STŘIHY JORKŠÍRSKÝCH TERIERŮ bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Jorkšírský teriér je ideální společník, delší čas bez vás ho dělá nešťastným. Pejsek sice působí velice křehkým a nevinným dojmem, ale to nesmí být důvodem pro zanedbání jeho důsledné výchovy.
Charakteristika jorkšírského teriéra
Jorkšírský teriér byl vyšlechtěn chudými tkalci v Anglii, důvodem chovu byl zákon vydaný v 11. století, který přísně zakazoval poddaným lovit zvěř a chovat velké psy vhodné k lovu. Psi se podrobovali jednoduchému testu, pokud bez problémů prošli obručí o průměru asi 18 cm, mohli si je jejich majitelé ponechat. Přerod u jorkšírského teriéra z pracovního na psa luxusního se udál až koncem 19. století. Za otce dnešního jorkšírského teriéra je považován jeden z nejznámějších jorkšírských teriérů – Huddersfield Ben, který žil v letech 1865–1871. Toto plemeno bylo oficiálně zapsáno do chovné knihy English Kennel Club až roku 1886.
Jorkšírský teriér je jako pyšný malý lev s hřívou po celém těle. Pokud máte jednoho nebo více doma, určitě se už nenecháte zmýlit rozkošným vzhledem, je to rozený teriér. Při výchově v normálním prostředí s dostatkem podnětů se stane aktivním, inteligentním společníkem plným života, ale zároveň jistě oceníte jeho přirozeně vyrovnanou povahu.
Jorkšírský teriér je v mnoha ohledech fascinující. Jeho velkolepá srst vyžaduje velmi pravidelnou údržbu a jeho asertivní povaha jej může učinit velmi vybíravým, co se týče potravy. Rád ukazuje sílu svého charakteru.
Tolik pověstná dlouhá, hedvábně lesklá srst jorkšírských teriérů sice nelíná, ale vyžaduje pravidelnou péči a vhodný přísun živin, aby se zabránilo ztrátě lesku, lámání, maštění nebo podráždění pokožky. Srst nemá podsadu, pokožka je proto více vystavena vlivům, jako je chlad, horko, déšť, znečištění ovzduší ve městě a podobně.
Ideální výška psů i fen je 23 cm. U jorkšírského teriéra neexistuje třívelikostní ráz ani typ mini – jorkšír je jen jeden, s váhou od 1,8 kg do 3,2 kg.
Hlava je spíše malá a plochá, nesmí být příliš okrouhlá ani dlouhá, zejména v čenichové partii, stop je výrazný, čenich vždy černý. Oči jsou středně velké a jiskrně tmavé s inteligentním výrazem. Jsou posazené těsně nad lícemi, hledí vpřed. Oči nejsou vystouplé, víčka přilehlá na okrajích jsou tmavá. Uši tvaru písmene V jsou malé, vzpřímené, posazené ne příliš po stranách hlavy. Jorkšír má pravidelný nůžkový skus, zuby jsou nasazené kolmo. Krk je pevný, vztyčený. Hrudník je přiměřeně široký i hluboký, žebra klenutá, hřbet je rovný, bedra silná. Záď mírně zaoblená, břicho velmi jemně vtažené. Hrudní končetiny jsou pevné a rovné. Ocas je nesen mírně nad úrovní hřbetu, měl by být rovný.
Srst na celém těle jorkšíra by měla být dlouhá, zcela rovná, bohatá, jemná a hedvábná. Tříslová barva na hlavě by neměla zasahovat až na krk a nesmí obsahovat tmavé chlupy. Končetiny jsou pokryté sytě zlatavou barvou, která je nejtmavší u kořínků, zlatá barva nezasahuje nad lokty
V naší poradně s názvem PRŮJEM U ŠTĚNĚTE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libuše Kyhosova.
Dobrý den mám dotaz. Mám 4měsíční štěně. Koupila jsem mu yoggies kachna aktive a najednou má štěně řídkou stolici. Může být příčina v novém krmivu? Děkuji Kyhosová.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Každý pes někdy v životě trpí průjmem. Průjem je obvykle způsoben trávicími problémy, takže správné jídlo je důležité, když váš mazlíček trpí tímto stavem.
Průjem vzniká v důsledku podrážděného žaludku. Ve většině případů váš pes snědl něco, co pro něj nebylo dobré, ale také mohl mít alergickou reakci, stres nebo bakterie.
Průjem je způsob, jakým se tělo zbavuje toxinů a čistí se.
Abyste zjistila, že na vině je konkrétní krmivo, tak ho přechodně nahraďte dietní nevýraznou stravou po dobu jednoho týdne a zjistěte reakci vašeho pejska.
Dietní strava se skládá ze tří dílů čisté vařené rýže a jednoho dílu vařeného, nekořeněného, vykostěného kuřete. Nezapomeňte na nepřetržitou dostupnost pitné vody.
Pokud průjem během několika dní zmizí, tak na vině je vaše nové krmivo.
Za patologické línání se odborně považuje jen takové línání, které vede k tvorbě lysých ložisek, a k tomuto problému je třeba odborný přístup veterináře. To znamená, že pokud srst vypadává i v nadměrné míře a zároveň bez problémů rychle roste nová a netvoří se přitom lysiny, nejedná se o poruchu ani o kožní onemocnění. Jedinou výjimkou je porucha štítné žlázy, takže pokud nadměrné línání trvá déle než 1 měsíc, je na místě nechat vyšetřit funkci štítné žlázy.
Nadměrné línání je problém, který lze ovlivnit kvalitní výživou a kvalitní péčí o kůži a srst, která spočívá v používání speciálních šamponů, výživných kondicionérů, biotinu a v pravidelném vyčesávání. K tomu slouží dle typu srsti hřebeny, kartáče, trimovací nože nebo pro krátkosrsté psy je velmi vhodná masážní rukavice, která odstraní línající srst a rovněž masíruje pokožku.
Pod starou, nevylínalou srstí se rovněž jen s obtížemi a riziky rodí srst nová. Čím dříve chovatel zbytky staré srsti odstraní, tím dříve a o to krásnější srst naroste. A protože hranice mezi jarním a zimním línáním se u doma chovaných psů stírají, měla by se stát péče o srst, když ne každodenní, pak aspoň týdenní součástí péče chovatele o psa.
Výměna srsti začíná vždy na zadní části těla a postupuje k přední. Tento proces neovlivňuje teplota, ale délka dne (světlo). Teplota však ovlivňuje hustotu srsti a rychlost její obnovy.
Jako téměř ve všem i v potřebě odstraňování odumřelé srsti existují výjimky. Existují plemena, u kterých k línání nedochází vůbec, například u českých teriérů, kerry blue teriérů nebo pudlů. U nich však hrozí nebezpečí plstnatění srsti, což ve svých důsledcích může vést k ještě horším dopadům než zanedbání péče o nevylínalou srst.
Již dříve se v chovu jorkšírského teriéra čas od času objevilo nějaké nestandardně zbarvené štěně. Tato štěňátka byla vyřazována z chovu, nebo dokonce po narození utracena, aby chovateli nekazila jeho „dobré jméno“. Štěňátka se odchovávala v souladu se standardem plemene a ten uznával pouze zbarvení black tan nebo blue tan, jiné zbarvení či bílé znaky byly pokládány za chybu. V této době je to již jinak. Chovatelé jorkšírských teriérů, kteří se drží tradic, nadále jinak zbarvené varianty nepřijali, ale je mnoho nadšenců, kterým se právě „jinak barevní jorkšírci“ líbí a ze všech sil se snaží o dobrý chov těchto plemen.
Jak ostříhat biewera? Péče o srst u biewer jorkšír teriéra je o něco náročnější. Pokud má pes dlouhé chlupy, je třeba pravidelně srst pročesávat a upravovat. Je samozřejmě možnost psa ostříhat nakrátko (pokud není určen pro výstavy), tím odpadá většina péče o srst. Další úpravy srsti, například na výstavy, jsou obdobné jako u jorkšírských teriérů.
Péče o srst je o něco náročnější. Pokud má pes dlouhé chlupy, je třeba pravidelně srst pročesávat a upravovat. Je samozřejmě možné psa ostříhat nakrátko (pokud není určen pro výstavy), tím odpadá většina péče o srst. Další úpravy srsti například na výstavy jsou obdobné jako u jorkšírských teriérů. Na pohyb a procházky je to plemeno nenáročné. Lze s ním provozovat například i agility, stejně jako s jorkšírem.
Důkladně pročesat hustou srst takového plemene není vůbec snadné. Jestliže tedy není pes určen k vystavování, můžete pro něj zvolit elegantní sportovní střih.
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
Povrchový zánět rohovky s pigmentací
(latinsky keratitissuperficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
(latinsky keratitis superficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího mno
Bieweři patří mezi inteligentní a veselá plemena. Svému pánovi jsou oddanými společníky. Milují zábavu a rošťárny. Jsou to však také velmi ostražití pejsci, byť nejsou typickými hlídacími psy. Dobře vychází s návštěvami i malými dětmi. Vůči jiným zvířatům nebývají agresivní. Jsou výbornými kamarády jak pro velké rodiny, tak pro starší lidi jako společníci na dlouhé večery.
Je to bystrý, energický pes – typický zástupce toy (malých) teriérů. Je oddaný, loajální, často silně fixovaný na svého pána. Je hravý a mrštný, ale má sklony k uštěkanosti, stejně jako třeba pudlové. Pokud má možnost, je velmi učenlivý. Základní výchova je nutností – jako ostatní teriéři i on trpí jistou dávkou tvrdohlavosti a dominantnosti.
Protože je to plemeno silně společenské, je možné je chovat ve smečce s jinými psy, ale vzhledem k malému vzrůstu je vhodnější chovat jej s plemeny stejné velikosti. S jinými zvířaty většinou dobře nevychází.
Děti mu nevadí a leckteré dětské hrátky přetrpí, ale je nutné děti seznámit s tím, že se jedná o psa křehké konstrukce, který se lehko zraní. Je to dobrý hlídač, protože na každého nezvaného hosta upozorní štěkotem a dokáže i oddaně bránit svou rodinu a majetek, i když příliš neimponuje velikostí. K cizím se chová rezervovaně, ale po čase si je oblíbí. Je ideálním společníkem a přítulným mazlíčkem. Dokáže se hodně naučit.
U dospělých psů se může rovněž vyskytnout akné, někdy však jde o stafylokoka.
Stafylokok se vyskytuje u všech hladkosrstých psů, zejména bulteriérů, ale i pitbulteriérů, amerických stafordšírských teriérů, buldočků, bullmastifů. Začíná se velmi rozšiřovat u retrívrů, kde má ale trochu jiný průběh a příznaky. Dá se tedy říci, že jde převážně o hladkosrsté psy nejčastěji střední velikosti.
Stafylokoky jsou nepohyblivé koky o průměru 0,7–1,2 μm. Jsou fakultativně anaerobní, s chemoautotrofním typem metabolismu. Netvoří spory, ale přesto jsou poměrně odolné proti vlivům vnějšího prostředí, dlouhodobě přežívají i při teplotách blížících se bodu mrazu, při teplotě +60 °C přežijí půl hodiny. V zaschlém hnisu vydrží životaschopné mnoho týdnů. Jsou to mezofilní bakterie, optimální teplota pro jejich kultivaci je 37 °C. Stafylokoky tvoří běžnou součást mikroflóry kůže i sliznic. Potenciálně patogenní druhy jsou původci onemocnění zvířat.
Počáteční příznaky mohou být zaměněny za alergii. U hladkosrstých psů se potravní alergie projevuje velmi často zarudnutím tlapek, kůže je jasně růžová nebo červená, většinou do poloviny hrudní končetiny, srst je řidší a mírně odstává. Téměř tytéž projevy se však vyskytují u invaze dravčíkem, pouze meziprstí je bez otoku a vředů. A naopak, pokud je postižené jen meziprstí, má onemocnění podobné příznaky s osinou nebo zánětem chlupového či mazového váčku.
Stafylokok u psa se nějakou dobu nemusí projevit, zvíře dokonce může být jen přenašečem. Ale pokud se projeví, má v pozdějších fázích za následek déletrvající oslabení imunitního systému. To pak může vést k mnoha zdravotním komplikacím.
Infekce se může projevovat od drobných kožních problémů až po život ohrožující infekce. V důsledku toho se příznaky výrazně liší od umístění a závažnosti infekce.
Rohovka tvoří 20–25 % povrchu oční koule. Je zvlhčována slzným filmem a je složena z několika vrstev. Zdravá rohovka je průhledná, bez přítomnosti cévního zásobení. Nejčastějším onemocněním je keratoconjunctivitis sicca – suché oko (KCS).
Keratoconjunctivitis sicca neboli suché oko je možné definovat jako sníženou produkci slzného filmu. Rohovka a spojivka ztrácejí svou normální lesklost a stávají se matnými. Spojivka je nateklá a překrvená, rozvíjí se hlenohnisavý výtok. Na rohovce se objevují cévy a dochází k ukládání pigmentu. KCS se diagnostikuje pomocí testu měření slz, který je v pozitivním případě buď velmi nízký, nebo nulový.
Terapie je zpočátku konzervativní, kdy se do spojivkového vaku aplikují dvakrát denně cyklosporinové kapky, které aktivují činnost slzných žláz. Pokud je tato terapie neúčinná, je možné přistoupit k terapii chirurgické, kdy se do spojivkového vaku zavede vývod slinné žlázy.
Panus (chronický povrchový zánět rohovky) je onemocnění, které se vyskytuje převážně u německých a belgických ovčáků a jejich kříženců. Další plemena s dispozicí k tomuto onemocnění jsou jezevčík, pudl, greyhound a sibiřský husky. Příčina onemocnění není zatím zcela objasněna, předpokládá se rodinná a plemenná predispozice. Dědičnost onemocnění se však jeví jako velmi nízká. Mezi další faktory onemocnění patří i autoimunitní reakce, kdy vzniká přecitlivělost na bílkoviny rohovky. Mezi nespecifické faktory, které podporují vznik onemocnění, se řadí i UV záření a nadmořská výška.
Onemocnění se většinou projevuje u psů v rozmezí 3–5 let, občas i později. Ve většině případů jsou postiženy obě oči. Rozlišují se dvě formy onemocnění – u mladších psů je panus charakterizován výskytem velkého množství cév a granulační tkáně s velmi rychlým rozvojem. U starších psů se většinou diagnostikuje hlavně velké množství pigmentu v rohovce. Nástup i průběh jsou pomalejší. Onemocnění není bolestivé a není spojené s výtokem z oka.
Onemocnění nelze vyléčit, lze jen ovlivňovat a kontrolovat jeho průběh. Terapie je doživotní a spočívá v přechodné aplikaci kortikosteroidů ve formě masti nebo kapek a v aplikaci cyklosporinu A (opět ve formě kapek nebo masti). Pokud majitel ošetřuje oči pravidelně, nedochází obvykle k výraznému zhoršení. Při výrazné pigmentaci, která může postihnout téměř celou plochu rohovky, a pokud pejsek nereaguje na lokální terapii, je možné chirurgicky odstranit povrchovou vrstvu rohovky (lamelární keratektomie).
Povrchová pigmentózní keratitida neboli zánět rohovky je onemocnění, které se vyskytuje zejména u pekinézů, shi-tzu, bostonských teriérů, francouzských buldočků a ostatních
Nikdo neví jistě, co způsobuje rozvoj lipomů u psů. Ať už způsobuje tukové nádory u psů cokoli, pokročilý věk a nadváha se zdají být primárními rizikovými faktory.
Lipomy se vyskytují nejčastěji u psů středního věku a seniorů, a často se vyskytují u fen s nadváhou. Některá plemena psů jsou náchylnější k lipomu, včetně labradorů, dobrmanů, malých kníračů, kokršpanělů, jezevčíků, pudlíků a teriérů, což naznačuje, že zde může být jakási genetická predispozice.
Některé lipomy mohou být způsobeny fyzickým traumatem. Další příčiny tvorby lipomu u psů mohou zahrnovat:
Vystavení chemikáliím. Chemikálie ve vodě z vodovodu a v životním prostředí mohou narušit správnou funkci štítné žlázy a endokrinního systému, což může následně narušit schopnost těla vylučovat potenciální toxiny kůží a způsobit vznik tukových nádorů.
Špatná strava. Kromě toho, že jsou psi překrmováni a mají nadváhu, může k rozvoji lipomů přispět i špatná strava plná přebytečných sacharidů a chemických konzervačních látek, které se nacházejí ve zpracovaném krmivu pro psy.
Jaké potraviny způsobují tukové boule u psů?
Špatná strava je pravděpodobně důvodem, proč se u vašeho psa stále objevují lipomy. Nadměrné množství sacharidů, konzervačních látek a toxinů ve zpracovaném krmivu pro psy přispívá k růstu psích lipomů.
Jorkšírský teriér má dlouhé hedvábné chlupy, podobné lidským vlasům. Aby srst jorkšíra byla upravená, je potřeba používat speciální šampony, balzámy a kondicionéry. Nedoporučuje se používat kartáč na mokrou srst, jelikož se mohou poškodit chloupky – začnou se dělit a postávat ve všech směrech. Péče o srst a její údržba klade na majitele jorkšírského teriéra velké nároky. Dlouhá hedvábná a modře zbarvená srst patří k hlavním plemenným znakům. Pěstovaná srst v plné délce se obvykle ponechává jen výstavním psům. Všem ostatním psíkům většina majitelů nechá srst zastřihávat do přiměřené délky, aby jim nepřekážela v pohybu a snáze se udržovala. Účes, respektive střih. dodá vašemu mazlíčkovi pěstěný a elegantní vzhled a zvýrazní charakteristiku plemene. Současně s účesem dostane jorkšír u specializovaných odborníků veškerou potřebnou péči a pozornost.
Zde si můžete prohlédnout fotografie účesů, respektive různých střihů jorkšírů.
Yorkshirsky terier vyžaduje mimořádnou každodenní péči o srst, česání, rozplétání zacuchaných partií, u výstavních jedinců dokonce „balíčkování“. Jeho srst je přiměřeně dlouhá, zcela rovná, jemná, lesklá. Zbarvení tmavě ocelově modré (ne stříbřitě modré) dosahuje od týlního hrbolu ke kořeni ocasu, nikdy není smíchané se žlutými, bronzovými ani tmavými chlupy. Srst na hrudi je bohatá, jasně tříslová. Veškerá tříslová srst je tmavší u kořínků než uprostřed a směrem ke špičkám chlupů se plynule zesvětluje.
Současný jorkšír/yorkshire je ryze společenské plemeno vyžadující průběžnou a pečlivou úpravu srsti, pokud má být zachován jeho výjimečný, osobitý vzhled. Údržba srsti je však poměrně náročná. Krásná lesklá srst sahající až k zemi, jakou vídáme u výstavních psů, je výsledkem dlouhých hodin péče a vyžaduje mnoho trpělivosti jak od psa, tak od jeho majitele. Základem péče o srst je pravidelné pročesávání a kartáčování. K dosažení co největší délky je třeba srst psa „balíčkovat“. Se zastřižením ve smyslu vystříhání či oholení srsti tlapek, oholení oušek, vyholení čumáčku, ostříhání srsti okolo očí, zastřižení linií tělíčka a podobně lze začít již ve věku několika týdnů štěněte.
Vybavení pro běžnou péči o srst:
hřeben a kartáč z nerezové oceli s hroty opatřenými antistatickou úpravou, aby srst neelektrizovala (ostny v kvalitních, drahých a značkových kartáčích bývají konstruovány jako otočné, aby srst nevytrhávaly a nepoškozovaly);
speciální šampon pro jorkšírské teriéry;
kondicionér;
speciální olejový sprej, který je určený na péči mezi jednotlivými koupelemi.
Základní péče o srst u nevýstavního psa:
česat minimálně dvakrát týdně;
při přečesávání používat sprej s norkovým olejem;
koupat každé tři až čtyři týdny s použitím osvědčeného šamponu a kondicionéru;
denně je nutno ošetřovat krajinu okolo očí – někteří chovatelé k tomu doporučují vybělující gel, jiní raději jen převařenou čistou vodu;
Hned v úvodu je nutné zdůraznit, že se jedná o činnost ne nikterak levnou a současně i časově hodně náročnou. Je důležité, aby si už malé štěně zvyklo na každodenní kartáčování. Při péči o srst musíme být trpěliví a na psíka laskaví. Přitom však postupujeme důsledně. Pes by si tuto činnost neměl spojit s nějakým nepříjemným zážitkem.
