TASEMNICE KOČIČÍ a nejen to se dozvíte v tomto článku. Jako tasemnice označujeme ploché červy. Jsou to vnitřní parazité žijící v tenkém střevě psů.
Jak poznat tasemnici u psa
Tasemnice je malý plochý červ, který se skládá z článků (může dosáhnout délky několika milimetrů až metrů). Častěji než štěňata a mladé psy tasemnice napadá oslabené dospělé psy. Tasemnice se nepřenáší přímo, ale prostřednictvím mezihostitele, v němž se vyvíjí larvální stadium tasemnice – boubel. Parazitují ve střevech, odebírají živiny hostiteli a množí se vylučováním jednotlivým tělních článků do trusu.
Charakteristickým příznakem napadení zvířete tasemnicí je zejména přítomnost pohyblivých článků tasemnice v trusu psa nebo v okolí řitního otvoru, podobajících se semínkům okurky nebo rýži. Dále také otírání konečníku o podložku, zvýšená chuť k přijímání potravy, hubnutí psa, zhoršení kvality srsti, zažívací potíže. Zde můžete vidět fotografie, na kterých jsou vidět psovská hovínka s kousky tasemnice.
K napadení dochází buď požitím mezihostitele (například blechy), nebo syrového masa, popřípadě vnitřností s boubelem.
Opatřením je provedení odčervení vhodným odčervovacím preparátem v dávce doporučené výrobcem. Také je vhodné pravidelné provádění laboratorního vyšetření trusu a průběžné sledování trusu a okolí konečníku psa. Například u fen zůstávají tito parazité (škrkavky) v těle v jakési „spící podobě“ a jsou aktivováni probíhající březostí, přičemž infikují štěňata, a to jak v těle matky, tak poté po porodu při sání mateřského mléka.
Nezapomínejte také na odblešení, blecha a všenka psí přenášejí tasemnici psí a velmi často se pes nakazí taky touto cestou. Pes se škrábe a kouše a přitom snadno spolkne nakaženou všenku nebo blechu, se kterou se do jeho těla dostává i boubel tasemnice, která zraňuje střevní sliznici přísavkami a háčky na hlavičce a vylučuje pro psa jedovaté zplodiny své látkové výměny. Také ochuzuje psí organismus o živiny a látky z natrávené potravy, protože dospělá tasemnice parazituje právě v tenkém střevě, kde probíhá hlavní vstřebávání živin z potravy. Drobná poranění střevní sliznice se navíc mohou infikovat bakteriemi.
Pes nakažený tasemnicí hubne, i když dobře přijímá potravu, má matnou, zježenou srst, někdy trpí průjmem a zvracením. Zplodiny látkové výměny tasemnice u psa vyvolávají chudokrevnost, pokles červených krvinek a vyšší počet bílých krvinek.
U psa se vyskytuje více druhů tasemnic, které se mohou lišit svojí velikostí či druhem mezihostitele. Mezi nejčastější druhy tasemnice u psů patří například tasemnice psí, tasemnice vroubená či tasemnice hrášková. Tasemnice napadá především zranitelnější cílové skupiny, respektive starší psi nebo naopak štěňata.
V naší poradně s názvem KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nora Lesňáková.
Kočka naší babky má na hlavě a pod krkem něco jako bradavičky na stopce, časem vyschnou a babka jí je vydrolí. Babce je 92 a k veterináři chodit nechce. Nevíte někdo, co by to mohlo být? Je mi jasné, že nakonec půjdeme s kočkou na veterinu my, ale aby s tím babka souhlasila, potřebovala bych alespoň přibližně vědět, o jak závažný problém se jedná. Díky! Nora
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U koček se často v těchto místech objevují kožní nádory. Některé jsou zhoubné a nebezpečné, ale řada jich je nezhoubných a zvíře většinou nijak neohrožují. Pro rozpoznání, o který typ kožního výrůstku jde, bude potřeba zvíře vyšetřit. Veterinář to zvládne za pár minut a podle výsledku pak doporučí, jak s tím dál.
Má několik vývojových stadií, kterými musí projít, aby se finálně usídlila v trávicím traktu hostitele. Nejprve musí být vajíčko tasemnice pozřeno mezihostitelem – tím může být třeba blecha, všenka i savci, jako například prase, zajíc, nebo dokonce člověk. V této fázi vajíčko proniká do těla mezihostitele a vznikne larva. Larva tasemnice proniká do různých tělních soustav a vytvoří boubel. Boubel je malý váček obsahující hlavičku budoucí tasemnice čekající na pozření finálním hostitelem. Když se tak stane, hlavička projde až do trávicího traktu, kde se rozbalí a svými háčky se přichytí ke stěně střeva psa.
Nejčastější tasemnicí psů je tasemnice psí (Dipylidium caninum). Její larva se vyvíjí v těle blechy. Když pes blechu rozkousne, larva tasemnice se uvolní a putuje přes žaludek až do střeva zvířete. Ve střevě se larva tasemnice svojí hlavičkou zachytí ve sliznici. Tady se začne larvální stadium vyvíjet v dospělce. Dospělá tasemnice se skládá z hlavičky, která je potřebná pro uchycení se ve střevě, a krčku, po kterém následuje řetěz postupně se tvořících článků. Každý článek je nezávislou jednotkou obsahující několik stovek vajíček.
Zralé články tasemnice, napěchované vajíčky, jsou odlučovány po jednom a vylučovány trusem. Někdy tyto články zpozorujete jako malé, plazící se útvary, podobné okurkovým semínkům nebo zrnkům rýže. Ve vnějším prostředí články vyschnou, puknou a uvolní vajíčka tasemnice. Vajíčka spolknou larvy blech. Zatímco se larva proměňuje v dospělou blechu, z vajíčka se vyvine larva tasemnice a celý cyklus začíná znova.
Tasemnice jsou vnitřní parazité žijící v tenkém střevě psů. Jejich dlouhé a ploché tělo je tvořeno hlavičkou s háčky a přísavkami (jimi se ve střevě přichytí) a velkým počtem článků. Zadní články, obsahující zralá vajíčka, se oddělují a s výkaly nebo i samovolně vycházejí z těla ven (bílorůžové články o velikosti cca 3 x 9 mm). K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (blecha, různí savci, člověk).
Mezi nejrozšířenější tasemnice psů patří tasemnice psí (Dipilidium caninum), která je přenosná na člověka. Zvířata se nakazí pozřením blechy, která je nositelem larválního stadia tasemnice psí. Člověk se může nakazit pozřením larválního stadia tasemnice psí (náhodně s jídlem nebo při mazlení se zvířetem, když pes člověka olizuje), která se ve střevě člověka vyvine v dospělou tasemnici produkující vajíčka (mohou být nalezena ve stolici). Onemocnění u člověka probíhá s bolestmi v břiše, zvracením, průjmem.
Psi, kteří mají přístup k infikovaným domácím a divokým myším, potkanům, k syrovému masu, se mohou nakazit i dalšími tasemnicemi: Taenia pisiformis, Taenia taeniaeformis, Taenia hydatigena.
Dalšími významnými tasemnicemi parazitujícími ve střevech psů jsou tasemnice liščí (Echinococcus multilocularis) a měchožil zhoubný (Echinococus granulosus). Larvální stadia těchto tasemnic parazitují v různých orgánech různých zvířat i člověka (k nákaze došlo pozřením vajíček). U člověka se larva usídlí v různých orgánech (nejčastěji v játrech, plicích nebo mozku) a vytváří cystu. Způsobené potíže mohou připomínat růst nádoru. Psi a kočky se nakazí pozřením hlodavců, kteří jsou mezihostiteli těchto tasemnic.
Prevencí je především zabránit nakažení psa zárodky parazitů. Pes se nakazí buď z okolního prostředí, ve kterém je přítomen kontaminovaný trus jiných zvířat, nebo přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, při očichávání se. Další způsob nakažení je přes mezihostitele, a to pozřením jeho celého (blecha, všenka) nebo jeho nakažené části (maso hospodářských zvířat). Specifický způsob nakažení je bodnutí krev sajícím hmyzem v případě srdeční červivosti. Je tedy nutné psy venčit mimo frekventovaná místa a odstraňovat jejich výkaly. Udržovat je prosté vnějších parazitů, krmit je pouze nezávadnou, tepelně opracovanou potravou, případně je v letní sezóně ošetřit repelentními prostředky. Dalším způsobem ochrany je preventivní podávání antiparazitik během celého života zvířete. Běžný interval je každé 3 až 4 měsíce. V případě podezření na endoparazitární onemocnění nebo v případě přímého nálezu parazita je nutné zahájit léčbu. Nejprve je potřeba co nejpřesněji určit druh cizopasníka, nejlépe konzultací u veterinárního lékaře. Lékovou formu a dávkování by měl stanovit odborník.
V naší poradně s názvem KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
U koček se často v těchto místech objevují kožní nádory. Některé jsou zhoubné a nebezpečné, ale řada jich je nezhoubných a zvíře většinou nijak neohrožují. Pro rozpoznání, o který typ kožního výrůstku jde, bude potřeba zvíře vyšetřit. Veterinář to zvládne za pár minut a podle výsledku pak doporučí, jak s tím dál.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Nora Lesňáková.
Přímé nakažení člověka není možné z prostého důvodu – všechny tasemnice potřebují v určité fázi svého životního cyklu takzvaného mezihostitele, ve kterém se z larvy vytvoří měchýřek se živou hlavičkou tasemnice, zvaný boubel. Boubele nejběžnějších tasemnic našich psů se tvoří v blechách nebo v břišní dutině králíků a jiných drobných živočichů. Jistě lze konstatovat, že za normální situace člověk blechu nevykousne ani se neživí syrovými vnitřnostmi králíků. Mimoto jsou tasemnice vybíravé a specializované na své druhy nedobrovolných hostitelů.
Blecha však náhodou může ulpět na zvířecí tlamě a do úst člověka může přeskočit při psím olizování. Mezi příznaky nákazy patří bolesti břicha, zvracení a průjem. Ve stolici se objevují vajíčka tasemnice. Tasemnice může v těle člověka vytvořit obrovské cysty podobné nádoru, které je často nutné odstranit operativně.
V naší poradně s názvem VYPADANÁ SRST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Moje kočka ( taková běžná mourovatá) má krásnou hustou srst, dnes jsem si všimla, že má mezi předními packami, na prsou vypadanou srst, úplně na kůži, a to asi o velikosti 2x3cm. Úplně mě to vylekalo, v první chvíli jsem si myslela, že to má odřené,(jakoby skalpované). V domě mám kočičí vrátka a může si chodit kdy chce, jak chce ven, do lesa. ( Což ted v závějích moc nejde - nedělá to.) Při bližším pohledu jde zřejmě o kožní chorobu. Jak ji mohu léčit, jak ji mohu pomoci? Je tu nějaké nebezpečí na přenos na člověka? Děkuji za radu. L.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vypadaná srst u kočky může mít několik příčin a některé mohou být přenosné i na člověka. Pro určení správné a rychlé léčby bude potřeba provést vyšetření, se kterými vám pomůže místní veterinář. Vezměte svoji kočku do prostorné tašky a zajděte s ní do veterinární ambulance.
I u králíků se může objevit toto parazitní onemocnění, které je jinak typické pro kočkovité a psovité šelmy.
Projevy
Přítomnost tasemnice v těle králíka se neprojevuje nějak konkrétně. Chovatel to často zjistí až po smrti králíka, když vyjme jeho střeva.
Příčiny
Králík může do svého těla dostat tasemnici při přijímání krmiva, které bylo znečištěné právě výkaly takovýchto šelem (v jejich výkalech zůstávají vajíčka tasemnice).
Léčba
Léčba tasemnice se u králíků neprovádí.
Prevence
Prevencí je zamezení kontaktů psů a koček s krmivem králíků (ať už jsou to granule, tak ale i tráva, kterou pak chovatel suší a dává ji králíkům jako seno). Vhodné je také odčervovat psy a kočky (pak by se u nich tasemnice neměla objevit, tím pádem by jejich trus neměl vajíčka tasemnice přenášet.
V naší poradně s názvem NEMOC? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dominik Valeš.
Dobrý den
Náš kocour Cca 4-5 let, začalomu od spodu hnědnout pravé oko jinak je mel vzdi krasně zelené, taky mám pocit ze se potí nebot má navlhlou srst i kdyz nelezi na slunicku a horko tu neni. začínám o něj mít trochu strach bohuzel navstevu zverolekare si nyní nemuzu moc dovolit.. chtel sem se zeptat jestli to muze byt opravdu nejaka vazna nemoc a jestli je nutna navsteva lekare popripade jak kocourovi nejak pomoci? dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pokud se oči u kočky najednou zdají být neobvykle hnědé, může vaše kočka trpět závažnějším zdravotním problémem. Změny barvy tohoto typu často naznačují nárůst červených krvinek v oční bulvě. To může být způsobeno traumatem očí, neobvyklou oční infekcí nebo dokonce kočičí leukemií nebo AIDS.
Je moc dobře, že věnujte pozornost barvě očí u své kočky. Vaše schopnost identifikovat širokou škálu problémů týkajících se zdraví koček, může být částečně nebo zcela závislá na vaší schopnosti rozpoznat změny barvy očí. Pokud oči vaší kočky neočekávaně mění barvu, shromážděte co nejvíce informací o zdraví vaší kočky a naplánujte schůzku s veterinářem. Vaše rychlá akce pomůže zajistit, aby byl váš veterinární lékař schopen identifikovat a léčit všechny základní zdravotní stavy, které jsou zodpovědné za změnu barvy očí.
U sibiřské kočky se mohou projevit stejné nemoci, které postihují i jiná kočičí plemena, jako je vzteklina, borelióza (očkování koček proti tomuto onemocnění bývá zbytečné, málokdy mají klinické příznaky), panleukopénie (= kočičí mor), virová rhinotracheitis (= projevuje se kýcháním, rýmou, zánětem spojivek a horečkou), kaliciviróza (= virové onemocnění způsobující rýmu, nebo chřipku), infekční peritonitida (= zánět pobřišnice), FIV (= kočičí AIDS), kočičí leukóza (= kočičí leukémie), campylobakterióza (= připomíná salmonelózu, projevuje se zánětem tenkého a tlustého střeva), salmonelóza (= průjmové bakteriální onemocnění), tuberkulóza (= souchotiny), dermatofytóza (= kožní plíseň), motolice (= endoparaziti postihují plíce, játra, žlučovody), tasemnice (= střevní onemocnění způsobené parazity), hlístice (= spadají sem škrkavky kočičí postihují střeva, škrkavka šelmí, škrkavky způsobující plicní červivost, dále tenkohlavec liščí způsobující záněty slepého a tlustého střeva i paraziti napadající plíce), klíšťata, ušní svrab, notoedrový svrab (nejprve postihuje ušní boltce, pak hlavu a nakonec i celé tělo kočky), cheyletielóza (= dravčíkovitost, kožní nemoc), všenky, blechy.
Ve svém příspěvku KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslava kubíková.
Pěkný den.Mám u baráku toulavého kocoura.Je divoký, žije v přírodě,ale na zimu ho krmím aby přežil.Sama mám dvě vymazlené,vykastrované,odčervené kočky.Poslední dobou jsem si všimla že má tulák svrab v uších,než jsem stačila zareagovat,tak mu z uší již tekl hnis a krev.Došla jsem na veterinu,zakoupila antb.a podávala tulákovi v masové kapsičce.Vyléčil se. Nyní ale je v nějakém špatném stavu,zalezl do kůlny kde jsem mu udělala pelíšek.Nejí,nepije.Bohužel na sebe nenechá sáhnout,jediný pokrok je,že ho krmím z ruky a vodu mu dávám pod čumák,tak se napije. Už i on asi volá o pomoc. Potřebuji mu podat lék na svrab v uších a pak dále budu pokračovat na svrab kůže.Ale jak to mám udělat,když syčí.Lze koupit lék v tabletě který mu dám do masové kapsičky?To jediné funguje. Nějaké kapky do uší, to nezvládnu, může mě kousnout. Chytit se nenechá. Nechci aby mi nakazil mé zdravé kočky a čubinku. Ale zemřít,nevidět a neslyšet, to nedokáži.Chci ho vyléčit a pak ať si jde svoji cestou.Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Blecha patří mezi nejhojnější a nejčastější cizopasníky psa. Není nebezpečná jen svým vlastním cizopasením, ale i tím, že je mezihostitelem tasemnice psí.
Blecha je malý drobný parazit, velký 1–5 mm. Dokonalé přizpůsobení blech k cizopasnému způsobu života se projevuje v jejich stavbě těla. To je ze stran zploštělé, s mohutně vyvinutým třetím párem končetin. Blechy tak snadno pronikají srstí hostitele a znamenitě na velké vzdálenosti skáčou. Skoky dlouhé až 1,5 m jsou důležité pro šíření cizopasníka z jednoho hostitele na druhého. Celé tělo blechy je silně vyztužené chitinem, takže je velmi pevné. Je červenohnědě zbarvené, lesklé. Samice jsou větší než samci.
Dospělé blechy jsou stálí cizopasníci psa. Svého hostitele tu a tam nakrátko opouštějí, ale jen proto, aby zanedlouho cizopasili zase na jiném. Blecha psí dává přednost psům, ale příležitostně, po omezenou dobu, je schopna žít i na jiném hostiteli. Při zvlášť silném napadení psa mohou blechy dočasně přejít i na člověka.
Samice kladou vajíčka především do skulin v podlaze a nečistot v okolí lože psa. Při velmi silném napadení je kladou také přímo do jeho srsti. Vajíčka pak obyčejně spadnou a dostanou se mimo tělo psa. Za 5–12 dní se z nich líhnou larvy. Jsou asi 4–5 mm dlouhé, bělavé, porostlé jemnými chloupky. Vždy žijí mimo tělo hostitele, na zemi, obvykle v jeho blízkém okolí. Živí se organickými částečkami prachu. Přitom mohou pohltit i vajíčka tasemnice psí, narazí-li na ně. Obvykle po 9–11 dnech se larvy zakuklí. Klidové stadium ve vývoji blechy – kukla – trvá většinou 11–20 dní. Kukly lze nalézt v okolí hostitele. Zámotky opouštějí dospělci, kteří ihned vyhledávají psa, aby mohli sát krev. Jinou potravu nejsou schopni přijímat. Krev sají obě pohlaví. U samic předchází sání krve každé snůšce vajíček. Za příznivých podmínek může celý vývoj od vajíčka po dospělce trvat dokonce jen 18 dní. Dospělé blechy žijí průměrně 3–5 měsíců.
Jen výjimečně, u mimořádně zanedbaných jedinců, a zvláště za teplého počasí, může celý vývoj blechy včetně larvy a kukly proběhnout v srsti psa.
Pokožku hostitele dráždí blechy pouhým svým pohybem v srsti. Ale také ji poškozují, když ji nabodávají při přijímání potravy. To vše vyvolává velice silné svědění. Do bodných ranek, které způsobují sáním, vpouštějí blechy sliny obsahující podobně jako u klíšťat látky, které brání sražení krve. Tyto látky však také dráždí tkáně v okolí ranky, což opět vyvolává svědění. Pes se v těchto místech škrábe, a kam dosáhne zuby, tam se i kouše. Přitom může snadno pohltit blechu nakaženou tasemnicí a infikovat se. Mnohdy se pes škrábe a kouše při
Ve svém příspěvku KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nora Lesňáková.
Kočka naší babky má na hlavě a pod krkem něco jako bradavičky na stopce, časem vyschnou a babka jí je vydrolí. Babce je 92 a k veterináři chodit nechce. Nevíte někdo, co by to mohlo být? Je mi jasné, že nakonec půjdeme s kočkou na veterinu my, ale aby s tím babka souhlasila, potřebovala bych alespoň přibližně vědět, o jak závažný problém se jedná. Díky! Nora
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena Nová.
Na chalupě k nám chodí kočička,která má po celém těle strupy. Je to asi svrab. Jak jí můžeme pomoct? Je na to nějaký dostupný lék ?
Onemocnění způsobené parazity se nazývá parazitóza. Podle původců onemocnění dělíme parazitózy na dvě základní skupiny, a to na ektoparazitózy (způsobené zevními parazity) a endoparazitózy (způsobené parazity vnitřními). Základní rozdíl mezi endoparazity a ektoparazity je následující: vnitřní parazité (endoparazité) pronikají do hostitelského organismu a žijí v něm po celou dobu svého života nebo v určité časové periodě svého vývoje (tasemnice, motolice, oblí červi, prvoci a podobně). Vnější parazité (endoparazité) zůstávají na povrchu organismu (blechy, klíšťata, trudníci, svrab, dravčíci, sametky, vši, jiný hmyz).
Jako parazitizmus je označován vztah dvou organismů, z nichž jeden organismus (parazit) má zisk a druhý na tento vztah doplácí (hostitel). Parazit se přitom může živit tkáněmi hostitele nebo se přiživovat na jeho potravě, případně může mít z hostitelova organismu i jiný prospěch. Pro vztah parazit–hostitel je typické, že parazit hostitelský organismus nezabíjí. Svou činností ale působí hostitelskému organismu nepříjemné komplikace, které se týkají zejména jeho zdravotní stavu: průjmy, svědění, vznik druhotné infekce pro průniku parazita do organismu, přenos virového nebo bakteriálního onemocnění a podobně. Některá z těchto onemocnění jsou přenosná ze zvířat na člověka, v tomto případě poté hovoříme o zoonózách a tento parazit je nazýván zoonotickým.
Lék proti parazitům se nazývá antiparazitikum. Mezi antiparazitika náleží i anthelmintika (přípravky proti červům).
Kategorie endoparazitóz náleží k posouzení veterinárním lékařům, a to včetně aplikace léčiva. Ve volném prodeji, respektive v prodeji mimo lékárny a u oprávněných prodejců, se můžete ale běžně setkat s antiparazitiky působícími proti ektoparazitózám.
Zablešení – je asi nejrozšířenější u psů, koček, ale i člověka. Parazitem je blecha kočičí (Ctenocephalides felis), zoonotický parazit. V domácnosti nebo v prostředí s výskytem blechy se setkáváme se všemi jejími vývojovými stadii – od vajíček přes larvy, kukly i dospělce. Na hostiteli se vyskytuje dospělec, který saje krev. Typickým příznakem zablešení zvířete je vysoká svědivost kožíšku, výskyt drobných tmavých částeček v srsti – blešího trusu. Blechu lze při důkladné prohlídce srsti také zahlédnout. Poměrně častým kožním problémem při zablešení citlivých jedinců jsou zarudlá místa, která si zvíře rozškrábe z důvodu vysoké svědivosti až do krve. Výskyt podobných příznaků se označuje jako „alergie na bleší kousnutí“. Vajíčka, larvy a kukly nalezneme v místě odpočinku zvířat, jedná se o takzvaná místa „horkého výskytu“ označována jako „HOT SPOTS“. Blecha kočičí je přenašečem tasemnice psí a&nb
Ve svém příspěvku KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nora Lesňáková.
Kočka naší babky má na hlavě a pod krkem něco jako bradavičky na stopce, časem vyschnou a babka jí je vydrolí. Babce je 92 a k veterináři chodit nechce. Nevíte někdo, co by to mohlo být? Je mi jasné, že nakonec půjdeme s kočkou na veterinu my, ale aby s tím babka souhlasila, potřebovala bych alespoň přibližně vědět, o jak závažný problém se jedná. Díky! Nora
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Markéta.
dobrý těla jsem den chtěla jsem se zeptat na ušní svrab u kočičky ta má asi svrab v oušku i kocourek,nevim jak do doma mohu vyčistit
Hlavním původcem zablešení je blecha kočičí (Ctenocephalides felis). Blecha je drobný hmyz, který má tělo o velikosti 3 až 4 mm, červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5 m. Poslední pár nohou je delší a je uzpůsobený ke skákání. Dospělé blechy se živí krví. Tato blecha žije jak na kočkách, tak na psech.
Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, do spojů v příbytku kočky a do čalounění křesel. Za 5 až 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice. Po 9 až 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 až 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví, a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 až 5 měsíců. Proto nestačí zlikvidovat blechy pouze na kočce, ale především je potřeba odblešit pelíšek a všechna místa, kde se kočka pohybuje (vlastně celý byt), protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy, dospělci na kočce už jsou jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.
Největším problémem při napadení blechami je alergická reakce na pokožce způsobená alergeny z bleších slin. Nejčastěji se svědivá ložiska u koček vyskytují v oblasti zad a kořene ocasu, na nohách, břichu, ve slabinách a na krku. Blechy jsou také mezihostitelem tasemnice.
Na ochranu koček proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dostání jako sprej, obojek nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Ve svém příspěvku LYSINY U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
Dobrý den,
máme doma psa, kocoura a kočku. Kočky mají možnost chodit ven, proto domů donesly blechy.( přestože jsme jim pravidelně dávali kapku za krk) Řešili jsme to tak, že jsme psa a kocoura vykoupali, kočka se nenechá. Zvířatům jsme koupili antiparazitické obojky a důkladně jsme vyčistili jejich pelechy a všechny místa, kde by se mohly blechy nacházet. Zatím to vypadá, že se pes i kocour uklidnili. Kočka se ale neustále olizuje. Začaly se jí dělat veliké lysiny a je plná nepěkných strupů, které si ale neustále olizuje. Dnes si dokonce udělala lysinu v okolí obojku. Hodně se ale čistila a olizovala i dříve.
Myslíte, že by jí v tomto případě pomohla již zmiňovaná antibiotika? Jak kočce zabránit, aby se dále neolizovala?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Muj rocni kocourek se posledni2mesice nadmerne vylizuje a obcas vykusuje srst.Take se mu na bradicce udelali. cerne tečky( kočičí akné?!).Opakovane bojujeme i s usnim svrabem,ktery uz mel jako male kotatko.Na vet jsme 1xbyli, dostal antibakter.sampon,ale spíš se to zhorsuje.Poradite?
Ve střední Evropě žije okolo 80 druhů blech, v našich podmínkách se setkáváme asi s deseti druhy.
Blecha u koček: V posledních desetiletích, kdy se rozrostl počet chovatelů psů a koček, je nejrozšířenější blecha kočičí. Zvlášť dobře se jí daří tam, kde jsou zvířata chována v ústředně vytápěných bytech vybavených střiženými koberci. Kočičím blechám se dobře daří i ve starých bytech. Vyskytují se nejen na kočkách, ale i na psech, zejména na městských zvířatech. Na člověku sají také ochotně, stejně tak jako na celé řadě hostitelů.
Likvidace: V případě výskytu je nutné zamořené prostory ošetřit insekticidem na lezoucí hmyz, zásah je nutné opakovat po čtyřech až šesti týdnech, aby byly zlikvidovány i blechy, které se vylíhnou z nakladených vajíček. U koček rozhodně nepoužívejte přípravky s obsahem permetrinu, ten patří mezi pyretroidy a je toxický nejen pro kočky, ale i pro rybičky! Také se vyhněte přípravkům s účinnou látkou amitraz – u psů jej použít můžete, ale kočku byste jím zabili!
Pro kočky můžete použít účinné látky fipronil a imidacloprid. Většina přípravků proti blechám je ve formě spot-onů, šamponů nebo obojků (mohou se objevit alergické reakce na kůži v místě aplikace nebo v místě kontaktu obojku s kůží). V případě pozření přípravku se mohou objevit nežádoucí účinky, jako je zvracení, nadměrné slinění a svalový třes. Pokud uvedené příznaky zaregistrujete a víte, že jste prováděli antiparazitní kúru, raději navštivte veterinárního lékaře.
Blecha psí: Blechy psí se vyskytují v domácnosti řidčeji. Ovšem i tento druh je schopen sát na člověku krev. Častěji se vyskytuje na psech chovaných mimo obydlí.
Likvidace: Kromě psí srsti nezapomeňte na ošetření pejskova pelíšku a dalších míst, kde by se mohlo blechám líbit. Ošetření prostředí, ve kterém pejsek žije, je jedna z fází, kterou nelze podcenit a bez níž k dokonalému odblešení nedojde. K tomuto jsou určeny antiparazitní spreje, kterých je na trhu také velké množství. Nakonec si rozmyslete, zda by nebylo vhodné pejskovi pořídit také obojek proti blechám. Existují i žvýkací tablety pro psy a kočky s účinnou látkou spinosadum. Tato účinná látka je na trhu kratší dobu, takže blechy si ještě nestihly vytvořit rezistenci. Přípravky s touto látkou jsou však k dostání pouze u veterinárních lékařů, a to ještě ne v každé ambulanci.
Blecha lidská: Blecha lidská se vyskytuje v našich podmínkách nejméně. V případě blechy lidské bývá obyčejně zablešena jen ložnice. Blecha lidská vzdor svému názvu žije nejen na člověku, ale cizopasí i na některých domácích zvířatech, jako jsou psi, kočky ne
V naší poradně s názvem BRAVECTO PRO KOČKY A PRO PSY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Prosíková J..
Dobrý den, prosím o sdělení, zda je možné aplikovat psovi spot-on Bravecto, který je výrobcem určen pro kočky? Navíc psovi vážícím o 2 kg více než je dávkování Bravecto pro střední kočky... Je možné se řídit pouze obsahem látky fluralaner ve spot-onu? Děkuji velice za odpověď, zdraví Prosíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro psy i kočky je v Bravectu stejná účinná látka a zkřížená aplikace je možná. Kočičí Bravecto bude fungovat i pro psy a naopak.
Hlavním původcem zablešení je blecha psí (Ctenocephalides canis). Blecha psí je vzácnější, ale snadněji přechází na člověka. Je to drobný hmyz, který má tělo o velikosti 3 až 4 mm, má červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5 m. Poslední pár nohou je delší a je uzpůsobený ke skákání. Dospělé blechy se živí krví.
Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, mezi prkny kotce, do spárů v boudě a do čalounění křesel a psích pelíšků. Za 5 až 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice psí. Po 9 až 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 až 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví, a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 až 5 měsíců. Proto nestačí zlikvidovat blechy pouze na psovi, ale především odblešit pelech a všechna místa, kde se pes vyskytuje, protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy. Dospělci na psovi jsou už jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.
Největším problémem při napadení blechami je alergická reakce na pokožce způsobená alergeny z bleších slin. Nejčastěji se svědivá ložiska u psů vyskytují v oblasti zad a kořene ocasu, na nohách, břichu, ve slabinách a na krku. Blechy jsou také mezihostitelem tasemnice.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dispozici v podobě spreje, obojku nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Ve svém příspěvku BABSKÁ RADA JAK NA KOČIČÍ BLECHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vaclav Blaha.
dobry den,poradi mi prosim nekdo,jak na blechy u domaci kocky?mam dva petimesični kocoury,kteří chytli blechy v domě kde bydlím,od psa paní,která tu bydlí.utíkali mi na chodbu a otírali se o rohožku té paní.před třemi týdny jsem použil přípravek na hubení blech vtíráním do kuže,hodně blech jsem jim odstranil,ale trus na jejich kuži je stále,i když v podstatně menším množství.vše jsem vypral,nastříkal do okolí přípravek proti blechám,nikde jsem žádné larvy ani vajíčka nenašel,ale blechy na kočkách nacházím stále,i když málo.Má s tím někdo zkušenosti,zbavit se jich jiným způsobem než jenom použitím prostředků od veterináře?mám obavy používat tyto prostředky třeba po měsíci,jak mi radili na veterině,připadají mi kočky ještě dost malé,přece jen je to chemie,kočky se pohybují pouze v bytě,po baráku již neutíkají.děkuji za radu
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Hlavním původcem zablešení je blecha psí (Ctenocephalides canis). Blecha psí je vzácnější, ale snadněji přechází na člověka. Rovněž jde o drobný hmyz o velikosti 3 až 4 mm, má červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5 m. Poslední pár nohou je delší a je uzpůsobený ke skákání. Dospělé blechy se živí krví.
Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, mezi prkny kotce, do spárů v boudě a do čalounění křesel a psích pelíšků. Za 5 až 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice psí. Po 9 až 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 až 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví, a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 až 5 měsíců. Nestačí tedy zlikvidovat blechy pouze na psovi, ale především odblešit pelíšek a všechna místa, kde se pes vyskytuje, protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy, dospělci na psovi už jsou jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.
Největším problémem při napadení blechami je alergická reakce na pokožce způsobená alergeny z bleších slin. Nejčastěji se svědivá ložiska u psů vyskytují v oblasti zad a kořene ocasu, na nohách, břichu, ve slabinách a na krku. Blechy jsou také mezihostitelem tasemnice.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku nebo coby spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (do prvního sněhu).
Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si s sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své „malé modré psy“, potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl australský ovčák ve 20. století, a to díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.
Mezi hlavní vlastnosti, pro něž byl nedocenitelným pomocníkem, patřila především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Kromě pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriálního. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován jako výjimečný společník pro svého pána či jeho rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.
Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá jedno z prvních míst v žebříčcích IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australský ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám. Pro své výjimečné vlastnosti je používán při agility, v&nb
Přestože je jorkšír velmi malý, netrpí nijak zvlášť nemocemi. Nejdůležitější je vždy prevence, a to především co se týče infekčních onemocnění. Pravidelné očkování a odčervování by mělo být samozřejmostí. Problémem někdy bývají přetrvávající mléčné zuby, a to jak řezáky, tak i špičáky. Toto musíme hlídat a v případě potřeby dát odstranit odborným lékařem, jelikož perzistující zuby mohou negativně ovlivnit skus. Velmi často se objevuje zubní kámen, kterému lze předejít pravidelným čištěním zubů. Používáme pastu určenou pro pejsky, nikdy ne lidskou.
Nejčastější nemoci: tracheální kolaps, stomatitida a zubní kámen, hydrocefalus, luxace kolenní čéšky, aseptická nekróza hlavice femuru, kožní problémy, onemocnění dásní a chyby průdušnice.
Mezi možné infekční choroby patří psinka, infekční zánět jater, leptospiróza, parvoviróza. Mezi běžné nemoci se řadí průjem, zácpa, zánět uší, otrava, škrkavky, tasemnice.
Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3–6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože u jednotlivého trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovala.
K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a bakterie, jimiž mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Mezi vnější parazity patří blecha, veš, všenka, sviluška podzimní, zákožka psí, dravčík psí, trudník psí, klíště, kloš.
Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů:
Maltézský psík se obvykle dožívá vysokého věku až 15 let. Navzdory křehkému vzhledu, který navozuje dojem vysoké zranitelnosti, se totiž jedná v zásadě o zdravé plemeno. Přesto inklinují maltézáčci k některým onemocněním ve zvýšené míře. Mezi častěji zaznamenané zdravotní potíže u maltézského psíka patří luxace pately. Tento zdravotní problém je ostatně typickým neduhem, který postihuje malá plemena psů. Maltézský psík rovněž trpí hojně na onemocnění očí (od silného slzení po progresivní retinární atropii), je proto třeba věnovat jim zvýšenou, intenzivní péči. Další zranitelnou oblastí je ústní dutina (riziko nemocí zubů a dásní).
Mezi možné infekční choroby patří psinka, infekční zánět jater, leptospiróza, parvoviróza. Mezi běžné nemoci se řadí průjem, zácpa, zánět uší, otrava, škrkavky, tasemnice.
Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3–6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože při jednotlivém trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovaly.
K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a bakterie, kterými mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Mezi vnější parazity patří blecha, veš, všenka, sviluška podzimní, zákožka psí, dravčík psí, trudník psí, klíště, kloš.
Je prokázáno, že 90 % bleší populace přebývá v podobě vajíček a larev v okolí zvířete a pouze dospělé jedince nalezneme v jeho srsti. Vývojový cyklus blechy trvá při dobrých podmínkách průměrně 21 dnů. Dospělá samička klade vajíčka, která vypadávají do okolí zvířete. Po 4 až 12 dnech se líhne larva, jejíž hlavní potravou je trus dospělých blech. Larvy se zavrtávají do koberců a dek a mohou zde přežít i několik měsíců. Larva se po dvojím svlečení zakuklí a z ní se pak vyklube již dospělá blecha. Proto je důležité ošetřit nejen kočku samotnou, ale i prostory a pelíšek, kde se nejčastěji zdržuje. Pokud byste tak neučinili, dojde po skončení účinnosti přípravku aplikovaného na zvířeti k opětovnému napadení. Blecha vydrží bez potravy i několik měsíců.
1. babská rada jak na kočičí blechy
Dávejte do kočičího pelíšku listí z vlašských ořechů. Tento zákrok však blechy nezabije, pouze je vypudí.
2. babská rada jak na kočičí blechy
Vyzkoušejte práškový borax. Seženete jej běžně v obchodě a bleším výtržníkům udělá do krunýřků pořádné díry. Abyste měli jistotu, že jste se parazitů nadobro zbavili, můžete borax nasypat na podlahu a přebytek vysát nebo zamést. Neviditelné krystalky se postarají i o toho nejposlednějšího parazita. Jde o levné a v podstatě zcela bezpečné řešení (rozhodně lepší než deratizace). Jen se ujistěte, že kočka žádný borax nesnědla.
3. babská rada jak na kočičí blechy
Obyčejná voda s citronem může dělat zázraky jak při alergiích na bleší kousnutí, tak jako repelent. Citrusy blechy odpuzují, a navíc budete mít krásně voňavou kočku. Citronový roztok vyrobíte následovně: citrony zalijte vroucí vodou a nechte přes noc louhovat. Roztok můžete na kočku nastříkat například rozprašovačem.
4. babská rada jak na kočičí blechy
Blechy je možné zničit i pivovarskými kvasnicemi. Ty se podávají v tabletách nebo se mohou nasypat přímo do kočičí stravy. Tato metoda ničí pouze blechy na kočce, ale nikoliv v jejím okolí.
