Rychlá odpověď: Průjem u psa zastavíte nejrychleji krátkou hladovkou (12–24 h), dostatkem vody a následně lehkou dietou (rýže s kuřecím masem). Jde o odlehčení trávení, aby se střeva uklidnila. Pokud se ale objeví krev, apatie nebo průjem trvá déle než 2–3 dny, je nutný veterinář.
Poprvé, když měl můj pes průjem, udělal jsem přesně to, co dělá většina lidí – začal jsem panikařit a zkoušel všechno možné najednou. Výsledek? Jen jsem to zhoršil. Až časem jsem pochopil, že méně je někdy víc.
Dnes už mám za sebou několik podobných situací a vím přesně, co funguje a co je zbytečné. V tomhle článku vám ukážu postup, který se mi opakovaně osvědčil a který zvládnete doma bez stresu.
FAQ – často kladené otázky
Jak zastavit průjem u psa rychle?
Průjem u psa zastavíte nejrychleji hladovkou a dietou. Krátké vysazení krmení a následná lehká strava patří mezi nejúčinnější postupy.
Jak zastavit průjem u psa doma znamená hlavně nezatěžovat trávení. Kombinace hladovky, vody a rýže s kuřecím funguje ve většině běžných případů. Důležité je vydržet a nepřidávat další jídlo příliš brzy, jinak se problém vrací.
Co dát psovi při průjmu?
Při průjmu u psa je nejlepší rýže s kuřecím masem. Jde o lehce stravitelnou kombinaci.
Co dát psovi při průjmu řeším vždy stejně – jednoduchá dieta bez tuku a soli. Rýže váže vodu a kuřecí maso dodá energii. V praxi se ukazuje, že složitější řešení nemají lepší efekt.
Pes má průjem 3 dny a pořád nic – co teď?
Pokud průjem u psa trvá 3 dny bez zlepšení, už to není běžný stav. Je potřeba jednat.
Průjem u psa, který trvá déle než 72 hodin, často znamená infekci, parazity nebo jiný problém. Domácí dieta už většinou nestačí. Veterinární vyšetření je v tomto bodě nejrozumnější krok, protože další čekání stav spíš zhorší.
Může pes na průjem umřít?
Ano, v krajních případech může být průjem u psa nebezpečný. Hlavním rizikem je dehydratace.
Průjem u psa sám o sobě většinou není smrtelný, ale pokud se přidá zvracení, odmítání vody nebo slabost, situace se může rychle zhoršit. Nejvíc ohrožená jsou štěňata a starší psi.
Pes má průjem, ale žere normálně – je to v pořádku?
Ano, ale neznamená to, že je vše v pořádku. Chuť k jídlu není spolehlivý ukazatel.
Průjem u psa může probíhat i při normálním apetitu. Právě proto je důležité krmení dočasně omezit, i když pes žere. Pokud budete pokračovat v běžné stravě, problém se může zbytečně prodloužit.
Jak dlouho nechat psa bez jídla?
Hladovka při průjmu u psa trvá obvykle 12–24 hodin.
Průjem u psa vyžaduje odlehčení trávení. Kratší hladovka pomůže střevům zklidnit se. Delší hladovění ale není vhodné, hlavně u menších nebo citlivých psů.
Kdy jít s průjmem psa k veterináři?
K veterináři jděte při krvi, apatii nebo trvání déle než 3 dny.
Průjem u psa je běžný, ale některé příznaky znamenají problém. Pokud se objeví krev, zvracení nebo únava, je nutné jednat rychle. Nevyplatí se čekat.
Je normální, že má pes průjem jeden den?
Ano, krátkodobý průjem u psa je běžný.
Průjem u psa často vznikne po dietní chybě nebo stresu. Pokud odezní do 24 hodin a pes je aktivní, není důvod k obavám.
Může pes jíst granule při průjmu?
Granule při průjmu u psa nedávejte.
Průjem u psa vyžaduje lehkou stravu. Granule jsou hůře stravitelné a mohou stav zhoršit.
Ve svém příspěvku CO NA SVĚDĚNÍ KŮŽE U PSA, SRST HRUBNE A LÁME SE ALE NEMIZÍ, NEJSOU LYSINY, KRÁTKOSRSTÝ JEZEVČÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata Čtvrtečková.
Našemu krátkosrstému jezevčíku na hřbetu začala hrubnout srst, která se při vyčesávání lámala na jemné části. Zřejmě ho trápí svědění, sebe se, ale na hřbet nedosahne. Je mu 13 let, je v dobré kondici, ale to svědění ho trápí, neodpočine si. Krmíme stále stejně, žádné změny.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ano, pes může na průjem umřít, pokud se situace podcení. Nejčastější příčinou je dehydratace nebo infekce.
Průjem u psa sám o sobě většinou není smrtelný, ale jeho následky ano. Pokud pes nepije, ztrácí tekutiny a stav se rychle zhoršuje. Největší riziko je v tom, že člověk čeká příliš dlouho.
Jak rychle může pes na průjem umřít?
V extrémních případech se může stav zhoršit během 24–48 hodin. Největší riziko je dehydratace.
Průjem u psa může být rychlý problém hlavně u štěňat a malých plemen. Pokud pes nepije a je slabý, čas se počítá na hodiny. Právě proto je důležité reagovat včas.
Jak poznám, že už je průjem u psa nebezpečný?
Nebezpečný průjem poznáte podle změny chování psa. Apatie je hlavní signál.
Průjem u psa je problém, pokud se přidá únava, nepití nebo krev. V těchto případech už nejde o běžný stav a je nutné jednat.
Pes má průjem 3 dny, co mám dělat?
Pokud průjem u psa trvá 3 dny, je potřeba to řešit.
Průjem u psa, který trvá déle než 72 hodin, už většinou není běžný. V takovém případě doporučuji kontaktovat veterináře a nenechávat to být.
Je normální, že pes při průjmu nepije?
Ne, odmítání vody je velmi nebezpečný signál.
Průjem u psa způsobuje ztrátu tekutin. Pokud pes nepije, hrozí dehydratace. To je jeden z nejrizikovějších stavů.
Kdy jet s průjmem psa k veterináři?
K veterináři je potřeba jet při varovných příznacích.
Průjem u psa řešte okamžitě, pokud se objeví apatie, krev nebo zvracení. Nečekejte, až se to zhorší.
Co je největší chyba při průjmu u psa?
Největší chyba je čekání.
Průjem u psa se často podceňuje. Lidé čekají „ještě jeden den“, a právě to může být zásadní problém.
Poznám, že pes na průjem umírá?
Ano, existují příznaky, které ukazují na kritický stav při průjmu u psa. Nejčastěji jde o apatii a kolaps.
Průjem u psa v kritické fázi doprovází silná slabost, nezájem o okolí a odmítání vody. Pes může jen ležet a nereagovat. V této fázi už nejde o běžný problém a je nutné okamžitě jednat. Čas hraje zásadní roli.
Pes má průjem, ale jí normálně – je to v pořádku?
Ano, ale neznamená to, že je vše v pořádku. Chuť k jídlu může klamat.
Průjem u psa může probíhat i při normálním apetitu. To ale neznamená, že trávení funguje správně. V takové situaci je vhodné krmení omezit a nasadit dietu, jinak se problém může zbytečně protáhnout.
Může pes dostat průjem ze stresu?
Ano, stres je častou příčinou průjmu u psa.
Průjem u psa se objevuje při změně prostředí, cestování nebo napětí.
Ve svém příspěvku CO NA SVĚDĚNÍ KŮŽE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Foukalová.
Dobrý den, prosím, jsou nějaké tablety proti svědivosti kůže u psa, neustálé drbání, pes je v čistotě, nemá blechy, ani klíště, je v bytě s výběhem do trávy na dvůr, ale četla jsem, že nejsou dobré, kde jsou s kortikoidy, v některém článku je napsané, že existují tablety, jednoduché podávání, a zklidní psa, ale nepíšou tam jaké, název, můžete mi poradit, jestli se dá takhle něco objednat, nebo přímo koupit, nebo na to musí být recept,
Pes: Jack rasl teriér,váží 10 kg.
Děkuji za odpověď, Irena
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy.
Ve svém příspěvku SVEDENI KUZE U PSU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Vrablova.
Dobry den svedeni kuze u psa hlavne na hrbetu packy a u ocasu a na stehne nekdy dost intenzivne koupeny novy obojek proti parazitum co jeste udelat?dekuji za odpoved.Vrablova.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ano, některé lidské léky lze použít, ale pouze omezeně.
Průjem u psa lze řešit pomocí aktivního uhlí nebo Smecty, ale vždy je nutné sledovat stav psa. Ne všechny léky jsou vhodné a některé mohou být nebezpečné.
Kolik Smecty dát psovi?
Dávkování Smecty závisí na váze psa.
Průjem u psa lze zmírnit Smectou, ale dávka musí být menší než u člověka. U menších psů stačí malé množství, u větších lze dávku zvýšit.
Je aktivní uhlí bezpečné pro psa?
Ano, aktivní uhlí patří mezi nejbezpečnější možnosti.
Průjem u psa lze pomocí uhlí často stabilizovat, zejména pokud jde o dietní chybu. Neřeší ale příčinu, proto je nutné sledovat stav.
Můžu dát psovi Imodium?
Ne, Imodium není vhodné bez konzultace s veterinářem.
Průjem u psa může být tímto lékem potlačen, ale příčina zůstává. To může vést ke komplikacím.
Co je nejlepší lék na průjem u psa?
Neexistuje jeden „nejlepší“ lék.
Průjem u psa je potřeba řešit komplexně – dieta, klid a případně jednoduchý lék jako uhlí nebo Smecta.
Jak dlouho čekat, než jet k veterináři?
Maximálně 48 hodin bez zlepšení.
Průjem u psa by se měl do dvou dnů zlepšit. Pokud ne, je potřeba řešit situaci jinak.
Co když jsem dal psovi špatný lék?
Pokud jste dali psovi nevhodný lék, sledujte okamžitě jeho stav a jednejte.
Průjem u psa se může po nevhodném léku zhoršit nebo změnit průběh. Pokud zaznamenáte apatii, zvracení nebo zhoršení, je nutné kontaktovat veterináře. Nečekejte, jestli to „přejde“.
Jak rychle zabere Smecta u psa?
Smecta může začít působit během několika hodin.
Průjem u psa se při správném použití často zklidní během 12–24 hodin. Pokud se stav nezlepší do druhého dne, je potřeba zvolit jiný postup.
Může pes dostat průjem po léku?
Ano, některé léky mohou průjem způsobit nebo zhoršit.
Průjem u psa se může objevit jako reakce na nevhodný lék nebo špatné dávkování. Proto je důležité používat jen ověřené možnosti.
Co dělat, když pes nepije?
Pokud pes nepije, jde o velmi rizikový stav.
Průjem u psa bez příjmu tekutin vede rychle k dehydrataci. V takovém případě je nutné jednat okamžitě a nečekat.
Jak poznám, že je průjem vážný?
Vážný průjem poznáte podle změny chování psa.
Průjem u psa je nebezpečný, pokud se objeví apatie, krev nebo zvracení. Tyto příznaky znamenají, že situace není běžná.
Můžu kombinovat více léků najednou?
Ne, kombinování léků je rizikové.
Průjem u psa je lepší řešit jedním postupem a sledovat reakci. Kombinace více léků může stav zhoršit.
Co když průjem po léku nezmizí?
Pokud průjem neustupuje, je potřeba změnit přístup.
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica.
moj pul rocni kocour ma zlute vyrazky.. podle veterinarky du to parazity z travy.. Okupala dom ho samponem proti parazitom a doktorka doufa ze je to zabije.. A co ked nezabije.. Co mam robit??????
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o eozinofilní granulom, což je dobře ohraničená, vyvýšená, pevná, žluto-růžová, lineární léze obvykle lokalizovaná na zadním stehně. Obecně je asymptomatická, ale může občas ulcerovat a vykazovat ložiska nekrózy a svědění. Může být také umístěna na bradě, tlapkách nebo ústní dutině. Eozinofilní granulom je spojován s alergií na bleší kousnutí, přecitlivělostí na potraviny, atopickou dermatitidou, kousnutím komáry, přecitlivělostí na hmyz, genetickou predispozicí a bakteriálními a virovými infekcemi (kaliciviry).
Léčba:
1. Odstranění parazitických nebo plísňových příčin svědění. Ektoparazity jsou v současnosti nejlépe eliminovány širokospektrými paraziticidy, které jsou schopné zabíjet blechy i roztoče (včetně Notoedres cati, Otodectes cynotis a Cheyletiella spp.), jako jsou selamektin, imidacloprid/moxidektin nebo fluralaner. Současně, v případě, že jsou léze kompatibilní s dermatofytózou, by měla být zahájena mykotická kultivace s chloupky
odebranými jak z centra, tak z periferie lézí.
2. Identifikace a léčba sekundárních bakteriálních a/nebo kvasinkových infekcí, jsou-li přítomny. Bakteriální infekce kůže není u koček tak častá jako u psů. V případech výskytu povrchové pyodermie způsobené koky lze podat empirickou léčbu amoxicilinem/klavulanátem 12,5–25 mg/kg každých 12 hodin nebo cefalexinem 15–30 mg/kg každých 12 hodin nebo klindamycinem 5–10 mg/kg každých 12 hodin po dobu dvou až čtyř týdnů nebo do jednoho týdne po úplném zhojení lézí. V případech přemnožení bakterií nebo přítomnosti kvasinky Malassezia spp. kvasinky se provádí lokální dezinfekční ošetření pomocí chlorhexidinové pěny, gelu nebo spreje. V případech těžké generalizované kvasinkové infekce lze také podat systémový itrakonazol (5 mg/kg každých 24 hodin po dobu dvou týdnů).
3. Rozlišení mezi nežádoucí reakcí na potravu a alergií na životní prostředí, pokud po dokončení kroků 1 a 2 kočka stále vykazuje nadměrné olizování nebo škrábání a/nebo jsou dále přítomny známky alergické dermatitidy, tak kočka pravděpodobně trpí hypersenzitivitou, která není způsobena blechami, ani v důsledku potravinových nebo environmentálních alergenů. Aby se odlišila nežádoucí reakce na potraviny od alergie na životní prostředí, měla by být zahájena osmitýdenní dietní eliminační dieta. To jest výlučně domácí vařená strava nebo hydrolyzované krmivo ve formě granulí. Je třeba dbát na to, aby kočka nekonzumovala zbytky stravy od jiných zvířat. Možná bude nutné kočce zabránit opouštět dům. Pokud ani tak kočka nebude stále vyléčena, ale po osmi týdnech se alespoň trochu zlepšila, pokračujte v dietním krmivu po dobu dalších dvou až šesti týdnů, abyste zjistila, zda dojde k ústupu.
Blecha patří mezi nejhojnější a nejčastější cizopasníky psa. Není nebezpečná jen svým vlastním cizopasením, ale i tím, že je mezihostitelem tasemnice psí.
Blecha je malý drobný parazit, velký 1–5 mm. Dokonalé přizpůsobení blech k cizopasnému způsobu života se projevuje v jejich stavbě těla. To je ze stran zploštělé, s mohutně vyvinutým třetím párem končetin. Blechy tak snadno pronikají srstí hostitele a znamenitě na velké vzdálenosti skáčou. Skoky dlouhé až 1,5 m jsou důležité pro šíření cizopasníka z jednoho hostitele na druhého. Celé tělo blechy je silně vyztužené chitinem, takže je velmi pevné. Je červenohnědě zbarvené, lesklé. Samice jsou větší než samci.
Dospělé blechy jsou stálí cizopasníci psa. Svého hostitele tu a tam nakrátko opouštějí, ale jen proto, aby zanedlouho cizopasili zase na jiném. Blecha psí dává přednost psům, ale příležitostně, po omezenou dobu, je schopna žít i na jiném hostiteli. Při zvlášť silném napadení psa mohou blechy dočasně přejít i na člověka.
Samice kladou vajíčka především do skulin v podlaze a nečistot v okolí lože psa. Při velmi silném napadení je kladou také přímo do jeho srsti. Vajíčka pak obyčejně spadnou a dostanou se mimo tělo psa. Za 5–12 dní se z nich líhnou larvy. Jsou asi 4–5 mm dlouhé, bělavé, porostlé jemnými chloupky. Vždy žijí mimo tělo hostitele, na zemi, obvykle v jeho blízkém okolí. Živí se organickými částečkami prachu. Přitom mohou pohltit i vajíčka tasemnice psí, narazí-li na ně. Obvykle po 9–11 dnech se larvy zakuklí. Klidové stadium ve vývoji blechy – kukla – trvá většinou 11–20 dní. Kukly lze nalézt v okolí hostitele. Zámotky opouštějí dospělci, kteří ihned vyhledávají psa, aby mohli sát krev. Jinou potravu nejsou schopni přijímat. Krev sají obě pohlaví. U samic předchází sání krve každé snůšce vajíček. Za příznivých podmínek může celý vývoj od vajíčka po dospělce trvat dokonce jen 18 dní. Dospělé blechy žijí průměrně 3–5 měsíců.
Jen výjimečně, u mimořádně zanedbaných jedinců, a zvláště za teplého počasí, může celý vývoj blechy včetně larvy a kukly proběhnout v srsti psa.
Pokožku hostitele dráždí blechy pouhým svým pohybem v srsti. Ale také ji poškozují, když ji nabodávají při přijímání potravy. To vše vyvolává velice silné svědění. Do bodných ranek, které způsobují sáním, vpouštějí blechy sliny obsahující podobně jako u klíšťat látky, které brání sražení krve. Tyto látky však také dráždí tkáně v okolí ranky, což opět vyvolává svědění. Pes se v těchto místech škrábe, a kam dosáhne zuby, tam se i kouše. Přitom může snadno pohltit blechu nakaženou tasemnicí a infikovat se.
V naší poradně s názvem TVRDÁ STOLICE U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav.
prosim o radu existuje nejaky jednoduchy prypravok tvrdou stolici miva občas dakujem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pro léčbu tvrdé stolice u psů se zaměřte na zvýšení příjmu vody, přidání vlákniny do stravy (například zavařané dýně) a podporu pohybu. Pokud zácpa přetrvává nebo je závažná, poraďte se s veterinářem o dalších možnostech léčby, jako jsou změkčovadla stolice, projímadla nebo klystýry.
Hydratace psa
Zajistěte, aby měl váš pes stálý přístup k čerstvé, čisté vodě. Zvažte přidání vody do krmiva nebo použití mokrého krmiva pro zvýšení příjmu tekutin.
Zvýšení příjmu vlákniny
Konzervovaná dýně – 100% čisté dýňové pyré je dobrým zdrojem vlákniny a může pomoci změkčit stolici. Začněte s malým množstvím (např. 1 čajová lžička pro malé psy, 1 polévková lžíce pro větší psy) a podle potřeby upravte.
Další potraviny s vysokým obsahem vlákniny – zvažte přidání zeleniny, jako je mrkev, zelené fazolky nebo listová zelenina, nebo ovoce, jako jsou jablka nebo borůvky, vše pomalu s mírou.
Doplňky stravy s vlákninou
Proberte s veterinářem vhodné doplňky stravy s vlákninou, jako je psyllium nebo lněné semínko.
Cvičení
Pravidelná fyzická aktivita může stimulovat vyprazdňování. Vezměte svého psa na procházky, hrajte si s aportem nebo se věnujte jiným aktivitám, které ho rozhýbou.
Kdy navštívit veterináře
- Pokud zácpa přetrvává déle než několik dní.
- Pokud se váš pes namáhá při defekaci nebo má bolesti.
- Pokud si všimnete jakýchkoli dalších znepokojivých příznaků, jako je zvracení nebo letargie.
Ve vážných případech může váš veterinář doporučit klystýry, změkčovadla stolice nebo jiné léky.
Důležité upozornění
Nedávejte psovi dýňovou náplň do koláče, protože obsahuje škodlivé složky. Také se vyhněte používání lidských změkčovačů stolice bez veterinárního dohledu.
Při provádění změn ve stravě je zavádějte postupně, abyste zabránili podráždění žaludku vašeho psa.
Annamaet krmivo pro psy se vyrábí ve dvou variantách, a to Original a Grain free.
Original
Na výrobu těchto krmiv je využívána holistická receptura, jsou přirozeně konzervována, vyrobena bez kukuřice a pšenice. Všechny použité suroviny jsou přírodní a krmiva Annamaet neobsahují žádné umělé konzervanty, barviva nebo ochucovadla. Každá receptura je založena na velmi kvalitních živočišných bílkovinách s vysokou stravitelností. V řadě Original výrobce nabízí 5 různých druhů, které se mezi sebou liší především obsahem bílkovin a tuků, tj. svou energetickou hodnotou. Všechna krmiva Annamaet splňují požadavky na výživu psů ve všech životních stadiích, jsou tedy vhodná jak pro štěňata, tak pro dospělé psy. Při výběru vhodné receptury se rozhodujte podle aktuálních energetických potřeb svého psa nebo dle jeho chuťových preferencí.
Annamaet Adult 23%
Annamaet Adult je receptura vytvořená pro starší psy nebo psy s pomalejším metabolismem. Velmi oblíbená je také ve větších chovech psů. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy.
Doporučená denní dávka záleží na hmotnosti psa. Pro psa ve velikosti do 6 kg je vhodná denní dávka 74–124 g; pro psa od 7 do 13 kg se doporučuje denní dávka 124–173 g. Doporučené dávkování je uvedeno vždy na obalu výrobku.
Krmivo je možné objednat v některých internetových obchodech za celkem příznivou cenu ve srovnání s kvalitou výrobku.
Annamaet Option 24%
Annamaet Option představuje alternativní variantu k drůbežím recepturám, je vyrobená z divokých tichomořských lososů a zvěřiny. Jde o velmi oblíbenou recepturu, vhodnou například při řadě potravinových alergií. Jako doplněk omega-3 mastných kyselin obsahuje tento produkt i řasy. Krmivo je vhodné pro psy ve všech životních stadiích – štěňata, březí i kojící feny a dospělé psy.
Ve svém příspěvku BOULE POD KŮŽÍ NA BRISE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Mikulec.
boulička na břiše psa- může to být také lipom- tzn. nezhoubný tukový nádorek, pokud je bulka pohyblivá pod kůží. Mám vlastní zkušenost, mám již 3.labradora a všichni to měli. Pokud se odoperuje, většinou narůstá pomalu znovu. Ale mám vyzkoušenou vynikající mast přímo na lipomy. Je to krušinová mast- můžete vyrobit snadno doma. Natírali jsme psovi velký lipom na zádech a po měsíci už úplně zmizel. Už je to rok a zatím nikde. chtělo by to ale trochu vyholit srst, aby se mastička dostala přímo na kůži a mazat 3x denně. Bylinky na mast koupíte buď v .bylinkářství nebo na internetu. Skládají se z: krušina, měsíček,třezalka a k tomu potřebujete dobré domácí sádlo. Návod k vaření vám zdarma pošlu na mail.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlína Janečková.
Dobrý den pane Mikulec,
mohu Vás poprosit o zaslání návodu na výrobu masti. Mockrát děkuji.
S pozdrevam
Janečková
Svrab (postaru prašivina) je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobeného drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Svrab se řadí mezi kožní nemoci u psů. Ačkoliv má jen zřídka fatální následky, včasné rozpoznání tohoto problému vede ke zkrácení jinak dlouhodobé léčby.
Zákožka svrabová se u psů projevuje velkou svědivostí, a tedy častým drbáním, což je stejný příznak jako v případě alergií. Nejčastěji se projevuje tím, že pes se škrábe a kouše. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi musí škrábat především v teplém prostředí. Svědění je tak velké, že se pes musí škrábat jak ve dne, tak i v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová totiž žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky psa dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy především o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců nebo přímo v uších. Na těchto místech se pes škrábe a kouše, čímž rozšíří nákazu na další části těla. Kromě svědění možná časem zpozorujete, že srst vašemu psovi na určitých místech vypadá nebo že váš pes ztrácí na hmotnosti.
Svrab se léčí buď lokálně, kdy se postižené místo musí nejprve důkladně omýt šamponem, poté se aplikuje léčebný přípravek, který vám určí veterinář. Tuto proceduru musí pes podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku.
Pokud se vám podaří svrab úspěšně zlikvidovat, nemusíte mít dále obavy o vlastní zdraví. Svrab se totiž přenáší i na lidi, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
Ušní svrab je onemocnění zevního zvukovodu zvířat, které způsobují parazitičtí roztoči z čeledi Prosoptidae. Původcem ušního svrabu psů je strupovka ušní (Otodectes cynotis). Nemoc se projevuje intenzivním svěděním a v pokročilých stadiích se může objevit i páchnoucí výtok z uší a hnisavý zánět zvukovodu, který může vést až k proděravění bubínku a rozšíření infekce do středního i vnitřního ucha. U psů je ušní svrab příčinou asi 5 % všech zánětů zvukovodu, na rozdíl od koček se ale u psů objevují příznaky dříve.
V naší poradně s názvem VYPADÁVÁNÍ SRSTI U PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Dřevojánková.
Dobrý den,
prosím pěkně o radu.
Máme doma tříletou čubičku trpasličího jezevčíka která začala ztrácet srst,zůstává ji jen
takový semiš.Byli jsme u dvou veterinářů,odebrali jí krev,seškrábali ji kůži na plíseň a
roztoče ale nic nenašli.Dokonce na radu veterináře jsme ji nechali vykastrovat ale vypadávání
srsti pokračuje.Začalo to kolem čela,uší,bříška,prdelky a ocásku.Teď to má od oušek přes krk,
hruď,bříško až k zadečku.Teď se jí objevily dvě místa na zádech kde prosvítá trochu kůže.
Krmíme jí suchým Pedigree i kapsičkami,vařené maso s rýží nebo vločkami.Má ráda ovoce i
zeleninu kterou konzumuje syrovou.Oproti jiným pejskům malých ras,málo pije.
Poraďte co máme udělat.
Děkujeme za radu Helena a Honza z Teplic
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Krátkosrstí jezevčíci ve středním věku často trpí onemocněním štítné žlázy zvané hypotyreóza. Většinou se pozná z vyšetření krve, proto si vzpomeňte, jestli bylo toto onemocnění vyloučeno při zmiňovaných odběrech krve. Dále to může být i alergie, třeba na některou ze složek její pestré stravy. V tom případě zkuste experimentovat se stravou a zařaďte na několik měsíců jen dietní granule bez dalších zpestření a pamlsků. Rovněž koupání a šamponování pejska může způsobit vysušení pokožky a vznik lysin. V takovém případě použijte po koupání hydratační krém a nebo zkuste kondicionér. Šamponování by nemělo být častěji než jednou za 10 dní.
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
Povrchový zánět rohovky s pigmentací
(latinsky keratitissuperficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
(latinsky keratitis superficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí.
V naší poradně s názvem JAKÝ OLEJ LÉČÍ POKOŽKU PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Sedláková.
Máme labradora, který má alergické problémy s kůží. Momentálně je vše na ústupu, dostal dvě injekce proti svědění, kůže už není zarudlá, suché stroupky vyčesáváme, ale má pořád dodně lupů. Poradte mi prosím jaký olej mu nejlépe přidávat do krmení.
díky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
O tom, které krmení bude pro vašeho pejska nejlepší, se musíte pobavit s lékařem, kterému se podařilo omezit příznaky alergie. Tento veterinář patrně zjistil na co je pejsek alergický a mohl by tak nejlépe odpovědět na vaši otázku čím dále krmit. Zároveň vám doporučí i doplňky stravy, které nebudou pejskovi ubližovat prostřednictvím nežádoucích alergenů.
Obojek je aktivován pouze vibracemi hlasivek při štěkání psa, přičemž je vyloučeno spuštění jiným psem. Při štěkání psa obojek dle nastavení buď vydává samotný ultrazvukový signál, nebo se na krku psa rozechvěje vibracemi, nebo obojí současně. Tím upoutá pozornost psa a přeruší jeho (často vytrvalé) štěkání. Tento obojek je vhodný pro čivavy, yorkšíry, krysaříky, maltézské či boloňské psíky a všechna malá plemena psů, pro které jsou jiné obojky moc silné. I mezi malými křiklouny se ale zcela určitě naleznou takoví, kterým protivný zvuk nebo chvění obojku nezabrání v jejich rozhodnutí nám o sobě neustále hlasitě dávat vědět. Více než na velikosti totiž záleží na citlivosti a vnímavosti psa. V případě, že ultrazvukový obojek u vašeho psa nebude fungovat, budete jej muset nahradit obojkem elektronickým.
Nasadit čtyřnohému příteli elektronický obojek proti štěkání není žádná ostuda. K výchově psů je používají i zkušení kynologové. Aby pomůcka splnila očekávání, je nutné věnovat jejímu výběru dostatečnou pozornost. Často diskutovaný je také etický, respektive bezpečnostní rozměr protištěkacích obojků.
Moderní protištěkací obojky nemají s týráním zvířat vůbec nic společného. Musí splňovat přísná kritéria a parametry. Je tedy zaručena bezpečnost psa i jeho pána. Elektronickými obojky se zabývala mimo jiné Ústřední komise pro ochranu zvířat, která došla k závěru, že protištěkací obojky prodělaly v uplynulých letech takový technický vývoj, že jsou na hony vzdálené svým předchůdcům používajícím silnější stimuly a nevybaveným ani regulačními mechanismy. Existuje dokonce Mezinárodní asociace výrobců elektronických obojků (ECMA), která sdružuje výrobce respektující šetrné zacházení se zvířaty.
Princip protištěkacího obojku je jednoduchý. Jedná se o elektronické (nikoli elektrické) zařízení, které snadno rozpozná, když pes štěká nebo vyje. Když váš pes, například v době, kdy nejste doma, začne štěkat, obojek se aktivuje a psa napomene. Upozornění přitom většinou probíhá ve třech fázích. Prvním je zvukový signál, následuje vibrace. Pokud pes na signály nereaguje, přichází korekční elektrostatický impuls. K tomu ale většinou dochází jen výjimečně, respektive na začátku používání obojku. Pes totiž velmi brzy pochopí souvislost a souslednost jednotlivých upozornění.
Druhy elektronických protištěkacích obojků:
Ultrazvukové protištěkací obojky vysílají ultrazvuk, který je pejskům nepříjemný. Vyslání ultrazvuku je aktivováno štěkotem psa. Nevýhodou tohoto typu protištěkacích obojků je relativně nízká účinnost – ne každému psovi vadí.
Vibrační protištěkací obojky se vyznačují už vyšší účinností.
Vykusování srsti může mít různé příčiny, ale je spojeno zejména se svěděním kůže, které mohou způsobovat bakterie, záněty, alergie či kousnutí hmyzem. Při svěděníkůže a následném vykusování srsti je často nezbytná návštěva lékaře.
Ve většině případů se jedná o podráždění kůže vnějšími parazity, nejčastěji to bývají blechy. Nicméně blechy obvykle nezpůsobují přímo vykusování kůže, ale pouze častější drbání, olizování, krvácení a v nejhorším případě zánět. Příčinou škrábání vašeho psa a vykusování srsti mohou být i jiné vlivy než vnější parazité. Pokud si tedy váš pes vykusuje srst, měli byste neprodleně navštívit veterinárního lékaře.
Prvním druhem možných chorob jsou ty způsobené bakteriemi, protože bakterie se obyčejně vyskytují přímo na kůži. Bakteriální kožní infekce mohou způsobit vznik vřídků nebo pupínků vyplněných hnisem. Další příčinou, která způsobuje nadprůměrné svěděníkůže u psů, jsou mazotokové ekzémy, které se projevují zaschlými strupy z krve a hnisu, který je výsledkem vytvořeného zánětu. Mezi štěňaty je v dnešní době poměrně dost rozšířena plíseň. Ta ovšem ve většině případů nezpůsobuje svědivost, ale sekundární bakteriální infekci, která může vyvolat tvorbu strupů na kůži, které si pak pes škrábe a olizuje. Jedním z málo známých případů je svědění způsobené alergií psa.
Vyšetření kůže musí být velmi důkladné, aby se odhalila příčina svědění. Obvykle lékař použije specifické metody, například ultrafialovým zářením může objevit plíseň, ze vzorku tkáně se dají diagnostikovat kvasinky či bakterie nebo jiní parazité. V případě, že kožní problémy vašeho psa souvisí s alergií, pomohou diagnózu stanovit kožní nebo krevní testy, po kterých následuje doporučení úpravy jídelníčku.
Léčbu vždy musí stanovit veterinář, který doporučí, co je potřeba.
Blecha je nepříjemný parazit živící se krví jedince, kterého si vybrala za hostitele. Zvlášť aktivní jsou samičky, které se musejí opakovaně vydatně nasát, aby byly schopny produkovat potomstvo. Nakladená vajíčka blech padají z napadených zvířat na zem, kde prodělávají postupný vývoj přes larvu, kuklu až po dospělce, který opět naskakuje na vyhlédnutého jedince, a vše se opakuje. Blecha irituje psa opakovaným bodáním, které je samo o sobě nepříjemné a dráždící. Navíc u citlivých zvířat vyvolávají bleší sliny alergickou kožní reakci, která může u disponovaných jedinců dosáhnout hrozivých rozměrů. Tyto projevy, takzvaná alergie na bleší kousnutí, je schopen navodit i jediný parazit a opakovaným sáním jej prohlubovat. Nezanedbatelný je i fakt, že právě blechy přenášejí jiného, tentokrát vnitřního cizopasníka, a to tasemnici psí.
Vývojový cyklus blechy trvá v domácnosti zpravidla 3 až 4 týdny. Jedna samička je schopna po dobu cca tří měsíců denně vyprodukovat několik desítek vajíček. Nejsou-li aplikována opatření na jejich likvidaci, může postupné přemoření domácnosti bleší populací dosáhnout velmi nepříjemného stupně, a kromě zvířecích členů domácnosti to pravděpodobně pocítí i rodinní příslušníci.
U psa se blecha pozná podle toho, že se pes často drbe nebo kouše, nebo se mu na pokožce objeví vyrážka. Signálem jsou také vajíčka nebo bleší výkaly (tmavé tvrdé kuličky strávené krve) v psí srsti nebo v jeho pelechu. Při masivním zablešení nebo u hladkosrstých plemen psů jsou blechy lehce viditelné i pouhým okem. Blecha u psa zanechává neklamnou známku své přítomnosti v srsti, a to bleší trus, který připomíná mletou kávu. Bleší trus se nejčastěji objevuje v jemné srsti, například za ušními boltci.
Léčba zablešeného psa spočívá v ošetření insekticidním prostředkem nejen psa, ale i pelechu, boudy a dalších míst, ve kterých se pes pohybuje. Veterinář může doporučit řadu prostředků, které rychle zlikvidují blechy i jejich vajíčka. Obvykle fungují tak, že zabijí dospělé blechy (a promění psa v chodící past na blechy) nebo oslabují larvy. Protože konkrétní prostředek většinou zabije blechy jen v jednom vývojovém stadiu, je důležité doplnit jej pečlivým čištěním psího pelechu. Někdy postačí i sprej na blechy.
Prevencí proti blechám jsou různé přípravky ve formě tablet, sprejů nebo obojků. Co odpuzuje blechy je různé, ale dají se využít i babské rady.
Mezi babské rady patří použití vlastnoručně vyrobeného zásypu, který odpuzuje blechy. Na domácí bylinkový zásyp stačí mít po ruce pár dobře usušených léčivých bylinek, které lze zakoupit i v lékárně.
Pokud pes tráví většinu času škrábáním a kousáním se do krve, jedná se o pruritus (extrémní svědivost pokožky). Svědění je vyvoláno chemickou reakcí probíhající v kůži. Ta stimuluje nervy, které informují mozek a ten pak cítí svědění. Následné škrábání podporuje vyvolávající zánětlivou příčinu v kůži a tím se stav zhoršuje. Cokoliv, co vyvolává zánět kůže, způsobuje zároveň i pruritus.
Pokud svědění trvá déle než jeden den a vede ke vzniku lézí s vypadávající srstí, k zarudnutí kůže a očividné bolestivosti a nepohodlí, měli byste navštívit veterináře.
Může se jednat o:
atopii – reakci na vzdušné alergeny, jako jsou pyly, domácí prach a roztoči; psi s atopií si nejčastěji koušou tlapky, škrábou uši a čumák a okolí očí; stav se většinou zhoršuje během léta;
potravní alergii – alergii na jednu nebo více složek potravy; projevuje se svědivostí stejných částí těla jako u atopie;
alergii na hmyz – lépe řečeno na kousnutí hmyzem; jde o poměrně málo častou alergii, která se projevuje na místech nejčastěji postižených pokousáním (hřbet nosu, uši);
kontaktní (dotykovou) alergii – jde o velice vzácnou formu alergie u psů, dochází k ní při styku kůže s nevhodným materiálem.
Paraziti:
svrab – jde o silně intenzivní postižení kůže způsobené zákožkou svrabovou; je to infekční postižení přenosné mezi zvířaty; nejčastější léze bývají na uších, loktech, kotnících;
demodikóza – patří také mezi svrabová onemocnění, je vyvolávaná parazitem Demodex canis; primárně svědivá není, až po následné infekci kůže se projevuje svědivost; chyrakteristickým projevem bývá vypadávání srsti v malých místech, která se postupně rozšiřují;
blechy – způsobují svědění i u psů bez alergie, ale míra svědění je zde daleko menší.
Ke stanovení diagnózy je třeba: podrobná celková anamnéza, detailní klinické vyšetření, kožní seškraby při podezření na svrab, kultivace chlupů při podezření na plísně.
Léčba
K trvalému odstranění pruritu je potřeba zjistit přesnou vyvolávající příčinu a tu léčit.
Bude-li mít tento pes vhodnou stravu, může se vyhnout řadě zdravotních komplikací.
Vzhledem k malé váze nehrozí pomeranianovi například dysplazie kloubů, jež tolik trápí velká plemena s vyšší hmotnostní (či dokonce s nadváhou nebo obezitou). Celkově se jedná o zdravého psa, u kterého představuje největší zdravotní komplikaci vykloubení čéšky. Dalším problémem může být také tracheální kolaps a zřídka se můžeme setkat s kožními problémy.
Pomeranianové jsou náchylní ke ztrátě zubů, tudíž se nedoporučuje krmit je suchým krmivem. Často mohou trpět i mírnou až těžkou hluchotou, zvýšeným nitroočním tlakem a ametropií (porucha vidění způsobená nepoměrem mezi předozadní délkou očního bulbu a lomivou silou optického aparátu). Pakliže máme psa se zbarvením srsti merle, jehož rodiče (oba) měli srst téže barvy, může se u něj navíc objevit abnormalita skeletu, problémy se srdcem a reprodukčním systémem.
Luxace čéšky je stav, kdy se čéška vysmekne ze svého žlábku. Většinou se jedná o zděděnou poruchu, ale může být způsobena i zraněním. Existují různé stupně luxace: od mírné, která psa téměř neomezuje, až po těžkou, jež vyžaduje operaci. Diagnózou luxace čéšky se nenechte odradit, poněvadž většina pomeranianů s touto poruchou vede normální život (a pokud ne, problém vyřeší operativní zákrok). U lehkých případů se tlapa postižené nohy stáčí směrem dovnitř a hlezno směřuje ven. Když se koleno vysmekne, pes natáhne zadní nohu podél svého těla, tlapka bude mířit směrem k čumáku a pejsek bude trpět velkou bolestí. Co v takovém případě dělat? Svého pomeraniana vezměte k veterináři a požádejte ho, aby vám ukázal, jak vrátit koleno zpět na své místo.
Pomeranianové mohou trpět i hypotyreózou (snížená funkce štítné žlázy). Štítná žláza má mnoho různých funkcí, k nejznámějším patří regulace metabolismu. Hypotyreóza nastává ve chvíli, kdy není produkován dostatek tyroxinu. Její příznaky jsou: nárůst váhy (obezita), nadměrné vypadávání srsti, suchá srst, vysoký krevní cholesterol, anémie, špatné snášení chladu, pomalý tep.
Kolaps trachey (průdušnice) se projevuje tak, že pomeranian vydává kejhavý zvuk nebo zní, jako by vykašlával chuchvalec chlupů. Poruchu lze diagnostikovat pomocí rentgenu, poté se obvykle předepisují léky na tlumení kašle. Může se jednat o problém ohrožující život, proto uvedené příznaky nikdy neignorujte.
Hypoglykémie je náhlý pokles hladiny cukru (glukózy) v krvi. Většinou se vyskytuje u velmi mladých štěňat, ale může se objevit i u starších stresovaných pomeranianů. Mezi příznaky patří nenadálý kolaps, slabost, třesení, někdy křeče. Pokud se tyto problémy objeví u vašeho pomeraniana, okamžitě vyhledejte zvěrolékaře.
Veš psí u psa parazituje jako opravdová veš, která saje krev, zato všenka, která má kousací ústní ústrojí, se živí se kůží a chlupy. Jsou to dva různé druhy parazitů s odlišnou životní strategií a u postiženého psa jejich přítomnost způsobuje trochu odlišné klinické příznaky.
Veš psí (Linognathus setosus) je 1–2 mm velký zploštělý bezkřídlý hmyz. Má nápadně malou protáhlou špičatou hlavu, nemá žádné oči a k pohybu v srsti jí slouží šest silných nohou opatřených drápkem. Živí se krví hostitele. Parazituje na psovi i na lišce. Preferovaným místem výskytu je hlava a krk, zvláště převislé uši některých plemen, dále kůže pod zplstnatělou srstí, hromadí se také okolo očí či pod obojkem. Jsou to pomalu se pohybující zvířata, při rozhrnutí srsti jsou zakousnuté vši snadno vidět. Svého hostitele dobrovolně nikdy neopouštějí. Dospělá samička klade jedno vajíčko denně. Hnidu lepí ke kořínkům chlupů. Trvá 10– 15 dní, než se z vajíčka vylíhne nymfa podobná dospělci, jen menší. Nymfa dospívá asi za dva týdny a cyklus se opakuje. Mimo hostitele přežije veš jen 1–2 dny. K přenosu dochází přímým kontaktem mezi psy, štěňata se nakazí od matky, psi získají vši také ležením ve společných peleších či sdílením hřebenů a dek. Na vypadaných chlupech mohou být živé hnidy, na kterých vši přežívají poněkud déle.
Bodání vší způsobuje na psí kůži vznik svědivých pupínků. Malé množství vší a tím pádem i štípanců může uniknout pozornosti, ale při větším počtu si pes štípance rozškrábe do krve, do poškozené kůže se dostane infekce, srst je olámaná, matná, suchá, pocuchaná. Vlhká srst napadených psů je cítit po myšině. Zanícená svědivá kůže na uších může připomínat svrab. Vši mohou navíc sát tolik krve, že u svého hostitele, typicky u štěněte, způsobí chudokrevnost s bledými sliznicemi, nebo dokonce celkovou slabost a oslabení imunity.
Všenka psí
Všenka psí (Trichodectes canis) je 1–2 mm velký bezkřídlý hmyz s krátkou širokou hlavičkou. Všenka je zbarvená do žluta. Stejně jako veš se pohybuje pomocí šesti končetin s drápky. Na rozdíl od vši velmi čile. Neustálým lezením v srsti způsobuje velké svědění. Všenka psí nesaje krev, ale okusuje pokožku a živí se kůží, srstí a organickými nečistotami. Pes domácí je hlavním hostitelem této všenky, ale stejně tak může parazitovat i na vlku, kojotech, šakalech a liškách. Na zamořeném psovi se nachází především na hlavě, krku a na zádech a ocasu. Shromažďuje se kolem tělních otvorů či ran. Drží se u kořínků chlupů, rychle běhá a nemusí být snadné ji spatřit.
Veš psí (Linognathus setosus) je dokonale přizpůsobena k cizopasnému způsobu života. Tělo bílé barvy je zploštělé shora dolů. Kratší silné končetiny nejsou uzpůsobeny ke skákání. Hlava vši je užší, mírně protáhlá. Dospělci a larvy tohoto parazita se živí krví hostitele. Vši jsou málo pohyblivé. Když se rozhrne srst zavšiveného psa, přisátá veš se nesnaží ukrýt. Nabodávání kůže vyvolává u psa úporné svědění. Pes se škrábe a kouše, způsobuje si na pokožce drobná i větší zranění. Ta se mohou druhotně infikovat a vzniká ekzém.
Celý vývoj vši se odehrává na těle hostitele. Oplozené samice kladou vajíčka do srsti psa. Zvláštním tmelem je přilepují k jednotlivým chlupům. Vajíčka nalepená na chlupech se nazývají hnidy. Podle nálezu hnid lze také spolehlivě rozpoznat, že je pes zavšiven. Ke svému vývoji potřebují vajíčka vší stálou teplotu těla hostitele. Při ní se larvy líhnou asi za 30 dní. Protože jsou tato vývojová stadia tvarem těla velice podobná dospělým vším, nazývají se někdy také nymfy. Klidové stadium neboli kukla ve vývoji vši chybí. Larvy či nymfy následně prodělávají další vývoj, vytvářejí se u nich pohlavní orgány a mění se v dospělé vši. Pouze při silném napadení psa, kdy na jednom hostiteli může být i několik tisíc cizopasníků, se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi.
Déle trvající zamoření se pozná podle zbarvení hnid. Ty jsou zpočátku bílé, na povrchu lesklé. Když je víčkem, které je na jednom konci, opustí larva nebo nymfa, změní se jejich barva. Nález hnid obojího zbarvení znamená, že pes je již dlouho hostitelem tohoto parazita. Vši se většinou přenášejí ze psa na psa přímým stykem. Nepřímý přenos je vzácný. Protože neskáčou, může k přenosu dojít jen při bezprostředním setkání dvou psů.
Zavšivení je dokladem špatné péče o psa. Vši milují klid, proto se jim daří zejména v srsti, která není ošetřována vůbec anebo jen nedostatečně. K slabšímu napadení může ovšem dojít i u řádně česaného a kartáčovaného psa, pokud se setkal s jiným, silně napadeným psem.
Nejen člověk, ale i jeho zvířecí miláček může trpět řadou nepříjemných, obtěžujících onemocnění, mezi něž patří i alergie.
Za alergii se považuje nepřiměřená reakce imunitního systému organismu na různé látky, s nimiž se člověk i zvíře běžně setkává. Alergii způsobuje nesprávná aktivace protilátek ze skupiny imunoglobulinu vlivem daného alergenu. Projevy alergií mohou být u lidí i zvířat různé.
Alergie se nedá nijak léčit, ale existují léky, které zmírňují její projevy. Alergie se navíc může objevit u psa kdykoliv, v každém věku, to že ji pes nemá jako štěně, neznamená, že se u něj neobjeví například v jeho stáří. I přesto se ale nejčastěji u psů projevuje zhruba jeden až dva roky po jeho narození. Vznik alergie může být také ovlivněn pohlavím psů. U fen se některé alergie objevují v souvislosti s poruchami pohlavního cyklu, u obou pohlaví pak na vznik alergie může mít vliv kastrace (ta ale zase v některých případech dokáže alergii zmírnit, nebo dokonce i odstranit!). Alergie je navíc také dědičnou zátěží, a u psů je vysoké riziko přenosu na potomky.
U některých psích plemen je riziko vzniku alergií vyšší než u jiných, patří sem američtí stafordští teriéři, dalmatini, francouzští buldočci, kokři, labradoři, němečtí ovčáci, pitbulové, retrívři, setři, šarpiové, teriéři. Některé teorie tvrdí, že k alergickým onemocněním jsou náchylnější ta plemena, která byla nešetrně vyšlechtěna člověkem.
U člověka se dá alergická reakce poznat pochopitelně snadněji, protože člověk dokáže říct, co ho trápí, s čím má problémy. U zvířete je to ale jiné, je třeba, aby jeho majitel odpozoroval, že se něco děje, a v případě nalezení zdravotních problémů navštívil veterináře, který by mu pomohl se zjištěním, jestli se opravdu jedná o alergickou reakci, jak vážná je, a co ji vyvolalo. Pro majitele psů bývá nejzřetelnějším příznakem alergie jeho neustálé škrábání, které je způsobené pocity svědění v důsledku zánětu kůže. Pokud se pes často škrábe, tak jeho majitele obvykle jako první napadne, že ho trápí blechy. Jestliže ale zjistí, že pes blechy nemá, tak musí hledat další možné příčiny tohoto psího svědění.
Psa trpícího alergií nejčastěji svědí oblasti meziprstí, nadprstí, hlavy, tváří, spodní strany krku, hrudi a břicha. Mezi příznaky alergie u psa patří také zarudlá kůže boltců, nebo záněty kůže kolem řitních žlázek, záněty uší. Projevuje se tak olizováním a kousáním tlapek, třením si čenichu o okolí, drbáním. Stejně jako u lidí se u nich objevuje slzení a kýchání. Naopak rozdílem mezi člověkem a psem je v tom, že u psů není časté alergické astma, které ale často provází alergické onemocnění lidí.
Alergická reakce u psa není nijak výjimečná, dokonce některé statistiky říkají, že postihne každého sedmého psa. Nejčastějšími typy alergií u psa jsou potravinové alergie, alergie na prach, roztoče, plísňové spory, bakterie a kvasinky. Objevují se ale i kožní alergie na umělá vlákna a plasty, různé kosmetické přípravky, chemikálie, případně i alergie na vlastní hormony. Méně časté jsou u psů ale alergie na pyly.
