STRUPY je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Onemocnění kůže se u psů často projevuje svěděním, škrábáním, olizováním či odíráním postiženého místa. Na kůži se mohou objevit červené skvrny, vřídky nebo pupínky. Příznakem kožního onemocnění může být nadměrné vypadávání srsti, šupiny a olupující se místa na kůži, strupy, krusty nebo zesílená kůže.
Příčiny
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby&nbs
Ve svém příspěvku NEMOCI UŠÍ U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirka.
dobry den,chtela jsem se zeptat jestli se nekdo setkal s padanim usi u kraliku.mame asi 20 kraliku takovejch tech na hrani pro deti (ne na jidlo)dlouhosrstych i kratkosrstych a v posledni dobe u 2poslednich vrhu se nekterym z nich(je jim kolem jednoho az dva mesice)se kacej usi.nejdrive jedno pak druhy,nebo hned ze zacatku obe....nevime cim by to mohlo byt,nemaji zadny strupy ani svedeni,jedi granule a nehubnou ani nemaji prujem.jejich matky a tatka nemaji spadle usi.muze mi nekdo poradit,jestli je to v poradku nebo co by to mohlo popripade byt?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ve svém příspěvku PRAŠIVINA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Dobrý den, máme 9-letého briťáčka bez pp. V poslední době se vyskytly problémy -líná na břichu a zadních nožkách. Kůže není holá, ale porostlá malými šedými chloupky, žádné strupy nebo začervenání nikde nemá, ani kolem uší. Kocourek s námi bydlí v bytě, ale venčit se chodí ven, vždy se hned vrátí. Poradí nám, prosím, někdo, o co by se mohlo jednat? Proti blechám a klíšťatům má bílý obojek. Zatím jsme žádné problémy tohoto typu neměli. Poradí nám někdo? Děkuji. Alena
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Při pohledu na neustále se škrábající kočku zbystří asi každý majitel a začne svého miláčka podrobovat důkladné kontrole. Příčin škrábání u koček může být hned několik. Nejčastější příčinou jsou však zevní parazité. Mezi ty nejznámější a snad nejvíce rozšířené patří blecha, ať už blecha kočičí, psí nebo obecná. Není pouze velmi nepříjemná v srsti, ale je rovněž zdrojem nákazy tasemnicí, protože je mezihostitelem jejího vývoje. Při zjištění tohoto parazita musíme rychle sjednat nápravu a provést „odblešení“, blecha se totiž rychle rozmnožuje a může nám zamořit celý byt. Při opakovaném použití přípravků na hubení blech, například insekticidní zásypy, šampony, obojky, musíme provést i důkladný úklid bytu a hlavně kočičího pelíšku.
Dalším nepříjemným zdrojem škrábání je napadení kočky zákožkou svrabovou, tedy svrab neboli prašivina. I když je tato nemoc zmiňována především u psů, častěji bývá diagnostikována u koček. Tento roztoč vyvrtává chodbičky na povrchu kůže, kde klade vajíčka. Vyvolává silné svědění, kočky se neustále čistí a škrábou a tím roznášejí roztoče po celém těle. Nemoc se lehce odhalí – na kůži jsou šupinky a strupy, kočky trpí záněty kůže, jsou vyčerpané, netečné. Pokud nejsou léčeny, umírají na celkové vyčerpání. Nemoc se dá v dnešní době úspěšně léčit injekcemi nebo léky – ovšem pouze preparáty pro zvířata. Je lehce přenosná na jiné kočky i psy, proto při zjištění nákazy kočku izolujte od ostatních domácích zvířat. Při nedodržení hygieny může dojít i k nakažení člověka. Svrab je problémem u koček s volným pohybem, u koček chovaných v bytě se se svrabem téměř nesetkáme.
Mezi obtížné parazity patří i ušní roztoči, kteří infikují zevní zvukovody a dráždí sliznici, což vyvolá nadměrnou tvorbu mazu. Maz potom vytváří typické hrudky, kočka si ucho často škrábe a má ho sklopené. Škrabáním si zanese do ucha infekci a tím vnikne zánět. Léčba bývá naštěstí úspěšná.
Kočka si z toulek v přírodě může přinést dalšího nepříjemného parazita – klíště. Klíště nemůže na kočku přenést nemoci, které přenáší na lidi, například klíšťovou encefalitidu, ale dochází k tomu, že se kočka škrábáním snaží přisáté klíště ze své kůže odstranit, a to i velmi razantně – rozškrabáním kůže do krve.
Méně častým parazitem, který vyvolává svědění, je sametka zarděnková. Vedle výrazného svědění dochází i ke zvýšené tvorbě šupin. Místy dokonce vypadává srst. Také tímto parazitem se nakazí pouze kočky s možností volného pohybu.
Nelze zapomenout na napadení koček obtížným hmyzem – komáry. I když se toto napadení stává poměrně zřídka, může vyvolat pro kočku nepříjemné svědivé reakce kůže.
Proti zevním parazitům v dnešní době existuje mnoho vh
Ve svém příspěvku LYSINY U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
Dobrý den,
máme doma psa, kocoura a kočku. Kočky mají možnost chodit ven, proto domů donesly blechy.( přestože jsme jim pravidelně dávali kapku za krk) Řešili jsme to tak, že jsme psa a kocoura vykoupali, kočka se nenechá. Zvířatům jsme koupili antiparazitické obojky a důkladně jsme vyčistili jejich pelechy a všechny místa, kde by se mohly blechy nacházet. Zatím to vypadá, že se pes i kocour uklidnili. Kočka se ale neustále olizuje. Začaly se jí dělat veliké lysiny a je plná nepěkných strupů, které si ale neustále olizuje. Dnes si dokonce udělala lysinu v okolí obojku. Hodně se ale čistila a olizovala i dříve.
Myslíte, že by jí v tomto případě pomohla již zmiňovaná antibiotika? Jak kočce zabránit, aby se dále neolizovala?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra Čevelová.
Dobrý den, naše 8 letá kastrovaná kočka si neustále líže bříško ze spodu. Takže, když si lehne na záda, má úplně holé břicho. Neustále se holé bříško - lysina zvětšuje. Žádné strupy tam nejsou. Děkuji za odpověď.
Různé druhy plísní mohou postihnout nejen králíka domácího, ale i člověka. Řada plísní je navíc přenosná nejen mezi jednotlivými králíky, ale i mezi králíkem a člověkem. Plísně obvykle způsobují parazitující houby, které napadnou vrchní část pokožky. Je dobré si uvědomit, že plísním se velmi daří ve vlhkém a teplém prostředí.
Projevy
Projevy plísní se mohou lišit, vždy záleží na tom, o kterou plíseň se jedná. Častou plísní u králíků je například plíseň zvaná Mol, která se objevuje na uších, očních víčkách, krku, hlavě ale i končetinách králíka. Obvykle se zde tvoří žluté strupy s prohlubní uprostřed. Pro tuto plíseň je také typické, že králíka nesvědí, takže si králík nemusí toto místo neustále drbat. Typický je také zápach této plísně, který připomíná myšinu). Pro králíky je typická taky plíseň zvaná Opar lysivý (touto plísní se může nakazit i člověk). Plíseň se objevuje na nosu, krku, uších a plecích. Na těchto poškozených místech obvykle nejprve vypadá srst a pak se objeví šedé šupinky, ze kterých mohou vzniknout strupy. Ani tato plíseň králíka nesvědí.
Příčiny
Plíseň se snadno přenese z nakaženého králíka na jiného, možné je, aby se králík nakazil třeba i od hlodavců (přítomnost myší v blízkosti králíkárny například).
Léčba
Pokud se veterinář a chovatel dohodnou, že budou u králíka plíseň léčit (obvykle se to provádí jen u kousků, které mají pro chovatele zvláštní hodnotu, například jsou určené na výstavy). Veterinář obvykle předepíše nějaké oleje na změkčení strupů a jejich odstranění, k tomu protiplísňové prostředky a někdy jsou nutné i antibiotika.
Prevence
Prevencí proti plísním u králíka je izolace od nakažených králíků, nutnost dodržovat pravidla hygieny, ročně alespoň dvě dezinfekce králíkárny a samozřejmě i deratizace.
Ve svém příspěvku ONEMOCNĚNÍ UŠNÍCH BOLTCŮ U KOČEK FOTOGALERIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Korecká Jaroslava.
Dobrý den,
máme kočku, stáří 5 let, která je venkovní, je plachá a chodí jen na jídlo. Jinak se chytit nedá, hned uteče. Asi před rokem začala mít strupy na ušním boltci a nyní už je to ve stádiu, kdy je celý boltec pokryt mokvající, krvácející boulí. Kočka se drbe a stále hází hlavou.Ráda bych ji pomohla, ale nevím jak.
Existují nějaké tablety nebo něco, co bych ji přidala do jídla?
děkuji za každou pomocnou radu J. K.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmila Hlavata.
Dibrý den,mám ten stejný problém jak psala paní,prosím o radu,děkuji.
Jedná se o drobného parazita (zákožka svrabová) kulatého těla, s 8 krátkými kuželovitými nohami. Samičky vyvrtávají chodby v kůži, kde nejen žijí, ale také kladou vajíčka a zanechávají zde svůj trus. Vylíhnuté larvy vylézají na povrch kůže, kde hledají potravu v podobě tkáňového moku. Jedinci obvykle nepřežívají bez hostitele déle než 2 až 3 dny. Nejčastěji se vyskytují na řídce osrstěných místech, jako jsou slabiny. Parazit napadá psy jakéhokoliv plemena a věku, může se přenést i na člověka. Proniká do vrchních vrstev kůže, kde si buduje chodbičky, v nichž žije a klade vajíčka. Onemocnění se projevuje zanícením pokožky, červenou vyrážkou v místech napadení a postupným olysáním.
Otodektový svrab (krupovka ušní) se projevuje škrábáním uší a třepáním hlavy. Parazit také stimuluje tvorbu ušního mazu, který je tmavý. Na ušních boltcích živočicha se tvoří strupy. Živí roztoči jsou patrní na strupech a v mazu. Tento svrab není přenosný na člověka. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou trvale poškodit sluch.
S léčbou je nutné začít včas, aby si pes nákazu nerozšířil olizováním a škrábáním. Léčba se skládá z mastí a koupelí, do nichž se přidávají speciální léky a šampony proti cizopasným členovcům. Koupele se opakují po 5 dnech, a to po dobu nejméně 4 týdnů, protože larvy se líhnou za 3 týdny od nakladení vajíček.
U psů se tedy můžeme setkat s parazitem Sarcoptes canis čili zákožkou svrabovou, nebo s parazitem Otodectes cynotis, který je znám pod českým názvem krupovka ušní.
Ve svém příspěvku KOČIČÍ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nora Lesňáková.
Kočka naší babky má na hlavě a pod krkem něco jako bradavičky na stopce, časem vyschnou a babka jí je vydrolí. Babce je 92 a k veterináři chodit nechce. Nevíte někdo, co by to mohlo být? Je mi jasné, že nakonec půjdeme s kočkou na veterinu my, ale aby s tím babka souhlasila, potřebovala bych alespoň přibližně vědět, o jak závažný problém se jedná. Díky! Nora
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena Nová.
Na chalupě k nám chodí kočička,která má po celém těle strupy. Je to asi svrab. Jak jí můžeme pomoct? Je na to nějaký dostupný lék ?
Predisponovaná jsou dlouhosrstá plemena s bohatým a hustým osrstěním – svatobernardský pes, novofundlandský pes, německý ovčák, čau-čau, bernský salašnický pes, zlatý retrívr, ale i některá krátkosrstá (rotvajler).
Když se začne pes drbat nebo kousat, dobře ho prohlédněte. V případě, že naleznete ranku, místo vydezinfikujte (Betadine, Alfadin), a pokud se pes stále poranění věnuje, nasaďte do druhého dne límec. Jestliže neztratí o postižené místo zájem ani do druhého dne, vyhledejte odbornou pomoc.
Mokvavou skvrnu, která se nesmírně rychle šíří, co nejdříve veterinář ostříhá, pokud možno ještě kousek do zdravé kůže. Důležité je, aby se k ní dostal vzduch, neboť se musí dále sušit. Jestliže nestihnete skvrnu objevit brzy, může se u psa objevit i horečka, malátnost, nežravost.
Zapařeniny se dají léčit použitím přípravku Tea Tree Oil od Dr. Müllera. Zapařeninu je třeba několikrát denně pokapat. Hlavní výhodou je, že se kůže čištěním nenamočí, nevýhodou pak, že přípravek pálí.
Po zjištění místa spotu je dobré houbičkou, vlažnou vodou a salicylovým mýdlem očistit spot a jeho okolí. Poté důkladně vymýt čistou vodou a vysušit nejlépe kuchyňskými papírovými ubrousky. Po vysušení nanést mast, která se jmenuje Cicaderma. Tato mast během okamžiku zklidní místo spotu a pes se přestane vylizovat a drbat. Mast necháme vstřebat a pak na postižené místo naneseme 100% rakytníkový olej. Při včasném podchycení spotu není potřeba srst vystříhávat. Olejem potírejte velmi často, mast používejte vždy po umytí (je-li potřeba) anebo po vysušení ubrouskem, a to asi 2–3x denně. Ve většině případů nedojde k vypadání srsti a za pár dní není nic poznat. Pokud tato léčba nezabere, je třeba vyhledat veterinárního lékaře.
Při zjištění většího ložiska je potřeba místo vystříhat, vysušit pomocí Betadinu, natřít zelenou vodičkou Novikov. Takto postupovat stále dokola, dokud se skvrna nezahojí. Pokud už na ní nejsou strupy, promazávat mastí Framykoin.
V případě, že si na výše uvedené postupy sami netroufáte, obraťte se na veterinárního lékaře, který vám jistě rád pomůže a postižení vyléčí.
Ve svém příspěvku KDYZ MA KOCKA KOZNI PROBLEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel.
Dobrý den, máme úplně stejný problém, už to trvá rok a žádné zlepšení.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Monika Kalousková.
Dobrý den!Mohu se zeptat zda se přišlo na to o co se jedná?Máme stejný problém, rozškrábaný celý krk a strupy a nic nepomáhá.Děkuji moc za jakoukoli odpověď.
Jedná se o velmi nepříjemný, lokalizovaný (ohraničený) zánět kůže. Nejčastěji se objevuje v teplých měsících v létě a na podzim. Příznaky se rozvíjejí velmi rychle, změny na kůži se objevují do několika hodin a jsou velmi bolestivé a svědivé. Pes si místo intenzivně škrábe a vylizuje. Prvotní příčinou je zpravidla štípnutí od komára, blechy či klíštěte, drobné poranění, zplstnatělá srst nebo podráždění kůže po koupeli ve vodě se sinicemi.
Změny na kůži jsou obvykle velmi svědivé a zároveň bolestivé, většinou mají kruhový tvar a velikost okolo 5 až 15 cm. Zánět vypadá nejprve jako začervenalé místo na kůži, jakmile se pes škrábe, postupně si kůži poškozuje a ta ho svědí a bolí ještě více. Na postiženém místě se přemnoží bakterie, na což začne reagovat imunitní systém a na kůži se tvoří hnisavý sekret (žluto-zelený). Chlupy jsou pak slepené tímto sekretem a na povrchu se často formují tuhé krusty (velké pevné strupy). Často dochází na postiženém místě i ke ztrátě srsti a v okolí se mohou nacházet hnisavé pupínky (pustuly). Změny se nejčastěji objevují na tvářích, seshora na krku nebo bradě, méně často na stehnech nebo bedrech. Čím více se pes škrábe, tím jsou projevy intenzivnější a změny větší. Častěji se tento problém vyskytuje u psů s hustým osrstěním, u labradora, labradorského retrievera, rotvajlera, molossoidních plemen. Obvykle se objevuje u mladších psů, tedy ve věku do 4 let.
Mezi vyvolávající příčiny těchto nepříjemných pocitů patří alergie na bleší kousnutí, reakce na jiný bodavý hmyz, zevní parazité (například klíšťata), problémy s paraanálními váčky, cizí tělesa (trny, osiny, semena...), povrchová poranění (pokousání), zplstnatělá srst, drobné nečistoty, povrchová poranění, zánět zevního zvukovodu, koupání psa, kontaktní dráždivé látky. V důsledku až maniakální traumatizace postiženého místa dochází během několika minut až hodin k tvorbě zarudlého, mokvavého ložiska bez srsti, které je silně svědivé.
Onemocnění většinou vzniká v teplém a vlhkém letním počasí, kdy nedochází ke správné ventilaci kůže. Komplikujícím faktorem je špatně udržovaná zplstnatělá srst. Pokud není léčba rychle zahájena, proces se rychle šíří a onemocnění se může dostat i do chlupových folikulů, případně ještě hlouběji.
V naší poradně s názvem STRUPY NA KŮŽI U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Karabčík.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veterinář.
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.
Roztoč trudník psí (Demodex canis) způsobuje zánět chlupových folikulů a mazových žláz. K přenosu dochází kontaktem mláďat s matkou při sání mléka. Tento parazit vyvolává onemocnění zvané demodikóza nebo také červená prašivina. Postižená ložiska jsou bez chlupů, zarudlá, se zvýšenou tvorbou šupin.
Trudníci jsou dlouzí okolo 0,2 až 0,3 mm. Mají doutníkovitý tvar a čtyři páry končetin. Usídlují se v mazových váčcích chlupů, kde se poměrně rychle množí, v jednom váčku jich mohou být během chvíle desítky. Jejich výskyt způsobuje primárně vypadávání srsti, druhotně pak různé infekce. Postižená místa hnisají a vznikají záněty.
Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží. V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak lze nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu. Lokalizovaná forma se vyskytuje hlavně u štěňat na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a objevuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Strupovka kočičí je drobný parazit kulatého těla, s 8 krátkými kuželovitými nohami. Samičky vyvrtávají chodby v kůži, kde nejen žijí, ale také kladou vajíčka a zanechávají zde svůj trus. Vylíhnuté larvy vylézají na povrch kůže, kde hledají potravu v podobě tkáňového moku. Jedinci obvykle nepřežívají bez hostitele déle než 2 až 3 dny. Nejčastěji se začíná vyskytovat na okraji ušních boltců, odkud se rozšíří na krk, hlavu a poté na zbytek těla. Parazit napadá kočky jakéhokoliv plemene a věku, může se přenést i na člověka. Proniká do vrchních vrstev kůže, kde si buduje chodbičky, v nichž žije a klade vajíčka. Onemocnění se projevuje zanícením pokožky, červenou vyrážkou v místech napadení a postupným olysáním.
Strupovka ušní se projevuje škrábáním uší a třepáním hlavy. Parazit také stimuluje tvorbu ušního mazu, který je tmavý. Na ušních boltcích živočicha se tvoří strupy. Živí roztoči jsou patrní na strupech i v mazu. Tento svrab není přenosný na člověka. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou trvale poškodit sluch.
S léčbou je nutné začít včas, aby si kočka nákazu nerozšířila olizováním a škrábáním. Léčba se skládá z mastí a koupelí, do nichž se přidávají speciální léky a šampony proti cizopasným členovcům. Koupele se opakují po 5 dnech, a to po dobu nejméně 4 týdnů, protože larvy se líhnou za 3 týdny od nakladení vajíček.
U koček se tedy můžeme setkat s parazitem Notoedres cati čili strupovkou kožní, nebo s parazitem Otodectes cynotis, který je znám pod českým názvem strupovka ušní.
Ve svém příspěvku STRUPY NA KŮŽI U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Karabčík.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan Karabčík.
Tak že zdravím byli jsme s mojí kočkou na vyšetření se stroupky na hřbetě a doktor zjistil že je to od blech takže jsme aplikovali injekci na zmírnění svědění a tabletu proti blechám ta již dnes začala účinkovat a kočička spinká v klidu jen jsem se zapomněl zeptat doktora jestli se ty boláky zhojí sami nebo bychom měli aplikovat nějaký lék ale nechtěl bych jí zase stresovat páč moje kočka je polodivoch ale asi počkám jak se to bude vyvíjet a samozřejmě asi i kontrolovat
Atopická dermatitida je chronická svědivost a morfologie kožních změn typicky umístěná v oblasti natahovačů a ohybačů končetin. Reakce na kožní test u tohoto onemocnění je okamžitá. U psa lze při této dermatitidě pozorovat změny buněčně zprostředkované imunity. Navíc jsou u něj zvýšeny sérové koncentrace pro alergii specifických IgE a některých typů IgG (imunoglobulinů). U přecitlivělosti na bleší pokousání není imunologické zázemí tak detailně známé.
Atopie je druhá nejčastější alergická kožní choroba u psů. Výskyt tohoto onemocnění ve psí populaci není přesně znám, ale odhaduje se v rozmezí 3–15 %. Atopické onemocnění se může objevit u jakéhokoli plemene i jakéhokoli jedince.
Detailní anamnéza je jediným a nejdůležitějším faktorem v diagnostice a léčbě atopie. Poskytuje zásadní informace o tom, zda jsou symptomy pacienta alergického původu, a pokud ano, co může být vyvolávajícím alergenem. Trvání problému, věk při nástupu problému, průběh onemocnění, jeho sezónnost, informace o sourozencích, vzhled a šíření příznaků a reakce pacienta na provedenou léčbu jsou důležité body, které veterinář zjišťuje při rozhovoru s majitelem zvířete. Dotazy by se měly zaměřit také na přítomnost jiných zvířat, dietetický režim, venkovní i domácí životní prostředí, místo ke spánku, prevenci zevních parazitů a rovněž na předešlé léčby a jejich účinnost.
U 70 % psů jsou první příznaky pozorovány před dosažením tří let věku. Přecitlivělost na bleší pokousání je nejčastějším alergickým onemocněním u psů. Přestože nástup onemocnění může být pozorován v jakémkoliv věku, nejčastěji se první příznaky objevují mezi 1. a 3. rokem. Bylo prokázáno, že u jedinců trvale zablešených již od raného věku je reakce na bleší pokousání pozdější a že v některých případech jsou projevy alergie méně závažné.
Psům s pruritem alergického původu je vždy přisuzována atopická dermatitis, jestliže dochází k rozlízání končetin a oděrkám na nose a hlavě. Pokud není pozorován vznik prvotních kožních příznaků, může to být způsobeno tím, že jsou kožní změny sekundárně vzniklé rozškrábáním v důsledku svědivosti. Vznik povrchového hnisavého zánětu kůže a kvasinkových infekcí je prokazatelně vyšší u psů s rychlou reakcí na kožní test než u psů s klinickými příznaky a negativním kožním testem. Až 80 % atopiků trpí zánětem zevního zvukovodu a u 45 % psů je to prvotní problém, kvůli kterému jsou přivedeni k ošetření.
Za základní příznaky se v současnosti považují svědivost zahrnující tvářovou oblast a končetiny, podráždění kůže v oblasti ohybačů, chronická či chronicky se opakující dermatitida, indi
Vykusování srsti může mít různé příčiny, ale je spojeno zejména se svěděním kůže, které mohou způsobovat bakterie, záněty, alergie či kousnutí hmyzem. Při svědění kůže a následném vykusování srsti je často nezbytná návštěva lékaře.
Ve většině případů se jedná o podráždění kůže vnějšími parazity, nejčastěji to bývají blechy. Nicméně blechy obvykle nezpůsobují přímo vykusování kůže, ale pouze častější drbání, olizování, krvácení a v nejhorším případě zánět. Příčinou škrábání vašeho psa a vykusování srsti mohou být i jiné vlivy než vnější parazité. Pokud si tedy váš pes vykusuje srst, měli byste neprodleně navštívit veterinárního lékaře.
Prvním druhem možných chorob jsou ty způsobené bakteriemi, protože bakterie se obyčejně vyskytují přímo na kůži. Bakteriální kožní infekce mohou způsobit vznik vřídků nebo pupínků vyplněných hnisem. Další příčinou, která způsobuje nadprůměrné svědění kůže u psů, jsou mazotokové ekzémy, které se projevují zaschlými strupy z krve a hnisu, který je výsledkem vytvořeného zánětu. Mezi štěňaty je v dnešní době poměrně dost rozšířena plíseň. Ta ovšem ve většině případů nezpůsobuje svědivost, ale sekundární bakteriální infekci, která může vyvolat tvorbu strupů na kůži, které si pak pes škrábe a olizuje. Jedním z málo známých případů je svědění způsobené alergií psa.
Vyšetření kůže musí být velmi důkladné, aby se odhalila příčina svědění. Obvykle lékař použije specifické metody, například ultrafialovým zářením může objevit plíseň, ze vzorku tkáně se dají diagnostikovat kvasinky či bakterie nebo jiní parazité. V případě, že kožní problémy vašeho psa souvisí s alergií, pomohou diagnózu stanovit kožní nebo krevní testy, po kterých následuje doporučení úpravy jídelníčku.
Léčbu vždy musí stanovit veterinář, který doporučí, co je potřeba.
Ušní svrab (Otodectes cynotis) je nejčastějším roztočem napadajícím zvukovod psů. Toto vysoce přenosné onemocnění se rozšiřuje přímým kontaktem. Významným příznakem je svědivost a tvorba tmavě hnědého až černého mazu, jelikož sliny přítomných roztočů způsobují alergické svědivé reakce ve zvukovodu. Diagnózu potvrdí mikroskopické zjištění roztočů v ušním výtěru.
U psů je ušní svrab příčinou jen asi 5 % všech zánětů zvukovodu, na rozdíl od koček se ale u psů objevují příznaky dříve. Zdá se, že svědění, které u některých zvířat provází infekci otodektovým svrabem, je způsobeno alergickou reakcí na přítomnost roztočů spíše než parazitem samotným. U některých zvířat mohou příznaky vyvolat už dva roztoči, u jiných se objeví až při těžkém napadení nebo vůbec. Svědění se u zvířat projevuje třepáním hlavou a intenzivním škrábáním, které může vést až k poraněním.
Přítomnost parazitů také stimuluje tvorbu ušního mazu, který je nápadně tmavý a připomíná kávovou sedlinu. Strupy a maz obsahují živé roztoče a jsou proto infekční pro ostatní vnímavá zvířata. Na člověka toto onemocnění není přenosné. Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům zvukovodu, které mohou postihnout i bubínek nebo se šířit dále do středního ucha. Objeví-li se u domácího zvířete svědění nebo výtok ze zvukovodu, je nutné navštívit veterináře. Výše popisované příznaky mohou být způsobeny i jinými druhy roztočů, kvasinkami nebo plísněmi.
U člověka se svrab (jakéhokoliv původu) projevuje jako drobné pupínky červené barvy, které jsou lokalizovány kolem pupku, na hýždích a v jiných místech s jemnou kůží. Onemocnění člověka kočičí svrabovkou má pouze přechodný charakter a po vyléčení kočky nebo zabránění těsnému kontaktu s nemocnými jedinci dochází k samouzdravení. V žádném případě se člověk nenakazí při dodržování obecných hygienických zásad, nedojde k tomu ani pohlazením nemocné kočky nebo při aplikaci léků kočce či běžné manipulaci s pelechy nemocných koček.
U koček chovaných pouze v bytě se s tímto onemocněním vůbec nesetkáváme. Problémem je u koček, které se volně pohybují venku. Přicházejí totiž do styku s dalšími nemocnými a neléčenými kočkami a dochází k novému nakažení. Proto je nutno v kočičích koloniích a útulcích vyhledat nemocné jedince, kteří jsou zdrojem parazitů a současně léčit celé osazenstvo. Nesmírně nutná je asanace kočičích pelechů a shromaždišť koček. Ta urychlí eliminaci onemocnění.
Onemocnění je rozšířené nejen po celé Evropě, ale i jinde a veškeré druhy svrabu jsou počítány k zoonózám. V praxi se setkáváme s tím, že některé kočky jsou snad proti svrabu přirozeně odolné, a přestože žijí v promořeném prostředí, neonemocní. Je to ale spíše výjimka a nelze na ni spoléhat.
Prognóza léčby svrabu je velice příznivá, i pokročilá stadia nemoci lze úspěšně léčit. K léčbě dříve užívané koupele antiparazitárními prostředky se již nepoužívají pro obtížnou aplikaci a toxicitu preparátů. Léčba je tak možná opakovanými injekcemi nebo léky podávanými ve formě spot on (ampulka léku, který se vetře do kůže na kohoutku). Pro léčbu koček nelze používat preparáty, kterými se léčí lidé. Tyto léky jsou pro kočky toxické! Ani jiné preparáty zevně aplikované na postižená místa nelze používat, protože kočky je olížou, očistí se a tím je preparát neúčinný, naopak může způsobit kočce vážné zdravotní problémy.
Přenos parazita se děje jednak přímým stykem koček, jednak sdílením společných pelechů. Od koček se mohou nakazit i králíci, méně často psi. Psi bývají postiženi obvykle zákožkou Sarcoptes scabiei, ta u koček parazituje spíše vzácně. U myší, potkanů a křečků parazituje Notoedres muris, u člověka Sarcoptes scabiei, var. hominis. Není však vyloučeno nakažení člověka i svrabovkou kočičí (Notoedres cati). K přenosu parazita dochází v teple a při velmi blízkém kontaktu nemocné kočky s člověkem (v posteli).
Zánět kůže vzniká působením mnoha vnějších, vnitřních a jiných činitelů. V pravém slova smyslu se nejedná přímo o samostatné onemocnění, ale o příznak jiného onemocnění.
Na vznik zánětu kůže mohou mít vliv kožní virózy, bakteriální, plísňová a parazitární onemocnění, poruchy žláz s vnitřní sekrecí, imunitní poruchy a poruchy pigmentace a keratinizace. Dále se uplatňují fyzikální a chemické příčiny, psychogenní vlivy (sebepoškozování) a kožní novotvary.
Projevují se obecné znaky zánětu. Zarudnutí, mírný otok a citlivost na dotek, zvýšená teplota postiženého místa a změna struktury kůže (strupy, šupiny, skvrny, mazotok, vředy, puchýřky a další). V komplikovaných případech dochází i k postižení celkového zdravotního stavu psa.
Nelze obecně stanovit prognózu vzhledem k velké šíři možných příčin vzniku.
