Sysel obecný (Citellus citellus) je okatý hlodavec z čeledi veverkovitých, má hustý, pískově zelenavý kožíšek. Toto zbarvení mu vydatně pomáhá při maskování se v místech, kde se pohybuje. Je o něco větší než jeho příbuzná – veverka. Na rozdíl od veverky má ale krátký ocas, malé ušní boltce a přiléhavou srst.
Vyskytuje se v jihovýchodní a střední Evropě (nejvíce na západ zasahuje do Čech) a dále i v Malé Asii. Do střední Evropy pronikl zřejmě poměrně pozdě, můžeme-li soudit podle materiálů z archeologických nalezišť, pak až v nejranějším středověku. Během posledních několika desetiletí však na mnoha místech vymizel a jeho výskyt získal silně ostrůvkovitý charakter.
V minulosti u nás tento hlodavec nebyl žádnou vzácností, právě naopak. Vzhledem k malému množství predátorů schopných mrštného a velmi pozorného sysla ulovit se přemnožil a páchal velké škody na zemědělských plodinách. V šedesátých letech dvacátého století však začala velmi rychle mizet jejich hlavní útočiště – polní remízky. Je však možné, že syslové od nás nemizí pouze kvůli zásahům do jejich přirozeného útočiště, ale i proto, že střední Evropa je na okraji území, kde se vyskytují. V České republice byl zaznamenán vůbec nejzápadnější výskyt tohoto druhu. Mimo pole ho můžeme také spatřit na udržovaných travnatých plochách sportovních hřišť, parků a podobně. Další jeho přirozenou domovinou jsou krátkostébelné travnaté stepi. Právě těmto nízkým travnatým plochám dávají syslové přednost, protože zde mají svoji nejoblíbenější potravu a mají dobrý výhled na okolí (uvidí tak velmi snadno svého nepřítele a stihnou uniknout do podzemních nor).
Počet známých současných lokalit nepřevyšuje dvě desítky a stále jich ubývá. Jsou ostrůvkovitě rozmístěny v západních, severních, středních i jižních Čechách a na střední i jižní Moravě. Příčiny nápadného ústupu nejsou zcela zřejmé, bezpochyby jde o důsledek působení řady faktorů počínaje proměnami v charakteru krajiny a konče změnou zemědělského hospodaření (velkoplošné kultury, zarůstání cest, mezí a úhorů), opomenout nelze ani možné vnitrodruhové a populační příčiny (například oscilace areálu).
Vyznačuje se kratším tělem na nízkých nohách, přiléhavým osrstěním (vypadá štíhlejší) a nedlouhým, přiléhavě osrstěným ocasem. Také zadní chodidla má z velké části pokryta chlupy. Zbarvení je na hřbetě žlutohnědé, rezavohnědé nebo pískově šedožluté s nejasnými světlými skvrnami, spodina těla bývá jednobarevně žlutá, jenom brada, krk a také úzké proužky kolem velkých černých očí jsou bílé. Ušní boltce jsou malé, jen částečně vystupující ze srsti. Délka těla je 18–24 cm, délka ocasu je 4,5–8 cm, syslové váží 240–340 g.
V naší poradně s názvem BOULICKA U TRISLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
Prosim Vas .. Mame francouzskeho buldocka, ktery je 3 mesice stary. Navecer jsme ji hladili a vsimli si, ze ma na trisle malou modrinku. Mysleli jsme si ,ze se nekde odrela, ale pozdeji vecer se udelala ohranicena, cervena, na dotyk asi citliva bulka. Nevim si rady. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle fotografie to může být povrchová dermatitida způsobená bakteriemi a nebo obyčejné kousnutí od pavouka. Přesné určení může provést veterinář při prohlídce psa a může provést i případné stěry, aby zjistil bakteriálního původce a zvolil tak nejrychlejší léčbu. Pokud z nějakého důvodu nechcete jít k veterináři, tak můžete následovat těchto několik rad. Budeme vycházet z toho, že jde o dermatitidu, protože kousnutí od pavouka se samo vytratí i při této péči.
Povrchovou dermatitidu způsobují bakterie v kůži, které přežívají v oblastech pokožky s kožními záhyby. Kvůli řídké srsti, vlhkosti, tření a / nebo podráždění, může být v těchto oblastech pokožky příznivé prostředí pro bakterie, které by způsobily vznik této dermatitidy. Léčba spočívá v udržení těchto míst v čistotě.
1. Psa koupejte 1-2 krát týdně s jemným dětským šamponem po dobu 3 až 6 týdnů. Dobře opláchněte a pečlivě vysušte.
2. Zasypte místo dětským pudrem nebo kukuřičným škrobem na vaření. To pomůže snížit tření a udrží oblast v suchu. Když si to bude pes olizovat, tak mu nasaďte dětské trenýrky.
3. Strava by měla být z nezpracovaných syrových surovin a / nebo konzervovaná. Po dobu léčby určitě vynechte všechny možné suché stravy - granule, sušené pamlsky a podobně.
4. Zvažte podporu imunity těmito potravními doplňky:
- https://www.prozdravi.cz/im…
- https://www.prozdravi.cz/im…
Doplňky dávkujte jednu tobolku do jídla dvakrát denně a vždy to polijte echinaceou.
5. V letošním roce by pes neměl být očkován.
Sysel perličkový (Spermophilus suslicus) dosahuje délky těla 20–22 cm, ocas bývá dlouhý 2,9–4,6 cm, zadní tlapka 3–3,7 cm, hmotnost se u dospělého sysla perličkového pohybuje v rozmezí 200–360 g. Od trochu většího sysla obecného se odlišuje výraznějším bílým skvrněním na šedohnědých zádech. Světlé břicho je od zad oddělené okrovým zbarvením.
Sysel perličkový svým výskytem zasahuje do jihovýchodního Polska. Kolonie obývají suché stepní louky a pastviny. Je aktivní ve dne. Vyhrabává si nory s jedním šikmým a jedním kolmým vstupem a buduje komplikovaný systém podzemních chodeb.
Při vzrušení panáčkuje a ozývá se jemným hvizdem. Je to původně stepní živočich. Můžeme ho spatřit v polích nebo na travnatých plochách. Tito savci z čeledi veverkovitých dávají přednost lokalitám s nízkou trávou, kde mají dobrý výhled do okolí (z toho vyplývá jejich častý výskyt na golfových hřištích nebo letištích).
Zimu tráví sysel perličkový zimním spánkem. Jednou za rok se koncem dubna až začátkem června rodí samičce 4–8 (výjimečně 11) zprvu holých a slepých mláďat.
Živí se především zelenými částmi rostlin, semeny a zrním, někdy chytá i drobný hmyz a mláďata na zemi hnízdících ptáků. Při vyrušení si potravu zanáší v nevelkých lícních torbách do úkrytu. Vyjma migrujících (rozsídlujících se) jedinců se od hranic kolonie daleko nevzdaluje.
Sysel perličkový je kvalifikován jako kriticky ohrožený druh.
Ve svém příspěvku KOŽNÍ PROBLÉM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sochorová Jana.
Dobrý den,prosila bych o radu,která se týká 10 leté NO.Stále se drbe a vykusuje. V oblasti třísel a paždí přední nohy se objevila jakoby opruzenina-zapařenina .Namazala jsem to rozt. betedine a zdálo se,že se to uklidnuje,ale pak jsem zjistila ,že tato místa úplně zčernala a pokračuje to dál ,když to nechám tak se to rozbolaví jako zapařenina .Tato fenka věčinu času je doma.Strava jsou granule a kapsičky.CHut k jídlu je normální.Prosím o radu Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel František Peršín.
MÁM MALTEZSKÉHO PINČE. KOLEM ZADEČKU M CHLUPY DO ČERVENA. POTŘEBOVAL JSEM ŘEŠIT SVŮJ KOŽNÍ PROBLÉM S DOPORUČENÍM NA ŘEP ÍKLÉKAŘSKÝ. POMOHLO A APLIKOVAL JSEM ODVAR NA VTÍRÁNÍ KOLEM ZADEČKU. JE TO SUPER. PAK I POD A KOLEM OČIČEK PO VÝTOCÍCH. VŠE ZABÍRÁ PRAKTIKUJI TÉMĚŘ DENNĚ. I U SEBE. VŠE BEZ PROBLÉMU
FANDA
Sysel Richardsonův (Spermophilus richardsonii) je původem z amerického kontinentu, příliš se ale neliší od svého evropského příbuzného sysla obecného, kterého známe i z naší přírody. V dospělosti váží okolo půl kilogramu a měří asi 25 cm s délkou ocasu okolo 10 cm. Má krásný chlupatý ocásek, o který se opírá, když sedí na zadních a v předních zpracovává nějakou potravu, nebo jen tak natahuje tělíčko, aby lépe viděl, co se děje kolem.
Samičky zakládají nory, které obývají po celý život. I když žijí ve velkých skupinách, každá samička má vlastní noru, kterou před ostatními samicemi hájí. Během zimního období spí zimním spánkem, který u dospělých zvířat trvá 6–7 měsíců, u mláďat o něco méně.
Chov sysla v zajetí není náročný a je dokonce povolený. V přírodě ale žije ve skupinách, takže ani doma by neměl být sám. Sysli v kleci sice spolu někdy bojují, ale to patří k jejich rituálům a aktivitám, není třeba se bát o jejich zdraví.
V každém případě potřebují dostatečně velkou klec, pro dva sysli by měla mít rozměry alespoň 200 x 100 x 50 cm. A v ní pak musí být hodně pilin, případně promíchaných s mulčovací kůrou, aby měli v čem hrabat – to je totiž jejich oblíbená zábava, vždyť v přírodě si budují podzemní nory.
Jako krmení můžeme podávat směs pro činčily – semínka slunečnic, kukuřice, ovesných vloček, obilných zrnek a sušených banánů. Slunečnic by mělo být méně, jsou hodně tučné a sysli v bytě nemají tolik pohybu, takže by začali rychle tloustnout. Jednou za dva až tři dny jim podáme také živočišnou stravu – třeba moučné červy, v přírodě se totiž živí i hmyzem a larvami. Radost syslům udělá i jablko nebo hruška. Nezapomeňte jim dát také kamínek nebo větvičky na broušení zubů. Zelené jako pampelišky či jetel doplňují základní potravu.
V kleci potřebuje sysel boudičku, do které neproniká světlo. Sem si natahá seno, a když přijde období jeho dlouhého zimního spánku, zavrtá se do něj a spí. V teplém bytě se ale nebude nejspíš jednat o pravý zimní spánek, spíš se váš mazlíček jednou za dva až tři dny probudí, nají se, napije a jde pokračovat ve spánku. Moc ho neprobouzejte, jeho roční cyklus s dlouhým spánkem počítá, když ho nemá, život mu rychleji utíká.
Odchov se daří jen zřídka, zimní spánek je zřejmě důležitým klíčem k úspěchu, což bohužel v domácím chovu není jednoduché.
V naší poradně s názvem DIAGNOSTIKA PSA PODLE STOLICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Markéta Peti.
Dobrý den, děkuji za podrobný článek o stolici psa. Bohužel máme několik příznaků dohromady u půlročního francouzského buldočka a to již 3 měsíce v kuse. Stolice řídká, většinou světlá, s čerstvou krví, často hlen. Opakovana koprologie ani krevní testy nic neukázaly. Na co to může ukazovat? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zkuste nasadit léčbu pomocí probiotik a diety. Kupte pejskovi psí probiotika a dávkujte mu je ze začátku v dvojnásobné dávce, kterou po týdnu snižte na doporučenou dávku. Strava: Vařené kuřecí maso smíchejte s bílou rýží a lžičkou konzervované dýně. Tato směs je dobrá domácí dieta, kterou lze bezpečně krmit několik dní.
Pokud by se to po dvou týdnech nezlepšilo, tak bude třeba dále pokračovat v pátrání za pomoci veterinárního lékaře. K dispozici je několik dalších vyšetřovacích metod:
- Analýza moči
- Rentgen břicha
- Endoskopie
- Biopsie střevního traktu
Řada chovatelů přidává králíkům do jídelníčku také řadu dřevin. Větvičky obsahují rostlinné i minerální látky. Větvičky dřevin mají i řadu dalších výhod, v kleci se králíci často nudí (obzvlášť ti mladí, kteří ocení jakékoliv ukrácení času), tak se můžou zabavit okusováním větví, zároveň si u toho obrousí své zoubky. I u dřevin ale platí, že některé dřeviny jsou pro králíka doporučovány, některé může králík okusovat v menším množství a jiné jsou úplně nevhodné. Jednou za čas může chovatel králíkovi ke stravě přidat i větvičku borovice, borůvky, břízy, buku, granátovníku, habru, hlohu, hrušně, jabloně, jasanu, javoru, jilmu, jedle, lísky, lípy, maliníku, olivovníku, olše, ostružníku, třešně, švestky, platanu, rybízu, smrku, topolu a vrby. Zároveň ale větve borovice, břízy, buku, jedle, lípy, olše, švestky, smrku, topolu a vrby doporučují jen v malém množství. U habru je třeba zase zkontrolovat, jestli strom není chycený plísní, která by byla pro králíka nebezpečná. Z jasanu se králíkovi nesmí podat plody ani pupeny, stejně tak i u javoru. Jádra ze švestky jsou zase jedovatá. Pro králíky nevhodné a často i jedovaté jsou větve z bezu, cedru, citrusových dřevin, dubu, durmanu, fíkovníku smokvoně, jalovce, jírovce maďala, oleandru, ořešáku královského, pámelníku bílého, pižmovky mošusové, ptačího zobu obecného, rododendronu, svídy, škumpy, šeříku, tisu černého, trnovníku akátu, tůje, zimolezu, zimostrázu obecného, zlatého deště.
V naší poradně s názvem STRAVA KRÁLÍKA DOMÁCÍHO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek Z.
Dobrý den, letos nám na louce kde sušíme seno pro králíky vyrostlo velké množství Pryskyřníku prudkého.
Je možné podávat králíkům seno, které obsahuje větší množství Pryskyřníku prudkého?
Je sušený Pryskyřník prudký jedovatý?
Děkuji za info a přeji pěkný den VZ
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pryskyřník prudký je člen rodiny Ranunculus a je jedovatý pro králíky, ne vážně, ale může způsobit zažívací potíže a kontaktní puchýře na rtech a v ústech. Několik sušených pryskyřníků, které se přirozeně vyskytují v senu, nezpůsobí problém, ale opravdu byste neměli dopustit, aby jich bylo moc. Pryskyřičníky jsou noční můrou se silnými kořeny, a navrhoval bych je všechny vytáhnout nebo vykopat, jinak se budou velmi rychle šířit.
Psoun je na rozdíl od surikaty denní hlodavec, jehož domovinou jsou hlavně prérie Severní Ameriky. Velikostí se od surikaty moc neliší, stejně jako ona dokáže stát pouze na zadních nohách (opírá se o ocas), podobou ale více připomíná sysla. Vzhledem k tomu, že je to hlodavec, živí se ve volné přírodě pouze rostlinnou stravou – trávou, pýrem, určitými druhy slézu, v létě některými aromatickými keříky, v zimě pak kaktusy, bodláky, kořeny i podzemními cibulkami. Rostlinám, které psounům příliš nechutnají, ukusují nové výhonky, dokud nezajdou. Tím vytvoří prostor pro růst jejich oblíbených lahůdek.
Stejně jako surikaty, jsou i psouni společenští a vytvářejí rodinné klany. Tvoří je sameček několik samiček a jejich potomci. Tyto klany se pak sdružují do velkých kolonií. Část jedinců, stejně tak jako u surikat, tvoří strážní skupiny, které se starají o bezpečí ostatních, hájí teritorium a obydlí své skupiny. Při nebezpečí vyskakují, štěkají, cení a klapou zuby, naježí svůj ocas a snaží se protivníka zahnat.
Jestliže se rozhodnete psouna chovat doma, pořiďte mu alespoň jednu, nejlépe však čtyři samičky. Pokud bude sám, bude to z hlediska jeho životních potřeb nepřirozené a bude trpět samotou. Pak mu musíte psouní rodinu vynahradit svou téměř neustálou pozorností a láskou, často ho chovat a mazlit se s ním. Pozor ale v době říje. To se z vašeho roztomilého kamaráda může stát agresivní tvor, který vás může i kousnout. Agresivně se může chovat i k vašim návštěvám. Proto se doporučuje v této době umístit ho raději do klece. Po skončení říje je z něho ale opět ten milý zvířecí kamarád. Malé psouňátko může získat buď od soukromého chovatele, nebo ze zoologické zahrady. Na rozdíl od surikaty přijde jeho pořízení levněji – na čtyři až šest tisíc.
V naší poradně s názvem ZAKRSLÝ KRÁLÍK - STRAVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Podšerová.
Včera jsem si koupila ve zverimexu zakrslého králíčka a zapoměla jsem se zeptat kolik mu je…. Ale nejspíš miminko asi něco přes 2 měsíce jinak by byl ještě u mámi…..na internetu jsem četla co vše od 2 měsíců může ale v prodejně mi řekli ať ho teď ještě nekrmím ovocem a zeleninou že by si s tím jeho tělíčko neporadilo….. ať ještě tak 2 měsíce počkám Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Králíček je krásnej. Krmte ho normálně to je: seno, ovesné vločky, kukuřičný šrot, mrkev, voda.
Sysel Parryův (Spermophilus partii) žije v arktické tundře a zimu tráví spánkem v podzemních doupatech. Úplně strne a jeho tělesná teplota poklesne pod bod mrazu až na -3 °C. Zjistili to vědci, kteří spícím syslům umístili do těla teploměr. Je to vůbec nejnižší teplota, jakou kdy (živým) savcům naměřili. Mrazuvzdornost syslům dodávají zvláštní molekuly, které kolují v krvi a zabraňují tomu, aby se v ní vytvořily ledové krystaly.
Během zimního spánku, který trvá 7 měsíců, se sysel Parryův každé dva nebo tři týdny začne třást, čímž se jeho tělesná teplota vrátí na běžných 36,4 °C, a to na 12 až 15 hodin. Odborníci říkají, že tato doba je sice krátká, ale pro zachování funkcí mozku je velmi důležitá. Kromě toho má hlava sysla během hibernace o trochu vyšší teplotu než zbytek těla. Při laboratorních pokusech se ukázalo, že teplota jejich krku nikdy neklesla pod 0,7 °C. Sysel totiž dostává samovolné svalové křeče, při nichž jeho tělo kmitá tak rychle, že se zahřeje opět na normální teplotu, a to všechno, aniž by se sysel vůbec probudil. Potom co se sysel z hibernace probere, začne jeho mozek během pouhých dvou hodin normálně fungovat. Jedna studie naznačuje, že mozek pak pracuje dokonce ještě lépe.
Samci a samice arktických syslů vedou zcela odlišný způsob života. Zatímco samice jsou aktivní, samci mizí na dlouhé hodiny pryč a nedělají nic. Samice se v sezóně prakticky nezastaví. Musí si doplnit zásoby energie, o kterou přes zimu přišly, starají se o mláďata a doplňují zásoby potravin na příští zimu. Kdežto samci se převážně vyhřívají na slunci.
Sysel Parryův se živí především zelenými částmi rostlin, semeny a zrním, někdy chytá i drobný hmyz a mláďata na zemi hnízdících ptáků. Při vyrušení si potravu zanáší v nevelkých lícních torbách do úkrytu. Vyjma migrujících (rozsídlujících se) jedinců se od hranic kolonie daleko nevzdaluje.
