Sisalové lano se vyrábí od průměru 6 mm až do průměru 12 mm. Sisalové lano je stáčené a převážně se tento sisal používá pro výrobu škrabadel pro kočky nebo jako sisalové lano dekorační. Sisalové lano patří mezi lana přírodní.
Zdroj: článek Sisal jako škrabadlo pro kočky
Škrabadlo vybírejte podle čtyř základních parametrů:
Rozhodně není potřeba kupovat zvlášť škrabadlo pro kotě a pak ho vyměňovat za „dospělou“ velikost. Čím vyšší škrabadlo bude, tím lépe – kočky milují výhled z výšky. Boudičky a prolézačky jsou k ničemu (naprostá většina koček je ignoruje). Mnohem více radosti kočce uděláte košíčky na ležení.
Rozhodně se vyplatí do škrabadla investovat trochu větší peníze. Opravdu kvalitní škrabadlo vydrží několik let ve výborném stavu, zatímco levné je na vyhození již po pár měsících.
Zdroj: článek Drapaki
Zde můžete vidět, jak vypadají škrabadla pro kočky ze sisalu.
Zdroj: článek Sisal jako škrabadlo pro kočky
Nejlepší škrabadla jsou od polské firmy DRAPAKI, jsou dražší, ale vydrží. Firma Drapaki často jezdí na výstavy a tam se dá pořídit škrabadlo levnější. Říkáte si asi, vždyť to vyrábějí Poláci, ale jejich škrabadla jsou opravdu vypracovaná do detailů. Kvalitní škrabadlo nekoupíte ani v běžném zverimexu, ani v internetových obchodech s chovatelskými potřebami. Je potřeba sáhnout po nějakém od specializované firmy. Chcete-li opravdu kvalitu, doporučuje se toto.
Něco podobného vyrábí i česká firma.
Jste-li spíše na přírodní vzhled, dobré reference jsou na tyto škrabací stromy z pravého dřeva.
Škrabadla pro kočky levně.
Zdroj: článek Drapaki
Škrabací strom Natural Paradise XL Standard: Přírodní škrabadlo se dřevěnými deskami, 15 cm silné sisalové kmeny a velké plochy k ležení. Ideální pro velké kočky, odnímatelné a pratelné potahy.
Rozměry: v 175 x d 75 x š 56 cm
Škrabadlo Natural Paradise XL Compact: Velké škrabadlo s extra pevnými dřevěnými deskami a kmeny o průměru 11 cm, plyšem potažené skrýše, 5 míst k ležení, měkké polstrování.
Rozměry: v 175 x d 67 x š 47 cm
Škrabací strom Rapunzel: Robustní, stabilní škrabadlo se dvěma domečky a třemi platformami, s mnoha možnostmi k dovádění a odpočinku.
Rozměry: v 181 x d 60 x š 50 cm
Škrabadlo Catherine 197 cm: Světlý rohový škrabací strom s mnoha sisalovými plochami, s možností úkrytu a se silně polstrovanou výhledovou podestou – ideální do rohu pokoje.
Rozměry: v 197 x d 45 x š 45 cm
Škrabadlo La Digue II: Středně vysoké, velmi pěkně provedené škrabadlo na hraní a zábavu, s polstrovanou vyhlídkou, zkrátka něco pro opravdové požitkáře!
Rozměry: v 163 x d 49 x š 49 cm
Zdroj: článek Drapaki
Škrabací podložka Multi-Scratch z kartonu: Pro drápky ostré jako jehly a proti škrábacím útokům na vlastní nábytek; včetně Catnip-pytlíku!
Rozměry: d 47 x š 12 x v 5 cm
Škrabací podložka Patchwork: Podložka ke škrábání a hraní se sisalovou plochou k obrušování drápků, teplé místečko z flísu k lenošení, se šustící fólií, balónkem se zvonečkem a dvěma myškami.
Rozměry: d 58 x š 49 x v 1 cm
Škrabací nábytek Relax: Ideální možnost ke škrábání a pohodlné místo ke spaní s moderním designem motýla v jednom, s velkou plochou ke škrábání i k ležení, vhodné také pro kočky velkých ras.
Rozměry: d 39 x š 39 x v 14,5 cm
Nábytek pro kočky na škrábání a hraní: Škrabací plocha a trénování zručnosti, horní strana z vlnité lepenky pro škrábání, se dvěma míčky s rolničkami uvnitř, s různými otvory.
Velikost: d 45,5 x š 24 x v 9,3 cm
Zoolove škrabadlo 3 v 1: Stabilní, sisalové škrabadlo na 3 použití – na podlahu, stěny a rohy, se srdíčkovým přívěskem.
Rozměry: d 60 x š 31 cm
Home domeček pro kočky včetně škrabadla: Pevný kartonový zahradní domek, se škrabadlem z kartonu a se šantou kočičí.
Rozměry: d 50 x š 26 x v 36 cm
Škrabací podložka Vlna: Škrabací podložka ve tvaru vlny a plocha na dřímání, podložka potažená jemným plyšem a přírodním sisalem. Skvělé místo pro kočku na odpočinek, hraní a ostření kočičích drápů. Barva: krémová.
Rozměry: d 50 x š 29 x v 17 cm
Zdroj: článek Drapaki
Majitelé firmy Drapaki Rufi nejprve několik let vedli chovatelskou stanici rodokmenových koček. Dříve kupovali různá škrabadla dostupná na našem trhu. Žádné z nich nesplnilo očekávání jak z pohledu kvality použitých materiálů, tak z pohledu provedení a sestavení. Všechny modely se už po několika měsících nehodily k dalšímu používání: nedržely spoje sloupků (způsobovaly chvění celé konstrukce), poškodil se pokryv polic způsobený ostrými hranami desek a velmi nízkou kvalitou použitých materiálů (zejména plyše a sisalového lana). V roce 2005 využili tito chovatelé mezeru na polském trhu (nedostatek škrabadel splňujících jakostní a odolnostní požadavky zejména pro chovatelské stanice) a rozhodli se zahájit výrobu se zaměřením právě na chovatelské stanice. Zásadami, kterými se řídili při tvorbě modelů, byla estetika, funkčnost a odolnost škrabadla. Od března 2006 začali spolupracovat s německou firmou vyrábějící škrabadla a pelíšky, což přineslo velké změny ve výrobcích. V současné době vyrábí firma Drapaki Rufi velmi kvalitní škrabadla jak v případě materiálů, tak i způsobu montáže. Po celou dobu zavádí inovace, jejichž cílem je zlepšení funkčnosti a odolnosti výrobků. Firma se velmi dynamicky rozvíjí a její produkty se těší rostoucímu zájmu a uznání na polském i zahraničním trhu. Dynamický rozvoj firmy přinesl v roce 2007 dvojnásobně větší prodej na polském trhu a trojnásobně větší export do zemí EU ve srovnání s rokem 2006.
Zdroj: článek Drapaki
Sisalové koberce se řadí do kategorie koberců vyrobených z přírodních vláken. Přestože rostlina má svůj původ v Americe, více než polovina produkce sisalu nyní pochází z východní Afriky. Africké vlákno je delší, jemnější a bělejší, je možné jej lépe barvit jasnějšími barvami. Africké sisalové vlákno je svojí kvalitou považováno za nejlepší na světě. Prémiová vlákna pocházejí například z Keni a Tanzanie. Dalšími dodavateli vláken jsou Brazílie, Mexiko, ale i Čína.
Vlákna se dále zpracovávají, barví a tkají například v Belgii (prémiové koberce z afrického sisalu) nebo v Číně (levnější koberce, kratší vlákna, vytváří „chlupatý“ vzhled).
Vzhledem k tomu, že jsou přírodní vlákna sisalu silně hygroskopická (přijímají vlhkost), je nutné umisťovat sisalové koberce v interiéru a pouze do suchého prostředí. To znamená, že například pro koupelny, WC, kuchyně, sklepy, venkovní terasy a podobně není použití těchto koberců vhodné. Pokud by byly koberce vystaveny vlhkosti, mohlo by docházet ke změnám vlákna, jeho zvýšenému opotřebení a také k možnosti růstu plísní. Naopak vhodné umístění těchto koberců je ve všech ostatních prostorách, jako jsou obývací pokoje, vstupní haly, ložnice, pracovny, domácí kanceláře, obchodní kanceláře, místnosti pro fitness, kryté terasy a podobně. Struktura přírodních vláken také působí při naší chůzi jako masážní podložka na chodidla.
Při umístění je třeba dát pozor i na možné změny zbarvení koberce při jeho vystavení intenzivnímu slunečnímu svitu. Pravidelné několikahodinové vystavení koberce slunečnímu svitu může způsobit ztmavnutí nebarvených vláken a naopak zesvětlení barvených vláken. Proto je dobré koberec v takových prostorách buď chránit před přímým slunečním svitem, nebo jej v pravidelných intervalech otáčet tak, aby byla změna barvy rovnoměrná po celé ploše koberce. Většina sisalových koberců má podklad z vrstvy latexu, která brání sklouznutí koberce. Nicméně pokud byste chtěli použít další ochrannou vrstvu mezi koberec a podlahu nebo zvýšit odpružení, je možné pod koberec umístit další podložku.
Životnost sisalového koberce je dána zejména provozem v místnosti, pravidelnou péčí, nadměrným vystavováním vlhkosti, znečištěním vlákna koberce potravinami, vodou, mastnotami a podobně. Podle toho se životnost koberce může pohybovat kolem 5 až 15 let.
Sisalové koberce jsou díky svým vlastnostem velmi vhodné pro domácí kočky, jelikož obstojí náporu ostrých drápků koček.
Zde můžete vidět cenu sisalového koberce.
Zdroj: článek Sisal jako škrabadlo pro kočky
Sisal je textilní vlákno, které se získává z listů agáve sisalové. Rostlině se daří jen v tropickém a subtropickém pásmu. Agáve má při sklizni obvykle 50–65 listů, každý váží 0, 5–1,5 kg a obsahuje 4–7 % spřadatelných vláken. Hektarový výnos z pěstování agáve dosahoval na začátku 21. století cca 1 tuny vláken. Sisalová vlákna se mechanicky oddělují od dužiny listů agáve na takzvanou decorticatoru, napouštějí asi 10 % minerálního oleje a nechávají 2 až 4 dny uležet. Příprava k předení spočívá v protahování a družení pramenů vláken na 4–5 pasážích protahovacích strojů (s hřebenovým průtahovým ústrojím). Dopřádání se provádí na křídlovém stroji. Za jemné příze se označují výrobky pod 25 ktex, nejjemnější se vypřádají asi do 7 ktex, zákrut příze bývá 40–100/m.
Většina sisalových přízí se zpracovává splétáním na šňůry a lana. Například Brazílie vyváží jednoduché příze 1430 tex s pevností v tahu nejméně 25 kg a trojmo tkané příze 5000 tex, které snášejí zatížení 170 kg. Brazilská sisalová lana o průměru 38 mm snášejí zatížení 9, 5 tun. Asi 10 % přízí se tká s použitím na koberce, bytové textilie a případně na lešticí kotouče. Tkaniny se také bělí a barví (barvení je obtížnější než například u bavlny). Spotřeba sisalových vláken dosáhla vrcholu na začátku 21. století, od té doby neustále klesá. V 1. dekádě se odhadoval podíl textilií na celkové spotřebě sisalu asi na 70 % (60 % šňůry a lana, 8 % koberce a 5 % technické textilie), zbytek se použil na výrobu papíru.
Zdroj: článek Sisal jako škrabadlo pro kočky
Škrabadlo Atlas: Stabilní škrabadlo do výšky včetně stropního úchytu, s domečkem na spaní, s mnoha možnostmi k lezení a se 2 houpacími sítěmi; vhodné i pro více koček.
Rozměry: v 248–274 x š 68 x d 43 cm
Škrabadlo Xanthos 235–265 cm: Škrabadlo až ke stropu se spoustou možností ke spaní a šplhání, dvě dutiny k úkrytu, dvě houpačky a mnohočetné možnosti ke škrábání.
Rozměry: v 235–265 x d 70 x š 40 cm
Škrabadlo do stropu Natural Paradise XL: Stabilní, prostorově úsporné, se sisalovým kmenem tlustým 11 cm a deskami z pravého dřeva, úkryt a lůžko lze flexibilně uspořádat, pratelné polštáře.
Rozměry: v 248–270 x Ø 48 cm
Zdroj: článek Drapaki
Kolonii psounů prozradí pískové valy kolem jednotlivých vchodů do nor. Při stavbě nového obydlí kypří psouni nejprve půdu předními končetinami. Teprve poté začnou hloubit 3–5 m hluboké nory, záleží na kvalitě půdy. Přibližně v poloviční hloubce si vytvoří boční mezipatro, do kterého se uchýlí při pronásledování nepřítelem. Tam se také pokoušejí nezvaného hosta zastavit před proniknutím dále do obydlí. Právě při nebezpečí vydává psoun charakteristický varovný štěk, který na blížícího se nepřítele upozorní. Vzdálenost vchodů jednotlivých rodin je přibližně 5–6 m. Vstupní chodby ústí buď do obytného prostoru, nebo se ohýbají vzhůru. V ohybech vznikají vzduchové bubliny, ve kterých se psouni zachraňují při záplavách. V chodbách zajišťuje výměnu vzduchu „klimatizační jednotka“ – stavitelé chodeb dbají na to, aby vstupní vchody nikdy neústily ve stejné rovině. V období zimního odpočinku jsou dutiny vystýlány trávou a senem. Spojovací chodby zajišťují i kontakt s ostatními rodinami.
Psouny je možné chovat v bytě i ve venkovním výběhu. Potřebují pevnou klec, alespoň o rozměrech 100 x 100 x 150 cm, aby měli dostatek pohybu; kukuřičnou podestýlku; domeček na úkryt a spaní, širší bidýlko; zavěšené lano na lezení; kousek dřeva na hlodání. Když nemají psouni příležitost hlodat, hrozí nebezpečí, že se po vypuštění z klece pustí do ohlodávání nábytku, kabelů elektrických spotřebičů nebo zdi. Broušení řezáků je pro ně nutností, s přerostlými zuby by totiž špatně přijímali potravu.
Venkovní chov vyžaduje vybudovat betonové základy celého výběhu v hloubce asi dvou metrů, které zabrání, aby se psouni nepodhrabali a neutekli. Na základy se naveze dostatečně soudržná zemina, která propouští vodu. V ní si zvíře vytvoří nory. Tento způsob chovu však neumožňuje stálý kontakt s chovatelem, takže je nutné založení psouní rodiny, která se skládá ze samce a jedné až čtyř samic, popřípadě mláďat.
Zdroj: článek Psouni
Psoun prériový (Cynomys ludovicianus) dodnes žije ve volné přírodě, a jak název napovídá, obývá prérie Severní Ameriky. Je to společenský tvor, který má v genech zakódované žití v sociálním společenství velkých kolonií a samotou velmi trpí. Držet psouna doma samotného, to je z hlediska jeho životních potřeb nepřirozené. Musíme mu pak věnovat mnoho času a nahradit mu smečku svou pozorností a láskou. Rád se chová a mazlí.
Psouny je možné chovat v bytě i ve venkovním výběhu. Potřebují pevnou klec, alespoň o rozměrech 100 x 100 x 150 cm, aby zvíře mělo dostatek pohybu; kukuřičnou podestýlku; domeček na úkryt a spaní, širší bidýlko; zavěšené lano na lezení; kousek dřeva na hlodání.
Pokud nemají psouni příležitost hlodat, vzniká nebezpečí, že se po vypuštění z klece pustí do ohlodávání nábytku, kabelů elektrických spotřebičů nebo zdi. Broušení řezáků je pro ně nutností, s přerostlými zuby by totiž špatně přijímali potravu.
Venkovní chov vyžaduje vybudovat betonové základy celého výběhu v hloubce asi dvou metrů, které zabrání, aby se psouni nepodhrabali a neutekli. Na základy navezeme dostatečně soudržnou zeminu, která propouští vodu. V ní si zvíře vytvoří nory. Tento způsob chovu však neumožňuje stálý kontakt s chovatelem, proto vyžaduje založení psouní rodiny, která se skládá ze samce a jedné až čtyř samic, popřípadě mláďat.
Psouní potravou je tráva, seno, bylinky a ovoce, zvláště jablka. Ze zeleniny mají rádi hlávkový salát, brokolici, mrkev a brambory. Nepohrdnou ani kukuřičnými klasy. Nepodáváme však vojtěšku ani vojtěškové seno, protože je příliš kalorické a psouni po této potravě tloustnou. Jako doplněk stravy jim předkládáme vitaminové granule pro hlodavce. Zvířata v zajetí mají sklony k tloustnutí, a proto potřebují vedle pohybu i správně sestavenou a rozloženou stravu, aby neonemocněla.
Rozmnožování psounů prériových není snadnou záležitostí a vyžaduje od chovatele dostatek zkušeností. Proto se daří odchovávat jen málo mláďat a cena zvířat je poměrně vysoká. Samice rodí zhruba po měsíci březosti obvykle čtyři slepá, hluchá a neosrstěná mláďátka, která po šesti týdnech opouštějí noru. Dospělí jedinci měří až 35 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 0,9 až 1,6 kg. Dožívají se osmi let, avšak při dobré životosprávě žijí déle. Některé údaje uvádějí i dvanáct let. Hřbet je červenohnědý, pískový, břicho hnědobílé, mají štíhlý a sporadicky osrstěný ocas s černou špičkou.
Kdo by si psouna chtěl pořídit, musí vědět, že bude chovat divoké zvíře, které potřebuje speciální péči a ohled na své přirozené chování. Například v době říje se z milého a roztomilého kamaráda stává agresivní tvoreček, který svého páníčka může i kousnout.
Psouni jsou hodně teritoriální a úporně si chrání své území. Do rodiny nelze přidat cizí zvíře, protože vetřelce okamžitě zabijí. Agresivita bývá mnohdy problémem také u ochočeného a doma chovaného psouna. Ten si také chrání své území a brání je třeba proti návštěvám. Abychom předešli nepříjemnostem, je lepší v té době zavřít našeho miláčka do klece. Po skončení říje se ovšem z psouna opět stává nejlepší zvířecí kamarád, vlastně by se dalo říct domácí mazlíček. K ochočení je nejvhodnější šesti- až sedmitýdenní psouňátko, které lze získat od soukromého chovatele nebo v některé zoologické zahradě, v níž psouny prériové chovají. Svého budoucího kamaráda si pořídíte za čtyři až šest tisíc korun.
Zdroj: článek Psouni
Postižené kočky přenášejí koronaviry slinami a exkrementy. Kočky se ale mohou nakazit rovněž vdechnutím či požitím viru, při přímém kontaktu s nakaženým jedincem, nebo dokonce kontaktem s virem kontaminovanými povrchy (lůžkoviny, oblečení, hračky, misky, škrabadla). Parazité, kteří sají krev (blechy), koronaviry nepřenáší. Virus v prostředí lze naštěstí zlikvidovat dezinfekčními prostředky.
Když kočka přijde do styku s virem FIP, nezpůsobí jí to klinické propuknutí nemoci, ale některé kočky mohou mít mírný zánět horních cest dýchacích (kýchání, slzení, vodnatý sekret z nosu) nebo mohou mít střevní potíže. Velká část koček, u kterých proběhne prvotní nakažení, se zcela uzdraví, ale některé z nich se mohou stát bacilonosiči.
U většiny nakažených koček se neprojeví klinické příznaky onemocnění. Jen u malého podílu koček se vyvine smrtelné onemocnění (týdny, měsíce i roky po prvotním nakažení). Propuknutí příznaků FIP bývá náhlé, především u koťat, anebo mohou tyto příznaky zesílit během pár týdnů. Kočka testovaná na FIP s negativním výsledkem, může mít koťata pozitivní na FIP. Nenarodí se nakažená, ale nakazí se mateřským mlékem.
Spousta koček má nespecifické příznaky: skleslost, hrubá srst, občasné nechutenství, horečka nebo hubnutí, proto je diagnostikování FIP obtížné.
Přibližně 40 % případů nákazy bývá efuzní forma, 25 % pak neefuzní forma a 35 % bývá smíšená forma.
Nejnáchylnější na toto onemocnění jsou kočky mladší věkové kategorie, to je koťata a kočky do dvou let, dále kočky starší deseti let, kočky se špatnou fyzickou kondicí, kočky postižené více infekcemi najednou, kočky ve stresu, kočky v nadměrné zátěži.
Pro zpříjemnění posledního stadia nemoci je důležitá dobrá zdravotní péče a vyvážená zdravá strava.
V dnešní době je možné testovat přítomnost koronaviru – test zjistí přítomnost protilátek proti koronavirům. Pozitivní test ale neznamená, že vaše kočka má FIP – pozitivní výsledek testu znamená, že kočka byla koronavirům vystavena (nemusí se přitom jednat o koronaviry, které způsobují FIP) a že si proti nim vytvořila protilátky. Vyšetření bývá doplněno biochemickým vyšetřením krve, RTG nebo sonem. Diagnóza FIP je založena na pozorování klinických projevů nemoci, na laboratorních testech a na vyšetření břišní tekutiny.
V dnešní době je FIP považována za smrtelnou nemoc od té chvíle, kdy se objeví klinické příznaky. U malého procenta postižených koček je možné na krátkou dobu zmírnit příznaky nemoci (odsávání tekutiny z dutiny břišní).
Důležitým faktorem propuknutí FIP je stres!
Zdroj: článek Nemoc FIP
Bengálská neboli leopardí kočka si i přes svou domestikaci zachovala jisté rysy poukazující na její divoký původ. Po divokých předcích jí zůstalo především zbarvení srsti s kresbou, která může být buď mramorovaná, nebo tečkovaná.
V chování není tato kočka příliš divoká ani agresivní. Je však velmi aktivní: vyžaduje činnost, pozornost, všechno ji zajímá a nic jí neunikne.
Chová se jako normální kočka, ovšem kočka v pravém smyslu slova. Rozhodně neproleží celý den na gauči, je zvědavá, živá, temperamentní. Rozhodně vám doma nebude dělat pouze orientální doplněk nebo zvířátko na ukazování. Nechat se okouzlit vzhledem této kočičky je velmi jednoduché. Proto je velmi důležité si její pořízení dopředu dobře rozmyslet a zjistit si, jaké požadavky má tento domestikovaný leopard na nás.
V první řadě by stejně jako ostatní kočky měla mít k dispozici škrabadlo a hračky k ukojení hravého ducha. To je skutečně nutnost, protože je to kočka nesmírně inteligentní, zvídavá a chytrá a potřebuje se zabavit. Nepřítomnost škrabadla by nesla velmi nelibě, mohl by to odnést váš nábytek.
Bengálské kočky jsou inteligentní, zvědavé, aktivní, ale především velmi temperamentní plemeno, za což může jejich divoký původ. Jsou tudíž i výbornými lovci a nemělo by vás tedy překvapit, když se vám přijde pochlubit se svým úlovkem, třeba i v podobě ptáka, krtka či menší lasičky. Mimo to je bengálská kočka velmi hravá, což jí vydrží až do dospělosti. Má velmi ráda společnost a soužití s jinými kočkami či psy bývá naprosto bezproblémové.
Bengálské kočky dokážou zaujmout bdělou povahou, svou živostí a jedinečně rychlými pohyby. Potřebují si hrát a šplhat a nic pro ně nemůže být dost bláznivé. Mají rády prostor, milují hru, společnost a jen tak se nepodřídí klidnému prostředí. Vzhledem ke své inteligenci dokážou rozpoznat složité souvislosti. Tento fakt usnadňuje jejich výchovu, takže je člověk může velice rychle naučit, že stoly nebo jiná určitá místa v domě jsou tabu. Exotičtí pokojoví tygři a leopardi bezvadně vycházejí s dětmi, jsou bdělými pozorovateli a chovají se nadmíru přátelsky. Vůči svému člověku jsou velmi přítulní a mazliví. Klín nebo ramena milovaného člověka se brzy stávají oblíbenými místečky bengálských koček. Soužití s jinými kočkami funguje bez problémů, protože „bengálky“ nemají sklon k agresivnímu chování. Neodolatelně je však přitahuje voda. Znalci tohoto plemene občas svá zvířata potěší velkou mísou s vodou, v níž plave míček nebo list. Touto hračkou se mini leopardi dovedou zabavit celé hodiny, ale samozřejmě přitom zaplaví celý byt. Akvária je lepší pro jistotu zabezpečit krytem – jinak by mohl rybičkám hrozit brzký konec, dále je zde riziko i pro samotnou kočku. Velice oblíbené jsou pak zvýšené posedy, z nichž mohou nerušeně pozorovat celé okolí.
Zamilovat si tento druh kočky je opravdu velmi jednoduché, horší je udržet svou lásku na uzdě, jelikož se velmi brzo může stát, že počet jedinců pro svou dokonalou krásu a povahu naroste do velmi vysokých čísel.
Zdroj: článek Bengálská kočka
Dobrý den, potřebovala bych nově obalit sisalem tyče škrabadla. Omotání nějak zvládnu, nevím ale, jak si poradit se zakončením provazu ( aby se dále nerozmotával ).
Má někdo nějakou radu či zkušenost ?
Děkuji Eva
Počet odpovědí: 2 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět