Pomalu se zvětšuje objem břicha, náhlá apatie, anorexie, zvracení, mírně zvýšený příjem tekutin zhruba jeden týden, neochota k pohybu, hubnutí, mírně anemické spojivky, zostřené vezikulární dýchání oboustranně. Břicho bolestivé, spastické, nemožnost palpace.
V příběhu TŘES U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anke.
Dobrý den.Mám maltézáka,6 roků.Poslední dobou se stal závislákem,přes den mě neustále pronásleduje,lehá si mi u nohou.Nejhorší v noci.Nad ránem nemůže spát,má záškuby těla,chvění,které mu neumožní usnout.Tiskne se ke mně,pokládá hlavu na rameno,na tvář,rychle dýchá,hrabe polštář,leze po mně.I když ho hladím,dýchá s vyplazeným jazykem,na chvíli usne a vše začne znovu.Po podání canidrylu se trochu zklidní nebo se s ním chvíli projdu,v domění,že chce venčit.Trochu se zklidní a vše začíná znovu.Usíná až za několik hodin,kdy jsem zcela vyčerpaná a nevyspalá. Ve dne kromě chození za mnou občas dostane amok a leze mi na klín,na stůl a většinou usíná,když sedím.Jakmile vstanu,chodí opět za mnou.Nikdy dřív to nedělal,nyní se to zhoršuje.Nejhorší je ten stav v noci.
Myslela jsem,že se zbláznil,ale nyní mám obavy,že ho něco bolí.-Podle veterináře je v pořádku,může prý to být reakce na hárání fen,které ho při venčení opravdu hodně vzrušují.-Prosím,poraďte,co mám dělat.Děkuji.Anke.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pes se třese z důvodu stresu, hyperaktivity, otravy, nemoci nebo radosti. Pokud si nejste jisti, z jakého důvodu se pestřese, je lepší vyhledat veterinárního lékaře, který psa vyšetří a stanoví diagnózu.
Hlavním příznakem je již v úvodu zmíněný zápach z tlamy. Tuto nelibou vůni způsobují anaerobní bakterie (např. Porphyromonas gingivilis) produkující sirné těkavé látky. Tyto sloučeniny síry také spolu-poškozují parodont a sliznice tlamy. Postižení pejsci obtížně polykají, často a nadměrně sliní, potravu žvýkají bolestivě, postupně upadají až do apatie. Záludnost onemocnění spočívá v tom, že v prvotních fázích nemoci nemusí pes příznaky vykazovat. K veterinárnímu lékaři tak často přichází pacient bohužel už v pokročilém stavu problému.
U mladých štěňat je řídká, měkká stolice velmi častým jevem. Zvláště změny konzistence stolice, na začátku „bobek“, na konci kaše, a také „škrundání“ ve střevech a škroukání v břiše jsou velmi časté jevy u štěňat. Je to hlavně výsledek aktivity štěňátka, kdy je hodně prokrvený trávicí trakt a je poněkud narušeno hospodaření s vodou ve střevě. Pokud je pejsek v pořádku, nehubne, nemá ve stolici krev a podobně, pak si s konzistencí jeho stolice vůbec nelamte hlavu. Uvidíte, že se v průběhu času vše srovná samo. Pokud by ale uvedené problémy přetrvávaly ještě asi tak měsíc, tak zkuste pejska převést na hypoalergenní krmivo Brit Care.
Projevem horečky může být pouze apatie, ospalost a nechutenství psa, další klinické příznaky závisí na vyvolávající příčině. Pouze přesné změření rektální teploty, nejlépe digitálním teploměrem, který zaručí bezpečnost a rychlost měření, případně ušním teploměrem, je pro určení závažnosti problému a jeho řešení signifikantní. Nemáte-li teploměr k dispozici, lze se orientovat i pomocí palpace kůže v oblasti třísel a podpaží, čenichu, pomoci může i měření dechové a tepové frekvence, která bývá zvýšená, sliznice jsou překrvené, prosáklé, teplé, lze pozorovat i svalový třes, zvýšené slinění.
Horečku můžete u psa pozorovat například u úpalu a úžehu. Příčinou těchto problémů je pobyt v horkém nebo vlhkém prostředí, nejčastěji v zavřeném autě, v létě je může způsobit i nadměrný pohyb psa za vysokých teplot. Především krátkolebá plemena a jedinci s nadváhou by se měli vyvarovat pobytu na slunci mezi 10. a 17. hodinou. K rozlišení mezi úpalem, úžehem a horečkou postačí obvykle údaje poskytnuté majitelem, psi ve většině případů neprojevují žádné další příznaky klinického onemocnění. U některých plemen se vyskytuje hypertermie způsobená pohybem, doposud však nebyla zjištěna pravá příčina.
Lékařský termín horečka neznámého původu (FUO) se používá k označení horečky, jejíž příčina není ani po poměrně obsáhlé diagnostice prokázána.
Pyrexie, tedy pravá horečka, se musí odlišit od hypertermie, která doprovází úpal, úžeh nebo zvýšenou tělesnou zátěž, případně onemocnění způsobující nedostatečný výdej vyprodukovaného tepla. Náchylní k hypertermii jsou především psi obézní, přičemž nepříjemnou komplikací je onemocnění srdce. Příznaky nedostatečné funkce srdce se mohou projevit právě ve vyšších teplotách a vysoké vlhkosti vzduchu.
Posunčina, vědecky chorea čili tik, lidově Vítův tanec, nebo tanec sv. Víta, je vleklá nervová choroba, která se objevuje u psů mladých, chudokrevných nebo nedostatečně živených, obyčejně jako následek psinky. Projevuje se trvalým, zdánlivě bezděčným poškubáváním jednotlivých svalů, kýváním hlavou, potrhováním nohou, stálým otvíráním a zavíráním huby. Je-li pes sám, objevuje se posunkování méně, než když ho pozorujeme. Zdá se, že tato choroba nemá vliv na celkový stav psa.
Léčení mívá malý výsledek nebo žádný. Doporučuje se použití galvanického proudu, bromové soli, potravinové doplňky arzenové, železité a vápenné. Nejdůležitější je, aby měl pes klid a výživnou potravu.
Nejčastěji se zánět dělohy (pyometra) vyskytuje u nekastrovaných fen, kde vzniká na podkladě nenormálního rozvoje děložní výstelky po proběhnuté říji. Onemocnění začíná jako cystická glandulární hyperplazie endometria, v děloze se hromadí sekret – rozvíjí se mukometra nebo hydrometra. Dojde-li v tomto okamžiku k průniku bakterií z pochvy do dělohy (nejčastěji se jedná o E. coli), sekret děložních žláz se stane živnou půdou pro tyto bakterie a výsledkem je právě hnisavý zánět dělohy. U feny je to život ohrožující stav, protože toxiny produkované bakteriemi pronikají do celého těla, při nadměrné náplni dělohy může dojít též k jejímu prasknutí a vzniku hnisavé peritonitidy a celkové sepse.
Mezi projevy pyometry u feny patří především apatie, nechutenství, nadměrná žízeň a močení, neochota k pohybu, u otevřené pyometry pak hnisavý žlutý výtok z vulvy. Vzhledem k návaznosti pyometry na cyklus říjí lze konstatovat, že se objevuje po proběhlém hárání. Onemocnění je poměrně časté zvláště u starších fen.
Pyrexie, tedy pravá horečka, se musí odlišit od hypertermie, která doprovází úpal, úžeh nebo zvýšenou tělesnou zátěž, případně onemocnění způsobující nedostatečný výdej vyprodukovaného tepla. Náchylní k hypertermii jsou především psi obézní, přičemž nepříjemnou komplikací je onemocnění srdce. Příznaky nedostatečné funkce srdce se právě ve vyšších teplotách a vysoké vlhkosti vzduchu mohou projevit.
Projevem horečky může být pouze apatie, ospalost a nechutenství psa, další klinické příznaky závisí na vyvolávající příčině. Pouze přesné změření rektální teploty, nejlépe digitálním teploměrem (viz výše), který zaručí bezpečnost a rychlost měření, případně ušním teploměrem, je pro určení závažnosti problému a jeho řešení signifikantní. Nemáme-li teploměr k dispozici, lze se orientovat i pomocí palpace kůže v oblasti třísel a podpaží, čenichu, pomoci nám může i měření dechové a tepové frekvence, která bývá zvýšená, sliznice jsou překrvené, prosáklé, teplé, lze pozorovat i svalový třes, zvýšené slinění.
Příčinou úpalu a úžehu je pobyt v horkém nebo vlhkém prostředí, nejčastěji v zavřeném autě, v létě mohou být způsobeny i nadměrným pohybem psa za vysokých teplot. Především krátkolebá plemena a jedinci s nadváhou by se měli vyvarovat pobytu na slunci mezi 10. a 17. hodinou. K diferenciaci mezi úpalem, úžehem a horečkou postačí obvykle údaje poskytnuté majitelem, psi ve většině případů neprojevují žádné další příznaky klinického onemocnění. U některých plemen se vyskytuje hypertermie způsobená pohybem, doposud však nebyla zjištěna pravá příčina.
Lékařský termín horečka neznámého původu (FUO) se používá k označení horečky, jejíž příčina není ani po poměrně obsáhlé diagnostice prokázána.
Při teplotě do 41 °C není třeba mít obavy z poškození orgánů, teplotu nemusíme tlumit pomocí léků. Kolem teploty 42 °C však již k buněčnému poškození dochází, selhávají orgány soustavy trávicí, dýchací, močového aparátu, odumírají buňky nervové a svalové, zvyšuje se krvácivost.
Choroba může probíhat akutně nebo chronicky, tedy od jednoho dne do tří týdnů. Při anamnéze se lze nejčastěji setkat s apatií, anorexií, bolestivostí nebo zvětšením břišní dutiny, tmavou močí, zvracením a průjmem. Mezi klinickými příznaky převládají bolestivost břišní dutiny, palpačně masa v oblasti mezogastria, někdy doprovázená horečkou, dehydratací, anemií sliznic, i případně projevy šoku.
Ke stanovení diagnózy se využívá laboratorní vyšetření, Coombsův test, rentgenologické vyšetření, sonografické vyšetření. Poloha sleziny může být změněná.
Torze sleziny je dobře hmatatelná, když položíte psa na bok, zjistíte cca 30 až 40 cm dlouhý tvrdý útvar, celkem pravidelného tvaru, který je tvrdý jako kámen. Někdy tento útvar může mít i zahnutou podobu, podle toho, jak k přetočení dojde.
Choroba může probíhat akutně, ale jsou případy, kdy probíhá i chronicky, pes s otočenou slezinou žije 1 až 3 týdny. Akutní fáze se projevuje neklidem, pes si není schopen lehnout na břicho, válí se, má teplotu nad 39 °C. Ke zvětšování břicha dochází pozvolna, a to spíše ve spodní části pravé strany. Při chronické fázi – méně častém průběhu – si všimneme neklidu, apatie, nechutenství, bolesti břicha, zvracení, průjmu, teploty, bledosti sliznic.
Účinek přípravku Huvemex® na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyl studován. Mohou se u vás objevit nežádoucí účinky, jako jsou závratě, ospalost, závratě, třes, které mohou ovlivnit vaši schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Pokud máte takové příznaky, neměli byste řídit nebo obsluhovat stroje.
Káva je jedním z nejoblíbenějších nápojů na světě, denně ji konzumuje zhruba 83 % dospělé populace. Pokud váš den také začíná horkým šálkem kávy, měli byste ho držet dál od své čivavy. Káva je totiž také to, co čivava nesmí.
Káva – spolu s dalšími běžnými potravinami a nápoji (viz níže) – obsahuje krystalický purinový stimulant kofein, který je pro psy toxický. Na rozdíl od lidí nemohou naši psí společníci účinně metabolizovat kofein, což vede ke zvýšeným účinkům této látky.
Příznaky otravy kofeinem zahrnují hyperaktivitu, vzrušení, dehydrataci, lapání po dechu, třes, hypertermii, zvýšené slinění, zvracení a třes. V závažných případech může dojít k záchvatům a smrti. Příznaky se obvykle objevují během 1 až 2 hodin po expozici.
Kofein je pro čivavy smrtelný v dávce 165 mg na kilogram tělesné hmotnosti. Pokud vaše čivava váží například 2 kg, může být požití 330 mg kofeinu smrtelné. Pokud vaše čivava váží tři kila, pak 496 mg může být smrtelných.
Mezi potraviny a nápoje, které nesmějí jíst čivavy, protože obsahují kofein patří:
Káva (250 ml kávy = 100 až 150 mg kofeinu), přičemž káva připravená za studena obsahuje více kofeinu než káva vařená za horka.
Kávová sedlina (12 gramů = 120 mg kofeinu).
Espresso (30 ml = 64 mg kofeinu).
Čajové sáčky (1 sáček = 30 až 70 mg kofeinu).
Černý čaj (250 ml = 30 až 60 mg kofeinu).
Čokoláda (100 g = 30 až 50 mg kofeinu).
Zelený čaj (250 ml = 25 až 45 mg kofeinu).
Káva bez kofeinu (250 ml = 2 až 12 mg kofeinu).
Limonáda s kofeinem (350 ml = 23 až 69 mg kofeinu), přičemž dietní soda obvykle obsahuje více kofeinu než běžná soda.
Zmrzlina (100 ml = 0 až 45 mg kofeinu).
Proteinové tyčinky (1 tyčinka = 0 až 50 mg kofeinu).
Pokud má váš pes boule na krku, vyskytlo se u něj nádorové onemocnění krevních buněk. Odborně se nemoc nazývá lymfom nebo lymfosarkom a postihuje nejen psy, ale také kočky. Nádorové krevní buňky nejčastěji pronikají do mízních uzlin právě na krku a pod čelistí a často prostupují také do břišních orgánů, jako jsou játra či slezina.
Ve veterinární medicíně není pro onemocnění mízních uzlin známa žádná predispozice pohlaví nebo konkrétního plemene. Psi trpí touto nemocí ve středním až starším věku. U zdravých psů lze někdy pozorovat zvětšení mízních uzlin bez dalších klinických příznaků, nemoc případně doprovází nechutenství, úbytek váhy nebo apatie. V nejtěžším, tedy pátém stupni, kdy je postižena kostní dřeň, chybí v těle zvířete zdravé bílé krvinky k obraně organismu a může proto dojít k otravě krve. Někdy může vznikat nedostatek krevních destiček a v krajních případech můžeme pozorovat anemii či krvácení. Někdy lze zaznamenat nespecifické klinické příznaky při zasažení gastrointestinálního traktu. Zvíře pak zvrací, má průjem střídavě s krví či bez krve, hubne a nepřijímá potravu. V takovém případě se může stát, že veterinář obtíže považuje za zánět trávicího traktu a začátek léčby se tak oddálí. Lymfom se projevuje i na kůži, objeví se fleky a kůže plošně zduří. Kožní změny mohou, ale i nemusí zvíře svědit.
Toto onemocnění se dá léčit pomocí chemoterapeutik, u psů se pozitivní odezva na léčbu pohybuje kolem 90 procent. Bohužel se u většiny léčených zvířat vyskytne dříve nebo později rezistence na podávaná chemoterapeutika a během několika týdnů dojde k rozšíření nádorových buněk do dalších orgánů a tkání. Lymfom je nevyléčitelná nemoc, nádorově zvrhlé buňky se cytostatiky pouze potlačí, nikoli vyléčí. Stejné onemocnění se u lidí mimochodem nazývá Hodgkinova choroba.
Pro chovatele může být v praxi velmi těžké poznat rozdíl mezi tím, zda se pes klepe, či u něj nastal svalový třes či svalové chvění. Pokud se pestřese, nemusí být na vině pouze svalová tkáň.
Kromě vrozených onemocnění a jiných příčin svalového třesu může být důvodem i okamžitý pocit psa, například vzrušení, napětí, strach a podobně. Na druhou stranu to může být dlouhodobý svalový třes u starých psů, který bývá neléčitelný. Teoreticky může existovat léčba, obvykle se k ní však nepřistupuje, neboť záleží na individuálním případu a na míře postižení psa. V případě malých a krátkosrstých psů, kteří nejsou fyziologicky přizpůsobeni k nízkým teplotám, může za svalový třes logicky pocit zimy.
Náhlý a stupňující, vytrvalý a na první pohled bezpříčinný svalový třes může být způsoben otravou psa. Ačkoliv si je v dnešní době každý člověk vědom, popřípadě alespoň tuší, že psi nemohou lidskou kořeněnou stravu, někomu nedomluvíte. Je zde i několik potravin, u kterých byste nečekali, že v konečném důsledku mohou psa zabít, přičemž pro člověka mohou být i prospěšná. Pes sice například s potěšením pozře čokoládu, ale ve větším množství pro něj může být fatální.
Otřesy jsou nedobrovolné, rytmické a opakující se pohyby svalů, které se střídají mezi kontrakcí a relaxací, obvykle zahrnují pohyby tam a zpět (záškuby) jedné nebo více částí těla. Otřesy mohou být rychlé, nebo to naopak mohou být pomalé vibrace, a mohou objevit v kterékoli části těla. Syndrom třesu postihuje většinou mladé psy, případně psy ve středním věku.
Záchvat nebo křeč je náhlá nadměrná činnost nervů v mozku, která vede k nekontrolovatelným stahům svalů a k abnormálnímu chování. Může trvat několik minut i několik vteřin. Takovéto záchvaty jsou příznakem nervové poruchy, nejsou samy o sobě nemocí. Původ záchvatů bývá často velmi obtížné diagnostikovat, to ale neznamená, že se pro vašeho pejska nedá nic dělat. Během záchvatu se soustřeďte na pozorování veškerých průvodních příznaků a zároveň zabraňte poranění psa. Nikdy se nesnažte otevřít mu tlamu a manipulovat s jeho jazykem – můžete být pokousáni! Snažte se navodit ticho, náhlé hlasité ostré zvuky mohou záchvat prodlužovat nebo zhoršovat. Po záchvatu poskytněte psovi dostatek času na vzpamatování se. Mluvte na něj, uklidněte ho. Co nejdříve po záchvatu dohodněte návštěvu veterináře. Pokud záchvat trvá déle než 10 minut, měl by ho veterinář vidět okamžitě.
V některých případech je třes projevem hyperaktivity, je dlouhotrvající a častý. V těchto případech je vhodné zamyslet se nad cviky, které psa uklidní. Například jako odměnu psovi neházet míček nebo se s ním nepřetahovat, ale spíše ho odměnit pamlskem, pohladit ho.
Dalším důvodem třesu psa může být stres. Pes může být stresován podobnými jevy jako člověk. Mezi časté důvody patří návštěva veterináře, bouřka, neznámé prostředí, neznámí lidé anebo neznámá zvířata. Na rozdíl od třesu z radosti má pes při stresu další příznaky. Mezi tyto projevy úzkosti, respektive strachu u psa patří: těžké nebo naopak zrychlené dýchání, žvýkání či kousání okolních věcí, pomatené pohyby, vrčení, kňučení, projevy agrese a podobně.
Třes u psa může být i projevem onemocnění ledvin, které zpočátku nemusejí doprovázet žádné vizuálně pozorovatelné příznaky. Samotný třes může být jen mírný a den ode dne se stupňovat. Poruchu ledvin doprovází dále časté močení a pocity žízně, což se u psa projeví častějším pitím. Přestože jsou počáteční příznaky mírné, konečný proces selhání ledvin je velmi rychlý, proto je nutné toto onemocnění nepodcenit.
Jde asi o úplně nejčastější urologický problém, který prezentují majitelé psů veterináři. Zánět je provázen bolestivostí a výrazným nutkáním k močení. Typickým příznakem je velmi časté močení, i několikrát za hodinu. Zvíře chované v bytě začne být nečistotné. V moči může být (ale nemusí) viditelná krev. K celkovým příznakům patří teplota, apatie, ztráta chuti k jídlu. Samozřejmě záleží na závažnosti bakteriální infekce. Někdy se celkové příznaky nemusí vůbec projevit.
Zánět močového měchýře se může objevit kdykoliv během roku. Poměrně častý je nejen v zimě v důsledku podchlazení, ale i v horkém létě, kdy se pes vykoupe ve studeném potoce. Kromě podchlazení snadno dojede i k infekci.
Zánět je nutné přeléčit antibiotiky, proto pokud začne zvíře nezvykle často močit anebo se pomočuje doma, zajděte s ním na vyšetření k veterináři. Účinnost léčby se zvyšuje, jestliže moč obsahující antibiotika zůstává v močovém měchýři déle. Proto při podávání antibiotik venčete psa v delších intervalech.
U psů dominují infekční bakteriální záněty. Stav je nutné řešit antibiotiky. Diagnostika zahrnuje u nekomplikovaných epizod kromě klinického nálezu i vyšetření moči. Pokud do několika dnů nepřijde úleva, je třeba diagnostické spektrum rozšířit o zobrazovací metody (sonografie, případně RTG) a kultivaci. Při opakujících se zánětech je potřeba vyloučit možnost chronické prostatitidy u nekastrovaných samců a výskyt infekčních močových kamínků.
U juvenilních fenek (před prvním háráním) se můžeme setkat s hnisavým výtokem z pochvy, většinou je mírný výtok hnisu spojený pouze s lokálním zánětem v pochvě a není nutno terapeuticky zasahovat (po odhárání zánět spontánně vymizí). Antibiotika by se měla nasadit v případě přestupu infektu do močové roury a močového měchýře (polakisurie).
Léčba je dlouhodobá a podobně jako u lidí se zánět často vrací, takže se léčba musí opakovat.
Pes se třese z důvodu stresu, hyperaktivity, otravy, nemoci nebo radosti. Rychlé dýchání pomáhá psům, aby se ochladili, když je vedro nebo když mají za sebou intenzivní fyzickou aktivitu.
Může však být způsobeno i jinými důvody, jako jsou vážné zdravotní potíže (chronické onemocnění, nemoci srdce, otravy). V závislosti na konkrétní situaci může být zrychlené dýchaní u psů spojeno i se stresem.
Pokud si nejste jisti, z jakého důvodu se pestřese, je lepší vyhledat veterinárního lékaře, který psa vyšetří a stanoví diagnózu.
Ta apatie je normální. Pejsci se uspávají, aby se při vyšetření na CT nehýbali. Pokud chcete pejskovi pomoct, tak byste měli přijmout návrh veterináře na provedení relokace ploténky. Jinak pejsek bude trpět bolestmi, které se samy nevyléčí.
Dobrý den.Mám maltézáka,6 roků.Poslední dobou se stal závislákem,přes den mě neustále pronásleduje,lehá si mi u nohou.Nejhorší v noci.Nad ránem nemůže spát,má záškuby těla,chvění,které mu neumožní usnout.Tiskne se ke mně,pokládá hlavu na rameno,na tvář,rychle dýchá,hrabe polštář,leze po mně.I když ho hladím,dýchá s vyplazeným jazykem,na chvíli usne a vše začne znovu.Po podání canidrylu se trochu zklidní nebo se s ním chvíli projdu,v domění,že chce venčit.Trochu se zklidní a vše začíná znovu.Usíná až za několik hodin,kdy jsem zcela vyčerpaná a nevyspalá. Ve dne kromě chození za mnou občas dostane amok a leze mi na klín,na stůl a většinou usíná,když sedím.Jakmile vstanu,chodí opět za mnou.Nikdy dřív to nedělal,nyní se to zhoršuje.Nejhorší je ten stav v noci.
Myslela jsem,že se zbláznil,ale nyní mám obavy,že ho něco bolí.-Podle veterináře je v pořádku,může prý to být reakce na hárání fen,které ho při venčení opravdu hodně vzrušují.-Prosím,poraďte,co mám dělat.Děkuji.Anke.