměr. Po ruce by měl být i vlhkoměr, abychom zjistili, zda v teráriu není příliš nízká, nebo naopak vysoká vlhkost.
V naší poradně s názvem BETA BOJOVNICE - VÝMĚNA VODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislav.
Dobrý den. Mohu na muj email poprosit o radu jak často provádět výměnu vody? Mám 20 litrové akvarium pro betu, venkovní filtr, teploměr, udržuji teplotu kolem 26 stupňu ,krycí sklo ale rostliny umělé. Moc děkuji za odpověď. Gaj
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Vodu v akvárku je třeba měnit jednou za týden, ale ne všechnu. Stačí odebrat 1/3 a obsah pak dolít čerstvou odstátou vodou.
Annamaet krmivo pro psy se vyrábí ve dvou variantách, a to Original a Grain free.
Original
Na výrobu těchto krmiv je využívána holistická receptura, jsou přirozeně konzervována, vyrobena bez kukuřice a pšenice. Všechny použité suroviny jsou přírodní a krmiva Annamaet neobsahují žádné umělé konzervanty, barviva nebo ochucovadla. Každá receptura je založena na velmi kvalitních živočišných bílkovinách s vysokou stravitelností. V řadě Original výrobce nabízí 5 různých druhů, které se mezi sebou liší především obsahem bílkovin a tuků, tj. svou energetickou hodnotou. Všechna krmiva Annamaet splňují požadavky na výživu psů ve všech životních stadiích, jsou tedy vhodná jak pro štěňata, tak pro dospělé psy. Při výběru vhodné receptury se rozhodujte podle aktuálních energetických potřeb svého psa nebo dle jeho chuťových preferencí.
Annamaet Adult 23%
Annamaet Adult je receptura vytvořená pro starší psy nebo psy s pomalejším metabolismem. Velmi oblíbená je také ve větších chovech psů. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Pro psa ve velikosti do 6 kg je vhodná denní dávka 74–124 g; pro psa od 7 do 13 kg se doporučuje denní dávka 124–173 g. Doporučené dávkování je uvedeno vždy na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za celkem příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet Option 24%
Annamaet Option představuje alternativní variantu k drůbežím recepturám, je vyrobená z divokých tichomořských lososů a zvěřiny. Jde o velmi oblíbenou recepturu, vhodnou například při řadě potravinových alergií. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy. Krmivo je vhodné pro psy ve všech životních stadiích – štěňata, březí i kojící feny a dospělé psy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Pes o velikosti do 6 kg by měl dostávat 53–132 g; pes od 7 do 13 kg potřebuje 132–185 g. Doporučené dávkování je vždy uvedeno na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za poměrně příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet Encore 25%
Annamaet Encore je receptura vytvořená pro aktivní psy a vhodná pro potřeby štěňat včetně štěňat velkých plemen. Pro doplnění omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Denní dávka vhodná pro psa ve velikosti do 6 kg je 53–106 g; pro psa od 7 do 13 kg je to pak 106–159 g. Doporučené dávkování je uvedeno vždy na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet Extra 26%
Annamaet Extra je receptura vytvořená pro aktivnější psy (psí atlety i pracující psy) a vhodná je také pro potřeby štěňat velkých plemen, březí a kojící feny. Kvůli doplnění omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Pes ve velikosti do 6 kg by měl sníst 53–106 g; od 7 do 13 kg je vhodná denní dávka 106–159 g. Doporučené dávkování je uvedeno vždy na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za poměrně příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet Ultra 32%
Annamaet Ultra je receptura vytvořená pro pracující psy a štěňata, vhodná je také pro psy malých plemen. Tato receptura představuje „ultra“ energetický výrobek, který má nejvyšší obsah bílkovin a tuků ze všech receptur. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy. Krmivo je vhodné pro psy ve všech životních stadiích – štěňata, březí i kojící feny a dospělé psy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Denní dávka pro psa ve velikosti do 6 kg by měla být 37–113 g; pro psa od 7 do 13 kg je vhodná dávka 113–169 g. Doporučené dávkování je vždy uvedeno na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za celkem příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Grain free
Jde o holistické receptury, krmiva jsou přirozeně konzervována, vyrobena zcela bez obilovin. Všechny použité suroviny jsou přírodní a krmiva Annamaet neobsahují žádné umělé konzervanty, barviva nebo ochucovadla. Základ těchto krmiv tvoří různé druhy vysoce kvalitních masových mouček. Obilné složky jsou nahrazeny surovinami jako brambory, hrášek nebo maniok. Díky svému složení jsou receptury vhodné i pro psy s citlivou kůží, srstí nebo s chronickými trávicími problémy či potravními alergiemi. Stačí jen vybrat krmivo podle druhů použitých surovin a chuti vašeho psa.
Annamaet Grain free Salcha
Annamaet Salcha je drůbeží receptura obsahující živočišné bílkoviny z kuřete, krůty a kachny. Jde o velice chutnou recepturu, která pomáhá mnoha psům s problémy s ušima, kůží a srstí, stejně tak jako při trávicích potížích. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin jsou součástí tohoto produktu i řasy. Krmivo je vhodné pro psy ve všech životních stadiích – štěňata, březí i kojící feny a dospělé psy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Pes ve velikosti do 6 kg by měl dostávat 36–108 g na den; pes od 7 do 13 kg potřebuje denně 108–216 g. Doporučené dávkování je uvedeno vždy na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet grain free Lean
Annamaet Lean má pouze poloviční podíl tuků oproti ostatním „Grain free“ recepturám. Kromě toho, že receptura Lean pomáhá psům udržovat optimální hmotnost, je zároveň velmi vhodná pro štěňata velkých plemen. Krmivo je připravené především pro psy s nadváhou a psy se sklony k nadváze. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin jsou součástí tohoto produktu i řasy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Pes pro udržení hmotnosti při normální aktivitě ve velikosti do 6 kg potřebuje denní dávku 54–189 g; od 7 do 13 kg je doporučována denní dávka 162–324 g. Pro udržení hmotnosti u psů do 6 kg by měla být denní dávka 72–135 g; od 7 do 13 kg je denní dávka 108–243 g. Doporučené dávkování je vždy uvedeno na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet Grain free Manitok
Annamaet Manitok je receptura z červeného masa obsahující živočišné bílkoviny z volně se pasoucích jehňat, bizonů a vysoké zvěře. Pomáhá mnoha psům s problémy s ušima, kůží a srstí, stejně tak jako při trávicích potížích. Krmivo je vhodné pro psy ve všech životních stadiích – štěňata, březí i kojící feny a dospělé psy. Pro doplnění omega-3 mastných kyselin jsou součástí tohoto produktu i řasy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Pes ve velikosti do 6 kg potřebuje denně 36–108 g; pes od 7 do 13 kg vyžaduje denní dávku 108–216 g. Doporučené dávkování je uvedeno vždy na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za vcelku příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet krmivo pro kočky se vyrábí ve dvou variantách, a to Original a Grain free.
Original
Jde o holistickou recepturu, krmivo je přirozeně konzervováno, vyrobeno bez kukuřice a pšenice. Všechny použité suroviny jsou přírodní a krmivo neobsahuje žádné umělé konzervanty, barviva nebo ochucovadla. Receptura je založena na velmi kvalitních živočišných bílkovinách s vysokou stravitelností.
Annamaet Original Feline Chicken & Fish je receptura vyhlášená svou výjimečnou chutí. Je vyrobena z kvalitních kuřat a ryb a hnědé rýže, bez přidání kukuřice či pšenice. Obsahuje také sledě a kraby pro větší chutnost. Pro doplnění omega-3 mastných kyselin jsou zde zařazeny i řasy. Krmivo je vhodné pro kočky ve všech životních stadiích.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti kočky. Denní dávka pro kočku ve velikosti do 2,5 kg by měla být 35–71 g; pro kočku od 2,5 do 4 kg je denní dávka 71–80 g. Doporučené dávkování je uvedeno vždy na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za poměrně příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Grain free
Jde o holistickou recepturu, krmivo je přirozeně konzervováno, vyrobeno zcela bez obilovin. Všechny použité suroviny jsou přírodní a krmivo neobsahuje žádné umělé konzervanty, barviva nebo ochucovadla. Základ krmiva tvoří vysoce kvalitní masové moučky. Obilné složky jsou nahrazeny hráškem nebo maniokem (tj. škrob z hlíz manihotu obecného).
Annamaet Grain Free Feline Chicken & Fish je receptura věrná masožravému původu koček – bez obilovin, vyrobena z kvalitních kuřat a ryb, obsahující velké množství bílkovin. Pro doplnění omega-3 mastných kyselin jsou zde zařazeny i řasy. Krmivo je určené pro kočky ve všech životních stadiích.
Denní dávka pro kočku ve velikosti do 2,5 kg by měla být 19–28 g; pro kočku od 2,5 do 4 kg je vhodná denní dávka 28–56 g. Doporučené dávkování je vždy uvedeno na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za vcelku příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Jak jsme již několikrát zmínili, vnitřní zařízení vivária by mělo co nejvíce odpovídat přirozenému biotopu, ve kterém daný druh žije. Dle toho volíme substrát na dno terárií, dekorace, rostliny. Substrátem tedy může být písek, lignocel, rašelina, stromová kůra, lze použít i některé druhy podestýlek pro kočky či hlodavce. Nesmí chybět úkryty vytvořené z kamenů, dutých větví. V obchodě lze zakoupit i umělé duté kameny, vyrábějí se terária s šuplíkem, do kterého vede otvor ve dně terária, ale dobře poslouží i otočený květináč nebo dřevěná boudička s malým otvorem. Dalším prvkem, který je u stromových hadů dokonce nezbytný, jsou větve ke šplhání. Větev je vhodná i pro nešplhavé druhy, byť jen jako dekorace a prostředek, pomocí nějž si had třením svléká kůži. Protože se před svlékáním spousta hadů i koupe, musí být v teráriu dostatečně velká nádoba s vodou, která zároveň slouží i k napájení hada. Vodu v ní denně měníme, aby byla čistá a čerstvá. Nádoba musí být těžká, aby ji had nemohl převrhnout, její velikost taková, aby se do ní celý vešel. Pokud do terária umisťujeme živé rostliny, volíme místa, na která se had moc nedostane, aby je například při svlékání nepoškodil. Vhodné jsou různé druhy tilandsií a bromélií. Další možností, jak dekorovat vivárium, jsou rostliny umělé.
Nejčastěji využívané rostliny pro hady do terárií jsou potos, kapradina, tilandsie, fíkusy, ibišky, palmy dracény a sukulenty.
Tržné rány, pokousání – nejprve zkontrolujte, zda nedošlo k poranění větších cév. V případě, že pes krvácí, začněte krvácení ihned zastavovat. U rozsáhlejších poranění neprodleně vyhledejte veterinární pomoc. Nejprve tedy zastavte krvácení, pak ránu ošetřujte! Lehké plošné krvácení nebo krvácení z malých ran se zastaví většinou samo (takové krvácení je užitečné, protože vyplavuje z rány nečistoty, případně i choroboplodné zárodky). Sraženou krev z rány neodstraňujte. Silnější krvácení zastavte využitím tlakového obvazu, obinadla nebo tamponu. Tlakový obvaz vystačí na mírnější rány, které je možno ovázat. Pružné obinadlo se používá nejčastěji při zástavě krvácení na končetinách, končetinu oviňte nad ránou a opatrně utahujte, dokud se krvácení nezastaví, obinadlo však nesmíte ponechat na končetině déle než 1 až 2 hodiny. Tampon použijte pro silně krvácející rány na místech, která lze obtížně vázat. Nikdy nepoužívejte zásyp! Vlastní ošetření rány proveďte až po zastavení krvácení. Povrchové ranky a odřeniny ošetřete jodovou tinkturou nebo jinou dezinfekční tekutinou, popřípadě sprejem (Septonex spray). Ránu znečištěnou prachem nebo hlínou a podobně nejprve vyčistěte 3% roztokem peroxidu vodíku, nouzově alespoň čistou vodou. Rány, které se mohou snadno znečistit (například na končetinách) ošetřete a zakryjte obvazem. Při vážnějším poranění je nutné neprodleně zajistit ošetření u veterinárního lékaře.
Popáleniny a poleptání – bezprostředně po popálení sprchujte postižené místo chladnou vodou asi 15 minut. Pozor však na podchlazení psa. Po ochlazení ránu překryjte čistým obvazem nebo gázou. Drobné popáleniny zasahující pouze pokožku můžete ošetřit sami. Zpočátku dvakrát denně, později jedenkrát denně místo očistěte a odstraňte nečistoty 0,5% dezinfekčním roztokem. Pokud je rána suchá, můžete použít dezinfekční mast. Rozsáhlejší popáleniny vyžadují každodenní ošetřování lékařem. Poleptání kyselinou – ránu opakovaně oplachujte roztokem sody bikarbony (do 1 litru čisté vody přidejte čajovou lžičku sody). Poté ihned kontaktujte veterináře!
Pohmožděnina – vzniká nárazem tupého a tvrdého předmětu na tělo. Ten poškodí měkké části těla a neprorazí kůži. Postižené místo oteče, je teplejší a bolestivé. V případě, že je zhmožděna končetina, objevuje se u psa kulhání různé intenzity. Menší pohmožděniny se mohou projevit jako krevní podlitiny, poruší-li se větší cévy a podkožní krvácení roztáhne tkanivo, vzniká krevní výron. Na malé a čerstvé pohmožděniny, případně krevní výrony, přikládejte studené obklady. Dalším opatřením je zajištění klidu psa. V případě, že kulhání neustoupí do několika dnů, je třeba navštívit veterinárního lékaře.
Zlomenina – příznakem zlomeniny je velká bolestivost, změna polohy končetiny, silné kulhání nebo chůze po třech končetinách, následný otok postižené oblasti. Při pohybu třecích ploch je slyšitelný charakteristický chřestící zvuk, takzvaná krepitace. V případě otevřené zlomeniny je viditelná otevřená rána se zlomenou kostí. Nutným opatřením první pomoci je znehybnění postižené končetiny dlahou a obvazem a dopravení postiženého psa k veterinárnímu lékaři. V případě otevřené zlomeniny je nutné nejprve provést zástavu případného krvácení.
Tonutí – nejprve odstraňte co nejvíce vody z dýchacích cest. U malého zvířete zvolte vytřepání hlavou dolů, ale dejte pozor na trauma krční páteře. Velkého psa přehněte přes koleno nebo židli a opakovaným tlakem na hrudník vodu vymačkávejte. Pokud zvíře nedýchá, začněte umělé dýchání, pokud nenahmatáte ani pulz, zahajte masáž srdce.
Otrava – různé jedy vyvolávají různé příznaky. Většina jedů způsobí krátce po pozření zvracení nebo průjmy, kterými se organismus snaží zbavit nežádoucích látek. U většiny jedů probíhají příznaky bezprostředně po příjmu jedu nebo po jeho vstřebání do krve a zanesení do orgánů a tkání. Hlavními příznaky otrav jsou zvracení, průjem, skleslost a malátnost psa, nechutenství, u některých jedů slinotok, rozšíření nebo zúžení zornic, snížení tělesné teploty, u jedů na bázi warfarinu příznaky vnitřního krvácení (bledost sliznic, malátnost, skleslost, krvácení z přirozených tělních otvorů a do podkoží, srdeční slabost). Při podezření na otravu je důležité co nejdříve vyvolat u psa zvracení, čímž dojde k vyprázdnění žaludku. K tomu je možné použít silný roztok kuchyňské soli (do vody jedna polévková lžíce soli). Po vyprázdnění žaludku a odeznění dávivých příznaků je vhodné podat projímadlo (například 20 až 30 g jedlého oleje) a následně podat 2 až 5 tablet živočišného uhlí buď ve formě prášku (navlhčený), nebo v tabletách (navlhčené nebo rozpuštěné ve vodě). Nutností je vyhledat odbornou pomoc veterinárního lékaře, vhodné je zajistit část podezřelého krmiva k chemickému vyšetření, které zprostředkuje veterinární lékař.
Uštknutí – poraněné místo vydezinfikujte a podle možností ostříhejte nebo oholte okolí rány. Ránu nevysávejte, nechlaďte ani nezaškrcujte – jed v místě uštknutí způsobí pod rankou rozsáhlé nekrózy. Psa musíte neprodleně odvézt k veterinárnímu lékaři. Dodržování klidového režimu poraněného zvířete je nezbytností! Komplikace po uštknutí se mohou projevit i po 24 hodinách, po několika dnech se mohou dostavit příznaky selhání ledvin jako následek poškození tkáně toxinem, důležité je tedy neustále psa monitorovat.
Úpal, úžeh – úpal a úžeh se vyskytují zejména v letních měsících. Příznaky jsou vysoká rektální teplota (nad 40,5 °C), rychlé dýchání, zrychlený slabý tep, apatie, odmítání pohybu, třes, svalové záškuby, zvracení. Při poskytnutí první pomoci je nutné co nejdříve přerušit práci a odvést psa do stínu. Polévat jeho tělo studenou vodou, ne však končetiny – chlad způsobuje zúžení cév, sníží se množství vypařovaného tepla. Na hlavu a srdeční krajinu pokládejte studené obklady nebo sáčky s ledem. Nabídněte psovi malé množství tekutiny, ne ledové! Velké množství vyvolá zvracení, což zhoršuje stav – křeče, dehydratace. Zajistěte přepravu postiženého psa k veterinárnímu lékaři. Teplota by se měla snižovat pozvolna, asi o 1 °C za hodinu. V případě, že je nezbytné nechat psa v zaparkovaném automobilu, je nutné najít pro parkování takové místo, na které v době během vaší nepřítomnosti nezačne svítit slunce. Zajistěte dostatečné větrání vnitřního prostoru vozu (například použitím okenní mřížky, pootevřením okýnka tak, aby pes nevylezl), vůz i psa pravidelně kontrolujte a zajistěte pro psa přísun čerstvé vody.
Podchlazení – rektální teplota pod 36 °C, nastává při delším pobytu v chladném prostředí. Nejprve musíte začít psa postupně ohřívat zvnějšku. Na povrch těla položte deky, termofory, rukavice naplněné teplou vodou, elektrické podložky (ale pozor na popálení). U mírnějších forem je možné zvíře ponořit do vody o teplotě 40–45 °C, tento způsob však nemůžete použít u těžkého podchlazení – rozšíří se povrchové cévy a tím se zvýší ztráty tepla. Tělesná teplota by měla stoupat o jeden stupeň za hodinu. Nezapomeňte kontaktovat veterinárního lékaře, kontaktujte ho ihned, pokud se vám nepodaří zvednout teplotu psa nad 36 °C. Podchlazení může vést k nepravidelnostem srdečního rytmu až k selhání srdce.
Úraz elektrickým proudem – nejdříve ze všeho dejte psa z dosahu elektrického proudu. Dávejte pozor, abyste i vy nebyli zasaženi proudem. Pokud pes nedýchá a nemá pulz, zahajte umělé dýchání a masáž srdce. Pokud se vám zvíře podaří oživit, ihned ho přepravte k veterináři. Pokud je poranění tepelné, má podobu popálenin a pes nejeví známky celkových potíží, ošetřete ránu 0,5% dezinfekčním roztokem.
Poranění hlavy a páteře – psa položte na pevnou (tvrdší) podložku vhodnou pro transport, například prkno, lepenka, složená deka. Hlavu umístěte výš než tělo, nejlépe v úhlu 45 °, úhel hlavy a krku by měl být asi 20 °. Tělo podložte postupně už od lopatek, aby nebyla hlava zalomena. Při transportu zabraňte zvířeti v pohybu. Pokud jste u nehody a při transportu sami, psa k podložce zafixujte obvazy, dekou nebo třeba izolepou.
Poranění vnitřních orgánů – poranění orgánů se rozpozná velice těžko, záleží na intenzitě poranění orgánu, jaké se objeví příznaky. Většinou se objeví náhlé blednutí sliznic, snížení tělesné teploty, malátnost a únava, při těžkém postižení brzy pes zkolabuje a uhyne. Pokud máte jen podezření na poranění vnitřních orgánů, zajistěte psovi klid, dostatek tekutin a co nejrychleji jej dopravte k veterináři. Podezření na krvácení do dutiny břišní nesmíte podceňovat. Nejčastěji se pozná tak, že se dutina břišní zvětšuje, pes má bledé sliznice a namáhavě dýchá. Krvácení do dutiny břišní se eliminuje tak, že vyvinete protitlak z vnějšku – břicho zabandážujete; obvaz nesmí být příliš utažený – musíte pod něj bez problémů vložit prst; nadměrný tlak může zhoršit dýchání. Psa uklidňujte a co nejrychleji transportujte k veterináři.
Rány se zabodnutým cizím tělesem – v případě vražení předmětu hluboko do těla, například větev, tyč, šíp, se jej nesnažte na místě vytáhnout, aby nedošlo k poškození důležitých struktur, ale pokud je to možné, pouze zkraťte venkovní část, aby při převozu pacienta na veterinární pracoviště nedocházelo pohybem předmětu k dalšímu zraňování.
Poranění hrudníku s průnikem vzduchu – pokud dojde k poranění hrudníku a vniknutí vzduchu do hrudního koše, dochází ke kolapsu plíce a na zvířeti lze pozorovat výraznou dušnost. Ihned musíte omezit další průnik vzduchu několikavrstvým obvazem s vrstvou igelitu nebo jiného neprodyšného materiálu a zvíře dopravit na veterinární ošetření.
Resuscitace poskytuje mozku, srdečnímu svalu a ostatním orgánům potřebný kyslík v době, kdy dojde k zástavě srdce a váš pes není schopen sám dýchat. Pokud pes nereaguje, vyhodnoťte jeho stav a v případě nutnosti proveďte resuscitaci. Pokud je po ruce pomocník, provádějte resuscitaci společně!
Technika resuscitace zahrnuje uvolnění dýchacích cest, dýchání a krevní oběh. Prvním krokem bude uvolnění dýchacích cest, kdy psovi narovnáte hlavu a krk. Jednou rukou pak uchopte jeho horní čelist, otevřte mu tlamu a volnou rukou vytáhněte jazyk. Pokud nemůžete jazyk zachytit, použijte kousek látky. Vyčistěte mu tlamu od jakýchkoli zbytků jídla, zvratků a podobně. Dále musíte zjistit, zda váš pes dýchá. Přidržte jeho hlavu a krk natažené v jedné rovině a jazyk vytažený dopředu. Sehněte se k němu obličejem směrem k hrudníku a přiložte tvář k jeho čenichu. Na 10 sekund sledujte, poslouchejte a snažte se pocítit jeho dech. Dále sledujte pohyby hrudníku. Pokud pes dýchá, spočítejte dechovou frekvenci. Pak změřte pulz a teplotu, zkontrolujte zbarvení dásní, dobu naplnění kapilár, a zda je pes dehydrován. Zavolejte veterináře.
Pokud pes nedýchá, začněte s umělým dýcháním. Narovnejte mu hlavu a krk, aby je měl v rovině, přidržte vytažený jazyk dopředu a uchopte ho kolem tlamy, aby ji měl zavřenou. Pak přiložte svá ústa přes jeho čenich a vdechněte vzduch do jeho nozder. Sledujte, jak se psovi zvedá hrudník. Pak svá ústa odtáhněte, aby vzduch z plic mohl volně unikat.
Když se hrudník nezvedá, pysky jsou příliš sevřené a pes nevydechuje vzduch dostatečnou silou, má nějakou přepážku v dolních cestách dýchacích. Ať už se jeho hrudník zvedá, či nikoli, měli byste mu rychle poskytnout další 2 vdechy. Dále je nutné zkontrolovat krevní oběh, a to tak, že nahmatáte pulz nebo si na 10 sekund poslechnete srdce. Pokud je pulz hmatatelný, ale pes nedýchá, musíte okamžitě začít s umělým dýcháním:
malý pes (méně než 10 kg): 20–25 vdechů za minutu (asi 1 vdech na 3 sekundy);
středně velký a velký pes: 15–20 vdechů za minutu (asi 1 vdech za 4 sekundy).
Každý vdech by měl být pomalý a trvat nejméně 1–1,5 s. Po minutě umělého dýchání mu na 5 sekund změřte pulz a poslechněte si, jestli se vrací dech. Když nedýchá, pokračujte v umělém dýchání. Někdy se stane, že se vzduch dostane do břicha. Položte ruku dlaní na jeho levý bok, těsně pod žebry, a jemně stlačte. Pokud zjistíte slabý a povrchní dech, snižte frekvenci na 10–15 vdechů za minutu.
Pokud se stane, že pulz není možné nahmatat a váš pes nedýchá, musíte k umělému dýchání připojit masáž srdce. U malého psa provádějte stlačování hrudníku tak, že ho uchopíte oběma rukama kolem nejširšího místa jeho hrudníku, asi 2–3 cm od jeho lokte, aby váš palec směřoval jedním směrem a ostatní prsty opačným směrem. Pak stlačujte hrudní koš z obou stran asi o 2–4 cm v časovém intervalu 120–150krát za minutu.
U středního a velkého psa se masáž provádí z boku. Obě ruce (na sobě) položte na levou stranu nejširšího místa hrudního koše, asi 5–7 cm od lokte. Hrudník stlačujte asi o 4–5 cm v časovém intervalu 80–100krát za minutu. Pokud hrudník stlačujete 120krát za minutu, měli byste vdechnout při každém šestém stlačení. U středních a velkých psů byste měli střídat dva vdechy s 15 stlaky hrudníku, a to nejméně 12krát za minutu. Pokud máte po ruce druhou osobu, rozdělte si dýchání a masáž. Frekvence se nemění, jen vdechovat by se mělo s každým druhým či třetím stlačením, nehledě na velikost psa – zvýšíme tak přísun kyslíku.
S resuscitací byste měli pokračovat, dokud ji nepřevezme veterinář, nebo nejste vyčerpání a nemůžete pokračovat, nebo neucítíte bušení srdce či pulz.
V přední části zevního očního obalu se nachází transparentní rohovka. Rohovka (latinsky cornea) je velmi pevná, opticky refrakterní vrstva oka, což je dáno její anatomickou a buněčnou strukturou. Rohovka je složena ze čtyř vrstev: epitel rohovky a jeho bazální membrána, stroma, Desce mentova membrána a endotel. Vrstvy obsahují tibrocyty, keratocyty a kolagenní vlákna. Rohovka je schopná regenerace, ale tato schopnost klesá se stářím pacienta, při traumatu či chirurgii rohovky nebo při jiných onemocněních.
Korneální transparence je dána absencí cév, pigmentu, obsahem vody, prekorneálním slzným filmem a pravidelnými, vysoce organizovanými fibrilami kolagenu. Významnou roli v transparenci hrají endoteliální a epiteliální buňky, tvořící takzvanou vodní pumpu. Jejím prostřednictvím je regulována hydratace rohovky tekutinou přední komory oční. Rohovka přebírá tekutinu jak z vnějšího prostředí (slzy), tak z přední oční komory. Porušením funkce této pumpy dochází k nadměrnému hromadění tekutiny ve stromatu rohovky a k narušení uspořádání kolagenních vláken. Výsledkem je změna průhlednosti rohovky.
Pokud má kočka sklon k nadměrnému slzení, tak je potřeba jí oči otírat, pochopitelně čistým ubrouskem nebo bavlněnou látkou.
Také u koček s nenáročnýma očima se občas mohou objevit drobné ospalky, které se dají jednoduše odstranit vatovým tamponkem namočeným v převařené vodě, bylinném nálevu či speciálních očních kapkách. Oční kapky pro kočky, psy a jiná zvířata se dají bez potíží obstarat. Najdete je například pod značkou Frontline. Jejich složení je téměř podobné jako slzy, proto čistí oči bezpečně a nedráždí citlivé sliznice.
Pamatujte, oči se vytírají vždy ven od oka, směrem k periferiím. Vytíráním očními kapkami se dá zbavit i neškodného podráždění očí. Pokud z očí vytéká žlutě nebo zeleně zbarvený hnis, kočka má zarudlé či nepřirozeně vypadající oči, je lepší se obrátit na veterináře. Ten na základě odborného vyšetření a posouzení stanoví příčinu a předepíše kapky dle konkrétní příčiny potíží.
Pokud se objeví hnis v očích, hodí se mít oční kapky doma, mějte však na paměti, že u některých kapek se jejich použitelnost výrazně zkracuje po prvním otevření, zvláště u těch veterinárních.
Jeden samec má obvykle 5–6 samic a ozývá se pronikavým křikem. Pávi jsou dobří letci, i když nevydrží letět dlouho. Největší žár přečkávají v úkrytech, večer se rádi popelí nebo chodí společně k napajedlům. Na noc vylétají do korun stromů, kde často hřadují společně.
Není problém mít na zahradě i několik samců, musí mít však možnost se před svými soky někam schovat. Jinak budou v období páření vyhnáni. Na noc hřadují v korunách stromů, postačí jim uměle zhotovená bidla ve výšce asi tří metrů.
Přes zimu se pávi zdržují na noc ve skupině, samci i samice pohromadě, v době páření ale sedí většinou dominantní samec na předsunuté hlídce a hlídá, jestli jsou ostatní samci v uctivé vzdálenosti od jeho samic. Těm nezbývá nic jiného, než se spokojit se spaním někde v okolí. I přesto se ale samci navzájem neustále dorozumívají a volají. Především v podvečerních a brzkých ranních hodinách. Během roku však samci nejsou téměř slyšet a nebezpečí většinou hlásí jen pávice, jejichž volání se dá přirovnat k siréně parníku. Pávi velmi dobře létají i se svými dlouhými nadocasními pery a není pro ně problém vyletět až na střechu domu. Nevydrží ale létat příliš dlouho. Vlečka je přece jen dost těžká. Jedná se spíš o přelet z místa na místo nebo o únik z nebezpečné oblasti, pokud se blíží predátor.
Naše klima snášejí bez problémů, nevadí jim ani krutá zima -25 °C, ani déšť, důležité je pro ně jen to, aby mohli hřadovat ve výšce. V zimě jim namrzá jinovatka na křídlech, a pokud sněží, mají na sobě ráno i 10cm pokrývku, ale ani to jim nevadí. Pokud v zimě šlapou ve sněhu, bývá jim zima na nohy a občas se klepou. Přes den v zimním období proto rádi vyhledávají přístřešek se slámou, kde se mohou schovat a nožky si ohřát. Na noc ale potom stejně vylétávají hřadovat do výšky a nohy si hřejí vlastním břichem.
Pávata jsou nidifugní (nekrmivá), takže hned po vylíhnutí opouštějí hnízdo a následují matku. Někdy vylézají pávici na záda a ta s nimi letí do bezpečí na nejbližší větev. Důležité je v prvních měsících kuřata chránit před deštěm, protože jsou velmi citlivá na vlhko a prochladnutí a mohou uhynout. Takže je vhodné je umístit do prostoru, odkud je člověk bude moci na noc zavírat, nebo je nechat úplně zavřené. Matka mnohdy nedokáže mláďata uchránit před predátory a občas se stává, že při obraně kuřat sama zahyne. To je další z důvodů, proč je chránit. V našich podmínkách je největším nepřítelem pávat kuna a liška.
Páv je všežravec a živí se semeny, rostlinami, hmyzem a jinými bezobratlými, ale také obojživelníky a plazy. Pávi se mohou dožít až patnácti let. V přírodě je to zvíře velmi plaché, v zajetí se dá velmi lehce ochočit. Pak bývá ale dosti vlezlý a je schopen vám při posezení u kávy na zahradě sebrat sušenku z ruky.
Amazoňan modročelý je nejčastěji chovaný amazoňan, a to jak ve světě, tak i u nás. Je nejméně náročný na chov, úspěšně odchovává mláďata i v méně příznivých podmínkách. Cenově patří k nejdostupnějším amazoňanům, navíc nepodléhá povinnosti registrace jako druhy, na které pamatuje mezinárodní úmluva.
První doložený odchov tohoto druhu v České republice proběhl v roce 1963, kdy se podařilo Janu Královi amazoňana rozmnožit. Avšak vzhledem k tomu, že v bývalém Československu se tento druh běžně choval už ve 30. letech 20. století, zřejmě nepůjde o skutečně první odchov na našem území. V současné době jej odchovávají desítky až stovky tuzemských chovatelů. Existují dokonce jeho barevné mutace.
Amazoňana modročelého krmíme kvalitním krmivem pro papoušky, navíc mu denně dáváme různé druhy čerstvého ovoce (kiwi, jablko, papáju, rozkrojený pomeranč) a zeleniny (například mrkev). Rovněž mu pravidelně podáváme směs vitamínů a minerálů určenou speciálně pro papoušky. Také dbáme na to, aby měl vždy dostatek gritu, dřevěného uhlí a písku na trávení. Papoušci mají rádi vařenou kukuřici, med a cedrové oříšky. Jídelníček musí být pestrý a nesmí obsahovat příliš tuku. Papoušci si totiž vybírají olejnatá semena (slunečnicové semínko, burské oříšky) a ta ve velkém množství ohrožují jejich zdraví. Žádnému papouškovi nesmíme podat avokádo, jelikož je pro něj silně jedovaté. Každý den čistá voda pak představuje samozřejmost.
Při krmení sledujte, zda si pták nevybírá pouze jednu složku. Toto chování může vést k obezitě, k níž bývají amazoňané velmi náchylní. A ptákům, kteří trpí obezitou, už nepomohou žádné vitamíny ani minerály. Opravdu tučné krmivo by mělo mít podobu slunečnice či světlice a mělo by se podávat ve velmi malých dávkách.
Amazoňan se v přírodě živí plody stromů (pomeranč, mango), ořechy, plody keřů, jejich listím a pupeny, semeny palem, bobulemi a mladými výhonky různých dřevin.
Papoušci mají silný zobák, proto nesmíme podcenit výběr mříže klece či pletiva voliéry.
Amazoňan modročelý je od přírody aktivní, v omezeném prostoru může trpět obezitou. Z těchto důvodů by měl mít co největší možnou klec (ideální rozměry: 120 cm šířka, 120 cm výška, 240 cm délka; umístěna by měla být 120 cm nad zemí) a v ní hračky a dřevo nebo větve, jež může okusovat. Dále jim svědčí letní pobyt na čerstvém vzduchu a slunečním světle. Pravidelné koupání nebo sprchování je nutné kvůli udržení dobrého stavu opeření a kůže. Ptáci by měli mít možnost mlžení i v suché místnosti či na slunci.
Pohlavní dospělost nastává ve 3. až 5. roce života. Pro hnízdění můžeme použít umělé budky o velikosti 30 cm x 30 cm x 60 cm. Doba sezení na vejcích se pohybuje mezi 24–26 dny. Mláďata opouštějí budku asi v 10. až 12. týdnu života. Modročelí amazoňané bývají v době hnízdění hluční, tudíž se doporučuje je odchovávat v dostatečné vzdálenosti od sousedů. Amazoňan modročelý se v zajetí odchovává poměrně obtížně.
Tato ryba má latinský název Cleithracara maronii, její velikost je 10 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 22 až 28 °C. Jde o všežravce (převážně živé, mražené krmivo, umělé krmivo jako doplněk).
Jedna z nejklidnějších, nejmírnějších rybek, často je až plachá a lekavá. Velmi dobře se hodí do většího společného akvária, kde se dá chovat i spolu s menšími rybkami.
Péče a chov nejsou problematické, v nádrži však vyžaduje dostatek úkrytů a klidné společníky. Zbarvení těchto akar je velmi variabilní, mění se podle nálady rybek i podle prostředí. Pohlaví je obtížně rozeznatelné, sameček je zpravidla větší a má mírněji protažené konečky hřbetní a řitní ploutve.
Tato ryba má latinský název Nannacara Antala, její velikost je 5 až 6 cm, samečci 9 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 22 až 28 °C. Jedná se o všežravce (převážně živé, mražené krmivo, umělé krmivo jako doplněk).
Mírumilovná rybka vhodná i do společného akvária. Nádrž by měla být hustě zarostlá rostlinami, doplněná kořeny i různými kameny, případně s vytvořenými jeskyňkami, kde se pak mohou rybky vytírat.
Samečci jsou zbarveni na bocích nazelenale s kovovým leskem, samičky jsou nahnědlé a v době tření i péče o potěr mají na těle příčné a podélné pruhy uspořádané do mřížky. Samičky mají silně vyvinutý mateřský pud, takže i když jsou mnohem menší než samečci, mohou je ze strachu o své potomky až utlouct k smrti.
Tato ryba má latinský název Pterophyllum scalare, její velikost je 12 cm, výška až 20 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 22 až 28 °C. Jedná se o všežravce (převážně živé, mražené krmivo, umělé krmivo jako doplněk).
Skaláry patří mezi nejznámější a nejpopulárnější akvarijní ryby. Zbarvení původních přírodních forem skalár je stříbřité, s 5 až 7 tmavými příčnými pruhy, z nichž jsou tři sytě černé. Během let bylo vyšlechtěno velké množství rozličných barevných forem – kouřové, černé, mramorové, zlaté, albinotické, závojové a mnoho dalších.
Skaláry vyžadují bezpodmínečně dostatek různorodé živé či alespoň mražené potravy. Chováme je ve velkých nádržích, vysokých minimálně 50 cm. Jsou to majestátné, dlouhověké a klidné ryby. Pouze v období tření, kdy tvoří revíry, jsou agresivnější. Mohou být lekavé a citlivé na hluk. Jsou dosti vnímavé vůči chemikáliím a léčivům. V případě potřeby je můžeme léčit zvýšením teploty až na 32 °C, případně přidáním roztoku soli. Můžeme je chovat i ve společné nádrži, přičemž chov spolu s drobnějšími druhy rybek (tetry, neonky) je možný za předpokladu, že je spolu chováme odmalička. Pokud ovšem do nádrže s dospělými skalárami přidáme nové a malé rybky, mohou se následně stát terčem útoků skalár, které je považují za potravu.
Pohlaví je nesnadno zjistitelné, spolehlivým znakem je pouze v období tření rozdílný tvar vystouplého třecího kladélka (močopohlavní bradavky), které je u samců zašpičatělé, zatímco u samic válcovité. Dospělí velcí samci mívají často vyklenuté čelo s menším tukovým hrbolem.
Tato ryba má latinský název Marosatherina ladigesi, její velikost je 7 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 22 až 28 °C. Jde o všežravce (nutná drobná živá potrava, hmyz, mražené a umělé krmivo).
Drobný gavúnek se chová jen vzácně, v přirozeném denním světle má překrásné zbarvení. Je vhodný do nádrže se stejně klidnými, mírumilovnými rybkami, vynikne v hejnu.
Vyžaduje nádrž dobře osázenou po obvodu rostlinami a uprostřed s dostatkem místa pro rozplavání. Rybky jsou lekavé, choulostivé na poranění při přelovování a transportu. Je nutná častá výměna vody, neboť nesnáší zvýšené hodnoty dusitanů a dusičnanů, kdy pak často hynou. Samečci mají dlouze protažené paprsky hřbetní a řitní ploutve.
Tato ryba má latinský název Corydoras paleatus, její velikost je 7 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 18 až 23 °C. Je to všežravec (živé, mražené a umělé krmivo).
Jedná se o nejčastěji chovaný i množený druh této čeledi v našich nádržích. Jde o velmi nenáročný, odolný, hejnový druh. Při tření lepí ryby své jikry na rostliny, ale i na skla nádrže či na jakoukoliv jinou plochu a dále se o ně nijak nestarají. Potravu berou pouze ze dna.
Tato ryba má latinský název Megalechis thoracata, její velikost je 15 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 18 až 28 0C. Jedná se o všežravce (živé, mražené a umělé krmivo).
Pancéřníček je nenáročný a mírumilovný. Vzhledem ke své velikosti je však vhodný pouze do velké společenské nádrže spolu s přiměřeně velkými rybami a hlavně s dobře zakořeněnými rostlinami, neboť tyto ryby značně ryjí ve dně.
Samci jsou vybarvenější a méně mohutní než samičky, ostny prsních ploutví mají výrazně zesílené a rezavě hnědé. Vytírají se do předem postaveného pěnového hnízda pod velkými listy rostlin splývajícími na hladině, kde posléze samec jikry i potěr agresivně chrání.
