Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  
Téma

STŘÍHÁNÍ MALTÉZÁČKA

Pomeraniani jsou inteligentní psi, kteří dobře reagují na trénink a mohou být velmi úspěšní v tom, co po nich jejich majitel požaduje. Pomeraniani jsou typičtí svým přátelským, hravým a temperamentním chováním. Milují být v přítomnosti svých majitelů a je známo, že je velmi úzce brání. Jsou ostražití a na jakoukoli změnu ve svém prostředí reagují štěkáním, což může vést k přílišnému štěkání při jakékoli situaci.

Zdroj: Výcvik špice pomeranian

Diskuze: Jorkšírský teriér - střihy

Dobrý den můžu kdy je vhodne první stříhání štěněte? Jako na úplný sestřih děkuji.

Zdroj: diskuze Jorkšírský teriér - střihy
Počet odpovědí: 0

Nároky na chov

Pokud vám na první pohled učaroval maltézáčkův čistě bílý sametový závoj, připravte se na každodenní péči, kterou srst vašeho miláčka bude potřebovat. Nejde jen o vyčesávání. Srst maltézáčka dorůstá do patřičné délky asi jeden rok. Od 5 měsíců je dobré ji olejovat nebo krémovat, aby se nevysoušela a nekrepatěla. Tomu musí předcházet koupel, která se u maltézáčka tak jako tak stane pravidelnou záležitostí. Ale ani kvalitní kosmetika a skvělá péče nezaručí, že srst bude skvělá. Její kvalita je dána v první řadě geneticky.

Srst výstavních psů je nutné balíčkovat, aby se nepoškodila. U nevýstavních maltézáčků je lepší udržovat kratší sestřih, který je příjemnější i pro psa. Fenky maltézáčků se údajně nejdříve vystavují, až po „kariéře“ se ostříhají a slouží k chovu.

Maltézský psík není náchylný na žádné onemocnění a nevyskytují se u něj zpravidla ani žádné genetické vady. Přesto má své specifické problémy. Jednak je to nadměrné slzení, někdy je příčinou zánět spojivek. Příčinu a léčbu konzultujte s veterinářem. Je dobré oblast okolo slzných kanálků denně otírat. Dále může mít maltézáček problém se zubním kamenem, proto se doporučuje čistit psovi preventivně zuby.

Maltézáček má srst, která je velmi náročná na péči, avšak nelíná. Je nezbytné ji denně opatrně pročesávat a kartáčovat, na hřebenu se nám odumřelé chlupy zachytí, a také pravidelně mýt. V místech očních koutků často vyrůstají chloupky, které oko dráždí a vytvářejí nehezké stopy po slzách, proto je lepší tyto chloupky pravidelně odstraňovat. Maltézáček se hodí výhradně pro držení v bytě.

Ačkoliv to tak díky jeho šlechtěnému a noblesnímu vzhledu možná nevypadá, je maltézáček energický a živý psík, který si s obrovskou radostí užívá rozpustilé hry a časté procházky. Někteří maltézští psíci se účastní i agility a přináší jim to nemalé uspokojení. Tento pes je ale v tomto ohledu značně přizpůsobivý, vystačí si i s menší pohybovou aktivitou a minimem prostoru. Hodí se tak pro méně fyzicky zdatné chovatele, naopak není vhodný pro aktivní sportovce.

Maltézáček je učenlivý a svému pánovi hluboce oddaný pes. Při jeho výchově musí být brán ohled na jeho sklony k plachosti a jisté přecitlivělosti, výcvik musí být veden jemně a trpělivě, bez přílišné ráznosti. Toto plemeno není v žádném případě určeno pro chov venku, pes musí být umístěn v bytě či v domě. Vzhledem k povaze srsti je maltézský psík značně choulostivý na nepřízeň počasí. Nesmí prochladnout a nežádoucí je pro jeho osrstění i pouhé zmoknutí.

Srst maltézáčka vyžaduje pečlivou a intenzivní péči, a to zejména v případě výstavních jedinců, kteří musí mít srst v prvotřídní kondici a maximálně dlouhou. Řada chovatelů nechává maltézské psíky ostříhat, jednak z vlastní pohodlnosti, ale zejména pro lepší pohyblivost a volnost samotného psa. Tím je maltézský psík připravován o svůj výjimečný plemenný znak.

Každodenní česání a kartáčování srsti je nutné hlavně v období, kdy u maltézáčka dochází k výměně štěněčí srsti za dospělou. Později není sice nezbytné, ale nanejvýš vhodné. Srst musí být ošetřena tak často, aby se zamezilo zacuchávání a vytváření smotků a žmolků. A právě každodenní vyčesávání zajistí odstranění uvolněné srsti nejlépe a bez problémů. Na vysušenou srst se používá speciální olej, v případě výstavního psa je adekvátně promaštěná srst natáčena na měkké natáčky a pes je koupán v mnohem kratších časových intervalech, dokonce až jednou týdně. Nesmí být opomíjena každodenní pozornost věnovaná srsti v očním okolí, kterou je vhodné jemně očistit. Kvůli dlouhé srsti je každodenní kartáčování naprosto nezbytné.

Řádně uchovněni mohou být pouze psi, kteří jsou kladně ohodnoceni při bonitaci a účastní se předepsaného počtu výstav s odpovídajícím hodnocením. Bonitace probíhá zpravidla třikrát ročně a může na ni být přihlášen pes starší 12 měsíců. Mezi závažné exteriérové vady, které vedou k vyřazení, patří: podkus, skvrny na rohovce, kompletně depigmentovaná oční víčka či nosní houba, jiné zbarvení nosní barvy než černé, zvlněná či kadeřavá srst, jiné než požadované zbarvení srsti včetně různých skvrn, výrazně nestandardně tvarovaná hlava.

Zdroj: Maltézský psík

Diskuze: Sedalin podání při stříhaní velmi tvrdých a deformovaných drápů,které jsou bolestivé.

Pora´dte nám jak často můžeme aplikovat Sedalin 35 mg/ml peronální gel kdy musíme co dva měsíce stříhat velmi tvrdé zdeformované drápy.Vlivem vrozené vady u Bull-teriéra.Má velmi citlivé drápy,tvrdé a tlusté.Nervy vrostlé až prakticky do konce drápu.

Zdroj: diskuze Sedalin podání při stříhaní velmi tvrdých a deformovaných drápů,které jsou bolestivé.
Počet odpovědí: 0

Stříhání biewer yorkshire terriera

Jak ostříhat biewera? Péče o srst u biewer jorkšír teriéra je o něco náročnější. Pokud má pes dlouhé chlupy, je třeba pravidelně srst pročesávat a upravovat. Je samozřejmě možnost psa ostříhat nakrátko (pokud není určen pro výstavy), tím odpadá většina péče o srst. Další úpravy srsti, například na výstavy, jsou obdobné jako u jorkšírských teriérů.

Zde můžete vidět, jak lze ostříhat biewera.

Zdroj: Jorkšírský teriér - střihy

Stříhání

Péče o srst je o něco náročnější. Pokud má pes dlouhé chlupy, je třeba pravidelně srst pročesávat a upravovat. Je samozřejmě možné psa ostříhat nakrátko (pokud není určen pro výstavy), tím odpadá většina péče o srst. Další úpravy srsti například na výstavy jsou obdobné jako u jorkšírských teriérů. Na pohyb a procházky je to plemeno nenáročné. Lze s ním provozovat například i agility, stejně jako s jorkšírem.

Důkladně pročesat hustou srst takového plemene není vůbec snadné. Jestliže tedy není pes určen k vystavování, můžete pro něj zvolit elegantní sportovní střih.

Zdroj: Biewer teriér

Střih yorkshirského teriéra

Yorkshirsky terier vyžaduje mimořádnou každodenní péči o srst, česání, rozplétání zacuchaných partií, u výstavních jedinců dokonce „balíčkování“. Jeho srst je přiměřeně dlouhá, zcela rovná, jemná, lesklá. Zbarvení tmavě ocelově modré (ne stříbřitě modré) dosahuje od týlního hrbolu ke kořeni ocasu, nikdy není smíchané se žlutými, bronzovými ani tmavými chlupy. Srst na hrudi je bohatá, jasně tříslová. Veškerá tříslová srst je tmavší u kořínků než uprostřed a směrem ke špičkám chlupů se plynule zesvětluje.

Zde můžete zhlédnut video zachycující stříhání jorkšírského teriéra.

Zdroj: Jorkšírský teriér - střihy

Stříhání

Havanský psík se nesmí celkově stříhat, mírně zastřihávat se smí pouze srst na čele, aby psu nezakrývala oči. Pravidelně se vystřihává přebytečná srst mezi polštářky na tlapkách. Srst na tlapách se zastřihává do skoro přesného oválu.

Bišonek by se měl stříhat alespoň jednou za dva až tři měsíce, ale v případě výstav je to nutné i častěji. Střih je nejlépe ponechat odborníkům v psím salonu. Protože má bišonek velice hustou a dlouhou srst, je důležité stále kontrolovat okolí očí, aby zde bujně rostoucí chlupy nedráždily oči nebo nepřekážely vidění. Na spodní části tlapek mezi jednotlivými polštářky někdy vyrůstají přebytečné, dlouhé chlupy, které je také třeba vystřihávat, aby psu nepůsobily problémy při chůzi a pohybu.

Zdroj: Havanský psík

Vhodná strava

Při volbě krmiva pro maltézského psíka je třeba se striktně řídit momentálním věkem a velikostí psa. Po odběru štěňátka je důležité respektovat, na co bylo štěně zvyklé u původního chovatele, a případnou změnu krmení provádět pouze velmi zvolna. Výrobci krmiv dnes nabízejí mnoho alternativ v oblasti výživy malých plemen, mezi která maltézáček patří. Některá krmiva poskytují svým složením (obsah fosfátů sodíku) jistou prevenci při potížích se zubním kamenem. Výběr kvalitního krmiva přesně na míru zajistí adekvátní přísun potřebných živin v každé životní periodě.

Od 10. měsíce věku stačí většinou jedno jídlo denně. To by mělo obsahovat hlavně maso (může jít i o jídlo z konzervy). Jakmile pes hned veškeré žrádlo nesežere, ukliďte ho, nikdy ho nenechávejte stát, pes si musí zvyknout na přesné časy krmení. Množství krmiva je rozdílné, řídí se podle věku a velikosti psa a je ovlivněno tělesnými požadavky.

V principu nepotřebují psi obměnu krmiva, je-li optimálně zkombinováno. Konzervované krmivo, jako například Pedigree Pal, Cesar, Dogstar, ve spojení s vločkami zpravidla stačí. V každém případě musí mít pes k dispozici dostatečné množství pitné vody (žádné mléko, neboť vede většinou k dlouhodobým průjmům).

Jestliže krmíte z konzervy, není nutné dodávat žádné další vitamíny. U doma připravované stravy je vhodné denně do stravy přidat vápník. Velmi dobré jsou produkty „Hypercoat“ a „Biotin Forte“, které mimo jiné podporují zdravý růst srsti. Můžete přidat denně špetku soli do krmiva, 2 až 3krát týdně rybí tuk. Můžete také přimíchat nadrobno nakrájenou zeleninu, například mrkev, špenát, cibuli, a dokonce i česnek (i do konzervovaného krmiva).

V období růstu psa má strava prvořadý význam. Po úplném odstavení od matky je vhodné přejít na kvalitní suchou stravu pro štěňata. Důležité je složení krmiva, pokud je vyvážené, není již potřeba její doplnění vitamíny, minerály a proteiny.

Když pes přestane růst, bývá považován za dospělého. V tomto období je vhodné přejít ze štěněčí stravy na stravu pro dospělé psy. Při výběru krmiva je nutné přihlédnout k velikosti a aktivitě psa.

Starší pes má jiný životní styl než aktivní dospělý pes. Méně si hraje, více spí a nemá již tak velké nároky na množství a energetickou hodnotu přijímané stravy. Tyto změny vyžadují nové složení potravy, neboť krmivo pro aktivní psy by mohlo způsobit tloustnutí a zhoršení zdravotního stavu psa.

Maltézáčka a vlastně žádného psa nikdy nekrmte čokoládou. Pes je ohrožen produkty z kakaa, které obsahuje toxin theobromin a kofein. Smrtelná dávka pro psa je 100–200 mg na 1 kg živé hmotnosti psa. U psů se po 4 až 12 hodinách od příjmu čokolády objeví zvracení a průjem, dále pak třesavka, svalové křeče, ochabují jim zadní končetiny a nakonec umírají na srdeční selhání. Psi, kteří trpí epilepsií, mohou reagovat i na velmi malé množství theobrominu.

Zdroj: Maltézský psík

Nároky

Přátelská veselá povaha, věrnost, učenlivost a snadná vychovatelnost z tohoto plemene činí příjemného společníka. Navíc je na výběr několik velikostních a mnoho barevných rázů. Jde o velmi chytrého, upřímného, rozumného, ale i hravého, živého a sportovně založeného, mrštného a obratného psa. Dokáže být ale také nečekaně houževnatý a vytrvalý a nechybí mu ani odvaha. Jako osvědčený společenský pes je závislý na majiteli a jeho rodině, je milý a přítulný, něžný, vždy veselý, s dobrou náladou. Svým lidem je oddaný a věrný, ale dobře snáší i cizí osoby. Ochotně a s radostí si hraje s dětmi, nevyhledává konflikty s jinými psy a je schopen žít ve společné domácnosti i s různými volně drženými zvířaty. Pudl je pes nenáročný na výchovu. Jeho temperament se dá zvládnout důsledným zacházením. Je učenlivý a přizpůsobivý, proto je vhodný i jako štěně pro začátečníky.

Pudlí srst neustále dorůstá, a proto potřebuje pravidelnou a svědomitou péči. Vyžaduje alespoň jednou za dva měsíce koupel, stříhání, česání, a to i navzdory tomu, že toto plemeno nelíná. Při nedostatečné péči hrozí zacuchání srsti. Při česání je důležité také kontrolovat uši, v nichž se často maz zachycuje společně s chlupy a mohl by způsobit ucpání vnějšího zvukovodu. Pudli trpasličí se stříhají do tří typizovaných sestřihů.

Podle mezinárodní kynologické organizace FCI se pudl řadí do skupiny 9: společenská plemena a toy, sekce 2 – pudl.

Zdroj: Trpasličí pudl

Pomeranian boo

Slovem boo se označuje sestřih, kdy se pes ostříhá nakrátko po celém těle. Je ale střih a střih. Každému psovi sluší něco jiného a každý má pro výstavní střih jiné předpoklady. Svou roli hraje typ srsti, hustota podsady, dokonce i barva (pokud je pes výrazně sable). Výstavní střih se totiž tvoří tak, že se na pejskovi ostříhá pouze to, co ruší jeho přirozenou anatomii, nestříhá se tedy úplně nakrátko. Zastřihují se konečky srsti, aby byl pes upravený a kožíšek měl přitom co nejdelší.

Pomeranian by měl mít dvojitou strukturu srsti, to jest krycí srst a podsadu. Krycí srst je rovná, dlouhá a tvrdá, podsada je vatovitá, jemnější, schovaná pod krycí srstí. Díky krycí srsti se k podsadě nedostává vlhkost, špína ani prach. Anglický termín zní „double coated dog‟.

Obecně existují dlouhosrstá plemena, která byla pro úpravu střihem přímo vyšlechtěna (například pudl), dále plemena, jimž střih a holení nevadí (mají vlasovou strukturu srsti, například jorkšír), a konečně plemena, pro které je stříhání nakrátko a holení nevhodné. Do poslední skupiny patří hrubosrstá plemena psů a psi se strukturou srsti, jež je podobná právě srsti pomeraniana. U hrubosrstých a double coated psů dochází při nevhodné úpravě k trvalému poškození struktury srsti: srst se zjemní a ztratí své charakteristické vlastnosti.

Srst s podsadou má několik důležitých vlastností. Příroda ji vymyslela zejména proto, aby pejskovi pomáhala. Člověk pak šlechtěním psí plemena měnil, vylepšoval, zvětšoval objem srsti či srst prodlužoval, avšak princip (její účel) zůstal stejný. To se týká nejen pomeraniana, ale i ostatních psů s podobným kožíškem, tedy plemen čau-čau, husky, samojed. Z menších plemen můžeme v této souvislosti zmínit německého špice středního nebo vlčího špice.

Pokud se „double coated‟ pejsek zašpiní, většina nepořádku a špíny se dotkne jen krycí srsti, jinak nezanechá trvalé stopy. Tento druh srsti se označuje jako samočisticí srst. Rovněž vlhkost neproniká do tvrdé krycí srsti tak rychle, jak by pronikala do vatovité podsady. Srst ostříhaná nakrátko se tudíž hůře udržuje čistá a suchá.

Vlhkost lze považovat za nepřítele malého chlupatého pejska. Jestliže totiž zůstane několik hodin vlhký, může snadno prochladnout i v relativně teplém prostředí, nebo se naopak může zapařit, když leží v pelíšku a spí. V důsledku toho může mít vleklé kožní potíže. Prochladnutí ohrožuje miniaturního pejska dokonce na životě.

Krycí srst však nechrání psa pouze před vlhkem, krycí srst pomáhá pejskovi udržet optimální tělesnou teplotu. Proto neostříhaní pomeranianové či špicové nepotřebují v zimě oblečky. Chrání je jejich kožíšky.

Ale pozor! Podsada ve funkční dvojité srsti je tak dokonalá, že dokáže i pravý opak: v parných letních dnech pejska chladí a zajišťuje, aby teplota kůže odpovídala teplotě tělesné. Představte si tedy, že pejskovi není díky mohutné srsti horko. Je-li okolní vzduch teplejší než psí tělo, podsada a krycí srst toto teplo k pejskovi jednoduše nepustí.

Stříhání pomeranianů nakrátko není vzhledem k výše uvedeným informacím pro toto plemeno vhodné.

Zdroj: Pomeranian

Chov

Bengálská kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Doporučuje se však v každém případě pořídit škrabací kůl či jiné podobné hračky. V opačném případě se můžete dočkat nemilého překvapení na domácím nábytku.

Vyžívá se i ve vodních hrátkách, takže jakákoliv napuštěná voda neunikne její pozornosti. Po svých divokých předcích si zachovala silně vyvinutý lovecký instinkt, a tak před ní nejsou příliš v bezpečí menší zvířata. Pozor i na rybičky v akváriu – při pohledu na ně se totiž setkávají obě vášně, lov i voda.

Také se nedoporučuje její chov společně s chovem opeřenců nebo hlodavců. Naopak její soužití s ostatními kočkami nebo i psy bývá bezproblémové. Se zvířaty vychází naprosto v pohodě, jen se nedoporučuje například křeček či papoušek, jak již bylo řečeno výše.

V neposlední řadě zvažte, jak moc se kočce můžete věnovat. Jde za vámi, když ona sama chce, má svou vlastní osobnost. Kočka sice není pes, ale přesto potřebuje společnost. Vyhlídka na celodenní samotu je tedy přímo nežádoucí. V takovém případě je lepší uvažovat o pořízení koček dvou, které se zabaví spolu.

Bengálská kočka vyžaduje relativně málo péče o srst. Přílišné česání a kartáčování může srst dokonce poškodit. Běžnou péčí je zastřihávání drápků, a to speciálními kleštičkami. Je dobré učit střihání drápků koťátka už od mala, předejdete tím problémům boje s dospělým jedincem. Další péčí je čistění uší a očí, a to vatovým tampónem a speciálním gelem k tomuto určeným.

Zdroj: Bengálská kočka

Bahnička jehlovitá

Můžete ji najít pod latinským názvem Eleocharis acicularis, patří mezi trvalky a je z bahniček u nás rostoucích nejmenší. Vytrvalá bylina s plazivým oddenkem a dlouhými kořenujícími výhonky s řadou drobných trsů může dorůst do výšky 15 cm. Lodyhy jsou jemné, čtyřhranné, na bázi pochvaté – bezčepelné. Bahnička jehlovitá kvete v klasu drobnými oboupohlavními květy, uspořádanými do spirály.

Roste na vlhkých půdách, na obnažených dnech jezer a vodních nádrží, na prameništích, mokrých loukách, někdy i plave na hladině mělkých vod, a to v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky do 2 500 m. Nejvíce jí k růstu vyhovuje písek. Tato bahnička se umisťuje rovněž do akvárií. V našich podmínkách kvete od června do října.

Rozmnožuje se dělením trsů, které vznikají rozrůstáním oddenků, na nichž se tvoří dceřiné rostlinky. Vyjme se kus trsu, krátce se zastřihnou kořínky, a celý trs se rozdělí na menší části, které lze dále dělit až na trsky o několika rostlinkách. Ty se pak sázejí na zvolené místo.

Bahnička jehlovitá není náročná rostlina. Potřebuje pouze jemnozrnný substrát a silnější osvětlení. Teplotu snáší až do 27 °C. Optimum pro pěstování je v rozmezí 20 až 25 °C. Je mrazuvzdorná, a tak může být pěstována i v zahradním jezírku. Voda je vhodná měkká a mírně kyselá nebo neutrální. Přidáváním CO2 a přihnojováním podpoříte její růst.

Tato výjimečná kobercová rostlina je s oblibou používaná na tvorbu trávníčků v popředí velkých akvárií nebo i jako rozmanitý porost po celém akváriu. Nepřerůstá, a tak se nemusí stříhat, ale ani stříhání jí nijak nevadí.

Zdroj: Bahnička

Oblíbená plemena

Výběr plemene v současnosti mnohem častěji podléhá módním trendům než uvážlivému pořizování. Není smutnější pohled než na obézní border kólii v garsonce bez možnosti vyběhat se či provozovat nějaký psí sport. Před pořízením si upřímně řekněte, kolik času na pejska máte, jaké jsou finanční možnosti (i uživit maltezáčka bude snazší než bernardýna), zda nemáte alergii na psí srst či nepreferujete psy, kteří nelínají (pozor u většiny těchto plemen se srst musí upravovat), atd. V žebříčku našich preferencí se spolu s mnoha dalšími drží v současnosti tato plemena:

Německý ovčák

Jedná se o pracovně poměrně univerzální a inteligentní velké psí plemeno. Německý ovčák je skvělý hlídač a pes oddaný své rodině. Na výchovu a výcvik je nutné ale myslet již od štěněte a v klidu – pomocí hlasu, pozitivní motivace a pamlsků dosáhnete dobrých výsledků. Agresí a bitím docílíte opaku – vychováte bázlivého až nebezpečného psa pro sebe i okolí.

Retrívři

Široká psí skupina zahrnující dvě stálice - Labradora a Zlatého retrívra. Nicméně na oblíbenosti poslední dobou nabývají i Flat coated retrívr či Nova scotia duck tolling retrívr. Vášniví milovníci pohybu, vody, her jsou přátelskými a akčními parťáky do života. Plemena jsou poměrně snadno vycvičitelná a milují děti. Nicméně i tady je výchova důležitá, ať se nestanou velkými nekontrolovatelnými psy, kteří snadno (v dobrém úmyslu nadšení a vítání) porazí na zem právě příchozí návštěvu.

Yorkšírský teriér

Veselý a akční pejsek díky velikosti vhodný do bytu. Nenechte se ale zmást roztomilým kukučem, je to přeci jen teriér, ač malý – tzn. tvrdohlavý a sebevědomý. Lze jej snadno rozmazlit, proto si hranice stanovte už od štěňátka. Všichni zástupci tohoto plemene mají přátelskou a hravou povahu.

Jezevčík

Jedná se o lovecké plemeno zvyklé rozhodovat se na vlastní pěst, takže důsledná výchova je u něj zvlášť důležitá. Kromě loveckého využití pro práci v noře je stále častěji pořizován jako společník, pročež i tuto úlohu u aktivnějších lidí zvládá skvěle. Vyskytuje se ve třech formách srsti: dlouhosrsté, hladkosrsté a drsnosrsté.

Čivava

Miniaturní psí plemeno velmi vhodné do bytu, které se spokojí s kratším venčením v parku, ale zvládne i delší procházku. Malý, křehký pejsek bude lepším společníkem pro starší lidi, než pro malé děti, u kterých je nutné mít oči na stopkách. I u tohoto plemena je důsledná výchova důležitá, čivava dokáže být i vrčící a kousavá.

Border kolie

Jedno z nejučenlivějších a nejobratnějších plemen vůbec. Vyniká ve spoustě psích sportů (agility, dog dancing, obedience, atd.). Je to velmi živý a pohyb milující pes, zcela nevhodný pro lidi bez lásky ke sportu. Při nedostatku vyžití se z border kolie stává nervózní, až agresivní jedinec. V opačném případě jde o radostného společníka s touhou zavděčit se.

Mops

Přátelský a mírumilovný pes za všech okolností. Má poměrně klidnou povahu, je oddaný celé rodině a i jeho výcvik bývá nenáročný. Pejsek je vhodný do bytu, díky nenáročnosti pohybu i pro starší lidi. Delší procházku ale zvládne bez problémů a s nadšením sobě vlastním.

Sibiřský husky

Milý energický pes nadevšechno milující pohyb. Husky je vhodný pro aktivní lidi, kteří s ním mohou vyzkoušet řadu sportů (oblíbený mushing, dogtrekking, canicross, aj.). Je přátelský vůči celé rodině a z celého srdce miluje děti. Jako hlídač ale vhodný není, navíc zřídka štěká.

Zdroj: Pes - kdysi a dnes

Vypadávání srsti vlivem nemoci

Příčin může být hned několik: mezi ty nejčastější patří nesprávná výživa, hormonální poruchy, alergie, paraziti, stres či genetika.

Alopecie (lysivost) se od běžného línání liší, jde totiž o lokální či částečnou ztrátu srsti. Důvodů je několik – zastavil se růst chlupů, pes si kůži nadměrně škrábe a vykusuje nebo chlupy samy z určitého místa vypadávají.

Alopecii způsobují:

  • Hormonální poruchy: nevyváženost pohlavních hormonů; snížená aktivita štítné žlázy (takzvaná hypotyreóza), zvýšená hladina hormonu nadledvin, například v důsledku nádorového onemocnění hypofýzy nebo nadledvin (Cushingův syndrom).
  • Parazitické a plísňové onemocnění: takzvaná prašivina způsobená roztočem trudníkem (rod Denodex) nebo kruhový lišaj způsobený plísní.
  • Prostředí: otlačeniny, mozoly na loktech, popáleniny, reakce na místo vpichu injekce, stříhání srsti (u špiců).
  • Dědičné poruchy: částečná lysost u jezevčíků, alopecie u plemen vyšlechtěných pro neobvyklou barvu srsti, která je spojená se ztrátou pigmentu, zánět mazových žláz (u středních pudlů), zánět kůže u severských plemen vyvolaný nedostatkem zinku.
  • Chování: neustálé olizování určité oblasti, často vyvolané nudou nebo stresem – jako následek vzniká zánět kůže.
U psů se mohou objevovat různé kožní otoky. Je nezbytné stanovit přesnou diagnózu, neboť některé typy (například bradavice, cysty a nádory) vyžadují chirurgické odstranění. Cysty lze nahmatat jako tvrdé bulky pod kůží. Bradavice jsou růžové, případně pigmentované, skvrnité a u kořene strupovité. Vyskytují se často u starších psů. Jsou virového původu a spolehlivě proti nim pomáhá lék Plerasan V. U starších psů se také občas vyvíjejí pomalu rostoucí nádory, často jde o měkké vejcovité útvary pod kůží (benigní, tedy nezhoubné nádory). Otoky u starších psů by však měl vždy vyšetřit veterinář, neboť hrozí riziko rozvoje nádorového onemocnění.

Essential 6 spot on pro psy je patentovaný přípravek pomáhající při kožních potížích – línání, matná, suchá, lámavá a mastná srst. Obsahuje léčebné oleje s antiseptickými, zklidňujícími a protisvědivými účinky. Přípravek doporučují i veterinární dermatologové.

Zdroj: Vypadávání srsti u psa

Pokyny pro adaptaci a chov

Pelíšek:

  • připravte štěňátku klidné místo na spaní, ne v průvanu ani u topení;
  • kupte měkký molitanový pelíšek, případně jej vystelte malou dekou o velikosti 80 x 80 cm;
  • nikdy štěňátku nepořizujte proutěný koš, mohlo by ho rozkousat.
Potrava:
  • cca do 3 měsíců krmte 4x denně;
  • cca do 5 měsíců krmte 3x denně;
  • cca do 12 měsíců krmte 2x denně;
  • od 1 roku krmte 1x denně.
Nejvhodnější jako krmivo:
  • granule - suchá strava dle věku psa (pro štěně, pro dorost, pro dospělé);
  • vařené maso (nesolené, nekořeněné) - kuřecí, krůtí, telecí, králičí;
  • zelenina (vařená i syrová);
  • piškoty, jogurt, sýry, šunka;
  • je-li štěně starší, cca 5 měsíců, dáváme na mlsání kosti od vepřového masa, žebírka - je to vhodné ke zdravému růstu zubů;
  • nezapomínáme na "žužlací kostičky", vepřová ucha sušená, játra, plíce, střívka.

Štěně musí mít denně čerstvou vodu!

Štěně čivavy nesmí ani v dospělosti:

  • mléko;
  • čokoládu, sladkosti;
  • sůl;
  • brambory;
  • kosti od drůbežího masa.
Odčervení štěněte:
  • každé štěně by mělo od svého chovatele odcházet 2-3x odčervené, toto musí mít zapsané v očkovacím průkazu či v pase pro malá zvířata;
  • nový majitel psa odčervuje štěně každých 14 dní od posledního odčervení přibližně do věku 4 měsíců, a to přípravkem získaným od chovatele či od veterináře (Cestal, Drontal, Caniverm a podobně);
  • příslušná dávka se určí dle váhy psa;
  • má-li štěně dlouho podezřele nafouknuté bříško, je 100% začervené, je tedy potřeba urychleně se poradit s veterinářem a nasadit odčervovací prostředek;
  • od věku 6 měsíců se preventivně odčervuje cca 2x ročně.
Očkování štěněte:
  • " od chovatele by štěně mělo být minimálně 1x očkované proti parvoviróze (cca 7. týden);
  • " nový majitel jde se štěnětem přibližně v 10. týdnu na očkování proti psince, leptospiróze, hepatitidě, infekčnímu kašli atd. (více informací zjistíte u veterináře);
  • " po 12 týdnech je třeba zajít na očkování proti vzteklině;
  • " kompletní plán očkování zvolí veterinář v místě bydliště.
Pokud je psík malátný, zvrací nebo má průjem, ihned vyhledejte veterináře!
Nemoci štěněte:
  • nafouknuté bříško značí nejspíš, že je štěně začervené;
  • průjem (může mít ze stresu z nového prostředí) - zkuste dietu: černý čaj osladíte Glukopurem a podáváte injekční stříkačkou do tlamičky štěněte. Pozor, štěně se průjmem odvodňuje, musí tedy pít. Samo od sebe nepije tak často, proto jej uměle napájejte oslazeným černým čajem. Přidávejte psí piškoty. I když štěně podomácku léčíte, raději vyhledejte veterináře a ten určí další průběh léčby.
Úrazy a pády:
  • štěňátko hlídejte a nenechávejte ho nikdy samotné na gauči či ve výšce - nemá pud strachu, a když spadne, bývají tyto pády velmi tragické až smrtelné;
  • od mládí štěně učte chodit na vodítku - na prvním místě by měla být bezpečnost štěněte, vodítko jej uchrání před vběhnutím pod auto, případně před zlým rozzuřeným psem.
Zuby:
  • zuby malého štěňátka jsou velmi ostré, procvičovat by se měly kousáním větviček, šišek, hraček prodávaných ve zverimexu a podobně;
  • kolem 4. až 5. měsíce se štěně začíná přezubovat, sledujte, zda vypadly postupně všechny zuby včetně špičáků (velkou vadou je, když má pes v dospělosti zdvojené zuby, a to hlavně špičáky, je to nepřípustné pro chovnost psa). U čivav bývá obvyklé, že špičáky samy nevypadnou, a je třeba je psovi vyviklat nebo u veterináře odstranit pod narkózou. Je to rychlý zákrok a hlavně běžný. Nemusíte se ničeho bát.
Hárání:
  • fenky začínají poprvé hárat kolem 6. až 9. měsíce, chraňte je tedy v tuto dobu před nakrytím.
Uši, oči, stříhání drápků:
  • uši čistěte jemně smotkem vaty či fáčem, případně vatovými tyčinkami;
  • drápky stříhejte malými nůžkami "gilotinkami" sami, případně požádejte veterináře.
Ochrana před parazity - blechy, klíšťata:
  • na trhu je spousta přípravků, například Frontline, obojek proti klíšťatům či ampule s látkou, která odpuzuje klíšťata, případně se poraďte s veterinářem.
Koupání:
  • někteří chovatelé je nedoporučují z důvodu narušení přírodního filtru (maz) srsti - je možno koupat 6x ročně.
Venčení:
  • již od chovatele přichází štěňátko s nějakými hygienickými návyky, venčí se na připravené noviny nebo plínku, hadr na podlahu a podobně;
  • časem jej naučte, že na noviny či hadr se nechodí, ideální je posouvat stále dané místo - jeho WC - dál ke dveřím, až jej zcela zrušíte, naučí se venčit venku;
  • je třeba jej zpočátku (2.-3. měsíc věku) brát 5-6x ven, většinou hned po jídle a spaní;
  • od 4. měsíce stačí venčit 3x denně.

Zdroj: Výcvik čivavy

Příčiny

Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.

Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.

Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.

Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.

Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.

Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby srst dostala přirozený lesk. Na krátkou silnou srst například labradorského retrívra potřebujete různé pomůcky. Kovovým hřebenem rozčešte zacuchané chlupy a kartáčem s měkkými drátovitými štětinami odstraňte prach a nečistoty. Pečujte o srst psa alespoň jednou týdně. Je-li srst delší, jako například u zlatého retrívra, musíte psa česat a kartáčovat častěji, nejlépe denně, aspoň chvíli, aby si navykl na tento typ pozornosti.

Srst některých plemen rychle dorůstá (například u pudla) a potřebuje pravidelné stříhání. To je většinou nezbytné provádět každých šest až osm týdnů, v létě častěji, v chladné části roku méně často. Chcete-li stříhat psa sami, je dobré získat instrukce od zkušeného „střihače“. Pokud psa nechcete nechat stříhat, můžete ho příležitostně trimovat, abyste zabránili zcuchání uvolněných chlupů.

Vyberte si odborníka, který bude stříhat či koupat vašeho psa, stejně pozorně jako vybíráte veterináře. Zeptejte se na zkušenosti svých známých nebo si nechejte poradit od veterinárního personálu. Většina profesionálů učeše, vykoupá, usuší a ostříhá psa zhruba za čtyři hodiny. Vyhněte se těm, kteří zklidňují psa sedativy; ti určitě nemají „zlaté ruce“.

Kožní problémy jsou důvodem asi 40 % návštěv u veterináře. Často jde o podráždění kůže vnějšími parazity; většinu svědivých kožních potíží způsobují blechy. Nemusíte je vůbec zpozorovat, ale i jedna blecha dokáže kousnutím vyvolat zánět; pes se škrábe, olizuje a odlupují se mu z kůže stroupky; místo často krvácí. Mohou vzniknout i druhotné komplikace, jako je strupovitost, eroze, vředy, otoky, často dochází i ke ztrátě srsti. Diagnóza však může být pro podobné kožní změny zcela jiná (imunitní poruchy, přecitlivělost na některé léky a jiné).

Veterinář vašeho psa podrobně vyšetří a použije specifické metody, které pomohou určit příčinu vzniku kožní choroby. Může vyšetřit pokožku psa ultrafialovými paprsky (na přítomnost plísní); odebere maz nebo vzorek tkáně (pro kultivaci bakterií či kvasinek), provede seškrab pokožky (zjistí přítomnost parazitů) či vezme vzorek tkáně pro biopsii (vyšetření změny tkáně). V případě alergických kožních onemocnění pomohou stanovit diagnózu kožní a krevní testy nebo úpravy jídelníčku či prostředí, ve kterém se pes pohybuje.

Existuje mnoho základních příznaků, které ukazují na kožní onemocnění. Nejběžnější je svědění, vypadávání srsti, změna pigmentace, viditelné otoky, záněty, šupinovité a suché lupy či strupy, mokvavé eroze a vředy. Většina kožních chorob vykazuje alespoň některé z těchto klinických příznaků.

Pes si vždy najde dobrý důvod, aby se škrábal, ale někdy je bohužel obtížné určit přesnou příčinu svědění. Následkem toho se léčí spíše „svědivost“ než její skutečná příčina. Pes reaguje na svědění také olizováním, oštipováním či vykusováním srsti, třením o podložku, drbáním se o různé objekty a válením se. Svědivost kůže může vést až ke změně jeho osobnosti (ztráta tolerance, podrážděnost a agresivní projevy). Nejčastější příčinou škrábání jsou různé alergie a paraziti, hlavně blechy. Mnoho psů je alergických i na nepatrné množství slin, které blecha zanechá v místě kousnutí. Nepřiměřené škrábání pak může vést k zánětu kůže. Kožní mazové žlázy se mohou podráždit a vytvářejí pak značné množství mazu, který tvoří páchnoucí se strupy. Má-li pes blechy, klíšťata nebo jiné roztoče, ošetřete všechny své psy a kočky. Je nezbytné zničit také nedospělá nebo klidová stadia parazitů, která se drží v kobercích a škvírách podlah.

Kožní choroby způsobené bakteriemi (pyodermie, hnisavá onemocnění) se obyčejně vyskytují na již poškozené kůži, například v důsledku alergických reakcí. Bakterie se za této situace na povrchu kůže rozmnoží. Kožní infekce mohou způsobit vznik malých vřídků nebo pupínků vyplněných hnisem. Jsou-li vřídky škrábáním poškozeny nebo se samy roztrhnou, dojde k erozi (rozpadu) tkáně, jestliže se eroze prolomí hluboko do kůže, vznikne hluboký vřed.

Eroze a vředy mohou být i následkem akutní mokvavé dermatitidy, například ekzému (to je zánětu kůže způsobeného například hmyzím bodnutím či kousnutím) nebo takzvané pyotraumatické dermatitidy; zánětu kožní řasy pysku psa – bakterie se množí mezi záhyby kůže tlamy (časté u kokršpanělů); akné nebo impetiga (objevuje se u štěňat); flegmóny vyvíjející se u bodných ran; furunkulózy.

Jestliže je povrch kůže šupinatý, může se pokožka odlupovat v částečkách (lupech), anebo zůstávat a vytvářet zatvrdliny. Odlupování šupinek pokožky je často důsledkem mazotokového ekzému (seborea, mazotok) vyvolaného zvýšenou aktivitou kožních mazových žláz. Strupy jsou zaschlé masy séra, krve a buněk s hnisem, vytvořené následkem zánětu. Existuje několik možných příčin způsobujících šupinatění a strupovitost kůže, například bakteriální kožní infekce; záněty vyvolané nejčastěji kvasinkou rodu Malassezia; svrab, jako následek napadení roztočem zákožkou svrabovou; akné či folikulitida (zánět vlasových váčků); infekce roztoči dravčíky (rod Cheyletiella); leishmanióza, infekce krve způsobené prvoky rodu Leishmania; dědičný mazotok, vyskytuje se například u kokršpanělů; dermatofytóza; mozoly v oblasti loktů; tepelné popálení, chemické poleptání a spáleniny sluncem; nádorové onemocnění kůže; problémy spojené s poruchou imunity, například tvorba puchýřů (pemphigus foliaceus).

Dermatofytóza je vysoce nakažlivé onemocnění způsobené napadením chlupového folikulu plísní rodu Microsporum nebo Trichophyton. Rychle se šíří. Je mnohem častější u štěňat než u dospělých jedinců. Většinou nezpůsobuje svědivost, ale sekundární bakteriální infekce může na kůži vyvolat tvorbu strupů, které si pes olizuje a rozškrabává. Onemocnění se může přenést také na lidi, takže je nezbytné co nejrychleji psa vyléčit. Léčba zahrnuje užití protiplísňových šampónů, krémů či roztoků. Ošetřujte psa alespoň ještě dva týdny po vymizení klinických příznaků nebo po potvrzení negativního nálezu. Ve většině vážných případů veterinář doporučí antibiotika, která pes užívá alespoň čtyři týdny.

Furunkulóza je hnisavé onemocnění spojené se zánětem chlupového nebo mazového váčku a jeho nejbližšího okolí. Postihuje lysou kůži v okolí řitního otvoru. Je častá u německých ovčáků. Příčinou jsou imunitní poruchy, které jsou druhotně komplikovány hlubokou infekcí. Je nutné dlouhodobé léčení protizánětlivými léky a antibiotiky.

Alergie na potravu mohou také někdy vyvolat svědivost kůže. Krmte psa krmivem, které ještě nikdy nejedl, a to alespoň šest týdnů. Jestliže svědivost a jakékoli jiné související problémy zmizí, byla příčinou těchto potíží potravní alergie.

Obecné důvody svědivosti kůže:

  • paraziti – roztoči: klíšťata, dravčík, zákožka svrabová, sametka, krupovky; hmyz a blechy;
  • mikroorganismy – bakterie, plísně, kvasinky;
  • alergie – alergická dermatitida způsobená blešími slinami, potravinami, atopická dermatitida, kontaktní alergie, kopřivka.
Blechy jsou drobné, někdy se v srsti těžko hledají; máte-li podezření, podívejte se, zdali se v srsti psa nevyskytuje jejich černý trus.

Rozsáhlá ztráta srsti může být příznakem vážné choroby; pokud zjistíte u psa takovéto změny, poraďte se s veterinářem.

Zdroj: Strupy na těle u psa

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová

MVDr. Michaela Hrachová Čupová


ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP

NABÍDKA OBCHODU