SVĚDIVOST

Ušní nádory

Ušní nádory vznikají většinou u starších jedinců (nad 9–10 let). Nejčastějšími příznaky je vznik masy, změna tvaru ucha, zápach, svědivost a místní bolestivost. Neurologické příznaky jsou pozorovány většinou se zhoubnými nádory. Většinu těchto nádorů lze úspěšně odstranit pomocí chirurgické resekce – odstranění zevního zvukovodu.

Zdroj: článek Nemoci uší u koček

Tumor ucha u psa

Ušní nádory vznikají většinou u starších jedinců (nad 9–10 let). Nejčastějšími příznaky jsou vznik masy, změna tvaru ucha, zápach, svědivost a místní bolestivost. Neurologické příznaky jsou pozorovány zhruba u 10 % psů se zhoubnými nádory. Většinu těchto nádorů lze úspěšně odstranit pomocí chirurgické resekce, tedy odstraněním zevního zvukovodu.

Foto nádoru v uchu u psa můžete vidět zde: foto uší pejsků s nádorem.

Zdroj: článek Bolavé ucho u psa

Ekzém

Další příčinou, která vyvolává nadprůměrné svědění kůže u psů, jsou mazotokové ekzémy projevující se zaschlými strupy z krve a hnisu, který je výsledkem vytvořeného zánětu. Dnes je mezi štěňaty poměrně dost rozšířená plíseň. Ta ovšem ve většině případů nezpůsobuje svědivost, ale sekundární bakteriální infekci, která může vyvolat tvorbu strupů na kůži, které si pak pes škrábe a olizuje. Jedním z málo známých případů je svědění způsobené alergií psa.

Zdroj: článek Pes si vykusuje chlupy u ocasu

Kožní parazitózy

Svrab je silně intenzivní postižení kůže způsobené zákožkou svrabovou. Je to infekční postižení, přenosné mezi zvířaty. Nejčastější léze bývají na uších, loktech, kotnících.

Demodikóza patří také mezi svrabová onemocnění, je vyvolávaná parazitem Demodex canis. Primárně svědivá není, až po následné infekci kůže se projevuje svědivost. Základním projevem bývá vypadávání srsti v malých místech, která se postupně rozšiřují.

Blechy způsobují svědění i u psů bez alergie, ale míra svědění je zde daleko menší.

Zdroj: článek Pes se škrábe a kouše

Parazit

Kožní parazitózy jsou svrab, demodikóza a blechy. Svrab je silně intenzivní postižení kůže způsobené zákožkou svrabovou. Je to infekční postižení přenosné mezi zvířaty. Demodikóza patří také mezi svrabová onemocnění a je vyvolávaná parazitem Demodex canis. Primárně svědivá není, až po následné infekci kůže se projevuje svědivost. Primárním projevem bývá vypadávání srsti v malých místech, která se postupně rozšiřují. Blechy způsobují svědění i u psů bez alergie, ale míra svědění je zde daleko menší.

Zdroj: článek Pes si kouše nohy

Ušní svrab u psa

Ušní svrab (Otodectes cynotis) je nejčastějším roztočem napadajícím zvukovod psů. Toto vysoce přenosné onemocnění se rozšiřuje přímým kontaktem. Významným příznakem je svědivost a tvorba tmavě hnědého až černého mazu, ucho při silném napadení začne bolet. Sliny roztočů způsobují alergické svědivé reakce ve zvukovodu.

Diagnózu potvrdí mikroskopické zjištění roztočů v ušním výtěru. K léčbě slouží řada komerčně vyráběných preparátů. Vzhledem k cyklu parazita by měla být léčba opakována po třech týdnech a zároveň by měla být řešena sekundární bakteriální infekce.

Fotografie se svrabem v uchu psa můžete vidět zde: foto pejsků se svrabem v uchu.

Zdroj: článek Bolavé ucho u psa

Onemocnění kůže

Prvním druhem chorob jsou ty způsobené bakteriemi, přičemž se bakterie obvykle vyskytují přímo na kůži. Bakteriální kožní infekce mohou způsobit vznik vřídků nebo pupínků vyplněných hnisem. Další příčinou, která vyvolává nadprůměrné svědění kůže u psů, jsou mazotokové ekzémy, které se projevují zaschlými strupy z krve a hnisu, který je výsledkem vytvořeného zánětu. Mezi štěňaty je pak v současnosti poměrně dost rozšířená plíseň. Ta ovšem ve většině případů nezpůsobuje svědivost, ale sekundární bakteriální infekci, která může následně vyvolat tvorbu strupů na kůži, které si pak pes škrábe a olizuje. Jedním z málo známých případů je svědění způsobené alergií psa.

Svědivost kůže může mít i doprovodné projevy v chování psa, například začne být nervózní, podrážděný, či dokonce agresivní. Proto je třeba navštívit veterinárního lékaře. Vyšetření kůže musí být velmi důkladné, aby se odhalila příčina svědění. Obvykle lékař použije specifické metody, například ultrafialovým zářením může objevit plíseň, ze vzorku tkáně lze diagnostikovat kvasinky či bakterie, nebo jiné parazity. V případě, že kožní problémy psa souvisejí s alergií, pomohou diagnózu stanovit kožní nebo krevní testy, po nichž následuje doporučení úpravy jídelníčku.

Zdroj: článek Pes si vykusuje srst

Svědění

Svědění, které signalizuje, že má váš pes problém s nějakou kožní chorobou nebo alergií, se může mimo jiné projevovat i vykusováním srsti. Svědivost kůže může mít i doprovodné projevy v chování psa, například začne být nervózní, podrážděný, či dokonce agresivní. Proto je třeba navštívit veterinárního lékaře. Vyšetření kůže musí být velmi důkladné, aby se odhalila příčina svědění. Obvykle lékař použije specifické metody, například ultrafialovým zářením může objevit plíseň, ze vzorku tkáně je možné diagnostikovat kvasinky či bakterie nebo objevit parazity. V případě, že kožní problémy vašeho psa souvisejí s alergií, pomohou diagnózu stanovit kožní nebo krevní testy, po nichž následuje doporučení úpravy jídelníčku.

Zdroj: článek Pes si vykusuje chlupy u ocasu

Hnědý výtok z ucha

Zánět středního ucha se diagnostikuje otoskopem. Obvykle lze vidět změny i na vnějším uchu. Při včasném záchytu je postižen jen zvukovod. Někdy může jít i o parazitární zánět svrabový. Z ucha se uvolňují černorudé suché krusty podobné kávové sedlině. U koček je to velmi častý nález, u psů se vyskytuje jen zřídka. Diagnóza se potvrdí mikroskopicky. Na svrab je třeba použít Selamectin ve spot on přípravku nebo některé z ušních kapek. Imunitu proti svrabu je možné zvýšit homeopatikem Psorin, které snižuje i svědivost.

Naopak kvasinkový ušní zánět je velmi častý, kvasinky se množí ve vlhku, na tlapách, bradě, v kožních záhybech. Reakcí kůže je tvorba hnědofialového mazu, který ulpívá. Je potřeba použít ušní kapky proti kvasinkám a zvýšit imunitu například Monilií 15 ch. Elaps je homeopatikum doporučené při tvorbě červenohnědého mazu, Selenium upravuje mazotok.

Zdroj: článek Výtok z ucha u psa

Puritus

Pokud váš pes tráví většinu času škrábáním a kousáním se, jedná se nejspíše o pruritus – extrémní svědivost pokožky. Svědění je vyvoláno chemickou reakcí probíhající v kůži. Ta stimuluje nervy, které informují mozek a ten pak cítí svědění. Následné škrábání pak podporuje vyvolávající zánětlivou příčinu v kůži a tím se stav zhoršuje. Cokoliv, co vyvolává zánět kůže, způsobuje zároveň pruritus. Jak pruritus ovlivní zdraví vašeho psa, závisí na stupni pruritu. Mírné svědění bude mít těžko nějaký výrazný dopad, ale intenzivní svědění vede k intenzivnímu škrábání, a to pak vede ke vzniku bolestivých a postupně infikovaných ložisek na kůži. Pes může mít problémy se spaním, kňučet bolestí, pořád se okusovat a drbat. Každý pes má svůj práh svědivosti – to je míra svědivosti, kdy jakýkoliv vyvolávající podnět způsobí dostatečné podráždění vedoucí k neodolatelné touze po škrábání. Svědění je hlavním příznakem výskytu alergie nebo přítomnosti vnějších parazitů, ale může být spojován i s bakteriální nebo kvasinkovou infekcí kůže.

Zdroj: článek Pes si kouše nohy

Dravčík

Původcem je roztoč dravčík psí (Cheyletiella yasguri). Dravčíci jsou šedožlutí roztoči žijící na povrchu kůže a živící se tkáňovým mokem. Samičky lepí vajíčka na chlupy. Přítomnost dravčíků vyvolává zvýšené šupinatění kůže na krku a zádech. Dravčíci mohou napadnout i člověka. Jsou schopni proniknout i přes několik vrstev oblečení. Na kůži se objevují červené flíčky nebo pupínky s centrem žluté barvy, provázené úporným svěděním. Pokud nedochází k opakovanému přenosu, kožní projevy odezní. Dravčíci nedokončují na člověku vývojový cyklus, nemnoží se.

Onemocnění, které tento parazit vyvolává, se označuje jako cheyletielóza nebo dravčíkovitost, mezi chovateli se jí někdy také lidově říká chodící lupy. Vajíčka dravčíka jsou volně přilepená na chlupech napadeného jedince. Dravčík žije na kůži svého hostitele, nabodává jeho pokožku a živí se tkáňovým mokem, což vyvolává u psa silnou svědivost. Zpočátku se vyskytuje na hlavě napadeného psa, a to zvláště v okolí očí, na temeni hlavy a okolo uší. Při rozhrnutí srsti uvidíte bělavé, ke kůži přiléhající šupinky. Postupně se dravčík rozšiřuje po celém těle hostitele. Pokožka reaguje zvýšenou tvorbou lupů a postižený pes vypadá, jako by byl posypán moukou. Při silném napadení se na těle psa utvoří vrstva šupin a pes vypadá, jako by byl obalen krustou. Dravčík dokáže způsobit problémy psům, může ale vyvolat i potíže u lidí. Na člověku sice dlouho nepřežívá a nedokáže se na něm rozmnožit, ale způsobí na kůži načervenalé pupínky vyvolávající svědivost. V okamžiku, kdy se vyléčí pes, odeznívají i kožní potíže i u jeho majitelů.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo ve formě spot-on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Zdroj: článek Larvy v kůži u psa

Projevy nemoci

Virus se množí v mandlích, poté je lymfou zanesen k mízním uzlinám a hlavovým nervům, odkud se dostává k nervovému systému, kde útočí a poškozuje nervové buňky. Inkubační doba je nejčastěji 3-6 dnů. Zvíře náhle přestane žrát, je apatické nebo naopak podrážděné, vrčí, mňouká, může zuřit, útočit na věci kolem sebe, ale nikdy - na rozdíl od vztekliny - neútočí na člověka. Nejvýraznějším příznakem je úporné svědění – především na hlavě, krku, hrudníku. Zvíře se úporně škrábe, často se rozedře do krve. U koček svědivost nemusí být zjevná. Postupně se ztrácí schopnost polykat, a proto dochází výraznému slinění. Zvířata hynou v důsledku úplné paralýzy.

Specifická léčba neexistuje, úmrtnost u této nemoci je téměř 100%. V minulosti se v chovech používaly vakcíny specifické pro prasata aplikované v rámci ozdravovacích programů. Po jejich úspěšném ukončení v roce 1987 byla vakcinace prasat zakázána. Vakcína pro psy a kočky není dosud na trhu, z legislativního hlediska by však použita být mohla (zákaz se vztahuje pouze na prasata).

Diagnostika onemocnění se opírá o důkladnou anamnézu, klinické vyšetření, patohistologické nálezy a především laboratorní vyšetření.

Zdroj: článek Aujeszkyho choroba

Co když si pes vykusuje tlapky

Vykusování tlapek může souviset s parazitárním onemocněním zvaným trombikulóza, které je způsobeno larvami parazita Neotrombicula autumnalis (sametka podzimní). Typický je sezónní výskyt na konci léta a počátkem podzimu (konec srpna a září). V počátku svědivosti je možné při pozorné prohlídce postiženého zvířete najít v meziprstí, okolí očí, za ušima či v okolí konečníku oranžové shluky larev, které lze připodobnit k poprášení rostlinným pylem. Larvy mikroskopicky narušují tkáň a způsobují silnou svědivost, proto si pes neustále olizuje tlapky. Po vymizení larev zůstávají v místě napadení červené skvrnky. Tito parazité se nacházejí v typických lokalitách na trávě a napadají nejen zvířata, ale i člověka, takže po víkendovém pobytu na chalupě se drbe pes i celá rodina. U člověka se nejčastěji objevují na místech, která se potí, tedy například tam, kde je textil přichycen k tělu gumou, což jsou ponožky, spodní prádlo a podobně.

Léčba je poměrně jednoduchá, spočívá v použití přípravků na bázi pyretroidů ve formě spreje nebo koupelí, které doporučí veterinární lékař. Přípravky s dlouhodobým účinkem proti blechám a klíšťatům (postřiky, kapky za krk a obojky) nejsou v tomto případě účinné!

Zdroj: článek Pes si vykusuje srst

Příčiny

Ušní svrab (Otodectes cynotis) je nejčastějším roztočem napadajícím zvukovod psů. Toto vysoce přenosné onemocnění se rozšiřuje přímým kontaktem. Významným příznakem je svědivost a tvorba tmavě hnědého až černého mazu, jelikož sliny přítomných roztočů způsobují alergické svědivé reakce ve zvukovodu. Diagnózu potvrdí mikroskopické zjištění roztočů v ušním výtěru.

U psů je ušní svrab příčinou jen asi 5 % všech zánětů zvukovodu, na rozdíl od koček se ale u psů objevují příznaky dříve. Zdá se, že svědění, které u některých zvířat provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno alergickou reakcí na přítomnost roztočů spíše než parazitem samotným. U některých zvířat mohou příznaky vyvolat už dva roztoči, u jiných se objeví až při těžkém napadení nebo vůbec. Svědění se u zvířat projevuje třepáním hlavou a intenzivním škrábáním, které může vést až k poraněním.

Přítomnost parazitů také stimuluje tvorbu ušního mazu, který je nápadně tmavý a připomíná kávovou sedlinu. Strupy a maz obsahují živé roztoče a jsou proto infekční pro ostatní vnímavá zvířata. Na člověka toto onemocnění není přenosné. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou postihnout i bubínek nebo se šířit dále do středního ucha. Objeví-li se u domácího zvířete svědění nebo výtok ze zvukovodu, je nutné navštívit veterináře. Výše popisované příznaky mohou být způsobeny i jinými druhy roztočů, kvasinkami nebo plísněmi.

Zdroj: článek Ušní svrab u psa

Kožní problémy psů

Svědivost (pruritus) může být u psů vyvolána téměř kterýmkoli kožním onemocněním, pokud je komplikováno bakteriální infekcí kůže (sekundární pruritus). Mezi nejčastější příčiny kožních onemocnění, která způsobují primární pruritus, patří: vnější parazité (svrab, dravčíkovitost, zablešení, zavšivení), infekční agens (kvasinky, bakterie), hypersenzitivity (alergie na bleší kousnutí, atopická dermatitida, alergie na krmivo). Co se diagnostiky týče, je nezbytné zachovat určitý logický sled jednotlivých vyšetření.

Při určování kožního onemocnění se zohledňuje: věk, ve kterém se choroba vyskytla; místa na těle, jež nejvíce svědí; případná sezónnost příznaků; současné postižení trávicího traktu; charakter a rozložení kožních změn. Podstatné je důkladné celkové klinické vyšetření, po němž následuje zevrubnější dermatologické vyšetření. Po zjištění příčiny pruritu a stanovení diagnózy se přistupuje k terapii, která se liší dle choroby a reakce konkrétního jedince.

Svědění lze tlumit různými nespecifickými způsoby, například sprchováním nebo koupelí ve vlažné vodě, použitím šamponu s obsahem koloidních výtažků z ovsa a glycerinu. Tato opatření nemají nežádoucí účinky. V případě prokázané alergie na krmivo pak stačí podávat psovi takovou potravu, jež složku vyvolávající alergii neobsahuje. U atopické dermatitidy je terapie složitější: nejdříve se zkoušejí nespecifické metody tlumení svědivosti, ty však často nestačí. Pro pacienty s menším počtem alergenů je vhodná imunoterapie.

Vždy je potřeba se obrátit na veterinárního lékaře.

Zdroj: článek Kožní problémy u psů

Co dělat, když se pes škrábe do krve

Pokud pes tráví většinu času škrábáním a kousáním se do krve, jedná se o pruritus (extrémní svědivost pokožky). Svědění je vyvoláno chemickou reakcí probíhající v kůži. Ta stimuluje nervy, které informují mozek a ten pak cítí svědění. Následné škrábání podporuje vyvolávající zánětlivou příčinu v kůži a tím se stav zhoršuje. Cokoliv, co vyvolává zánět kůže, způsobuje zároveň i pruritus.

Pokud svědění trvá déle než jeden den a vede ke vzniku lézí s vypadávající srstí, k zarudnutí kůže a očividné bolestivosti a nepohodlí, měli byste navštívit veterináře.

Může se jednat o:

• atopii – reakci na vzdušné alergeny, jako jsou pyly, domácí prach a roztoči; psi s atopií si nejčastěji koušou tlapky, škrábou uši a čumák a okolí očí; stav se většinou zhoršuje během léta;
• potravní alergii – alergii na jednu nebo více složek potravy; projevuje se svědivostí stejných částí těla jako u atopie;
• alergii na hmyz – lépe řečeno na kousnutí hmyzem; jde o poměrně málo častou alergii, která se projevuje na místech nejčastěji postižených pokousáním (hřbet nosu, uši);
• kontaktní (dotykovou) alergii – jde o velice vzácnou formu alergie u psů, dochází k ní při styku kůže s nevhodným materiálem.

Paraziti:

• svrab – jde o silně intenzivní postižení kůže způsobené zákožkou svrabovou; je to infekční postižení přenosné mezi zvířaty; nejčastější léze bývají na uších, loktech, kotnících;
• demodikóza – patří také mezi svrabová onemocnění, je vyvolávaná parazitem Demodex canis; primárně svědivá není, až po následné infekci kůže se projevuje svědivost; chyrakteristickým projevem bývá vypadávání srsti v malých místech, která se postupně rozšiřují;
• blechy – způsobují svědění i u psů bez alergie, ale míra svědění je zde daleko menší.

Ke stanovení diagnózy je třeba: podrobná celková anamnéza, detailní klinické vyšetření, kožní seškraby při podezření na svrab, kultivace chlupů při podezření na plísně.

Léčba

K trvalému odstranění pruritu je potřeba zjistit přesnou vyvolávající příčinu a tu léčit. V mezičase je žádoucí aspoň dočasně potlačit svědivost kůže, čehož může být dosaženo:

• antihistaminiky (léky potlačující alergickou reakci) – u psů jsou méně účinná než u lidí a prokazatelně pomáhají jen ve 25–30 % případů, v porovnání s kortikoidy je ale jejich užití velmi bezpečné;
• přidáváním mastných kyselin do krmiva – vhodné jsou zvláště při chronickém pruritu, upravují imunitní odpověď, například kyselina eikosapentenová obsažená v rybím oleji napomáhá změnit chemické složení látek vznikajících při alergické reakci, čímž snižuje zánětlivou reakci; stejně jako antihistaminika ani mastné kyseliny nepomáhají všem psům, ale jsou bezpečná; pes, který nereaguje na antihistaminovou léčbu, může ukázat dobrou odpověď na kombinaci antihistaminik a mastných kyselin;
• zklidňujícími šampony – ty jsou vyrobeny na různé bázi, některé obsahují lokální anestetika nebo kortikoidy, které jsou bezpečné k užití; jsou většinou hydratující, a proto je možné používat je často;
• kortikoidy – pokud selžou jiné léčebné postupy, přichází na řadu kortikoidy, jako například prednison; jejich použití, obzvlášť dlouhodobé, má bohužel celou řadu vedlejších účinků, například rapidně zvýšenou žízeň i chuť k jídlu (což má za následek zvýšení hmotnosti), dále potlačení imunitní reakce (větší riziko infekcí, podráždění žaludku, poškození jater a nadledvinek).

Zdroj: článek Co na svědění kůže u psa