Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  
čtěte níže
Téma

SLEZINA U PSA

Obsah

Zvětšená slezina – příznaky

Zvětšená slezina se odborně nazývá splenomegalie a je způsobena přítomností noduární léze či difuzním zvětšením. Onemocnění je často asymptomatické. Psi s chronickým onemocněním sleziny mohou vykazovat letargii, nechutenství, zvracení, abdominální distenzi či hubnutí. U psů s hemangiosarkomem bývají časté srdeční arytmie.

Zdroj: Zvětšená slezina u psa

Diskuze

V diskuzi DANCUL14@SEZNAM.CZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniela šopikova.

dobry den mam takovy problem ..Mam 10 letou fenku rotvajlera a zacli se ji delat male nadry na mlecne zalže jelikoz nebyla kastrovana ..nas pan veterinar jei chce vykastrovat a pri vysetreni sona se znistilo ze ma neco i na slezine ale nevi se co to je ..Krev i rtg byli v poradku ale musime se rozhodnout zdali ji dat vyoperovat i slezinu ..Jelikoz ma byt i kastrovana i vybrana slezina a mlecna zlaza ,mela by to byt trosku nariocnejsi operace ,tak se obavam ze v jejim veku by to nemusela zvlaadnout .Moc se tim trapim a nevim jak se rozhodnout nechi aby trpela pokud se to nejak zhordi ale zatim to neni pry akutni ..ale bojim se i tech komplikaci po operaci jak t bude zvladat ..NEMUZU SE ROZHODNOUT ..POTREBOVALA BYCH PORADIT JESTLI TO MA CENU JI OPEROVAT NEB JI NCHAT DOŽIT ALE CHCI PRONI JEN TO DOBRE

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena.

Vážená paní,
ráda bych se podělila o své zkušenosti. Nevím, zda je to ještě aktuální.

S pozdravem

AlenaM

Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Zdroj: diskuze Dancul14@seznam.cz

Normální velikost sleziny

Slezina psa má červenou barvu a trojúhelníkový tvar, je 10–20 cm dlouhá, 2–4 cm široká a váží 8–150 g. Slezina je vazem spojena se žaludkem a její poloha v břišní dutině proto záleží na náplni žaludku. Při prázdném žaludku leží na levé straně břicha mezi žaludkem, levou ledvinou a břišní stěnou. Slezina je největším lymfatickým orgánem u psa, skládá se ze dvou histologicky i funkčně odlišných oblastí – červené a bílé pulpy. Mezi funkce červené pulpy patří odstraňování starých a poškozených erytrocytů a následná recyklace železa a extramedulární hematopoéza při zvýšených nárocích. Bílá pulpa je složena z lymfatických uzlíků a podílí se na imunitní obraně. Slezina rovněž slouží jako rezervoár krve, přičemž uchovává až 20 % celkové erytrocytové masy a 30 % trombocytů.

Zdroj: Zvětšená slezina u psa

Prasklý nádor na slezině u psa

Prasklá slezina může nastat u psů v důsledku nemoci nebo úrazu. Slezina postižená nádorovým bujením se stává křehkou a náchylnou na prasknutí a krvácení. Následná tekutina v břiše vede k rozvoji příznaků hypovolemického šoku a úmrtí psa. Prasklý nádor u psů se projevuje letargií, náhlým kolapsem, slabostí, nadýmáním, bledou sliznicí a potížemi s dýcháním. U některých psů se mohou objevit příznaky spojené s chronickým krvácením ze sleziny, jako je ztráta hmotnosti, přerušovaná slabost, letargie a anorexie. Vždy se jedná o život ohrožující stav.

Zdroj: Zvětšená slezina u psa

Příznaky

Pomalu se zvětšuje objem břicha, náhlá apatie, anorexie, zvracení, mírně zvýšený příjem tekutin zhruba jeden týden, neochota k pohybu, hubnutí, mírně anemické spojivky, zostřené vezikulární dýchání oboustranně. Břicho bolestivé, spastické, nemožnost palpace.

Zdroj: Zvětšená slezina u psa

Co je příčinou torze sleziny psů

Torze sleziny je definována jako její otočení okolo cévní stopky. Setkáváme se s ní nejčastěji u velkých plemen psů s hlubokým hrudníkem. Choroba může probíhat akutně nebo chronicky.

Etiologie choroby (mimo torzí žaludku) není zcela vyjasněná. Uvažuje se o kongenitálních nebo posttraumatických anomáliích závěsného aparátu. Druhou možností je parciální torze žaludku, po které se žaludek spontánně navrací do původní polohy a následně dochází k torzi sleziny. V důsledku přetočení sleziny dochází k okluzi vena lienalis, zatímco arteria lienalis je částečně průchodná (to znamená, že do sleziny částečně proudí krev, ale je zastaven odvod krve ze sleziny, tudíž se slezina zvětšuje), nastává městnání krve ve slezině a mohou vznikat tromby.

Torze neboli přetočení sleziny mívá pozvolnější nástup než torze žaludku, ale je stejně nebezpečná jako torze žaludku, neboť otočená slezina může druhotně s sebou stočit také žaludek. Pokud tedy máte podezření na tento stav, neváhejte urychleně svého psa dopravit k veterinárnímu ošetření. Tento stav je opravdu velmi vážný a vyžaduje velmi rychlou veterinární pomoc (operaci), jinak končí fatálně (dojde k prasknutí sleziny a vykrvácení psa).

Zdroj: Torze sleziny u psa

Nádory sleziny

Slezina je orgán často postižený nádorovým onemocněním. Obvyklou příčinou splenomegalie je rakovina sleziny, bez pečlivé diagnostiky však často nelze rozlišit léze benigní a maligní. Bezpečnou diagnostickou metodou je tenkojehlová aspirační biopsie, přičemž cytologická diagnóza odpovídá histologické minimálně v 50 % případů. Pro přesnější stanovení diagnózy, zvláště rozlišení hematomu, se doporučuje histopatologické vyšetření. Splenomegalie patří mezi příznaky onemocnění sleziny. Jednou z častých příčin je hemangiosarkom, maligní nádor se špatnou prognózou. Avšak vzhledem k tomu, že splenomegalie může být důsledkem i řady benigních onemocnění, mělo by být rozhodnutí o případné eutanazii pacienta učiněno až po stanovení definitivní diagnózy. V tomto případě je včasné odstranění celé sleziny nezbytné. Radioterapie není pro své nežádoucí vedlejší účinky při ozařování břicha příliš využívána. Chemoterapie má pouze limitovanou účinnost. Metodou volby je chirurgie. O kolik přesně by se psovi po operaci prodloužil život, není známo. Při rozhodování, zda do toho jít, či ne, je třeba zvážit všechny okolnosti. Například fyzický stav – zdraví psa ohledně srdce, kondice, trávení a podobně. Také narkóza je trochu riziko, aby se pes vzbudil, i když relativně celá operace proběhne v pořádku. U starších psů je vždy větší riziko.

Zdroj: Zvětšená slezina u psa

Jak to probíhá

Vlastní splenektomie se provádí po laparotomii v linea alba. Řez je veden od processus xiphoideus kaudálním směrem v délce dostatečné k bezpečnému vybavení sleziny. Slezina je při torzi křehká, proto je třeba s ní zacházet opatrně, aby nedošlo k ruptuře a následnému krvácení. Poté jsou dvojitě podvázány a přetnuty všechny cévy vstupující do hilu sleziny, přičemž je nutné nepoškodit cévy zásobující fundus žaludku (arteriae gastricae breves). Mezi ligaturami se přeruší i ligamentum gastrolienale. Operaci je zakončena laváží břišní dutiny fyziologickým roztokem a standardní suturou břišní stěny, podkoží a kůže. Různé názory jsou na možnost vrácení sekvestrované krve do oběhu. Po repozici sleziny se při zachované průchodnosti cév většina sekvestrované krve během několika minut vrátí do oběhu. Tento proces lze urychlit subkapsulárními injekcemi malého množství adrenalinu. Je-li to možné, je vhodnější chybějící krev doplnit transfúzí ještě před zahájením operace. Video po operaci sleziny psa.

Zdroj: Odstranění sleziny u psa

Slezina psů

Slezina je orgán, který se nachází v břiše psa a funguje jako filtr krve. Hraje také důležitou roli v lymfatickém a imunitním systému psa.

Je-li slezina narušena, je možné ji chirurgicky odstranit, neboť její funkci převezmou jiné orgány a pes tak může nadále žít.

Mezi nejčastější poruchy sleziny patří ruptura, nádor, překrvení, infekční příčiny, rozpad červených krvinek, leukémie.

Ruptura

Ruptura sleziny může nastat u psů v důsledku nemoci nebo úrazu. Ruptura sleziny může způsobit vnitřní krvácení a může být život ohrožující. Psi, kteří mají prasklou slezinu, musí podstoupit řadu testů, aby veterinář stanovil diagnózu a vypracoval plán léčby. V případě nutnosti může pes podstoupit splenektomii (odstranění) sleziny.

Prasklá slezina u psů se projevuje letargií, náhlým kolapsem, slabostí, nadýmáním, bledou sliznicí (dásně a podšívka ze rtů) a potížemi s dýcháním. U některých psů se mohou objevit příznaky spojené s chronickým krvácením ze sleziny, jako je ztráta hmotnosti, přerušovaná slabost, letargie a anorexie.

Pes si může prasknutí sleziny způsobit například při dopravní nehodě. Při jakémkoli podezření na rupturu je potřeba vyhledat veterináře, který provede průzkumnou operaci. Ta spočívá v podání infuzního roztoku, krevní transfúze, kyslíku, břišního zábalu, léků proti bolesti, anestezii. V některých případech je možné slezinu zašít nebo provést splenektomii.

Nádor

Nádory sleziny jsou poměrně běžné a mohou být zhoubné nebo nezhoubné. Některé nádory nevyvolávají žádné potíže. Pokud však začne tumor náhle krvácet, může pes do půlhodiny uhynout. Slabé krvácení vyvolává pouze lehkou slabost.

Příznakem je zvětšené břicho, náhlá slabost, bledost dásní.

Při včasném zjištění lze slezinu operativně odstranit. Její funkci převezmou jiné orgány a pes funguje jako před zákrokem.

Překrvení

K prostému a nevýznamnému překrvení sleziny dochází při fyzické námaze u netrénovaných psů (i některé z nás po běhu začne píchat v levém boku). Po ukončení námahy se stav rychle upraví. Mnohem závažnější jsou stavy, kdy se krev ve slezině hromadí proto, že z ní nemůže odtékat. Za normálních okolností odtéká krev ze sleziny do portální žíly a odtud do jater. U cirhózy jater a zúžení nebo uzávěru portální žíly (například nádorem nebo krevní sraženinou) dochází k hromadění krve v portálním oběhu, a tedy i ve slezině.

Infekční příčiny

Typicky zvětšená slezina se vyskytuje u infekční mononukleózy a pak také u malárie, kdy jsou červené krvinky poškozovány parazitem ze skupiny plazmodií. Jinak ovšem může její zvětšení doprovázet prakticky všechny septické stavy, při kterých dochází k šíření mikroorganismů krevním oběhem a které česky označujeme jako otrava krve. Je to dáno zvýšeným vychytáváním a likvidací těchto mikroorganismů ve slezině – uplatňuje se zde funkce sleziny jako filtračního orgánu. Někdy může stav vyústit ve vznik abscesu ve slezině.

Rozpad červených krvinek

Prakticky jakékoliv onemocnění červených krvinek, které způsobí jejich sníženou životnost a zvýšený rozpad, se projeví zvětšením sleziny, kde se červené krvinky odbourávají (hypersplenismus). Mezi tyto nemoci patří například sprkovitá anémie, talasemie. Zařadit sem můžeme i autoimunitní hemolytickou anémii, kdy se v těle objeví protilátky proti červeným krvinkám, které způsobují jejich rozpad a odbourávání.

Leukémie

Také toto nádorové onemocnění krve většinou způsobí zvětšení sleziny, což je to dáno usazováním a množením nádorových bílých krvinek ve tkáni sleziny. K napadení sleziny může dojít i u lymfomů.

Zdroj: Špatná funkce sleziny u psů

Rekonvalescence a rizika

Funkce sleziny v obraně organismu proti infekci je komplexní. Jednou z jejích hlavních funkcí je působit jako mechanický filtr. Slezina pročistí přibližně 4 % krevního objemu za minutu. Většina této krve perfunduje přes sinusoidy červené pulpy. Nedeformovatelné erytrocyty a další částice v cirkulaci nejsou schopny projít ze slezinných kapilár přes fenestrované endotelie slezinných sinusů v červené pulpě. Tato filtrace zabraňuje v krvi přítomným bakteriím a imunokomplexům, aby se vrátily zpět do systémové cirkulace. Slezinný filtr je také důležitý v čištění intraerytrocytárních patogenů (například druhy plazmodií, babesií). Napadené erytrocyty jsou zachyceny nebo je nedeformovatelný parazit vypuzen v průběhu pasáže přes fenestrace. Architektura sleziny vytváří možnost pro vysokoobjemový, pomalý krevní proud. Ten pak přispívá k této hlavní úloze sleziny – působit jako filtr pro slabě opsonizované mikroorganismy, jako jsou opouzdřené baktérie. Úloha sleziny jako filtru stoupá za situace, kdy je hladina cirkulujících specifických protilátek nízká. Důležitost normální slezinné cirkulace pro kontakt s intravenózními antigeny vyplývá ze zjištění, že slezinné funkce byly lépe zachovány po parciální splenektomii a rekonstrukci sleziny než po autotransplantaci sleziny.

Splenektomie vede i ke změnám v lymfocytárních subpopulacích v periferní krvi.

Zdroj: Odstranění sleziny u psa

Léčba

Terapie torze sleziny spočívá ve splenektomii. Nepoškozenou slezinu je teoreticky možné reponovat a ponechat na místě, nelze ovšem nijak zabránit následné recidivě. U akutních pacientů je nezbytné provést operaci ihned, u chronických ji lze krátkodobě odložit. Pacienty v šoku je třeba před operací stabilizovat.

Vlastní splenektomie se provádí po laparotomii v linea alba. Řez je veden od processus xiphoideus kaudálním směrem v délce dostatečné k bezpečnému vybavení sleziny. Slezina je při torzi křehká, proto je třeba s ní zacházet opatrně, aby nedošlo k ruptuře a k následnému krvácení. Je-li to možné, je vhodnější chybějící krev doplnit transfuzí ještě před zahájením operace. Při tomto zákroku je rovněž namístě provést přišití žaludku ke stěně břišní (gastropexi), aby nedošlo v budoucnu k jeho torzi. Odstraněním sleziny dochází ke značnému zmenšení objemu tělesných tekutin (je to zásobárna krve), proto je nutná masivní infuze, a pokud je to možné, pak i transfuze krve.

Po operaci má pes 2 dny hladovku, v té době je většinou nasazena infuzní terapie, třetí den je již možno podávat po malém množství vodu, poté i postupně řídkou kašovitou stravu, která se dle stavu psa den po dni zahušťuje. Zároveň je po operaci psovi nasazena antibiotická terapie, nejprve injekční a pak v tabletách.

Prognóza po úspěšně provedené splenektomii je obecně dobrá. Zhoršit ji mohou případné komplikace, nejčastěji DIC, sepse nebo peritonitida.

Zdroj: Torze sleziny u psa

Příznaky

Africký mor prasat se projevuje vysokou horečkou, která může trvat i několik dnů. První příznaky se objevují při poklesnutí teploty. Zvířata jsou malátná, těžce dýchají, nepřijímají potravu, trpí krvavým průjmem, zvrací a mají cyanotickou kůži. Vakcinace proti této nákaze neexistuje.

Africký mor prasat (AMP) je akutní, vysoce nakažlivé onemocnění prasat podobné klasickému moru prasat. Virus se nachází v krvi, tkáňových tekutinách, vnitřních orgánech a sekretech a exkretech nemocných zvířat. Je vysoce rezistentní vůči nízkým teplotám i vysušení. Virus se může vylučovat sekrety a exkrety již 1–2 dny před klinickými příznaky, nejvíce však v době septikémie. Klinické příznaky se podobají klasickému moru prasat (KMP), ale průběh je rychlejší. Patologickoanatomické změny charakterizuje výrazné zvětšení sleziny na rozdíl od KMP, petechie v mízních uzlinách, ledvinách a dalších vnitřních orgánech. Potvrzení diagnózy spočívá v identifikaci viru nebo protilátek. Odebírá se nesražená krev, slezina, játra, plíce, ledviny, gastrohepatické a submandibulární mízní uzliny a tonzily.

Po průniku viru do krevního řečiště dochází k jeho rychlému množení. Původce napadá přednostně retikuloendoteliální tkáň a výstelku krevních a lymfatických cév. Objevují se krváceniny, trombózy a infarkty. Nekrózy buněk v lymfatické tkáni mají za následek snížení počtu leukocytů a lymfocytů.

Prasata ztrácejí chuť přijímat potravu, trpí zažívacími potížemi, zácpou, zvracením a dýchacími poruchami. Objevují se krváceniny v kůži a na vnitřních orgánech. Kůže končetin, uší, hrudníku a břicha je překrvená nebo namodrale zbarvená. Březí prasnice mohou zmetat. Při chronické formě je průběh pozvolnější, což je typické pro endemicky zamořené oblasti. V regionech, kde se nákaza doposud nikdy nevyskytovala, naopak probíhá perakutně nebo akutně.

Zdroj: Mor prasat

Boule u psa na krku

Pokud má váš pes boule na krku, vyskytlo se u něj nádorové onemocnění krevních buněk. Odborně se nemoc nazývá lymfom nebo lymfosarkom a postihuje nejen psy, ale také kočky. Nádorové krevní buňky nejčastěji pronikají do mízních uzlin právě na krku a pod čelistí a často prostupují také do břišních orgánů, jako jsou játra či slezina.

Ve veterinární medicíně není pro onemocnění mízních uzlin známa žádná predispozice pohlaví nebo konkrétního plemene. Psi trpí touto nemocí ve středním až starším věku. U zdravých psů lze někdy pozorovat zvětšení mízních uzlin bez dalších klinických příznaků, nemoc případně doprovází nechutenství, úbytek váhy nebo apatie. V nejtěžším, tedy pátém stupni, kdy je postižena kostní dřeň, chybí v těle zvířete zdravé bílé krvinky k obraně organismu a může proto dojít k otravě krve. Někdy může vznikat nedostatek krevních destiček a v krajních případech můžeme pozorovat anemii či krvácení. Někdy lze zaznamenat nespecifické klinické příznaky při zasažení gastrointestinálního traktu. Zvíře pak zvrací, má průjem střídavě s krví či bez krve, hubne a nepřijímá potravu. V takovém případě se může stát, že veterinář obtíže považuje za zánět trávicího traktu a začátek léčby se tak oddálí. Lymfom se projevuje i na kůži, objeví se fleky a kůže plošně zduří. Kožní změny mohou, ale i nemusí zvíře svědit.

Toto onemocnění se dá léčit pomocí chemoterapeutik, u psů se pozitivní odezva na léčbu pohybuje kolem 90 procent. Bohužel se u většiny léčených zvířat vyskytne dříve nebo později rezistence na podávaná chemoterapeutika a během několika týdnů dojde k rozšíření nádorových buněk do dalších orgánů a tkání. Lymfom je nevyléčitelná nemoc, nádorově zvrhlé buňky se cytostatiky pouze potlačí, nikoli vyléčí. Stejné onemocnění se u lidí mimochodem nazývá Hodgkinova choroba.

Zdroj: Boule na těle psa

Příčiny splenomegalie

Hemangiosarkom

Hemangiosarkom (HS) představuje nejčastější maligní onemocnění sleziny u psů (cca 50–66 % všech maligních nádorů sleziny). Vyšší incidenci má u starších psů středních a velkých plemen (německý ovčák, zlatý a labradorský retrívr, pudl). U přibližně čtvrtiny pacientů s HS sleziny nacházíme i HS v pravém srdečním atriu. Nádor velmi rychle metastazuje. Klinické příznaky jsou spojeny především s mírnou až život ohrožující anémií (bledé sliznice, letargie, tachykardie). Přítomná bývá schistocytóza, trombocytopenie, případně známky diseminované intravaskulární koagulace. HS je častou příčinou hemabdomenu. Akutní krvácení může progredovat až v hypovolemický šok. Bioptát může zachytit nádorové buňky nebo pouze známky nespecifického krvácení, definitivní diagnóza je tedy založena na histopatologickém vyšetření. Průměrná doba přežití po splenektomii je 86 dní a není výrazně ovlivněna stadiem onemocnění. Adjuvantní chemoterapie (napříkald protokoly s doxorubicinem) prodlužuje medián doby přežití na 172 dní.

Extramedulární hematopoéza

Extramedulární hematopoéza (EMH) spojená se zvýšením aktivity mononukleárního fagocytového systému a se zvýšenou produkcí krevních buněk vede k difuznímu zvětšení sleziny. EMH je benigní odpovědí na probíhající hematologickou abnormalitu, cílem diagnostického procesu by tedy mělo být odhalení primární poruchy. Mírná EMH se vyskytuje u řady extrasplenických procesů i poruch sleziny; například imunitně zprostředkované hemolytické anémie nebo imunitně zprostředkované trombocytopenie, při nichž dochází k vychytávání protilátkami označených krevních elementů i k splenické erytro- či trombopoéze. EMH může doprovázet i některé tumory sleziny.

Multicentrický lymfom

Maligní buňky multicentrického lymfomu především v pozdějších stadiích často infiltrují slezinu anebo játra. Typickým symptomem se 100% senzitivitou a 23,3% specificitou je ultrasonografický obraz tkáně sleziny „prožrané moly“ nebo vzhledu včelí plástve. V závislosti na použitém chemoterapeutickém protokolu je dosahováno remise u 80–90 % pacientů a medián doby přežití se pohybuje mezi 10 a 12 měsíci.

Nodulární hyperplazie/hematom

Nodulární hyperplazie a hematom jsou považovány za různá stadia stejného procesu, přičemž hyperplazie pravděpodobně předchází hematomu. Hyperplastické noduly jsou benigní útvary obsahující buňky fyziologicky se vyskytující ve slezině včetně lymfoidních, hemopoetických a plazmatických buněk, reagujících na antigenní stimulaci. Na ultrasonografu se jeví jako ložiska s variabilní tvorbou stínu a nelze je odlišit od nádorové masy. Hematomy jsou nejčastější benigní lézí sleziny. Literatura uvádí, že hematom může vznikat jako důsledek narušení krvení hyperplastickým nodulem. Nodulární hyperplazie či hematomy mohou být doprovázeny vznikem hemabdomenu, výskyt je však výrazně nižší než u pacientů s HS. Léčebnou metodou je obvykle chirurgická excize. Vzhledem k tomu, že příčinou vzniku hematomu může být nádor, je nezbytné histopatologické vyšetření.

Kongesce sleziny

Příčin kongesce sleziny je mnoho, mezi nejčastější patří sedace, anestezie (zejména acepromazinem, thiopentalem či propofolem), trombóza, pravostranné srdeční selhání, torze sleziny či portální hypertenze v důsledku závažných hepatopatií. Vzhledem k tomu, že je slezina schopná pojmout až 30 % objemu krve, může být splenomegalie poměrně výrazná. Terapie spočívá v řešení primárního problému, v případě torze je doporučena splenektomie.

Zdroj: Zvětšená slezina u psa

Kdy je to potřeba

Je-li slezina narušena, je možné ji chirurgicky odstranit, neboť její funkci převezmou jiné orgány a pes tak může nadále žít.

Jednou z příčin odstranění sleziny je hemangiosarkom. Jde o vysoce maligní tumor vznikající z endotelu cév. S výjimkou některých kožních hemangiosarkomů je to nádor velmi agresivní s brzkou tvorbou metastáz. Hemangiosarkom sleziny se vyskytuje nejčastěji u psů ve středním a starším věku (8–13 let), predisponovanými plemeny jsou německý ovčák, retrívr, knírač, pudl, bez ohledu na pohlaví. Vzhledem k tomu, že se cévy vyskytují ve všech orgánech a metastatické buňky se šíří krví, je nález hemangiosarkomu možný kdekoliv. Další možnou cestou vzniku metastáz je transplantace po prasknutí nádoru a vylití krve společně s nádorovými buňkami do břišní dutiny. V době diagnostiky má metastázy 50 % pacientů, nejčastěji v plicích, játrech, mozku, kůži, kostech nebo nadledvinkách, 25 % pacientů s primárním nádorem sleziny má zasaženo také srdce. U koček je tento typ nádoru velmi vzácný, vyskytuje se hlavně na kůži a ve střevech.

V anamnéze lze vysledovat přechodnou slabost, únavu (anémie), abdominální distenzi (růst nádoru, peritoneální efuze), spontánní krvácení z nosu (anémie, trombocytopenie, diseminovaná intravaskulární koagulace – DIC), nechutenství (tlak nádoru na gastrointestinální trakt), zvracení, neochotu k pohybu, ataxii pánevních končetin. Polovina pacientů mívá kolaps, někteří pacienti mohou akutně uhynout (hypovolemie při ruptuře primárního nádoru nebo metastázy). Základem terapie je splenektomie. Ta musí probíhat za přísného dodržování zásad onkologické chirurgie, aby nedošlo ke kontaminaci ostatních orgánů krví nebo buňkami sleziny. V případě akutní ruptury hemangiosarkomu je nutná urgentní stabilizace (terapie hypovolemického šoku, zastavení krvácení). Společně s řešením primárního tumoru je nutné sledovat případné komplikace a souběžně je řešit.

Dalším problémem je torze sleziny, která je definovaná jako její otočení okolo cévní stopky. Setkáváme se s ní nejčastěji u velkých plemen psů s hlubokým hrudníkem, jako je německá doga. Choroba může probíhat akutně nebo chronicky. Metodou léčby je vždy splenektomie, u pacientů v šoku musí být provedena ihned po stabilizaci pacienta. Prognóza po úspěšné operaci je obecně dobrá, může však být zhoršena komplikacemi choroby (sepse, DIC, peritonitis a podobně). Choroba může probíhat akutně nebo chronicky, od jednoho dne do tří týdnů. V anamnéze se nejčastěji setkáváme s apatií, anorexií, bolestivostí nebo zvětšením břišní dutiny, tmavou močí, zvracením a průjmem. Mezi klinickými příznaky převládají bolestivost břišní dutiny, palpačně masa v oblasti mezogastria, někdy doprovázená horečkou, dehydratací, anémií sliznic, ikterem, případně projevy šoku. Laboratorní vyšetření může odhalit regenerativní anémii, leukocytózu s posunem doleva, targetové buňky, zvýšenou aktivitu ALT a ALP a hemoglobinurii. Coombsův test může být pozitivní. Vyšetřením abdominální efúze se při torzích orgánů prokazuje většinou modifikovaný transudát. Rentgenologické vyšetření zjistí výraznou splenomegalii. V některých případech slezina zaujímá charakteristický tvar písmena C. V závislosti na poloze sleziny může být odtlačen fundus žaludku kaudálně, duodenum descendens a colon ascendens mediálně. V případech doprovázených abdominální efúzí se kontury orgánů ztrácí. Nepřímým vodítkem je v tomto případě změna polohy plynatých úseků střeva a žaludku. Ve slezině mohou být pozorovány někdy i radiolucentní bubliny plynu, patrně v souvislosti s anaerobní infekcí. Sonografické vyšetření prokáže výrazně zvětšenou slezinu. Hilární cévy jsou dilatované. Parenchym může být normální, hypoechogenní nebo anechogenní s roztroušenými lineárními echy („septa“). Retrospektivní studie 15 případů torze sleziny ukázala v 11 případech difúzně hypoechogenní parenchym, ve 2 případech normální a ve 2 případech nepravidelně hypoechogenní. Ve 13 případech byly v hilárních cévách pozorovány hyperechogenní tromby. Vyšetření barevným dopplerem prokázalo stagnaci krve v cévách ve všech 15 případech. V nedávné době byla jako příznak torze sleziny popsána přítomnost hyperechogenní trojúhelníkové oblasti mezi cévou a parenchymem v oblasti hilu. Poloha sleziny může být změněná. Jako terapie je doporučována. Nepoškozenou slezinu je teoreticky možné reponovat a ponechat namístě, nelze ovšem nijak zabránit následné recidivě. U akutních pacientů je nezbytné provést operaci ihned, u chronických ji lze krátkodobě odložit. Pacienty v šoku je třeba před operací stabilizovat.

Splenektomie bývá nutná i v případě rakoviny sleziny. Nádory sleziny jsou poměrně běžné, většinou jsou nezhoubné a nevyvolávají žádné obtíže. Začne-li tumor náhle krvácet do dutiny břišní, zaplaví jí krví a pes může do půlhodiny uhynout na vnitřní krvácení. Slabé krvácení vyvolá pouze lehkou slabost. Příznaky nádorového onemocnění sleziny jsou zvětšování břicha, náhlá slabost, bledost dásní. Při včasném stanovení diagnózy lze odstranit slezinu operací, její funkci převezmou jiné orgány a pes žije normálním životem.

Jiný problém představuje splenomegalie, která odkazuje na rozšíření sleziny. Tento zdravotní stav může nastat u všech plemen a pohlaví, ale náchylnější jsou větší plemena a psi ve středním věku. Splenomegalie obvykle není přímo spojena se slezinou, ale bývá spíše příznakem jiného onemocnění nebo stavu. Možnosti léčby jsou doporučeny na základě příčiny splenomegalie. Zvětšená slezina může vést k příznakům, jako jsou průjem, zvracení, ztráta chuti, bolest břicha, letargie, slabost. Ke zvětšení sleziny mohlo vést břišní zranění, psí hepatitida, infekční onemocnění, zánětlivé onemocnění střev, bakteriální infekce, nádory sleziny a další poruchy imunity. V závažných případech se doporučuje právě odstranění sleziny (splenektomie).

Zdroj: Odstranění sleziny u psa

Dieta na játra

Pokud váš pes trpí onemocněním jater, poohlédněte se po vhodných doplňcích stravy a zároveň mu upravte jídelníček. Jestliže krmíte granulemi, sáhněte po osvědčených jaterních dietách. V případě, že krmíte klasicky, upravte složení krmné dávky.

Játra jsou pro fungování organismu nesmírně důležitá, jejich hlavní úlohou je odstraňování jedovatých a škodlivých látek z těla. Podílejí se na metabolismu sacharidů, látkové přeměně tuků a syntetizují látky důležité pro srážení krve. Navíc se také podílejí na trávení potravy v tenkém střevě, tvoří hormony, které zajišťují hospodaření s vodou a také solemi, rovněž uchovávají vitamíny a minerály. Pokud selhávají, pak se objevují hormonální poruchy metabolismu, poruchy srážení krve, vodnatelnost břicha a v důsledku hromadění toxinů v těle selhávají ledvin a objevují se poruchy funkce mozku, jež vedou k jaternímu kómatu a smrti. Ovšem stejně jako ledviny mají i játra velkou schopnost kompenzace – pro plnění základních funkcí stačí i pouhá pětina funkční tkáně. Mají také velkou schopnost regenerace, takže i když jsou rozsáhle poškozena, mohou se po správné léčbě bez následků obnovit. Pokud váš pes trpí nějakým onemocněním jater, je velmi důležité dodržovat speciální dietu, aby se játra mohla zregenerovat a obnovit svou funkci. Jestliže nejsou poškozena trvale, po upravení jejich funkce můžete dietu vysadit, v opačném případě je nutné dodržovat šetřící dietu do konce psího života.

Mezi příznaky poškození jater patří únava, nechutenství, průjem, zvracení, svalové křeče, kožní potíže, skvrny na kůži, vypadávání srsti, nafouklé břicho, nažloutlé sliznice.

Příčinami poškození jater jsou obezita, nedostatek pohybu, otrava léky, případně pesticidy či herbicidy, infekční onemocnění, vrozené vady.

Některá plemena jsou k poškození jater náchylnější, například bedlingtonský teriér, jorkšírský teriér a kokršpaněl.

Vzhledem k tomu, že játra mají při nemoci sníženou schopnost odbourávat z těla toxické látky, které vznikají při trávení tuků a bílkovin, je potřeba v dietě omezit hlavně příjem těchto dvou látek. Tuky můžeme omezit opravdu výrazně, příjem bílkovin snižte jen částečně a zaměřte se především na kvalitní a dobře stravitelné bílkoviny, které tolik nezatěžují trávení. Z jídelníčku vyřaďte zejména tučná masa – kachní, zvěřinu, tučné vepřové, některé vnitřnosti (slezina, játra, srdce) a živočišné oleje. Psovi také nedávejte tučné mléčné výrobky a sýry, ze zeleniny květák, zelí, kapustu, papriku, ředkvičky a okurku. Rovněž mu nepředkládejte tučná semena a ořechy, jako jsou mandle, slunečnicová semínka nebo mák.

Mezi vhodné potraviny, které lze podávat při onemocnění jater, patří maso kuřecí, krůtí, jehněčí, telecí, netučné ryby, králík; rýže, brambory, ovesné vločky, kroupy, pohanka, kvalitní rostlinné oleje (například panenský olivový), mléčné výrobky (jakékoli netučné, vyhýbejte se však úplně odtučněným), mrkev, celer, brokolice, chřest, rajčata, čínské zelí, jakékoli zralé ovoce, ostropestřec mariánský, pangamin, chlorella.

Pokud krmíte průmyslově vyráběným krmivem, řiďte se pokyny o krmné dávce, které naleznete na etiketě obalu od granulí. Jestliže krmíte syrovou stravou, krmnou dávku stanovíte běžným způsobem, tedy 2–3 % ideální hmotnosti v poměru 70–80 % maso + 20–30  přílohy a 30 % kostí z masové složky. Játrům ulehčíte, pokud krmnou dávku rozdělíte na menší porce a budete je psovi podávat 5–6krát denně. S menším množstvím potravy si poradí mnohem lépe.

Nezapomínejte ani na detoxikaci, používejte bylinné směsi určené na revitalizaci jater. Vzhledem k tomu, že při poškození jater dochází k horšímu využívání a uchovávání vitamínů, doplňte je vhodným multivitaminovým prostředkem. Velmi důležité jsou hlavně vitamíny B, C a E a dále esenciální mastné kyseliny (omega 3 a 6). Ty se doplňují nejlépe pomocí brutnákového nebo pupalkového oleje. Můžete využít také příznivých účinků ovocných a zeleninových šťáv (například z červené řepy, celeru, černého rybízu, ananasu a podobně).

Pro podporu funkce jater existuje mnoho bylinných prostředků, ale nejznámější je ostropestřec mariánský (bodlák). Jeho výtažky jsou k dostání v podobě čajů, olejů, tinktur a kapslí. Vyšší účinnost (vyšší obsah silymarinu) mají především tablety a kapsle. Silymarin je vysoce účinný i při regeneraci velmi poškozených jater po otravách toxiny a podobně. Pravidelné užívání ostropestřce odbourává z jater usazené jedy a toxické látky, a tak játra čistí a zároveň regeneruje. Výhodou je i to, že ostropestřec nemá v podstatě žádné vedlejší účinky.

Zdroj: Dietní jídlo pro psa

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová


ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP