Psi často spolknou věci, se kterými si jejich zažívání neví rady. Někdy toto spolknutí zvířeti projde a cizí předmět dokáže vyjít ven. Jindy se však v trávicím traktu zaklíní a pak začíná boj o život. Záleží vždy na tom, v jakém místě k tomu dojde a jak daný předmět trávicí trakt poškodí.
Spolknutí kousku skla nebo spolknutí střípku je možné, většinou tyto předměty samy projdou zažívacím traktem, ale je vhodné tomu pomoci podáním kysaného zelí, které střep obalí.
Jestliže váš pes spolkne větší střepy, raději navštivte veterinárního lékaře. Někteří psy polykání střepů vyhledávají a to zejména z toho důvodu, že se jim lesknou a je to láká.
Zdroj: článek Spolknutí cizího tělesa u psa
V naší poradně s názvem SPOLKNUTÍ CIZÍHO TĚLESA U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tupý Jaromír.
náš pes středního vzrůstu sežral včera v neděli umělý (igelitový) obal z oloupaných párků,částečně dnes ráno, v pondělí, vyzvracel, zbytek v něm zůstal. ve stolici nic nemá, je unavený a nechce žrát, jenom pije.venku se pokoušel okusovat trávu ostřici. Je vhodné vyvolat zvracení a jak ? Třeba podáním něčeho, co dokáže sežrat ?Veterinář aplikoval nějaké injekce a doporučuje nedávat žádné jídlo a omezit pití, což se mi zdá nelogické, protože podle mého laického pohledu cizí předmět ze žaludku jen tak "na sucho" nestráví ani nevyzvrací. Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na pročištění trávícího traktu u psa je nejlepší kysané zelí. To se na předmět nabalí a pomůže ho dostat přirozeně ven.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Spolknutí cizího tělesa u psa
Ostré předměty mohou při kousání poranit jazyk a dutinu ústní. To se naštěstí stává výjimečně. Při rozmělňování potravy jsou totiž záhy zjištěny a se stravou vyplivnuty. Eventuální poranění ústní dutiny nebývá vážné.
Spolknutí ostrých předmětů jako střepů, hřebíků nebo špendlíků v žaludku ani ve střevech nezpůsobí žádné potíže. Stěna střevní uhne před hrotem špendlíku podobně. Špendlík se ve střevě vždy otočí hlavičkou napřed a putuje spolu se stravou zažívacím traktem a vyjde se stolicí. Stěna žaludku nebo střevní nebývá hrotem ani ostřím střepu poraněna! Plochý střep nebo ostří žiletky by mohly teoreticky poranit až konečník při stolici.
Při polykání však mohou ostré předměty poranit krk nebo jícen. Celkem časté je poranění kuřecí kostí, které bývá spojeno s hltavým způsobem jídla. Kost v dutině ústní zbrklý jedlík podcení a spolkne spolu se soustem. Takové poranění jícnu může být závažné.
Při spolknutí ostrého předmětu je dobré navštívit veterinárního lékaře.
Zjistíte-li, že pes sežral ostrý předmět, je možné mu podat kysané zelí, které tyto předměty obalí a ty snadněji projdou zažívacím traktem. Vhodné je u této metody se psem absolvovat delší procházky, které stimulují trávicí pochod střev.
Zdroj: článek Spolknutí cizího tělesa u psa
Ve svém příspěvku PES SPOLKL VÍČKO OD LIMONÁDY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alfred.
Prosím vás, pes mi spolkl vicko od limonady nejde mu s krku ven.nevim si stim rady .Prosím poraďte mi.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel František Kašparovský.
Dobrý večer,
vyhledejte veterinu.
Zdroj: příběh Pes spolkl víčko od limonády
Když pes spolkne pecku menšího rozměru, tak se obvykle nic neděje, ale někdy se může stát, že se pecka někde v zažívacím traktu zaklíní a pes pak bude mít naopak značné zdravotní problémy.
Jádra jablek a hrušek, třešňové, švestkové, broskvové a meruňkové pecky navíc obsahují jedovatý kyanid. Pár pecek nebo jadérek psovi problémy způsobit nemusí, avšak po každém požití dochází k hromadění kyanidu v těle. Kousání jadérek a pecek způsobuje uvolňování kyanidu. Problémem může být i nesprávné spolknutí, při kterém se pes může začít dusit. Rozkousnutá pecka může vytvořit možnou ostrou hranu, která rovněž může poškodit zažívací trakt.
V případě, že máte podezření na spolknutí pecky a projeví se určité příznaky, které značí poškození zažívacího traktu, je třeba neprodleně vyhledat veterinárního lékaře.
Zdroj: článek Spolknutí cizího tělesa u psa
Ve svém příspěvku SPOLKNUTÍ CIZÍHO TĚLESA U PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tupý Jaromír.
náš pes středního vzrůstu sežral včera v neděli umělý (igelitový) obal z oloupaných párků,částečně dnes ráno, v pondělí, vyzvracel, zbytek v něm zůstal. ve stolici nic nemá, je unavený a nechce žrát, jenom pije.venku se pokoušel okusovat trávu ostřici. Je vhodné vyvolat zvracení a jak ? Třeba podáním něčeho, co dokáže sežrat ?Veterinář aplikoval nějaké injekce a doporučuje nedávat žádné jídlo a omezit pití, což se mi zdá nelogické, protože podle mého laického pohledu cizí předmět ze žaludku jen tak "na sucho" nestráví ani nevyzvrací. Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ilona.
Dobry den,
Fekna mi vcera snedla ovalne rajce, ale podle vseho ho nerozkousala, ale zhltla rychle celé. Je to problem? Děkuji za odpoved
Zdroj: příběh Spolknutí cizího tělesa u psa
Nejedná se o řasu, ale o bakterii schopnou fotosyntézy. Vše pokrývá modrozeleným slizovitým povlakem. Lze snadno ručně odstranit, ale brzy se utvoří znovu. Nejčastěji se tvoří podél předního skla či na substrátu.
Vzniká z důvodu nízké hodnoty dusičnanů (NO3). Jak jsme již psali, nejčastěji se vyskytuje podél předního skla, odkud se rozšíří do celého akvária. Velice často se také vyskytuje po založení akvária, kdy je v akváriu amoniak. Případným dalším důvodem jejího výskytu jsou špinavé filtry, znečištěný substrát a nedostatečný proud v akváriu.
Nejlepším způsobem, jak se sinice zbavit, je zatemnění nádrže. Nejprve ovšem odstraňte co největší množství řasy mechanicky a vyměňte cca 50 % vody v akváriu. Máte-li v akváriu nedostatek dusičnanů, zvyšte množství dusičnanů k hodnotě 20 mg/l. Zastavte přísun CO2, vypněte světlo a přikryjte celou nádrž dekou, aby se do akvária nedostalo vůbec žádné světlo. Deku 4 dny neodkrývejte a ryby nekrmte, bez problémů vydrží bez krmení. Po odkrytí znovu vyměňte 30–50 % vody a zapněte CO2 a světlo. V tuto chvíli opět přihnojte dusičnany. Ujistěte se, že filtr a substrát není špinavý a že máte v akváriu dostatečnou cirkulaci vody. Pokud se objevuje na substrátu u předního skla, můžete toto místo přelepit černou páskou.
Zdroj: článek Řasy v akvaristice
Nebezpečné jsou zejména úlomky kostí a rybí kosti, které mohou poškodit zuby a způsobit obstrukci krku nebo střev. Pes by nikdy neměl dostávat kuřecí kosti, protože ty se při žvýkání tříští a po spolknutí mohou způsobit vážné poškození zažívacího traktu. Psi by neměli dostávat ani větší kosti, i když je jimi lidé tradičně krmí, neboť mohou způsobit obstrukci střev.
Zjistíte-li, že pes pozřel kuřecí kost, tak jej sledujte, nemusí se nic stát, ale pokud by měl pes příznaky poranění zažívacího traktu, urychleně vyhledejte veterinárního lékaře.
Zdroj: článek Spolknutí cizího tělesa u psa
Když pes pozře plast, tak je to podobné jako u jiného cizího tělesa. Problém nastává u igelitového pytlíku, který se může přilepit na stěny zažívacího traktu. Pokud tedy pes pozře sáček, tak jej musíte sledovat, zda ho vyloučí.
Pokud se tak nestane, je třeba vyhledat veterinárního lékaře.
Zdroj: článek Spolknutí cizího tělesa u psa
Zvracení vyvolávejte nejpozději dvě hodiny po pozření podezřelé látky. Nejvíce doporučovaným přípravkem k vyvolání zvracení je tříprocentní roztok peroxidu vodíku naředěný vodou, který psovi nalijete přímo do tlamy. Pokud nedochází ke zvracení, látku mu po deseti minutách znovu aplikujte. Stejné reakce byste měli dosáhnout, dáte-li psovi na jazyk jedlou sodu nebo hořčici, případně silně koncentrovaný slaný roztok.
Po podání roztoku přinuťte psa chodit, látka se tak rychleji rozšíří a urychlí se její účinek. Pokud se pes nevyzvrací ani po dvou podaných dávkách peroxidu, třetí mu už nepodávejte a urychleně hledejte veterinární pomoc.
Ne vždy je žádoucí nutit psa zvracet. Pokud pes již zvracel nebo zvrací, rozhodně mu nepodávejte prostředky na vyvolání zvracení, tímto úkonem mu jen přitížíte. Je-li pes v šoku, nebo se u něj projevuje malátnost, vyvolávání zvracení by ho mohlo udusit. Také nemá smysl nutit psa zvracet po déle než dvou hodinách od pozření toxické látky, v této době již zvracením ničeho nedocílíte. U bělidel či leptavých látek dochází při jejich zvrácení ke kompletnímu poleptání sliznice trávicího traktu. Tím psovi tedy rozhodně nepomůžete. Celou situaci naopak zhoršíte.
Zdroj: článek Spolknutí cizího tělesa u psa
Cizími tělesy myslíme předměty, které nejsou obvyklou součástí potravy a které se psovi dostanou více či méně dobrovolně do zažívadel. Zažívací trakt začíná dutinou ústní – tlamou a již zde se můžeme s cizími tělesy setkat. Nejčastěji jsou to různé části aportů, obvykle kusy dřeva, zaklíněné mezi zuby, zapíchnuté podél zubů do dásně, eventuálně do kterékoli měkké části tlamy.
Obecnými příznaky je silný výtok vazkých slin, zápach z tlamy a neochota nebo neschopnost tlamu otevřít. Uvedené příznaky vznikají náhle.
Spolknutá cizí tělesa se dále mohou dostat do žaludku. Předměty zde uvízlé se diagnostikují obtížně a velmi záleží na chovateli a údajích, které vzhledem ke zdravotnímu stavu psa poskytne. Při absenci spolehlivé anamnézy může veterinář provést rentgenové vyšetření, je však třeba mít na paměti, že řada hmot nenechává na rtg snímku stín. Přitom může jít o velmi nebezpečné případy, například o různé části hraček z umělé hmoty nebo útržky PVC, které se nalepí na žaludeční sliznici.
Větší spolknuté předměty (kameny) mohou ucpat částečně nebo úplně vyústění žaludku do tenkého střeva. Společnými příznaky je úporné zvracení různě silně natrávené potravy brzy po nakrmení a bolestivost na pohmat v krajině žaludku. V pokročilejších případech mohou zvratky obsahovat natrávenou krev. Pokud se pes zvracením cizího tělesa nezbaví, nezbývá než přikročit k chirurgickému zákroku.
Menší cizí tělesa postupují do střeva a pak se nachází v celém rozsahu tohoto orgánu. Předmět uvázlý v tlustém střevu je nejčastějším případem prostupu cizího tělesa zažívadly. Diagnóza prohmatáním obsahu dutiny břišní však dělá potíže u psů přetučnělých nebo u takových, kteří ze strachu z vyšetření napnou břišní stěnu. Příznaky jsou dost obecné, nechutenství, malátnost, zvracení, zvýšená teplota, takže se z nich nedá na přítomnost cizího předmětu jednoznačně usoudit. Na absolutní velikosti a poloze tělesa v zažívadlech pak záleží, zda má pes zácpu nebo průjem. V tomto druhém případě totiž cizí těleso zadrží tuhé složky potravy a propustí pouze tekuté nebo kašovité. Předměty uvízlé v konečníku lze vypalpovat nebo vysondovat řitním otvorem.
Společným jmenovatelem pro cizí těleso ve střevě psa (snad kromě konečníku) je nebezpečí z prodlení. Pouze pokud má veterinář k dispozici alespoň přibližné údaje a celkový zdravotní stav psa je dosud dobrý, může se pokusit olejovým nálevem nebo klyzmatem o odstranění předmětu konečníkem.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Spolknutí cizího tělesa u psa
Tato ryba má latinský název Corydoras paleatus, její velikost je 7 cm, teplotu vody potřebuje v rozmezí 18 až 23 °C. Je to všežravec (živé, mražené a umělé krmivo).
Jedná se o nejčastěji chovaný i množený druh této čeledi v našich nádržích. Jde o velmi nenáročný, odolný, hejnový druh. Při tření lepí ryby své jikry na rostliny, ale i na skla nádrže či na jakoukoliv jinou plochu a dále se o ně nijak nestarají. Potravu berou pouze ze dna.
Zdroj: článek Sladkovodní akvarijní ryby
Pokud již máte zběžnou představu, jak bude vaše akvárium vypadat, a znáte nároky na prostor ryb, které budete mít, můžete začít s výběrem velikosti akvária. Dejme tomu, že pro začátek nebudete nároční na výběr ryb, protože nemáte příliš zkušeností a spokojíte se s některými menšími běžnými druhy – živorodky, tetry, pancéřníčci, menší krunýřovci. Minimální velikost akvária, o které byste měli v tomto případě uvažovat, je 50 litrů. V menších akváriích se snadno projeví nezkušenosti a chyby. Dá se říci, že čím větší, tím lepší. Vhodný objem prvního akvária je mezi 50 a 100 litry. Na něm si vyzkoušíte co a jak a v případě, že vás to nechytne, nebudete muset řešit problém, kam s 200litrovým akváriem. V případě většího zájmu o akvaristiku si dříve nebo později pořídíte větší akvárium a potom můžete s úspěchem používat toto k odchovu ryb nebo jako karanténu. Pamatujte, že ve velkých akváriích udržíte snáze biologickou rovnováhu.
Co se týče rozměrů, výška akvária osázeného rostlinami by neměla přesahovat 50 cm, protože byste později řešili problém s prosvícením celého vodního sloupce. Do 50 cm bez problémů postačí obyčejné zářivky, nad tuto hranici je možné je také použít, ale lepší je uvažovat o alternativním zdroji světla – k tomu se nejlépe hodí nízkotlaké sodíkové výbojky. Dalším důvodem této výšky je praktičnost – u vyšších akvárií budete mít problém s údržbou a nedosáhnete rukou na dno. Poměr délky k výšce přední stěny akvária by měl být minimálně 2 : 1 (například délka 130, výška 50), což vypadá opticky velice hezky. Čím větší je tento poměr, tím efektnější bude celkový výsledek. Šířka boční stěny (tedy hloubka z předního pohledu) by potom neměla být menší než výška akvária kvůli dostatečně velké ploše hladiny, kterou proniká do vody kyslík.
Je možné si pořídit i nestandardní tvar akvária (s šestiúhelníkovou nebo osmiúhelníkovou podstavou, s prohnutým předním sklem, rohové akvárium a vůbec jakýkoliv možný vyrobitelný tvar). Neměli byste přitom ale zapomínat na dostatečně velkou plochu vodní hladiny vzhledem k výšce a na praktičnost daného provedení. Akvária by se vždy měla přizpůsobovat zářivkovým trubicím, které použijete na osvětlení (pokud se nerozhodnete používat halogenové reflektory).
Také byste měli popřemýšlet, zda na akvárium použijete krycí skla, či nikoliv. Prosvětlený kryt přes celé akvárium nutný není, u akvária s malým krytem je jeho použití vhodné – zabráníte tím zbytečným úmrtí ryb při vyskakování.
Kolem menšího akvária je relativně více práce než kolem většího. S rostoucí velikostí akvária však bohužel rostou i náklady na jeho provoz.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Sladkovodní akvárium
Základem pro úspěšný chov chameleona je vhodně zvolený typ terária, které musí vždy odpovídat danému druhu. Jedinou obecně platnou radou pro jejich chov je alespoň v základních rysech zachovat přírodní podmínky jejich domoviny.
Minimální velikost terária s ohledem na velikost chovance je přibližně 60 litrů (objem) pro chameleona o velikosti kolem 20 cm. Pro větší druhy, které dosahují v dospělosti kolem 40 cm, je potřeba terárium podstatně větší. Terárium proto volíme minimálně o objemu 180 litrů. Obsah vypočítáme, když znásobíme jeho strany v decimetrech. Obecně platí, že čím větší nádrž, tím lepší (lépe se vytvoří mikroklima a není zapotřebí tolik času k jeho údržbě). Terárium většinou zbudujeme ze skla. Pomocí silikonových lepidel lze slepit i poměrně rozměrné nádrže s objemem i několik stovek litrů. Je tedy vhodné jednu boční stěnu (nebo její část) nahradit jemným pletivem větrání terária. Pro chameleony je nutno zajistit dostatečný přísun světla (denně cca 11 hodin). Ve zverimexu je dobré koupit speciální zářivky obsahující UV paprsky, pro jejich pozitivní působení na kůži a vliv na syntézu vitamínu D3. V teráriu je potřeba udržet teplotu kolem 26 °C přes den (lokální ohřev i 35 °C) a přes noc nechat teplotu poklesnout cca o 5 až 10 °C. Řeší se pouze vypnutím všech tepelných zdrojů. Pro vyhřívání terária volíme lampu (osvit + ohřev), pro lokální ohřev se do terária umístí bodovka o výkonu, který je dostatečný pro ohřátí na příslušnou teplotu (pro malou část terária stačí žárovka 40 W). Pro udržení požadované vlhkosti v teráriu 40 až 50 % (podle druhu) je nutné terárium rosit. Chameleon špatně snáší postřik vodou, rosíme vždy do okolního prostoru terária. Na dno poklademe bio substrát (písek, drť), směs můžeme koupit ve zverimexu. Dno by mělo udržet vlhkost cca 48 hodin. Některé druhy vyžadují misku s vodou, jiné přijímají vodu z listů a kořenů. Obecně platí, že jak si chameleona naučíte, tak bude pít. Příjímání vody je pro něj velmi důležité, pozor na dehydrataci, pokud chameleon sám nepije, musíme ho napojit sami. Jako podklad do terária je nejvhodnější písek smíchaný s rašelinou 1 : 1.
Chameleoni všeobecně rádi šplhají do výšky, proto terárium vždy volíme tak, aby jeho nejdelší rozměr byla právě výška. Nikdy pro chameleony nepořizujeme terária s přístupem seshora. Vždy s posuvnými skly a terárium umístíme ideálně do výšky 1,2 m a výše, chameleoni jsou totiž stresovaní, když k nim přistupujeme shora, a mají rádi, když mohou vylézt vysoko a pozorovat okolí z výšky.
Terárium dále vybavíme větvemi nejedovatých stromů, přičemž platí, že čím víc větví mu dopřejeme, tím lépe se bude cítit. Dále je vhodné pořídit do terária nějakou popínavou rostlinu, kvůli udržování vlhkosti a estetickému vzhledu. Důležité je rovněž správné větrání (bez průvanu), to zajišťují mřížky mezi posuvnými skly a v horních rozích odvětrávací mřížky. Je vhodné do terária umístit pozadí.
Zdroj: článek Terárium
Tupinambis rufescens – teju červený dorůstá až 120cm výšky a výskytem je vázán na listnaté a křovinaté lesy severní Argentiny. Jeho kůže má barevný nádech do červena. Tělesná teplota jedince je okolo 38 °C. Pro teju červenavého je typická výrazná pohlavní dvojtvárnost – samci jsou větší než samice a mají mohutnější hlavu a silnější ocas.
Vyskytuje se v rozličných biotopech Brazílie, Bolívie a Paraguaye. Jeho životní prostor není vyhraněný, proto může být nalézán od savan po deštné lesy.
Pro chov tohoto druhu jsou vhodná terária 200 x 150 x 100–200 cm, jejichž substrátem je písek. Vnitřní zařízení tvoří pevně ukotvené kmeny a kořeny a větší nádoba na vodu, alespoň 30 x 40 cm. Důležité jsou denní teploty v rozpětí 25–30 °C s lokálním ohřevem na 40–45 °C, v noci pokles na 20–22 °C za současného zvýšení vlhkosti porosením. Nutná je vyšší intenzita osvětlení až 12 hodin denně a UV ozařování lampou Osram – Ultravitalux 20 minut z 1 metru.
K páření dochází zpravidla po skončeném zimním klidu. Samec se při námluvách přibližuje k samičce a s pocukáváním celého těla se ji snaží olizovat a něžně okusovat směrem od ocasu k hlavě. Samička zprvu uniká a nechává se zas a znovu přemlouvat, až ji nakonec sameček uchopí za kůži v zátylku. Pak ji zadními končetinami dráždí v pánevní oblasti, což vypadá, jako by právě startoval motocykl, načež samička zvedá ocas a dochází ke spojení.
Samičky snáší 4 až 32, obvykle 8 až 12 vajec o velikosti asi 5 x 3 cm. V přírodě je umisťují do termitiště, v zajetí zahrabávají nebo kladou do úkrytu. Při 30 °C a vysoké vlhkosti se mláďata líhnou za 152 až 171 dní ve velikosti 22 až 24 cm. Do roka dorůstají do celkové délky 40 cm. Tejové žijí kolem 10 let.
V potravě není tento druh vybíravý. Přijímá větší hmyz, ryby a především myši všech velikostí. Nepohrdne ani rostlinnou potravou v podobě ovoce či klíčených semen.
Šupiny na povrchu těla jsou spíše drobné a oválné, kdežto z břišní strany větší a čtyřhranné. Nápadný je dlouhý, růžový až červený, silně rozeklaný jazyk, který je zatažitelný do pochvy.
Ocas, který zabírá o něco více než polovinu celkové délky, je odlomitelný. Regeneruje poměrně dobře, zvláště u mladších jedinců, ale trvá to delší dobu, a ačkoliv je jeho tvar přirozený, přesto nedosahuje délky ocasu původního a zároveň postrádá i původní zbarvení.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Teju červený