Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

BETA BOJOVNICE

  

PES

  

KOČKA

  

KRÁLÍK

  
čtěte níže
Téma

ŠKRKAVKY

Obsah

Škrkavka dětská

Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides) způsobující askariózu postihuje více než miliardu lidí po celém světě.

Oplozená vajíčka škrkavek se do vnějšího prostředí dostanou s trusem, do 3 týdnů se v zevním prostředí stanou infekční. Následuje pozření člověkem – přes žaludek migrují larvičky do krevního oběhu – odtud do plic, kde dráždí. Jsou tedy vykašlány a opět polknuty. Dostávají se tedy znovu do žaludku a poté finálně do tenkého střeva, kde pohlavně dospívají.

Příznaky onemocnění se odvíjejí od fáze cyklu škrkavek. U migrujících se vyskytuje horečka, kašel, vykašlávání krve, škrkavky mohou postihovat ledviny, oko,atd. Postižení střeva má kolikové projevy, zánětlivé stavy v dutině břišní až velmi vážnou obstrukci střeva škrkavkami.

Onemocnění se diagnostikuje koprologicky, k terapií se využívá řada preparátů, konkrétní doporučí Váš lékař.

Zdroj informací: Nemoci psa a kočky, II.díl, autor: Miroslav Svoboda, David F. Senior, Jaroslav Doubek, Jiří Klimeš

Zdroj: Škrkavka

Nejčastější parazité u psů

Parazity u psů dělíme na vnitřní (endoparaziti), mezi něž patří tasemnice, škrkavky, srdeční parazité; a na vnější (ektoparaziti), mezi které patří blechy, vši, všenky, klíšťata, trudník, zákožka svrabová. Vnitřní paraziti napadají zejména střeva, játra a plíce, vnější napadají pokožku a srst. Šíří se přímo (od napadeného jedince) nebo nepřímo (od mezihostitele nebo přenosem vajíček).

Zdroj: Parazité u psů

Další nemoci

U sibiřské kočky se mohou projevit stejné nemoci, které postihují i jiná kočičí plemena, jako je vzteklina, borelióza (očkování koček proti tomuto onemocnění bývá zbytečné, málokdy mají klinické příznaky), panleukopénie (= kočičí mor), virová rhinotracheitis (= projevuje se kýcháním, rýmou, zánětem spojivek a horečkou), kaliciviróza (= virové onemocnění způsobující rýmu, nebo chřipku), infekční peritonitida (= zánět pobřišnice), FIV (= kočičí AIDS), kočičí leukóza (= kočičí leukémie), campylobakterióza (= připomíná salmonelózu, projevuje se zánětem tenkého a tlustého střeva), salmonelóza (= průjmové bakteriální onemocnění), tuberkulóza (= souchotiny), dermatofytóza (= kožní plíseň), motolice (= endoparaziti postihují plíce, játra, žlučovody), tasemnice (= střevní onemocnění způsobené parazity), hlístice (= spadají sem škrkavky kočičí postihují střeva, škrkavka šelmí, škrkavky způsobující plicní červivost, dále tenkohlavec liščí způsobující záněty slepého a tlustého střeva i paraziti napadající plíce), klíšťata, ušní svrab, notoedrový svrab (nejprve postihuje ušní boltce, pak hlavu a nakonec i celé tělo kočky), cheyletielóza (= dravčíkovitost, kožní nemoc), všenky, blechy.

Zdroj: Sibiřská kočka

Reakce na odčervení

Přípravky na odčervení jsou u psů velmi dobře tolerovány. Jen v ojedinělých případech mohou vyvolat příležitostné zvracení nebo průjem. Nákaza vnitřními parazity se může projevovat dlouhodobějšími trávicími obtížemi a může být spojena i se zvracením a průjmem. V tomto případě je nejlepší navštívit veterináře a nechat udělat koprologii. Velmi častými parazity způsobující průjmy jsou škrkavky, ale také giardie.

Cena za odčervení psa.

Zdroj: Odčervení psa

Odčervování štěňat

U štěňat se provede odčervení nejčastěji kolem věku 14 dní za pomocí šetrné odčervovací pasty. Dále se odčervuje ve 14denních intervalech až do věku 3 měsíců (tedy 4., 6., 8., 10. a 12. týden věku štěňat). Opakované odčervování je velmi důležité, aby se postupně zachytily všechny dozrávající škrkavky z transplacentárního a galaktogenního přenosu. Od 3. měsíce věku štěňat se odčervuje každé 3 měsíce, tedy 3., 6., 9. a 12. měsíc věku štěňat.

Zdroj: Odčervení psa

Riziko toxokarózy pro člověka

Škrkavky psů a koček mohou postihnout i člověka, který může být příležitostným hostitelem. Nakazit se lze z prostředí nebo po konzumaci nedostatečně tepelně opracovaného masa (hospodářská zvířata mohou být rovněž příležitostnými hostiteli). Riziko po přímém kontaktu se psem a kočkou je minimální. Infekce se označuje jako larvální toxokaróza. U malých dětí do 5 let se vyskytuje jako viscerální forma, u dospělých a starších dětí hrozí oční forma onemocnění.

Zdroj: Škrkavka

Průjem u štěněte po odčervení

Přípravky na odčervení jsou u štěňat velmi dobře tolerovány. Jen v ojedinělých případech mohou vyvolat příležitostný průjem. Nákaza vnitřními parazity se může projevovat dlouhodobějšími trávicími obtížemi a může být spojena i s průjmem. V tomto případě je nejlepší navštívit veterináře a nechat udělat koprologii. Velmi častými parazity způsobující průjmy jsou škrkavky, ale také giardie.

Léčba by v těchto případech neměla být nutná, protože tento stav obvykle sám ve velmi krátké době odezní. Jako prevence je vhodné příště zvolit jiné preparáty k odčervení, což je dobré konzultovat s veterinárním lékařem.

Zdroj: Jak léčit průjem u štěněte

Drontal pro kočky tbl. 2 a 24

Drontal působí proti všem stadiím uvedených parazitů vyvíjejících se ve střevech koček. Bez konzultace s veterinárním lékařem je možno použít přípravek u zdravých zvířat.

Působí na:

  • škrkavky: Toxocara cati, Toxascaris leonina;
  • měchovce: Ancylostoma tubaeforme, Ancylostoma brasiliense;
  • tasemnice: Echinococcus granulosus, Echinococcus multilocularis, Dipylidium caninum, Taenia spp., Mesocestoides spp., Joyeuxiella pasqualei.
Dávkování a způsob užití:
  • 1 tableta na 4 kg živé hmotnosti jednorázově;
  • přímo perorálně, v krmivu nebo rozdrcené v potravě;
  • koťata odčervit do 2–3 týdnů po odstavu opakovaně (2x v intervalu 14 dnů).
Upozornění:
  • nepoužívat u gravidních samic a koťat mladších 3 týdnů;
  • nepoužívat současně s piperazinem;
  • nepoužívejte u koťat mladších 3 týdnů.
Složení:
  • Pyranteli pamoas 230 mg, Praziquantelum 20 mg, Maydis amylum, Cellulosum microcrystallinum, Polyvidonum, Magnesii stearas, Silica colloidalis anhydrica, Massa obductionis.

Zdroj: Odčervování koček

Co je Huvemek

Huvemek® - antiparazitikum

Přípravek Huvemek® obsahuje ivermektin - léčivý přípravek používaný k léčbě infekcí způsobených některými parazity[1].

Přípravek Huvemek® se používá k léčbě infekce ve střevě, která se nazývá intestinální strongyloidóza (anguilulóza). Je to způsobeno typem škrkavky zvané Strongyloides stercoralis.

Účelem přípravku Huvemek® není zabránit infekci těmito infekcemi. Účinná látka ivermektin nepůsobí proti dospělým formám červů, ale pouze proti nezralým formám.

Huvemex® by měl být užíván, pouze pokud lékař prokázal nebo si myslí, že máte parazitární infekci.

Složení

  • huvemec 3 mg 10 tablet
  • huvemec 3 mg 30 tablet

Jedna tableta obsahuje 3 mg ivermektinu. Pomocná látka se známým účinkem.

Seznam pomocných látek:

  • Butylhydroxyanisol
  • Kyselina citronová
  • Předželatinovaný škrob
  • Mikrokrystalická celulóza
  • Stearát hořečnatý

Tablety

Bílé nebo téměř bílé, kulaté, ploché tablety s půlicí rýhou a průměrem 5 mm.

Zdroj: Ivermectin příbalový leták

Příznaky a diagnostika onemocnění

Zdravotní problémy škrkavek se týkají především mláďat, u kterých (při zanedbání) je prognóza často až nepříznivá. U dospělých psů je prognóza příznivá.

Typickým, již velmi vážným, příznakem toxokarózy je tzv. škrkavkové břicho – zvětšené, bolestivé břicho vzniklé v důsledku ucpání střeva škrkavkami. Stav může doprovázet zvracení, průjmy, mláďata jsou smutná, hubená, nemají chuť k jídlu. Zhoršuje se také stav srsti - je matná, lomivá.

V důsledku postižení plic vzniká až zápal plic doprovázený ztíženým dýcháním, kašlem, výtoky z očí a nosu.

Nervový systém napadají škrkavky díky produkci nervového toxinu askaridinu, mohou vyvolat křeče až záchvaty připomínající epilepsii.

U koťat je časté překrytí očí třetím víčkem. Tento příznak ale není příliš specifický.

Vajíčka se prokazují mikroskopickým vyšetřením trusu, někdy lze pozorovat dospělce i ve zvratcích a trusu. U novorozených mláďat se diagnostika opírá o anamnézu a klinické příznaky (samice škrkavek ještě nekladou vajíčka).

Zdroj: Škrkavka

Škrkavka prasečí

Askaridóza je poměrně častým parazitárním onemocněním prasat s největšími ztrátami u selat do 4 měsíců. Původcem je škrkavka prasečí (Ascaris suis) dosahující délky až 40 cm a šířky 6 mm.

K nakažení prasat dojde krmivem či vodou, selátka se mohou infikovat také díky sání na znečištěném vemeni matky. Vajíčka přenáší i hmyz (např. moucha) či znečištěné boty ošetřovatelů.

Po pozření vajíček se v tenkém střevě líhnou infekční larvičky, které se pak krví dostanou do jater, odtud přes srdce do plic. V plicích dráždí, nutí ke kašli - jsou tedy vykašlány a opět polknuty, čímž se finálně vrací do trávícího ústrojí.

Klinické příznaky u dospělých zvířat často nejsou příliš zjevné. Selátka pomalu rostou a nepřibírají, kašlou, mají horečku. V důsledku toxinů se mohou objevit i křeče a nervové příznaky. Patologicky jsou typické světlé, tzv. mléčné skvrny na játrech.

Onemocnění se diagnostikuje koprologickým vyšetřením či nálezem dospělců v trusu. K terapii se používají odčervovací prostředky podávané v krmivu či vodě.

Zdroj: Škrkavka

Škrkavky u psa

Škrkavky (Toxocara canis) jsou u psů velmi rozšířené, mohou jim způsobovat značné zdravotní problémy.

Škrkavky jsou cizopasní oblí červi dlouzí 6 až 15 cm, kteří u psů žijí v tenkém střevě. Vylučují vajíčka, která se trusem dostávají do vnějšího prostředí, kde dozrávají a stávají se zdrojem infekce pro další zvířata, ale i pro lidi a především pro děti.

Pes se nakazí pozřením zralých vajíček, z nichž se v jeho střevě vylíhnou larvičky. Ty pronikají střevní sliznicí a pokračují dále v těle svého hostitele. Migrace larev závisí na stáří a pohlaví jedince. U štěňat do 3 měsíců stáří larvy krví migrují do plic, odkud bývají vykašlány, znovu polknuty a dostávají se do střeva, kde se vyvíjí v dospělé jedince. U starších psů larvy migrují krví do plic, ale také aktivně pronikají do nejrůznějších orgánů a tkání, kde se opouzdří. U březích fen se opouzdřené larvy aktivují, pronikají přes placentu a dostávají se do nenarozených štěňat. Larvy, které u feny migrovaly do mléčné žlázy, mohou štěňata infikovat při sání mléka.

Larvy při migraci mechanicky poškozují tkáně, jimiž cestují, a také s sebou zavlékají ze střeva nejrůznější mikroorganismy. Jedinci nakažení škrkavkami zaostávají v růstu, mají matnou srst, zvětšené břicho, dochází ke ztrátám hmotnosti, zvracení, objevuje se kašel, chudokrevnost. V těžkých případech může dojít k úhynu jedince.

Člověk se může nakazit kdekoliv a kdykoliv pozřením vajíček škrkavek. K tomu dochází například u dětí při hraní (na pískovištích, v parcích, zahradách), kdy pojídají písek, hlínu, olizují předměty. A právě při této činnosti může dojít k pozření vajíčka škrkavek. Další cestou nákazy je nedostatečná hygiena rukou, olizování prstů, konzumace potravy neumytýma rukama nebo i špatně omytého ovoce či zeleniny. Vylíhlé larvy migrují v těle člověka, pronikají krví nebo aktivním pohybem do nejrůznějších orgánů (játra, plíce, oko, mozek, svaly) a způsobují vážná poškození. V lidském těle mohou larvy zůstat životaschopné a pohyblivé i několik let. U člověka se onemocnění projevuje bolestmi břicha, teplotou, nechutenstvím, zvracením, krvavými průjmy, únavou kloubů a svalů, kožní vyrážkou. Příznaky mohou trvat několik týdnů až let. K méně častým příznakům onemocnění patří postižení mozku, srdce, ledvin, poruchy vidění, otoky kloubů.

Prevencí je především zabránit nakažení psa zárodky parazitů. Pes se nakazí buď z okolního prostředí, ve kterém je přítomen kontaminovaný trus jiných zvířat, nebo přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, při očichávání se. Další způsob je nakažení přes mezihostitele pozřením jeho celého (blecha, všenka) nebo jeho nakažené části (maso hospodářských zvířat). Specifický způsob nakažení je bodnutí krev sajícím hmyzem v případě srdeční červivosti. Je tedy nutné psy venčit mimo frekventovaná místa a odstraňovat jejich výkaly. Udržovat je prosté vnějších parazitů, krmit je pouze nezávadnou, tepelně opracovanou potravou, případně je v letní sezóně ošetřit repelentními prostředky. Dalším způsobem ochrany je podávání antiparazitik preventivně během života zvířete. Běžný interval je každé 3 až 4 měsíce. V případě podezření na endoparazitární onemocnění nebo v případě přímého nálezu parazita je nutné zahájit léčbu. Nejprve je potřeba co nejpřesněji určit druh cizopasníka. Za tím účelem je nejvhodnější konzultace u veterinárního lékaře. Lékovou formu a dávkování by měl stanovit odborník.

Zdroj: Parazité u psů

Prevence a onemocnění

Kvalitní chovatel štěňata pečlivě odčervoval od 14. dnů věku každé dva týdny. Jsou tak zachyceny i dozrávající škrkavky, které se u psů přenášejí jednak mlékem, jednak placenou. Tyto záznamy s nálepkami použitého léčiva bývají uvedeny v očkovacím průkazu. Interval 2 týdny dodržujte i dále do tří měsíců věku pejska. Později odčervujte co tři měsíce do roku věku. Vhodné je po pořízení štěněte navštívit veterinárního lékaře, který nejenže Vám odčervovací (i vakcinační) program vysvětlí, ale mnohdy i trus vyšetří.

Jedno nebo dvě očkování stihl malý kamarád také již u chovatelů. Veškeré záznamy použitých vakcín a termínů naleznete rovněž v očkovacím průkazu. Je důležité dodržet plánovaný termín přeočkování. Vzteklina je zákonem povinná do šesti měsíců věku pejska, ostatní základní očkování zákonem povinná nejsou, v rámci zachování zdraví jsou ale velmi důležitá (jedná se o očkování proti psince, parvoviróze, infekčnímu zánětu jater, parainfluenze a leptospiróze). Doplňkovou vakcinací může být také např. borelióza.

Častým onemocněním zlaťáků v dospělosti jsou kloubní a kosterní potíže v důsledku větší velikosti. Dysplazií kloubů lze předejít výběrem štěněte s PP zdravých rodičů a prarodičů, příliš psa ve štěněcím věku nezatěžovat, dbát na kvalitní stravu a normální hmotnost. Plemeno častěji trpí na různé alergie, kožní potíže, oční onemocnění atd.

Zdroj: Zlatý retrívr

Panacur pro papoušky

Pravidlem je, že antiparazitikum se nemá aplikovat v době snůšky a v době přepeřování. Rovněž musí být chovatel opatrný při odčervování nemocných papoušků, kteří jsou zesláblí (mají se volit nižší dávky a co nejméně toxické). Univerzální způsob odčervování, který by platil pro všechny chovy, nelze doporučit, odvíjí se to totiž od množství faktorů (způsob chovu, podmínky, období, stav papouška).

Doporučený způsob podání závisí i na druhu podané látky. U jedinců, kde hrozí riziko předávkování, je vhodná aplikace přímo do volete, jindy lze zase přistoupit na podávání do pitné vody.

Doporučuje se podávat fenbendazol (helmigal, panacur) v množství 20–30 mg na 1 kg váhy do zobáku 3–5 dní po sobě (nepoužívat v době přepeřování), nebo 125 mg/l pitné vody 5 dní po sobě, nebo 20 mg/kg do zobáku zopakovat za 14 dní, 100 mg/kg do krmiva 5 dní po sobě.

U papoušků chovaných v Evropě se nejčastěji vyskytují dva druhy oblých červů, a to škrkavky (Ascaridia spp.) a kapilárie (Capillaria spp.). Pokud je v chovu zaveden dobrý protiparazitární program a jsou dodržována hygienická opatření, nemusejí červi způsobovat vážnější potíže. Základem prevence parazitóz je preventivní vyšetření či odčervení ptáka při vstupu do chovu a zamezení kontaktu papoušků s vlastním trusem.

Pro úspěšný boj s červy je třeba brát v úvahu prepatentní periodu (tedy dobu, která uběhne od vylíhnutí larvy červa do okamžiku, kdy dospěje a začne klást vajíčka nové generace červů). U škrkavek činí tato prepatentní perioda 45–60 dní, u kapilárií 2–3 týdny. V některých rizikových chovech nemusí vůbec dostačovat odčervení dvakrát ročně, ale je třeba jej praktikovat zhruba čtyřikrát do roka i vícekrát.

Zdroj: Panacur

Jak na odčervení koček

Dospělé kočky se odčervují podle toho, zda jsou chovány pouze v domě, nebo mají možnost chodit ven. Nejčastěji dochází k nakažení koček požíráním ulovených myší nebo po bleším kousnutí. Kočka chovaná pouze v domácnosti však může být infikována z vajíček přinesených z venku například na obuvi. Kočka žijící v domácnosti byste se měla odčervit každých 6 měsíců a venkovní kočky nejméně každé 3 měsíce.

Koprologické vyšetření je mikroskopické vyšetření trusu zvířat. Pomocí mikroskopu je možné vidět vajíčka potencionálních parazitů, které pouhým okem nelze vidět. K nakažení ať už zvířat, nebo posléze lidí dochází obvykle orální cestou, a to pozřením infekčního stadia. U lidí se proto nejčastěji s parazitózami pocházejícími od zvířat setkáváme u malých dětí, kde není míra hygieny ještě dostatečně vysoká. Děti se plazí po zemi, strkají si ručičky do úst, „pusinkují“ se se zvířátky a podobně. Další rizikovou skupinou jsou samozřejmě těhotné ženy. Nepropadejte panice, pokud se vyšetřením trusu zjistí, že vaše zvířátko infekční stadia vylučuje, přeléčí se vhodnými léky. Odčervovací tablety mívají obvykle sice širokospektrální účinek, což znamená, že se snaží „pokrýt“ většinu často se vyskytujících parazitů, jako jsou škrkavky, tasemnice a další oblí nebo ploší červi, nicméně se často setkáváme i s nálezy parazitárních prvoků, jako jsou Giardie, Cryptosporidie, Toxoplasmy a podobně, na které tyto běžná odčervovadla nezabírají. Dalším problémem dnešní doby je vznik rezistence, odolnosti, neúčinnosti léčiva parazitů proti odčervovadlům, která vzniká především častým poddávkováním léčiva.

Zdroj: Odčervování koček

Jak dojde k nákaze aneb zjednodušený cyklus parazita

Do vnějšího prostředí se vajíčka toxokar dostávají s trusem. Po 2-4 týdnech na vzduchu dozrávají a vzniká v nich infekční larvička. Další jedinec se nakazí pozřením zralých vajíček, ze kterých se mu pak ve střevě larvičky uvolní. Tyto poté pronikají do krve.

Důležitou součástí cyklu je následná enterohepatopulmonální migrace, kdy se larvičky dostávají do jater, odtud přes srdce do plic a průdušnice. Tam dráždí ke kašli, jsou tedy následně vykašlány a opětovně polknuty, čímž se znovu dostávají do tenkého střeva.

Toxokary jsou schopny i tzv. somatické migrace, kdy larvičky putují ze střeva rovnou do velkého krevního oběhu a následně se usazují v různých orgánech, kde přežívají i několik let.

Migrace larviček souvisí u psů s věkem napadeného jedince – u štěňat převládá enterohepatopulmonální migrace s osídlením tenkého střeva, u dospělých psů migrace somatická, kdy parazita zachytíme ve střevě jen výjimečně. U koček typ migrace s věkem tolik nesouvisí, škrkavky jsou časté ve střevě i v dospělosti.

Dalším typem přenosu specifickým pouze pro psy je transplacentární, kterým se nakazí většina štěňat. Fena onemocní toxokarózou ještě před graviditou a somatické larvy se jí usídlí především v ledvinách. Během gravidity se larvičky vlivem hormonů zaktivizují a ke konci březosti pronikají placentou do plodů. Tam se shlukují v játrech. Po narození cyklus pokračuje a již u několikadenních štěňat jsou larvy v tenkém střevě.

Po porodu se mláďata mohou nakazit i mlékem – galaktogenně. Tento přenos je typický pro štěňata i koťata. Larvy se dostávají do mléčné žlázy a vylučují se mateřským mlékem (s nejvyšší intenzitou ve 2. týdnu laktace).

U koček chytajících myši se lze nakazit ještě pomocí těchto hlodavců, u nichž mohou být somatické larvy ve vnitřních orgánech. Pozřením těchto příležitostných hostitelů propuká rovněž nákaza.

Zdroj: Škrkavka

Autoři obsahu

MVDr. Michaela Hrachová Čupová

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Marie Svobodová

Mgr. Jitka Konášová


ČeskáVeterina

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP