Vlastní splenektomie se provádí po laparotomii v linea alba. Řez je veden od processus xiphoideus kaudálním směrem v délce dostatečné k bezpečnému vybavení sleziny. Slezina je při torzi křehká, proto je třeba s ní zacházet opatrně, aby nedošlo k ruptuře a následnému krvácení. Poté jsou dvojitě podvázány a přetnuty všechny cévy vstupující do hilu sleziny, přičemž je nutné nepoškodit cévy zásobující fundus žaludku (arteriae gastricae breves). Mezi ligaturami se přeruší i ligamentum gastrolienale. Operaci je zakončena laváží břišní dutiny fyziologickým roztokem a standardní suturou břišní stěny, podkoží a kůže. Různé názory jsou na možnost vrácení sekvestrované krve do oběhu. Po repozici sleziny se při zachované průchodnosti cév většina sekvestrované krve během několika minut vrátí do oběhu. Tento proces lze urychlit subkapsulárními injekcemi malého množství adrenalinu. Je-li to možné, je vhodnější chybějící krev doplnit transfúzí ještě před zahájením operace. Video po operaci sleziny psa.
Funkce sleziny v obraně organismu proti infekci je komplexní. Jednou z jejích hlavních funkcí je působit jako mechanický filtr. Slezina pročistí přibližně 4 % krevního objemu za minutu. Většina této krve perfunduje přes sinusoidy červené pulpy. Nedeformovatelné erytrocyty a další částice v cirkulaci nejsou schopny projít ze slezinných kapilár přes fenestrované endotelie slezinných sinusů v červené pulpě. Tato filtrace zabraňuje v krvi přítomným bakteriím a imunokomplexům, aby se vrátily zpět do systémové cirkulace. Slezinný filtr je také důležitý v čištění intraerytrocytárních patogenů (například druhy plazmodií, babesií). Napadené erytrocyty jsou zachyceny nebo je nedeformovatelný parazit vypuzen v průběhu pasáže přes fenestrace. Architektura sleziny vytváří možnost pro vysokoobjemový, pomalý krevní proud. Ten pak přispívá k této hlavní úloze sleziny – působit jako filtr pro slabě opsonizované mikroorganismy, jako jsou opouzdřené baktérie. Úloha sleziny jako filtru stoupá za situace, kdy je hladina cirkulujících specifických protilátek nízká. Důležitost normální slezinné cirkulace pro kontakt s intravenózními antigeny vyplývá ze zjištění, že slezinné funkce byly lépe zachovány po parciální splenektomii a rekonstrukci sleziny než po autotransplantaci sleziny.
Splenektomie vede i ke změnám v lymfocytárních subpopulacích v periferní krvi.
Terapie torze sleziny spočívá ve splenektomii. Nepoškozenou slezinu je teoreticky možné reponovat a ponechat na místě, nelze ovšem nijak zabránit následné recidivě. U akutních pacientů je nezbytné provést operaci ihned, u chronických ji lze krátkodobě odložit. Pacienty v šoku je třeba před operací stabilizovat.
Vlastní splenektomie se provádí po laparotomii v linea alba. Řez je veden od processus xiphoideus kaudálním směrem v délce dostatečné k bezpečnému vybavení sleziny. Slezina je při torzi křehká, proto je třeba s ní zacházet opatrně, aby nedošlo k ruptuře a k následnému krvácení. Je-li to možné, je vhodnější chybějící krev doplnit transfuzí ještě před zahájením operace. Při tomto zákroku je rovněž namístě provést přišití žaludku ke stěně břišní (gastropexi), aby nedošlo v budoucnu k jeho torzi. Odstraněním sleziny dochází ke značnému zmenšení objemu tělesných tekutin (je to zásobárna krve), proto je nutná masivní infuze, a pokud je to možné, pak i transfuze krve.
Po operaci má pes 2 dny hladovku, v té době je většinou nasazena infuzní terapie, třetí den je již možno podávat po malém množství vodu, poté i postupně řídkou kašovitou stravu, která se dle stavu psa den po dni zahušťuje. Zároveň je po operaci psovi nasazena antibiotická terapie, nejprve injekční a pak v tabletách.
Prognóza po úspěšně provedené splenektomii je obecně dobrá. Zhoršit ji mohou případné komplikace, nejčastěji DIC, sepse nebo peritonitida.
Je-li slezina narušena, je možné ji chirurgicky odstranit, neboť její funkci převezmou jiné orgány a pes tak může nadále žít.
Jednou z příčin odstranění sleziny je hemangiosarkom. Jde o vysoce maligní tumor vznikající z endotelu cév. S výjimkou některých kožních hemangiosarkomů je to nádor velmi agresivní s brzkou tvorbou metastáz. Hemangiosarkom sleziny se vyskytuje nejčastěji u psů ve středním a starším věku (8–13 let), predisponovanými plemeny jsou německý ovčák, retrívr, knírač, pudl, bez ohledu na pohlaví. Vzhledem k tomu, že se cévy vyskytují ve všech orgánech a metastatické buňky se šíří krví, je nález hemangiosarkomu možný kdekoliv. Další možnou cestou vzniku metastáz je transplantace po prasknutí nádoru a vylití krve společně s nádorovými buňkami do břišní dutiny. V době diagnostiky má metastázy 50 % pacientů, nejčastěji v plicích, játrech, mozku, kůži, kostech nebo nadledvinkách, 25 % pacientů s primárním nádorem sleziny má zasaženo také srdce. U koček je tento typ nádoru velmi vzácný, vyskytuje se hlavně na kůži a ve střevech.
V anamnéze lze vysledovat přechodnou slabost, únavu (anémie), abdominální distenzi (růst nádoru, peritoneální efuze), spontánní krvácení z nosu (anémie, trombocytopenie, diseminovaná intravaskulární koagulace – DIC), nechutenství (tlak nádoru na gastrointestinální trakt), zvracení, neochotu k pohybu, ataxii pánevních končetin. Polovina pacientů mívá kolaps, někteří pacienti mohou akutně uhynout (hypovolemie při ruptuře primárního nádoru nebo metastázy). Základem terapie je splenektomie. Ta musí probíhat za přísného dodržování zásad onkologické chirurgie, aby nedošlo ke kontaminaci ostatních orgánů krví nebo buňkami sleziny. V případě akutní ruptury hemangiosarkomu je nutná urgentní stabilizace (terapie hypovolemického šoku, zastavení krvácení). Společně s řešením primárního tumoru je nutné sledovat případné komplikace a souběžně je řešit.
Dalším problémem je torze sleziny, která je definovaná jako její otočení okolo cévní stopky. Setkáváme se s ní nejčastěji u velkých plemen psů s hlubokým hrudníkem, jako je německá doga. Choroba může probíhat akutně nebo chronicky. Metodou léčby je vždy splenektomie, u pacientů v šoku musí být provedena ihned po stabilizaci pacienta. Prognóza po úspěšné operaci je obecně dobrá, může však být zhoršena komplikacemi choroby (sepse, DIC, peritonitis a podobně). Choroba může probíhat akutně nebo chronicky, od jednoho dne do tří týdnů. V anamnéze se nejčastěji setkáváme s apatií, anorexií, bolestivostí nebo zvětšením břišní dutiny, tmavou močí, zvracením a průjmem. Mezi klinickými příznaky převládají bolestivost břišní dutiny, palpačně masa v oblasti mezogastria, někdy doprovázená horečkou, dehydratací, anémií sliznic, ikterem, případně projevy šoku. Laboratorní vyšetření může odhalit regenerativní anémii, leukocytózu s posunem doleva, targetové buňky, zvýšenou aktivitu ALT a ALP a hemoglobinurii. Coombsův test může být pozitivní. Vyšetřením abdominální efúze se při torzích orgánů prokazuje většinou modifikovaný transudát. Rentgenologické vyšetření zjistí výraznou splenomegalii. V některých případech slezina zaujímá charakteristický tvar písmena C. V závislosti na poloze sleziny může být odtlačen fundus žaludku kaudálně, duodenum descendens a colon ascendens mediálně. V případech doprovázených abdominální efúzí se kontury orgánů ztrácí. Nepřímým vodítkem je v tomto případě změna polohy plynatých úseků střeva a žaludku. Ve slezině mohou být pozorovány někdy i radiolucentní bubliny plynu, patrně v souvislosti s anaerobní infekcí. Sonografické vyšetření prokáže výrazně zvětšenou slezinu. Hilární cévy jsou dilatované. Parenchym může být normální, hypoechogenní nebo anechogenní s roztroušenými lineárními echy („septa“). Retrospektivní studie 15 případů torze sleziny ukázala v 11 případech difúzně hypoechogenní parenchym, ve 2 případech normální a ve 2 případech nepravidelně hypoechogenní. Ve 13 případech byly v hilárních cévách pozorovány hyperechogenní tromby. Vyšetření barevným dopplerem prokázalo stagnaci krve v cévách ve všech 15 případech. V nedávné době byla jako příznak torze sleziny popsána přítomnost hyperechogenní trojúhelníkové oblasti mezi cévou a parenchymem v oblasti hilu. Poloha sleziny může být změněná. Jako terapie je doporučována. Nepoškozenou slezinu je teoreticky možné reponovat a ponechat namístě, nelze ovšem nijak zabránit následné recidivě. U akutních pacientů je nezbytné provést operaci ihned, u chronických ji lze krátkodobě odložit. Pacienty v šoku je třeba před operací stabilizovat.
Splenektomie bývá nutná i v případě rakoviny sleziny. Nádory sleziny jsou poměrně běžné, většinou jsou nezhoubné a nevyvolávají žádné obtíže. Začne-li tumor náhle krvácet do dutiny břišní, zaplaví jí krví a pes může do půlhodiny uhynout na vnitřní krvácení. Slabé krvácení vyvolá pouze lehkou slabost. Příznaky nádorového onemocnění sleziny jsou zvětšování břicha, náhlá slabost, bledost dásní. Při včasném stanovení diagnózy lze odstranit slezinu operací, její funkci převezmou jiné orgány a pes žije normálním životem.
Jiný problém představuje splenomegalie, která odkazuje na rozšíření sleziny. Tento zdravotní stav může nastat u všech plemen a pohlaví, ale náchylnější jsou větší plemena a psi ve středním věku. Splenomegalie obvykle není přímo spojena se slezinou, ale bývá spíše příznakem jiného onemocnění nebo stavu. Možnosti léčby jsou doporučeny na základě příčiny splenomegalie. Zvětšená slezina může vést k příznakům, jako jsou průjem, zvracení, ztráta chuti, bolest břicha, letargie, slabost. Ke zvětšení sleziny mohlo vést břišní zranění, psí hepatitida, infekční onemocnění, zánětlivé onemocnění střev, bakteriální infekce, nádory sleziny a další poruchy imunity. V závažných případech se doporučuje právě odstranění sleziny (splenektomie).
Hemangiosarkom (HS) představuje nejčastější maligní onemocnění sleziny u psů (cca 50–66 % všech maligních nádorů sleziny). Vyšší incidenci má u starších psů středních a velkých plemen (německý ovčák, zlatý a labradorský retrívr, pudl). U přibližně čtvrtiny pacientů s HS sleziny nacházíme i HS v pravém srdečním atriu. Nádor velmi rychle metastazuje. Klinické příznaky jsou spojeny především s mírnou až život ohrožující anémií (bledé sliznice, letargie, tachykardie). Přítomná bývá schistocytóza, trombocytopenie, případně známky diseminované intravaskulární koagulace. HS je častou příčinou hemabdomenu. Akutní krvácení může progredovat až v hypovolemický šok. Bioptát může zachytit nádorové buňky nebo pouze známky nespecifického krvácení, definitivní diagnóza je tedy založena na histopatologickém vyšetření. Průměrná doba přežití po splenektomii je 86 dní a není výrazně ovlivněna stadiem onemocnění. Adjuvantní chemoterapie (napříkald protokoly s doxorubicinem) prodlužuje medián doby přežití na 172 dní.
Extramedulární hematopoéza
Extramedulární hematopoéza (EMH) spojená se zvýšením aktivity mononukleárního fagocytového systému a se zvýšenou produkcí krevních buněk vede k difuznímu zvětšení sleziny. EMH je benigní odpovědí na probíhající hematologickou abnormalitu, cílem diagnostického procesu by tedy mělo být odhalení primární poruchy. Mírná EMH se vyskytuje u řady extrasplenických procesů i poruch sleziny; například imunitně zprostředkované hemolytické anémie nebo imunitně zprostředkované trombocytopenie, při nichž dochází k vychytávání protilátkami označených krevních elementů i k splenické erytro- či trombopoéze. EMH může doprovázet i některé tumory sleziny.
Multicentrický lymfom
Maligní buňky multicentrického lymfomu především v pozdějších stadiích často infiltrují slezinu anebo játra. Typickým symptomem se 100% senzitivitou a 23,3% specificitou je ultrasonografický obraz tkáně sleziny „prožrané moly“ nebo vzhledu včelí plástve. V závislosti na použitém chemoterapeutickém protokolu je dosahováno remise u 80–90 % pacientů a medián doby přežití se pohybuje mezi 10 a 12 měsíci.
Nodulární hyperplazie/hematom
Nodulární hyperplazie a hematom jsou považovány za různá stadia stejného procesu, přičemž hyperplazie pravděpodobně předchází hematomu. Hyperplastické noduly jsou benigní útvary obsahující buňky fyziologicky se vyskytující ve slezině včetně lymfoidních, hemopoetických a plazmatických buněk, reagujících na antigenní stimulaci. Na ultrasonografu se jeví jako ložiska s variabilní tvorbou stínu a nelze je odlišit od nádorové masy. Hematomy jsou nejčastější benigní lézí sleziny. Literatura uvádí, že hematom může vznikat jako důsledek narušení krvení hyperplastickým nodulem. Nodulární hyperplazie či hematomy mohou být doprovázeny vznikem hemabdomenu, výskyt je však výrazně nižší než u pacientů s HS. Léčebnou metodou je obvykle chirurgická excize. Vzhledem k tomu, že příčinou vzniku hematomu může být nádor, je nezbytné histopatologické vyšetření.
Kongesce sleziny
Příčin kongesce sleziny je mnoho, mezi nejčastější patří sedace, anestezie (zejména acepromazinem, thiopentalem či propofolem), trombóza, pravostranné srdeční selhání, torze sleziny či portální hypertenze v důsledku závažných hepatopatií. Vzhledem k tomu, že je slezina schopná pojmout až 30 % objemu krve, může být splenomegalie poměrně výrazná. Terapie spočívá v řešení primárního problému, v případě torze je doporučena splenektomie.
Tak že zdravím byli jsme s mojí kočkou na vyšetření se stroupky na hřbetě a doktor zjistil že je to od blech takže jsme aplikovali injekci na zmírnění svědění a tabletu proti blechám ta již dnes začala účinkovat a kočička spinká v klidu jen jsem se zapomněl zeptat doktora jestli se ty boláky zhojí sami nebo bychom měli aplikovat nějaký lék ale nechtěl bych jí zase stresovat páč moje kočka je polodivoch ale asi počkám jak se to bude vyvíjet a samozřejmě asi i kontrolovat
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Dobrý den, děkuji za zprávu, ale můj buldoček má něco jiného, asi dle veteriny pododermatitidu - to dělají bakterie a k tomu mezi prsty na tlapičkách má prý cysty - tzv. furunkulozu. Dostali jsme šampon na srst s dezinfekčním účinkem Clorexyderm a na tlapky gel Isaderm. Teď mi čeká do něho dostat tabletu Bravecto za pouhých 1 tis. kč. No uvidíme zda se to zlepší, srst má jak dalmatin. Děkuji za snahu pomoci Koberovái
Dobrý den.
Byli jsme na veterině. Problém byl v tom, že se mu ucpávaly pachové žlázy. Doktor mu je vyčistil a doporučil, čistit fleky obyčejným lihem nebo slivovicí. Namočit vatový tampon a pořádně drhnout. Jak má ucpané ty žlázy, dostává se mu to do krve a způsobuje mu to čátečnou otravu. Opravdu mu to pomohlo a bylo po problémů.
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, zda paní V. Kasarové, co Vám zaslala foto svého mopse, zda někdo zjistil, co pejskovi je. Můj pejsek, franc. buldoček, dle fota, má to samé, byli jsme už u veterináře, dal nám nějakou vodičku naředěnou vodou, tím mu místa stříkáme, asi nějaká dezinfekce, jinak nic, stav se nelepší, spíše se to po zádech i jinde rozšiřuje. Myslela jsem, že to je línání, ale nikdy toto neměl, je mu 6 let. Pokud by někdo věděl, děkuji za radu. Začíná to kruhovitě s tmavším okrajem, chlupy pod tím jsou, vypadávají s koncem, jako jsou lupy, konec chlupu je obalem suchou kůží. Přidávám do jídla lososovitý olej, úspěch zatím žádný. Děkuji za odpověď Koberová
