SMECTA KOČCE je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Průjem se u psa projevuje řídkou a většinou zapáchající stolicí. Ve většině případů je to reakce těla na potravu, se kterou si trávicí trakt nedokázal poradit. Musíme však rozlišovat trávicí obtíže, které vyřešíme sami doma, a problémy, které vyžadují veterinární péči.
Léky na průjem u psa
Léků na průjem a zvracení (probiotika) je celá řada, můžete použít i homeopatika.
Homeopatická léčba
China je lék, který je vhodný podávat psovi u všech průjmových onemocnění a zvracení různého původu jako prevence dehydratace. Ředění (9–15krát) se nastavuje podle intenzity zvracení, lék se podává 5krát denně.
Arsenicum album je lék vhodný při léčbě virových a bakteriálních průjmů a zánětu zažívacího aparátu. Nebo se doporučuje při průjmu a zvracení po pozření nevhodné nebo zkažené potravy. Podává se ředěný (9krát) až 5krát denně.
Proti zvracení můžete koupit i čípky Spascupreel nebo Viburcol. Původně jsou určeny pro děti, ale mohou je použít i zvířata proti křečím, bolestem trávicí soustavy a zvracení. Aplikace čípku má tu výhodu, že ho zvíře nevyzvrací. Podávejte polovinu až jeden čípek po šesti až osmi hodinách.
Černé uhlí
Při průjmu můžete podat rovněž Carbo medicinalis (živočišné černé uhlí), a to v dávce cca 1 až 2 tablety na 5 kg hmotnosti. Následující den začněte s postupným podáváním dietní stravy – nejvhodnější je rozvařená nesolená rýže s libovým drůbežím masem nebo s mrkví – denní dávku rozdělte do několika menších porcí, raději krmte častěji a v malých dávkách. K pití můžete zkusit slabší černý čaj, popřípadě slazený Glukopurem nebo převařenou vodu. Pokud zvíře upadá do apatie, ztrácí zájem o okolí nebo potíže neustoupí během dvou dnů, problémy se stupňují nebo se objeví krev (ve stolici nebo zvratcích), je třeba vyhledat odbornou pomoc veterináře. Také je lepší alespoň telefonicky zkonzultovat tyto potíže u štěňat a psů malých plemen (do 3 kg hmotnosti) – při větší ztrátě tekutin jim hrozí dehydratace. Černé uhlí má u psů velmi dobrý a rychlý účinek. Jeho nevýhodou je, že obarví stolici a jen stěží se dá poznat, zda pes nekrvácí do stolice.
Endiaron (léčivá látka cloroxin) patří mezi halogenované hydroxychinoliny a je v humánní medicíně používán pro jeho účinek na některé střevní parazity a řadu bakteriálních střevních patogenů. K jeho vlastnostem patří, že se ze zažívacího ústrojí téměř nevstřebává, nicméně existuje malý podíl, který se může resorbovat nebo vést k případům nevolnosti a lékového exantému u pacientů. Dlouhodobé podávání může vyvolávat poškození nervového aparátu.
Vzhledem k tomu, že přípravek není ve veterinární medicíně registrován, jsou o něm dostupné pouze velmi omezené údaje. Dále je potřeba mít na paměti, že ze zdánlivě banálních střevních obtíží se mohou vyvinout velmi těžké stavy, které mohou ohrozit zdraví, a dokonce život zvířete. S ohledem na charakter látky a omezený způs
V naší poradně s názvem LYSINY U KOČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
Dobrý den,
máme doma psa, kocoura a kočku. Kočky mají možnost chodit ven, proto domů donesly blechy.( přestože jsme jim pravidelně dávali kapku za krk) Řešili jsme to tak, že jsme psa a kocoura vykoupali, kočka se nenechá. Zvířatům jsme koupili antiparazitické obojky a důkladně jsme vyčistili jejich pelechy a všechny místa, kde by se mohly blechy nacházet. Zatím to vypadá, že se pes i kocour uklidnili. Kočka se ale neustále olizuje. Začaly se jí dělat veliké lysiny a je plná nepěkných strupů, které si ale neustále olizuje. Dnes si dokonce udělala lysinu v okolí obojku. Hodně se ale čistila a olizovala i dříve.
Myslíte, že by jí v tomto případě pomohla již zmiňovaná antibiotika? Jak kočce zabránit, aby se dále neolizovala?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Příčinou můžou být blechy, svrab, kožní infekce a další. Pro zahájení účinné léčby bude třeba provést vyšetření. Antibiotika by pomohla pouze v případě, kdyby kočku postihl bakteriální zánět kůže. Na ostatní možné příčiny by antibiotika neúčinkovala. Vezměte kočku k veterináři a hned se dozvíte co ji to trápí a čím ji nejrychleji můžete pomoct.
U štěňat je vhodné se před použitím Smecty poradit s veterinárním lékařem.
Jedná se o lék na více typů průjmu. Smecta je přírodní čištěný jíl s vysokou vazebnou kapacitou, váže se s hlenem sliznice zažívacího traktu a zvyšuje tak jeho kvalitu a množství. Touto cestou chrání sliznici proti infekci a škodlivým látkám a umožňuje rychlejší uzdravení. Navíc váže toxické látky produkované infekčním původcem průjmu, nebarví stolici, není RTG-kontrastní, nezrychluje ani nezpomaluje průchod trávicím traktem. Vzhledem k minimálním nežádoucím účinkům (pouze přecitlivělost na účinnou látku nebo zácpa) a nevstřebávání se do organismu je Smecta vysoce bezpečná i při používání ve veterinární praxi. Smecta patří mezi adsorbenty. To zjednodušeně řečeno znamená, že tento preparát vytváří suspenzi částeček navazujících na svůj povrch některé bakteriální toxiny, ale i jiné škodlivé látky, obaluje povrch sliznic, ale i obsah střeva povlakem – filmem částic. Protože se Smecta ze střeva nevstřebává, odchází škodlivé látky společně se Smectou stolicí.
V případě, že příznaky u štěněte neustoupí během 2 dnů léčby, případně dojde ke zhoršení stavu nebo se ve stolici objeví krev, je nezbytné vyhledat lékaře.
Léčba Smectou nevylučuje v případě potřeby rehydrataci (doplnění tekutin). Míru rehydratace a způsob podání je nutno přizpůsobit věku a stavu zvířete a závažnosti průjmu.
Při průjmovém onemocnění je možné kromě živočišného černého uhlí podávat i jiné léky, které jsou určeny pro člověka. Tyto přípravky nejsou sice určeny pro zvířata, ale někteří veterinární lékaři se jejich užití u psů nebrání. Jedná se o Endiaron a Smectu. Tyto preparáty mají hlavní výhodu v tom, že neobarvují stolici psů. Pokud se stav po podávání těchto preparátů nezlepší do dvou dnů, navštivte veterinárního lékaře. Pes by neměl mít jiné symptomy, jakými jsou únava, bolest, zvracení, zvýšená teplota, apatie nebo krev ve stolici.
Endiaron má účinek na některé střevní parazity a řadu bakteriálních střevních patogenů. Tento preparát se do zažívacího ústrojí téměř nevstřebává, nicméně existuje malý podíl, který se může resorbovat nebo vést k případům nevolnosti a lékového exantému u pacientů. Určitě by neměl být podáván dlouhodobě, protože zde hrozí poškození nervového aparátu. S ohledem na charakter látky a omezený způsob jejího vstřebávání ze zažívacího ústrojí lze předpokládat nízkou toxicitu této látky u psa, nicméně s ohledem na nedostupnost ověřených údajů nelze jednoznačně doporučit bezpečnou a účinnou dávku, ale většinou se dávkuje následovně: pes o hmotnosti do 10 kg ¼ tablety, a to maximálně 2x denně, pes o hmotnosti nad 10 kg ½ tablety, a to maximálně 2x denně.
Smecta je přírodní čištěný jíl s vysokou vazebnou kapacitou, váže ses hlenem sliznice zažívacího traktu a zvyšuje tak jeho kvalitu a množství. Tímto chrání sliznici proti infekci a škodlivým látkám a umožňuje rychlejší uzdravení. Výhodou je, že nebarví stolici a nezrychluje ani nezpomaluje průchod trávicím traktem. Vzhledem k minimálním nežádoucím účinkům, jako je přecitlivělost nebo zácpa, se Smecta nevstřebává do organismu, a proto je často podávána i veterinární praxi. Tento preparát vytváří suspenzi částeček navazujících na svůj povrch některé bakteriální toxiny, ale i jiné škodlivé látky, obaluje povrch sliznic, ale i obsah střeva povlakem – hlenem, proto škodlivé látky odcházejí společně se Smectou stolicí. Dávkování Smecty je pro malého psa 1/3 sáčku 3x denně, pro velkého psa 1 sáček 3x denně.
Ve svém příspěvku PREDNISON PRO PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adriana.
Mica papa pije povahu ma uplne ako zdrava macka iba je ochrnuta. Robili snap testy na rakovinu vysli negativne. Treba vraj podrobnejaie testy v labaku, ale ked sa potvrdi rakovina, je neliecitelna. Ked sa nepotvrdi, je to zapal nejaky kde predison moze zabrat. Ked nezabere, je to jasne.. Ako sa choval vas psik prosim vas ked bol ochrnuty? Mal bolesti? Moja nema.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lucie.
Doktor mi i říkal,že to může být od nějakého úrazu.Kdyz zvíře špatně doskočí nebo někde spadne.Udela se ten otok,který způsobí to ochrnutí a ten prednison na to zabere.Otok se vstřebá a zvíře zase začne chodit.Problem je ale v tom,že postupně ochabuje svalstvo...nemohlo se něco takového stát vaší kočce?
Normální porodní hmotnost koťat je 100 ±10 g. Přírůstky hmotnosti by měly u štěňat činit 5–10 % porodní váhy denně, u koťat by neměly klesnout pod 7–10 gramů na den. Kotě zdvojnásobí svoji hmotnost asi 14. den po narození. Úmrtnost mláďat s podprůměrnou porodní hmotností bývá i přes veškerou péči ze strany matky nebo majitele (dokrmování) vysoká.
Nepřestává-li kotě z pahýlku krvácet, je nutné tento pahýlek podvázat nití a na koneček kápnout dezinfekční prostředek nebo jodovou tinkturu. Chovatelům se doporučuje tento dezinfekční zákrok provést v každém případě, jinak by se mohlo stát, že by z okolního znečištěného prostředí vnikla zbytkem pupeční šňůry do těla kotěte bakteriální infekce. Takto postižená mláďata nesají mateřské mléko, jsou netečná, mají naježenou srst a obvykle v krátké době 2–3 dnů hynou. Prevence pupečního zánětu je zcela jednoduchá – absolutní čistota při porodu. Hnízdo a jeho výstelka, nástroje, nitě i ruce porodníka musí být absolutně čisté, všechny věci vyvařené, přežehlené nebo jinak dezinfikované. Papíry vkládané do hnízda musí být zcela čisté a ihned po znečištění je třeba je odstranit.
Dokud není celý porod zcela ukončen, jednotlivá koťata kočce odebíráme, aby se nepletla při dalších porodech. Důležité je, aby byla suchá a v teple. Proto je dobré koťata (po masáži od matky) ještě třít kouskem pleny do sucha a udržovat je v teple pomocí termoforu. V teplém a suchém pelíšku mohou koťata po narození vydržet i několik hodin bez potravy. Nemají jí ihned zapotřebí, protože první hodiny po porodu nepracuje zažívací soustava koťat naplno, a ani sací reflex nemusí být ještě dokonale vyvinut. Koťata tráví v té době glykogen z jater. Ovšem do 24 hodin po porodu je už nutné, aby se mláďata nasytila (musí mít bříška plná a zakulacená). Jestliže jim kočka nechce dát pít (častým důvodem je poporodní horečka), nutno koťata nakrmit a ke kočce přivolat veterináře.
Kočce je třeba podávat vydatnou potravu a v tomto období ji nijak v jídle neomezovat. Krmíme ji kvalitními granulemi, každý den jí podáváme syrové hovězí maso (musí být 48 hodin přemražené). Do jídelníčku také zařadíme polotučný tvaroh, pokud po něm kočka nemá zažívací potíže. Na posilněnou a doplnění živin nabídneme kočce speciální vitamínové pasty, které zakoupíme u veterináře.
V naší poradně s názvem VYRÁŽKA U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubica.
moj pul rocni kocour ma zlute vyrazky.. podle veterinarky du to parazity z travy.. Okupala dom ho samponem proti parazitom a doktorka doufa ze je to zabije.. A co ked nezabije.. Co mam robit?????? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jde o eozinofilní granulom, což je dobře ohraničená, vyvýšená, pevná, žluto-růžová, lineární léze obvykle lokalizovaná na zadním stehně. Obecně je asymptomatická, ale může občas ulcerovat a vykazovat ložiska nekrózy a svědění. Může být také umístěna na bradě, tlapkách nebo ústní dutině. Eozinofilní granulom je spojován s alergií na bleší kousnutí, přecitlivělostí na potraviny, atopickou dermatitidou, kousnutím komáry, přecitlivělostí na hmyz, genetickou predispozicí a bakteriálními a virovými infekcemi (kaliciviry).
Léčba:
1. Odstranění parazitických nebo plísňových příčin svědění. Ektoparazity jsou v současnosti nejlépe eliminovány širokospektrými paraziticidy, které jsou schopné zabíjet blechy i roztoče (včetně Notoedres cati, Otodectes cynotis a Cheyletiella spp.), jako jsou selamektin, imidacloprid/moxidektin nebo fluralaner. Současně, v případě, že jsou léze kompatibilní s dermatofytózou, by měla být zahájena mykotická kultivace s chloupky
odebranými jak z centra, tak z periferie lézí.
2. Identifikace a léčba sekundárních bakteriálních a/nebo kvasinkových infekcí, jsou-li přítomny. Bakteriální infekce kůže není u koček tak častá jako u psů. V případech výskytu povrchové pyodermie způsobené koky lze podat empirickou léčbu amoxicilinem/klavulanátem 12,5–25 mg/kg každých 12 hodin nebo cefalexinem 15–30 mg/kg každých 12 hodin nebo klindamycinem 5–10 mg/kg každých 12 hodin po dobu dvou až čtyř týdnů nebo do jednoho týdne po úplném zhojení lézí. V případech přemnožení bakterií nebo přítomnosti kvasinky Malassezia spp. kvasinky se provádí lokální dezinfekční ošetření pomocí chlorhexidinové pěny, gelu nebo spreje. V případech těžké generalizované kvasinkové infekce lze také podat systémový itrakonazol (5 mg/kg každých 24 hodin po dobu dvou týdnů).
3. Rozlišení mezi nežádoucí reakcí na potravu a alergií na životní prostředí, pokud po dokončení kroků 1 a 2 kočka stále vykazuje nadměrné olizování nebo škrábání a/nebo jsou dále přítomny známky alergické dermatitidy, tak kočka pravděpodobně trpí hypersenzitivitou, která není způsobena blechami, ani v důsledku potravinových nebo environmentálních alergenů. Aby se odlišila nežádoucí reakce na potraviny od alergie na životní prostředí, měla by být zahájena osmitýdenní dietní eliminační dieta. To jest výlučně domácí vařená strava nebo hydrolyzované krmivo ve formě granulí. Je třeba dbát na to, aby kočka nekonzumovala zbytky stravy od jiných zvířat. Možná bude nutné kočce zabránit opouštět dům. Pokud ani tak kočka nebude stále vyléčena, ale po osmi týdnech se alespoň trochu zlepšila, pokračujte v dietním krmivu po dobu dalších dvou až šesti týdnů, abyste zjistila, zda dojde k ústupu.
Kromě chemických konzervantů by se v kvalitních granulích neměly objevovat suroviny nízké výživové hodnoty. Mezi ně patří například sója (zdroj proteinů, který je pro zvířata hůře stravitelný, působí proti využití bílkovin z potravy, potenciální alergen), bílkovinné hydrolyzáty a koncentráty a vedlejší rostlinné a živočišné produkty. Pro představu vedlejšími živočišnými produkty se rozumí například uhynulá zvířata, kůže, kosti, odřezky masa při zpracování a výrobě potravin, krev, střeva, zobáky, pařáty, odpad z mlékáren a podobně. Skupina vedlejších výrobků rostlinného původu zahrnuje vedlejší výrobky ze zpracování rostlinných produktů, zejména obilovin, zelenin, luštěnin a olejnatých semen. Pokud jsou v granulích obsaženy „vedlejší produkty“, nemůžeme vědět, co konkrétně bylo pro výrobu použito. Jako hlavní zdroj tuků by v granulích měl být kuřecí nebo rybí tuk. Rostlinné oleje by neměly tvořit hlavní zdroj tuků, protože kočky mnohem lépe využívají tuky živočišné. Za ideální se považuje krmivo, kde převaha bílkovin pochází z kvalitních živočišných zdrojů, tuky jsou převážně živočišného původu (je jasně specifikováno, o jaký druh se jedná). Produkt je bez konzervantů, barviv, soli, sóji a dalších složek nevhodných pro zvířecí organismus (například pšenice).
Pokud jste již našli značku, která vaší kočce vyhovuje, pak není vhodné ji měnit. Naopak je lepší u ověřené značky zůstat. Každé krmivo se totiž nejefektivněji zpracovává po určité době návyku, proto střídání granulí způsobem, že každý týden dáme kočce novou příchuť, aby jí lépe chutnalo, není na místě. Může se stát, že po nějaké době začne granule odmítat (přece jen jsou kočky hodně mlsné), pak jí je zkuste ochutit například lososovým olejem nebo lžící konzervy, která je krásně provoní. Některé kočky zase odmítají jíst suché granule, ale zvlhčené je přijímají bez problémů. Zvlhčené granule také lépe respektují fyziologii kočky, protože usnadňují polykání. Na tomto místě je vhodné upozornit, že krmivo obsahující probiotika by již nemělo procházet další tepelnou úpravou (přelití horkou vodou a podobně), aby se příznivé mikroorganismy nezničily.
Na trhu existují dva typy průmyslově vyráběných krmiv pro kočky. Suchou variantu představují granule, které se vyrábějí z připravených masových směsí a následně se pečou nebo zpracovávají v extrudérech. Pokud používáte právě granule, je dobré myslet na to, že bytová kočka potřebuje přístup k vodě. Kočky jsou původem pouštní zvířata, která příliš nepijí a vodu vstřebávají hlavně z pevné stravy, kterou jim granule nabídnout nemohou (vody obsahují zhruba jen 10 %). Nedostatečný příjem vody přitom kočkám nezřídka působí močové problémy. Druhý typ, vlhké krmivo nebo krmivo s vysokým obsahem vody, zastupují na trhu nejrůznější kapsičky pro kočky, paštiky a konzervy, které obsahují maso a vedlejší živočišné produkty spolu s omáčkou nebo vlastní šťávou, popřípadě zeleninou. Nelze jednoznačně určit, který typ krmiva je lepší, lze ale říci, že vlhčí krmivo zajistí kočce zároveň i vyšší přísun tekutin (obsahuje jich až 80 %), suché pak zase příznivě působí na kočičí chrup a vydrží v misce déle „čerstvé“. Ideální je oba typy kombinovat.
V naší poradně s názvem STRUPY NA KŮŽI U KOČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Karabčík.
Zdravím je zimní počasí a kočka se neustále drbe prohlédl jsem jí a nahmatal malé stroupky po celé délce hřbetu od hlavy až k ocasu jinde ne jsem z vesnice a kočka chodí denně ven chytá myši a samozřejmě přijde do styku i s jinýma kočkama . Divné je že nejde ani do svých oblíbených pelíšků.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Veterinář.
Kočičí miliární dermatitida, často nazývaná kočičí stupy, je běžné kožní onemocnění, které postihuje kočky všech věkových kategorií a plemen. Tento stav je charakterizován malými, vyvýšenými a krustovitými lézemi, které se obvykle nacházejí na hlavě, krku a zádech kočky. Tyto hrbolky na krku a zádech kočky mohou extrémně svědit, což způsobuje, že se kočka škrábe a kouše si postižená místa, což vede k dalšímu podráždění a potenciální sekundární infekci kůže. Miliární dermatitida u koček může být způsobena různými faktory, ale dva nejčastější jsou přecitlivělost na bleší kousnutí a alergie, a to i alergie na ostatní kočky. Zde můžete vidět, jak vypadá miliární dermatitida u koček: https://www.google.cz/image…
Léčba kočičí miliární dermatitidy začíná identifikací a řešením základní příčiny, jako jsou blechy, alergie nebo infekce. Váš veterinář může předepsat topické krémy nebo masti, perorální léky nebo doporučit hypoalergenní dietu, která pomůže zvládnout příznaky.
Při správné a trvalé léčbě může mnoho koček zaznamenat výrazné zlepšení svého stavu a vést pohodlný život.
Chcete-li pomoci vaší kočce s miliární dermatitidou, existují různé možnosti léčby.
Zde je to, co můžete udělat:
1. K hubení blech používejte přípravky proti blechám: Pokud jsou problémem blechy, je nezbytné zavést účinná opatření proti blechám.
2. Poraďte se se svým veterinárním lékařem o změně stravy: Pokud máte podezření na alergie na kočičí krmivo, může být doporučena hypoalergenní nebo nová proteinová dieta.
3. Aplikujte předepsanou kontaktní léčbu: Léčivé šampony, spreje nebo krémy mohou pomoci zmírnit svědění a zklidnit kočičí kůži.
4. Podávejte předepsané léky: Antihistaminika nebo kortikosteroidy mohou být použity ke snížení zánětu a zmírnění alergických reakcí u koček.
5. Léčba sekundárních infekcí: Antibiotika nebo antifungální léky mohou být předepsány, pokud se v důsledku poškrábání vyvinuly bakteriální nebo plísňové infekce.
Závěrem lze říci, že miliární dermatitida je běžné kožní onemocnění u koček, které může být způsobeno bleší alergickou dermatitidou, alergeny z prostředí, potravinovými alergiemi a folikulitidou. Ačkoli jsou příznaky u různých případů často podobné, je důležité rozpoznat příčinu miliární dermatitidy vaší kočky, abyste jim mohli poskytnout tu nejlepší možnou léčbu a péči. Promluvte si se svým veterinářem o potenciálních spouštěcích mechanismech miliární dermatitidy vaší kočky a o tom, co můžete udělat pro zmírnění jejích příznaků.
Řídká stolice neboli akutní průjem u štěněte je poměrně častá záležitost, se kterou se majitelé psů setkávají. Akutní průjem má zpravidla rychlý nástup a rychle také odezní (během několika dnů, netrvá déle než 3 týdny). Nejčastější příčinou je špatná strava, což je podobné jako u nás lidí. Podobně se také projevuje, tedy řídkou stolicí, někdy s příměsí krve, a také nepříjemným zápachem.
Průjmy mohou být způsobené rovněž vnitřními parazity, proto je velmi důležité pravidelné odčervování. Cizopasníci samozřejmě mohou způsobit i další, ještě nebezpečnější onemocnění.
Nejen změna jídelníčku psa, ale také cokoliv nevhodného, co pes sežere, může vyvolat průjem. Mnoho humánních léčiv, pamlsků (nejen čokolády) a jiných pro lidi i zdraví prospěšných potravin je pro psy mnohdy až smrtelně nebezpečných. Snad každý chovatel psa ví o čokoládě, pes a natož štěně ji žrát opravdu nesmí.
Nejčastější a zároveň i nejbanálnější příčinou vzniku průjmů u štěňat je přechod na jiný druh stravy. Dalšími příčinami jsou stres a dlouhodobý pocit strachu, požití cizího předmětu či toxické látky, napadení psa endoparazity a virová infekce.
U mladých psů je stejně jako u dětí nástup doprovodných symptomů mnohem rychlejší než u dospělých jedinců. Případná fatální dehydratace nastupuje u štěněte také mnohonásobně rychleji.
Pokud je za průjem u štěněte zodpovědný stres, neměly by se u něj vyskytnou žádné další fyziologické potíže. Tento stav zpravidla ustane do pár dní. Jak známo, stres může vyvolat průjem i u lidí. Přivezete si domů štěně a ono je ve stresu. Do této doby totiž bylo zvyklé na svou matku, chovatelku feny, na své sourozence, de facto pouze na jedno konkrétní prostředí. Nyní se pro ně vše změnilo. První noc je pro štěňata velmi krušná a psychicky náročná, je vhodné od chovatelky přibalit látku s pachem sourozenců a matky. Ze dne na den se štěněti změní celý svět, berte na to ohled. Na druhou stranu, pokud se rozhodnete, že pes bude spát venku v kotci anebo nesmí do postele či na gauč, je důležité tato pravidla dodržovat již od prvního dne a nepodléhat roztomilosti a kňučení.
Projevy průjmu v takových případech nebývají extrémní, pokud se vám však něco nezdá, je možné navštívit veterinárního lékaře, nejen pro jistotu, že je na vině stres, veterinář může štěněti mimo jiné předepsat podpůrné látky proti průjmu.
Léčba psího průjmu je možná i podomácku, ale opravdu pouze v takových případech, kdy se jedná o čistý průjem, tedy takový, který se neprojevuje například krvácením nebo neobvyklým hlenem. Pokud průjem netrvá dlouho a pes je jinak v dobré kondici a aktivní, nemělo by jít o významný problém. Průjem u psa mů
Hnis v očích může mít kočka z mnoha důvodů: zánět spojivek, poranění rohovky, výhřez třetího víčka, glaukom, slzení očí.
O zahnisané oči koček se musí pečovat, v počáteční fázi stačí oko vymývat převařenou vodou nebo odvarem z heřmánku. Použít můžete také dezinfekci určenou pro lidi (Opthalmoseptonex). Pokud nenastane do dvou dnů zlepšení nebo se stav naopak zhoršuje, musíte zajít k veterináři, neboť bude pravděpodobně nutná razantnější léčba.
Nenechte zvíře, aby si oko škrábalo. Pokud to dělá, musíte ihned nasadit ochranný límec.
Nepoužívejte bez konzultace s veterinárním lékařem žádné oční léky, které zabraly u vás a našli jste je v nočním šuplíku. V případě vašeho zvířete opravdu nemusí být vhodné.
Pozor na zánět rohovky! Vidíte-li, že se oko náhle stává neprůhledné, musíte okamžitě do ordinace, neboť hrozí trvalé poškození zraku. Rozhodují hodiny. Zarudlé oko může také signalizovat oční zákal. Pokud je zvíře podrážděné, schovává se a oko je na dotyk bolestivé, je namístě ho odvézt co možná nejdříve k veterináři.
Zánět spojivek
Zánět spojivek patří k nejčastějším onemocněním oka kočky. Choroba může postihnout jedno, nebo i obě oči. Vzniká nejčastěji vnějším drážděním průvanem, smítkem v oku, čpícími látkami nebo působením alergenu (prach, pyl, cigaretový kouř). Zánět spojivek může mít souvislost také s jiným onemocněním, například s infektem dýchací soustavy.
Zánět spojivek se projevuje zarudnutím, otokem a slzením oka. Tímto onemocněním trpí většinou koťata nebo kočky se sníženou imunitou. Pokud se příznaky do dvou dnů samy nezmírní, navštivte veterináře. Ten zahájí cílenou léčbu antibiotickými mastmi nebo kapkami. Nikdy kočce nepodávejte masti nebo kapky určené pro lidi!
Poranění rohovky
K poranění rohovky dochází nejčastěji při kocouřích rvačkách. Za normálních okolností se rána rychle zahojí sama. Někdy mohou nastat komplikace a do rány se dostane zánět. Zánět rohovky se projevuje jako bílá až šedá plocha viditelná na povrchu oka (zákal). V takovém případě nevyčkávejte a co nejdříve navštivte veterináře! Zánět by mohl nenávratně poškodit rohovku a kočka by mohla oslepnout.
Rvačkám kocourů lze předcházet. Nejlepší je nechat kocoura vykastrovat, zklidní se a nebude cizí kocoury napadat.
Výhřez třetího víčka
Třetí víčko (mžurka) se nachází v koutku oka a není normálně vidět. Objevuje se však, když zakrývá poraněné oko. Pokud je třetí víčko vidět u obou očí, může to znamenat, že je kočka celkově velmi vyčerpaná nebo trpí vážnější infekční chorobu, infektem dýchací soustavy. Pokud je mžurka viditelná i po dvou dnech, navštivte veterináře! U tohoto onemocnění se také v oku vzácně tvoří hnis.
Hlavním původcem zablešení je blecha kočičí (Ctenocephalides felis). Blecha je drobný hmyz, který má tělo o velikosti 3 až 4 mm, červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5 m. Poslední pár nohou je delší a je uzpůsobený ke skákání. Dospělé blechy se živí krví. Tato blecha žije jak na kočkách, tak na psech.
Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, do spojů v příbytku kočky a do čalounění křesel. Za 5 až 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice. Po 9 až 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 až 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví, a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 až 5 měsíců. Proto nestačí zlikvidovat blechy pouze na kočce, ale především je potřeba odblešit pelíšek a všechna místa, kde se kočka pohybuje (vlastně celý byt), protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy, dospělci na kočce už jsou jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.
Největším problémem při napadení blechami je alergická reakce na pokožce způsobená alergeny z bleších slin. Nejčastěji se svědivá ložiska u koček vyskytují v oblasti zad a kořene ocasu, na nohách, břichu, ve slabinách a na krku. Blechy jsou také mezihostitelem tasemnice.
Na ochranu koček proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dostání jako sprej, obojek nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Pokoušet se zjistit teplotu kočky podle studených uší či čumáku opravdu není spolehlivá metoda. Je vždy zapotřebí zjistit vnitřní teplotu, abyste ji mohli správně posoudit. Tu můžete měřit buď v konečníku běžným teploměrem, nebo v uchu speciálním teploměrem (infračerveným).
Rektální teplota – Některé kočky s měřením teploty nemají problém, jiné to opravdu nemají rády. U takových je lepší, pokud máte po ruce člověka, který vám může pomoct. Postup je následující: používáte-li rtuťový teploměr, nezapomeňte jej před měřením setřepat. Namočte ho do jakéhokoliv lubrikačního gelu. Poproste pomocníka, aby přidržel vaši kočičku pevně ve stoje. Buď může její hlavu přidržet v ohybu ruky, nebo celou kočku zabalit do ručníku a nechat volnou pouze zadní část těla.
Poté zvedněte kočce ocas a opatrně zaveďte teploměr do konečníku, zhruba 1–2,5 cm. Teplotu odečítejte u rtuťového teploměru po zhruba 2 minutách, u digitálních po zvukovém signálu. Vyjměte teploměr a odečtěte teplotu.
Teplota v uchu – Normální teplota v uchu kočky je mezi 37,8 a 39,4 °C. Ušní teploměr pracuje tak, že posuzuje infračervené teplotní vlny vyzařované z okolí ušního bubínku. Ušní bubínek se považuje za velmi dobrý indikátor tělesné teploty, neboť přímo reaguje na teplotu krve v mozku. Je důležité umístit teploměr dostatečně hluboko do horizontální části zevního zvukovodu, aby měřená teplota byla skutečná. Pokud se teprve učíte s ušním teploměrem zacházet, vždy nejdříve měřte ušní i rektální teplotu a výsledky porovnejte. Měly by být téměř stejné, pokud postupujete při měření správně.
Základem je vždy zjistit, proč lupy vznikly. Vaše kočka pravděpodobně neměla lupy odjakživa a něco jejich vznik vyvolalo. Mnohdy je vznik lupů podmiňován napadením bakteriemi či parazity. V takovém případě jsou lupy malé a ulpívají na kůži. Naopak velké lupy obvykle způsobuje stres. Dalšími příčinami může být změna skladby stravy, hormonální změny, nadváha, suchá pokožka či špatně fungující játra. Kromě sestavení si vlastního seznamu, o jakého spouštěče asi tak mohlo jít, vám nejefektivněji poradí váš veterinář.
Lupy se mohou vytvořit například i následkem alergie. V takovém případě se lupy objeví náhle a nelze se jich lehce zbavit. Alergie může být způsobena změnou stravy či prostředí a je třeba nasadit zcela odlišné medikamenty než na obyčejné lupy.
K odstranění lupů není lidský šampon zrovna tím nejvhodnějším. Důležitý je vyvážený jídelníček, zaměřený na nenasycené mastné kyseliny, a kvalitní, hydratační šampon. Jako doplněk stravy můžete své kočce podávat vše, co obsahuje rybí tuk a omega-3 mastné kyseliny. Ve výjimečných případech jde o reakci na změnu teploty a do pár měsíců lupy zmizí samy. V každém případě by příčinu vzniku lupů měl určit váš veterinář, aby byla léčba účinná.
Dlouhosrstá plemena vyžadují časté, nejlépe každodenní česání, které prospívá srsti a brání zacuchání a tvorbě lupů. Odstraňování zacuchaných chlupů může být složité a bolestivé. Máte-li krátkosrstou kočku, česání pomáhá udržet zdraví pokožky a umožňuje zkontrolovat otoky či podráždění kůže. Začněte kočku jemně česat ve směru růstu chlupů. Pokud uzlíky na chlupech nedokážete uvolnit prsty, opatrně použijte nůžky. Pokud je na kočce vidět, že je pro ni česání nepříjemné nebo stresující, nenaléhejte. Je lepší provést několik krátkých česání, při kterých je kočka uvolněná, než ji nutit a vyvolat v ní děs už jen při pohledu na kartáč.
Kočky se umějí samy dobře postarat o svou čistotu, takže je není nutné pravidelně koupat. Má-li však kočka určité kožní onemocnění nebo se hodně ušpinila, je potřeba ji umýt. Zásadně používejte šampon pro kočky se speciálním složením a zkontrolujte správnou teplotu vody. Kočky se většinou koupou nerady, takže při koupeli budete potřebovat pomoc. Snažte se být co nejklidnější a postupně ji omyjte od hlavy po ocas. Důkladně opláchněte šampon, zabalte ji do jemné osušky a pečlivě osušte. Když budete hotovi, nezapomeňte ji náležitě odměnit.
Tablety mají široké spektrum působení proti mnoha vnitřním parazitům. Dá se říci, že u dospělých zvířat se používají nejčastěji. Opět jako u pasty působí pouze jednorázově, a tak se odčervování musí v pravidelných intervalech opakovat. Mezi jeho hlavní přednosti také patří nízká cena.
Odčervení kočky tabletkou není nic jednoduchého a vyžaduje spoustu trpělivosti. Nejprve kočce zkuste podat lék po dobrém s něčím, co jí chutná. Pokud vaši lest prohlédne, vhoďte jí prášek přímo do krku. To je ideální dělat ve dvou lidech, kdy jeden otevře kočce tlamu a druhý prášek zatlačí do krku. Pozor ale, kočka může začít slintat. Je tedy potřeba vhodit prášek dostatečně hluboko a také držet tlamu zavřenou. Počítejte s tím, že se vaše kočka bude bránit, jak jen to půjde, a pravděpodobně vás i poškrábe. Nakonec můžete odčervení svěřit svému veterináři, který k podání prášku použije speciální nástroj.
Co se intervalu odčervování týče, záleží na konkrétním jedinci a jeho způsobu života. Doporučuje se 1/4letní nebo 1/2roční interval. Základním pravidlem je odčervovat všechna zvířata v domácnosti zároveň. Pokud máte v domácnosti psy a kočky, tak tablety na odčervení psů pro kočky nepoužívejte. Vždy volte vhodnou variantu podle druhu zvířete.
Kočky jsou velmi čistotné, olizují se a často se čistí. Tato vlastnost však přináší pro vašeho domácího mazlíčka jednu velkou nevýhodu. Kočka při očistě spolkne velké množství chlupů, které jsou nestravitelné. V malém množství se s nimi organismus kočky vyrovná a vyloučí je přirozeně v trusu. Je-li však chlupů hodně, vzniká v žaludku kočky postupným hromaděním takzvaný bezoár, který je typický zejména pro přežvýkavce, ale vyskytuje se i u dalších živočichů, včetně opic a lidí (bezoárové kameny), koček a psů. V menším množství nejsou bezoáry nijak nebezpečné, vytvářejí-li se však ve větším množství, mohou kočce způsobit podráždění žaludku, nechutenství nebo další zdravotní problémy.
Jednou z možností, jak se vyvarovat problémům s množícím se bezoárem v žaludku, je umožnit kočkám přístup k čerstvé trávě, která je přírodním zdrojem vlákniny. Ta napomáhá předcházet tvorbě bezoárů a udržuje trávicí systém kočky zdravý. To je důvod, proč kočky a psi občas okusují trávu.
V zimním období bývá přirozené trávy nedostatek. Jako velmi vhodnou alternativu je možné použít šáchor Cyperus alternifolius "Zumula", který běžnou trávu dobře nahradí. Šáchorů je ale velké množství druhů, dávejte pozor, jaký kočce pořídíte. Ne každý je vhodný. Mnozí chovatelé dokonce tento šáchor používají pro své čtyřnohé miláčky i v období od jara do podzimu, kdy je normální trávy dostatek. Vede je k tomu především oprávněná obava z případné kontaminace trávy nejenom prachem a dalšími nečistotami, ale zejména možné znečištění výkaly různých zvířat, která se v trávě mohou pohybovat (psi, kočky, hlodavci a podobně). Hrozí zde tak zvýšené riziko přenosu různých parazitů.
Většina koček tento šáchor miluje, pouze ve výjimečných případech dají přednost jiné rostlině. S oblibou jej konzumují ale i psi, papoušci, hlodavci, želvy a další terarijní živočichové, pro které je zelené krmení nezbytné. Zvláště v zimním období nenajdete vhodnější náhradu za trávu.
Kočka zpravidla dává tomuto šáchoru přednost před všemi ostatními pokojovými rostlinami, takže nedochází k poškozování ostatních interiérových rostlin.
Správná péče o ouška kočky je stejně důležitá jako péče o chrup či o huňatý kočičí kožíšek. Opět sázíme na prevenci a kočce pravidelně čistíme ouška od nečistot a přebývajícího ušního mazu. Často je to dlouhý a těžký boj, po kterém opouštíme bitevní pole s poškrábanýma rukama. Bohužel na naši kočku číhá nebezpečí v podobě ušního svrabu. Věřte však, že to není nic, co by nezachránila jednoduchá, ale dlouhodobá a vytrvalá léčba.
Některým kočkám se uši nešpiní vůbec, jiné si je zase zvládnou vyčistit samy. Pokud máte takovou kočku, je to ideální. Bohužel většině koček musíme jednou za čas ouško vyčistit. Otřeme přebytečný ušní maz papírovým kapesníčkem nebo vatovou tyčinkou. Čištění uší se týká hlavně stárnoucích koček, kterým musíme s jejich základní péčí pomáhat. Staráme se o jejich srst, aby byla měkká a hebká. Zkracujeme drápky, pravidelně čistíme ouška a kontrolujeme jejich stav.
Rozhodně však kočce nečistíme uši do hloubky, to bychom maz do ucha zatlačili a mohli bychom zapříčinit ušní infekci. Na čištění můžeme rovněž použít i speciální roztoky, které seženeme u veterináře nebo v obchodě s chovatelskými potřebami. Ty často obsahují látky, které potlačují zárodky parazitů a působí tak preventivně proti nemocem.
Březost kočky trvá ± 65 dnů, koťata narozená před 60. dnem obvykle nepřežijí, po 70. dnu březosti již kočka přenáší a k vyvolání porodu jí musí pomoci veterinární lékař.
Několik dní před porodem začne být kočka neklidná a začne se u ní projevovat hnízdní chování. Tato doba je nejpříhodnější k seznámení kočky s porodní bedýnkou. Porodní bedýnku uložte na klidné, stinné místo a kočičce čas od času ukažte, kde nový pelíšek má. Pokud kočku na bedýnku včas nezvyknete, může se stát, že si místo k porodu najde sama, a pak může porodit v posteli nebo třeba ve skříni.
Porodní bedýnka musí obsahovat podložku s vysokou absorpční schopností, dále si na porod připravte ručníky nebo žínky, kvalitní náhražkové mléko pro koťata a stříkačku bez jehly.
Začátek porodu poznáte podle slabých, postupně se zesilujících stahů, které jsou na břiše kočky dobře viditelné. Stahy od počátku až k samotnému porodu trvají obvykle dvě hodiny. Samotné vypuzení kotěte se pohybuje v rozmezí od 15 do 30 minut. Pokud bude porod probíhat rychleji, není důvod se strachovat, často se stává, že se koťata rodí už po deseti, či dokonce pěti minutách.
Normálně se koťata rodí hlavičkou a předními packami napřed. Dost často se však stává, že se rodí obráceně, zadečkem napřed. To jde hůře, a tak je třeba rodičce námahu usnadnit. Když kotě trochu povyleze, je nutno uchopit je pevně za zadní část těla (ale nemačkat) do kousku sterilizovaného froté ručníku nebo měkké látky a opatrně kočce pomáhat šroubovitým pohybem dokončit porod. Druhá ruka podepírá jemně břicho rodičky, aby se akce usnadnila. Pozor na nožičky kotěte, zejména u předního páru se může stát, že se v rodidlech zaklíní; pak je třeba nožičky co nejrychleji a nejšetrněji osvobodit. Objeví-li se při porodu nejdříve nožičky a porod pak dále nepokračuje, namažte si prst vazelínou nebo nějakým sterilním tukem a zaklíněné pacinky kotěte vtlačte zpátky do těla kočky. Kotě za chvíli změní svou polohu a při příštích stazích může třeba vyjít ven již normálně.
Čerstvě narozené kotě začne kočka omývat a sama překousne pupečník. Pokud tak kočka neučiní, musíte její funkci zastat vy. Pomocí nehtů v místě tlamičky kotěte opatrně protrhněte plodový obal a po tom, co kotě začne dýchat, přerušte pupečník asi 4 cm od bříška kotěte. Poté kotě podržte hlavičkou dolů, aby mu z čenichu a tlamičky vytekla plodová voda. Kotě můžete přiložit k matčinu struku ve chvíli, kdy plodová voda odteče a kotě se rozkřičí. Pokud se kotě nebude moci samo nadechnout, jemně ho třete žínkou, tím ho zahřejete, očistíte a rozpumpujete mu srdíčko. Musíte být velmi opatrní, abyste koťátku neublížili. Prstem mu ta
Toto kočičí plemeno nebývá nijak extrémně náchylné k žádným nemocem. I přesto se stejně jako u jiných koček (a zvířat) i u nich mohou objevit různé geneticky podmíněné nemoci. Patří sem například:
Hypertrofická kardiomyopatie
Nemoc známá také pod zkratkou HCM. Jedná se o onemocnění srdce, při němž dochází ke změně velikosti srdeční komory (srdeční svaloviny zbytní), současně se zvětšují i srdeční síně, což má vliv na srdeční rytmus, dynamiku tlučení srdce a celkový vliv na funkci srdce. Nejčastěji postihuje levou stranu srdce. Toto onemocnění nepostihuje jen kočky, může se objevit i u lidí, výjimečně i u psů a dokonce i prasat. Jak onemocnění vzniká, nebylo dlouho jasné, (studie v USA i v Evropě gen zodpovědný za toto onemocnění objevily). Veterináři znali jen důsledky tohoto onemocnění, HCM může u kočky způsobit selhání oběhové soustavy, vznik krevních sraženin i náhlé srdeční selhání.
Nejčastěji HCM postihuje kočky zhruba ve věku 1 – 5 let. V některých případech se objevuje i u starších koček, ale to je obvykle důsledek stáří.
Polycistické onemocnění ledvin
Onemocnění známé také jako zkratka PKD. Jedná se o dědičné onemocnění, které nepostihuje jen kočky, ale i lidi i jiná zvířata. Pokud onemocnění je u jednoho kočičího rodiče, tak je u koťat 50 % předpoklad, že bude nemocné. Je to chronické onemocnění, které není možné vyléčit. I přesto toto onemocnění neznamená vždy smrt zvířete, vždy záleží na tom, jak je moc onemocnění vážné. Pokud je podezření na toto onemocnění, je možné kotě vyšetřit již v sedmi týdnech, ale vyšetření nemusí být přesné, protože ledviny koťátka jsou velmi malé. Mnohem přesnější vyšetření je možné v deseti měsících věku zvířete. K vyšetření se využívá genetický test vycházející z krve nebo stěrů ze sliznice dutiny ústní.
Nemoc se projevuje vznikem cysty v ledvinách, cysty jsou plné tekutiny. Pokud se nemoc u kočky diagnostikuje, je důležité stav kočky neustále sledovat, ale neznamená to, že kočce hrozí bezprostřední nebezpečí. Sledovat stav se musí hlavně proto, aby se předešlo bakteriální infekci, která by nemoc mohla provázet a mohla by vyvolat i otravu krve.
U koček, které neprojdou diagnostikou v mládí, se obvykle nemoc projeví zvětšením břicha kočky a selháním ledvin. V počáteční fázi se nemoc nijak neprojevuje, dokonce ani nepůsobí žádnou bolest, zvětšování cyst v ledvinách je tedy nenápadné. Počet cyst v ledvinách může být klidně i několik desítek (i 200), cysty se mohou lišitt tvarem i velikostí (mohou měřit až 2 cm). Cysty se mohou dokonce rozšířit i do jater. Přítomnost cyst v ledvinách kočky se obvykle projeví mezi 3. – 7. rokem