Škrkavky jsou celosvětově rozšíření parazité patřící mezi hlístice. Postihují jednak člověka (škrkavka dětská) ve formě onemocnění askaridózy, jednak řadu zvířat – prasata, psy, kočky. U psů a koček je škrkavka problematická především u mláďat, nemoc se označuje jako toxokaróza. Hlavním místem lokalizace dospělců je tenké střevo.
Naše domácí mazlíčky napadá škrkavka psí (Toxocara canis) a škrkavka kočičí (Toxocara cati). Dospělci parazitů měří od 6 cm do 18 cm, mají bílou až nažloutlou barvu a nacházejí se v tenkém střevě. Jejich vajíčka mají kulovitý tvar a silnou stěnu.
Zdroj: článek Škrkavka
Ve svém příspěvku GELOREN DÁVKOVÁNÍ PRO ČLOVĚKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Doležalová.
Prosím o správné dávkování gelorenu pro koně-pro člověka,jaké užívat množství denně při váze 86 kg,nemám s tímto přípravkem prozatím vůbec žádnou zkušenost,předem děkuji za pomoc.J.Doležalová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
Já si geloren kupuju a používám jednu oranžovou tabletu denně. Tabletu rozčtvrtím nožem a pak normálně rozkoušu a spolknu. Používám to vždycky tři měsíce 90 tablet, pak chvíli přestávka a znovu tři měsíce. Od té doby neznám bolesti v kloubech.
Zdroj: příběh Geloren dávkování pro člověka
Škrkavka u koček je parazitární onemocnění způsobené nejčastěji hlísticí Toxocara cati. Tento střevní parazit se vyskytuje u koťat i dospělých koček a patří mezi nejrozšířenější kočičí parazity.
Dospělé škrkavky žijí ve střevech kočky, kde produkují vajíčka vylučovaná trusem do prostředí.
K nákaze dochází velmi snadno, a to několika cestami:
Riziko nákazy je vyšší u koček s volným pohybem venku.
Zdroj: článek Škrkavka u koček a přenos na člověka
V naší poradně s názvem DEMODEX U PSŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hedvika Owczarzyova.
Dobry den.Chtela bych se zeptat zdaje mozne dostat roztoc demodex od psa na cloveka .Syn ma psa maleho teriera a ma priznaky demodexu na tvari nosu a ted uz i ve vlasech uz si s tim nevime rady .Byl u kozni lekarky ta mu neco dala nezlepsilo se to a rekla ze se budi v noci kdyz si ho predstavi s takovou vyrazkou .pak ho poslala do Ostravy na kozni tam si to ofotili a to je cele.Nevime si s tim rady nevite co by pomohlo ke zlepseni .Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Roztoči Demodex se mohou pohybovat z hostitele na hostitele přichycením se k vlasovým folikulům (včetně očních řas) a mazovým žlázám. Vzhledem k tomu, že je nemožné vidět tyto organismy pouhým okem, neexistuje způsob, jak říct, že jste právě přijali nějaké nové hosty poté, co jste přišli do kontaktu s jinou nakaženou osobou nebo zvířetem.
Demodikózu lze diagnostikovat mikroskopickým vyšetřením kožních seškrabů nebo vyšetřením bioptického vzorku v laboratoři.
Demodex lze úspěšně a rychle vyléčit mastí Soolantra, která obsahuje kontaktní jed Ivermectin. Mast je k dostání v lékárně na lékařský předpis, který může napsat jakýkoli lékař.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Demodex u psů
Askaridóza je poměrně častým parazitárním onemocněním prasat s největšími ztrátami u selat do 4 měsíců. Původcem je škrkavka prasečí (Ascaris suis) dosahující délky až 40 cm a šířky 6 mm.
K nakažení prasat dojde krmivem či vodou, selátka se mohou infikovat také díky sání na znečištěném vemeni matky. Vajíčka přenáší i hmyz (např. moucha) či znečištěné boty ošetřovatelů.
Po pozření vajíček se v tenkém střevě líhnou infekční larvičky, které se pak krví dostanou do jater, odtud přes srdce do plic. V plicích dráždí, nutí ke kašli - jsou tedy vykašlány a opět polknuty, čímž se finálně vrací do trávícího ústrojí.
Klinické příznaky u dospělých zvířat často nejsou příliš zjevné. Selátka pomalu rostou a nepřibírají, kašlou, mají horečku. V důsledku toxinů se mohou objevit i křeče a nervové příznaky. Patologicky jsou typické světlé, tzv. mléčné skvrny na játrech.
Onemocnění se diagnostikuje koprologickým vyšetřením či nálezem dospělců v trusu. K terapii se používají odčervovací prostředky podávané v krmivu či vodě.
Zdroj: článek Škrkavka
V naší poradně s názvem VYPADANÁ SRST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Moje kočka ( taková běžná mourovatá) má krásnou hustou srst, dnes jsem si všimla, že má mezi předními packami, na prsou vypadanou srst, úplně na kůži, a to asi o velikosti 2x3cm. Úplně mě to vylekalo, v první chvíli jsem si myslela, že to má odřené,(jakoby skalpované). V domě mám kočičí vrátka a může si chodit kdy chce, jak chce ven, do lesa. ( Což ted v závějích moc nejde - nedělá to.) Při bližším pohledu jde zřejmě o kožní chorobu. Jak ji mohu léčit, jak ji mohu pomoci? Je tu nějaké nebezpečí na přenos na člověka? Děkuji za radu. L.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vypadaná srst u kočky může mít několik příčin a některé mohou být přenosné i na člověka. Pro určení správné a rychlé léčby bude potřeba provést vyšetření, se kterými vám pomůže místní veterinář. Vezměte svoji kočku do prostorné tašky a zajděte s ní do veterinární ambulance.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Kočičí svrab
Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides) způsobující askariózu postihuje více než miliardu lidí po celém světě.
Oplozená vajíčka škrkavek se do vnějšího prostředí dostanou s trusem, do 3 týdnů se v zevním prostředí stanou infekční. Následuje pozření člověkem – přes žaludek migrují larvičky do krevního oběhu – odtud do plic, kde dráždí. Jsou tedy vykašlány a opět polknuty. Dostávají se tedy znovu do žaludku a poté finálně do tenkého střeva, kde pohlavně dospívají.
Příznaky onemocnění se odvíjejí od fáze cyklu škrkavek. U migrujících se vyskytuje horečka, kašel, vykašlávání krve, škrkavky mohou postihovat ledviny, oko,atd. Postižení střeva má kolikové projevy, zánětlivé stavy v dutině břišní až velmi vážnou obstrukci střeva škrkavkami.
Onemocnění se diagnostikuje koprologicky, k terapií se využívá řada preparátů, konkrétní doporučí Váš lékař.
Zdroj informací: Nemoci psa a kočky, II.díl, autor: Miroslav Svoboda, David F. Senior, Jaroslav Doubek, Jiří Klimeš
Zdroj: článek Škrkavka
Ve svém příspěvku ZAKALENÉ OKO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniel Šafář.
Dobrý den,
Moje koťátko plemena ragdoll,7měsíců má dnes ráno zakalené jedno oko a je zakalené jako by bylo slepé.Je to domácí kočka takže by neměla mít onemocnění z venvkovních vlivů.Chtěl bych se zeptat na možnou léčbu ,protože návšťěvu veterináře můžu uskutečnit až přístí týden.
Děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Yveta.
Nevi nekdo co to znači u člověka,kdyz ma zakalene oči a vidi tak nejak divně ,jakoby dookola rozmazane,nebo trubicovite ?Lekaři nevědi a posilaji na ruzna vyšetřeni a stejne nic .Je to psychicky fakt naročne.Už to trva pul roku.Dekuji za odpoved .Yveta
Zdroj: příběh Zakalené oko
Škrkavka u kočky – příznaky se mohou výrazně lišit podle věku a celkového zdravotního stavu zvířete.
U koťat bývají příznaky výraznější než u dospělých koček.
U dospělých koček může infekce probíhat i bez zjevných příznaků.
Zdroj: článek Škrkavka u koček a přenos na člověka
Ve svém příspěvku IVERMEKTIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lorena.
Klidně si kup Ivermectin pro koně. Ze zkušenosti vím, že ty léky pro zvířata jsou čistější než ty pro lidi. Musíš si to ale dobře rozpoćítat. Kůň váží ca.600 kilo a já jen 60, tudíž jsem vzala jen jednou desetinu dávky. Docela ta pasta i chutnala. Měla příchuť jablek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Monika Girgová.
Dobrý den, prosím jak postupovat s veterinárním Ivermektinem v pastě při odčervení u člověka ? Hledám a nemůžu se ničeho dopátrat. Moc děkují
Zdroj: příběh Ivermectin pro lidi
Jelikož se mýval snadno adaptuje na život v blízkosti člověka, zvyšuje se spolu s tím i pravděpodobnost přenosu nemocí. Za zdravotní riziko spojené s výskytem mývalů u nás je možné považovat zejména v Německu plošně prokázanou mývalí škrkavku Baylisascaris procyonis. Přitom zrovna mývalí škrkavka může být pro člověka i smrtelná.
Tyto šelmy také přenášejí nemoci, jako je leptospiróza a vzteklina, které jsou přenosné i na člověka a ohrožují tak naše zdraví.
Nakažení mývalové trusem vylučují vajíčka, ze kterých v lidském tenkém střevě může vyrůst až 20centimetrová hlístice. Larvičky vajíček se však mohou dostat i do jiných částí těla, mohou skončit pod kůží, v očích, a také v mozku. Podle dostupných zpráv je ovšem onemocnění velmi vzácné. O to více je fatální, většina nakažených buď zemře, nebo skončí s nevratnými neurologickými potížemi. Proti mývalí škrkavce totiž neexistují žádné účinné léky.
Zdroj: článek Mýval severní
Onemocnění způsobené parazity se nazývá parazitóza. Podle původců onemocnění dělíme parazitózy na dvě základní skupiny, a to na ektoparazitózy (způsobené zevními parazity) a endoparazitózy (způsobené parazity vnitřními). Základní rozdíl mezi endoparazity a ektoparazity je následující: vnitřní parazité (endoparazité) pronikají do hostitelského organismu a žijí v něm po celou dobu svého života nebo v určité časové periodě svého vývoje (tasemnice, motolice, oblí červi, prvoci a podobně). Vnější parazité (endoparazité) zůstávají na povrchu organismu (blechy, klíšťata, trudníci, svrab, dravčíci, sametky, vši, jiný hmyz).
Jako parazitizmus je označován vztah dvou organismů, z nichž jeden organismus (parazit) má zisk a druhý na tento vztah doplácí (hostitel). Parazit se přitom může živit tkáněmi hostitele nebo se přiživovat na jeho potravě, případně může mít z hostitelova organismu i jiný prospěch. Pro vztah parazit–hostitel je typické, že parazit hostitelský organismus nezabíjí. Svou činností ale působí hostitelskému organismu nepříjemné komplikace, které se týkají zejména jeho zdravotní stavu: průjmy, svědění, vznik druhotné infekce pro průniku parazita do organismu, přenos virového nebo bakteriálního onemocnění a podobně. Některá z těchto onemocnění jsou přenosná ze zvířat na člověka, v tomto případě poté hovoříme o zoonózách a tento parazit je nazýván zoonotickým.
Lék proti parazitům se nazývá antiparazitikum. Mezi antiparazitika náleží i anthelmintika (přípravky proti červům).
Kategorie endoparazitóz náleží k posouzení veterinárním lékařům, a to včetně aplikace léčiva. Ve volném prodeji, respektive v prodeji mimo lékárny a u oprávněných prodejců, se můžete ale běžně setkat s antiparazitiky působícími proti ektoparazitózám.
Zablešení – je asi nejrozšířenější u psů, koček, ale i člověka. Parazitem je blecha kočičí (Ctenocephalides felis), zoonotický parazit. V domácnosti nebo v prostředí s výskytem blechy se setkáváme se všemi jejími vývojovými stadii – od vajíček přes larvy, kukly i dospělce. Na hostiteli se vyskytuje dospělec, který saje krev. Typickým příznakem zablešení zvířete je vysoká svědivost kožíšku, výskyt drobných tmavých částeček v srsti – blešího trusu. Blechu lze při důkladné prohlídce srsti také zahlédnout. Poměrně častým kožním problémem při zablešení citlivých jedinců jsou zarudlá místa, která si zvíře rozškrábe z důvodu vysoké svědivosti až do krve. Výskyt podobných příznaků se označuje jako „alergie na bleší kousnutí“. Vajíčka, larvy a kukly nalezneme v místě odpočinku zvířat, jedná se o takzvaná místa „horkého výskytu“ označována jako „HOT SPOTS“. Blecha kočičí je přenašečem tasemnice psí a&nb
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Koupel na parazity
(latinsky keratitis) se klasifikuje dle hloubky postižení, dle etiologie či topografie. Povrchový zánět rohovky (latinsky keratitis superficialis), respektive povrchové eroze jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok z mediálního očního koutku. Proces je bolestivý, pozorujeme fotofobii. Terapie je závislá na intenzitě a délce trvání onemocnění. Používáme lokální anestetika kombinovaná s antibiotiky.
(latinsky keratitis superficialis pigmentosa) se vyskytuje s predispozicí u pekinézů, lhasa-apso, ši-tzu, mopsů a bostonských teriérů. Nejčastější příčinou je chronická iritace očního bulbu při víčkové štěrbině u brachycefalických plemen. Mezi vyvolávající faktory patří districhiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), nosní záhyby, velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztížené mrkání. To způsobuje nedostatečnou distribuci slzného filmu na povrchu rohovky. Pigment je ukládán do epitelu na centrální části rohovky. Vaskularizace je pouze v případě dlouhotrvající iritace. Terapeuticky je nezbytné odstranění etiologického činitele. V indikovaných případech, pokud uložený pigment vede k poruchám vidění, se může provést superficiální keratotomie. Ta vyžaduje opatrnost zejména u brachycefalických plemen. U nich je chronicky iritovaná rohovka slabší než v místě neiritovaném. Protože tím však neodstraníme vyvolávající příčinu, je nutno počítat s recidivami. Nejlepším krokem k omezení depozice pigmentu v rohovce je odstranění chronické iritace, případně využití antiflogistického účinku kortikosteroidů.
Obr. 8: Keratitis superficialis pigmentosa u mopse
(latinsky keratitis super ficialis chronica), známý též jako Oberreiterův syndrom německých ovčáků neboli Pannus, se nejčastěji vyskytuj mezi 1. až 6. rokem života. Onemocnění bylo popsáno i u belgických ovčáků, pudlů, jezevčíků, border kolií, greyhoundů, sibiřských husky a dalmatinů. Je to progresivní zánětlivé oboustranné onemocnění rohovky s nepříliš jasnou etiologií. Přisuzována je velká důležitost autoimunitním pochodům a ultrafialovému záření, protože byla prokázána korelace mezi nadmořskou výškou, teplejším ročním obdobím a výskytem onemocnění. Majitel si onemocnění všimne většinou v pokročilém stadiu, kdy jsou epitel a přední vrstva stromatu rohovky již silně pigmentovány a vaskularizovány. Vaskularizace a pigmentace postupně zachvacují celou rohovku. Jaká je prognóza? V případě postižení mladších zvířat (mezi 1. až 2. rokem života) lze očekávat výskyt závažnějších lézí. Pannus je charakterizován výskytem většího mno
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Nemoci rohovky u psů a koček
U člověka se onemocnění označuje jako toxokaróza. Larvy škrkavky se v lidském těle nemohou vyvinout v dospělce, ale mohou migrovat tkáněmi.
Závažnost onemocnění závisí na místě, kam se larvy dostanou.
Většina případů má mírný průběh, ale oční forma může vést k poškození zraku.
Zdroj: článek Škrkavka u koček a přenos na člověka
Přenos škrkavky na člověka je možný a probíhá nepřímo – člověk se nenakazí přímo od kočky, ale pozřením vajíček z prostředí.
Vajíčka škrkavky se nacházejí v půdě, písku nebo na površích kontaminovaných kočičím trusem.
Rizikovou skupinou jsou zejména malé děti.
Zdroj: článek Škrkavka u koček a přenos na člověka
Tasemnice jsou vnitřní parazité žijící v tenkém střevě psů. Jejich dlouhé a ploché tělo je tvořeno hlavičkou s háčky a přísavkami (jimi se ve střevě přichytí) a velkým počtem článků. Zadní články, obsahující zralá vajíčka, se oddělují a s výkaly nebo i samovolně vycházejí z těla ven (bílorůžové články o velikosti cca 3 x 9 mm). K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (blecha, různí savci, člověk).
Mezi nejrozšířenější tasemnice psů patří tasemnice psí (Dipilidium caninum), která je přenosná na člověka. Zvířata se nakazí pozřením blechy, která je nositelem larválního stadia tasemnice psí. Člověk se může nakazit pozřením larválního stadia tasemnice psí (náhodně s jídlem nebo při mazlení se zvířetem, když pes člověka olizuje), která se ve střevě člověka vyvine v dospělou tasemnici produkující vajíčka (mohou být nalezena ve stolici). Onemocnění u člověka probíhá s bolestmi v břiše, zvracením, průjmem.
Psi, kteří mají přístup k infikovaným domácím a divokým myším, potkanům, k syrovému masu, se mohou nakazit i dalšími tasemnicemi: Taenia pisiformis, Taenia taeniaeformis, Taenia hydatigena.
Dalšími významnými tasemnicemi parazitujícími ve střevech psů jsou tasemnice liščí (Echinococcus multilocularis) a měchožil zhoubný (Echinococus granulosus). Larvální stadia těchto tasemnic parazitují v různých orgánech různých zvířat i člověka (k nákaze došlo pozřením vajíček). U člověka se larva usídlí v různých orgánech (nejčastěji v játrech, plicích nebo mozku) a vytváří cystu. Způsobené potíže mohou připomínat růst nádoru. Psi a kočky se nakazí pozřením hlodavců, kteří jsou mezihostiteli těchto tasemnic.
Prevencí je především zabránit nakažení psa zárodky parazitů. Pes se nakazí buď z okolního prostředí, ve kterém je přítomen kontaminovaný trus jiných zvířat, nebo přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, při očichávání se. Další způsob nakažení je přes mezihostitele, a to pozřením jeho celého (blecha, všenka) nebo jeho nakažené části (maso hospodářských zvířat). Specifický způsob nakažení je bodnutí krev sajícím hmyzem v případě srdeční červivosti. Je tedy nutné psy venčit mimo frekventovaná místa a odstraňovat jejich výkaly. Udržovat je prosté vnějších parazitů, krmit je pouze nezávadnou, tepelně opracovanou potravou, případně je v letní sezóně ošetřit repelentními prostředky. Dalším způsobem ochrany je preventivní podávání antiparazitik během celého života zvířete. Běžný interval je každé 3 až 4 měsíce. V případě podezření na endoparazitární onemocnění nebo v případě přímého nálezu parazita je nutné zahájit léčbu. Nejprve je potřeba co nejpřesněji určit druh cizopasníka, nejlépe konzultací u veterinárního lékaře. Lékovou formu a dávkování by měl stanovit odborník.
Zdroj: článek Parazité u psů
Škrkavky psů a koček mohou postihnout i člověka, který může být příležitostným hostitelem. Nakazit se lze z prostředí nebo po konzumaci nedostatečně tepelně opracovaného masa (hospodářská zvířata mohou být rovněž příležitostnými hostiteli). Riziko po přímém kontaktu se psem a kočkou je minimální. Infekce se označuje jako larvální toxokaróza. U malých dětí do 5 let se vyskytuje jako viscerální forma, u dospělých a starších dětí hrozí oční forma onemocnění.
Zdroj: článek Škrkavka
Prevence je nejúčinnějším způsobem, jak snížit riziko nákazy u koček i lidí.
Pravidelné odčervení koček je základním preventivním opatřením.
U venkovních koček je riziko vyšší a prevence by měla být důslednější.
Zdroj: článek Škrkavka u koček a přenos na člověka
Blechy představují přímé cizopasníky člověka a přenašeče chorob ze zvířat na člověka, proto se řadí mezi škůdce lidského zdraví. Do blechy, která sála krev z infikované osoby či zvířete, se dostávají původci nákaz z krve infikovaného. V bleše se potom rozmnožují nebo se dále vyvíjejí. Při opětovném sání se původci choroby dostávají přímo do ranky vzniklé nabodnutím kůže člověka nebo zvířete a odtud do krve a dále do celého těla napadaného. Někdy se nákaza šíří i výkaly blechy na kůži, které mohou být vetřeny do ranky po bodnutí nebo do sliznice, většinou do spojivek (původce skvrnivky). Původci těchto chorob kolují mezi krví zvířat, člověka a blechy. Zcela prokázaný přenos blechou je u moru a krysí skvrnivky, u ostatních chorob se pouze předpokládá.
Zdroj: článek Blechy
Ne, nákaza probíhá pozřením vajíček z prostředí.
Ano, děti patří mezi nejrizikovější skupinu.
Obvykle 2–4× ročně, u koťat častěji.
Příznaky mohou chybět, jistotu dá vyšetření trusu.
Ano, při včasné diagnóze je léčba obvykle úspěšná.
Riziko lze výrazně snížit, zcela vyloučit ho nelze.
Zdroj: článek Škrkavka u koček a přenos na člověka
Chovatelé často uvádějí, že škrkavku odhalili náhodně při preventivním vyšetření nebo po výskytu zažívacích potíží u koťat. Pravidelné odčervování výrazně snížilo opakované infekce.
Lékaři doporučují rodičům malých dětí dbát na hygienu rukou a zakrývání pískovišť.
Modelový příklad: Rodina s venkovní kočkou zavedla pravidelný odčervovací plán a hygienická opatření, čímž minimalizovala riziko přenosu na děti.
Zdroj: článek Škrkavka u koček a přenos na člověka