Srna anglicky
Srna se anglicky řekne roe deer.
Zdroj: Srnka
Téma
SRNKA OBECNÁ
Příběh
V příběhu SRNKY A JEJICH DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava Ochozková.
Uvádíte:
Srnky - jde o nejmenšího evropského zástupce jelenovitých. Vyznačuje se mírně klenutým hřbetem, nízko nasazeným krkem a zakrnělým ocasem, zcela ukrytým v srsti.zakrnělým ocasem, zcela ukrytým v srsti.
Mám dotaz - mají srnky např. na Aljašce, v Kanadě ocásky, kterými odhání hmyz? Nějak jsem si nestačila všimnout. DĚKUJI ZA ODPOVĚĎ, Jaroslava Ochozková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ochozková Jaroslava.
Srnky - jde o nejmenšího evropského zástupce jelenovitých. Vyznačuje se mírně klenutým hřbetem, nízko nasazeným krkem a zakrnělým ocasem, zcela ukrytým v srsti.zakrnělým ocasem, zcela ukrytým v srsti.
Mám dotaz - mají srnky např. na Aljašce, v Kanadě ocásky, kterými odhání hmyz? Nějak jsem si nestačila všimnout. DĚKUJI ZA ODPOVĚĎ, Jaroslava Ochozková
Zdroj: Příběh Srnky a jejich druhy
Srna versus laň
Rozdíl mezi nimi je ve velikosti, ve způsobu života i v potravě. Jelení zvěř žila původně v bezlesých oblastech, srnčí naopak v hustých lesích. Jelen váží až 200 kg, laň o něco méně, zatímco srnec a srna něco přes 20 kg. Jelení zvěř u nás byla ve volné přírodě vyhubena někdy na počátku 19. století a pak opět vysazena. V její potravě převládá tráva, zatímco srnčí zvěř potřebuje listy keřů a stromů.
Titul vysoká zvěř ale patří pouze zvěři jelení.
Fotografie s rozdíly:
Zdroj: Srnka
Vývoj a příbuzné druhy
Jde o nejmenšího evropského zástupce jelenovitých. Vyznačuje se mírně klenutým hřbetem, nízko nasazeným krkem a zakrnělým ocasem, zcela ukrytým v srsti. Nemá předoční žlázu jako jeleni a jeho paroží je krátké a jednoduché, nanejvýš se 3 výsadami (existují i výjimky). V létě převládá ve zbarvení rezavě červený odstín, zimní srst bývá nažloutle šedá až šedohnědá s tmavším hřbetem a šíjí. Bílá skvrna na zadku má u samců oválný tvar, zatímco u samic je okrouhlejší až srdčitá. Mláďata jsou hnědá nebo žlutohnědá s řadami bílých a nažloutlých skvrn, které mizí ve stáří 1–2 měsíců.
Srnčí zvěř je intenzivně lovena, ale přesto její stavy v Evropě dosahují několika milionů. I když mnoho kusů hyne díky kontaktu s technickou civilizací, péče myslivců jim stále zajišťuje přežití. V ČR se ročně loví kolem 100 000 kusů a představují tak nejdůležitější druh kuchyňské zvěřiny.
Zdroj: Srnka
Prostředí a strava
Na rozdíl od jelenů počty srnčí zvěře v minulosti stoupaly. Vyhovuje jim totiž volné prostranství, které vznikalo po kácení lesů. U jelenů je tomu přesně naopak. Srnčí dnes můžeme spatřit po celé České republice i v Evropě, kde obývají nejen nížiny, ale i místa s poměrně vysokou nadmořskou výškou. Dříve se zdržovali na pasekách a v lesnatých porostech. V posledních desetiletích se však přizpůsobili, zejména v zimě, i životu na otevřeném prostranství mimo lesní paseky.
Srnec je co do potravy velmi vybíravý. Vytrvale vyhledává rostliny, které jsou zvláště výživné, tak aby potrava zabírala v žaludku co nejméně místa. Říká se o něm, že je přímo mlsný. Je to zřejmě tím, že jeho poměrně malé tělo vykazuje vysoký poměr povrchu k hmotnosti, a tak ztrácí hodně tepla. Proto potřebuje na jednotku hmotnosti více potravy (než například jelen), a tu lze zaručit pouze výběrem výživných rostlin. O důležitosti potravy pro srnčí zvěř svědčí to, že mladý středoevropský srnec má naději přežít zimu jen tehdy, váží-li alespoň 12–14 kg. Lehčí zvířata jsou schopna přežít zimu pouze s vydatným přikrmováním.
Zdroj: Srnka
Pseudotumory
Kromě zánětlivých útvarů mohou být za kožní nádory chybně zaměněny také např. névy a hamartomy, což jsou málo časté defekty vzniklé zmnožením normální tkáně. U psů velkých plemen se vyskytují zánětlivé útvary v oblasti míst vystavených tlaku a kloubů s názvem calcinosis circumscripta.
- Obr. 13) Calcinosis circumscripta na tlapce
- Obr. 14) Hamartom
Zdroje informací:
- Nemoci psa a kočky I. díl, 2. vydání (Svoboda, Senior, Doubek, Klimeš a kolektiv)
- Obecná veterinární patologie, 2. vydání (Halouzka)
- Systémová veterinární patologie IV. díl (Halouzka)
Zdroj: Kožní nádory u psů
Neonka obecná
Tato ryba má latinský název Paracheirodon innem, její velikost je 4 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 20 až 26 °C. Jedná se o všežravce (vločkové, mražené nebo živé krmivo).
Jedna z nejoblíbenějších akvarijních rybek, velmi odolná, nenáročná, vyžadující společnost více jedinců svého druhu. Chovat by se měla v počtu minimálně 8 až 10 kusů.
Samičky jsou zavalitější a mají podélný zářivě modrý pruh zalomený, zatímco u samečků je rovný. Neonky nejlépe vyniknou v prostředí s tmavším dnem, nepříliš silným osvětlením a v nádrži přistíněné plovoucími rostlinami.
Zdroj: Sladkovodní akvarijní ryby
Srna obecná
Srna je oficiální označení pro samici srnce obecného. Srnec obecný má latinský název Capreolus capreolus. Mládě se označuje jako srnče. Srna se řadí k sudokopytníkům z čeledi jelenovitých. Se srnou se člověk v přírodě může setkat celkem často, přestože je to plaché zvíře. Obvykle ji je možné pozorovat u lesů a na loukách, není ale výjimkou, že se může zatoulat i do města (hlavně v noci). Nepříjemné setkání také může čekat řidiče, kterému může toto zvířátko skočit před auto, přestože srnec patří k menším druhům sudokopytníku z čeledi jelenovitých, i tak může nadělat na autě pořádnou paseku.
Zdroj: Nemoci u srnek
Panacur pro ovce a kozy
U ovcí a koz se Panacur používá k léčbě napadení dospělci i nezralými stadii nematodů gastrointestinálního a respiratorního traktu a plochými červy, jako jsou Haemonchus spp., Ostertagia spp., Trichostrongylus spp., Cooperia spp., Nematodirus spp., Oesophagostomum spp., Bunostomum spp., Capillaria spp., Trichuris spp., Strongyloides spp., Dictyocaulus filaria, Moniezia spp.
Účinnou látkou je fenbendazolum 28 mg v 1 ml. Přípravek lze aplikovat zvířatům v kterémkoli stupni březosti a laktace. Podává se perorálně v krmivu nebo přímo do tlamy.
Obecná dávka pro ovce a kozy je 1 ml přípravku na 5 kg živé hmotnosti (5 mg fenbendazolu na 1 kg živé hmotnosti) jednorázově. Při napadení plochými červy se přípravek aplikuje v dávce 2 ml na 5 kg živé hmotnosti (10 mg fenbendazolu na 1 kg živé hmotnosti) jednorázově, a to perorálně běžným dávkovacím aplikátorem nebo pomocí plastové injekční stříkačky.
Ochranná lhůta po použití je u masa 14 dnů, u mléka 7 dnů.
Zdroj: Panacur
Neonka obecná
Neonka obecná (Paracheirodon innesi) je asi nejpopulárnější akvarijní rybka, často známá také pod názvem tetra neonová. Pochází z vod Amazonie. V Amazonii žije ve vodě čisté, měkké a slabě kyselé. Teplota tamní vody se pohybuje cca od 22 do 25 °C.
Neonka je mírumilovná rybka, která má ráda středně zarostlé akvárium s tmavším dnem a dobře prokysličenou vodou. Má ráda kořeny a kameny utvořené do různých skrýší. Celková tvrdost vody nesmí přesáhnout 8°N. Vhodná teplota vody je 20–24 °C. Rybky využívají hlavně spodní sloupec vody. Když je neonek více, vytvářejí takzvané školky. Neustále hledají potravu a mají rády stinná místa.
Samička je větší (4 cm), robustnější a má zakřivený modrý pruh, sameček je menší (3,5 cm), hubenější a má rovný pruh. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné ve stáří dvou až tří měsíců. Sameček je štíhlý a má nepatrně vpadlé bříško. Samička je silnější, je v bříšku plnější a zakulacenější. Zářivý modrozelený pruh těla je u samičky lomený. U samečka má zářivý pruh spíše přímější tvar.
V době tření samci bojují o samičky a jsou více vybarvení. Rybky se v přírodě vytírají v období dešťů. K vytírání potřebují čistou a kvalitní vodu. Samička má asi 20–50 jiker, které uzrávají přibližně po 8–10 dnech. Kvalita jiker není vždy stejná.
Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy, takzvané patentky, perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmit je lépe málo, ale raději častěji.
Neonku obecnou lze zakoupit ve zverimexech nebo přímo u akvaristů, kde se její cena pohybuje kolem 12 korun za kus.
Zdroj: Neonky
Srnec obecný – zajímavosti
Mladí srnci nasazují v roce první parůžky, takzvané knoflíky, které jsou sotva viditelné a které v zimě shodí. První opravdové parohy dorostou do délky asi 10 cm a někdy se i větví, a i ty jsou na podzim shozeny. Brzy však začíná růst pár dalších parohů na očnicových hrbolech neboli pučnicích; jsou pokryty lýčím, a tak vypadají mohutnější, než ve skutečnosti jsou. Na konci růstu se prokrvené lýčí scvrkne a rozpadne se. Srnec pak vytlouká paroží v březnu až květnu třením o kmeny stromů nebo o zem. Vypadá to, jako by k otloukání připravené paroží srnce svědilo a přivádělo ho do vzrušeného stavu. Plně vyvinutá lodyha obvykle nese tři výsady (jde pak o šesteráka). Jedna výsada směřuje dopředu, střední přímo vzhůru a třetí téměř pravoúhle dozadu. Parohy s větším počtem výsad jsou výjimkou, ale u východoevropských a sibiřských srnců jsou parohy obecně mohutnější. V západní a střední Evropě dosahují délky okolo 30 cm, ale přitom zřetelně přesahují vztyčené srnčí slechy. Mladší srnci mívají lodyhy holé, ale u starších se objevují takzvané perly, bílé kulaté výstupky na růžici kolem pučnice. Při poranění se perly rozrůstají do takzvaných paruk, více méně beztvaré masy s hlubokými rýhami. U starých srnců paroží ustupuje, i když ne tak zřetelně jako u jelena. Šesterák postupně přejde na vidláka. U některých srnců jsou lodyhy tenké a téměř rovnoběžné, u jiných se objevuje široce rozložený typ paroží. Biologický význam větveného paroží je zřejmě v tom, aby se srnci při bojích o samice vážně nezraňovali, protože paroží se jim navzájem zaklesne.
Srnci, kteří již shodí parůžky, se nemohou zapojit do náhradní říje, protože po dobu shození a následného růstu parohů jsou neplodní.
Paroží srnců je vyživováno testosteronem a jedná se o kostní útvar.
Zdroj: Srnka
Pro koně
Ivermectin je účinný proti svrabu, vším, plicnivkám, gastrointestinálním oblým červům a střečkům i u koňů. V tomto případě se doporučuje ošetření pastovou formou, která se užívá perorálně.
Z důvodu zvýšení rizika možného vývoje rezistence, které by mohlo vést k neúčinné terapii, je třeba přistupovat k podání přípravku obezřetně a vyhnout se následujícím praktikám:
- příliš častému a opakujícímu se používání anthelmintik ze stejné skupiny;
- příliš dlouhé době podávání;
- „poddávkování“ z důvodu špatného stanovení živé hmotnosti či chybného podání přípravku.
Při silné invazi vlasovce může dojít po aplikaci přípravku k reakci (svědění, otoky) zapříčiněné velkým množstvím odumřelých mikrofilárií. Příznaky mizí spontánně v několika dnech, případně se doporučuje symptomatická léčba.
Obecná doporučená dávka pro koně je 0,2 mg ivermectinu na 1kg živé hmotnosti jednorázově perorálně. Aplikátor 7,49 g obsahuje 140 mg ivermectinu, tedy množství dostatečné k ošetření 700 kg živé hmotnosti.
U hříbat se přípravek používá od 6–8 týdnů stáří s opakováním po 6 až 8 týdnech. Lék se vždy nanáší na kořen jazyka. Po aplikaci je nutné podržet na několik vteřin hlavu koně či hříběte, aby došlo k polknutí aplikované dávky.
Pasta pro koně je po aplikaci relativně rychle absorbována. Dochází k irreverzibilní neuromuskulární blokádě nematodů, následované jejich paralýzou a hynutím parazitů.
Pasta je k dostání okolo 190 Kč za 1 balení.
Zdroj: Ivermektin
Neonka modrá
Neonka modrá (Paracheirodon simulans) je hejnová rybka, která se cítí dobře ve větším počtu. Mělo by být tedy chováno nejméně 10 kusů, ale čím víc, tím líp. V menším počtu mohou být tyto rybky plaché a stresované.
Neonka modrá obývá ve volné přírodě Jižní Ameriku, konkrétně povodí řek Rio Negro a Orinoco.
Modrá neonka má na rozdíl od obecné a červené neonky modrý pruh až do konce ocasu. Obvykle má i červený pruh (stejně jako neonka obecná), ale jsou k sehnání i neonky, které jej mají potlačený.
Je menší než ostatní druhy neonek a lépe udržuje hejno. Většinu času plave v hejnu ve volném prostoru v nádrži. Modrá neonka se dá chovat i v menších akváriích okolo 40 litrů. Lépe však vynikne ve větších hejnech a větších nádržích. Důležitá je hlavně délka, která by měla být nad 50 cm. Teplota vody by se měla pohybovat v rozmezí 23–27 °C.
Zářivý pruh je u samičky prohnutější, u samečka má přímější tvar. Samečci jsou také štíhlejší, samičky mají více zakulacená bříška. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné již ve stáří dvou až tří měsíců.
Potrava by měla být přizpůsobena jejich menší velikosti. Vhodné je mražené krmivo – cyclop, dafnie, artemie, veškeré drobné sušené krmivo (například vločky), ale nejlepší krmivo je živé. Krmit je vhodnější málo, ale raději častěji.
Neonku modrou lze zakoupit ve zverimexech nebo přímo u akvaristů, kde se její cena pohybuje kolem 15 korun za kus.
Zdroj: Neonky
Zápal plic u psa
Zápal plic je zánět dolních dýchacích cest. Zánět může způsobit bakteriální infekce, plíseň či inhalace, respektive vdechnutí cizorodých látek do plic, které následně u psa způsobí zápal plic. Rozlišuje se aspirační zápal plic, plísňový a bakteriální zápal plic.
Základní příčiny vzniku zápalu plic u psů jsou již zmíněny v úvodu. Nicméně konkrétních příčin existuje obrovské množství. Za vznik infekce plic může být zodpovědná i překážka v dýchacích cestách, ať už cizorodá, či tělní. Mezi další možné příčiny zápalu plic u psů patří: inhalace tělních tekutin, inhalace žaludečních kyselin, poškození lumenu horních cest dýchacích a následné rozšíření infekce, vdechnutí bakterií, respektive bakteriální infekce, poškození hltanu (nejčastěji infekce) a zduření, respektive zvětšení spodní části jícnu.
Jakmile máte podezření, že pes trpí zánětem plic či jakýmikoli respiračními, respektive dýchacími obtížemi, urychleně vyhledejte veterinárního lékaře. Rychlost a korektnost sestavení medikace je rozhodující. Následky zápalu plic mohou být u psů fatální. Toto onemocnění způsobuje vyšší rizika trvalých následků a úmrtnosti.
Léčebný režim spočívá v tom, že by pes měl být v teple, suchu, a především v klidu, ale pod dozorem svého pána. Vzhledem k tomu, že průběh a fáze – a to nejen v závislosti na příčině zápalu plic – jsou u psů variabilní, nelze stanovit obecná pravidla zacházení. Nicméně v případě vážnějších případů se doporučuje zamezit příjem orální cestou a neustálá kontrola ve veterinární ordinaci či na veterinární klinice. Medikamenty či kapky, pokud jsou nasazeny, podávejte psovi v určeném množství, a to i v případě, že onemocnění zdánlivě ustoupí.
Zdroj: Divné dýchání u psa
Reprodukce
Srnčí říje probíhá zpravidla na přelomu července a srpna, ale může se podle klimatických podmínek posunout. Toto období trvá cca 14 dní, v případě neoplození srn může nastat ještě říje na podzim. Plod se začíná v srně vyvíjet od ledna, do této doby má srna takzvanou skrytou (utajenou) březost, kdy se vajíčko nevyvíjí. Srnec při říji honí srnu po pravidelných trasách, takže jsou často vidět v obilí nebo na loukách vyběhané osmičky. V říji srnec reaguje na pískání srny. Srnčí říje probíhá v teplých červencových a srpnových dnech. Srna je březí asi 40 týdnů. V květnu až červnu vrhá jedno až tři srnčata. Rodí se s otevřenýma očima, po dvou až třech týdnech je matka přestává kojit. Úplně se osamostatní po roce života. Pohlavně dospívají ve dvou letech.
Srna je svědomitou matkou, ale její sexuální pud je během říje silnější než mateřský. Můžeme spatřit, jak potom od sebe odhání své mládě nebo dočasně ignoruje jeho volání.
Srnec na počátku říje srnu začíná honit. Ovšem srna není ještě v tu dobu na vrcholu ovulace, proto srnci nedává příležitost ke kopulaci. Vzdálenost mezi srncem a srnou je na počátku velká. Honička pak probíhá ve velkých kruzích, kdy oba běhají za sebou. Často obíhají strom nebo keř. Jindy opisují v lukách velké osmičky či ovály. Nezřídka můžeme vidět, jak milenci obíhají stoh slámy. Honičky se odehrávají s přestávkami, v nichž se oba partneři v klidu pasou. Někdy jsou přestávky i několikahodinové. Honění srny může trvat také den nebo dva. Když se po této době u srny dostaví vrchol ovulace, zvolní svůj spěch a srnec se k ní začne přibližovat. Srna se pak náhle zastaví a dovolí srnci spojení. To však trvá jen velmi krátce – pouhých pět až osm vteřin. Kopulace se během dne opakuje ještě několikrát. Srnec se u srny zdrží jen dva až čtyři dny a potom jde vyhledávat jinou říjnou samici.
U srny se setkáváme s utajenou březostí (latencí), to znamená, že jsou oplodněná vajíčka přibližně čtyři a půl měsíce v klidu a opět se začnou vyvíjet až na začátku dalšího kalendářního roku. Potom vývoj trvá až do května nebo do června, kdy srna porodí mládě. Ovšem příroda nezapomíná ani na srny, které v létě nebyly oplodněny – nabízí jim náhradní podzimní říji. V listopadu nebo i v prosinci mohou být tyto srny dodatečně oplodněny mladými srnci, kteří ještě nosí parůžky. Ostatní srnci, kteří shazují parůžky na podzim, jsou totiž dočasně neplodní. Vývoj tohoto zárodku ale již neprochází utajenou březostí, plod se vyvíjí zcela normálně a potom se srnám rodí mláďata ve stejnou dobu jako těm, které byly oplodněny během léta.
Zdroj: Srnka
Neonka červená
Neonka červená (Paracheirodon axelrodi) je velice rozšířená mírumilovná hejnovitá rybka, jedna z nejoblíbenějších ryb mezi akvaristy. Na boku má svítivě modrý pruh, spodní část těla je červená (od hlavy až po ocas), ve svítivých modrých pruzích na obou bocích jsou droboučké zářivé částečky, které odrážejí světlo podobně jako reflexní páska na bundě. Ve své domovině totiž tyto neonky obývají tmavé pralesní potoky a reflexní pruhy jim pomáhají, aby neztratily kontakt s hejnem.
Pozor na množství dusitanů ve vodě. Neonka červená miluje hustě osázená akvária, která nesmí být příliš osvětlena. Začínající akvaristé ji mohou zaměnit s tetrou neonovou (neonka obecná).
Doporučuje se chovat ve skupině o minimálním počtu 10 a více rybek, neboť chování těchto rybek v nádrži souvisí s jejich počtem. Pokud se jich chová menší množství, pak se neonky zdržují především v dolní části akvária. Větší skupiny vytvářejí takzvané školky, přičemž plavou po celém akváriu. Teplota vody by měla být v rozmezí 24–27 °C.
Běžný je chov v nádrži střední velikosti o minimální délce 80 cm a objemu 80–120 l. Nikoliv stísněné prostředí. Vhodné je osázení běžnými rostlinami. Porost by měl být hustý s volným prostorem. Je tedy dobré osadit 60–70 % celkové plochy. Dno by měl tvořit materiál o zrnitosti 3–5 mm a tmavé barvy, neboť poskytne neonkám pocit většího bezpečí, nadto lépe vynikne také jejich barevnost. I dekorační kameny a kořeny by měly mít tmavou barvu.
Zářivý pruh je u samičky prohnutější, u samečka má přímější tvar. Samečci jsou štíhlejší, samičky mají více zakulacená bříška. Pohlavní rozdíly jsou zřetelné již ve stáří dvou až tří měsíců.
Potravou neonek jsou nitěnky, pakomáří larvy – patentky, perloočky, velmi vhodné jsou živé nebo mražené buchanky, suché vločkové krmivo a hlávkový salát. Krmte málo, ale častěji.
Neonku červenou lze zakoupit ve zverimexech nebo u akvaristů; cena se pohybuje okolo 12 korun za kus.
Zdroj: Neonky
Fyzický vzhled
Srnčí je naše nejrozšířenější spárkatá zvěř. Tělo má dlouhé nejvíce 140 centimetrů, výšku v kohoutku až 90 centimetrů a dosahuje hmotnosti až 35 kg. Srny jsou menší než srnci. Letní srst je narezle červenohnědá, zimní šedohnědá až šedá. Typická je bílá skvrna na zadku, takzvaný obřitek. Srnec má na hlavě na pučnicích rostoucích z čelní kosti málo členité parůžky. Podle věku parůžky shazuje většinou od konce září až do prosince a poté mu začnou růst nové.
Srnčí zvěř je nejhojnější především v polních honitbách prostoupených remízky a menšími skupinami lesa. Je velmi přizpůsobivá a adaptovala se na různá stanoviště od otevřené zemědělské krajiny po souvislé horské lesy. Během léta žije srnčí zvěř většinou jednotlivě, v zimním období se sdružuje do různě početných tlup. Živí se bylinami, trávami, listy, pupeny, letorosty různých dřevin a také zemědělskými plodinami. Je vybíravější než například zvěř vysoká a trpí často poruchami trávení.
Říje probíhá od poloviny července do první poloviny srpna. Říjné srny se ozývají tenkým pískáním. Srna je březí 40 až 41 týdnů a koncem května a v červnu vrhá jedno až tři srnčata.
Srnčí zvěři nejlépe vyhovuje otevřená krajina s menšími lesíky, křovinami, loukami a poli. Během léta žije většinou jednotlivě na nevelkém území v okruhu 1–3 km. Nejvíce času věnuje odpočinku a přežvykování, vychází na pastvu v podvečer a v noci, není-li rušena, tak i ve dne. Pouze necelé tři hodiny denně prospí. V potravě převládají různé druhy bylin a trav, dále se v ní objevují větve a listy keřů, houby, spadané plody a polní plodiny. V otevřené krajině se začátkem podzimu obě pohlaví shlukují do různě početných tlup (10–100 jedinců), která se potulují po polích s ozimy, pícninami a zbytky okopanin či kukuřice. V nížinách leckde přivykl tomuto stádovému způsobu života celoročně, jinde se společenstva rozpadají až zjara, kdy samci začínají s vytloukáním paroží a osamostatňují se. Vedoucím zvířetem bývá nejčastěji některá ze starších samic. Hrubým bekavým hlasem varuje před nebezpečím a zároveň i soka před vstupem do teritoria, jehož hranice značí výměškem několika typů pachových žláz. K vlastní říji dochází až uprostřed léta a od října do listopadu samci paroží shazují. Z utajené březosti v trvání 40–41 týdnů připadá na vlastní vývoj zárodku jen asi polovina doby. Někdy ovšem dochází i k náhradní podzimní říji v listopadu a prosinci, a pak klidové stadium odpadá. Samice mívají 1–2 mláďata (vzácně i 3–4), která rodí na přelomu května a června. Zpočátku zůstávají v úkrytu ve vysokém podrostu a matku následují až po 2 týdnech. Navzájem se dorozumívají jemným pískáním. Od 3. týdne přecházejí postupně na zelenou potravu, ale mateřským mlékem se přikrmují až do zimy. Pohlavně dospívají ve 2. roce života a v zajetí se dožívají až 18 let. Srnec u nás patří k nejběžnější lovné zvěři (doba lovu je od 16. 8. do 30. 9., samice a mláďata se loví od 1. 9. do 31. 12.), počet úlovků rok od roku kolísá, v nejlepších letech se pohybuje i nad 110 000 kusy. Z řady civilizačních vlivů (nedostatek úkrytů, ruch v přírodě, ztráty způsobené automobily a zemědělskou mechanizací) se na populační dynamice srnců negativně projevuje i zvýšení osevních ploch řepky olejky, jejíž spásání srncům působí značné zažívací potíže, končící mnohdy až úhynem.
Zdroj: Srnka